Boží cesta je ve Svatyni

Boží cesta je ve Svatyni

 Pro Tajemství Bible zpracoval Ladislav Hodač

Když se učedníci Ježíše Krista ptali svého mistra, v Matoušově evangeliu 24. kapitole, jaká budou znamení Jeho druhého příchodu a konce světa, tak jim odpověděl:

Matouš 24:4 Dávejte si pozor, aby vás někdo nesvedl. Očividně je svod v duchovních věcech největším problémem v době konce.

Také apoštolové varovali své učedníky před různými svody a falešným evangeliem. Například apoštol Pavel varoval křesťany v listu Koloským 2:8 Dejte si pozor, aby vás někdo neunesl prázdným klamem filosofie založené na lidské tradici, na principech světa, a ne na Kristu.

Filosofie, o které zde Pavel hovoří je láska k lidské moudrosti a lidským tradicím, které vyvyšují člověka a jeho rozum nad Boha Stvořitele a Jeho, v Písmu zjevenou, pravdu. Pokud se člověk vydá cestou tzv. lidské moudrosti, čeká ho věčná smrt. To je přesně to čeho chce satan dosáhnout.

2. List Petrův 2:1–2 ¹V Božím lidu však bývali i falešní proroci, stejně jako mezi vámi budou falešní učitelé, kteří pokoutně zavedou zhoubné bludy. Budou dokonce zapírat i Pána, který je vykoupil, a tak na sebe přivedou rychlou záhubu. ²Mnozí je budou v jejich nestydatosti následovat a cesta pravdy se kvůli nim ocitne v opovržení.

Apoštol Petr zde rozlišuje mezi falešnými proroky a falešnými učiteli. Falešní proroci tvrdí, že přinášejí Boží poselství, ale není to pravda. Falešní učitelé zase falešným způsobem vykládají, tedy interpretují Boží slovo, tedy učí bludy.

1. List Timoteovi 4:1 Duch říká jasně, že v posledních časech někteří lidé opustí víru, aby následovali bludné duchy a démonické nauky.

Všechny falešné filosofie, názory nebo nauky, které protiřečí Písmu jsou inspirované satanem a jeho anděly. Snaží se ovlivnit a kontrolovat lidskou mysl takovým způsobem, aby člověk nemohl nebo nechtěl intelektuálně pochopit jasnou pravdu. Moderní formy okultismu, nebo spiritismu jsou příkladem démonických nauk, které více a více ovlivňují svět a vkrádají se i do křesťanství.

Galatským 1:6–7 ⁶Divím se, že se od toho, který vás povolal Kristovou milostí, tak rychle obracíte k jinému evangeliu. ⁷Není jiné evangelium, ale jsou někteří, kteří vás uvádějí ve zmatek a chtějí Kristovo evangelium překroutit.

Očividně existovali a existují v křesťanství různé verze evangelia. Pravé evangelium učí, že v nikom jiném není spása, než v Ježíši Kristu. Na světě není lidem dáno jiné jméno, v němž by člověk mohl být spasen. Člověk je spasen skrze víru v Ježíše Krista. Spásu si nelze nijakým způsobem zasloužit. Nicméně víra bez skutků je mrtvá. Abychom správně pochopili pravé evangelium, tedy plán spasení, musíme studovat Svatyni. Protože Boží cesty jsou ve Svatyni.

Žalm 77:14 Tvá cesta, Bože, je cestou svatosti, který Bůh je veliký jako náš Bůh?

Tento text se také překládá slovy: Tvá cesta Bože, je ve Svatyni, který Bůh je veliký jako náš Bůh?

Také odpovědi na nespravedlnosti života najdeme ve Svatyni. Jak vysvětluje Asafův žalm.

Žalm 73:1–20 ¹Žalm Asafův. Ano, Bůh je dobrý k Izraeli, k těm, kdo čisté srdce chovají! ²Mé nohy ale skoro uklouzly, mé kroky málem zbloudily.³Začal jsem totiž závidět pyšným vida blahobyt ničemných: ⁴Žádnou bolestí se netrápí, tělo mají vypasené, bez vady. ⁵Lidské strádání sami neznají, běžnými bídami nejsou stiženi. ⁶Pýchu jak náhrdelník stavějí na odiv, jak šatem se halí vlastní krutostí. ⁷Oči se jim zalévají tučností, mají víc, než si lze představit. ⁸Smějí se, když mluví o neštěstí, ve své povýšenosti hrozí násilím. ⁹Svými ústy po nebi lapají, jazykem smýkají po zemi. ¹⁰Jeho lid se proto hrne za nimi, řeči o hojnosti lačně hltají, ¹¹když jim říkají: ‚Copak Bůh něco ví? Má snad Nejvyšší o něčem ponětí?‘ ¹²Nuže, takto se mají ničemní – ve stálém pohodlí kupí bohatství! ¹³Já ale chovám své srdce v čistotě; ruce si myji v nevinnosti – zbytečně! ¹⁴Stíhán jsem ranami celý den, ráno mě čeká další trest. ¹⁵Kdybych však mluvil tímto způsobem, k tvým dětem bych se choval nevěrně! ¹⁶Chtěl jsem to tedy pochopit rozumem, poznal jsem ale, jak je to nesnadné. ¹⁷Až když jsem vešel do Boží svatyně, jejich osudu jsem začal rozumět: ¹⁸Na kluzké cesty jsi je postavil, vydals je napospas hrozné záhubě! ¹⁹V jediném okamžiku budou zahubeni, hrůzy dočista zničí je! ²⁰Jako sen po probuzení, Pane,zaženeš jejich přelud, až procitneš!

Žalmista pozoruje, stejně jako i my, v našem životě, že sobectví, bezohlednost a krutost zlých lidí se v tomto životě často vyplácí. Jakoby neexistovala Boží spravedlnost. Ale v majestátném tichu Boží svatyně se žalmistovy pochybnosti rozplynuly. Bůh mu ukázal řešení problému a to obnovilo jeho víru. I když se zlým lidem daří zdánlivě dobře, jejich situace je z perspektivy věčnosti zoufalá. Žalmista na okamžik zapomněl, jaký osud postihl Sodomu a Gomoru. Prosperita zlých lidí, vlád a národů často končí překvapivě rychle. Jejich pád a zkáza je jistá. Boží spravedlnost, moc, sláva, a Jeho cesty jsou ve Svatyni.

Žalm 63:1–3 ¹Žalm Davidův, když byl v Judské poušti. ²Ty jsi můj Bůh, tebe hledám, Bože, má duše žízní po tobě! Po tobě dychtí tělo mé jak suchá země prahnoucí po vodě. ³Kéž bych tě ve svatyni znovu uviděl, tvou sílu a tvou slávu kéž bych zakoušel!

Jestliže se ve Svatyni zjevuje Boží spravedlnost, moc, sláva a Jeho cesty, tak je důležité Svatyni studovat. A přesně to chceme v těchto lekcích udělat.

První Svatyně–přenosný stánek.

 Exodus 25:8, 40 ⁸Ať mi udělají svatyni a já budu bydlet uprostřed nich. ⁴⁰Hleď, abys všechno udělal podle vzoru, který ti byl ukázán na hoře.

Tato Svatyně byla postavena kolem roku 1445 před Kristem. Židé, stejně jako i my, věděli, že Bůh, Stvořitel a Pán vesmíru nebydlí, doslova myšleno, v nějakém domě, který byl postaven lidmi. Pozemská Svatyně měla být viditelným centrem uctívání pravého Boha. Byla baštou proti uctívání pohanských tzv. bohů. Byla místem kde Bůh přebýval mezi svým lidem a jeho přítomnost pro ně byla reálná. Svatyně měla také zabránit Izraelitům, aby uctívali pohanské modly. Dokud Izraelité putovali po poušti byla Svatyně přenosná. Hebrejské slovo shakan – bydlet, nebo přebývat má úzký vztah se slovem šekina, které se používá k popisu přítomnosti Boží slávy nad slitovnicí. Bůh si přeje přebývat jak v srdci každého jedince, tak i ve společnosti Božího lidu všeobecně.

Druhá Svatyně – první chrám tzv. Šalomounův.

 2. Paralipomenon 7:1–2 ¹Když Šalomoun dokončil svou modlitbu, sestoupil z nebe oheň a pohltil zápalnou oběť i díly obětního hodu a dům naplnila Hospodinova sláva. ²Kněží nemohli do Hospodinova domu vstoupit, neboť Hospodinova sláva naplnila Hospodinův dům.

Tento chrám byl postaven kolem roku 960 před Kristem. Kdyby Izrael zůstal věrný Bohu, byla by tato velkolepá budova věčným znamením zvláštní Boží přízně. Pokud by Šalamoun po celou dobu sloužil Bohu měl by na okolní národy nesmírný vliv. Bůh moc dobře věděl jaká pokušení představují majetek a světská sláva, a proto svého služebníka varoval před odpadnutím. Řekl mu, že pokud Izraelci opustí Hospodina, Boha svých otců, stane se z překrásného chrámu, který mu byl právě zasvěcen, pořekadlo a předmět výsměchu mezi všemi národy. To se dočteme ve druhé knize Letopisů 7:19–22.

2. Letopisů 7:19–22 ¹⁹Pokud se však odvrátíte a opustíte ustanovení a přikázání, jež jsem vám svěřil, a půjdete sloužit cizím bohům a budete se jim klanět, ²⁰potom vás vyrvu ze své země, kterou jsem vám dal, a z tohoto chrámu, který jsem posvětil pro své jméno. Vyženu Izrael ze své přítomnosti, takže bude mezi národy za pořekadlo a posměšek. ²¹A tento chrám, kdysi tak vznešený? Každý, kdo půjde kolem, strne a řekne: ‚Proč tak Hospodin naložil s tou zemí a s tím chrámem?‘ ²²A dostanou odpověď: ‚To proto, že opustili Hospodina, Boha svých předků, který je vyvedl z Egypta, a přijali cizí bohy, jimž se klaněli a jimž sloužili – to proto na ně uvedl všechno to zlo!‘

To se pak také přesně naplnilo a tzv. Šalamounův chrám byl zničen v roce 586 před Kristem babylonským králem Nebukadnezarem při jeho třetím tažení proti Jeruzalému. Po sedmdesátiletém zajetí v Babylonu, se v roce 536 před Kristem začali židé vracet a začali v Jeruzalému stavět nový chrám.

Třetí Svatyně – druhý chrám po exilu.

Ageus 2:6–9  ⁶Toto praví Hospodin zástupů: Ještě jednou, a bude to brzy, otřesu nebem i zemí, mořem i souší. ⁷Otřesu všemi pronárody, a přijdou s tím nejvzácnějším, co mají; a naplním tento dům slávou, praví Hospodin zástupů. ⁸Mé je stříbro, mé je zlato, je výrok Hospodina zástupů. ⁹Sláva tohoto nového domu bude větší nežli prvního, praví Hospodin zástupů. A na tomto místě budu udílet pokoj, je výrok Hospodina zástupů.

Tento druhý chrám byl poctěn přítomnosti živého Boha v osobě Ježíše Krista v němž byla přítomna veškerá plnost božství. Proto byla jeho sláva mnohem větší, přestože Šalomounův chrám byl mnohem hezčí a vznešenější. V Ježíšových dobách se mu říkalo Herodův chrám. Herodes ho rozšířil a zkrášlil. O tom se dočteme v evangeliu podle Jana.

Jan 2:20  Tu řekli Židé: ‚Čtyřicet šest let byl tento chrám budován, a ty jej chceš postavit ve třech dnech?‘

Bible ale také jasně učí, že chrám není jen budova, ale také tělo Ježíše Krista.

Jan 2:19–21 ¹⁹Ježíš jim odpověděl: ‚Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej postavím.‘ ²⁰Tu řekli Židé: ‚Čtyřicet šest let byl tento chrám budován, a ty jej chceš postavit ve třech dnech?‘ ²¹On však mluvil o chrámu svého těla.

Židé už potají připravovali Kristovu smrt. Analogie mezi doslovným chrámem a Kristovým tělem není tak zcestná, jak by se mohlo na první pohled zdát. Chrám byl stvořen k tomu, aby byl místem na zemi kde bydlí Bůh. Stejná Boží sláva, která byla přítomna v chrámu, byla nyní přítomna v lidském těle v osobě Ježíše Krista. Ježíšova slova o tom, že postaví chrám za tři dny, se vztahovala na jeho vzkříšení.

Chrám je ale i Boží lid, Kristova církev.

Efezským 2:19–22 ¹⁹Nejste již tedy cizinci a přistěhovalci, máte právo Božího lidu a patříte k Boží rodině. ²⁰Jste stavbou, jejímž základem jsou apoštolové a proroci a úhelným kamenem sám Kristus Ježíš. ²¹V něm je celá stavba pevně spojena a roste v chrám, posvěcený v Pánu; ²²v něm jste i vy společně budováni v duchovní příbytek Boží.

Stejnou myšlenku rozvíjí i apoštol Petr v Prvním listu Petrově 2:4–9.

1. List Petrův 2:4–9 ⁴Když přicházíte k němu, k živému kameni zavrženému lidmi, ale vyvolenému a vzácnému před Bohem, ⁵sami se stáváte živými kameny ve stavbě duchovního chrámu a svatým kněžstvem přinášejícím duchovní oběti přijatelné před Bohem díky Ježíši Kristu. ⁶V Písmu přece stojí: ‚Hle, pokládám na Sionu úhelný kámen vyvolený a vzácný, a kdokoli věří v něj, se jistě nezklame.‘ ⁷Pro vás věřící je tedy vzácný, ale pro nevěřící je to ‚Kámen staviteli zavržený, jenž se stal kamenem úhelným,‘ ⁸a také ‚Kámen úrazu a skála pohoršení.‘ To platí pro ty, kdo se nad Slovem urážejí a odmítají je, což se stalo jejich údělem. ⁹Vy jste však vyvolený rod, královské kněžstvo, svatý národ, lid získaný do vlastnictví, abyste hlásali ctnosti Toho, který vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.

Chrám je ale i tělo každého věřícího člověka.

1. List Korintským 6:19–20 ¹⁹Copak nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který je ve vás a kterého máte od Boha? Už nepatříte sami sobě; ²⁰byli jste draze vykoupeni! Proto svým tělem vzdávejte čest Bohu.

V nebi, ale existuje nebeská Svatyně.

Židům 8:1–5 ¹Z toho, co bylo řečeno, plyne: máme velekněze, který usedl po pravici Božího trůnu  ²v nebesích jako služebník pravé svatyně a stánku, který zřídil sám Hospodin, a nikoli člověk. ³Každý velekněz bývá ustanoven k tomu, aby přinášel dary a oběti; proto musel i Ježíš nutně přinést oběť. ⁴Na zemi by nemohl být knězem, protože zde už byli kněží, kteří přinášeli dary podle zákona. ⁵Ti však sloužili ve svatyni, která je jen náznakem a stínem svatyně nebeské. Vždyť Bůh uložil Mojžíšovi, když měl zřídit stánek: ‚Hleď, ať uděláš vše podle vzoru, který ti byl ukázán na hoře.‘

Židům 9:11–12 ¹¹Ale když přišel Kristus, velekněz, který nám přináší skutečné dobro, neprošel stánkem zhotoveným rukama, to jest patřícím k tomuto světu, nýbrž stánkem větším a dokonalejším. ¹²A nevešel do svatyně s krví kozlů a telat, ale jednou provždy dal svou vlastní krev, a tak nám získal věčné vykoupení.

 Jak byla Svatyně postavena?

Kolem Svatyně byl postaven tábor Izraelitů. Tábor byl symbolem života všech hříšných lidí na této zemi. Ježíš Kristus, Beránek boží, který snímá hříchy světa, musel žít dokonalým a čistým životem na této zemi, mezi námi hříšníky, dříve než za nás mohl položit svůj život. Ježíš – Beránek musel být bez poskvrny. Protože Ježíš byl bez hříchu, bez poskvrny, mohl Jan Křtitel říci: Jan 1:29 …Hle, Beránek Boží, který snímá hřích světa!

Z tábora se na nádvoří Svatyně, stejně jako do Svatyně jako takové, vcházelo od východu, tzn. že se do ní vcházelo zády ke slunci tedy zády k bohu slunce – na rozdíl od pohanů, kteří uctívali boha slunce tváří obrácenou ke slunci.

Ezechiel 8:16 Přivedl mě do vnitřního nádvoří Hospodinova domu, a hle – u vchodu do Hospodinova chrámu, mezi předsíní a oltářem, bylo asi pětadvacet mužů. Zády k Hospodinovu chrámu a čelem k východu se klaněli vycházejícímu slunci!

Na nádvoří Svatyně byly dva předměty. Obětní oltář a umyvadlo s vodou. Poté se vešlo do prvního oddělení Svatyně. Na jižní straně byl sedmiramenný svícen. Na severní straně byl stůl s předloženými chleby. Na straně západní byl kadidlový oltář. Pak bylo možné vidět závěs, který odděloval první oddělení Svatyně a druhé oddělení Svatyně, neboli Svatyně svatých. Ve druhém oddělení byla truhla smlouvy ve které byly uchovány tři předměty. Desatero Božích přikázání, Áronova hůl a miska s manou.

Je důležité mít toto schéma v hlavě, protože se k tomu budeme často vracet. Tato Svatyně byla jen jakousi kopií Svatyně v nebesích.

Exodus 25:40 Hleď, abys všechno udělal podle vzoru, který ti byl ukázán na hoře.

Exodus 26:30 Příbytek postavíš podle ustanovení, jak ti bylo ukázáno na hoře.

Mojžíš tedy neviděl nebeskou Svatyni jako takovou, ale byl mu ukázán vzor, nebo model, podle kterého měl tu pozemskou vybudovat.

Když Šalamoun přemýšlel o Bohu kladl si otázku.

1. Královská 8:27–30 ²⁷Ale může Bůh opravdu sídlit na zemi, když nebesa, ba ani nebesa nebes tě nemohou pojmout, natož tento dům, který jsem vybudoval? ²⁸Hospodine, můj Bože, skloň se k modlitbě svého služebníka a k jeho prosbě o smilování a vyslyš lkání a modlitbu, kterou se tvůj služebník před tebou dnes modlí: ²⁹Ať jsou tvé oči upřeny na tento dům v noci i ve dne, na místo, o kterém jsi řekl, že tam bude dlít tvé jméno. Vyslýchej modlitbu, kterou se bude tvůj služebník modlit obrácen k tomuto místu. ³⁰Vyslýchej prosbu svého služebníka i Izraele, svého lidu, kterou se budou modlit obráceni k tomuto místu, vyslýchej v místě svého přebývání, v nebesích, vyslýchej a odpouštěj.

Pozemská Svatyně měla být postavena jako místo, ve kterém měl přebývat Bůh. Když ale Šalamoun uvažoval nad majestátem a velikostí Boha, který přebývá ve věčnosti, tak se mu zdálo nepochopitelné, že by takový Bůh bydlel na zemi, ve Svatyni, kterou mu Šalamoun postavil. Tyto verše vyjadřují kontrast který se prolíná celou Biblí. Na jedné straně máme koncept Boha, který je nekonečný, věčný, neviditelný a nepochopitelný. Boha, který přebývá ve vesmírných výšinách a je Králem králů a Pánem pánů. Na druhé straně máme koncept, kde vidíme, že tento nekonečný Bůh je přítelem člověka ke kterému se sklání, vyhledává ho, oslovuje ho, hovoří s ním a doprovází ho v jeho životě a přebývá pozemské Svatyni. Šalamoun si uvědomuje, že člověk není hoden toho, aby měl společenství se Svatým Bohem, Stvořitelem vesmíru. Pozemský chrám si nezaslouží tu čest, aby v něm přebýval Svatý Bůh. Šalamoun chápe, že každý člověk který vysílá své modlitby do nebes potřebuje odpuštění svých hříchů.

I Štěpán vyjádřil podobné myšlenky ve Skutcích apoštolů 7:47–50.

Skutky apoštolů 7:47–50 ⁴⁷Šalomoun mu potom postavil dům.⁴⁸Nejvyšší ale nebydlí v chrámech udělaných rukama. Jak říká prorok: ‚⁴⁹Nebe je můj trůn, zemi mám u nohou jako podnožku. Jaký mi chcete stavět dům, praví Hospodin, a jaké místo, kde bych spočinul? ⁵⁰Copak jsem toto vše svou rukou nestvořil?‘

Problém židů byl, že obdivovali více pozemský chrám, než Boha, kterému byl zasvěcen.

Prostřednictvím proroka Izaiáše vysvětluje Bůh jak to vlastně je.

 Izaiáš 57:15 Toto praví Vznešený a Vyvýšený, jehož přebývání je věčné, jehož jméno je Svatý: ‚Přebývám ve vyvýšenosti a svatosti, ale i s tím, jenž je zdeptaný a poníženého ducha, abych oživil ducha ponížených, abych oživil srdce zdeptaných.‘

Opravdová lítost nad spáchanými hříchy spojená s chápáním vlastní neschopnosti zasloužit si spásu, jsou dva základní předpoklady k tomu, aby Bůh člověka přijal.

 Myšlenku, že pozemská Svatyně je jen náznakem, stínem, kopií nebo vzorem nalezneme i v knize Židům.

Židům 8:3–5 ³Každý velekněz bývá ustanoven k tomu, aby přinášel dary a oběti; proto musel i Ježíš nutně přinést oběť. ⁴Na zemi by nemohl být knězem, protože zde už byli kněží, kteří přinášeli dary podle zákona. ⁵Ti však sloužili ve svatyni, která je jen náznakem a stínem svatyně nebeské. Vždyť Bůh uložil Mojžíšovi, když měl zřídit stánek: ‚Hleď, ať uděláš vše podle vzoru, který ti byl ukázán na hoře.‘

Další znázornění toho, jak nedokonalé je nejlepší vědění, které může člověk získat na této zemi, nalezneme v prvním listu Korintským. Apoštol Pavel píše.

1. List Korintským 13:12 Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne.

Dávnověká zrcadla byla vytvořena z kusu vyleštěného kovu. Obraz který bylo možno vidět v takovém zrcadle byl velmi nejasný a zastřený. Naše znalosti o věčných pravdách jsou nyní nejasné v porovnání s tím, jaké to bude v nebi. Náš pohled na věčné pravdy je nyní zastřen životem v tomto světě, který je zasažen hříchem. Naše mentální schopnosti jsou ovlivněny zlozvyky hříšného života, takže naše schopnost rozpoznat duchovní věci je velmi omezená.

Když přemýšlíme o Svatyni, tak zjistíme, že Svatyně znázorňuje spíše události dějin plánu spasení skrze Ježíše Krista, které se měly odehrát, zatímco hebrejské svátky znázorňují načasování těchto událostí. Svatyně a hebrejské svátky tedy spolu souvisí.

Leviticus 23:2 Mluv k Izraelcům a řekni jim: Slavnosti Hospodinovy, které budete svolávat, jsou bohoslužebná shromáždění. Jsou to mé slavnosti.

Bůh stanovil Izraelitům sedm svátků (první čtyři jsou jarní, další tři podzimní, mezi nimi je dlouhé letní období.)

• Pesach                                         – symbolizuje oběť – smrt Krista
• Svátek nekvašených chlebů    – symbolizuje pohřbení Krista
• Prvotiny                                      – symbol vzkříšení Krista
• Letnice                                        – znázorňují vylití Sv. Ducha a přímluvu Krista
• Svátek troubení                         – symbolizuje začátek vyšetřujícího soudu
• Den smíření                               – symbolizuje den ospravedlnění, nebo očištění
• Svátek stánků                            – symbolizuje 1000 let v nebi

Pochopení Svatyně je důležité k pochopení knihy Daniel. Především osmé kapitoly, kde je řeč o malém rohu, který odebral každodenní – soustavnou bohoslužbu a zpustošil Svatyni. Nebo když se hovoří o očištění Svatyně po období 2300 večerů a jiter. Také celá kniha Židům pojednává o tom, co Ježíš vykonává v nebeské Svatyni jako náš Velekněz. Kniha Zjevení nemůže být plně pochopena bez znalosti Svatyně. Kniha Zjevení totiž systematicky následuje vykupitelské dílo Ježíše Krista v nebeské Svatyni.

Zjevení 1:4–6 ⁴Jan sedmi církvím v Asii: Milost vám a pokoj od Toho, který je, který byl a který přichází, a od sedmi duchů před jeho trůnem, ⁵a od Ježíše Krista, jenž je věrný svědek, ten Prvorozený z mrtvých a vládce králů země. Tomu, který si nás zamiloval, který nás osvobodil od našich hříchů svou vlastní krví ⁶a který nás učinil králi a kněžími svému Bohu a Otci – jemu buď sláva a moc na věky věků. Amen.

Zde vidíme Ježíše jako oběť. Tedy nádvoří Svatyně.

Zjevení 1:12–13 ¹²Obrátil jsem se, abych viděl, kdo se mnou mluví. A když jsem se obrátil, spatřil jsem sedm zlatých svícnů; ¹³uprostřed těch svícnů někdo jako Syn člověka, oděný řízou až na zem, a na prsou zlatý pás.

Ježíš se prochází uprostřed 7 svícnů. Tedy v prvním oddělení Svatyně.

Zjevení 5:6 Vtom jsem spatřil, že uprostřed mezi trůnem a těmi čtyřmi bytostmi a starci stojí Beránek, ten obětovaný; měl sedm rohů a sedm očí, což je sedmero duchů Božích vyslaných do celého světa.

Zde vidíme Ježíše, jako Beránka před trůnem, tedy před stolem s předloženými chleby, který je mimo jiné symbolem Božího trůnu. Ježíš je zde v prvním oddělení Svatyně.

Zjevení 8:3–5 ³Jiný anděl předstoupil se zlatou kadidelnicí před oltář; bylo mu dáno množství kadidla, aby je s modlitbami všech posvěcených položil na zlatý oltář před trůnem. ⁴A vystoupil dým kadidla spolu s modlitbami posvěcených z ruky anděla před Boží tvář. ⁵Tu vzal anděl kadidelnici, nahrnul do ní oheň z oltáře a vrhl ji dolů na zem; a nastalo burácení, hřímání, blesky a zemětřesení.

Zde vidíme Ježíše před kadidlovým oltářem. Tedy v prvním oddělení Svatyně.

Zjevení 11:19 Tu se otevřel Boží chrám v nebesích, a bylo v něm vidět schránu jeho smlouvy; rozpoutaly se blesky a rachot hromu, zemětřesení a hrozné krupobití.

Zde vidíme truhlu smlouvy. Jsme tedy ve druhém oddělení Svatyně.

Zjevení 15:5–8 ⁵Potom jsem viděl, jak se otevřela svatyně stánku svědectví v nebi  ⁶a vyšlo sedm andělů, přinášejících sedm pohrom; byli oděni kněžským rouchem, čistým a zářícím, a kolem prsou měli zlaté pásy. ⁷Jedna ze čtyř bytostí před Božím trůnem podala těm sedmi andělům sedm zlatých nádob naplněných hněvem Boha, živého na věky věků. ⁸Svatyně byla naplněna oblakem slávy a moci Boží, takže nikdo nemohl vstoupit do svatyně, dokud se nedokoná sedmero pohrom, které přináší těch sedm andělů.

Skutečnost, že nikdo nemohl vstoupit do Svatyně, naznačuje, že jednoho dne skončí přímluvná služba Ježíše Krista, tedy doba milosti. Poté bude následovat exekutivní soud. Soudy vždy vycházejí ze Svatyně svatých (viz. Příběh krádeže truhly smlouvy Filištínštýny – pohroma za pohromou – kde je truhla, tam je soud)

Také Kristův život, jeho služba se odehrávala přesně podle plánu Svatyně.

1. První fáze Kristovy služby začíná v táboře, kde žil mezi námi bezhříšným životem.

Jan 1:14 A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.

2. Pak následuje Kristova služba na nádvoří Svatyně, kde za nás položil svůj život.

1. List Petrův 1:18–20 ¹⁸Víte přece, že jste z prázdnoty svého způsobu života, jak jste jej přejali od otců, nebyli vykoupeni pomíjitelnými věcmi, stříbrem nebo zlatem, ¹⁹nýbrž převzácnou krví Kristovou. On jako beránek bez vady a bez poskvrny ²⁰byl k tomu předem vyhlédnut před stvořením světa a přišel kvůli vám na konci časů.

3. Pak následuje Kristova přímluvná služba v prvním oddělení Svatyně.

Židům 7:25 Proto přináší dokonalé spasení těm, kdo skrze něho přistupují k Bohu; je stále živ a přimlouvá se za ně.

1. List Janův 2:1 Toto vám píšu, děti moje, abyste nehřešili. Avšak zhřeší-li kdo, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista spravedlivého.

3. Pak následuje soud, který se odehrává ve Svatyni svatých.

2. List Korintským 5:10 Vždyť se všichni musíme ukázat před soudným stolcem Kristovým, aby každý dostal odplatu za to, co činil ve svém životě, ať dobré či zlé.

4. Doba milosti jednoho dne skončí a nastane soužení, jaké nikdy nebylo.

Daniel 12:1 V oné době povstane Míkael, velký ochránce, a bude stát při synech tvého lidu. Bude to doba soužení, jaké nebylo od vzniku národa až do této doby. V oné době bude vyproštěn tvůj lid, každý, kdo je zapsán v Knize.

5. Až bude doba soužení ukončena, přijde Kristus jako Pán pánů a Král králů.

Zjevení 19:11, 16 ¹¹A viděl jsem nebesa otevřená, a hle, bílý kůň, a na něm seděl ten, který má jméno Věrný a Pravý, neboť soudí a bojuje spravedlivě. ¹⁶Na plášti a na boku má napsáno jméno: Král králů a Pán pánů.

6. Poté se uskuteční obřad kozla pro Azazela, který je symbolem satana.

Zjevení 20:1–3 ¹Tu jsem viděl, jak z nebe sestupuje anděl, který má v ruce klíč od propasti a veliký řetěz. ²Zmocnil se draka, toho dávného hada, toho ďábla a satana, ³na tisíc let jej spoutal, uvrhl do propasti, uzamkl ji a zapečetil, aby již nemohl klamat národy, dokud se nedovrší těch 1000 let. Potom musí být ještě na krátký čas propuštěn.

Jak můžeme vidět kniha Zjevení je plná obrazů – symbolů hebrejské Svatyně. Je tedy životně důležité rozumět tomu, co Svatyně učí. Svatyně je výkladovým klíčem k pochopení evangelia, k pochopení plánu spasení. Není to jenom jedna z mnoha dalších doktrín, neboli věroučných článků. Svatyně dává všemu co Bůh dělá pro spásu člověka smysl. Proto je hlavním pilířem víry CASD.