1. Nebeská svatyně – řídící centrum vesmíru

Video záznam

Audio záznam

PDF ke stažení

1. Nebeská svatyně – řídící centrum vesmíru

Tajemství Bible – Ladislav Hodač

 Na úvod si přečteme několik citátů od E. G. W, které ukazují, jak důležité bylo a je pro adventní lid pochopení biblického učení o svatyni. Pak si něco řekneme k tomu, jak je postaven adventistický teologický systém a následně budeme studovat nebeskou svatyni podle Bible.

 EGW GC 423 Otázka svatyně se stala klíčem k vysvětlení zklamání z roku 1844. Otevřela celou soustavu vzájemně spojených pravd, které ukazují, že velké adventní hnutí řídila Boží ruka, a odhalují, jaký má v současné době Boží lid úkol a postavení.

Když věřící, kteří přijali učení o svatyni a o neměnnosti Božího zákona, poznali krásu a soulad soustavy poznaných pravd, naplnila je radost a úžas. GC 454

„Pozemská svatyně a služby v ní konané učily důležitým pravdám o nebeské svatyni a velkém díle tam konané pro vykoupení člověka.  GC 415

Podle těchto výroků je nauka o svatyni, neboli chápání svatyně naší identitou jako ASD. Nauka o svatyni je totiž jediným teologickým přínosem našeho hnutí do křesťanské teologie.

Není tedy divu, že se nepřítel spasení snaží ze všech sil a různými způsoby biblickou pravdu o svatyni zničit.

EGW Nepřítel přinese falešné teorie, například učení, že svatyně neexistuje. To je jeden z bodů, v nichž dojde k odklonu od víry. Last Day Events – Události posledních dnů. Str.177.

To, že svatyně neexistuje se dá také říci ještě jiným způsobem. Někteří říkají, že Svatyně je celý vesmír, nebo že svatyně je tam, kde je Bůh, nebo že není prostorová, ale pouze funkční. Jinými slovy svatyně není konkrétní místo nebo struktura. Z toho pak vyplývá, že není ani první, ani druhé oddělení svatyně. Pak tedy není ani rok 1844, kdy Ježíš jako přímluvce přešel do druhého oddělení, a pak není ani vyšetřující soud, který určí, kdo bude spasen a kdo ne. Bez učení o svatyni nemá naše církev opodstatnění. Adventismus pak neexistuje. To by si mnozí přáli. Nejvíce sám kníže temna.

Jestliže svatyně otevřela celou soustavu vzájemně spojených pravd, které ukazují, že velké adventní hnutí řídila Boží ruka, a odhalují, jaký má v současné době Boží lid úkol a postavení, tak je důležité se zeptat, co jsou ty další pravdy, neboli pilíře naší víry, jak my ASD říkáme.

Na to má mnoho lidí různý názor. Podstatné je, jak definuje E. G. W pilíře víry adventismu, protože za prvé byla božím prorokem a za druhé byla u jeho zrodu. EGW, když reflektuje události roku 1888 v Mineapolis, obzvlášť ve světle toho, že někteří bratři měli názor, že poselství Jonese a Wagonera o ospravedlnění z víry mělo sloužit k odstranění pilířů víry, se vyjádřila, takto: „V Mineapolis dal Bůh svému lidu vzácné drahokamy pravdy v nových souvislostech. Toto světlo z nebes bylo některými odmítnuto se stejnou tvrdohlavostí, kterou předvedli židé, když odmítli Krista. Také se mnoho hovořilo o tom, že se máme držet starých pilířů. Ale bylo zřejmé, že ani nevěděli, co vlastně staré pilíře jsou. Byly předloženy důkazy a úvahy z Božího slova, které oslovily svědomí. Ale mysl lidí byla zablokována, zapečetěna, aby světlo nemohlo proniknout, protože se rozhodli, že by bylo nebezpečnou chybou odstranit ty staré pilíře, zatímco ze starých pilířů nebyla odstraněna ani tříska. Ale oni měli překroucené představy o tom, co vlastně staré pilíře byly.“„ Kolem roku 1844 se odehrály velké události, které našim užaslým očím zjevily pravdy o očištění svatyně v nebesích, což mělo rozhodující význam pro Boží lid zde na Zemi, také poselství prvního, druhého a třetího anděla, také rozvinutý prapor, na kterém bylo napsáno Boží přikázání a víra Ježíšova. Další z pilířů spojený s tímto poselstvím byl Boží chrám v nebi, který byl viděn jeho pravdu milujícími lidmi a truhla, která obsahovala Boží zákon. Světlo soboty čtvrtého přikázání osvítilo silnými paprsky cestu těm, kteří přestupují Boží zákon. Smrtelnost zlých lidí je starý pilíř. Nemohu si vzpomenout na nic jiného, co by se dalo nazvat starým pilířem. Všechen ten povyk kolem změnění pilířů je výmysl. CW – Rady pro spisovatele a editory str. 30, 1889.

Když si to shrneme, tak pilíře víry jsou Svatyně, poselství tří andělů, zákon a víra Ježíšova, sobota a věrouka o tom, že neexistuje nesmrtelnost duše.

Pojďme si teď zjednodušeně ukázat, jak vypadá Teologický systém CASD.

Představíme si ho jako dům. Každý dům potřebuje mít pevný základ. Náš základ jsme podědili od protestantských reformátorů. A to je sola, tota, prima skriptura.

1. Sola skriptura- znamená pouze Písmo, je to teologická doktrína, která považuje Bibli za jediný neomylný zdroj autority pro křesťanskou víru a praxi.

Na tento základ se dá zaútočit například tím, že někdo řekne, že prvních jedenáct kapitol knihy Genesis jsou báje hebrejských pastevců. Nebo že svedení Evy v zahradě Eden je bajka o mluvícím hadovi. Sám jsem to slyšel na vlastní uši. Další útok může být, když se někdo snaží napasovat nějaké filosofické názory na Bibli.

2. Tota skriptura- znamená celé písmo, tady Starý a Nový zákon dohromady. Starý a Nový zákon je inspirován za stejného zdroje.  Nevyvyšujeme Nový zákon nad Starý.

Ovšem mnozí evangelikální teologové to dělají. Například Dr. Edward J. Carnell ve své knize „Případ ortodoxní teologie“ napsal: 1. Nový zákon musí interpretovat starý. 2. Novozákonní epištoly musí interpretovat evangelia. Edward J. Carnell, Případ ortodoxní teologie (Eugene, OR: Wipf & Stock Publishers, 2005), str. 53-54.

Také bývalý adventistický teolog Desmond Ford tvrdil že : „1. Pavel je teologem Nového zákona. Pouze on předkládá analýzu plánu spásy … „2. Jedinou knihou od Pavla, která systematicky vysvětluje ospravedlnění z víry, je list Římanům. “ 3. Část v listu Římanům, která obsahuje tuto systematickou prezentaci, je Římanům 3:21 – 5:21, i když samozřejmě předchozí a následující kapitoly souvisí s touto ústřední diskusí. Chci dále zdůraznit, že právě zde musíme hledat základní podstatu učení o ospravedlnění z víry. Pokud zde není to, čemu věříme, měli bychom začít přemýšlet “ Desmond Ford, Documents from the Palmdale Conference on Righteousness by Faith (Goodlettsville, TN: Jack D. Walker, Publisher, 1976), str. 4

Odkud si tento člověk bral právo vyvýšit několik kapitol Bible nad ostatní a apoštola Pavla nad všechny ostatní apoštoly, nechápu. Tímto způsobem se dopracoval k názorům, které až dodnes rozdělují CASD.

3. Prima scriptura- je křesťanská doktrína, podle níž je kanonizované Písmo „první“ nebo „nadřazené“ ostatním zdrojům Božího zjevení. Ostatní zdroje mohou být Duch svatý, stvořený řád, tradice, charismatické dary, mystické vhledy, andělská navštívení, svědomí, zdravý rozum, názory odborníků, duch doby nebo něco jiného. Pokud ale tato zjevení protiřečí Písmu, musíme je odmítnout.

Na tento základ se dá zaútočit tím, když někdo tvrdí, že měl sen, nebo mu Bůh, nebo anděl něco přímo řekl, co odporuje tomu, co je v bibli napsáno. Nebo když někdo upřednostňuje nějakou tradici nad Biblí.

Do základu naší teologie také ještě patří historicko-gramatická výkladová metoda proroctví. Říká se jí také kontinuální metoda.

Pak máme 5 pilířů víry, z nichž je svatyně nejdůležitější, protože otevřela celou soustavu vzájemně spojených pravd, které ukazují, že velké adventní hnutí řídila Boží ruka, a odhalují, jaký má v současné době Boží lid úkol a postavení. A pochopitelně ústřední postavou svatyně je sám Bůh v osobě Otce, Syna a Ducha svatého. Bůh se nám ve svatyni ukazuje jako král, stvořitel, spravedlivý soudce a spasitel. Jakým způsobem se všechny pravdy v nebeské svatyni prolínají, je studium samo pro sebe.

Dalšími pilíři jsou poselství tří andělů, zákon a víra Ježíšova, sobota a věrouka o tom, že neexistuje nesmrtelnost duše. Střechu této stavby pak tvoří všechny ostatní věroučné články. Toto je milí přátelé adventismus. To nás odlišuje od všech ostatních křesťanských systémů. To je naše identita. Kompromis je nemožný. Pro první generaci adventistů, později ASD se chápání svatyně stalo interpretačním, nebo výkladovým klíčem, který odemkl kompletní systém biblických pravd. Tento teologický systém byl hybnou silou adventního hnutí, což vedlo k celosvětové expanzi naší církve.

Ve druhé polovině dvacátého století se v naší církvi vyvinul tzv. evangelikální adventismus, který odmítl doktrínu o svatyni, protože protiřečila jejich teologickému chápání toho, jakým způsobem je člověk spasen aneb ospravedlnění z víry. Doktrínu o ospravedlnění z víry převzali tito adventisté z protestantského teologického systému. Zároveň  také zavrhli historicko-gramatickou výkladovou metodu pokud se týká proroctví. Evangelikálně smýšlející adventisté dospěli k názoru, že to, jak naši pionýři interpretovali události doby konce, bylo nesprávné.

Zároveň odstranili princip sola, tota, prima skriptura a nahradili ho různými jinými zdroji vědění, jako je věda, filosofie, kultura, tradice, lidský rozum atd. Evangelikální adventisté se na vše dívají očima ospravedlnění z víry ovšem tak, jak to chápou evangelikální protestanté a ne tak jak to učí svatyně.

Progresivní adventisté se nedívají na bibli jako zdroj absolutní pravdy, ale k vysvětlení reality používají výkladovou metodu, která se skládá z evangelia a vědy. Říkají, že teologické uvažování o tom, čemu věříme, se musí skládat ze tří částí. „ 1. Z křesťanského evangelia, což je duchovní aspekt. 2. Z kulturních souvislostí, což závisí na tom, kde žijeme a to pak ovlivňuje, jak uctíváme, svědčíme a sloužíme. 3. Našeho adventistického dědictví, což je základem naší teologické identity.“ Fritz Guy z knihy Myslet teologicky z roku 1999 str. 225 Andrews UP. Tyto změny v naší teologii způsobily dramatické změny a nejednotu, což nás vede do charizmatického adventismu a ochoty těchto lidí se duchovně přidat k ekumenickému hnutí. Každý z nás se musí rozhodnout, jestli chce být biblický, evangelikální, progresivní, nebo charizmatický adventista. Pouze Bible je zárukou pravého poznání. E.G. W. k tomu poznamenává:

GC. 595 Bůh však bude mít na zemi lid, který Bibli přijal jako jediné měřítko učení a jako základ všech reforem. Názory vzdělanců, vědecké teorie, vyznání víry a rozhodnutí církevních sněmu, která jsou tak početná rozmanitá, jak početné a odlišné jsou církve, hlas většiny-nic z toho, a ani všechno dohromady nemůžeme pokládat za důkaz pro nebo proti kterémukoli článku víry. Dříve než přijmeme nějaké učení nebo zásadu, musíme jako důkaz požadovat je jasný výrok: „  Toto praví Panovník Hospodin.“

Satan se stále snaží upoutat pozornost na člověka místo na Boha. Vede lidi, aby vzhlíželi k biskupům, k duchovním, k profesorům teologie jako ke svým vůdcům, místo toho, aby studovaly Písmo a sami se seznámily se svými povinnostmi. Když pak ovládne mysl těchto vůdců, Může si s masami dělat, co chce.

S tímto v mysli pojďme uvažovat o nebeské svatyni jako řídícím centru vesmíru.

Když studujeme téma nebeské svatyně, tak automaticky řešíme otázku, kde sídlí, nebo lidsky řečeno bydlí Bůh. Bible na to odpovídá dvěma způsoby. První způsob vyzdvihuje myšlenku, že Bůh je všudypřítomný.

Jeremiáš 23:23–24 23 Jsem snad Bůh, jen když jsem blízko? praví Hospodin. Nejsem snad Bůh i daleko? 24 Může se někdo tak dobře skrýt, že bych ho neviděl? praví Hospodin. Já přece naplňuji nebe i zem! praví Hospodin.

I David chápal, že se před Hospodinem nemůže nikdo schovat, protože v celém vesmíru není místo, kde by Hospodin nebyl přítomen.

Žalm 139:7–12 7 Kam bych byl unikl před duchem tvým? Před tvojí tváří kam bych se skryl? 8 Kdybych do nebe vystoupil, tam jsi ty, kdybych si ustlal v podsvětí – i tam jsi! 9 Kdybych si oblékl křídla jitřenky, kdybych se usadil za mořem dalekým, 10 i tam by mě vedla ruka tvá, tvá pravice by mě držela! 11 Kdybych si řekl – Snad pohltí mě tma, až světlo kolem mě noc vystřídá – 12 tobě nebude temná ani tma, noc jako den ti záři dá, tma bude pro tebe světlu podobná!

 Apoštol Pavel zase tvrdí, že Bůh je v duchovním slova smyslu každému člověku blízko.

Skutky apoštolů 17:26–28 26 Z jednoho člověka učinil celé lidstvo, aby žilo na celém zemském povrchu. Vyměřil jim určená období a hranice jejich života, 27 aby hledali Boha, zda by se ho snad mohli dotknout a nalézt ho – ačkoli není daleko od žádného z nás. 28 ‚Vždyť jím žijeme, hýbeme se a trváme.

Bůh je tedy daleko i blízko, je všude, nemá začátek a ani konec. Žalm 90:2 Dřív než se hory zrodily, dřív než jsi zplodil zem a svět, od věků navěky Bůh jsi ty! Člověk, který přijme tuto myšlenku, má silný podnět žít plným a hodnotným životem v souladu s Boží vůlí.

listu Judy 25 Se dočteme: „jedinému Bohu, našemu Spasiteli – jemu buď skrze našeho Pána Ježíše Krista sláva a velebnost, vláda i moc přede všemi věky, nyní i po všechny věky. Amen.

Na druhé straně Bible svědčí o tom, že Bůh má v nebi místo, kde tzv. bydlí. A tomu se říká svatyně, chrám, palác, nebo obydlí, nebo také příbytek. Mojžíš byl přesvědčen, že Bůh má v nebi svatý příbytek.

Deuteronomium 26:15 Shlédni tedy ze svého svatého příbytku, z nebe, a požehnej svému lidu Izraeli i zemi, kterou jsi nám dal, jak jsi s přísahou slíbil našim otcům – tu zemi oplývající mlékem a medem!“

Ve 2. Paralipomenon 30:27 je psáno: Kněží a levité nakonec vstali, aby lidu požehnali. Bůh je vyslyšel a jejich modlitba dosáhla nebe, jeho svatého příbytku.

Žalm 68:5-6 5 Zpívejte Bohu, jeho jménu hrajte, Jezdci na oblacích cestu připravte – Hospodin je jeho jméno, před ním jásejte! 6 Ochránce vdov, otec sirotků je Bůh ve svém svatém příbytku.

Čím více pěstuje člověk společenství s Bohem, tím více si uvědomuje jeho laskavou péči o své děti přes všechna utrpení, která způsobuje satan prostřednictvím zlých andělů a zlých lidí. Bůh není ve svém svatém příbytku nečinný. A také nezůstává ve svém příbytku, ale Otec poslal svého Syna, aby si tzv. postavil svůj stan mezi námi a seznámil nás se svou božskou povahou a životem. Díky tomu, že Ježíš přišel mezi nás, víme, že zná naše trápení a bolesti, rozumí nám a cítí s námi. Myslí to s námi dobře a chce nás zachránit.

Jeremiáš 25:30  Nuže, prorokuj jim všechna tato slova a řekni jim: ‚Hospodin řve na výsostech, burácí z příbytku své svatosti. Na vlastní stádo řve jako lev, křičí jako ti, kdo víno lisují, na všechny, kdo žijí na zemi.

Podle biblického časování trvá spor mezi silami dobra a zla na této zemi přibližně 6 000 let. Ve všech generacích se Bůh snažil a snaží se i teď varovat lidi a všechny zachránit. Ovšem bezbožní lidé se čím dál více spojují se satanem v jeho válce proti Bohu. To, že se druhý příchod Ježíše blíží, se již nedá přehlédnout.

Zachariáš 2:17 Zmlkněte před Hospodinem, všichni lidé – vždyť už se probouzí, už vychází ze svého svatého příbytku!

Při druhém příchodu Ježíše Krista zemřou všichni bezbožní lidé.

Izaiáš 26:21 Hle – Hospodin opouští svůj příbytek, aby ztrestal viny obyvatel země. Země odkryje na ní prolitou krev, přestane přikrývat své zabité.

Bůh sice ve své milosti prodlévá se svým příchodem, aby ještě mnozí lidé mohli změnit své postoje vůči němu, ale to nebude trvat věčně. Již brzo vyslyší modlitby svého lidu a zjedná spravedlnost.

1. Královská 8:30 Kéž vyslyšíš prosbu svého služebníka i svého lidu Izraele, kdykoli se budou modlit směrem k tomuto místu. Vyslýchej na nebesích, kde přebýváš, vyslýchej a odpouštěj.

Žalm 2:1-4 1 Proč vzbouřily se národy a lidé vymýšlejí marnosti? 2 Králové světa povstali, vládcové strojí spiknutí proti Hospodinu a jeho Pomazanému: 3 „Pojďme rozlámat jejich okovy, shoďme ze sebe jejich provazy!“ 4 Směje se Ten, jenž trůní v nebesích, vysmívá se jim Hospodin.

Ti, kteří žijí ve vzpouře proti Bohu a Jeho zákonu, se snaží tzv. zlámat okovy toho, co chápou jako omezení jejich svobody Boží autoritou. Lidskými slovy je zde vyjádřeno, že se Hospodin směje jejich marným pokusům. Na konec bude stejně mít poslední slovo Hospodin.

Ze své svatyně, ze které řídí celý vesmír se Bůh dívá na naši planetu a na všechny lidi.

Žalm 33:13–15 13 Hospodin z nebe dívá se, na všechny lidské syny pohlíží, 14 z místa, kde trůní, zkoumá pohledem všechny, kdo bydlí na zemi. 15 Ten, který stvořil každé srdce, rozumí všemu, co dělají.

Žalm 102:19-20 19 Ať je to zapsáno pro příští pokolení, ať slaví Hospodina ti, kteří budou stvořeni, 20 že shlédl dolů ze svých svatých výšin, Hospodin z nebe že pohleděl na zemi,

Izaiáš 63:15 Pohlédni z nebe, jen se podívej z příbytku svatosti a slávy své: Kde je tvá horlivost a síla tvá? Tvé hluboké slitování se nám vyhýbá!

Je zřejmé, že Bůh sídlí na určitém místě v nebi zvláštním způsobem. Je to místo, kde se Jeho přítomnost projevuje nejzřetelněji. Je tedy rozdíl mezi Boží všeobecnou přítomností a Jeho zvláštní přítomností. Bůh je tedy principiálně všudypřítomný a zároveň se Jeho přítomnost zjevuje zvláštním způsobem v nebeské svatyni. To je pro nás lidi dost nepochopitelné, protože Bůh je duch.

Jan 4:24  Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, ho musí uctívat v duchu a v pravdě.

Boha nelze vtěsnat do žádné lidmi vybudované struktury a ani do žádné dimenze.

 Izaiáš 66:1–2 1 Toto praví Hospodin: Nebe je můj trůn, zemi mám u nohou jako podnožku. Kde mi to chcete stavět dům? Kde má být místo, kde bych spočinul? 2 Vždyť jsem to všechno svou rukou učinil, a tak všechno vzniklo, praví Hospodin.

 1. Královská 8:27  Bude snad Bůh opravdu přebývat na zemi? Nebesa, ba ani nebesa nebes tě nemohou obsáhnout – čím méně tento chrám, který jsem postavil!

 Přesto ale bible poukazuje na nebesa a nebeskou svatyni jako na reálné místo v čase a prostoru. Ježíš mluví o příbytcích pro lidi v Otcově domě.

Jan 14:1–3 1 „Nermuťte se v srdcích. Věříte v Boha, věřte i ve mne. 2 V domě mého Otce je mnoho pokojů. Kdyby to tak nebylo, řekl bych vám to. 3 Jdu, abych vám připravil místo. Až odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já.

 Židům 8:1-2 1 To hlavní, o čem tu mluvíme, je ovšem to, že máme takového velekněze, který usedl po pravici trůnu Velebnosti v nebesích. 2 On je služebníkem té pravé svatyně – stánku, který nepostavil člověk, ale Hospodin.

Na tomto místě je možné Boha vidět. Skutky apoštolů 7:55–56 55 On však, plný Ducha svatého, upřel pohled k nebi. Uviděl Boží slávu a Ježíše stojícího po Boží pravici 56 a zvolal: „Hle, vidím otevřené nebe a Syna člověka stojícího po Boží pravici!“

Zjevení 4:2–3 2 A hned jsem byl ve vytržení Ducha: Hle, v nebi stál trůn a na tom trůnu někdo seděl.3 Ten, který seděl na trůnu, byl na pohled podobný kameni jaspisu a karneolu, a kolem trůnu byla duha, na pohled podobná smaragdu.

Nebeská svatyně je tedy místo, na kterém se Bůh zjevuje bytostem které stvořil, ať již andělům, nebo lidem a komunikuje s nimi způsobem, který jsou schopni pochopit. Myšlenku všeobecné a speciální Boží přítomnosti nejdeme v bibli nejenom pokud se týká prostoru, ale i času.

Na jedné straně je Bůh s námi každý den. Žalm 139:1–6 1 Pro předního zpěváka. Žalm Davidův. Ty mě, Hospodine, zkoumáš, ty mě znáš. 2 Ty víš, jak sedám a jak vstávám zas, už zdálky rozumíš mým myšlenkám! 3 Sleduješ, jak chodím i jak uléhám, všemi mými cestami se zabýváš. 4 Ještě než mi přijde slovo na jazyk, ty už to, Hospodine, všechno víš! 5 Zezadu i zpředu jsi mě obklopil, svou dlaň jsi na mě položil. 6 Takové poznání je nad mé chápání – je příliš hluboké, na to nestačím!

Na druhé straně ustanovil na konci stvořitelského týdne sobotu, aby s námi mohl být zvláštním způsobem. Genesis 2:3  Bůh sedmý den požehnal a posvětil jej, neboť v něm Bůh odpočinul od všeho díla, jež vykonal, když tvořil.

Tak, jako je Bůh  zvláštním způsobem přítomen v dimenzi času sedmý den v týdnu, tedy v sobotu, tak je zvláštním způsobem přítomen v dimenzi prostoru v nebeské svatyni. Musíme se smířit s tím, že Bůh je pro nás nepochopitelný. To, co nám ale o sobě v Bibli zjevil, stačí k tomu, abychom měli touhu s Ním chtít žít po celou věčnost. Jednoho dne budou mít spasení lidé tu dnes pro nás nepochopitelnou příležitost stát v nebeské svatyni tváří v tvář Stvořiteli veškerého života.

Zatím to ale nejde a tak pojďme alespoň v myšlenkách navštívit našeho Pána a Stvořitele v řídící centrále celého vesmíru v nebeské svatyni.

Židům 12:22–24 22 Přistoupili jste ale k hoře Sion a k městu živého Boha – nebeskému Jeruzalému, k nespočetnému zástupu andělů, 23 k slavnostnímu shromáždění, k církvi prvorozených, kteří jsou zapsáni v nebesích, k Bohu, soudci všech, k duchům spravedlivých, kteří došli cíle; 24 k prostředníku nové smlouvy Ježíši a ke skropení krví, která mluví lépe než Ábelova.

Tento text popisuje obrazně jakoby v té době žijící křesťané byli shromážděni kolem Božího trůnu společně s anděli. Dohromady tvoří Boží neviditelnou církev. Na hoře Sinai se Bůh projevil jako mocný zákonodárce. Na hoře Sion se projevuje jako spravedlivý soudce, který bude soudit všechny lidi podle zákona, který vyhlásil na Sinai. Tato scéna se odehrává v nebeské svatyni.

Nebeská svatyně je řídící centrum vesmíru a má několik funkcí.

1. Svatyně jako trůní sál.

 Nebeská svatyně-chrám by se dala také nazvat palácem, protože hebrejské slovo hechal se dá chápat buďto jako palác nebo chrám.

 V Bibli nalezneme několik textů, které popisují vize nebeského trůnního sálu.

1. Královská 22:19–23 19 Michajáš ale pokračoval: „Nuže, slyš slovo Hospodinovo. Viděl jsem Hospodina sedícího na trůnu a všechen nebeský zástup po jeho pravici a levici. 20 Hospodin se ptal: ‚Kdo svede Achaba, aby vytáhl a padl u Rámot-gileádu?‘ Ten říkal to a ten zas ono. 21 Vtom vyšel duch, stanul před Hospodinem a řekl: ‚Já ho svedu.‘ Hospodin se zeptal: ‚Jak?‘ 22 a on odpověděl: ‚Vyjdu a budu lživým duchem v ústech všech jeho proroků.‘ Na to Hospodin řekl: ‚Ano, podaří se ti to; svedeš ho. Jdi a proveď to.‘ 23 Nuže, pohleď – do úst všech těchto tvých proroků vložil Hospodin lživého ducha. Hospodin ti ale předpovídá neštěstí.“

Job 1:6–12  6 Jednoho dne, když synové Boží přišli, aby předstoupili před Hospodina, přišel s nimi i satan. 7 „Odkud jdeš?“ zeptal se Hospodin satana. „Toulal jsem se po zemi sem a tam,“ odpověděl mu satan. 8 „A všiml sis mého služebníka Joba?“ řekl mu na to Hospodin. „Na zemi mu není rovného – ten muž je bezúhonný a poctivý, bohabojný a prostý všeho zla.“ 9 „Copak Job ctí Boha zadarmo?“ namítl satan Hospodinu. 10 „Copak jsi kolem něj, kolem jeho domu a kolem všeho, co má, nepostavil hradbu ze všech stran? Všemu, co dělá, žehnáš a jeho stáda se množí po kraji. 11 Zkus ale vztáhnout ruku a sáhnout mu na všechno, co má – uvidíš, že ti pak bude do očí zlořečit!“ 12 „Tak dobrá,“ řekl Hospodin satanovi. „Všechno, co má, ať je ve tvé moci. Jeho samotného se ale nedotkneš!“ A s tím satan od Hospodina odešel.

Žalm 82:1–8 1 Žalm Asafův. Ve shromáždění mocných stanul Bůh, uprostřed „bohů“ soud vynesl: 2 „Jak dlouho budete soudit převráceně, jak dlouho budete na straně ničemů? Séla 3 Chudých a sirotků se zastávejte, nuzným a ubohým právo zjednejte! 4 Chudého ubožáka vysvobozujte, dejte mu uniknout z ruky ničemů! 5 Oni však nechápou, vůbec nerozumí, v temnotách stále tápají, bortí se všechny zemské základy! 6 Ano, řekl jsem: Vy jste bohové, všichni jste Nejvyššího synové. 7 Jakožto lidé ale zemřete, tak jako každý vůdce padnete!“ 8 Povstaň už, Bože, abys soudil zemi – vždyť tobě patří všechny národy!

 Izaiáš 6:1–13 1 V roce, kdy zemřel král Uziáš, jsem spatřil Pána sedícího na vznešeném a vyvýšeném trůnu a lem jeho roucha naplňoval chrám. 2 Nad ním se vznášeli serafové, každý se šesti křídly: dvěma si zakrývali tvář, dvěma si zakrývali nohy a dvěma létali. 3 Jeden ke druhému přitom volali: „Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů, jeho sláva naplňuje všechnu zem!“ 4 Hlasem toho volání se chvěly čepy veřejí a chrám se naplnil dýmem. 5 Tehdy jsem zvolal: „Běda mi – teď zahynu! Jsem člověk s nečistými rty, žiji uprostřed lidu s nečistými rty, a přitom jsem na vlastní oči spatřil Krále, Hospodina zástupů!“ 6 Vtom ke mně přiletěl jeden ze serafů, v ruce žhavý uhlík vzatý kleštěmi z oltáře. 7 Dotkl se mých úst a řekl: „Hle, tento uhlík se dotkl tvých rtů; tvá vina byla odstraněna a tvůj hřích očištěn.“ 8 Potom jsem uslyšel Pánův hlas: „Koho pošlu? Kdo nám půjde?“ „Zde jsem, pošli mě!“ odpověděl jsem. 9 Tehdy řekl: „Jdi a vyřiď tomuto lidu: ‚Slyšte a poslouchejte, ale nerozumějte, hleďte a dívejte se, ale nevězte!‘ 10 Zatvrď srdce tohoto lidu, zacpi jim uši a zavři oči, aby očima neuviděli, ušima neuslyšeli, srdcem nepochopili a neobrátili se, aby nebyli uzdraveni.“ 11 Zeptal jsem se: „Na jak dlouho, Pane?“ a on odpověděl: „Dokud se města nestanou troskami, v nichž se nebydlí, dokud nebudou domy bez lidí a země obrácená v sutiny. 12 Dokud Hospodin nevyžene lidi pryč, takže tu zemi všichni opustí. 13 Kdyby v ní zůstala i jen desetina, musí být znovu vypleněna. Ale jako dub, jako mocný strom zanechá pahýl, když je poražen, tak je svaté símě oním pahýlem.“

 Daniel 7:9–10 9 Díval jsem se dál a uviděl toto: Byly rozestaveny trůny a Odvěký se posadil. Roucho měl bílé jako sníh, vlasy na hlavě jak vlnu beránčí. Jeho trůn – žhnoucí plameny a jeho kola – oheň hořící! 10 Proud ohnivé řeky od něj vychází, miliony jsou jeho sloužících a miliardy před ním stojících. Soudní dvůr se posadil a byly otevřeny knihy.

Tyto vize trůnního sálu ukazují Pána Boha jako krále, který řídí jakousi nebeskou radu, která se zabývá vším, co se týká lidí. Vidíme, že Bůh není nečinný, ale jedná ve prospěch věřících lidí. Je suverénním vládcem a stará se o to, aby spravedlnost zvítězila. Je králem nejenom nebe, ale i Země.

Žalm 47:3-9 3 Nejvyšší, hrozivý je Hospodin, veliký Král je všude na zemi. 4 On nám podmaňuje národy, pod naše nohy položil pohany. 5 Naše dědictví nám přidělil – chloubu Jákoba, jehož si oblíbil. séla 6 Vznáší se Bůh uprostřed jásání, Hospodin, když troubí se na roh beraní. 7 Zpívejte Bohu, zpívejte, zpívejte našemu Králi, zpívejte! 8 Králem je Bůh všude na zemi, proto zpívejte žalm poučný: 9 Kraluje Bůh nad všemi národy, Bůh sedí na trůnu své svatosti.

Bůh nebude králem teprve v budoucnosti, ale je králem již od věčnosti. Žalm 93:1-2 1 Hospodin kraluje, oblékl se v majestát, oblékl se Hospodin, silou se přepásal! Pevně je postaven svět, aby se neotřásl, 2 tvůj trůn byl založen dříve než čas – od věčnosti jsi ty sám!

Bůh vládne, ať již jsou naše osobní zkušenosti, nebo pocity jakékoliv. Vládne, ať už se na Zemi děje cokoliv. Žalm 103:19 Hospodin ustavil svůj trůn na nebi, svou královskou mocí vládne nade vším!

Bůh tedy vládne nezávisle a suverénně nad celým vesmírem. Jeho královská autorita je založena na Jeho charakteru, tedy na hodnotách, které vyjadřují, jaký je. Jeho vláda je založena jak na spravedlnosti a právu, tak na laskavosti a věrnosti.

Žalm 89:15 Právo a spravedlnost jsou tvého trůnu opora, láska a věrnost předchází tvoji tvář!

Žalm 97:1-2 1 Hospodin kraluje, raduj se, země, množství ostrovů ať zajásá! 2 Hustý mrak jej obklopuje, právo a spravedlnost jeho trůn podpírá.

To, jaký Bůh je, jeho vlastnosti a charakter jsou podstatou jeho vlády. Je to Jeho, dalo by se říci, vesmírná ústava. Všechno má fungovat podle jím stanovených principů. A také to tak je, kromě planety země ovšem. Většina obyvatel této planety si zvolila jiného pána. Bůh si přeje, aby jeho následovníci na zemi vyvinuli podobný charakter a vlastnosti jako má On. Proto Bůh v Bibli neustále inspiruje svůj lid k tomu, aby byl spravedlivý, milosrdný a laskavý.

Micheáš 6:8  Oznámil ti, člověče, co je dobré a co od tebe žádá Hospodin: Abys jednal spravedlivě, miloval milosrdenství a kráčel se svým Bohem v pokoře.

Zachariáš 7:9–10 9 „Takto promlouval Hospodin zástupů: ‚Prosazujte opravdové právo a jedni druhým projevujte soucit a laskavost. 10 Neutlačujte vdovy a sirotky, přistěhovalce ani chudáky a nevymýšlejte, jak jedni druhým ublížit.‘

Zachariáš 8:16–17 16 Toto dělejte: Mluvte mezi sebou pravdu a ve svých branách vynášejte soud pravdy a pokoje. 17 Nikdo nevymýšlejte, jak ublížit svým bližním, a nelibujte si v křivé přísaze. To všechno totiž nenávidím, praví Hospodin.“

Kdyby se lidé, kteří chtějí následovat Pána Boha v myšlenkách, více zabývali nebeskou svatyní, tak by je to více měnilo k obrazu Krále, který ve svatyni přebývá. Jejich život, by se více vyznačoval přátelstvím, soucitem a spravedlností, i když žijí ve světě, ve kterém kolem nich panuje zlo, utlačování a nespravedlnost.

Tolik tedy vize nebeského trůnního sálu, neboli svatyně. Líbí se mi myšlenka, že když vás někdo pozve k sobě domů na návštěvu, tak můžete hodně usoudit, co je to za člověka podle toho, jak ten byt, nebo dům vypadá a je zařízený. Každý byt musí splnit určité funkce. Pracovna, ložnice, obývák atd. I Boží svatyně má několik funkcí, nebo oblastí, ve kterých se odehrávají určité události. Podíváme se teď na svatyni jako na místo uctívání.

2. Boží svatyně, neboli chrám jako místo uctívání.

 Bible nám umožňuje podívat se v některých textech přímo do trůnního sálu, do centra Božího řídícího střediska, dalo by se říci. Můžeme se dívat na Pána vesmíru na Jeho trůnu a na bytosti, které Ho uctívají.

Izaiáš 6:1–5 1 V roce, kdy zemřel král Uziáš, jsem spatřil Pána sedícího na vznešeném a vyvýšeném trůnu a lem jeho roucha naplňoval chrám. 2 Nad ním se vznášeli serafové, každý se šesti křídly: dvěma si zakrývali tvář, dvěma si zakrývali nohy a dvěma létali. 3 Jeden ke druhému přitom volali: „Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů, jeho sláva naplňuje všechnu zem!“ 4 Hlasem toho volání se chvěly čepy veřejí a chrám se naplnil dýmem. 5 Tehdy jsem zvolal: „Běda mi – teď zahynu! Jsem člověk s nečistými rty, žiji uprostřed lidu s nečistými rty, a přitom jsem na vlastní oči spatřil Krále, Hospodina zástupů!“

Prorok Izaiáš obdržel tuto vizi někdy v letech 740/739 před Kristem v době, kdy byl u moci mocný asyrský král Tiglat-pileser III. Král Uziáš, který byl hlavním odpůrcem asyrského krále, zemřel, pokud se týká Judy v nejhorší možné době. Kvůli svým hříchům ztratil Boží lid právo na Boží ochranu. V době největší nouze se Bůh ukázal Izaiášovi jako suverénní vládce na svém vesmírném trůnu. Když Izaiáš viděl Boží slávu, tak byl přemožen poznáním, že vůbec není hoden činit jakoukoliv službu pro Boží věci.

EGW RH. 16. 10. 1888 V roce, kdy zemřel král Uzijáš, bylo Izaiášovi ve vidění dovoleno nahlédnout do svatyně a do svatyně svatých v nebeské svatyni. Závěsy nejvnitřnější svatyně byly odhrnuty a jeho pohledu se zjevil trůn vysoký a vyvýšený, tyčící se jakoby až k samým nebesům. Z postavy na trůnu vyzařovala nepopsatelná sláva a lem jeho roucha naplnil chrám tak, jako jeho sláva nakonec naplní celou zemi. Po obou stranách slitovnice stáli cherubíni jako strážci kolem velkého krále a zářili slávou, která je zahalovala z Boží přítomnosti. Když se jejich chvalozpěvy rozezněly v hlubokých, vážných tónech obdivu, sloupy brány se zachvěly, jako by jimi otřáslo zemětřesení. Tyto svaté bytosti zpívaly chválu a slávu Bohu rty neposkvrněnými hříchem. Kontrast mezi chabou chválou, kterou byl zvyklý vzdávat Stvořiteli, a vroucími chválami serafínů proroka ohromil a ponížil. Během vize měl vznešenou výsadu ocenit neposkvrněnou čistotu Jehovova vznešeného charakteru. Zatímco naslouchal zpěvu andělů, kteří volali: „Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů, celá země je plná jeho slávy,“ před jeho zrakem procházela sláva, nekonečná moc a nepřekonatelný majestát Hospodina a vtiskla se mu do duše. Ve světle této nesrovnatelné záře, která mu zjevovala vše, co mohl snést ve zjevení božského charakteru, před ním s překvapivou jasností vynikla jeho vlastní vnitřní poskvrněnost. Už jenom samotná jeho slova mu připadala ohavná. Když je tedy Božímu služebníku dovoleno spatřit slávu Boha nebes a uvědomí si Jeho čistotu, tak spíše než by se pyšně vychloubal svou vlastní svatostí učiní až zarážející vyznání o znečištění své duše. V hlubokém ponížení Izaiáš zvolal: 5 „Běda mi – teď zahynu! Jsem člověk s nečistými rty, žiji uprostřed lidu s nečistými rty, a přitom jsem na vlastní oči spatřil Krále, Hospodina zástupů!“…Zatímco se Izaiáš třásl a trápilo ho svědomí kvůli jeho nečistotě v přítomnosti této nepřekonatelné slávy, říká: „Tehdy ke mně přiletěl jeden ze serafínů, který měl v ruce živý uhlík, který vzal kleštěmi z oltáře, a položil mi ho na ústa a řekl: „Hle, toto se dotklo tvých rtů a tvá nepravost je odňata a tvůj hřích očištěn. Slyšel jsem také hlas Hospodinův: „Koho mám poslat a kdo půjde za nás?“ A tak jsem se zeptal: „Kdo půjde za nás? Tehdy jsem řekl: „Zde jsem, pošli mě.“ RH 16. října 1888, odst. 9

Další úžasný pohled do trůnního sálu neboli svatyně nalezneme v knize Zjevení.

Zjevení 4:1–11 1 Potom jsem se podíval, a hle, v nebi se otevřely dveře. Vtom ke mně jako polnice zazněl ten hlas, který jsem slyšel předtím: „Vystup sem a ukážu ti, co se musí stát potom.“ 2 A hned jsem byl ve vytržení Ducha: Hle, v nebi stál trůn a na tom trůnu někdo seděl. 3 Ten, který seděl na trůnu, byl na pohled podobný kameni jaspisu a karneolu, a kolem trůnu byla duha, na pohled podobná smaragdu. 4 Okolo trůnu bylo čtyřiadvacet jiných trůnů a na těch trůnech sedělo čtyřiadvacet starců oblečených do bílých rouch a na hlavách měli zlaté koruny. 5 Z trůnu vycházelo blýskání a hlasy hromobití. Před trůnem hořelo sedm ohnivých pochodní – těch sedm duchů Božích. 6 Před trůnem bylo také skleněné moře jakoby z křišťálu a uprostřed trůnu i kolem trůnu čtyři bytosti plné očí zepředu i zezadu. 7 První bytost byla podobná lvu, druhá teleti, třetí měla tvář jako člověk a čtvrtá se podobala letícímu orlu. 8 Každá z těch čtyř bytosti měla po šesti křídlech dokola a v sobě plno očí. Bez přestání, dnem i nocí, říkaly: „Svatý, svatý, svatý je Pán Bůh Všemohoucí, který byl, který je a který přichází.“ 9 A kdykoli ty bytosti vzdají slávu, čest a díky Sedícímu na trůnu, Živému na věky věků, 10 padne těch čtyřiadvacet starců před obličejem Sedícího na trůnu, klanějí se Živému na věky věků a hází své koruny před trůn se slovy: 11 „Hoden jsi, Pane a Bože náš, přijmout slávu a čest i moc, neboť jsi stvořil všechny věci, z tvé vůle byly stvořeny a trvají.“ 

Zjevení 5:1–14 1 Na pravici Sedícího na trůnu jsem viděl knihu popsanou zevnitř i zvenčí, zapečetěnou sedmi pečetěmi. 2 Potom jsem viděl silného anděla, jak volá mocným hlasem: „Kdo je hoden otevřít tu knihu a rozlomit její pečeti?“ 3 A nikdo na nebi, na zemi ani pod zemí nemohl tu knihu otevřít ani do ní nahlédnout. 4 Velmi jsem plakal, že se nenašel nikdo, kdo by byl hoden otevřít tu knihu a nahlédnout do ní. 5 Jeden z těch starců mi však řekl: „Neplač. Hle, zvítězil Lev z pokolení Juda, kořen Davidův! On otevře tu knihu a jejích sedm pečetí.“ 6 A hle, spatřil jsem, jak uprostřed trůnu a těch čtyř bytostí a uprostřed těch starců stojí Beránek jako zabitý a má sedm rohů a sedm očí, což je sedm duchů Božích poslaných na celou zem. 7 Přišel a vzal tu knihu z pravice Sedícího na trůnu, 8 a jakmile ji vzal, ty čtyři bytosti a těch čtyřiadvacet starců padlo před Beránkem na kolena. Každý měl loutnu a zlaté misky plné kadidel, což jsou modlitby svatých 9 a zpívali novou píseň: „Jsi hoden vzít tu knihu a otevřít její pečeti, neboť jsi byl zabit a vykoupils Bohu svou krví lidi z každého pokolení a jazyka, lidu i národa. 10 Učinil jsi nás králi a kněžími našemu Bohu a budeme kralovat nad zemí.“ 11 Okolo trůnu, těch bytostí a starců jsem viděl a slyšel hlas mnoha andělů. Byly jich miliony a miliardy 12 a volali mocným hlasem: „Hoden je ten zabitý Beránek přijmout moc a bohatství, moudrost a sílu, slávu, chválu a čest!“ 13 Také všechno stvoření, které je na nebi, na zemi, pod zemí i v moři, všechno, co je v nich, jsem slyšel volat: „Sedícímu na trůnu a Beránkovi chvála a čest, sláva i vláda na věky věků!“ 14 A čtyři bytosti řekly: „Amen!“ A starci padli na kolena a klaněli se.

Když čteme tyto texty, tak je to jako bychom se zúčastnili nebeské Bohoslužby. Tyto texty popisují tzv. trůnní sál, ale zároveň se jedná o nebeskou svatyni. To, že existuje spojení mezi trůnem a chrámem, neboli svatyní je zřejmé z použitých obrazů z hebrejského kultovního života.

Na jiném místě v knize Zjevení vidíme, že trůn a chrám patří dohromady.

Zjevení 7:15 Proto jsou před Božím trůnem a slouží mu v jeho chrámu dnem i nocí. Ten, který sedí na trůnu, bude přebývat mezi nimi.

Zjevení 16:17 Sedmý pak vylil svou číši na ovzduší a z chrámu zazněl od trůnu mocný hlas: „Stalo se!“

Také blýskání, hlasy a hromobití vychází jak od trůnu, tak i z chrámu.

 Zjevení 4:5  Z trůnu vycházelo blýskání a hlasy hromobití. Před trůnem hořelo sedm ohnivých pochodní – těch sedm duchů Božích.

 Zjevení 11:19 Tehdy se otevřel Boží chrám v nebi a v jeho chrámu byla vidět truhla jeho smlouvy. Nastalo veliké blýskání, hlasy a hromobití, zemětřesení a veliké krupobití.

 Tzv. trisagion neboli trojí zvolání svatý, svatý, svatý najdeme ve vizi proroka Izaiáše 6:3  Jeden ke druhému přitom volali: „Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů, jeho sláva naplňuje všechnu zem!“

Zjevení 4:8  Každá z těch čtyř bytosti měla po šesti křídlech dokola a v sobě plno očí. Bez přestání, dnem i nocí, říkaly: „Svatý, svatý, svatý je Pán Bůh Všemohoucí, který byl, který je a který přichází.“

Nejdůležitější souvislost trůnu a chrámu spočívá v zabitém beránkovi a jeho prolité krvi, což je pochopitelně obraz Ježíše Krista a starozákonní obětní rituály odehrávající se v pozemské svatyni. To najdeme ve Zjevení 5:6 A hle, spatřil jsem, jak uprostřed trůnu a těch čtyř bytostí a uprostřed těch starců stojí Beránek jako zabitý a má sedm rohů a sedm očí, což je sedm duchů Božích poslaných na celou zem.

Nebeská svatyně je tedy místem uctívání par excellence. Ústřední postavou uctívání je Stvořitel. Každá skupina přítomných bytostí chválí a velebí Všemohoucího. Chvály dosahují vyvrcholení v okamžiku, kdy si beránek sedá na trůn vedle Otce. Tématem chvály je Boží stvořitelské dílo Zjevení 4, a dílo spasení božího beránka, Ježíše Krista, Zjevení 5. Celá Bible spojuje ta dvě velká témata, stvoření a spasení. Jedno bez druhého není možné. I Bůh Otec a beránek jsou úzce spojeni. Oba jsou chváleni a oslavováni stejným způsobem. Kristus, beránek Boží je jediným prostředníkem mezi Bohem a člověkem. Je hoden otevřít tu zapečetěnou knihu, ve které jsou sepsány celé dějiny světa kvůli svému vítězství, kvůli tomu, že se stal člověkem, že se obětoval a protože je Bůh. Boží Syn se totiž dobrovolně z lásky k padlému lidstvu zřekl všech výsad a práv, které jako Bůh měl. Opustil nebeská nádvoří. Opustil nádheru svatyně, svůj trůn, soudní dvůr, sídlo vlády a centrum uctívání, aby se stal člověkem.

List Filipským 2:5–8 5 Smýšlejte tak, jak smýšlel Kristus Ježíš: 6 Ačkoli sdílel Boží podstatu, na své rovnosti s ním netrval. 7 Místo toho se vzdal sám sebe: přijal podstatu služebníka, vzal na sebe lidskou podobu. 8 Ocitl se v těle jako člověk, ponížil se a byl poslušný, a to až k smrti – k smrti na kříži! 9 Proto jej Bůh povýšil nade všechno, jméno nad každé jméno mu daroval, 10 aby před jménem Ježíš kleklo každé koleno na nebi, na zemi i pod zemí 11 a každý jazyk aby ke slávě Boha Otce vyznal, že Ježíš Kristus je Pán.

Proč by někdo dobrovolně opustil slávu nebes, stal se člověkem a nechal se bytostmi, které stvořil, umučit k smrti na kříži? Jediné vysvětlení je, že to udělal z lásky. Už jenom díky své lásce je Kristus hoden uctívání.

V knize Zjevení nalezneme ještě jiné důvody proč jsou Otec a Syn hodni uctívání.

1. Začátek viditelné a věčné Boží vlády. Zjevení 11:15–18 15 Tehdy zatroubil sedmý anděl a v nebi zazněly mocné hlasy říkající: „Království světa se stala královstvím našeho Pána a jeho Mesiáše, jenž bude kralovat na věky věků!“ 16 Tehdy těch čtyřiadvacet starců, kteří sedí na svých trůnech před Božím obličejem, padlo na tváře a klanělo se Bohu 17 se slovy: „Děkujeme tobě, Pane Bože Všemohoucí, který jsi a který jsi byl, že ses chopil své veliké moci a ujal ses kralování! 18 Národy se vzbouřily, ale přišel tvůj hněv, přišel čas soudu nad všemi mrtvými a čas odplaty pro tvé služebníky, proroky a svaté i pro všechny, kdo ctí tvé jméno, malé i veliké, přišel čas zkázy těch, kdo kazí zem.“

2. Boží soud. Zjevení 15:3–7 3 a zpívali píseň Božího služebníka Mojžíše a píseň Beránkovu: „Veliké a předivné jsou tvé skutky, Pane Bože Všemohoucí, spravedlivé a pravé jsou tvé cesty, Králi národů! 4 Kdo by tě nectil, Pane, kdo by tvé jméno nechválil? Vždyť ty jediný jsi svatý! Všechny národy přijdou a před tebou se skloní, neboť tvé spravedlivé soudy byly zjeveny!“ 5 Potom jsem spatřil, jak se v nebi otevřel chrám stánku svědectví. 6 Z chrámu vyšlo sedm andělů, kteří měli těch sedm ran, a byli oblečeni běloskvoucím plátnem a na prsou byli přepásáni zlatými pásy. 7 Jedna z těch čtyř bytostí dala těm sedmi andělům sedm zlatých číší plných hněvu Boha živého na věky věků.

3. Uskutečnění spásy. Zjevení 19:6–8 6 Tehdy jsem uslyšel hlas jakoby velikého zástupu, jako zvuk mnohých vod a jako zvuk silných hromů: „Haleluja! Pán Bůh Všemohoucí se ujal kralování!7 Radujme se, jásejme a vzdejme mu slávu, neboť nadešla svatba Beránkova! Jeho manželka se připravila, 8 a bylo jí dáno, aby si oblékla zářivě čistý kment.“ A ten kment jsou spravedlivé činy svatých.

Každá chvála se vztahuje na určitý časový úsek v plánu spasení, což ukazuje, že Bůh má právo být uctíván za to kým je a co činí. Zjevení 4 a 5 popisují Boží působení pro spásu lidí. Obyvatelé nebes jásají, když vidí co Bůh dělá a jak řeší téma velkého sporu mezi silami dobra a zla. Bůh Otec je architekt všeho co existuje a Syn je ten, skrze něhož a pro něhož je vše učiněno, stal se také obětí a Spasitelem.

List Koloským 1:16-17 16 Vše v nebi i na zemi bylo stvořeno jím – to, co se vidí i co se nevidí, trůny i panství, vlády i mocnosti. Skrze něj a pro něj bylo stvořeno vše 17 a on je přede vším a jím všechno stojí.

Společně sedí Otec a Syn za přítomnosti Ducha svatého na nebeském trůnu, řídí celý vesmír včetně planety země. Nebeské nepadlé bytosti vzdávají Bohu čest a chválu za to, kým je. Bůh je láska a neustále pečuje o své stvoření.

Když vidíme, jak nepadlé bytosti uctívají Pána vesmíru, tak bychom z toho měli vyvodit důsledky pro naše vlastní uctívání a chválení. Naše kázání, přednášky, studium Bible, modlení se a zpívání mají vyvyšovat našeho Pána a ne člověka. Když se soustředíme na Boha tak to bude mít účinek i na nás, protože skrze dívání se budeme proměněni.

Boha můžeme uctívat za to, kým je a co pro nás dělá. Mnoho našich modliteb se zabývá otázkou, co Bůh pro nás dělá. Myslím, že bychom se měli více zaměřit na to, kým je. Ani my přece nechceme, aby si nás lidé vážili jenom za to, co pro ně děláme. Chceme být milováni za to, že jsme. To ovšem na této planetě moc nefunguje. Tím jsme prostudovali nebeskou svatyni jako místo uctívání. Nebeská svatyně jako řídící centrum vesmíru, tedy Boží vlády má ale ještě několik dalších funkcí.

3. Svatyně jako soudní dvůr.

 Mohli bychom to lidsky nazvat ministerstvo spravedlnosti vesmíru. Obzvlášť v žalmech se dočteme, že Bůh není lhostejný k nespravedlnosti, která se děje na této planetě. Bůh bude reagovat a již reaguje soudním procesem, který na konec ospravedlní opravdové Boží děti, zatím co vyřkne spravedlivý soud nad viníky. Na lidské úrovni to popisuje kniha Deuteronomium.

 Deuteronomium 25:1 Když mezi lidmi vznikne spor, ať se jdou nechat rozsoudit k soudu. Soudci ať zjednají právo tomu, kdo je v právu, a viníka ať odsoudí.

Když Bůh zasedá na svém trůnu jako soudce, tak se z trůnního sálu stává soudní sál a z Božího trůnu se stává soudní stolice.

Žalm 9:4–9 4 Moji nepřátelé ustoupí a padnou, před tvojí tváří zahynou, 5 neboť ses ujal mého soudu a mých práv, jako spravedlivý soudce na trůn usedáš! 6 Obořil ses na pohany, ničemy zničil jsi, jejich jméno smazals navždy, navěky! 7 Konec nepřátel – trvalé trosky! Zbořils jim města – není památky! 8 Hospodin bude vládnout navěky, aby nastolil právo, svůj trůn ustavil. 9 Sám bude spravedlivě soudit svět, národy bude spravovat poctivě.

 Žalm 29:10  Hospodin trůnil nad potopou, Hospodin bude jako král trůnit navěky.

 Přísloví 20:8  Král sedí na trůnu, aby soudil, všechno zlo svým zrakem rozhání.

 Koncept krále v roli soudce byl v Orientu běžný. Král byl zároveň vrchním soudcem a jeho úloha byla garantovat právo a pořádek obzvlášť pro chudé, vdovy a sirotky.

Žalm 11 popisuje Hospodina jako krále i soudce, který zkoumá všechny lidi.

Žalm 11:4-7 4 Hospodin je v chrámu své svatosti, Hospodin trůní v nebesích! Očima prohlíží celý svět, lidské syny zkoumá pohledem! 5 Spravedlivé i ničemy zkoumá Hospodin, z duše nenávidí milovníky násilí! 6 Řeřavé uhlí a síru sešle na ničemy, z kalicha žhavého vichru budou pít! 7 Hospodin je spravedlivý, spravedlnost miluje, upřímní spatří jeho obličej!

Boží soud se tedy týká jak spravedlivých, tak i bezbožných lidí. Spravedliví lidé spatří Boží tvář a ničemové obdrží trest za své zločiny podobně jak se to odehrálo v Sodomě a Gomoře.

Klasický příklad toho kde dochází ke kombinaci úřadu Boha jako krále a Boha jako soudce najdeme v knize Daniel 7:9–14 9 Díval jsem se dál a uviděl toto: Byly rozestaveny trůny a Odvěký se posadil. Roucho měl bílé jako sníh, vlasy na hlavě jak vlnu beránčí. Jeho trůn – žhnoucí plameny a jeho kola – oheň hořící! 10 Proud ohnivé řeky od něj vychází, miliony jsou jeho sloužících a miliardy před ním stojících. Soudní dvůr se posadil a byly otevřeny knihy. 11 Díval jsem se dál, neboť jsem slyšel, jaké pyšné řeči vedl onen malý roh. Vtom jsem uviděl, jak ta šelma byla zabita a její tělo vydáno zkáze v plamenech. 12 Ostatní šelmy směly ještě určitou dobu zůstat naživu, byly však zbaveny své moci. 13 Potom to noční vidění pokračovalo: Hle, přichází s nebeskými oblaky synu člověka podobný. Před Odvěkého předstoupil, před jeho tvář ho přivedli. 14 Byla mu dána vláda, sláva i království, aby jej ctili všichni lidé, národy i jazyky. Jeho vláda je věčná – nikdy neskončí, jeho království se nezhroutí!

Svatí budou ospravedlněni a nepřátele Boha a Božího lidu budou odsouzeni.

Když se prorok Habakuk Boha ptá, proč mlčí ke všem těm nespravedlnostem, které dopadají na Boží lid, tak mu Bůh odpovídá, že naprosto jistě zasáhne.

Abakuk 1:1–4 1 Ortel, který ve vidění přijal prorok Habakuk. 2 Jak dlouho mám, Hospodine, volat, a ty neslyšíš? Křičím k tobě: „Násilí!“ a ty nezachráníš? 3 Proč mě necháváš vidět neštěstí? Proč bezpráví jen přihlížíš? Přede mnou jen zkáza a násilí, rostou hádky a rozpory. 4 Zákon se zdá být bezmocný a právo nelze prosadit. Spravedlivý obklíčen je ničemy, a tak se právo převrací.

Abakuk 2:1–4 1 Budu držet svoji stráž, na baště budu stát a sledovat, abych poznal, jak ke mně promluví a jak odpoví na mé výčitky. 2 A Hospodin mi odpověděl: „Zapiš to vidění zřetelně na tabulky, aby je čtenář mohl snadno číst. 3 To vidění ukazuje k době určené, svědčí o konci a neklame. Vyčkávej na něj, bude-li otálet; přijde totiž jistě a neopozdí se. 4 Hle – kdo je nadutý, nemá poctivou duši. Spravedlivý však bude žít díky své věrnosti.

Zatímco pohanské modly v sobě nemají žádný život, tak Bůh Stvořitel ve svém svatém paláci – nebeské svatyni připravuje soud, který rozhodne o osudu každé lidské bytosti.

Abakuk 2:19–20 19 Běda tomu, kdo říká dřevu: „Vstávej!“ kdo prosí němý kámen: „Probuď se!“ Může ta věc být jeho učitel? Hle, je to obloženo zlatem a stříbrem, ducha v tom ale nenajdeš. 20 Hospodin je ale ve svém svatém chrámě – ať před ním zmlkne celá zem!

V současné době mají lidé na spoustu věcí spoustu názorů. Jednou přijde doba, kdy v přítomnosti všemohoucího soudce nikdo nepromluví ani slovo. V období mezi prvním a druhým vzkříšením bude probíhat soud nad bezbožnými. V té době budou spravedliví panovat jako boží králové a kněží. Apoštol Jan v knize Zjevení napsal: „ Viděl jsem trůny a na nich usedli ti, jimž byl svěřen soud. Bůh a Kristus je učiní svými kněžími a budou s ním kralovat po tisíc let. Zjevení 20:4–6. Vykoupení budou spolu s Kristem soudit bezbožné, jejich činy budou porovnávat s knihou zákona, s Biblí, a každý případ rozhodnou podle toho jak onen člověk na světě žil. Pak každému vyměří trest podle jeho činů a zaznamenají jej k jeho jménu v knize smrti. Kristus a jeho lid budou soudit také satana a anděly, kteří se přidali k satanovi. Apoštol Pavel napsal: 1. Korintským 6:3 „ Nevíte že budeme soudit anděly? A Juda v 6 verši prohlásil že „ Právě tak to bylo s anděly, kteří si nezachovali své vznešené postavení, ale opustili určené místo, drží ve věčných poutech v temnotě pro veliký den soudu.“

Sofoniáš 1:7 Zmlkněte před Panovníkem Hospodinem, neboť je blízko Hospodinův den! Hospodin oběť připravil a pozvané už posvětil.

Zachariáš 2:17 Zmlkněte před Hospodinem, všichni lidé – vždyť už se probouzí, už vychází ze svého svatého příbytku!

Postoj, který bychom jako lidé vůči Bohu měli mí,t je uctivé mlčení a tiché uctívání. V nebeské svatyni,ve které se Bůh zvláštním způsobem zjevuje svému stvoření a ve které ho nebeské bytostí uctívají, bude rozhodnuto o osudu každého člověka. Všechny naše otázky týkající se boží spravedlnosti budou zodpovězeny podle Božího časového plánu. Naše srdce  touží po spravedlnosti, ale zatím ji často nevidíme. Jedinou nadějí zůstává naše víra v to, že Bůh je dobrý a spravedlivý ať už se děje cokoliv. Stejné otázky a problémy měl i Azaf.

Žalm 73:1–28 1 Žalm Asafův. Ano, Bůh je dobrý k Izraeli, k těm, kdo čisté srdce chovají! 2 Mé nohy ale skoro uklouzly, mé kroky málem zbloudily. 3 Začal jsem totiž závidět pyšným vida blahobyt ničemných: 4 Žádnou bolestí se netrápí, tělo mají vypasené, bez vady. 5 Lidské strádání sami neznají, běžnými bídami nejsou stiženi. 6 Pýchu jak náhrdelník stavějí na odiv, jak šatem se halí vlastní krutostí. 7 Oči se jim zalévají tučností, mají víc, než si lze představit. 8 Smějí se, když mluví o neštěstí, ve své povýšenosti hrozí násilím. 9 Svými ústy po nebi lapají, jazykem smýkají po zemi. 10 Jeho lid se proto hrne za nimi, řeči o hojnosti lačně hltají, 11 když jim říkají: „Copak Bůh něco ví? Má snad Nejvyšší o něčem ponětí?“ 12 Nuže, takto se mají ničemní – ve stálém pohodlí kupí bohatství! 13 Já ale chovám své srdce v čistotě; ruce si myji v nevinnosti – zbytečně! 14 Stíhán jsem ranami celý den, ráno mě čeká další trest. 15 Kdybych však mluvil tímto způsobem, k tvým dětem bych se choval nevěrně! 16 Chtěl jsem to tedy pochopit rozumem, poznal jsem ale, jak je to nesnadné. 17 Až když jsem vešel do Boží svatyně, jejich osudu jsem začal rozumět: 18 Na kluzké cesty jsi je postavil, vydals je napospas hrozné záhubě! 19 V jediném okamžiku budou zahubeni, hrůzy dočista zničí je! 20 Jako sen po probuzení, Pane, zaženeš jejich přelud, až procitneš! 21 Když moje srdce hořkost naplnila, v útrobách když mě bolest bodala, 22 nechápavý jsem byl, nic jsem neznal, jak tupé zvíře jsem ti musel připadat! 23 Vždycky jsem ale s tebou byl, vždyť jsi mě držel za mou pravici. 24 Ty mě povedeš svými záměry a nakonec mě přijmeš do slávy. 25 Koho jiného měl bych na nebi? S tebou netoužím po ničem na zemi! 26 I když mé tělo i srdce strádají, Bůh je má síla, můj podíl navěky! 27 Hle, jistě zahynou ti, kdo tě opouštějí, skoncuješ se všemi, kdo jsou ti nevěrní. 28 Mně je však nejlépe v Boží blízkosti; v Hospodinu, svém Pánu, mám svou skrýš – o všech tvých skutcích proto vyprávím!

Ve svatyni najdeme odpovědi na naše otázky týkající se Boží spravedlnosti. Proto musíme toto téma studovat jako nikdy předtím.

4. Svatyně je také místem, kde Bůh řeší spásu člověka.

Již ve starém zákoně můžeme vidět spojení spásné Boží moci s nebeskou svatyní.

 Žalm 20:7  Teď vím, že Hospodin svého pomazaného zachrání, ze své svatyně v nebi jej vyslyší, svou mocnou pravicí dá mu vítězství!

Kniha Židům učí, že Kristus slouží jako velekněz u Božího trůnu v nebeské svatyni.

 Židům 8:1–2 1 To hlavní, o čem tu mluvíme, je ovšem to, že máme takového velekněze, který usedl po pravici trůnu Velebnosti v nebesích. 2 On je služebníkem té pravé svatyně – stánku, který nepostavil člověk, ale Hospodin.

Kristova činnost slouží ve prospěch naší spásy před Boží tváří.

Židům 9:24  Kristus přece nepřišel do svatyně udělané rukama (jež je pouhým zobrazením té pravé), ale do samotného nebe, aby se za nás postavil před Boží tvář.

Ježíš má s námi soucit a dává nám jistotu, že nebudeme odmítnuti, protože skrze Jeho zásluhy obdržíme milost a odpuštění.

 Židům 4:15–16 15 Nemáme ovšem velekněze neschopného cítit s našimi slabostmi, ale takového, který byl v každém ohledu zkoušen jako my, avšak zůstal bez hříchu. 16 Proto přistupme k trůnu milosti se smělou důvěrou, abychom došli milosrdenství a našli milost, když potřebujeme pomoci.

 Tak jako pozemská svatyně, je i ta nebeská místem, kde dochází k usmíření s hříšníkem skrze Kristovu oběť.

 Židům 2:17  Proto se musel ve všem připodobnit svým sourozencům, aby se před Bohem stal jejich milosrdným a věrným veleknězem a mohl vykonat oběť smíření za hříchy lidu.

 Ježíš je milosrdný a věrný. Jako náš velekněz musí být laskavý a chápat přestupníky Božího zákona, ale na druhé straně musí být spravedlivý a nemůže přehlížet požadavky Božího zákona, neboli ústavy vesmíru. Věrnost je vlastnost, která vytváří rovnováhu mezi bezpodmínečným milosrdenstvím a dokonalou spravedlností. A přesně těmito vlastnostmi se vyznačuje náš Pán Ježíš Kristus.

Obzvlášť kniha Zjevení je plná symbolů svatyně. Všechno, co se ve svatyni děje, směřuje k vyřešení konfliktu mezi silami dobra a zla. Ve Zjevení 1:12–20 vidíme Pána Ježíše, jak se prochází oblečen jako velekněz mezi sedmi zlatými svícny. Ve Zjevení 4 a 5 je nám otevřen pohled na Boží trůn. Kromě Božího trůnu vidíme ještě 24 jiných trůnů, hoří tam 7 světel, je tam obětovaný beránek, serafíni a jsou tam zlaté nádoby naplněné kadidlem. Ve Zjevení 8:2–6 vidíme sedm andělů se sedmi polnicemi, vidíme jiného anděla se zlatou kadidelnicí a zlatý kadidlový oltář a Boží trůn. Zde se jedná o

přímluvnou službu Pána Ježíše. To vše se děje v prvním oddělení svatyně. Ve Zjevení 11:19 vidíme truhlu smlouvy, která se nachází ve druhém oddělení nebeské svatyně. Ve Zjevení 15:5–8 vidíme 7 andělů přinášejících 7 ran na vzpurné lidstvo. Boží soudy mají co do činění s Božím zákonem a ten je v truhle smlouvy. Zde vidíme, že přímluvná Kristova služba končí. To se odehrává ve druhém oddělení svatyně. Ve Zjevení 21:1-8 popisuje svaté město Nový Jerusalem jako Boží stánek, neboli svatyni, kde bude Bůh bydlet se svým lidem navěky.

Každá v těchto verších popsaná scéna je úzce spojena s tím, jak Bůh zasahuje do lidských dějin. Studium knihy Zjevení nabízí fascinující pohled Božího spásného díla ve prospěch lidí.

Shrnutí.

Nebeská svatyně je reálné místo ve vesmíru. Vytvořil ji Bůh jako místo, na kterém se setkává se stvořenými bytostmi a z kterého řídí celý vesmír. Kdysi dávno tam byl přítomen i Lucifer, jehož cílem bylo svrhnout Boha a zasednout v nebeské svatyni na Jeho trůn.

Izaiáš 14:13–14 13 Říkával sis přece v srdci: „Vyšplhám se až k nebi, nad Boží hvězdy svůj trůn vyvýším, na Hoře setkávání se usadím, na svazích severních; 14 vyšplhám se až do oblačných výšin, budu se rovnat s Nejvyšším.“

Nebeská svatyně nám nabízí vhled do toho, jaký vlastně náš Stvořitel je. Je všemohoucím králem. V Jeho trůnním sálu zasedá nebeská rada. Zároveň slouží jako místo uctívání, protože je Stvořitel a je věčný. Ve svatyni se nám Bůh ukazuje jako milosrdný spasitel a spravedlivý soudce. Všechny tyto aspekty Božího charakteru  a Jeho jednání se ve svatyni navzájem prolínají. Protože je Bůh věčný, tak i Jeho svatyně je věčná.

Související přednášky