Zahrada Eden a Svatyně

Zahrada Eden a Svatyně

Pro Tajemství Bible zpracoval Ladislav Hodač

Bible je Bohem inspirované Slovo. Je v něm poselství pro každého z nás. Když ho přijmeme do svého srdce, udělá z nás lepší lidi a způsobí, že zatoužíme po našem nebeském Otci. Otevřeme tedy svá srdce a pojďme se ponořit do tajemství Bible.

Zahrada Eden

Myslel jsem si, že by mohlo být pro vás zajímavé, kdybychom se dnes společně vydali na cestu do zahrady Eden. Výchozí text je Genesis 2:8–17.

Genesis 2:8-17 „⁸ Hospodin Bůh vysázel v Edenu na východě zahradu a do ní postavil člověka, jehož zformoval. ⁹ Hospodin Bůh nechal ze země vyrůst všelijaké stromy lákavé na pohled a dobré k jídlu, včetně stromu života uprostřed zahrady a stromu poznání dobra i zla. ¹⁰ Z Edenu vycházela řeka, aby zavlažovala zahradu, a odtud se rozdělovala do čtyř hlavních toků. ¹¹ První se jmenuje Píšon. Obtéká celou zemi Chavílu, kde je zlato, ¹²  a zlato té země je výborné. Je tam i vonná pryskyřice bdelium a kámen onyx. ¹³ Druhá řeka se jmenuje Gíchon; ta obtéká celou zemi Kúš- Habeš. ¹⁴ Třetí řeka se jmenuje Chidekel – Tigris a teče na východ od Asýrie. A čtvrtá řeka je Eufrat. ¹⁵ Hospodin Bůh tedy vzal člověka a usadil ho do zahrady Eden, aby ji obdělával a střežil. ¹⁶ Hospodin Bůh člověku přikázal: „Z každého stromu v zahradě můžeš svobodně jíst, ¹⁷ kromě stromu poznání dobra i zla. Z toho nejez, neboť v den, kdy bys z něj jedl, jistě zemřeš.“

I prorok Ezechiel, když hovoří o pádu Lucifera, zmiňuje zahradu Eden.

Ezechiel 28:13 „Byl jsi v Edenu, Boží zahradě, všemi drahokamy ozdoben – rubínem, topasem a jaspisem, chrysolitem, onyxem a berylem, safírem, tyrkysem a smaragdem – to vše krásně osazené ve zlatě klenotnickým dílem tepaném, to vše připravené pro tebe v den, kdy jsi byl stvořen.“

Eden tedy byla Boží zahrada. Ta pozemská byla jakýmsi kouskem nebes na naší planetě.  Význam slova Eden, je blaženost, radost, štěstí. Zahrada v původním smyslu slova znamená být obklopen, nebo pokryt. Zahrada Eden znamená tedy být obklopen blažeností, radostí a štěstím.

Co bylo na zahradě Eden tak zvláštní, oproti jiným místům na Zemi, že byla místem blaženosti, radosti a štěstí? Byl tam strom života. Tím, že Adam a Eva jedli ze stromu života vyjadřovali svoji důvěru v Boha jako toho, který je dárcem a garantem života. Aby stromy mohli růst, potřebují vodu. Proto protékala zahradou řeka. Řeka je v Bibli symbolem života.

Zjevení 22:1–2 „¹ Potom mi ukázal řeku s vodou života, jasnou jako křišťál, tekoucí z Božího a Beránkova trůnu ² prostředkem ulice toho města. Po obou stranách řeky je strom života, jenž nese dvanáctero ovoce. Ten strom vydává ovoce každý měsíc a jeho listí je k uzdravení národů.“

Ta řeka v Edenu byla nejdříve jedna a ta se pak rozdělila do čtyř. První se jmenovala Píšon. Píšon znamená rozptýlit se, ve smyslu narůstat. Ta druhá se jmenovala Gíchón, což znamená vytrysknout. Třetí řeka se jmenovala Chidekel, to naznačuje rychlost. Čtvrtá řeka se jmenuje Eufrat. Což znamená plodná.

Když slyšíme tato jména, nemůžeme se vyhnout dojmu, že se zde jedná o popis pulsujícího života. Šťastný, plný život se tedy má vyznačovat neustálým růstem, má tryskat, neboli překypovat energií, má být rychlý a plodný ve smyslu produktivní.

Jaká je ale skutečnost našeho života? Místo abychom rostli, degenerujeme. Místo, abychom překypovali energií, je jí jak člověk stárne, čím dál méně. Místo abychom byli rychlí, jsme čím dál pomalejší a méně produktivní.

Když Adam a Eva zhřešili a byli vyhoštěni ze zahrady Eden, ztratili tři věci, které dělaly ze života v zahradě zvláštní místo.

1. Ztratili přístup ke stromu života.

Genesis 3:22–24 „²² Hospodin Bůh si tehdy řekl: „Hle, člověk se stal jakoby jedním z nás, neboť zná dobro i zlo. Nyní se tedy postarám, aby nevztáhl ruku, nevzal také ze stromu života a nežil navěky.“ ²³ Proto Hospodin Bůh člověka vyhnal ze zahrady Eden, aby obdělával zemi, z níž byl vzat. ²⁴ Vyhostil člověka a na východní straně zahrady Eden umístil cheruby s míhajícím se plamenným mečem, aby střežili cestu ke stromu života.“

2. Ztratili šat ze světla.

Když Bůh stvořil člověka tak byl nahý.

Genesis 2:24–25 „²⁴ To proto muž opouští otce i matku – aby přilnul ke své manželce a stali se jedním tělem. ²⁵ Oba dva, muž i jeho žena, byli nazí a nestyděli se.“

Nicméně když zhřešili, tak se situace změnila.

Genesis 3:7 „Tehdy se jim oběma otevřely oči a poznali, že jsou nazí. Svázali tedy fíkové listí a udělali si zástěrky.“

Jaká ironie, že? Satanovo proroctví se naplnilo. Oči jsou v Bibli symbolem moudrosti, chápání. Jinými slovy oči jejich intelektu se otevřeli a oni pochopili, že už nejsou nevinní. A jejich fyzické oči byly otevřeny a oni viděli, že jsou nazí. Začali se stydět.

Bůh stvořil člověka ke svému obrazu. Byli mu tedy svým způsobem podobni. Jaký je Bůh?

Žalm 104:1–2 „¹ Dobrořeč duše má Hospodinu! Jak jsi veliký, Hospodine, Bože můj – oděn jsi slávou a nádherou! ² Světlem jsi jak pláštěm zahalen, nebe jsi jako plachtu rozestřel!“

Bůh je tedy oděn světlem. Když Adam a Eva byli stvořeni k Jeho obrazu, tak byli také oblečeni světlem. Když zhřešili, tak svůj šat ze světla ztratili.

3. Ztratili možnost přímé komunikace s Bohem.

Izaiáš 59:1-2 „¹ Hle – ruka Hospodinova není krátká, aby zachraňovat nemohla, jeho ucho není zalehlé, aby neslyšel! ² Vaše viny jsou však překážka mezi vámi a vaším Bohem, vaše hříchy vám skryly jeho tvář, aby neslyšel.

Hřích tedy způsobil, že lidé ztratili možnost přímé komunikace s Bohem.

Aby člověk mohl mít život, jaký byl v zahradě Eden, plný energie, růstu, produktivní, kreativní a šťastný, tak potřebuje mít přístup ke stromu života, aby mohl žít věčně. My jsme ovšem už v okamžiku našeho narození odsouzeni k smrti. Ale v srdci člověka je touha po věčnosti.

Kazatel 3:11 „On všechno učinil krásně a v pravý čas, lidem dal do srdce i touhu po věčnosti, jenže člověk nevystihne začátek ani konec díla, jenž Bůh koná.“

Mě osobně přivedla tato touha po věčnosti k Pánu Bohu.

Bůh stvořil člověka, aby zářil. Všimněte si, jak lidé chtějí zářit. Na této touze je založen filmový i hudební průmysl a vůbec celá naše společnost. Lidé chtějí zářit svojí krásou, nádhernými šaty, nebo svým talentem, kariérou, mocí, penězi, auty, domy, prostě majetkem. Chtějí se zbavit pocitu bezvýznamnosti. Chtějí být hvězdami. Pokud možno superstar. Čím víc ale chceme zářit pozemskými metodami, tím větší temnotu pocítíme. Stačí se podívat na životy prominentů.

Aby člověk mohl být šťastný, potřebuje hovořit pokud možno přímo se svým Stvořitelem. Nejlépe z očí do očí. Protože to nejde, tak lidé mluví, často o nesmyslech na facebooku, twiteru, linkedin, Emailech, skypech, iphonech, smskách. Lidé často mluví hodiny a výsledek je nula. Hovoří o ničem. Všimněte si, že nejhorší trest ve vězení je samotka. Osamocení lidé mluví sami se sebou a časem se zblázní, pokud neznají Ježíše.

Když chceme mít pocit, že žijeme, musíme jíst, musíme nějakým způsobem zářit – být významní a musíme mluvit – komunikovat. My ovšem můžeme jíst, jak chceme, být významní – zářit jak chceme, a mluvit jak chceme, pokud nejíme ze stromu života, pokud nejsme pokryti šatem ze světla, který symbolizuje Boží spravedlnost a pokud nemluvíme s Bohem, tak se budeme cítit, jako když umíráme. Tyto tři věci udělaly ze zahrady Eden zvláštní místo. Místo pulzujícího života.

Až do potopy zůstala zahrada Eden chráněná cherubíny, němým svědkem toho, že Adamův a Evin příběh byl pravdivý. Byla to, dalo by se říci, Bible předpotopního světa. Svědectví toho, že Bůh je s člověkem. Proto tito lidé nebudou mít výmluvu, že nemohli znát pravdu o stvoření člověka Bohem a o pádu lidské rasy do hříchu. Po potopě zahrada zmizela.

Bůh ale udělal něco zvláštního.

Exodus 25:8 „Ať mi udělají svatyni, abych přebýval uprostřed nich.“

Jinými slovy řečeno Bůh řekl. Kdysi jsem chodil s člověkem, kterého jsem miloval v zahradě Eden. Pak jsem byl ale donucen člověka vyhnat, ale mám vás tak rád, že si přeji, abyste udělali Svatyni podle návodu, který vám dám a já budu zase bydlet mezi vámi. Udělejte mi Svatyni, která vypadá jako zahrada Eden. Možná si řeknete, co má zahrada Eden společného se Svatyní? Podle mne všechno.

Pojďme se spolu podívat do Svatyně. Protože kdo chce jednoho dne mít, tak jako Adam a Eva původně, zářivé šaty spravedlnosti ze světla, jíst ze stromu života a pít z řeky živé vody, a hovořit s Bohem s očí do očí, musí vstoupit do Svatyně a jít ve šlépějích Spasitele ve Svatyni. Ta cesta nás pak dovede do ztracené zahrady Eden až k Božímu trůnu, na kterém sedí náš nebeský Otec, který je zdrojem veškerého života.

1. Tábor kolem Svatyně.

Kolem pozemské Svatyně byl vybudován tábor, ve kterém se odehrával každodenní život Božího lidu. V širším slova smyslu je tábor symbolem života lidí všech generací na této planetě. I Boží Syn, když se podle proroctví naplnil čas, přišel na tuto planetu, aby spasil ty, kteří jsou od svého narození odsouzení na smrt.

Galatským 4:4–5 „⁴ Když se však čas naplnil, Bůh poslal svého Syna, narozeného z ženy, narozeného pod Zákonem, ⁵ aby vykoupil ty, kdo byli pod Zákonem, abychom přijali právo synovství.“

Boží Syn, ten Beránek Boží, který snímá hříchy světa, žil tedy s námi v táboře – na naší planetě dokonalým životem bez hříchu. On je tou cestou, která nás přivádí ke vchodu, nebo bráně do Svatyně.

Jan 14:4–6 „⁴ Víte, kam jdu, a cestu znáte.“ ⁵ „Pane, nevíme, kam jdeš,“ přerušil ho Tomáš. „A jak můžeme znát cestu?“ ⁶ „Já jsem ta cesta, pravda a život,“ odpověděl Ježíš. „Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“

Matouš 7:13–14 ¹³ „Vcházejte těsnou branou. Prostorná brána a široká cesta vede do záhuby a kdekdo tudy kráčí. ¹⁴ Těsná brána a úzká cesta však vede k životu a málokdo ji nachází.“

Ta těsná brána a úzká cesta nás přivádí na nádvoří Svatyně.

2. Nádvoří – bronzový oltář pro zápalné oběti a bronzové umyvadlo s vodou.

Když hříšný člověk pozitivně reaguje na volání Svatého Ducha, který ho usvědčuje z jeho hříchů a vede ho ke Spasiteli světa, následuje takový člověk Ježíše, který je cestou, pravdou a životem po cestě k Božímu trůnu ve Svatyni, k bronzovému obětnímu oltáři, nebo-li oltáři pro zápalné oběti. Na tomto oltáři, vidí takový člověk oběť, beránka, který reprezentuje oběť Božího Syna na kříži.

Jan 1:29 „Druhého dne Jan uviděl Ježíše, jak přichází k němu, a řekl: „Hle, Beránek Boží, který snímá hřích světa!“

1. List Janův 1:9 „Když ale své hříchy vyznáváme, Bůh je věrný a spravedlivý – odpustí nám naše hříchy a očistí nás od každé nepravosti.“

Když tedy člověk vyzná své hříchy a přijme Ježíše jako svého osobního spasitele, dostane se mu odpuštění a odchází svobodný.

Jan 8:36 „Když vás Syn vysvobodí, budete opravdu svobodní.“

List Galatským 5:1 „V této svobodě, do níž nás Kristus vysvobodil, pevně stůjte; nenechte se znovu zapřáhnout do otrockého jha.“

Člověk je tedy usmířen s Bohem skrze smrt Božího Syna.

Římanům 5:10 „Jestliže jsme ještě jako nepřátelé byli s Bohem smířeni smrtí jeho Syna, čím spíše nás, již smířené, zachrání jeho život!“

Římanům 3:25–26 „²⁵ Jeho určil Bůh za oběť smíření pro ty, kdo věří v jeho krev, aby tak prokázal svou vlastní spravedlnost. Bůh totiž ve své shovívavosti prominul předešlé hříchy, ²⁶ aby nyní prokázal svou spravedlnost, aby se ukázalo, že je spravedlivý a ospravedlňuje toho, kdo věří v Ježíše.“

Bez zkušenosti znovuzrození, usmíření a ospravedlnění, bude člověk dál milovat svět a to co je v něm.

1. List Petrův 2:11-12 „¹¹Milovaní, jsme tu jen cizinci a přistěhovalci, a tak vás vyzývám: Zdržujte se tělesných žádostí, jež ohrožují duši, ¹² a veďte mezi pohany poctivý život. Místo aby vás pomlouvali jako zločince, ať raději oslavují Boha v den navštívení, protože viděli vaše dobré skutky.“

List Koloským 1:21–22 „²¹ I vás, kteří jste mu kdysi byli cizí a svými myšlenkami i zlými skutky nepřátelští, nyní již usmířil. ²² Ve svém lidském těle podstoupil smrt, aby vás před sebou postavil svaté, bez poskvrny a úhony.“

Když se tedy člověk rozhodne, že se chce stát Božím dítětem, tak přijímá ukřižovaného Ježíše Krista jako zástupnou oběť za své hříchy. Takový člověk je ochotný spolupracovat s Pánem Bohem a položit v moci Kristově všechny své hříchy na oltář pro zápalné oběti, aby byly spáleny. Apoštol Pavel nás všechny dokonce vyzývá, abychom vydali svá těla jako Bohu živou, svatou a příjemnou oběť.

Římanům 12:1–2 „¹ Pro Boží milosrdenství vás vyzývám, bratři, abyste vydávali své životy Bohu jako živou, svatou a příjemnou oběť; to bude vaše pravá bohoslužba. ² Nenechte se formovat tímto světem – raději se nechte proměňovat obnovou své mysli, abyste dokázali poznat, co je Boží vůle – co je dobré, náležité a dokonalé.“

Všechen náš čas, všechna naše obdarování, naše fyzické síly, naše zdroje, naše cíle a plány, to vše musí být položeno na oltář pro zápalné oběti, aby to mohl Bůh použít tak, jak uzná za vhodné. Teprve tehdy se naplní text – Marek 12:30.

Marek 12:30 „Proto miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou.’“

Kdo toto neudělá, není hoden Boha.

Matouš 10:38 „Kdo nebere svůj kříž a nenásleduje mě, není mě hoden.“

Lukáš 14:26-27 „²⁶ Kdo chce přijít ke mně, ale nepřestane lpět na svém otci a matce, ženě a dětech, bratrech a sestrách, a dokonce na vlastním životě, nemůže být mým učedníkem. ²⁷ Kdo není ochoten nést svůj kříž a jít za mnou, nemůže být mým učedníkem.“

Satan se bude snažit nám namlouvat, že to není možné. V Bibli je ale psáno:

List Filipským 4:13 „Všechno mohu v Kristu, který mě posiluje.“

To vše prožívá člověk, když následuje Krista do Svatyně u bronzového obětního oltáře.

Cesta ve šlépějích Ježíše ale přivádí člověka dále k bronzovému umyvadlu s vodou, kde nás Kristus očišťuje od veškeré nepravosti. Po své smrti na kříži, jehož symbolem byl obětní oltář, byl Ježíš pohřben a po třech dnech vstal z mrtvých. Křest je symbolem smrti starého člověka a při vzkříšení povstává v duchovním smyslu nový člověk. Nejprve je člověk ponořen do vody. To odpovídá smrti Ježíše. Vynoření se z vody koresponduje se vzkříšením Božího Syna.

Jan 3:5 „Ježíš mu odpověděl: „Amen, amen, říkám ti: Kdo se nenarodí z vody a z Ducha, nemůže vejít do Božího království.“

Římanům 6:6-11 „⁶ Víme přece, že naše staré já bylo ukřižováno s ním, aby hříšné tělo pozbylo moci, abychom již dále nesloužili hříchu. ⁷ (Kdo zemřel, je přece zbaven hříchu.) ⁸ Když jsme s Kristem zemřeli, věříme, že s ním také budeme žít. ⁹ Víme, že Kristus vstal z mrtvých a už nikdy nezemře – smrt nad ním už nemá moc. ¹⁰ Svou smrtí jednou provždy zemřel hříchu, ale teď žije a jeho život patří Bohu. ¹¹ Stejně tak se i vy považujte za mrtvé hříchu a živé Bohu v Kristu Ježíši.“

Efeským 4:22–24 „²² odhoďte už svůj dřívější způsob života i to staré já, které je zkažené a plné klamných tužeb. ²³ Obnovujte ducha své mysli ²⁴  a oblékněte se do nového člověka stvořeného k Božímu obrazu, plného spravedlnosti, svatosti a pravdy.“

1. List Petrův 1:3 „Požehnán buď Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nám ve svém velikém milosrdenství daroval nový život, když vzkřísil Ježíše Krista z mrtvých.“

U oltáře pro zápalné oběti, který byl předobrazem kříže, jsou člověku jeho minulé hříchy prominuty. Při křtu jehož symbolem je bronzové umyvadlo, jsou hříchy smyty a člověk je očištěn.

Skutky Apoštolů 22:16 „Na co ještě čekáš? Vstaň, pokřti se, smyj své hříchy a vzývej jeho jméno!’“

Římanům 6:1–4 „¹ Co na to řekneme? Budeme pokračovat v hříchu, aby se rozmnožila milost? ² V žádném případě! Jak bychom mohli nadále žít v hříchu my, kdo jsme mu zemřeli? ³ Nevíte snad, že když jsme byli pokřtěni do Krista Ježíše, byli jsme všichni pokřtěni do jeho smrti? ⁴ Křtem jsme s ním pohřbeni do smrti, abychom – tak jako byl Kristus vzkříšen z mrtvých Otcovou slávou – i my vkročili do nového života.“

V plánu spasení, který má dovést hříšného člověka zpět do zahrady Eden, není prostor ani pro levnou milost, ani pro zákonické záslužnictví.

List Titovi 3:4–7 „⁴ Když se však ukázala laskavost a lidumilnost našeho Spasitele Boha, ⁵ spasil nás – ne pro naše spravedlivé skutky, ale pro své milosrdenství. Poskytl nám koupel znovuzrození a obnovení Ducha svatého, ⁶ kterého na nás vylil v hojnosti skrze našeho Spasitele Ježíše Krista. ⁷ Jeho milostí jsme takto ospravedlněni, abychom se stali dědici věčného života, který očekáváme.“

Tak jako na nádvoří pozemské Svatyně se mytí a očišťování odehrávalo před tím, než byla oběť zabita a krev přenesena do Svatyně, tak se musí i naše očištění uskutečnit nyní a zde na této zemi, protože v nebesích už nebude žádného očišťování, které by bylo symbolizováno křtem, nebo mytím nohou. Pokud nebudeme očištěni, tak nejsme připraveni vstoupit do Svatyně, abychom byli posvěceni.

S Kristem jsme tedy byli ukřižováni u oltáře pro zápalné oběti. Na ten oltář jsme položili vůbec vše, co by nás mohlo oddělovat od Ježíše, aby to mohlo být spáleno. To vše, samozřejmě z moci Kristovi. Všechen náš čas a obdarování, vše co máme a čím jsme, vše jsme dali do služeb Spasitele.

U bronzového umyvadla jsme byli očištěni.  Naše minulé hříchy byly pohřbeny ve vodním hrobě, ze kterého jsme povstali, abychom s Kristem žili nový život. A pak pokračujeme ve šlépějích Spasitele na naší cestě do prvního oddělení Svatyně.

Křesťan vstupuje do prvního oddělení Svatyně.

Tak jako byl náš vzor Ježíš pomazán Svatým Duchem, tak i my musíme obdržet Svatého Ducha.

Skutky Apoštolů 10:38 „Ježíše z Nazaretu Bůh pomazal Duchem svatým a mocí. Kamkoli přišel, konal dobro a uzdravoval všechny soužené od ďábla, protože Bůh byl s ním.“

Skutky Apoštolů 2:38 „Čiňte pokání,“ odpověděl Petr, „a každý se nechte pokřtít ve jménu Ježíše Krista, aby vám byly odpuštěny hříchy. I vy přijmete dar Ducha svatého,“

Stůl s předloženými chleby

Tak jako na nádvoří Svatyně bylo dílo pro usmíření a ospravedlnění člověka znázorněno bronzovým obětním oltářem a bronzovým umyvadlem, tak v prvním oddělení Svatyně je zkušenost posvěcení znázorněna zlatým stolem s předloženými chleby, zlatým kadidlovým oltářem, a zlatým sedmiramenným svícnem. Posvěcení je dalo by se říci zlatá zkušenost.

První krok v posvěcení člověka, se tedy odehrává u zlatého stolu s předloženými chleby, který byl na severní straně, tam kde je Boží trůn. Chléb na stole symbolizuje mimo jiné Ježíše Krista a Boží slovo.

Jan 6:35 „Ježíš jim odpověděl: „Já jsem chléb života. Kdo přichází ke mně, nebude nikdy hladovět; kdo věří ve mě, nebude nikdy žíznit.“

Jan 1:1 „Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh.“

Jan 6:51 „Já jsem ten živý chléb, který sestoupil z nebe. Kdokoli by ten chléb jedl, bude žít navěky. Chléb, který dám já, je mé tělo, které dám za život světa.“

Jan 6:53–56 „⁵³ Ježíš jim ale řekl: „Amen, amen, říkám vám: Nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nemáte v sobě život. ⁵⁴ Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má věčný život a já ho vzkřísím v poslední den. ⁵⁵ Mé tělo je opravdu pokrm a má krev je opravdu nápoj. ⁵⁶ Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm.“

Na stole s předloženými chleby bylo i víno. V symbolech chleba a vína přijímáme Kristovo zmučené tělo a prolitou krev. Tím vyjadřujeme, že jsme ochotni být spoluúčastníci na Jeho utrpení. Posvěcení znamená být oddělen pro zvláštní účel. Poslušnost vůči Božímu slovu, jehož symbolem je chléb posvěcuje duši člověka.

Jan 17:17 „Posvěť je pravdou; tvé slovo je pravda.“

Jsme znovuzrozeni díky svatému Božímu slovu.

1. List Petrův 1:22–23 „²²Když jste poslušností pravdě očistili své duše k nepředstírané bratrské lásce, milujte vroucně jedni druhé z čistého srdce. ²³Nejste přece znovuzrozeni z pomíjivého semene, ale z nepomíjivého, skrze živé a trvalé Boží slovo.“

Božím slovem se stáváme spoluúčastníky božské přirozenosti.

2. List Petrův 1:4 „Takto nám byla darována vzácná a veliká zaslíbení, abyste skrze ně získali účast na Boží povaze a unikli zkáze, do níž se svět ve své žádostivosti řítí.“

Vliv Božího slova v našich životech zničí touhy tělesného člověka a vloží do nás nový Kristův život.

Skutky Apoštolů 20:32 „Teď vás tedy svěřuji Bohu a slovu jeho milosti, které má moc vybudovat vás a dát vám dědictví mezi všemi posvěcenými.“

2. List Timoteovi 3:16–17 „¹⁶ Veškeré Písmo je vdechnuté Bohem a je nanejvýš užitečné. Vyučuje nás a usvědčuje, napravuje a vychovává ve spravedlnosti, ¹⁷aby byl Boží člověk dokonale připraven a vybaven ke každému dobrému dílu.“

Kdo zanedbává studium Božího slova, toho čeká osud, o jakém píše prorok Ozeáš.

Ozeáš 4:5-6 „⁵ Potácíš se ve dne jako za noci a s tebou se potácejí také proroci; hubíš svůj vlastní lid ⁶ a můj lid hyne bez špetky poznání. Protožes odmítl poznání, i já tě odmítnu od kněžství; na Zákon svého Boha nedbal jsi, ani já nebudu dbát na tvé potomky.“

Kristus je ten živý chléb, který sestoupil z nebe. Kristus je tím slovem, které očišťuje člověka, dává mu moudrost, duchovní sílu a vytrvalost, a konečně posvěcení a věčný život, tak jako v zahradě Eden strom života. Mnozí křesťané, kteří prožili vážnou zkušenost na nádvoří Svatyně, kde byli usmířeni a ospravedlněni, mají velmi malou zkušenost v tom, co to znamená dorůst do zralého lidství.

List Efeským 4:11-14 „¹¹ To on rozdal své dary – apoštoly, proroky, evangelisty, pastýře a učitele –¹² pro přípravu svatých k dílu služby, aby se Kristovo tělo budovalo, ¹³ abychom nakonec všichni dospěli k jednotě víry a poznání Božího Syna, k dokonalému lidství, k plné míře Kristovy dospělosti. ¹⁴ Nesmíme proto nadále zůstat nemluvňaty zmítanými a unášenými kdejakým poryvem učení, lidskou prohnaností a vychytralým sváděním k bludu.“

Proč zůstávají někteří křesťané nemluvňaty a jsou zmítáni kdejakým poryvem učení a vychytralým sváděním k bludu, přestože mají všichni stejný přístup ke studnici moudrosti Božího slova? Protože ignorují svá privilegia a nechají se vtáhnout do starostí tohoto života takovým způsobem, že zapomínají na bohatou hostinu moudrosti, která je pro všechny připravena v Božím slově. Považují studium Bible za křesťanskou povinnost, ale jejich srdce v tom není.

Zlatý kadidlový oltář

Od stolu s předloženými chleby přichází křesťan ke zlatému kadidlovému oltáři. Oltáři modlitby. Tam se odehrává druhý krok v posvěcení člověka.

Exodus 30:6–8 „⁶ Tento oltář postavíš před oponu zastírající Truhlu svědectví, před slitovnici přikrývající Svědectví, kde se s tebou budu setkávat. ⁷ Áron na něm bude pálit vonné kadidlo. Bude je pálit každé ráno, když vyčistí kahany, ⁸ a bude je pálit za soumraku, když kahany zapálí. Kadidlo bude před Hospodinem stále, po všechna vaše pokolení.“

V knize Zjevení vidíme stejný oltář, tentokrát ovšem v nebeské Svatyni.

Zjevení 8:3-4 „³ Tehdy přišel jiný anděl se zlatou kadidelnicí a postavil se k oltáři. Bylo mu dáno množství kadidla, aby je s modlitbami všech svatých položil na zlatý oltář, který je před trůnem, ⁴  a dým kadidla s modlitbami svatých vystoupil z andělovy ruky před Boží tvář.“

Tak jako je Boží slovo naším duchovním pokrmem, tak je modlitba naším duchovním dýcháním, dalo by se říci. Při každodenní službě ve Svatyni nebyla služba u stolu s předloženými chleby nikdy oddělena od služby u kadidlového oltáře. Kadidlo, které symbolizuje motlitbu musí být spojeno s jedením chleba života a stejně tak s naší službou nositelů světla tomuto světu. Křesťan, který žije v prvním oddělení Svatyně obrazně řečeno, bude mimo jiné žít životem motlitby, protože jenom tehdy, když bude v neustálém spojení s Kristem, bude moci být posvěcen k věčné dokonalosti.

Židům 10:13-14 „¹³ Od té doby čeká, až mu budou nepřátelé položeni k nohám, ¹⁴ neboť jedinou obětí přivedl ty, které posvěcuje, k věčné dokonalosti.“

Tak jako bronzový obětní oltář na nádvoří Svatyně reprezentoval to, co pro nás svojí obětí na kříži učinil Kristus zde na Zemi, tak zlatý kadidlový oltář reprezentuje to, co pro nás Kristus činí v nebeské Svatyni.

Židům 7:25–26 „²⁵ Proto také může dokonale spasit ty, kdo skrze něj přistupují k Bohu, neboť je stále živ, aby se za ně přimlouval. ²⁶ Přesně takového velekněze jsme potřebovali! Je svatý, nevinný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků a vyvýšený nad sama nebesa.“

Zlatý sedmiramenný svícen.

Zlatý sedmiramenný svícen představuje třetí krok v posvěcení člověka. Nestačí jenom studovat Boží slovo u oltáře s předloženými chleby. Nestačí se modlit – hovořit s Bohem u kadidlového oltáře. Ještě chybí zkušenost křesťana u zlatého sedmiramenného svícnu. Tento svícen reprezentuje mimo jiné Ježíše Krista, který je světlem světa.

Jan 8:12 „Ježíš k nim pak znovu promluvil: „Já jsem světlo světa. Kdo mě následuje, nebude už chodit v temnotě, ale bude mít světlo života.“

Kdo následuje Ježíše nejenom, že má světlo života, ale také je světlem světa.

Matouš 5:14–16 „¹⁴ Vy jste světlo světa. Město ležící na hoře nemůže být skryto. ¹⁵ Stejně tak se nerozsvěcí lampa, aby ji postavili pod vědro, ale na svícen a tehdy svítí všem, kdo jsou v domě. ¹⁶ Tak ať vaše světlo září před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.“

Tak jako bylo účelem svícnu dávat světlo, tak je účelem církve dávat světlo světu v duchovním slova smyslu, neboli světu sloužit. Každý člověk slouží. Někdo slouží hříchu k smrti a někdo Bohu k spravedlnosti.

Římanům 6:16 „Nevíte, že když někomu sloužíte, musíte ho poslouchat? Stáváte se služebníky toho, koho posloucháte, ať už hříchu ke smrti anebo poslušnosti ke spravedlnosti.“

Jak můžeme sloužit Bohu? Je jenom jedna cesta.

Jan 1:12 „Ale těm, kteří ho přijali, dal právo – moc, být Božími dětmi – všem těm, kdo věří v jeho jméno.“

Tato moc je dědickým právem všech lidí, kteří prožili zkušenost znovuzrození, všech, kteří byli usmířeni, očištěni a ospravedlněni v nádvoří Svatyně a všech, kteří vstoupili do prvního oddělení Svatyně, kde prožívají celoživotní proces posvěcení.

Zdá se mi, že můžeme říci, že v prvním oddělení Svatyně nám svým způsobem Bůh vrací to, co Adam a Eva ztratili při pádu do hříchu, když byli vyhnáni ze zahrady Eden. U stolu s předloženými chleby jíme chléb života – Boží slovo. Když jíme Boží slovo, obdržíme věčný život. Tak jako strom života v zahradě dával věčný život.

U kadidlového oltáře můžeme skrze Ježíše Krista našeho přímluvce opět hovořit s naším nebeským Otcem prostřednictvím modliteb.

Sedmiramenný svícen dával světlo. Následovníci Ježíše jsou světlem světa. To světlo svítilo díky oleji ve svícnu. Olej se také ale používal k pomazání, čili pokrytí. Adam a Eva měli šat ze světla, neboli byli pokrytí světlem. Skrze moc Svatého Ducha můžeme vyzařovat světlo, neboli charakter jaký má Bůh.

Svým způsobem je tedy Svatyně zahrada Eden.

Křesťan ve Svatyni svatých

Ospravedlnění, které člověk obdrží na nádvoří Svatyně, když následuje Ježíše, mu umožní vstup do prvního oddělení Svatyně, kde probíhá jeho posvěcení. Posvěcení probíhá až do konce života člověka, nebo do ukončení doby milosti. Posvěcení je vstupenkou, dalo by se říci, do Svatyně svatých. Tam je každý následovník Ježíše souzen podle záznamů o jeho životě, které jsou uchovány v nebeských knihách. Soud nad zemřelými i živými, jejichž jména jsou zaznamenána v knize života, začal v roce 1844. Je to soud nad domem Hospodinovým.

Svatyně svatých je audienční místnost Nejvyššího. Je tam truhla smlouvy celá ze zlata. V ní je uložen Boží zákon – zákon svobody, podle kterého bude každý souzen.

Jakub 2:12 „Proto mluvte a jednejte jako lidé, kteří mají být souzeni podle zákona svobody.“

Svatyně svatých by se také dala nazvat místem očištění. V Den smíření byly záznamy všech vyznaných hříchů vymazány. Bible zmiňuje tři očišťující prostředky. Je to voda, oheň a krev. Voda je použita při křtu. Oheň očistí jednoho dne zemi a vesmír od každé stopy hříchu. Krev Božího Syna byla předpokladem, aby se to všechno mohlo vůbec stát.

1. List Janův 1:7 „ Žijeme-li však ve světle, jako je on ve světle, máme společenství mezi sebou a krev Ježíše, jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu.“

Od roku 1844 jsou souzeni všichni lidé, kteří se vydávali a vydávají za následovníky Ježíše.

Zjevení 20:12 „Potom jsem spatřil mrtvé, malé i velké, jak stojí před trůnem, a byly otevřeny knihy. A byla otevřena ještě jiná kniha, totiž kniha života, a mrtví byli souzeni podle toho, co bylo zapsáno v těch knihách, totiž podle svých skutků.“

Všichni se blížíme ke konci cesty. Všichni ti, kteří následovali Ježíše po celé cestě ve Svatyni, budou jednoho dne stát v zahradě Eden. Tentokrát navždy.

Zjevení 20:1–3 „¹ Potom mi ukázal řeku s vodou života, jasnou jako křišťál, tekoucí z Božího a Beránkova trůnu ² prostředkem ulice toho města. Po obou stranách řeky je strom života, jenž nese dvanáctero ovoce. Ten strom vydává ovoce každý měsíc a jeho listí je k uzdravení národů. ³  A tak již nebude žádné prokletí. V tom městě bude stát Boží a Beránkův trůn a jeho služebníci mu budou sloužit. ⁴ Budou hledět na jeho tvář a na čelech budou mít jeho jméno. ⁵ Nebude tam noc, takže nebudou potřebovat světlo lampy ani světlo slunce, neboť je osvětluje Pán Bůh; a budou kralovat na věky věků.“

Amen.