Svatyně jako základ adventistické teologie

Video záznam

Audio záznam

PDF ke stažení

Svatyně, jako základ adventistické teologie.

Pro Tajemství Bible zpracoval Ladislav Hodač

Svatyně není pro biblickou adventistickou teologii pouze jeden z 28 věroučných bodů víry. Je systémem, nebo platformou, který spojuje veškerou biblickou věrouku.

Exodus 25:8 Ať mi udělají svatyni a budu přebývat uprostřed nich.

Žalm 27:4 O jedno jsem Hospodina žádal, to jedno jsem hledal. Abych přebýval v domě Hospodinově po všechny dny mého života, abych mohl hledět na Hospodinovu nádheru a abych mohl přemítat v jeho chrámu.

Je zřejmé, že Svatyně je, mimo jiné, její funkce místem, kde se Bůh setkává se svým lidem.

Na jedné straně si Bůh přeje bydlet uprostřed svého lidu a na straně druhé je Davidovým největším přáním, smět navždy bydlet v Hospodinově příbytku. Řekl bych, že ultimativním cílem každého člověka, by měla být touha bydlet se svým Stvořitelem v Jeho domě.  Přesně tak, jak to vyjádřil David. Až bude problém satanovy vzpoury a vzpoury lidí vyřešen, tak budou spasení lidé žít se svým Stvořitelem v dokonalém světě bez hříchu v Jeho domě navěky.

Zjevení 7:15 Proto jsou před Božím trůnem a slouží mu v jeho svatyni dnem i nocí, a ten, který sedí na trůnu nad nimi roztáhne svůj stan.

V knize Zjevení 21:22 se dočteme: Avšak svatyni jsem v něm neviděl, neboť jeho svatyní je Pán Bůh Všemohoucí a Beránek.

Jak můžeme chápat tento verš? Svatyně má několik funkcí, jak jsme již studovali. Slouží jako trůnní sál, jako soudní dvůr, jako místo uctívání Stvořitele a jako místo ve kterém se pracuje pro spásu člověka. Až skončí hřích a problém vzpoury a sporu mezi silami dobra a zla bude vyřešen, tak nebude zapotřebí řešit spásu člověka. V tomto smyslu bude ukončena tato funkce Svatyně. Její další funkce, jako řídící centrum vesmíru, zůstanou platné pro celou věčnost. Úkolem každého opravdu věřícího křesťana je, připravit se na setkání se Stvořitelem v Jeho domě v okamžiku, kdy dojde ke sjednocení veškerého stvoření do harmonického celku.

EGW Víra, kterou žiji str. 194 „Od stvoření a pádu člověka, až po současnost, se neustále rozvíjí Boží plán vykoupení padlého rodu skrze Krista. Boží stánek a chrám na zemi byly vytvořeny podle originálu v nebi. Kolem Svatyně a jejích slavnostních bohoslužeb se mysticky shromažďovaly velké pravdy, které měly být rozvíjeny v následujících generacích.“

Jak to já chápu, tak autorka zde chce říci, že chápání plánu vykoupení mělo a má být rozvíjeno kolem tématu Svatyně a jejích slavnostních bohoslužeb ve všech generacích. Tedy od doby Adama, až do naší doby.

Satan ovšem dělal a dělá vše možné proto, aby plán spasení znetvořil, nebo docela vymazal z myšlení lidí. V knize Daniel 8:9–14 je popsána moc, která učení o Svatyni z velké části zničila.

 Daniel 8:9–14 9 Pak z jedné z nich vyrazil jakýsi nepatrný roh, ale neobyčejně vzrostl k jihu i východu i k Ozdobě. 10 Vzrostl až k vojsku nebes a shodil na zem některé z toho vojska i některé z hvězd a pošlapal je. 11 Ba až k veliteli toho vojska se vyvýšil a od něho odebral soustavnou bohoslužbu a povrženo bylo sídlo jeho svatyně, 12 kdežto nad tou soustavnou bohoslužbou bylo věrolomně dáno vojsko, a byť pravdu povrhlo na zem, úspěšně se prosadilo. 13 Slyšel jsem také, jaký jeden svatý hovoří. A jeden svatý pravil tomu dotyčnému, který hovořil: za jak dlouho nastane to vidění o té soustavné bohoslužbě a té pustošící věrolomnosti, vydávající v pošlapání jak svatyni, tak vojsko? 14 A řekl mi: až do večera i jitra dvoutisícího třístého a napravena bude svatyně.

Z textu vyplývá, že ta moc, zvaná malý roh, zaútočila přinejmenším na pět cílů. Chtěl bych zdůraznit, že ten malý, nebo nepatrný roh, byl malý pouze na počátku své existence. Později ale neobyčejně vzrostl, byl tedy velmi mocný.

Zaútočil:

1.na nebeská vojska, v této souvislosti se jedná o Boží lid, podrobný výklad těchto veršů najdete ve výkladu knihy Daniel verš po verši v osmé kapitole.

2.zaútočil na velitele, nebo knížete toho vojska, což je Kristus, který nyní působí jako náš Velekněz v nebeské Svatyni.

3.zaútočil na každodenní bohoslužbu, tedy na kněžský systém ve Svatyni, který popisuje, jak může hříšný člověk být spasen.

4.srazil – nebo povrhl sídlo jeho Svatyně, tedy odvrátil pozornost lidí od Krista jako velekněze v nebeské Svatyni a zaměřil ji na pozemský kněžský systém, který lidem prezentuje falešný plán spasení.

5.povrhl pravdu na zem, tedy do určité míry zničil, překroutil mnohé pravdy o Bohu a plánu spasení, jak je znázorňuje biblická bohoslužba ve Svatyni.

Biblický text končí otázkou, jak dlouho bude trvat ten stav pustošící věrolomnosti, který pošlapává jak Boží lid, tak i Svatyni? Odpověď zní: 2 300 dní, neboli roků, podle principu den za rok. Tedy do roku 1844. Po této době bude Svatyně očištěna, obnovena, napravena, obhájena, nebo ospravedlněna. To je význam hebrejského slova „tsadek“. Všechny tyto souvislosti jsou vysvětleny v mých přednáškách o knize Daniel.

Od počátku lidských dějin probíhají paralelně – pravý model plánu spasení – podle Svatyně a alternativní model plánu spasení, pochopitelně inspirován nepřítelem lidí a Boha, který má spoustu verzí. Jinými slovy – pravé a falešné evangelium. Pravá a falešná Bohoslužba.

Historie Svatyně a plánu spasení pokračovala po pádu Adama a Evy jejich dětmi Kainem a Ábelem.

EGW Na úsvitu dějin 37-38 „Ábel uznával, že Stvořitel jedná s padlým lidstvem spravedlivě a milosrdně, a vděčně přijal naději na vykoupení. Kain však dovolil své mysli, aby se ubírala touž cestou, která vedla k satanovu pádu. Zpochybňoval Boží spravedlnost a autoritu. Tito bratři byli podrobeni zkoušce, aby se ukázalo, zda věří Božímu slovu a poslouchají ho. Pochopili obětní řád, který Bůh ustanovil. Věděli, že mají vyjádřit víru ve Spasitele, jehož znázorňovaly oběti, a zároveň uznat, že jsou na něm zcela závislí, pokud jde o odpuštění. Bez prolití krve nemůže být hřích odpuštěn, proto svou víru v Kristovu krev měli projevit obětováním prvorozeného ze stáda. Každý z bratrů postavil svůj oltář a přinesl oběť. Abel obětoval ze stáda. Genesis 4:4 „ I shlédl Hospodin na Ábela a na jeho obětní dar.“ Z nebe vyšlehl oheň a strávil oběť. Ale Kain nedbal na přímé Boží nařízení a obětoval jen plodiny.“

Bůh jeho oběť nepřijal. EGW pokračuje: „Kain předstoupil před Boha s reptáním v srdci. Jeho dar nevyjadřoval kajícnost, protože by bylo přiznáním slabosti, kdyby jednal přesně podle plánu daného Bohem a spoléhal v otázce svého spasení cele na smírčí oběť zaslíbeného Spasitele. Přišel se svými vlastními zásluhami. Nepřinesl jehňátko a nesmísil jeho krev se svou obětí, ale nabídl své plody, výsledek své práce, jako projev přízně prokázané Bohu. Kain uposlechl v tom, že vybudoval oltář. Uposlechl také v tom, že přinesl oběť. Projevil však jen částečnou poslušnost. Neuznal, že potřebuje Vykupitele.

Tito bratři byli oba hříšníci a oba uznávali Boží nárok na úctu a bohoslužbu. Navenek byl jejich náboženský projev, až do určitého okamžiku stejný. V pozadí však byl mezi nimi hluboký rozdíl.

Židům 11:4 Ábel věřil, a proto přinesl Bohu lepší oběť než Kain.

Ábel se považoval za hříšníka. Chápal, že mezi ním a Bohem stojí hřích a že odplatou za něj je smrt. Přinesl zabitou oběť, čímž uznal požadavky Zákona, který byl přestoupen. Prolitím krve vzhlížel ke Kristu, který zemře na kříži. Protože důvěřoval ve smírčí oběť, která bude vykonána, dostalo se mu svědectví, že je spravedlivý a jeho oběť byla přijata.

Kain měl stejnou příležitost přijmout tyto pravdy; jakou měl Ábel. Bůh nevyvolil jednoho z bratrů k přijetí a druhého k zavržení. Ábel si vybral víru a poslušnost, Kain nevěru a vzpouru.

Kain a Ábel představují dvě třídy lidí, které budou existovat až do konce času. Jedni spoléhají na ustanovenou oběť za hřích, druzí stavějí na svých vlastních zásluhách. Ti, kdo necítí potřebu Kristovy krve a myslí si, že si mohou zajistit Boží přízeň svými vlastními skutky, dělají stejnou chybu, jaké se dopustil Kain.

Téměř každé falešné náboženství je založeno na stejném principu, a sice, že si člověk může zajistit spasení svým vlastním úsilím. Někteří tvrdí, že se lidstvo může očistit, povznést a obnovit samo. Tak jako Kain byl přesvědčen, že si zajistí Boží náklonnost obětí, které chyběla obětní krev; tak si tito lidé představují, že pozvednou lidstvo na Bohem požadovanou úroveň nezávisle na díle smíření. Kainův příběh ukazuje, že lidstvo nemá sklon směřovat vzhůru k Bohu, nýbrž dolů k satanu. Naší jedinou nadějí je Kristus.

Skutky 4:12 V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni.

Pravá víra se projevuje poslušností všech Božích požadavků. Ode dnů Adamových, až po dnes, se velký spor týkal poslušnosti Božího zákona. Ve všech dobách žili lidé, kteří si činili nárok na Boží přízeň, přestože přehlíželi některé jeho příkazy. Jakub 2:22.17 22 Vidíš, že víra působila spolu s jeho skutky a že v těch skutcích se stala víra dokonalou. 17 Tak i víra: nemá-li skutky, je sama o sobě mrtvá.

1. List Janův 2:4 Kdo říká znám ho, a jeho přikázání nezachovává, je lhář a pravda v něm není.“

Podobná situace jako u Kaina a Ábela nastala později u Mojžíše a Árona. Pravé a falešné uctívání v dobách, kdy měla být postavena přenosná Svatyně. Bůh uzavřel se svým lidem Izraelem smlouvu a dal jim Desatero.  Věděli, co od nich Hospodin očekává. Potvrdilo se ale, že zbavit se své minulosti není nikdy lehké. Izrael se dožadoval zlatého telete.

EGW Na úsvitu dějin 220 „Soudní pravomoci byly přeneseny na Árona a kolem jeho stranu se shromáždil obrovský zástup lidí. Řekli, že oblak teď stále zůstává nahoře a že už nebude usměrňovat jejich putování. Musí si místo něj udělat sochu.  A kdyby se, jak bylo navrženo, vrátili do Egypta, získali by si přízeň Egypťanů,  kdyby tuto sochu nesli před sebou, jako svého boha.

Áron slabě protestoval, avšak jeho nerozhodné a nesmělé vystupování v kritické chvíli je ještě více utvrdilo v jejich záměrech. Zdálo se, že zástup ovládalo slepé, nerozumné šílenství. Někteří zůstali věrni své smlouvě s Bohem, ale většina se přidala k odpadnutí. Někteří z těch, kdo se odvážili postavit se proti návrhu zhotovit sochu a uctívat ji, byli napadeni a nakonec přišli o život.

Áron se bál o svou vlastní bezpečnost a místo, aby se šlechetně postavil za Boží čest, podřídil se žádosti davu. Ochotně se vzdali svých ozdob a Áron z nich odlil tele, které znázorňovalo egyptské božstvo.

Lidé volali: Exodus 32:4 „To je tvůj bůh, Izraeli, který tě vyvedl z egyptské země.“... Pak se lid usadil k jídlu a pití. Nakonec se dali do nevázaných her. Oddali se obžerství a smyslným rozkoším.

Náboženství, které lidem dovoluje oddat se sobeckým a smyslným požitkům, je mezi lidmi oblíbeno stejně dnes, jako tomu bylo za dnů Izraele. Dodnes jsou v církvi přizpůsobiví Áronové, kteří se poddají přáním neposvěcených jedinců, a tak je podporují v hříchu.“

Později se v dějinách Izraele projevil problém dvou systémů uctívání Hospodina v době Šalamouna, který postavil Jeruzalémský chrám. Nejprve byl Šalamoun Bohu věrný.

1. Paralipomenon 28:6-8 Řekl mi: Tvůj syn Šalamoun, ten postaví můj dům a má nádvoří, neboť jeho jsem si vyvolil za syna a já budu jeho otcem.

Po nějaké době ovšem oslabily sňatky s pohanskými princeznami Šalamounovu víru a odvedli jej od věčných principů pravdy, až začal uctívat cizí bohy.

1. Královská 11:4-5 4 I stalo se v čase Šalomounova stáří, že jeho ženy odvrátily jeho srdce k chození za jinými Bohy a jeho srdce nebylo cele s Hospodinem, jeho Bohem, jako bylo srdce jeho otce Davida. 5 Šalomoun chodil za Aštoretou, bohyní Sidóňanů a za Milkómem, ohavnou modlou Amónců.

V otázce Svatyně a bohoslužby jde o to, kdo je hoden uctívání. Tato otázka vznikla od doby Luciferovy vzpoury a netýká se tedy pouze dob Starého zákona, ale i Nového. O tuto otázku jde a půjde až do příchodu Pána Ježíše. Nemůžeme se tedy divit, když prorok Daniel předpovídá povstání moci, která v dobách nového zákona udělá vše pro to, aby zničila povědomí a učení o Svatyni. O to víc, že pozemská Svatyně z dob Starého zákona byla pouze jakousi kopií, obrazem skutečné nebeské Svatyně. Kristův kříž a Jeho služba nebeského Velekněze je naplněním předobrazů Svatyně Starého zákona.

Bylo by naivní si myslet, že by satan zfalšoval pouze předobrazy plánu spasení, jak byly znázorněny ve Svatyni Starého zákona a neudělal by nic proti tomu, když se plán spasení Kristovou smrtí na kříži a nanebevzetí naplnil. Moc, kterou satan použil k tomu, aby zničil učení o vykupitelském díle Ježíše Krista je, jak jsme již zmínili tzv. malý roh, aneb Římský papežský, kněžský systém.

Bible, Bohem inspirované Slovo, které by mělo být autoritou každého skutečného křesťana, učí ve čtvrtém přikázání, že Sobota sedmého dne je den, který stanovil Bůh pro své uctívání. Římský katolický systém řekne ne, je to neděle a většina křesťanského světa s tím souhlasí. Bible učí, že když někdo zemře, zůstane v hrobě a bude vzkříšen, pokud bude spasen při druhém příchodu Ježíše Krista. Pokud spasen nebude, vstane z mrtvých po mileniu-tisíci letech, vyslechne si rozsudek smrti, pochopí, proč přišel o věčný život a bude zničen, to je druhá smrt. Římský katolický systém řekne ne, mrtví nejsou mrtví, hned po smrti jdou buď do nebe, očistce, nebo pekla. Bible učí, že Ježíš zemřel jednou pro vždy, že jeho smrt je dostačující, aby mohl spasit pokorného hříšníka. Římský katolický systém řekne ne, každou neděli při mši zopakujeme Kristovu oběť. Bible učí, že Ježíš přijde na tuto zem viditelně podruhé. Římský katolický systém řekne ne, to je zbytečné, protože všichni lidé jsou už buďto v ráji, očistci, nebo pekle. Bible učí, že je jen jeden prostředník mezi Bohem a člověkem a to je Ježíš Kristus. Římský katolický systém řekne ne, i panna Marie a různí tzv. svatí se mohou přimlouvat u Boha ve prospěch hříšného člověka. Bible učí, že se člověk má se svými problémy v modlitbách obrátit přímo na nebeského Otce, vyznat mu své hříchy, prosit o odpuštění a uzdravení hříchem obtíženého srdce. Římský katolický systém řekne ne, běžte vyznat své hříchy do zpovědnice katolickému knězi, který vám zprostředkuje odpuštění u Pána Boha atd.

 Židům 4:15-16 15 Neboť nemáme takového velekněze, který by s námi nemohl soucítit v našich slabostech, nýbrž takového, který ve všem prošel zkouškami podobně jako my, avšak bez hříchu. 16 Přistupujme tedy s důvěrou k trůnu milosti, abychom přijali milosrdenství a nalezli milost ku pomoci v pravý čas.

Někdo by mohl namítnout, že tato argumentace je typická pro ASD, pokud to nejsou evangelikální, progresivní, nebo charizmatičtí, tedy liberální adventisté, kteří jsou stejně na cestě do ekumenického společenství. To je ale omyl. Pojďme si přečíst, co napsal Martin Luther o Římském papežském systému v souvislosti se Svatyní a jeho kněžským systémem.

Lutherovo dílo sv. 36, str. 201. „Do tohoto svatého, šťastného a vděčného kněžství vpadla ďábelská svině papež i s rypákem i se vším všudy a nejenže ho pošpinila, ale úplně zničila a potlačila a zřídila jiné kněžství, své vlastní, namíchané ze všech pohanských kněžství, jako guláš z ohavnosti.“

Toto je jen jedna z mnoha výpovědí Luthera na toto téma. Je zřejmé, že již Martin Luther pochopil, že Římský papežský systém z velké části zničil Kristovo kněžské, vykupitelské dílo v nebeské Svatyni.

Přibližně tři sta let později přišel William Miller 1792-1849, který studoval Bibli dlouhé roky, aby pochopil její poselství. Jedním z nejtěžších témat Biblického studia jsou apokalyptická proroctví. Při svém dlouholetém studiu dospěl k názoru, že text z Daniele 8 : 14, který hovoří o očištění Svatyně po dvou tisících tři sta dnech-letech se vyplní v roce 1844. Miller chápal očištění Svatyně, jako očištění země ohněm při druhém příchodu Pána Ježíše. Jak je známo, Pán Ježíš nepřišel. Pro lidi, kteří na tuto událost upínali všechny své naděje, to bylo obrovské zklamání.

Někteří lidé argumentují, že si adventisté nauku o Svatyni vymysleli, aby vysvětlili skutečnost, že se ve svých názorech mýlili. Chtěl bych připomenout, že i Kristovi učedníci zažili obrovské zklamání, když byl Ježíš ukřižován. Teprve, když jim Ježíš na cestě do Emaus vysvětlil, že se to vše podle proroctví muselo stát, tak se jejich zklamání obrátilo v obrovskou radost. Takže i celé křesťanství je založeno na zklamání. Jen málo lidí by napadlo říci, že celé křesťanství je nesmysl jen proto, že na jeho počátku se Kristovi učedníci mýlili a prožili obrovské zklamání. Jinými slovy řečeno, jestliže zklamání diskvalifikuje nějaké hnutí, aby existovalo, tak by lidé dnes neměli být vůbec křesťany, protože na počátku křesťanství bylo velké zklamání.

Zklamání ale může být jako v případě ASD velkým požehnáním, protože to některé lidi donutí opustit tradiční názory a studoval Písmo a tím dojít k hlubšímu poznání Božího slova. Když adventisté po zklamání studovali téma poselství tří andělů, konkrétně co znamená uctívání šelmy a znamení šelmy, tak Ellen White vzpomíná:

 EGW 1. T – Svědectví církvi 79 „Bůh udělil prostřednictvím Ducha svatého světlo svým učedníkům a tyto věci se jim postupně objasňovaly. Vyžadovalo to mnoho studia a úzkostlivé péče, než jsme se k tomu kousek po kousku propracovali. Pečlivým úsilím a neustálou prací se dílo posouvalo kupředu, až konečně byly světu dány velké pravdy našeho poselství, jasné, souvislé a dokonale ucelené.“

Adventisté tenkrát po velkém zklamání roku 1844 věřili v tzv. teorii zavřených dveří. A to až do roku 1852. Byli přesvědčeni, že nemají vyvíjet misijní aktivity. To jim dalo osm let času na to, aby si ujasnili svoji věrouku. A tak z mylného názoru v teorii zavřených dveří bylo opět požehnání. Teprve když byl jejich teologický systém ucelen, tak se vydali zvěstovat to, co objevili celému světu.

EGW GC – Velký spor 423 „Otázka Svatyně se stala klíčem k vysvětlení zklamání z roku 1844. Otevřela soustavu vzájemně spojených pravd, které ukazují, že velké adventní hnutí vedl Bůh, a dále odhalují, jaké je dnes postavení a úkol Božího lidu.“

Každý systém, aby mohl existovat, potřebuje mít integrační faktory a integrované prvky. Můžeme si to trochu vysvětlit, když si položíme otázku, jaký je rozdíl mezi hromadou cihel a zdí? Rozdíl je očividně v tom, že cihly ve zdi jsou spojeny maltou, zatím co hromada cihel ne. Kdybychom si tu zeď představili jako zeď pravdy, tak by malta bylo učení o Svatyni. Protože Svatyně v sobě spojuje všechny pravdy a také postavení a úkol Božího lidu.

ASD jsou mimo jiné povoláni k tomu, aby hlásali poselství tří andělů. Toto poselství, které najdeme ve Zjevení 14: 6 – 12 je v podstatě hlásání všech pravd v době konce, před druhým příchodem Ježíše Krista, které jsou obsaženy v systému Svatyně. Jak jsem již zmínil tak od dob Kaina a Abela existují dva si protiřečící systémy uctívání Stvořitele. Poselství tří andělů má v době konce obnovit všechny pravdy týkající se pravého evangelia, tedy plánu spásy člověka a odhalit satanem inspirované falešné náboženské systémy nazvané Babylon. Až toto poselství uslyší všichni lidé a zaujmou k němu jasné stanovisko, Pán Ježíš se vrátí.

První anděl má věčné evangelium. Co je věčné a pravdivé evangelium můžeme pochopit pouze tehdy, když pochopíme hebrejský obětní systém ve Svatyni. Kromě toho tento anděl vyzývá obyvatele země,  aby uctívali pravého Boha, Stvořitele, protože dějiny padlého, hříšného světa se blíží ke konci a Bůh rozhoduje o věčném osudu každého člověka prostřednictvím pro nebešťany veřejného soudního procesu v nebeské Svatyni. Tento soudní proces souvisí s očištěním Svatyně. Druhý anděl varuje před tzv. babylonským systémem, který opájí všechny národy falešnými ideologiemi a tím je okrádá o spásu. Třetí anděl varuje před anti kristovským systémem zvaným šelma, protože tento systém prezentuje lidem falešný plán spasení a přitom se na venek prezentuje, jakoby mluvil ve jménu Boha. Kdo bude následovat šelmu a Babylon pocítí spravedlivý Boží hněv.

Každé hnutí má své zvláštní poselství, které ho odlišuje od všech ostatních hnutí. V prvních řekněme čtyřiceti letech naší existence, jako ASD, jsme dávali důraz na to, co nás od ostatních církví odlišuje. Některá témata, která nás odlišují od ostatních křesťanských denominací, jsou poznání o tom, co Ježíš dělá v nebeské Svatyni po svém z mrtvých vstání, poznání o událostech týkajících se Ježíšova druhého příchodu, poznání o podmíněné nesmrtelnosti člověka, poznání o daru Ducha proroctví, poznání o neměnnosti a závaznosti Božího zákona a s tím související otázka čtvrtého přikázání, tedy Soboty sedmého dne a také poselství tří andělů a s tím souvisejících událostí, chápání identity antikrista a závěrečného boje mezi silami dobra a zla. Všechna tato témata souvisí se Svatyní.

Pojďme krátce uvažovat o neměnnosti a závaznosti Božího zákona. Desky Zákona byly uloženy v truhle smlouvy ve druhém oddělení pozemské Svatyně a truhla byla zakryta víkem ze zlata. Na víku byly dva cherubové. Mezi nimi se zjevovala Boží sláva. Tomu se říkalo slitovnice. Jednou za rok, v Den smíření, vešel Velekněz s krví oběti, která byla symbolem Kristovy oběti, ke slitovnici a pokropil ji krví. Tento úkon nezměnil, ani nezrušil závaznost Božího zákona, který byl v truhle a to po celou dobu tzv. Starého zákona. Tento, můžeme říci rituál, byl předobrazem Kristovy smrti na kříži a Jeho prolité krve. Když pak byl Ježíš skutečně ukřižován, tak se naplnil předobraz rituálů ve Svatyni. Jestliže předobraz nezměnil, ani nezrušil Boží zákon, jak je možné, že mnozí křesťané dnes tvrdí, že smrtí Ježíše byl Zákon přibyt na kříž, neboli změněn. To není logické. Jestliže předobraz na Zákoně nic nezměnil, tak ani naplnění předobrazu nemůže nic změnit. Naopak Kristova krev potvrdila platnost Zákona.

To je jen jeden příklad toho, jak souvisí Boží zákon se Svatyní.

EGW Evangelizace 221 Správné chápání služby v nebeské Svatyni je základem naší víry.

EGW SM 2 Vybraná poselství 87 „ Pravda pro tuto dobu je široká ve svých obrysech, dalekosáhlá, zahrnuje mnoho nauk, ale tyto nauky nejsou oddělené položky, což by znamenalo jen málo. Jsou spojeny zlatými nitkami a tvoří úplný celek, jehož živým středem je Kristus. Pravdy, které předkládáme z Bible, jsou pevné a nepohnutelné, jako Boží trůn.“

Někteří lidé i mezi námi říkají: No to stačilo tenkrát pro naše předchůdce, ti se zajímali o takové věci. Dnes žijeme v době, kdy jsou podstatnější vztahy mezi lidmi a ne takovéto úvahy. Ovšem Ellen White v předchozím textu říká, že pravdy, které předkládáme z Bible, jsou pevné a nepohnutelné, jako Boží trůn. My tedy nemůžeme ignorovat, nebo zapírat poznání a poselství, které jako ASD máme. Tyto pravdy, toto poznání jsou naší identitou. Je smutné, že v naší minulosti, když příchod našeho Pána byl vzdálen více než nyní, měli naši předchůdci velmi silné přesvědčení a jistotu o tom, čemu věří. My, kteří jsme nyní více než o sto sedmdesát let blíže příchodu Ježíše, zdá se mi, ztrácíme naši identitu a sílu přesvědčení, že to, čemu věříme je životně důležitá přítomná pravda. Jsem přesvědčen, že je to dílo nepřítele spasení. Protože chce, aby až se opravdu spustí ta obrovská krize a pronásledování, abychom nebyli přepraveni a nedokázali obhájit nic z toho, čemu jako hnutí ASD věříme.

EGW Naše vysoké povolání 16 Kristův charakter a jeho dílo je středem a obvodem veškeré pravdy. Je řetězem, na němž jsou spojeny klenoty učení. V Něm nalezneme kompletní systém pravdy.

O tomto textu bychom mohli přemýšlet celý život, ale je zřejmé, že Kristus v nebeské Svatyni je středem a základem správné biblické adventistické teologie. Studujme tedy jako nikdy před tím, abychom dokázali prezentovat a obhájit všechny biblické pravdy s pohledem upřeným na Pána Ježíše a Jeho dílo pro spásu člověka v nebeské Svatyni.

Související přednášky