Svatyně a sedm tajemství Kristovy inkarnace

Svatyně a sedm tajemství Kristovi inkarnace.

Pro Tajemství Bible zpracoval Ladislav Hodač

Vítám vás ke studiu tématu Svatyně a sedm tajemství Kristovy inkarnace. Dříve, než začneme toto téma studovat musíme si objasnit, kým Ježíš Kristus vlastně byl před svým narozením jako člověk.

Jan 1:1  Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh. Jan nám tímto veršem připomíná Genesis 1:1 Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.

Ježíš Kristus, jak učí Bible, je Bůh. Není „jako Bůh“ a ani se „nestal Bohem“, nemá počátek ani konec, je stejné podstaty, jako Bůh Otec

Jan 8:58  Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám, dříve než se Abraham narodil, já jsem.“

Slova „Já jsem“ zazněla k Mojžíšovi z hořícího keře. Exodus 3:14 Tehdy Bůh Mojžíšovi řekl: „Jsem, který jsem.“ A dodal: „Takto promluvíš k synům Izraele: ‚Poslal mě k vám Jsem.“

Ježíš si přivlastnil Boží jméno, kterým se Bůh představil Mojžíšovi a které vyjadřovalo myšlenku věčné přítomnosti. Prohlásil se za Zaslíbeného Izraele, jehož původ je od pradávna, ode dnů věčných. Také tím Ježíš kněžím a rabínům připomněl to, co o Něm napsal prorok Micheáš.

Micheáš 5:1 „Ty však, Betléme efratský, maličký mezi judskými knížaty, právě z tebe mi má vzejít ten, jenž bude Vládcem v Izraeli, jehož původ je pradávný, ode dnů věčnosti.“

Židé Ho pak chtěli ukamenovat, protože jim bylo jasné, že tvrdí, že tím Bohem, který promlouval s Mojžíšem u hořícího keře je On. Ježíš ale na jiném místě znovu potvrdil svoji existenci před tím, než se stal člověkem.

Jan 17:5 A nyní ty, Otče, oslav mne svou slávou, kterou jsem měl u tebe, dříve než byl svět.

Jan 1:3 Všechno vzniklo skrze ně a bez něho nevzniklo nic, co je.

Kristus je věčným Bohem, který stvořil vše, co existuje. Pokud se chcete více zabývat otázkou, jestli je Ježíš Bohem, tak si můžete poslechnout moji přednášku: „Co je pravda?“

Matouš 1:23 Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel,‘ to jest přeloženo ‚Bůh s námi‘.“

U Jana 10:30 Ježíš říká něco, co muselo s Židy přímo zatřást. „Já a Otec jsme jedno.“ Ježíš je zajedno s Otcem, tvoří tedy jednotu, ale přesto jsou různými bytostmi. Podobně jako v manželství by měli dvě osoby být jako jeden celek.

Filipským 2:6–8 ⁶  Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, ⁷ nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka ⁸ se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži.

Věta „Způsobem bytí byl roven Bohu“ se řecky řekne – Ὃς ἐν μορφή, Θεοῦ ὑπάρχων – zde je důležité slovo μορφή, což znamená, že Ježíš je ztělesněním stejné podstaty – substance jako Bůh.

Kristus se obětoval dobrovolně. Mohl zůstat u Otce, se kterým byl od věčnosti. Mohl dál žít v nebeské slávě a těšit se z úcty andělů. Rozhodl se však, že vrátí vládu zpět do Otcových rukou a sestoupí z vesmírného trůnu, aby přinesl světlo a život lidem, kteří umírají v duchovní tmě.

Jan 1:51 A dodal: „Amen, amen, pravím vám, uzříte nebesa otevřená a anděly Boží vystupovat a sestupovat na Syna člověka.“

V tomto verši naráží Ježíš na příběh Jákoba, který ve snu viděl, jak andělé sestupují po žebříku z nebe na zem a opět zpátky do nebe. Konec žebříku na zemi symbolizuje lidství Krista, zatím co konec žebříku, který je v nebi symbolizuje božství Krista. Ježíš je tedy plně Bohem, ale zároveň je i plně člověkem. Narodil se z ženy, Marie a skrze ni je plně člověkem. To je tajemství, které my lidi nikdy plně nepochopíme.

List Galatským 4:4  Když se však naplnil stanovený čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy, podrobeného zákonu,

Galatským 3:16 Slib byl dán Abrahamovi a ‚jeho potomku‘; nemluví se o potomcích, nýbrž o potomku: je jím Kristus.

ČSP Zjevení 22:16 … Já jsem kořen a rod Davidův, jasná hvězda jitřní.“

Tento verš popisuje jak lidství, tak i božství Ježíše Krista. Ježíš zde říká, že je zároveň kořenem, tedy svým způsobem otcem Davida, protože je Stvořitelem všeho a zároveň je i jeho potomkem, protože se jako člověk narodil z Davidova rodu.

Jan 1:14 A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.

1. Timoteovi 3:16 Vpravdě veliké je tajemství zbožnosti: Byl zjeven v těle, ospravedlněn Duchem, viděn od andělů, hlásán národům, došel víry ve světě, byl přijat do slávy.

Všechny tyto verše zdůrazňují lidství Ježíše Krista. Někteří lidé si myslí, že Ježíš byl člověkem pouze do své smrti a po vzkříšení byl zase plně Bohem. V následujícím verši se ale dočteme, že po vzkříšení své lidství neztratil, i když měl nesmrtelné tělo.

Lukáš 24:39  Podívejte se na mé ruce a nohy: vždyť jsem to já. Dotkněte se mne a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jako to vidíte na mně.“

Jan 20:24–28 ²⁴ Tomáš, jinak Didymos, jeden z dvanácti učedníků, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. ²⁵ Ostatní učedníci mu řekli: „Viděli jsme Pána.“ Odpověděl jim: „Dokud neuvidím na jeho rukou stopy po hřebech a dokud nevložím do nich svůj prst a svou ruku do rány v jeho boku, neuvěřím.“ ²⁶ Osmého dne potom byli učedníci opět uvnitř a Tomáš s nimi. Ač byly dveře zavřeny, Ježíš přišel, postavil se doprostřed a řekl: „Pokoj vám.“ ²⁷ Potom řekl Tomášovi: „Polož svůj prst sem, pohleď na mé ruce a vlož svou ruku do rány v mém boku. Nepochybuj a věř!“ ²⁸ Tomáš mu odpověděl: „Můj Pán a můj Bůh.“

Židům 2:14-15 ¹⁴ Protože děti spojuje krev a tělo, i on se stal jedním z nich, aby svou smrtí zbavil moci toho, kdo smrtí vládne, totiž ďábla, ¹⁵ a aby tak vysvobodil ty, kdo byli strachem před smrtí drženi po celý život v otroctví. Ježíš je tedy i nyní v nebi zároveň Bohem a člověkem.

Pojďme teď uvažovat o sedmi důvodech proč Ježíš, Boží Syn přišel na tuto zem a stal se člověkem.

Plán spasení se odehrává přesně podle schématu Svatyně. Svatyně měla nádvoří, první a druhé oddělení a kolem byl tábor, ve kterém žil Izraelský národ. My začneme naše studium táborem. Tábor symbolizuje život na této zemi. Ježíš musel žít dokonalým bezhříšným životem, zde na této zemi jako my, tzv. v táboře, aby jeho oběť za naše hříchy mohla být akceptována. Obětní beránek, který byl symbolem Krista, musel být bez vady a poskvrny. Proto satan Ježíše pokoušel a snažil se Ho svést k hříchu.

1. důvod inkarnace Ježíše Krista je, že nám chtěl přestavit nebeského Otce.

V zahradě Eden komunikoval Bůh s lidmi tváří v tvář. Ovšem po pádu člověka se musel před lidmi skrýt, protože by jinak Adam a Eva okamžitě zemřeli. Bůh a hřích jsou totiž neslučitelní.

Exodus 33:20 Dále pravil: „Nemůžeš spatřit mou tvář, neboť člověk mě nesmí spatřit, má-li zůstat naživu.“

Deuteronomium 4:23-24 ²³ Dávejte si pozor, abyste nezapomněli na smlouvu Hospodina, svého Boha, kterou s vámi uzavřel, a neudělali si tesanou sochu, zpodobení čehokoli, co ti Hospodin, tvůj Bůh, zakázal, ²⁴ neboť Hospodin, tvůj Bůh, je oheň sžírající, Bůh žárlivě milující.

Hospodin je stravující oheň, v jehož přítomnosti a slávě nemůže přežít nic hříšného. Také přebývá v nepřístupném světle.

1. List Timoteovi 6:15-16 ¹⁵ Jeho příchod zjeví v určený čas požehnaný a jediný Vládce, Král králů a Pán pánů. ¹⁶ On jediný je nesmrtelný a přebývá v nepřístupném světle; jeho nikdo z lidí neviděl a nemůže uvidět. Jemu patří čest a věčná moc. Amen.

Bůh před vzpourou a pádem člověka do hříchu komunikoval s prvními lidmi bez problému tváří v tvář. Po pádu by ale Jeho sláva Adama a Evu zabila. Bible nás ale učí, že aby mohl být člověk spasen, musí znát Boha.

Jan 17:3 A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista.

Jak může ale člověk Boha poznat, když se před ním Bůh kvůli hříchu skryl. V dějinách Bůh vždy promlouval k lidem skrze stvoření, svědomí a také skrze proroky, kteří přinášeli lidem od Něho poselství. Také skrze Svatyni, která lidi učila za jakých okolností a podmínek může být člověk zachráněn a znovu získat věčný život v Boží přítomnosti. Nakonec poslal Bůh svého Syna, který vydal o Otcově úžasné lásce dokonalé svědectví. Ježíš Kristus ovšem musel skrýt svoji slávu a přijít v lidském těle. Jinak by to nikdo nepřežil. Láska v hebrejském chápání není pouze abstraktní pojem, který popisuje nějaké emoce. Má co do činění s myšlenkou darovat dar. A Bůh Otec dal lidstvu to nejvzácnější co měl, svého Syna. Ze studia Bible by nám už mělo být jasné, že když hovoříme o Božím Synu, tak nehovoříme o tom, že byl stvořen. Je to označení druhé osoby Boží trojice. Ježíš nemá žádný počátek. Je Bohem od věčnosti.

Židům 1:1-2 ¹ Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků; ² v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil i věky.

Jan 1:14 A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.

Jan 1:18 Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náručí Otcově, nám o něm řekl.

Jednorozený, nebo prvorozený, v řečtině monogenis znamená, jedinečný svého druhu. Obraz Syna v Otcově náručí ukazuje láskyplnou blízkost.

Jan 14:8-9 ⁸ Filip mu řekl: „Pane, ukaž nám Otce, a víc nepotřebujeme!“ ⁹ Ježíš mu odpověděl: „Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty mě neznáš? Kdo vidí mne, vidí Otce. Jak tedy můžeš říkat: Ukaž nám Otce?

Ježíš tedy přišel lidstvu ukázat jaký je Otec, protože satan dělal a dělá vše pro to, aby lidem podsouval myšlenky, že Bůh je zlý, přísný, nesmiřitelný a krutý. Zároveň Ho dělá zodpovědným za všechno utrpení na této planetě. Věci se ale mají úplně jinak. Viz. moje přednáška „Původ zla ve vesmíru a na planetě Zemi.“

2. důvod inkarnace Ježíše Krista je, že se rozhodl ze svobodné vůle, že zemře za naše hříchy, abychom my, kteří přijmeme podmínky za kterých je možné získat spásu, mohli získat věčný život.

1. List Timoteovi 6:15-16 ¹⁵ Jeho příchod zjeví v určený čas požehnaný a jediný Vládce, Král králů a Pán pánů. ¹⁶ On jediný je nesmrtelný a přebývá v nepřístupném světle; jeho nikdo z lidí neviděl a nemůže uvidět. Jemu patří čest a věčná moc. Amen.

Když člověk zhřešil, byl nad ním vyřknut rozsudek smrti. Bůh je ale nesmrtelný jak jsme se zrovna dočetli. Bylo tedy nutné, aby na sebe nesmrtelný Bůh vzal smrtelné lidské tělo. Když se to stalo, mohl zemřít místo člověka.

Židům 2:9 Ale vidíme toho, který byl nakrátko postaven níže než andělé, Ježíše, jak je pro utrpení smrti korunován ctí a slávou; neboť měl z milosti Boží zakusit smrt za všecky.

Ježíš tedy opravdu za naše hříchy zemřel. Samozřejmě, že zemřelo jeho lidství. Jeho Božství nezemřelo.

Jan 19:30 Když Ježíš okusil octa, řekl: „Dokonáno jest.“ A nakloniv hlavu skonal.

Ježíš přijal smrtelnou lidskou přirozenost, aby mohl za hříchy lidí zemřít.

Jan 11:25 Ježíš jí řekl ( Martě ) : „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít.

Ježíš dal svůj život dobrovolně a ve svém Božství měl moc zlomit okovy smrti. Měl život sám ze sebe a mohl a může vzkřísit, koho chce. Kdyby Ježíš nepřijal smrtelnou lidskou přirozenost, tak by nemohl zemřít za naše hříchy a my bychom byli odsouzeni k věčné smrti.

Jan 10:17 Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život, abych jej opět přijal. Satan se snažil všemi možnými způsoby zabránit tomu, aby Ježíš zemřel na kříži dobrovolně. Dobrovolná smrt Krista byla podstatná pro plán spasení. Satan si použil i apoštola Petra, aby Ježíše přesvědčoval o tom, aby nešel dobrovolně zemřít.

Matouš 16:21-23 ²¹ Od té doby začal Ježíš oznamovat svým učedníkům, že musí jít do Jeruzaléma, mnoho vytrpět od starších, vrchních kněží a znalců Písma, být zabit a třetího dne vstát z mrtvých. ²² Petr ho tehdy vzal stranou a začal ho kárat: „Bůh tě chraň, Pane, to se ti nesmí stát!“ ²³ On se ale odvrátil a řekl Petrovi: „Odstup ode mě, satane! Svádíš mě, protože nemyslíš na Boží věci, ale na lidské.“

Již před tím, hned po Ježíšově křtu se satan snažil při pokoušení Ježíše na poušti docílit toho, aby nepoložil svůj život dobrovolně. Dokonce mu slíbil, že když ho bude uctívat, tak mu dá všechna království světa, která ukradl Adamovi, který byl Bohem ustanoven jako správce planety Země.

Lukáš 4:5–8 ⁵ Potom ho ďábel odvedl vzhůru a v jediném okamžiku mu ukázal všechna království světa. ⁶ „Dám ti všechnu moc a slávu těchto království,“ řekl mu ďábel, „neboť mi byla předána a mohu ji dát, komu chci. ⁷ Když se mi pokloníš, bude to všechno tvoje.“ ⁸ Ježíš mu odpověděl: „Je psáno: ‚Hospodinu, svému Bohu, se budeš klanět a jemu jedinému sloužit.'“

Další moment v Ježíšově životě, kdy šlo o to oddálit, nebo zabránit Ježíšově dobrovolné smrti na kříži bylo, když Řekové žádali Filipa, aby směli vidět Ježíše. To by ale zabránilo plánu spasení, protože Ježíš musel zemřít nejenom dobrovolně, ale také podle Danielova proroctví v polovině posledního týdne ze sedmdesáti týdnů doby milosti vymezené Židům.

Daniel 9:27 „On potvrdí smlouvu s mnohými v týdnu posledním. Až pak ten týden dojde do půli, obětem i darům konec učiní. Otřesná ohavnost se v chrámě objeví, než ničitele zachvátí konec mu určený.“

Pojďme ale zpět k Řekům, kteří chtěli mluvit s Ježíšem.

Jan 12:20–23 ²⁰ Někteří z těch, kdo se přišli o tom svátku modlit, byli Řekové. ²¹ Přišli za Filipem, který byl z galilejské Betsaidy, a prosili ho: „Pane, chtěli bychom vidět Ježíše.“ ²² Filip o tom šel říci Ondřejovi a společně to pak řekli Ježíšovi. ²³ Ježíš jim odpověděl: „Přišla chvíle, kdy má být Syn člověka oslaven.

Ježíš nemohl přání Řeků vyhovět. Narušilo by to plán spasení. A o to se satan celou dobu snažil.

Další takový moment byl v zahradě Getsemane před zatčením. Petr se snažil Ježíše bránit.

Jan 18:10-11 ¹⁰ Tehdy Šimon Petr vytasil meč, který měl s sebou, zasáhl veleknězova sluhu a usekl mu pravé ucho. Ten sluha se jmenoval Malchus. ¹¹ „Vrať ten meč do pochvy,“ řekl Ježíš Petrovi. „Nemám snad pít kalich, který mi dal Otec?“

Matouš o stejné situaci píše následující. Matouš 26:52-54 ⁵² Ježíš mu ale řekl: „Vrať svůj meč na místo. Všichni, kdo meč berou, mečem padnou. ⁵³ Myslíš, že nemohu požádat svého Otce, aby mi hned dal aspoň dvanáct legií andělů? ⁵⁴ Jak by se pak ale naplnila Písma, že to musí takhle být?“

Dokonce, když už byl Ježíš ukřižován, tak se mu Židé posmívali a vybízeli ho, aby slezl z kříže. To muselo být obrovské pokušení. Kdyby to Ježíš udělal, tak by plán spasení nemohl být uskutečněn a celá lidská rasa by byla navždy ztracena.

Matouš 27:39–43 ³⁹ Kolemjdoucí pokyvovali hlavami ⁴⁰ a posmívali se mu: „Hej, když umíš zbořit chrám a za tři dny ho postavit, zachraň sám sebe! Jestli jsi Boží Syn, slez z kříže!“ ⁴¹ Podobně se mu vysmívali i vrchní kněží se znalci Písma a staršími: ⁴² „Jiné zachránil, ale sám se zachránit nemůže! Jestli je král Izraele, ať teď sleze z kříže, a uvěříme v něj! ⁴³ Spoléhal na Boha, tak ať ho teď vysvobodí, jestli o něj stojí! Říkal přece: ‚Jsem Boží Syn‘!“

Samozřejmě chtěl satan Ježíše zabít, ale rozhodně nechtěl, aby Ježíš položil svůj život dobrovolně, protože oběť za hříchy musela být dobrovolná. Kromě toho Ježíš se obětoval jednou provždy. Už nemusí být neustále obětován, jako se to děje při mši v římské církvi.

 Židům 7:26-27 ²⁶ Přesně takového Velekněze jsme potřebovali! Je svatý, nevinný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků a vyvýšený nad sama nebesa. ²⁷ Nemusí jako tamti velekněží denně obětovat nejprve za své vlastní hříchy a potom za hříchy lidu, neboť to udělal jednou provždy, když obětoval sám sebe.

3. důvod inkarnace Ježíše Krista je, že se musel stát člověkem a žít jako my, aby se s námi mohl ztotožnil a mohl nás reprezentovat před nebeským Otcem.

Židům 5:1-2 ¹ Každý velekněz, vybraný z lidí, bývá ustanoven jako zástupce lidí před Bohem, aby přinášel dary i oběti za hříchy. ² Má mít soucit s těmi, kdo chybují a bloudí, protože sám také podléhá slabosti.

Židům 2:11.14.17 ¹¹  A on, který posvěcuje, i ti, kdo jsou posvěcováni, jsou z téhož Otce. Proto se nestydí nazývat je svými bratry…¹⁴ Protože děti spojuje krev a tělo, i on se stal jedním z nich, aby svou smrtí zbavil moci toho, kdo smrtí vládne, totiž ďábla…¹⁷ Proto musel být ve všem jako jeho bratří, aby se stal veleknězem milosrdným a věrným v Boží službě, a mohl tak smířit hříchy lidu.

Ježíš mohl zůstat v nebi a dívat se na utrpení lidských bytostí z bezpečné vzdálenosti. Mohl by nás litovat a mít s námi soucit. Ale jen tím, že se stal jedním z nás, mohl jako Bůh skutečně prožívat a chápat naše utrpení a starosti. Když nás nyní reprezentuje v nebeské Svatyni, tak si můžeme být naprosto jisti, že nám rozumí, protože tzv. chodil v našich botkách. My nepotřebujeme žádnou pannu Marii a jiné tzv. svaté, aby se za nás u Pána Boha přimlouvali, protože Ježíš je ten, který zemřel za naše hříchy a plně rozumí a soucítí s našimi problémy, bolestmi a utrpením. Jenom On je tím Pontifem maximem, neboli „stavitelem mostu“ mezi nebem a zemí. 1. List Timoteovi 2:5 Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš,

Apoštol Pavel tímto veršem jasně vylučuje jakoukoli potřebu pro nějaké další prostředníky mezi Bohem a člověkem.

Jan 14:6 Ježíš mu odpověděl: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.

Ani Marie, ani všichni svatí, kněží a Papežové, ani žádná církev nemohou člověku zprostředkovat přístup k Bohu. Ježíš nám plně rozumí a soucítí s námi.

Židům 7:25-26 ²⁵ Proto přináší dokonalé spasení těm, kdo skrze něho přistupují k Bohu; je stále živ a přimlouvá se za ně. ²⁶ To je ten velekněz, jakého jsme potřebovali: svatý, nevinný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků a vyvýšený nad nebesa,

Aby jakýkoliv kněz mohl člověka před Bohem reprezentovat, musí být dokonalým člověkem bez hříchu. A také musí být zároveň Bohem. To ovšem diskvalifikuje všechny ostatní lidské kněze. Ježíš, jako Bůh, nás reprezentuje před nebeským Otcem a Ježíš, jako člověk, ukázal lidem, jaký je Bůh. Ježíš je jediný spravedlivý. Je naším advokátem, který nás zastupuje proti satanovým obviněním z hříchů, které jsme napáchali.

1. List Janův 2:1 Toto vám píšu, děti moje, abyste nehřešili. Avšak zhřeší-li kdo, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista spravedlivého. Žádný lidský hříšný kněz nás nemůže před Bohem reprezentovat.

4. důvod inkarnace Ježíše Krista je, že musel být pokoušen stejně jako my, aby nám mohl pomáhat.

Jakub 1:13 Kdo prochází zkouškou, ať neříká, že ho pokouší Pán. Bůh nemůže být pokoušen ke zlému a sám také nikoho nepokouší.

Ježíš nemohl přijít na tuto zem jako Bůh, protože Bůh nemůže být pokoušen ke zlu. Musel přijít jako člověk a zažít pokušení jaká zažíváme my lidé. Ježíš nikdy k vítězství nad pokušeními nezneužil své božské moci, ačkoli byl přesně v tomto bodě nepřítelem nejvíc pokoušen. Kdyby Ježíš použil jenom jednou svoji moc jako Bůh k vítězství nad hříchem, tak by satan zvítězil. Ježíš neměl vůči nám sebemenší výhodu ba naopak. On nám ukázal, že je možné zvítězit, takže i my můžeme zvítězit.

Židům 4:14–16 ¹⁴ Protože máme mocného velekněze, který vstoupil až před Boží tvář, Ježíše, Syna Božího, držme se toho, co vyznáváme. ¹⁵ Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu. ¹⁶ Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas.

Někteří lidé argumentují, že Ježíš nám nemůže dobře rozumět, právě proto že nikdy nezhřešil. Moje odpověď by byla: „Když by někdo zapadl do bažiny, bylo by lepší kdyby u něho byl někdo, kdo s ním sympatizuje, protože se topí ve stejném bahně jako on, nebo kdyby tam byl někdo, kdo stojí na pevné půdě a hází mu záchranný provaz? Kdyby Ježíš zhřešil, byl by v bahně s námi, ale my bychom byli ztraceni.

Židům 2:17-18 ¹⁷ Proto musil být ve všem jako jeho bratří, aby se stal veleknězem milosrdným a věrným v Boží službě a mohl tak smířit hříchy lidu. ¹⁸ Protože sám prošel zkouškou utrpení, může pomoci těm, na které přicházejí zkoušky.

Ježíš je jako průkopník, který prošel tu úzkou a trnitou cestu do Božího království před námi, abychom to my měli jednodušší. Zná všechny satanovy nástrahy. Prožil všechna nebezpečí, zkoušky, pokušení a slabosti, se kterými se v životě setkáváme i my a ještě mnohem více. Ve všem zvítězil, a proto je více, než schopen nám pomoci v našich strastech a problémech.

5. důvod inkarnace Ježíše Krista je, že žil v podobě hříšného těla a přesto vyvinul skrze moc Svatého Ducha dokonalý spravedlivý charakter. Tuto svoji spravedlnost nám může připočíst.

 Co to znamená? Boží zákon vyžaduje dokonalou poslušnost. Přestoupení Božího zákona znamená věčnou smrt pro hříšníka. Ježíš žil dokonalým bezhříšným životem, tak jak to Zákon požaduje a jak bychom měli žít i my. Když tedy hříšník přijde ke Kristu, vyzná své hříchy a opravdu jich lituje, neboli činí pokání a zanechá jich a důvěřuje v zásluhy Ježíše Krista, tak Ježíš mu svoji spravedlnost připočte a Bůh se na takového člověka dívá, jakoby nikdy nezhřešil.

Ježíš ale přišel nejenom proto, aby nám svou spravedlnost připočetl, ale aby do nás svou spravedlnost vložil. Abychom i my skrze moc Ducha svatého žili podobně jako On. Ježíš dokázal, že Boží zákon je možné dodržovat i ve smrtelném těle, které má sklon hřešit. Nikdy nezvítězil nad pokušením tím, že by zneužil svoji božskou moc. Dokonale závisel na vůli a moci svého Otce.

Lukáš 22:42 Otče, chceš-li, odejmi ode mne tento kalich, avšak ne má vůle, ale tvá se staň.

Ježíš ale nežil jenom pro nás, ale chce tzv. žít v nás. Přeje si, abychom vyvinuli podobný charakter, jako má on.

1. List Janův 2:6 Kdo říká, že v něm zůstává, musí žít tak, jak žil on.

1. List Petrův 2:21 K tomu jste přece byli povoláni; vždyť i Kristus trpěl za vás a zanechal vám tak příklad, abyste šli v jeho šlépějích.

Ježíš snášel utrpení trpělivě s vírou, že Otec dovede všechny věci k dobrému. I v tom je nám příkladem, když se v našem životě všechno hroutí.

Jan 10:27 Moje ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou. Ti, kteří z lásky následují Krista, znají hlas svého pastýře a On má moc je uchránit před pádem.

List Judův 24-25 ²⁴ Tomu pak, který má moc uchránit vás před pádem a postavit neposkvrněné a v radosti před tvář své slávy, ²⁵ jedinému Bohu, který nás spasil skrze Ježíše Krista, našeho Pána, buď sláva, velebnost, vláda i moc přede vším časem i nyní i po všecky věky. Amen.

6. důvod inkarnace Ježíše Krista je, aby nám mohl sloužit, jako sympatizující soudce, který dělá vše pro to, aby nás zachránil.

Jan 5:22,27-28 ²² Otec nikoho nesoudí, ale všechen soud dal do rukou Synovi, 27 A dal mu moc konat soud, poněvadž je Syn člověka. ²⁸ Nedivte se tomu, neboť přichází hodina, kdy všichni v hrobech uslyší jeho hlas.

Důvodem, proč dal Otec všechen soud do rukou Syna je, že Ježíš se stal Synem člověka. Bůh Otec se nestal člověkem a nezemřel za hříchy lidí. Kristus položil svůj život za padlou lidskou rasu. Jenom On zná dokonale moc pokušení a jaké to je, žít jako člověk na této planetě.

Židům 4:15–16 ¹⁵ Nemáme ovšem velekněze neschopného cítit s našimi slabostmi, ale takového, který byl v každém ohledu zkoušen jako my, avšak zůstal bez hříchu. ¹⁶ Proto přistupme k trůnu milosti se smělou důvěrou, abychom došli milosrdenství a našli milost, když potřebujeme pomoci.

Bible ale neponechává lidi v pochybnostech o tom, že nás všechny čeká spravedlivý soud, který rozhodne o věčném osudu každého jednotlivce. Boží soud není zrovna populární téma pro nás hříšné lidi. Tak to bylo i v době apoštolů. To byl důvod proč řečtí Stoici a Epikurejci tak silně oponovali apoštolu Pavlovi. Jak přesně probíhá Boží soud je studijní téma samo pro sebe. Satan ovšem dělá vše pro to, aby lidé téma soudu a zodpovědnosti za to, jak žili, neřešili. Tím je ponechává ve víře, že za své zločiny nebudou potrestáni. To je ovšem další satanova lež.

Skutky 17:31 Neboť ustanovil den, v němž bude spravedlivě soudit celý svět skrze muže, kterého k tomu určil. Všem lidem o tom poskytl důkaz, když jej vzkřísil z mrtvých.“

2. Korintským 5:10 Vždyť se všichni musíme ukázat před soudným stolcem Kristovým, aby každý dostal odplatu za to, co činil ve svém životě, ať dobré či zlé.

1. List Janův 2:1 Toto vám píšu, děti moje, abyste nehřešili. Avšak zhřeší-li kdo, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista spravedlivého.

Dobrá zpráva o soudu pro ty, kteří předali své životy Kristu, činili pokání a v moci Ducha Svatého překonali a zvítězili nad svými hříchy je, že Ježíš Kristus je zároveň soudcem, ale i obhájcem. Je tzv. jedním z nás, zná naši přirozenost, stojí na naší straně. Bude nás bránit proti satanovým obviněním a připočte nám svoji spravedlnost. Ovšem skutečnost, že byl člověkem, také znamená, že u Něj nebudou platit žádné výmluvy.

1. Korintským 10:13 Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát.

7. důvod inkarnace Ježíše Krista je, že přišel na tuto zem, zemřel a byl vzkříšen proto, aby si ty, kteří ho mají rádi a chtějí s ním žít na věčnosti, vzal s sebou domů.

 Jan 14:1–3 ¹ „Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí! Věříte v Boha, věřte i ve mne. ² V domě mého Otce je mnoho příbytků; kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo. ³ A odejdu-li, abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já,

Mnoho lidí si myslí, že věta „Jdu, abych vám připravil místo“ znamená, že Ježíš nám v nebi připravuje nějaké místo k bydlení. Před tím ale je jasně řečeno, že „V domě mého Otce je mnoho příbytků.“ Ježíš, který stvořil celý svět v šesti dnech, nepotřebuje již dva tisíce let k tomu, aby nám v nebi zajistil nějaké bydlení. Ježíš po svém vzkříšení vstoupil do prvního oddělení nebeské Svatyně, ve které působil jako prostředník a přímluvce za nás před nebeským Otcem. To je součástí přípravy Božího lidu pro věčný život. Příprava na věčný život spočívá v tom, že vyznáváme Ježíši naše hříchy, ale hlavně nad nimi vítězíme. Tomu se říká posvěcení. Další příprava spočívá v tom, že probíhá tzv. vyšetřující soud, ve kterém Ježíš vyvrátí argumenty a obvinění, které proti nám vznáší satan. Ježíš tedy vyřeší vinu za hříchy, vyřeší moc, kterou nad námi hřích má a tím vyřeší i přítomnost hříchu. Až toto vše bude vyřešeno, osudy všech lidí rozhodnuty, tak si Ježíš přijde pro svůj lid.

Pozemská Svatyně byla obklopena táborem. Tábor symbolizuje život na tomto světě. Ježíš nejprve musel žít bezhříšným životem na tomto světě, než byl obětován. Lidství Krista je tedy pro nás vším.