Díl 1. Je doktrína důležitá pro spásu člověka?

Pro Tajemství Bible zpracoval Ladislav Hodač

 1. Úvod.

 Vítám vás jménem Tajemství Bible k dalšímu studiu Písma. Jedná se o téma: Je doktrína, neboli věrouka, důležitá pro spásu člověka? Obracím se zde na všechny křesťany a obzvlášť na ASD protože jedna věc je v současné době jistá. Všechno čemu jako ASD věříme je zpochybňováno. Jinými slovy naše věrouka je pod masivním útokem nepřítele. V církevních publikacích, sobotních kázáních, zaznívá to, co George Knight výstižně nazval vykleštěný adventismus. Pojem přítomná pravda se stal nějakým mlhavým pojmem pro, nevíme co. Někteří adventisté, kteří si tento problém uvědomují, dělají, jako že se nic neděje a myslí si, že to nějak přejde, že Bůh už to nějak vyřeší i bez naší účasti. To je podle mého názoru pouze zbožné přání. Mlčící většina pak neřeší už vůbec nic. Z kazatelen může znít jakékoliv poselství a na konec se vždy ozve Amen. Mnozí už ani nerozpoznají, že předkládané názory jsou v podstatě ekumenická, liberální teologie, která má historicko-kritický přístup k výkladu Bible. Typicky adventistické akcenty se systematicky potlačují. Většina členů církve v zájmu politické korektnosti a špatně chápané tolerance, nebo proto, že prostě jenom chtějí mít klid, nebrání pravdu. Bojí se konfliktu. Bible ovšem jasně popisuje skutečnost, že na planetě, na které žijeme se odehrává vražedný konflikt mezi silami dobra a zla. Tento konflikt se bude stupňovat až do příchodu Pána Ježíše. Jsme a budeme jeho součástí, ať se nám to líbí nebo ne. V současné době jsme svědky fenoménu, že si každý tak nějak věří, jak chce. Doktrína, neboli věrouka se stává čím dál méně důležitá. Čím dále častěji můžeme ve sborech slyšet následující věty, se kterými jsem se setkal i já osobně. To ale platí i pro křesťanské denominace všeobecně. Uvádím teď 15 typických vět, které můžeme slyšet v různých obměnách.

1. „Pokud miluji Ježíše a snažím se žít správným životem, tak všechny ty různé biblické doktríny nejsou tak podstatné“

2. „Jenom jedna věc je důležitá a to je Ježíšova láska, kříž, a to jak se já chovám a miluji svého bližního a ne celá ta teologie“.

3. „Všechno to hádání se o tom, co učí Písmo, přináší do církve jenom rozdělení. A stejně všichni interpretují Písmo jinak. Existuje příliš mnoho různých doktrín a názorů, takže stejně nemůžeme zjistit co je pravda.“

4. „Šelmovská kázání jsou v 21. století neadekvátní.“

5. „Ježíš je pravda, cesta a život. Dokud prostě věříme v Ježíše a milujeme jiné jako On, tak je všechno v pořádku. Nepokoušejme se pochopit všechny ty doktríny a ta proroctví o konci světa.“

6. „Pro svoji spásu nepotřebuji znát proroctví o 2300 večerech a jiter z Daniele 8 : 14. Rok 1844 není pro moji spásu podstatný. Mě spasí Ježíš.“

7. „Důležité je mít Krista v srdci. To co je psáno v Bibli není tak podstatné.“

8. „Nepotřebujeme znát identitu antikrista. Ať už je antikrist kdokoliv, my máme Ježíše, On je silnější. On nás zachrání.“

9. „Vím, že jsem naplněn a posvěcen Duchem Svatým. Takže nepotřebuji znát všechnu tu doktrínu nebo teologii. Já jsem již znovuzrozen a spasen!“

10. „Je to sláva a láska Kristova, která nás sjednocuje. Bůh vyřeší všechny naše doktrinální neshody, až se dostaneme do nebe.“

11. „Nemusíme vědět kdo je šelma, ani co je její znamení, nebo jaké budou události během tisíciletí. Pokud jsme s Ježíšem, budeme spaseni bez ohledu na to, jak to všechno bude probíhat. “

12. „Nepotřebujeme znát proroctví Daniele a Zjevení. Našim úkolem je hlásat ukřižovaného Krista.

13. „Kristus jako osoba je tím poselstvím, ne až tak to co říká.“

14. „Budeme hřešit až do druhého příchodu. Žádný člověk nemůže zvítězit nad svými hříchy. Ti, kteří to tvrdí, jsou zákoníci.“

15. „Lidé nejdou za Ježíšem, aby získali informace. Ty si mohou najít na internetu. Jdou za ním, protože touží po vztahu, který je uspokojí.“ Atd.

Pokud slyšíte tyto a podobné věty z kazatelen vašich sborů, nebo i v rozhovorech s běžnými členy, nebo pokud i vy sami zastáváte tyto názory vězte, že vy, nebo váš sbor se stal terčem útoku nepřítele spasení.

Tyto a podobné věty prozrazují, že satan vede masivní útok proti autoritě Božího slova, které je jediným zdrojem absolutní pravdy. Protestantské sola, tota, prima skriptura, tedy pouze Písmo, celé Písmo, a na prvním místě Písmo ustupuje takzvanému liberálnímu, evangelikálnímu, progresivistickému, vztahovému, nebo sociálnímu evangeliu. Nazvat se to dá různě. Objektivní Biblická pravda je označována za netolerantní. Nepohodlné Biblické pravdy se zamlčují.

Zastánci této teologie někdy argumentují, že dnes žijeme v tak zvané post moderní době. Dnešní člověk už nemá zájem o informace, tedy věrouku, ale přeje si svoji víru prožívat emotivně. Chce mít tak zvaně zkušenost s Bohem. Jako by si hloubkové studium Bible protiřečilo se zkušeností s Bohem. V tzv. nové teologii se rafinovaným způsobem vyvyšuje Ježíš, Jeho láska a milosrdenství. Ježíš je všude a ve všem. Otázkou je, jaký je to Ježíš? Ten biblický rozhodně ne.

Zajímavé ovšem je, že i když dnes většina křesťanů zastává podobnou teologii, tak se míra nemorálního chování, v rámci církve zvyšuje. A vztahy ve sborech také nejsou o nic lepší. Takový způsob uvažování – taková teologie způsobuje značné škody v mysli mladé generace dnešní doby. Většina lidí nemá zájem o studium Bible a hledání pravdy jako skrytého pokladu. Bez správného pochopení doktríny a inteligentního poznání Božího slova bude ovšem víra oslabena.

Zároveň je ovšem správné říci, že bez lásky nemáme vůbec nic, jak je psáno v

1. listu Korintským 13:1–3 „¹Kdybych mluvil v jazycích lidí i andělů, bez lásky je to jen dunění zvonu, řinčení činelů. ²Kdybych uměl prorokovat, rozuměl všem tajemstvím, měl všechno poznání a víru, že bych i hory přenášel, bez lásky nejsem nic. ³ Kdybych rozdal vše, co mám, kdybych dal i vlastní tělo, abych se proslavil, bez lásky je mi to k ničemu.“

Proto jakékoliv poznání získané pouze intelektuálně nebude křesťanovi k ničemu, pokud mu chybí láska v srdci. Všechno teoretické poznání musí být aplikováno v každodenním životě. Pouhé intelektuální poznání pravdy nečiní člověka spravedlivým. Poznaná pravda se musí projevit v životě člověka a přinášet plody jako důkaz naší víry.

Opačný extrém je ovšem stejně nebezpečný. Pokud se někdo vědomě vyhýbá tomu, aby získal intelektuální poznání pravdy, tak ztratí věčný život.

Ozeáš 4:6 „Můj lid hyne pro nedostatek poznání, protože jsi zavrhl poznání, zavrhl jsem tebe, nebudeš mi sloužit jako kněz. Zapomněl jsi na zákon svého Boha, i já zapomenu na tvé syny.“

V době konce, až Bůh dokončí zapečetění svého lidu na čele, tak to nebude žádná pečeť ani znamení, které by bylo viditelné, ale zakotvení v pravdě. A to jak intelektuálně, tak i duchovně. Takoví lidé nebudou svedeni žádnými bludy. Lež totiž nikdy neposvěcuje. Pouze pravda posvěcuje.

Jan 17:17-19 „¹⁷ Posvěť je pravdou; tvé slovo je pravda. ¹⁸ Jako jsi poslal na svět mě, tak jsem já poslal na svět je. ¹⁹ Posvěcuji sám sebe za ně, aby i oni byli posvěceni pravdou.“

Ve 2. listu Tesalonickým 2:13 Pavel důrazně říká: „Za vás bratři milovaní Pánem, však musíme stále děkovat Bohu. Ten vás od počátku vyvolil, abyste skrze posvěcení Duchem a vírou v pravdu byli spaseni. „

A my víme, že je to prostřednictvím „posvěcení, bez něhož nikdo neuvidí Pána“.

List Židům 12:14 „Usilujte o pokoj se všemi lidmi a o svatost, bez níž nikdo neuvidí Pána.“

Musíme mít tedy na mysli, že posvěcení nepřichází skrze omyl, nebo lež, ale skrze víru v pravdu. Proto musíme mít víru, která je založena na jistých biblických pravdách. Žádná lež nemůže posvětit duši člověka. Lež není nikdy neškodná, ale vždy přináší zmatek a rozpor. Pokud bude člověk věřit lžím, tak to nikdy nebude mít posvěcující vliv na jeho život, nebo charakter. Žádná lež se nestane pravdou jenom proto, že je často opakována, nebo že většina lidí tomu věří. Upřímnost nikdy nezachrání člověka před důsledky, které pramení z víry v lež, nebo omyl. Je pravda, že bez upřímnosti neexistuje pravé náboženství. Ale upřímná víra ve falešné náboženství nikdy člověka nespasí. To pro někoho může znít velmi radikálně, ale to je jako kdyby nějaký člověk šel upřímně po špatné cestě. I když po ní jde s upřímnou vírou, že ho dovede do správného cíle, tak se tam rozhodně nikdy nedostane. Dnes je populární názor, že k Bohu vede mnoho cest. Říká se tomu tolerance. Kdo nesouhlasí je netolerantní bigot a fundamentalista. Opravdu?

Jan 14:6  „Já jsem ta cesta, pravda a život,“ odpověděl Ježíš. „Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“

Jan Hus věděl z vlastní zkušenosti, že říkat lidem pravdu je velice nepopulární. Tak to bylo ve všech dobách. Lidé jsou pořád stejní. Řekl: „Kdo mluví pravdu hlavu si rozbíjí.“

Mistr Jan věděl, že hlásání Biblických pravd může od křesťana vyžadovat ultimativní cenu. Jeho pozemský život.

Řekl: „Křesťan má být stálý ve víře a v rozjímání této trojí pravdy: té, která je obsažena v Písmu, té, kterou poznáváme smysly a té, jíž dosahujeme neomylným rozumem. Je lépe za tuto trojí pravdu vytrpět smrt, než získat obročí pochlebováním.“ 

Jan Hus byl velmi statečný člověk. Pro Boží pravdu zaplatil ultimativní cenu. Pro všechny skutečné křesťany má, pokud se pravdy týká následující radu, která je dnes stejně aktuální jako v jeho době.

„Proto, věrný křesťane, hledej pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, mluv pravdu, drž pravdu, braň pravdu až do smrti: neboť  pravda tě vysvobodí od hříchu, od ďábla, od smrti duše a konečně od věčné smrti, což je věčné odloučení od Boží milosti“… Výklad viery 1412

Jan Hus byl velmi pilným studentem Bible. Mnozí křesťané mají v dnešní době tisíce důvodů, proč se vyhýbat intenzivnímu studiu Písma. Mohli by totiž zjistit, že jejich víra je založena spíše na písku, tedy různých lidských tradicích a návycích a ne na skále, tedy psáno jest. Bojí se, že by se mohli dostat do konfliktu se členy své vlastní rodiny, nebo přáteli a spolupracovníky. Pokud ovšem dáme přednost svým přátelům, rodině, nebo spolupracovníkům, tak by se mohlo stát, že se staneme nehodnými našeho Spasitele, který za nás položil svůj život.

Matouš 10:32–39 „³² Kdokoli mě vyzná před lidmi, toho i já vyznám před svým Otcem v nebesích. ³³ Kdo by mě ale před lidmi zapřel, toho i já zapřu před svým Otcem v nebesích. ³⁴ Nemyslete si, že jsem přišel, abych na zem přinesl pokoj. Nepřišel jsem přinést pokoj, ale meč. ³⁵ Přišel jsem, abych rozdělil člověka proti jeho otci, dceru proti matce a snachu proti tchyni. ³⁶ Člověk bude mít nepřátele ve vlastní rodině. ³⁷ Kdo má rád otce nebo matku více než mě, není mě hoden. Kdo má rád syna nebo dceru více než mě, není mě hoden. ³⁸ Kdo nebere svůj kříž a nenásleduje mě, není mě hoden. ³⁹ Kdo nalezne svou duši, ten ji ztratí, a kdo ztratí svou duši kvůli mně, ten ji nalezne.“

Matouš 19:29 „ A každý, kdo pro mé jméno opustil domy nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo děti nebo pole, získá stokrát více a obdrží za dědictví věčný život.“

Pravdou je, že pokud Boží Duch skutečně naplňuje a řídí náš život, tak se nebudeme bát věrouky. Budeme se snažit zjistit, co po nás Bůh žádá, jakých chyb se máme vyvarovat a jaké nové světlo poznání máme přijmout. Takový postoj bude mít obrácený člověk, který žízní po poznání a pravdě. A víme, že v knize Přísloví 12:17 je psáno „Kdo šíří pravdu, hlásá spravedlnost, ale křivý svědek lest.“

Otázka tedy zní. Je správná doktrína nezbytná pro spásu? Ať nám na to odpoví Písmo.

II. Důležitost správné věrouky.

1. list Timoteovi 1:8–11 „⁸ Víme, že Zákon je dobrý, pokud se dobře užívá. ⁹Je třeba mít na paměti, že Zákon není určen pro spravedlivého. Vztahuje se na zločince a buřiče, na bezbožné a hříšné, na bezvěrce, na ty, kterým není nic svaté, na otcovrahy, matkovrahy a vrahy vůbec, ¹⁰ na smilníky, zvrhlíky, obchodníky s lidmi, na lháře, křivopřísežníky a na všechno ostatní, co je v rozporu se zdravým učením.¹¹ podle slavného evangelia požehnaného Boha, které mi bylo svěřeno.“

V těchto verších je vidět dlouhý seznam mnoha těžkých hříchů, které Boží zákon odsuzuje. Lidé, kteří tyto věci praktikují, jsou „v rozporu se zdravou doktrínou- věroukou neboli učením“. Apoštol Pavel v těchto verších rozhodně neučí, že spravedlivý křesťan nemusí dodržovat Zákon. Ježíš nepřišel na tento svět, aby lidi osvobodil od povinnosti dodržovat Boží zákon, ale aby jim ukázal, jakým způsobem mohou získat moc ke kompletnímu vítězství nad hříchy. Zákon v těchto verších již spravedlivého člověka neobviňuje, protože se stal normou jeho života. Je očividné, že je nutné znát a žít podle správného učení. Neznalost může přivést člověka k falešným závěrům a to ho může stát věčný život. Zdravé učení se dá pochopit pilným studiem Písma na modlitbách, když má člověk ve svém srdci lásku k pravdě.

Matouš 4:3–4 „³ Vtom k němu přistoupil Pokušitel a řekl mu: „Jsi-li Boží Syn, řekni tomuto kamení, ať se promění v chleby.“⁴ On však odpověděl: „Je psáno: ‚Nejen chlebem bude člověk živ, ale každým slovem vycházejícím z Božích úst.'“

Pokud je člověk živ každým slovem vycházejícím z Božích úst, tak to zahrnuje celou Bibli. Od knihy Genesis, až po knihu Zjevení. Zahrnuje to témata jako přirozenost Ježíše Krista, soteriologii – tedy nauku o spáse, proroctví, eschatologii – tedy studium událostí doby konce, vztah mezi milostí a Zákonem, posvěcení – jak žít svatým životem, jednota církve, láska, podstata Božího soudu, zdravý životní styl, vzkříšení svatých, trest pro zlé lidi a padlé anděly a další. Všechny tyto věci zjevují Boží charakter. Když o tom Bible hovoří, tak je to důležité. Jinak by Bůh pro nás nenechal všechny tyto informace zapsat. Nenaslouchejme tedy lidem, kteří se nás snaží přesvědčit, že jenom některá témata v Bibli jsou důležitá pro spásu člověka.

2. list Timoteovi 4:1–5 „¹Zapřísahám tě před Bohem a před Kristem Ježíšem, který bude soudit živé i mrtvé, až přijde nastolit své království: ²Hlásej Slovo, buď připraven vhod i nevhod, usvědčuj, napomínej, povzbuzuj a vyučuj s nejvyšší trpělivostí. ³ Přijde totiž doba, kdy lidé nestrpí zdravé učení, ale budou se podle vlastních chutí obklopovat učiteli, kteří jim budou lechtat sluch. ⁴ Odvrátí uši od pravdy a uchýlí se k bájím. ⁵ Ty však buď ve všem střízlivý, snášej útrapy, konej dílo kazatele evangelia, naplň svou službu.“

Apoštol Pavel v těchto verších varuje Kristovu církev před falešnými učiteli, kteří infiltrují Boží církev a svádějí z cesty, kdyby to bylo možné i vyvolené. Metody byly a jsou v podstatě stále stejné, i když více rafinovanější. Ateismus, pohanství, nemorální život atd. slouží dále ke zkáze lidí všeobecně. Satanovi se ale podařilo dostat své zhoubné filozofie do křesťanství. Jsou hůře rozpoznatelné, protože jsou kombinací pravdy s trochou lži. Ovšem jenom jedna kapka jedu zničí celý nápoj. Satan ví, že jen správná věrouka povede člověka k pravému posvěcení a efektivnímu rozpoznávání toho, co je pravda a co je lež. Pokud se mu podaří zmást křesťany v jejich znalostech Písma, pak bude moci oklamat masy lidí. Ví, že pravé křesťanství dokáže odhalit jeho úmysly a proto se snaží jim zabránit, aby pomáhali Bohu ukončit tento velký spor mezi silami dobra a zla. Jde mu o to, aby získal čas a přivedl více lidí do svého království smrti a věčné zkázy.

Všimněme si, co Bůh očekává od věrných křesťanských vůdců, kazatelů a služebníků evangelia.

List Titovi 1:7–11 „⁷ Představený musí být jakožto Boží správce bezúhonný: nesmí být samolibý, vznětlivý, opilec, hrubián ani prospěchář, ⁸ ale pohostinný, milovník dobra, rozvážný, spravedlivý, svatý a ukázněný. ⁹ Musí se pevně držet spolehlivých slov Pánova učení, tak aby uměl nejen povzbuzovat zdravým učením, ale i přemáhat odpůrce.¹⁰ Je totiž spousta buřičů, žvanilů a svůdců, zvláště mezi obřezanými ¹¹  a těm se musejí zacpat ústa. Pro mrzký zisk učí nemístným věcem a rozvracejí tak celé rodiny.“

Titus 2:1 „Ty ale vyučuj, co patří ke zdravému učení.“

Uvažujme chvíli nad tím, jaké důsledky vyplývají z těchto textů. Nejenže musíme jiné lidi povzbuzovat zdravým učením, tedy doktrínou, ale musíme přemáhat i odpůrce, kteří zdravé učení odmítají. To mi připomíná List Efezkým 5:11, kde je psáno: „A nemějte žádnou účast na neplodných skutcích tmy, ale raději je odhalujte.“ Falešné učení nesmí být v církvi tolerováno. To jasně učí apoštol Pavel.

Další varování před falešným učením, neboli doktrínami, v církvi jsou odhaleny v následujících textech.

1. list Timoteovi 4:1–3 „¹Duch říká jasně, že v posledních časech někteří lidé opustí víru, aby následovali bludné duchy a démonické nauky. ²Prolhaní pokrytci s cejchovaným svědomím ³ budou lidi zrazovat od manželství a zakazovat jim jíst, co Bůh stvořil. Ti, kdo věří a znají pravdu, to však mají požívat s vděčností.“

Nejefektivnější nepřátelé Božího lidu a pravdy vždy byli a i dnes jsou, buďto bývalí členové církve, nebo ještě horší varianta, jsou členové církve, kazatelé, učitelé a administrátoři, kteří v církvi zůstávají a předstírají, že milují pravdu a následují Ježíše, ale při tom rafinovaným způsobem mixují pravdu a lež. Tito lidé jsou, stejně jako byl i Jidáš, pod vlivem démonů, tedy padlých andělů. Satan je tím hlavním inspirátorem všech falešných učení, názorů, nebo filosofií. Neustále pracuje na tom, aby kontroloval mysl lidí. Moderní spiritismus je pouze oživením různých forem čarodějnictví a uctívání démonů dávnověku. Podmanivý vliv těchto filosofií zasáhne celý svět a připraví cestu pro satanův největší podvod těsně před druhým příchodem Ježíše Krista.

Apoštol Pavel ve své době varoval církev před fanatickým konceptem zvaným celibát, který byl do rané křesťanské církve představen gnostiky. Gnostici věřili, že vše, co je materiální, je zlé. Tedy i lidské tělo protože je materiální, je zlé. Všechny lidské vášně musí být tedy násilně potlačovány. Podle jejich chápání manželství podporuje tělesné chtíče a je proto hříšné. Apoštol Pavel ovšem ve svých spisech představuje manželství, jako Bohem ustanovenou instituci. Celibát tedy podkopává Boží plán pro člověka.

Pokud se týká jídla v tomto textu, tak Pavel zde neřeší otázku čisté a nečisté, ale naráží na asketické vlivy, které se vkrádali do církve. Z různých ceremoniálních a rituálních důvodů asketové propagovali zákaz jedení různých pokrmů během určitých v náboženském slova smyslu svátečních dnů.

Timoteovi proto Pavel radí. 1. list Timoteovi 4:13 „Než přijdu, věnuj se předčítání, kázání a vyučování.“ A v 16 verši mu radí:  „Všímej si sebe a svého učení. Pokračuj v tom, a tvá vytrvalost přinese spásu tobě i těm, kdo tě poslouchají.“ 

Pavel v těchto verších používá podobné myšlenky, jako prorok Izaiáš.

Izaiáš 30:8–10 „⁸ Nyní jdi, vyryj to pro ně do tabulky, zaznamenej to do knihy, ať je to pro budoucí dny věčným svědectvím: ⁹ Toto je vzpurný lid, synové prolhaní, synové, kteří neslyší Hospodinovo učení. ¹⁰ Říkají vidoucím: „Nemějte vidění!“ a prorokům: „Neprorokujte nám pravdu. Říkejte nám jen lichotky a prorokujte lži!“

V Listu Galatským apoštol Pavel píše. List Galatským 5:19–21 „¹⁹ Projevy tělesnosti jsou zřejmé. Patří sem smilstvo, nečistota, nestydatost, ²⁰ modlářství, čarování, nepřátelství, svárlivost, nevraživost, zloba, soupeřivost, roztržky, sekty, ²¹ závidění, opilství, obžerství a další podobné věci. Varuji vás; jak už jsem vám říkal, ti, kdo tohle dělají, nebudou mít podíl na Božím království.“

Dnes je v křesťanství a žel i v CASD populární názor, doktrína, nebo učení, že životní styl, nebo tedy způsob jakým křesťan žije, je nepodstatný pro spásu člověka. Stačí, když vyznáme, že Ježíš je naším spasitelem. Také mi bylo jedním kazatelem ve sboru naprosto jasně řečeno, že budeme hřešit až do smrti. Přesvědčoval nás o tom velmi důrazně. Jinými slovy vítězství nad hříchy v tomto životě není možné. Očividně by i dnes v liberálním prostředí měl apoštol Pavel velký problém v mnohých sborech CASD, když tvrdí, že lidé, kteří praktikují tyto a jiné hříchy nebudou mít podíl na Božím království. To je ale i dnes velmi nepopulární poselství.

Apoštol Petr v 2. listu Petrově píše. 2. List Petrův 2:1–2 „¹ V Božím lidu však bývali i falešní proroci, stejně jako mezi vámi budou falešní učitelé, kteří pokoutně zavedou zhoubné bludy. Budou dokonce zapírat i Pána, který je vykoupil, a tak na sebe přivedou rychlou záhubu. ² Mnozí je budou v jejich nestydatosti následovat a cesta pravdy se kvůli nim ocitne v opovržení.“

Apoštol Pavel dává příklad, jak jedna špatně pochopená věrouka zničila víru konkrétních lidí.

2. list Timoteovi 2:15–18 „¹⁵ Usiluj, aby ses mohl před Bohem postavit jako osvědčený dělník, který se nemá zač stydět a který správně vykládá slovo pravdy. ¹⁶Vyhýbej se světským tlachům, které odvádějí lidi stále dál od Boha. ¹⁷ Takové řeči se šíří jako rakovina. Vedou je lidé jako Hymenaios a Filetos, ¹⁸ kteří zbloudili z cesty pravdy a podvracejí víru některých lidí řečmi o tom, že už nastalo vzkříšení.“

Správný křesťan sice pracuje s lidmi a pro lidi, ale neměl by nikdy zapomenout, že nejdůležitější je, aby se líbil Bohu. Má správně vykládat Slovo pravdy. To znamená, že biblické pravdy musí být správně interpretovány tak, aby žádná část Písma neprotiřečila celkovému obrazu, který na dané téma Bible znázorňuje. Druhořadá témata musí být podřízena principům, které připraví lidi, aby zvítězili nad hříchy a žili vítězně v Kristu. Špatný výklad Božího slova vždy vede ke zkáze, jak nemoudrých učitelů, tak i církve. Pouze pravda vede lidi k pravé zbožnosti a tím k souladu v Boží církvi.

Efeským 4:14–15 „¹⁴ Nesmíme proto nadále zůstat nemluvňaty zmítanými a unášenými kdejakým poryvem učení, lidskou prohnaností a vychytralým sváděním k bludu.¹⁵ Místo toho máme mluvit pravdu v lásce a v každém ohledu růst v Kristu, který je hlavou.“

Apoštol Pavel varuje Židy.

Židům 13:9 „Nenechte se unášet všelijakým podivným učením. Je lepší posilovat své srdce milostí než pokrmy, které svým stoupencům nijak nepomohly.“

Na závěr této části si přečteme několik textů, které potvrzují nutnost být zakotven ve správném učení a také varují před nesprávným učením, které není v Písmu, tedy před lidskými tradicemi.

Matouš 16:12 „Tehdy pochopili, že jim neřekl, aby se vyvarovali chlebového kvasu, ale farizejského a saducejského učení.“

Zjevení 2:14–15 „¹⁴ Mám proti tobě jen to, že u sebe máš přívržence učení Balámova, který učil Baláka svádět syny Izraele k modlářským hodům a ke smilstvu.¹⁵ Podobně i ty máš přívržence učení nikolaitů. Což nenávidím.“

Kdyby věrouka nebyla důležitá pro opravdovou jednotu církve a posvěcený život, tak by náš Pán nenechal tato vážná varování zapsat do Písma.

III. Jak získáme znalost správné věrouky, tedy pravdy?

 Boží slovo nám dává mnoho rad, jak máme odhalit pravdu.

Izaiáš 28:9–14 Zde používám studijní překlad. Souvislost těchto veršů je, že jak kněží, tak i proroci Božího lidu holdují vínu a pivu. Prostě jsou to opilci, neschopní správného úsudku. A Bůh se v této situaci ptá, koho má vyučovat správnému poznání a věrouce. A pak popisuje, jak se má správně Boží slovo studovat.

Izaiáš 28:9–14 „⁹ Koho bude vyučovat poznání a koho naučí rozumět zprávě? Odstavené od mléka? Vzaté od prsu? ¹⁰ Vždyť říká: Pokyn za pokynem, pokyn za pokynem, míru k míře, míru k míře, trochu sem, trochu tam. ¹¹ Ano, žvatlavou řečí a cizím jazykem bude mluvit k tomuto lidu. ¹² Ten, který jim řekl: Toto je místo odpočinku, dejte odpočinek vyčerpanému, toto je místo odpočinutí; ale nechtěli poslechnout. ¹³ I bude pro ně Hospodinovo slovo pokyn na pokyn, pokyn na pokyn, míru k míře, míru k míře, trochu tam, trochu tam, a tak půjdou, upadnou dozadu, polámou se, budou chyceni a zajati. ¹⁴ Proto slyšte Hospodinovo slovo, posměvači vládnoucí tomuto lidu, který je v Jeruzalémě.“

V této pasáži Písma vidíme důležitou zásadu, abychom dospěli k správnému pochopení poznání a správné doktríně – věrouce, nemůžeme izolovat některé pasáže Písma, ale musíme brát v potaz celé Boží Slovo. Abychom vytvořili správnou doktrínu, tak musíme vzít v úvahu veškerou váhu důkazů z celého Písma. Porovnáváme verš s veršem, řádku po řádce, větu po větě. Když budeme pokorní a budeme se modlit, tak nám svatý Duch pomůže dospět k porozumění pravdy a pomůže nám vyřešit všechno, co si zdánlivé protiřečí. Musíme dovolit, aby váha důkazů mluvila sama za sebe. Pravda musí být prezentována jasně a logicky. Jeden závěr vede přirozeně k dalšímu závěru. Hříchem zatemněná mysl člověka se začne osvětlovat a člověk začne chápat duchovní pravdy, které ho vedou ke stále většímu poznání Boha.

Bůh nás v knize Izaiáš varuje.

 Izaiáš 55:6 „ Hledejte Hospodina, dokud je k nalezení, volejte k němu, dokud blízko je.“

To zahrnuje znalost celého Božího slova. Následující verše popisují postoj, jaký máme mít, abychom poznali pravdu. Je jich celá řada.

Přísloví 2:3–5 „³ Ano, po rozumnosti volej, přivolej k sobě rozvahu. ⁴ Když ji jak stříbro vyhledávat budeš, pátrat po ní jak po pokladech, ⁵ úctě k Hospodinu tehdy porozumíš, k poznání Boha dospěješ.“

Žalm 25:14 „Hospodin důvěřuje těm, kdo jej ctí, jeho smlouva jim dává poznání.“

Přísloví 15:14 „Srdce rozumného touží po vědění, ústa tupců se krmí tupostí.“

Přísloví 18:15 „Rozumné srdce získává poznání, ucho moudrých je vyhledává.“

Lukáš 1:3–4 „³ I já jsem se proto rozhodl po pořádku ti o tom napsat, vznešený Teofile, neboť jsem to všechno znovu pečlivě prozkoumal, ⁴ abys poznal, jak spolehlivé je učení, které jsi přijal.“

Skutky 17:11 „Tito Židé však byli ušlechtilejší než tesaloničtí. Přijali Slovo s velikou dychtivostí a každý den zkoumali Písma, zda je to všechno opravdu tak.“

2. list Timoteovi 2:15 „Usiluj, aby ses mohl před Bohem postavit jako osvědčený dělník, který se nemá zač stydět a který správně vykládá slovo pravdy.“

Jan 5:39 „Zkoumáte Písma, neboť se domníváte, že v nich máte věčný život, a ta svědčí o mně.“

Jan 7:17 „Bude-li někdo chtít konat jeho vůli, pozná, je-li to učení z Boha, nebo zda mluvím sám od sebe.“

Jan 16:13 „Až ale přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy. Nebude totiž mluvit sám od sebe, ale řekne vše, co uslyší – oznámí vám i věci budoucí.“

Matouš 24:15 „Až uvidíte na svatém místě stát ‚otřesnou ohavnost‘, o níž mluvil prorok Daniel (kdo čte, rozuměj)“

1. list Tesalonickým 5:19–21 „¹⁹ Ducha neuhašujte. ²⁰ Proroctvími nepohrdejte. ²¹ Všechno prověřujte; dobrého se držte,“

2. list Timoteovi 3:16–17 „¹⁶ Veškeré Písmo je vdechnuté Bohem a je nanejvýš užitečné. Vyučuje nás a usvědčuje, napravuje a vychovává ve spravedlnosti, ¹⁷aby byl Boží člověk dokonale připraven a vybaven ke každému dobrému dílu.“

Židům 4:12 „Boží slovo je živé, mocné a ostřejší než každý dvojsečný meč. Proniká až k rozhraní duše a ducha, až do morku a kloubů, až do srdce, kde zkoumá jeho myšlenky a úmysly.“

Tím jsme skončili první část našeho studijního tématu: „ Je doktrína neboli věrouka důležitá pro spásu člověka.“

Doufám, že v dohledné době bude následovat část druhá. Ať vám Pán žehná.