Díl 2. Je doktrína důležitá pro spásu člověka?
Pro Tajemství Bible zpracoval Ladislav Hodač
Vítám vás jménem Tajemství Bible ke druhé části úvahy na téma: „Jestli je víra ve správnou doktrínu otázkou spásy.“ Budeme zatraceni, když věříme omylu? Co když zemřeme dříve, než máme možnost se dozvědět pravdu?
Mým úmyslem není naznačovat, jestli lidé budou zatraceni, protože neměli správné chápání pravdy. Mým úmyslem je povzbudit všechny, aby se vědomě Božím pravdám nevyhýbali, ale využili všechny možnosti poznat, co je pravda a spravedlnost. Spása člověka je možná jenom skrze Ježíše Krista a jenom skrze jeho milost. Rozsudek o našem zatracení při soudu nebude založen na skutečnosti, že jsme žili v nějakém chybném přesvědčení, ale na skutečnosti, že jsme odmítli pravdu, když jsme měli možnost se s ní seznámit. Bůh jasně říká, že když odmítneme Jeho moudrost nebo poznání, tak On odmítne nás.
Ozeáš 4:5–6 „5 Potácíš se ve dne jako za noci a s tebou se potácejí také proroci; hubíš svůj vlastní lid 6 a můj lid hyne bez špetky poznání. Protožes odmítl poznání, i já tě odmítnu od kněžství; na Zákon svého Boha nedbal jsi, ani já nebudu dbát na tvé potomky.“
Když tedy máme možnost poznat Boží vůli, tak proč toho nevyužít? Někteří lidé namítají, že lotrovi na kříži stačilo pouze uvěřit, že Ježíš Kristus je Ten zaslíbený Spasitel a Ježíš mu slíbil, že jednoho dne s ním bude v ráji. Na nějaké vzdělávání, nebo studování nebyl čas. Lotr na kříži se tedy stal příkladem pro mnoho křesťanů, kteří si myslí, že znalost pravdy – doktríny není důležitá a nikoho nezachrání.
Jako další příklad – takoví lidé uvádějí Žida Apolla, který znal pouze Janův křest.
Skutky 18:24–26 „24 Do Efesu zatím přišel jeden Žid jménem Apollo, výmluvný muž a znalec Písma, původem z Alexandrie. 25 Byl obeznámen s Pánovou cestou, a tak vroucně mluvil a přesně učil o Ježíši. Znal však jenom Janův křest. 26 Když začal směle mluvit v synagoze, uslyšeli ho Priscilla s Akvilou, vzali ho k sobě a vysvětlili mu Boží cestu ještě přesněji.“
Z textu jasně vyplývá, že Apollo byl ochoten učit se a růst v poznání. Ale vraťme se na chvíli k lotrovi na kříži. Otázkou je, jestli ten lotr kdyby dostal příležitost sestoupit z kříže a pokračovat ve svém životě, by využil všechny příležitosti k duchovnímu růstu a znalostí pravdy? Je pravděpodobné, že by dokonce požádal o křest vodou, kdyby k tomu měl šanci. Znalost věcí sice nebyla to, co ho zachránilo, byl to Kristus, ale můžeme předpokládat, že kdyby žil dále, tak by následoval svého Pána podle poznání, které by během života obdržel. Svůj postoj, mohli bychom říci – ovoce víry, ukázal tím, že obhajoval Krista.
Lukáš 23:39-43 „39 Jeden ze zločinců, kteří tam viseli, se mu vysmíval: „Když jsi Mesiáš, zachraň sebe i nás!“40 Ten druhý ho však okřikl: „To se ani Boha nebojíš? Máš stejný trest jako on, 41 ale my dostáváme spravedlivou odplatu za své skutky, kdežto tenhle nic zlého neudělal!“ 42 Potom řekl Ježíšovi: „Vzpomeň si na mě, až přijdeš do svého království.“43 Ježíš mu odpověděl: „Amen, říkám ti dnes, budeš se mnou v ráji.“
Jakmile si tento člověk uvědomil, že Ježíš je Mesiáš, dal mu své srdce a byl spasen. Poznání, že Ježíš je Spasitel, mu dal Duch svatý a on na to pozitivně reagoval.
V Listu Jakubově 4:17 se dočteme: „Umět jednat správně, ale nejednat je hřích.“
Lidé jako lotr na kříži a Apollo žili podle poznání, které v tom okamžiku měli. Pokud však víme, že něco co děláme, je hřích a my v tom vědomě pokračujeme, tak pak už neexistuje žádná oběť za tento hřích.
Židům 10:26-27 „26 Jestliže totiž poté, co jsme poznali pravdu, vědomě pokračujeme v hříchu, nezbývá nám už žádná oběť za hříchy, 27 ale jen hrozné očekávání Božího soudu, kdy zuřící oheň pohltí jeho odpůrce.“
Bůh touží po tom, vést nás svým Svatým Duchem tak, abychom mohli poznat všechnu zjevenou pravdu. Existuje tolik křesťanů, kteří říkají: „Mám Ježíše, nepotřebuji vaše doktríny“. Ale jestliže Ježíš je ztělesněním veškeré pravdy, tak bychom měli přijmout celou pravdu. Když nám v životě vstoupí Pán Ježíš do cesty, tak pro křesťana začíná nová životní cesta nového poznání.
Křesťanská spisovatelka Ellen White potvrzuje jasné biblické učení na toto téma. „Znamení času“, 27. července 1891, odst. 1
„Odsouzení, které padne na národy země v tento den, bude kvůli jejich odmítnutí světla a bude se podobat tomu, co dopadlo na krále Babylonu. Bude to proto, že nedokázali co nejvíce využít přítomné světlo a současné příležitosti k poznání toho, co je pravda a spravedlnost. Naše odsouzení v den soudu nebude vyplývat ze skutečnosti, že jsme žili v omylu, ale z faktu, že jsme odmítli nebesy poslané příležitosti k objevení pravdy. Možnosti obeznámit se s pravdou, jsou v dosahu všech, ale stejně jako shovívavý, sobecký král věnujeme více pozornosti věcem, které okouzlují ucho, potěšují oko a uspokojují patro, než věci, které obohacují mysl, totiž božské poklady pravdy. Je to totiž jen díky pravdě, že můžeme odpovědět na tu velkou otázku: „Co mám dělat, abych byl spasen?“
To jsou opravdu dost silná slova. Jak můžeme vidět, problém nespočívá až tak v tom věřit omylu. Co způsobí ztrátu věčného života, je úmyslné zanedbávání hledání pravdy jako zakopaného pokladu.
Ještě jeden citát od stejné autorky z knihy:
„Náčrt Pavlova života“ kapitola 9 str. 87 – 88.
„Při prezentaci pravdy budou ti, kteří upřímně touží žít správně probuzeni k pečlivému zkoumání Písma, což bude mít podobné výsledky jako u těch, kteří se zúčastnili práce apoštolů v Berei. Ale ti, kteří dnes hlásají pravdu, se setkávají s mnoha lidmi, kteří jsou opakem Berejců. Nemohou odporovat učení – doktríně, která jim byla předložena, avšak zdráhají se přezkoumat předložené důkazy. Předpokládají, že i když je to pravda, nebude to mít velké důsledky, když ji nepřijmou. Myslí si, že jejich stará víra a zvyky jsou pro ně dost dobré. Ale Pán, který vyslal své posly s poselstvím celému světu, bude vyžadovat od lidí zodpovědnost za postoj, jaký zaujali ke slovům Jeho služebníků. Bůh bude soudit všechny podle světla, které jim bylo předloženo, ať už tomu jasně rozumí, nebo ne. Je jejich povinností zkoumat předložené učení stejně tak, jako to dělali Berejští. Bůh říká skrze proroka Ozeáše.
Ozeáš 4:6 „a můj lid hyne bez špetky poznání. Protožes odmítl poznání, i já tě odmítnu od kněžství; na Zákon svého Boha nedbal jsi, ani já nebudu dbát na tvé potomky.“
Takové postoje nám připomínají duchovní stav Laodicejské církve v knize Zjevení.
Zjevení 3:17 „Říkáš totiž: Jsem bohatý, zbohatl jsem a nic nepotřebuji – a nevíš, že jsi ubohý a politováníhodný, nuzný, slepý a nahý.“
Lepší je být mezi těmi, o kterých Ježíš říká:
Matouš 5:6 „Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť budou nasyceni.“
Když jsme přijali Ježíše Krista jako svého Spasitele, tak pro nás začíná nová životní cesta. Snažíme se poznat Ho čím dál tím lépe.
Ježíš o sobě říká:
Jan 14:6 „Já jsem ta cesta, pravda a život,“ odpověděl Ježíš. „Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“
Jan 1:1 „Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh.“
Žalm 40:9 „Oblíbil jsem si dělat to, co je ti milé, můj Bože. Tvůj Zákon je v mém nitru.“
Židům 10:7 „Tehdy jsem řekl: Zde jsem, Bože, jak je o mně v Knize napsáno, přicházím konat vůli tvou.“
Jan 5:39 „Zkoumáte Písma, neboť se domníváte, že v nich máte věčný život; a ta svědčí o mně.“
Lukáš 24:27 „A začal od Mojžíše a od všech proroků a vysvětlil jim ve všech Písmech to, co o něm bylo napsáno…“
Z těchto textů vyplývá:
1. Ježíš je Pravda a život.
2. Ježíš je Slovo.
3. Celá Bible od knihy Genesis až po knihu Zjevení svědčí o Ježíši Kristu. To zahrnuje vše, co Bible učí. Teologii, jak žít svatým životem, nauka o spáse člověka, nauka o Svatyni, proroctví, události doby konce atd.
Jan 16:13 „Až ale přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy. Nebude totiž mluvit sám od sebe, ale řekne vše, co uslyší – oznámí vám i věci budoucí.“
Z toho vyplývá, že ignorovat některé části Písma, protože jsou pro někoho zdánlivě nepodstatné, znamená ignorovat Ježíše, který je Pravdou, Slovem a životem.
Pokud opravdu chceme následovat Ježíše, tak se nebudeme chtít vyhýbat poznání, které pramení ze studia Písma. Budeme hladovět a žíznit po spravedlnosti. Budeme toužit objevovat skryté poklady moudrosti Písma, i když nám někdy nastaví zrcadlo a my se uvidíme v pravé podobě lidské hříšnosti. Písmo nás pak ale dovede k našemu Spasiteli.
Zjevení pravdy je progresivní. Když nám Bůh dá příležitost, je nutné ji uchopit a jít kupředu.
Přísloví 4:18 „Stezka spravedlivých jak paprsek světla víc a víc září, až se rozední.“
Všichni křesťané, kteří berou svoji víru vážně, by se neměli spokojit s povrchním chápáním Boží pravdy. Všichni bychom měli růst v milosti a poznání, jak píše apoštol Petr.
2. list Petrův 3:17-18 17 Ale vy, milovaní, protože to víte předem, chraňte se, abyste nebyli svedeni bludem bezuzdných lidí a neodpadli od vlastního pevného základu. 18 Rosťte v milosti a poznání našeho Pána a Zachránce Ježíše Krista. Jemu buď sláva i nyní a až do dne věčnosti. Amen.
Pojďme se teď zamyslet nad otázkou, jak důležité je chápat proroctví a události doby konce. Křesťané často argumentují, že tato témata nejsou otázkou spásy. Je pravdou, že v Bibli jsou některá témata, která jsou zahalena tajemstvím. Jako například skrytá tajemství Boží podstaty. Tomu budeme lépe rozumět až budeme v nebi. Přesto by se ale měl opravdový křesťan snažit pochopit co nejvíce z věcí, které je možné z Písma pochopit již nyní, jak o tom píše apoštol Jan.
Jan 7:17 „Bude-li někdo chtít konat jeho vůli, pozná, je-li to učení z Boha, nebo zda mluvím sám od sebe.“
Jan 16:13 „Až ale přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy. Nebude totiž mluvit sám od sebe, ale řekne vše, co uslyší – oznámí vám i věci budoucí.“
Sám Ježíš říká v evangeliu Matouše 24:15 „kdo čte, rozuměj.“
Apoštol Pavel píše v 1. listu Tesalonickým 5:21-22 „21 Všechno prověřujte; dobrého se držte, 22 zla v každé podobě se varujte.“
Bůh si přeje, aby všichni lidé znali pravdu sami pro sebe.
Přísloví 22:20–21 „20 Třicatero rad jsem pro tebe sepsal – je v nich poučení a vědění, 21 abys poznal výroky spolehlivé pravdy a předával ji těm, kdo na ni čekají:“
Pokud se týká proroctví a událostí doby konce, tak v knize Zjevení je napsáno:
Zjevení 1:1–3 „1 Zjevení Ježíše Krista, které mu svěřil Bůh, aby ukázal svým služebníkům, co se musí brzy stát. Ukázal je skrze svého anděla, kterého poslal ke svému služebníku Janovi 2 a ten vydává svědectví o všem, co viděl – je to Boží slovo a svědectví Ježíše Krista. 3 Blaze tomu, kdo čte, i těm, kteří slyší slova tohoto proroctví a drží se toho, co je v něm napsáno. Ten čas je blízko.“
Požehnání je zaslíbeno těm, kteří čtou, slyší a uvádějí v praxi slova tohoto proroctví. Řecké slovo pro „slyšet“ je akouo, což znamená rozumět, uvažovat, chápat, uvědomit si.
Kromě toho, Zjevení 12:17 a 19:10 jasně zmiňuje, že Boží lid bude mít svědectví Ježíšovo. Jak by někdo mohl mít svědectví Ježíšovo, když by tomu nerozuměl? To si teď přečteme.
Zjevení 12:17 Tehdy se drak na ženu rozhněval a odešel svést boj s ostatními z jejího semene, kteří zachovávají Boží přikázání a drží – mají se Ježíšova svědectví.
Jan v knize Zjevení jasně říká, že se jedná o Zjevení Ježíše Krista a jeho svědectví.
Zjevení 1:1–2 1 Zjevení Ježíše Krista, které mu svěřil Bůh, aby ukázal svým služebníkům, co se musí brzy stát. Ukázal je skrze svého anděla, kterého poslal ke svému služebníku Janovi 2 a ten vydává svědectví o všem, co viděl – je to Boží slovo a svědectví Ježíše Krista.
Proto Ježíš říká, že Písmo svědčí o něm.
Jan 5:39 Zkoumáte Písma, neboť se domníváte, že v nich máte věčný život; a ta svědčí o mně.
Amos 3:7 Jistě! Panovník Hospodin nepůsobí nic, aniž sdílí své tajemství se svými služebníky, proroky.
Proto také Ježíš vyučoval své učedníky, aby měli inteligentní víru. Biblická víra totiž není žádná slepá, nebo hloupá víra, jak si mnozí mylně myslí. Opak je pravdou.
Lukáš 24:45 „Tehdy jim otevřel mysl, aby porozuměli Písmům.“
V knize Daniel 12. kapitole se dočteme, že v době konce bude mít Bůh svůj lid, který bude rozumět určité části Danielových proroctví, které byly zapečetěny v Danielově době.
Daniel 12:9 „Musíš jít, Danieli,“ odpověděl mi. „Ta slova zůstanou tajemstvím zapečetěným pro poslední čas.“
Ve druhé epištole apoštola Petra se dočteme:
2. list Petrův 1:19–21 „19Navíc tu máme nesmírně spolehlivé slovo proroků a vy děláte dobře, že se ho držíte jako lampy zářící v temnotách, dokud se nerozbřeskne den a ve vašich srdcích nevzejde jitřenka. 20Především vězte, že žádné proroctví Písma nevzniklo z vlastního názoru proroka. 21 Proroctví totiž nikdy nepřišlo z lidské vůle, ale Boží lidé mluvili, jak byli puzeni Duchem svatým.“
Vidíme tedy, že je nutné držet se slov proroků, což předpokládá inteligentní znalost prorockého slova. Strašlivé varování je uvedeno v knize Zjevení 13. kapitole o šelmě, jejím obrazu a jejím znamení. Bylo by logické, kdyby nám Bůh řekl, že kdo příjme znamení šelmy, bude zatracen, ale už by nám neřekl, co to znamení je? Bůh nám jasně odhalil, o co v těchto verších jde, ale vyjádřil to v symbolické řeči. Každý kdo touží poznat pravdu, žízní po poznání a nechá se vést Duchem svatým, může odhalit a pochopit všechna biblická proroctví.
Koneckonců, v knize Daniel je řečeno, že moudří porozumí.
Daniel 12:10 „Mnozí budou čištěni, běleni a tříbeni. Zlí lidé budou i nadále zlí a nikdo z nich neporozumí. Moudří však porozumějí.“
Bůh nikdy neprezentuje pravdu na stříbrném talíři. Očekává, že po ní budeme pátrat jako po zakopaném pokladu. To že prezentuje prorockou pravdu pomocí obrazů a symbolů Mu umožňuje oddělit zrno od plev. Ukáže se, kdo to myslí vážně a kdo ne. Jak je řečeno v Žalmu 25:14.
Žalm 25:14 „Hospodin důvěřuje těm, kdo jej ctí, jeho smlouva jim dává poznání.“
Zamysleme se teď nad otázkou, jak důležité je podělit se s ostatními o poznání, které jsme z Bible získali. Kolik toho máme říct a kdy je k tomu ten správný okamžik. Co když se to různým lidem nelíbí, nebo nás dokonce nenávidí a pronásledují.
Přísloví 22:20–21 „20 Třicatero rad jsem pro tebe sepsal – je v nich poučení a vědění, 21 abys poznal výroky spolehlivé pravdy a předával ji těm, kdo na ni čekají:“
1. list Petrův 3:15–16 „15 Zasvěťte svá srdce Pánu Kristu a buďte připraveni podat odpověď každému, kdo se vás zeptá na důvod vaší naděje. 16 Vždy ovšem s vlídností a úctou a s dobrým svědomím, aby se ti, kdo vás pomlouvají, zastyděli, že napadali váš poctivý život v Kristu.“
Vidíme tedy, že musíme být připraveni obhájit naši víru a být si jistí v tom, čemu věříme.
Ježíšova slova jsou jasná. Máme být světlem padlému světu, i když narazíme na nenávist a pronásledování. Ježíš říká:
Matouš 5:11–15 „11 Blaze vám, když vám budou zlořečit a pronásledovat vás a šířit o vás všelijaké zlé a lživé řeči kvůli mně. 12 Radujte se a jásejte, protože vaše odplata v nebesích je veliká. Takto totiž pronásledovali proroky, kteří byli před vámi. 13 Vy jste sůl země. Kdyby sůl ztratila svou chuť, čím se zas osolí? Nebude už k ničemu, jen se vyhodí ven a lidé ji pošlapou. 14 Vy jste světlo světa. Město ležící na hoře nemůže být skryto. 15 Stejně tak se nerozsvěcí lampa, aby ji postavili pod vědro, ale na svícen a tehdy svítí všem, kdo jsou v domě. 16 Tak ať vaše světlo září před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.“
Musíme být opatrní a moudří v tom, jakým způsobem budeme to světlo šířit.
1. list Korintským 2:1–2 „1Ani já jsem vám, bratři, po svém příchodu nezvěstoval Boží tajemství nějak zvlášť vznešenými nebo moudrými řečmi. 2Rozhodl jsem se totiž neznat mezi vámi nic než Ježíše Krista, a to toho ukřižovaného.“
To souvisí s principem, že děti musí dostat k jídlu mléko. Kdybychom jim dali maso, měly by problém s trávením. V duchovním slova smyslu je to tak i s křesťany. O tom hovoří apoštol Pavel v 1. listu Korintským.
1. list Korintským 3:1–2 „1Jenže já jsem s vámi, bratři, nemohl mluvit jako s duchovními, ale jako s tělesnými, jako s nemluvňaty v Kristu. 2Krmil jsem vás mlékem, ne hutným pokrmem, neboť jste ho ještě nemohli snést a ani dosud nemůžete, 3 neboť jste stále tělesní. Copak nejste tělesní a nechodíte po lidských cestách, když mezi sebou máte závist a svár?“
Židům 5:11–14 „11 Měli bychom o něm ještě mnoho co říci, ale je to těžké vysvětlovat, protože jste líní naslouchat. 12 Po takové době už byste sami měli být učiteli, ale potřebujete, aby vám někdo znovu vysvětloval základní pravdy Božího slova. Jsou z vás kojenci – potřebujete mléko, a ne hutný pokrm. 13 Kdokoli se živí mlékem, protože nepřivykl slovu spravedlnosti, je ještě nemluvně. 14 Hutný pokrm je ale pro dospělé, to jest pro ty, kdo mají smysly zkušeností vycvičené k rozeznání dobrého a zlého.“
Kdyby Pavel k těmto Korinťanům přišel a chtěl by je oslnit svými vědomostmi a způsobem projevu, tak by jich pro Krista mnoho nezískal. Centrálním zaměřením vždy musí být ukřižovaný Kristus! Mějme však na paměti, že podle veršů uvedených dříve v této studii je znalost ukřižovaného Ježíše jen počátkem naší duchovní cesty! Dokud budeme žít, měli bychom využít všech příležitostí učit se a růst v milosti a v poznání našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista.
Pojďme do 1. listu Korintským 1:4-7 „4 Stále za vás děkuji svému Bohu, totiž za to, jaké Boží milosti se vám dostalo v Kristu Ježíši 5 byli jste v něm obohaceni v každém ohledu, každým slovem a veškerým poznáním. 6 Kristovo svědectví je mezi vámi tak pevně ustaveno,7 že nemáte nedostatek v žádném daru, zatímco očekáváte zjevení našeho Pána Ježíše Krista.“
Je zřejmé, že Korintská církev byla bezpochyby obdařena poznatky. Zdá se ale, že to poznání ještě neproměnilo jejich charaktery. Jedna věc je jistá. Všechna znalost na světě nás nezachrání, pokud to, co máme v hlavě, nepřejde do srdce a nezmění naše charaktery tak, abychom byli více a více podobní Kristu.
Ježíš řekl učedníkům:
Jan 16:12 „Ještě vám mám mnoho co říci, ale teď to nemůžete unést.“
Kdyby jim prozradil vše o budoucnosti. Jak dlouho ještě bude tento svět trvat a co všechno ještě prožijí, tak by je to přemohlo a odradilo by je to.
Nicméně musíme udělat všechno, co je v našich silách, aby co nejvíce lidí poznalo pravdu.
Skutky apoštolů 17:30–31 „30 Bůh ale přehlédl časy této nevědomosti a nyní ukládá všem lidem všude, aby činili pokání. 31 Určil totiž den, v němž bude spravedlivě soudit svět skrze muže, kterého k tomu ustanovil, o čemž podal každému důkaz, když ho vzkřísil z mrtvých.“
Židům 6:1-3 „1 Nechme už tedy úvodních řečí o Kristu a směřujme k dospělosti. Nepokládejme znovu základy – ať už je to pokání z mrtvých skutků, víra v Boha, 2 učení o křtech, vkládání rukou, vzkříšení z mrtvých a o věčném soudu. 3 Dá-li Bůh, vydáme se dál.“
Každý křesťan musí počítat s tím, že se setká s nenávistí, když bude svědčit. Ježíš nám to jasně říká.
Matouš 10:22 Kvůli mému jménu vás budou všichni nenávidět, ale kdo vytrvá až do konce, bude zachráněn.
Matouš 24:9 „Tehdy vás budou trápit a zabíjet a kvůli mému jménu vás budou nenávidět všechny národy.“
Pojďme se teď zamyslet nad otázkou, jestli ke spáse nestačí vyznat našimi ústy, že Pán Ježíš je náš Spasitel a věřit v našem srdci, že Ho Bůh vzkřísil z mrtvých. Konec konců tak o tom píše apoštol Pavel.
Římanům 10:9–10 „9 Vyznáš-li svými ústy, že Ježíš je Pán, a uvěříš-li v srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. 10 Víra v srdci vede ke spravedlnosti, vyznání ústy pak vede ke spáse.“
Když je toto pravda, tak proč bychom se měli snažit pochopit nějakou doktrínu – věrouku? To je otázka, která si zaslouží odpověď. Potom co jsme již v obou přednáškách na toto téma citovali tolik biblických textů, by odpověď neměla být tak těžká. Pavel hovoří o víře. Skutečná víra je ovšem více, než jen ústní vyznání nebo souhlas v naší mysli, že Ježíš byl vzkříšen z mrtvých. Pravá víra zahrnuje žít životem podobným Kristu. Jinak je víra mrtvá.
List Jakubův 2:17–20 „17 Právě tak víra bez skutků, víra sama o sobě, je mrtvá. 18 Někdo na to řekne: „Jeden má víru, druhý zase skutky.“ Nuže, ukaž mi tu svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru na svých skutcích. 19 Ty věříš, že je jediný Bůh? Dobře děláš. Tomu ale věří i démoni – a třesou se! 20 Kdy už pochopíš, ty blázne, že víra bez skutků je jalová?
Pokud se týká – vyznat Ježíše našimi ústy, tak to neznamená, jak si mnozí myslí, že se jedná pouze o slovní vyjádření naší víry. Vyznat Pána Ježíše našimi ústy také znamená bránit pravdu a svoji víru navzdory masivní opozici, které budeme muset eventuelně čelit.
Ježíš Kristus nám dal příklad toho, co to znamená vyznávat Ho našimi ústy:
Matouš 10:34–39 „34 Nemyslete si, že jsem přišel, abych na zem přinesl pokoj. Nepřišel jsem přinést pokoj, ale meč. 35 Přišel jsem, abych rozdělil člověka proti jeho otci, dceru proti matce a snachu proti tchyni. 36 Člověk bude mít nepřátele ve vlastní rodině. 37 Kdo má rád otce nebo matku více než mě, není mě hoden. Kdo má rád syna nebo dceru více než mě, není mě hoden. 38 Kdo nebere svůj kříž a nenásleduje mě, není mě hoden. 39 Kdo nalezne svou duši, ten ji ztratí, a kdo ztratí svou duši kvůli mně, ten ji nalezne.“
Příkladem toho, co znamená odmítnout Krista a nevyznat Ho před lidmi, byl apoštol Petr. Před tím, než kohout zakokrhal, tak Petr Krista třikrát zapřel. To co Petr udělal, bylo mnohem víc, než jen to, že nevyznal Krista svými ústy. Jednalo se o skutečnost, že když došlo na otázku života a smrti, byl ochoten kompromitovat svoji víru ze strachu před represemi, pronásledováním a eventuálně smrtí. Bál se postavit za to, čemu a Komu věřil tváří v tvář svým nepřátelům. Pravda musí být pro křesťana tak cenná, že je ochoten přiznat se ke Kristu bez ohledu na to, co si kdo o nás myslí, nebo co nám hrozí.
V Janově evangeliu je napsáno:
Jan 8:32 „Poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí.“
Jestliže nás pravda vysvobodí, tak se zdá být logické, že bychom se jako křesťané měli ze všech sil snažit tuto pravdu najít. Neměl by pro nás být problém si přiznat, že jsme se mýlili, i když jsme v tom mylném názoru žili dlouho. Ani dlouhý časový úsek neudělá z chyby pravdu. Měřítkem by vždy mělo být „Psáno jest“. Písmo je naším pevným základem.
Pravda a Boží sláva jsou od sebe neoddělitelné. Pro křesťana je nemožné ctít Boha chybnými názory, když má Bibli na dosah a může si zjistit co je správné a co ne. Co po něm Bůh chce a co ne. Mnozí tvrdí, že záleží jen na tom, čemu věří, pokud je jejich život správný. Ale život je formován vírou. Pokud je světlo pravdy v dosahu a nás to nezajímá, tak ho prakticky odmítáme. Vybíráme si spíše temnotu než světlo.
Přísloví 16:25 „Cesta se člověku může zdát správná, nakonec však bývá cestou ke smrti.“
Nevědomost neospravedlňuje omyl nebo hřích, když existuje příležitost poznat Boží vůli.
Bůh nám dal své Slovo, abychom se seznámili s jeho učením a věděli sami pro sebe, co od nás vyžaduje. Když znalec Zákona přišel za Ježíšem, tak se ho zeptal:
Lukáš 10:25–26 „Mistře co mám dělat, abych se stal dědicem věčného života?“ Spasitel ho odkázal na Písma a řekl: „Co je psáno v zákoně? Jak to tam čteš?“
Neznalost nikoho neomluví, ani ho nezbaví trestu za přestoupení Božího zákona, pokud lidé měli možnost se seznámit s Boží vůlí, ale neudělali to. Nestačí mít dobré úmysly; nestačí dělat to, co si člověk myslí, že je správné, nebo co mu někdo jiný říká, že je správné. V sázce je jeho osobní spása a on by se měl ze všech sil snažit poznat pravdu z Písma sám pro sebe. Bible se v rukou upřímného člověka hledajícího pravdu stává mapou, která mu ukazuje cestu do nebe. Povinností každé rozumné bytosti je učit se z Písma co je pravda, a pak chodit ve světle této pravdy a povzbuzovat ostatní k tomu, aby následovali jeho příklad. Měli bychom Bibli studovat pilně každý den, zvažovat každou myšlenku a porovnávat Písmo s Písmem. S Boží pomocí si pak budeme utvářet pevné postoje víry, se kterými nelze pohnout.
Existuje totiž spousta falešných učitelů, kteří překrucují jasná učení Písma různými způsoby. Jedním z těch způsobů je, že mnozí učitelé kteří předstírají, že mají velkou moudrost a učí, že Písmo má tajný, mystický, duchovní význam, který není na první pohled zřejmý z textu.
Na jejich adresu Ježíš prohlásil:
Marek 12:24 „Mýlíte se, neznáte Písma, ani Boží moc!“
Text Bible by měl být vysvětlen podle jeho zřejmého významu, pokud není použit nějaký symbol nebo obraz. Kristus slíbil, že:
Jan 7:17 „Bude-li někdo chtít konat Jeho vůli, pozná, je-li to učení z Boha, nebo zda mluvím sám od sebe“.
Jako křesťané bychom měli vynaložit veškeré síly naší mysli ke studiu Písem a měli bychom se snažit, jak je to jenom pro smrtelníka možné, pochopit hloubky Boží moudrosti. Přitom ale nesmíme zapomenout, že člověk, který studuje Boží pravdy, by měl mít poddajnost a pokoru dítěte. Obtížná místa Biblického textu nelze řešit takovými metodami, jakými se řeší filozofické problémy. Ke studiu Bible nemůžeme přistupovat s takovým zakládáním si na sobě, s jakým mnozí lidé vstupují na pole vědy. Bibli je třeba studovat s modlitbou, s vědomím závislosti na Bohu a s upřímnou touhou poznat Jeho vůli. Důležitá je rovněž pokora a ochota nechat se poučit, abychom mohli získat poznání od velkého Já Jsem. V opačném případě padlí andělé zaslepí náš rozum, a zatvrdí naše srdce, aby na nás pravda nezapůsobila.
Síly, které se spojí v boji proti pravdě a spravedlnosti, již nyní aktivně působí. Boží slovo, které jsme dostali za cenu velkého utrpení a krveprolití, lidé neberou vážně. Všichni mohou dnes Bibli snadno získat, ale jen málokdo z lidí ji přijímá jako průvodce životem. Nevěra nabývá velkých rozměrů a to nejen ve světě, ale i v církvích. Mnozí křesťané popírají učení, které je vlastním základem křesťanství – a to zvláště skutečnosti týkající se stvoření, jak o něm hovoří pisatelé vedení Božím Duchem a dále pád člověka do hříchu, smíření a věčnou platnost Božího zákona. Tisíce lidí, kteří si zakládají na svých vědomostech a nezávislosti, pokládají bezvýhradnou důvěru v Bibli za projev slabosti. Kritiku Bible a zlehčování jejích nejdůležitějších pravd považují za důkaz učenosti a svého nadání. Mnozí kazatelé, profesoři a učitelé vštěpují svým posluchačům a studentům myšlenky, že Boží zákon byl změněn nebo zrušen a lidé, kteří považují jeho požadavky za stále platné a doslovně závazné, si zaslouží jen posměch a pohrdání.
Je na každém z nás jaký postoj k Bibli a Bohu zaujmeme. Pokud se mne týká, já jdu s Hospodinem.