Oponenti a obhájci učení o Svatyni – díl 2.
Pro Tajemství Bible zpracoval Ladislav Hodač
L. R. Conrady 1856-1939. Narozen v Německu, emigroval do Spojených států a ve věku sedmnácti let se stal členem CASD v roce 1878. Když dokončil své kazatelské studium, tak pracoval pro německy hovořící populaci na středním západě v USA. V roce 1886 byl generální konferencí poslán do Evropy, kde strávil zbytek svého života, jako evangelista, administrátor a později prezident Evropské divize do roku 1922. Byl mocným řečníkem, schopným vůdcem, studentem historie a plodným autorem. Můžeme mu poděkovat za znovuobnovení slova „každodenní“ Daniel 8:12-13. Tato interpretace, která pochází od W.W. Prescotta, se vztahuje na prostřednickou službu v nebeské Svatyni, která byla zničena zde na zemi falešným učením papežského systému. Tato pozice je všeobecně uznávána v CASD.
Ovšem Conrady v sobě živil pochybnosti o základních aspektech doktríny o Svatyni. Věřil, že 2300 dnů nemá co dočinění s očištěním nebeské Svatyně, ale týká se Islámu. V roce 1844 byli Turci donuceni akceptovat dekret tolerance vůči křesťanům. Nakonec Conrády dospěl k přesvědčení, že vyšetřující soud je naprosto nebiblické učení. Po desetiletí v sobě nosil tyto názory a takřka nepozorovaně podkopával adventistické výklady ve svých kázáních a učení. Na veřejnost se dostaly zřetelně až v květnu 1931, když vydal článek v německém časopisu „Hlasatel pravdy“. To vedlo k tomu, že byl pozván na podzim tohoto roku do USA do Omahy v Nebrasce. Při setkání s 27 lidmi určených GK, včetně všech úředníků GK, dospěli k názoru, že jeho názory nejsou biblické. Shodli se na tom, že by měl být odstraněn ze všech veřejných církevních pozic, ale že si může nechat své pověřovací listiny, když se zřekne svých názorů, jak písemně, tak i ústně. V roce 1932 začal ale prezentovat své myšlenky veřejně. 2. srpna 1932 bylo centrální evropskou divizí odhlasováno, aby bylo GK doporučeno jeho pověření odebrat. Tím došlo k vyloučení Conradyho z CASD ve věku 76 let. Poté co 50 let sloužil jako adventistický administrátor, se stal baptistou sedmého dne.
Stejně, jako Ballenger a Fletcher, Conrady nejenže odmítl základní aspekty chápání doktríny o Svatyni CASD, ale i prorocký dar E.G. Whiteové, pokud se týká toho, co napsala o doktríně. Při svých výpovědích 16.10.1931 v Omaze řekl: „Když nám sestra E.G.Whiteová říká, jak máme žít, tak akceptuji tuto radu. Ale pokud se týká otázek doktrinálních – učení, tak to je úplně něco jiného“. Stejně, jako Fletcher, Conrady opustil CASD, ovšem jeho vliv můžeme cítit v CASD v Evropě až dodnes.
Obhájce:
Milian Lauritz Andreasen 1876-1962 Adventistou se stal jako mládenec v r. 1894, poté co emigroval z Dánska do USA. Vysvěceným kazatelem se stal v r. 1902 a sloužil CASD 60 let od r. 1902-1962. Když se odehrávala kauza Ballenger, tak byl Andreasen kazatelem teprve 3 roky (1905). Protože si jeho starší kolegové mysleli, že není dostatečně zralý, tak se těchto teologických diskuzí nezúčastnil. V pozdějších letech ale Andreasen vzpomínal, jak naslouchal těmto teologickým kláním otevřeným oknem a jak se osobně setkal s Ballengerem a o těchto věcech hovořili. Jeho zájem o vše, co souvisí se Svatyní, vznikl v této době. Jeho kariéra, jako učitele a teologa vyvrcholila tím, že učil na adventistickém teologickém semináři ve Washingtonu DC v letech 1938-1949.
Andreasen byl v tehdejší době považován za vůdčí autoritu v otázkách Svatyně. Napsal 30 článků v různých časopisech, ale je nejlépe znám svou hlavní knihou „Služba ve Svatyni,“ ve které podrobně popisuje službu ve Svatyni, zdůrazňuje podstatu Kristovy služby poté, co vystoupil na nebe, v čem spočívá znečištění a očištění Svatyně, otázky kolem vyšetřujícího soudu, identita kozla pro Azazela a podstata smíření.
Andreasenova prezentace učení o Svatyni následuje kontury tradičního chápání. Avšak poslední kapitoly jeho knihy představují pro mnohé dnes nepřijatelný názor. Tento názor se pro něj ale zdá být zásadní teologickou otázkou. Důraz klade na obhájení Božího charakteru před celým vesmírem ve vyšetřujícím soudu díky charakteru Božího lidu poslední generace v době konce. Tento pohled zahrnuje několik komponentů.
1. Hlavním záměrem vyšetřujícího soudu před celým vesmírem je obhájení Božího charakteru.
2. Boží charakter bude obhájen tím, že Boží lid bude zrcadlit charakter Ježíše Krista a Bůh tím vyvrátí satanův argument, že Boží zákon nelze dodržovat.
3. Existují tři fáze procesu smíření. Tou první byl dokonalý Kristův bezhříšný život. Tou druhou byla skutečnost, že zaplatil trest za hřích od událostí v zahradě Getsemane, až ke smrti na kříži. Tou třetí je Kristova prostřednická služba v nebeské Svatyni po Jeho nanebevzetí, která zahrnuje to, že v době konce Boží lid dokáže, že Kristovo vítězství nad hříchem není unikátním fenoménem, ale je možné ho opakovat. Kristus se nemůže vrátit, dokud se toto na Božím lidu nenaplní.
4. Očištění Svatyně zahrnuje očištění, vymazání a zničení hříchů v poslední generaci Božího lidu.
Andreasenův názor, že vyšetřující soud obhájí Boha a jeho důraz na osobní vítězství nad hříchy, byl všeobecně akceptován. Mnozí teologové dnes tvrdí, že Andreasen učil, že poslední generace musí dosáhnout absolutní bezhříšné dokonalosti, jako součást třetí fáze procesu usmíření a jako neoddiskutovatelnou skutečnost před druhým příchodem. Podle toho, co já jsem o něm studoval, toto nikdy neučil.
Důležitým bodem v Andreasonově teologii o Svatyni, byl další důležitý bod – hříšná přirozenost Ježíše Krista. Toto téma se dostalo do popředí po Andreasonově odchodu do důchodu během posledních sedmi let jeho života (1955 – 1962). V této době kritizoval vydavatele knihy „Otázky o doktríně“, vydané v roce 1957, protože zdůraznili Kristovu bezhříšnou lidskou přirozenost, stejně jako to, že smíření bylo dokončeno na kříži. Andreasen byl přesvědčen, že tyto dva názory podkopávají podstatu poselství Svatyně.
Dostali jsme se do let 1970 – 80 a v podstatě až do dnešní situace.
Robert Brinsmeat 1933, stále ještě žije. Narodil se v Austrálii, rodičům, kteří byli v reformované CASD. Od roku 1955- 58 studoval teologii na vysoké škole v Avondale v Austrálii. Jako mladý student školu opustil bez závěrečné zkoušky a ve svém mládí vyvinul perfekcionistické chápání, pokud se týká teologie o Svatyni. To, co napsal, vedlo k tomu, že byl v roce 1962 z církve vyloučen. Se svým bratrem Johnem, který byl také vyloučen, zorganizoval své vlastní hnutí. Během své teologické cesty prošel různými fázemi vývoje. Měl až neuvěřitelnou schopnost radikálním způsobem měnit své názory. V šedesátých letech, ve své fázi perfekcionisty v teologickém myšlení, procestoval celé Spojené státy, pořádal semináře a referáty, aby propagoval své názory. S barevnými obrázky a silnou logikou argumentoval, že Svatyně v nebi má svůj protiklad v lidském těle, nádvoří je fyzické tělo, první oddělení Svatyně je mysl člověka a Svatyně svatých je lidské podvědomí. Očištění Svatyně znamená odstranění všech hříchů z lidského chrámu, včetně hříšné přirozenosti z jejího podvědomí. Učil, že před hlasitým zvoláním anděla, Bůh odstraní hříšnou přirozenost ze svého lidu a že oni budou mít bezhříšné tělo, aby byli schopni ustát čas soužení bez prostředníka. V tomto období působení měl velký úspěch a získal si mnoho následovníků, jak v Austrálii, ve Spojených státech, tak dokonce i v Africe a Asii.
V roce 1970 změnil své názory o 180 stupňů. Byl přesvědčen Desmondem Fordem, který byl vedoucím teologického oddělení v Avondale, aby akceptoval protestantskou reformační doktrínu o ospravedlnění z víry. Sedmdesátá léta pak označovala evangelikální fázi Brinsmeatova učení o Svatyni. V tomto období byl editorem časopisu „Přítomná pravda“ a jeho důraz se odklonil od toho, co adventisty odděluje od protestantské doktríny o ospravedlnění z víry.
Koncem sedmdesátých let začal znovu zkoumat tradiční adventistické učení o Svatyni ve světle svého chápání ospravedlnění z víry a došel k přesvědčení, že koncept vyšetřujícího soudu v roce 1844 nemá žádnou podstatu v Písmu a je nepřátelský vůči evangeliu. V roce 1979 zveřejnil své kritické názory o adventistickém chápání Svatyně v knize „Rok 1844 znovu prozkoumán“ a v následujících letech kritizoval nejenom učení o Svatyni, ale i všechny další učení církve ASD v knize „Souzen podle evangelia“.
V osmdesátých letech se Brinsmeat odklonil od poslední doktríny, která odlišuje adventismus od ostatních křesťanských denominací tím, že odmítl Sobotu sedmého dne. To vyjádřil v časopisu „Sobota znovu prozkoumána“. Brinsmeat také skončil s konzervativním pohledem na Bibli a s konzervativní interpretací Písma a přijal historicko-kritickou výkladovou metodu. Oponoval tradičnímu chápání Božího zákona a smíření a odmítl mnoho dalších ortodoxně-křesťanských nauk. V devadesátých letech zaměřil pozornost na svoji firmu, která se zabývá prodejem tropického ovoce. Začal se také zabývat politikou a ekologickými záležitostmi. V roce 1998 znovu zveřejnil ve svém časopisu „Verdikt“ své názory, které by se daly nazvat univerzalistickou fází jeho duchovního myšlení. Odmítl učení, že Bůh na konci lidských dějin zničí celý svět a přijal náboženství zabývající se přírodou a světem, ve kterém si lidé budou odpouštět a budou se jeden o druhého starat atd. V tomto jeho uvažování v podstatě není prostor, ani zájem pro teologický dialog nad biblickým učením.
Desmond Ford 1929 – 2019 Narodil se v Queensland v Austrálii a byl pokřtěn do CASD v roce 1946. Roku 1950 ukončil své studium na kazatele a strávil 7 let jako evangelista a kazatel. Studoval dále a vystudoval systematickou teologii na Andrews univerzitě v roce 1959 a v roce 1961 získal titul PhD na Univerzitě v Mischigenu. Ve stejném roce se stal vedoucím oddělení náboženství v Avondale Universitě v Austrálii a tuto pozici měl až do roku 1977. V roce 1972 dokončil titul PhD v Novém zákoně na univerzitě Menchester, kde napsal svoji tézi „Ohavnost zpustošení v biblické eschatologii“, pod vedením prominentního novozákonního učence F.F. Bruce. Během svého působení v Avondale se Ford podílel v šedesátých a sedmdesátých letech na mnoha kontroverzních diskusích, pokud se týká tématu ospravedlnění z víry. Ford zaujal postoj, že ospravedlnění z víry se skládá pouze z ospravedlnění a ne z posvěcení. Tím se dostal do sporu s mnoha jinými vůdčími teology v Austrálii. Díky těmto neshodám byl Ford v roce 1977 poslán do Spojených států, kde učil tři roky na Pacific union college.
Mnohem později se Ford přiznal, že když byl jako mladý člověk pokřtěn do církve ASD, tak nemohl akceptovat tradiční adventistický pohled na Svatyni. Různé texty v Bibli, jako např. list Židům 9:12 ho utvrzovaly v tom, že Ježíš začal své dílo smíření ve Svatyni svatých v době svého nanebevzetí. Během své činnosti, jako učitel v Pacific union college, začal Ford tyto názory předkládat studentům. V říjnu v roce 1979 představil Ford svoji prezentaci na této universitě s názvem „Vyšetřující soud, teologický milník, anebo historická nezbytnost“. Vysvětloval svůj názor na kapitolu Židům 9, kde zpochybnil adventistické učení o vyšetřujícím soudu. Po tomto setkání byl Ford povolán na GK ve Washingtonu DC a bylo mu vymezeno půl roku na to, aby sepsal své názory. Koncem roku 1979 se odstěhoval do Takoma park v Mariland a sepsal manuskript, který měl 991 stran s názvem „Daniel 8:14, Den smíření a vyšetřující soud“. V tomto manuskriptu zpochybnil Ford adventistickou doktrínu o Svatyni, přičemž opakoval mnoho argumentů formulovaných již Ballengerem, Flatcherem a jinými, kteří žili před ním. V týdnu 10. – 15. srpna roku 1980, se setkala skupina 114 adventistických teologů a administrátorů z celého světa na místě zvaném Glacier wiew ranch v Coloradu, aby se seznámili s Fordovými názory. Výsledkem bylo, že skupina teologů, kteří byli přítomni teologickým diskuzím s Fordem, sepsali odpověď na jeho teze a zdůraznili deset hlavních bodů, ve kterých nemohli souhlasit s teologií Desmonda Forda, pokud se týká Svatyně.
1. Jeho časté citování autorů, ať už inspirovaných, nebo neinspirovaných, jejichž citáty byly vytržené ze souvislostí a ne v harmonii s původním úmyslem pisatelů.
2. Jeho pozice, že při nanebevzetí Krista vstoupil do Svatyně svatých, aby tam aplikoval svoji přímluvnou službu, což protiřečí Kristově nebeské službě, která vrcholí vyšetřujícím přímluvným soudem, který začíná v roce 1844.
3. Jeho chápání výrazu „za oponou“ v Židům 6:19-20, což podle něj reprezentuje Kristovo naplnění Dne smíření, což odporuje dvěma fázím Kristovy služby v nebeské Svatyni.
4. Odmítl historicko-gramatickou výkladovou metodu a biblický princip výkladu proroctví den za rok.
5. Nesouhlasili s ním, pokud se týká opakovanému použití a výkladu proroctví v dějinách pokud se týká apokalyptické literatury. Jinými slovy řečeno – duplicitní výklad.
6. Odmítl chápat pojem „očištění“, jako správný překlad hebrejského slova „nitsdaq“ v Danieli 8:14.
7. Tvrdil, že Daniel 9:24-27 je paralelní s Danielem 7 a s Danielem 8:14. Byl přesvědčen, že jenom Syrský král Antiochus Epifán IV. naplnil precizně charakterové vlastnosti malého rohu z Daniele 8. Všechny jiné aplikace včetně papežství jsou druhořadé reinterpretace.
8. Byl přesvědčen, že jenom malý roh a ne Boží lid jsou souzeni v knize Daniel sedmé kapitole. Podle Forda, už jenom myšlenka na vyšetřující soud Božího lidu protiřečí reformační doktríně o spáse z milosti, nezávisle na skutcích.
9. Jeho názor byl, že autorita E.G.Whiteové je pouze pastorační a rozhodně autoritu nemá pokud se týká věrouky, neboli doktríny.
Výsledkem tohoto historického setkání byla Fordovi pozastavena možnost být zaměstnán jako profesor teologie a poté, co Australská divize obdržela z GK doporučení, bylo Fordovi odňato jeho kazatelské pověření. Ford zůstal členem místního sboru církve ASD v Pacific Union College, až do jeho odchodu do důchodu a návratu do Austrálie. Tam si vytvořil svoji vlastní naddenominační organizaci s názvem „Dobrá zpráva bez omezení“.
Výsledkem setkání v Glacier View bylo, že mnoho kazatelů CASD opustilo svoji službu a oponovalo adventistickému chápání Svatyně, přičemž opakovali většinu argumentů Desmonda Forda. Jako příklad může sloužit bývalý adventistický kazatel Dalle Ratzlaff, který postavil svoji služebnost na kritice adventistického učení, včetně Svatyně. K němu se připojili mnozí jiní nespokojení bývalí ASD. Dnes po smrti Desmonda Forda někteří adventisté a i bývalí adventisté, stále opakují jeho argumenty proti adventistickému chápání doktríny o Svatyni, stejně jako Ballenger a jiní před nimi.
Obhájci.
V osmdesátých letech a následovně, po setkání s Fordem byl GK CASD ustanoven výbor s názvem „Výbor Daniel a Zjevení“, který se skládal z teologů a administrátorů různých oblastí církve. Cílem bylo vysvětlit a obhájit všechny otázky a témata, se kterými Ford a jiní přišli, pokud se týká doktríny o Svatyni, jak se o ní píše obzvlášť v knihách Daniel a Zjevení. Výsledkem byl sedmisvazkový dokument, který odpovídá do hloubky na všechny otázky a pochybnosti, které Ford a jiní vznesli. Od osmdesátých let byly napsány další studie různých adventistických pisatelů, které potvrzují biblickou doktrínu o Svatyni.
Deset základních oblastí neshod.
1. Realita vyšetřujícího soudu a jeho vztahu k jistotě spásy a jiným fázím soudu.
A. Je koncept vyšetřujícího soudu nad Božím lidem biblický, nebo jde pouze o snahu vysvětlit zklamání z roku 1844 a tím si zachránit pověst?
B. Odporuje koncept vyšetřujícího soudu nad Božím lidem biblickému učení o jistotě spásy?
C. Jaký vztah má vyšetřující soud k jiným fázím soudu v Písmu.
2. Realita nebeské Svatyně a jejího vztahu k pozemské Svatyni.
A. Opravdu existuje nebeská Svatyně v prostoru a času? Jestliže ano, jaká je její podstata?
B. Jaká byla původní funkce nebeské Svatyně? Bude nebeská Svatyně plnit svoji funkci po ukončení hříchu, anebo nebude existovat – viz. Zjevení 21:22?
C. Existuje zásadní souvislost mezi typologií a naplněním, tedy pozemská kopie a nebeský originál?
D. Je legitimní argumentovat typologicky ze struktury a obřadů pozemské Svatyně a aplikovat to na nebeský originál?
3. Znečištění a očištění Svatyně.
A. Byla pozemská Svatyně automaticky znečištěna spácháním hříchu, nebo záznamem vyznaných hříchů přenesených krví oběti za každý jednotlivý hřích během celého roku?
B. Krev pouze očišťuje, nebo také znečišťuje ve starozákonní rituální službě ve Svatyni?
C. Byla pozemská Svatyně očištěna krví každé oběti během celého roku, nebo pouze krví speciálních obětí ve Dni smíření?
D. Může být nebeská Svatyně znečištěna? Pokud ano, jak?
E. Jak může být nebeská Svatyně očištěna?
4. Identita kozla pro Azázela v knize Leviticus 16.
A. Vztahuje se Azázel na Krista, jak tvrdí mnoho křesťanů, nebo na satana jak tvrdí ASD?
B. Co učí rituál týkající se těchto dvou kozlů o ospravedlnění Boha?
5. Historicko-gramatická výkladová metoda apokalyptických proroctví a princip den za rok.
A. Podporuje Písmo tuto výkladovou metodu, pokud se týká interpretace knihy Daniel a Zjevení? Nebo musí být zamítnuta a ustoupit preterismu, nebo futurismu, protože tyto metody používá dnes většina učenců?
B. Existuje v Bibli oprávněný důvod používat princip den za rok?
6. Malý roh z Daniele 8:9-13.
A. Popisuje tento text Antiocha Epiphana IV., nebo poukazuje na pohanský Řím ve verších 9 a 10 a na papežský Řím ve verších 11-13.
B. Je legitimní aplikovat proroctví Daniele a Zjevení vícenásobně, neboli aplikovat duplicitní výklad?
7. Interpretace textu Daniel 8:14.
A. Interpretují adventisté správně Daniel 8:14 v souvislosti veršů 10-13, nebo se svévolně rozhodli interpretovat tento text z perspektivy Leviticus 16?
B. Jsou 2300 večerů a jiter 2300 plných dnů, nebo 2300 večerů a jiter, tedy 1150 dnů?
C. Je legitimní počítat 2300 dnů od stejného časového údaje jako proroctví o sedmdesáti týdnech z Daniele 9:24-27?
D. Je datum od počítání těchto proroctví rok 457 nebo 458 před Kristem, nebo existuje ještě nějaká jiná možnost? Končí 2300 dnů z Daniele 8:14 v době Antiocha Epifana, v době znovuvysvěcení Jeruzalémského chrámu v roce 165 před Kristem, nebo se jedná o očištění nebeské Svatyně, které započalo 22. 10. 1844?
E. Jaký je správný význam slova „nitsdaq“ v knize Daniel 8:14? Znamená to být očištěn, nebo něco jiného? Vztahuje se Daniel 8:14 na očištění vyznaných hříchů Božího lidu – viz. Leviticus 16, nebo na očištění znesvěcení chrámu tzv. malého rohu?
F. Vztahuje se Daniel 8:14 ke stejné události jako pomazání Svatyně v Danieli 9:24?
G. Je datum 22.10. které je založeno na hebrejském Karaitském kalendáři správné datum k výpočtu Dne smíření v roce 1844, nebo by měl být zohledněn ortodoxní rabínský kalendář, který určuje datum 23. 9.?
8. Vstup Krista „za oponu“ v listu Židům a Den smíření.
A. Podle textů knihy Židům 6:19-20, 9:12 aj. začal Kristus svoji službu smíření ve druhém oddělení Svatyně v roce 31, když vstoupil za tzv. „druhou oponu“ do nebeské Svatyně. Pokud to tak je, tak to nedává žádný prostor pro jiný Den smíření v budoucnosti, tedy v roce 1844. Bylo by ale možné, že by existovalo ve Starém zákoně nějaké pozadí, které by tuto souvislost vysvětlilo? Co třeba uvedení Svatyně do provozu?
B. Učí list Židům z perspektivy prvního století o budoucím Dni smíření, který bude zahrnovat vyšetřující soud nad lidmi, kteří se hlásí k Bohu? Chápou adventisté správně doktrínu o Svatyni?
C. Učí list Židům, nebo přinejmenším umožňuje myšlenku o Kristově službě v nebeské Svatyni, která má dvě fáze, tedy v prvním a druhém oddělení?
D. Jak mohl Kristus sloužit v prvním oddělení nebeské Svatyně po dobu přibližně 1800 let, když se v listu Židům dočteme, že se po svém vystoupení do nebes posadil na svůj trůn po Boží pravici, když je většina lidí přesvědčena o tom, že Boží trůn je ve Svatyni svatých?
E. Byli tedy Otec a Syn po dobu 1800 let od sebe odděleni, tedy až do roku 1844?
9. Učení o Svatyni v knize Zjevení.
A. Jaký vliv má učení o Svatyni a struktura Svatyně na výklad knihy Zjevení?
B. Učí kniha Zjevení z perspektivy prvního století po Kristu něco o budoucím vyšetřujícím soudu nad Božím lidem, nebo je v ní zmíněn pouze soud nad Babylonem?
C. Znamená text „přišla hodina jeho soudu“ ve Zjevení 14:7 – že Bůh soudí, nebo že svět soudí Pána Boha, nebo že se jedná o hodinu soudu, která byla zahájena smrtí Ježíše na kříži?
10. Autorita E. G. Whiteové, pokud se týká věrouky.
Ačkoliv je učení o Svatyni postaveno na biblických základech a důkazech a ne na spisech E.G. Whiteové, tak přesto zůstává otázka, jestli její spisy poskytují autoritativní vysvětlení a objasnění Písma, týkající se věrouky o Svatyni, nebo jsou její spisy dobré pouze pro pastorační účely nebo pobožnost?
Všechny tyto otázky jsou naprosto legitimní a my jako ASD bychom na ně měli umět odpovědět. Samozřejmě zbývá otázka, do jaké míry je učení o Svatyni vůbec z praktického hlediska důležité. Někdo by mohl namítnout, učení o Svatyni – no a co?
Co to pro nás znamená, že žijeme po roce 1844 v době vyšetřujícího soudu? Jak souvisí očištění Svatyně s očištěním Svatyně našeho srdce jako jednotlivce a s církví jako celkem? Je nutné dosáhnout zvláštní úrovně svatosti pro generaci, která zažije ukončení doby milosti a Kristův příchod? Jak souvisí Svatyně s jinými doktrínami Bible a jiné otázky?
Teologické systémy katolické církve, ale i různých protestantských církví, které jsou založeny na dualismu a bezčasovosti Boha, tak jak to učil Platón, logicky nemohou přijmout myšlenku skutečné nebeské Svatyně, která existuje v čase a prostoru, protože všechny zmínky o Svatyni v Bibli chápou jako metaforu. Stejně tak přijmout myšlenku o vyšetřujícím soudu je pro ně nelogické, když věří, že lidé jsou souzeni v okamžiku jejich smrti a poté jdou rovnou do nebe, nebo tzv. pekla. Dále je pro ně koncept vyšetřujícího soudu Božího lidu nepřijatelný, protože věří, že to odporuje jistotě spásy. Luteráni odmítají vyšetřující soud proto, že jsou přesvědčeni, že skutky člověka nemají vůbec nic dočinění s jeho spásou. Kalvinisté odmítají vyšetřující soud proto, že věří v nebiblické učení o predestinaci, tedy že Bůh již rozhodl, kdo bude spasen a kdo ne.
Jiní zase odmítají historicko-gramatickou výkladovou metodu, protože přijali jezuity vykonstruované metody výkladu proroctví a to preterismus a futurismus. Nepřijímají učení o dvou fázích Kristovy služby ve Svatyni. Pro ně je usmíření dokončeno na kříži a Ježíšovo vystoupení na nebesa a usednutí po pravici Otce nedává prostor pro Den smíření v roce 1844. Také jsou přesvědčeni, že adventistické učení o Svatyni je postaveno na vizích Ellen Whiteové.
Na všechny tyto otázky a výzvy by měl každý ASD umět dát biblickou odpověď. Pokud to neumíme, je na čase začít studovat.
