9. Oběti z jídla – suchá oběť a obětování rostlinné potravy.

Video záznam

Audio záznam

PDF ke stažení

Kapitola devátá

Oběti z jídla – suchá oběť a obětování rostlinné potravy.

Pro Tajemství Bible zpracoval Ladislav Hodač

Slovo „minchah“ užívané v hebrejštině znamená dát někomu jinému, kdo je ve většině případů nadřízený, dar, nebo oběť. Když Kain a Ábel předložili své oběti Bohu, jak je zaznamenáno v Genesis 4:3–4 tak obětovali „minchah“.

Genesis 4:3–4 3Po nějakém čase se stalo, že Kain přinesl z plodů země obětní dar Hospodinu. 4I Ábel obětoval, avšak on přinesl z prvorozených svého stáda a z nich ty tučné části. A Hospodin shlédl na Ábela a na jeho obětní dar.

Takový byl také Jákobův dar Ezauovi.

Genesis 32:14–15 14Onu noc tam zůstal a pak vybral z toho, co měl s sebou, dar pro svého bratra Ezaua: 15Dvě stě koz a dvacet kozlů, dvě stě ovcí a dvacet beranů, 16třicet velbloudic se sajícími mláďaty, čtyřicet krav a deset býků, dvacet oslic a deset oslů.

Stejnou oběť – minchah tentokrát tzv. suchou, dali Josefovi jeho bratři v Egyptě.

Genesis 43:11 Jejich otec Izrael jim řekl: Když je to tak, udělejte tedy toto: Vezměte z nejlepších plodů země do svých nádob a sneste tomu muži jako dar trochu balzámu, trochu medu, ladanum, myrhu, pistácie a mandle.

Za levitského systému ustanoveného na Sinaji se v těchto obětech nikdy nepoužívalo maso.

Některé překlady nazývají tyto oběti jako suché (kralická), přídavné (ČSP a ekumenický překlad), nebo moučné (21. století) oběti. Přesnější název by byl „obětování rostlinné potravy“. (Poznámka překladatele).

Suché oběti se skládaly z rostlinných produktů, které byly hlavní potravinou národa: z mouky, oleje, vinné révy, soli a kadidla. Když toto bylo předloženo Hospodinu, tak byla určitá část spálena na oltáři, jako památka a sladká vůně Hospodinu. Zbytek náležel kněžím.

Leviticus 2:3 To, co z přídavné oběti zbude, patří Áronovi a jeho synům jako nejsvětější věc z Hospodinových ohnivých obětí.

Zápalná oběť představovala úplné odevzdání života. Suchá oběť byla uznáním svrchovanosti závislosti a správcovství vůči představenému. Byla projevem úcty k Bohu a zástavou věrnosti.

Suché oběti byly zpravidla používány v souvislosti s oběťmi zápalnými a pokojnými, ale nikoli s oběťmi za hřích, nebo za přestoupení.

Numeri 15:2–5 2Promluv k synům Izraele a řekni jim: Až vejdete do země, kde budete přebývat a kterou vám dávám, 3a budete připravovat Hospodinu ohnivou oběť ze skotu nebo z bravu ať zápalnou oběť či obětní hod jako splnění zvláštního slibu či jako dobrovolnou oběť či ve vaše svátky a tak budete připravovat příjemnou vůni Hospodinu, 4ať přinese ten, kdo přináší svůj obětní dar Hospodinu, jako přídavnou oběť desetinu éfy jemné mouky namísené se čtvrtinou hínu oleje. 5Jako litou oběť připrav čtvrtinu hínu vína k zápalné oběti či obětnímu hodu na každého beránka.

Když byl obětován beran, tak byla suchá oběť zvětšena o dvě desetiny dílů mouky. Když bylo obětováno tele, byla suchá oběť zvětšena o tři desetiny dílů mouky. Mokrá oběť byla zvětšena stejným způsobem.

Numeri 15:6–10 6anebo na berana připrav jako přídavnou oběť dvě desetiny éfy jemné mouky namísené s třetinou hínu oleje 7a jako litou oběť přines třetinu hínu vína jako příjemnou vůni Hospodinu. 8Když budeš připravovat tele jako zápalnou oběť či obětní hod jako splnění zvláštního slibu či pokojnou oběť Hospodinu, 9ať jsou s teletem přineseny jako přídavná oběť tři desetiny éfy jemné mouky namísené s polovinou hínu oleje 10a jako litou oběť přines polovinu hínu vína. To bude k ohnivé oběti jako příjemná vůně Hospodinu.

Když se suchá oběť skládala z mouky, byla zadělána olejem a bylo na ní položeno kadidlo.

Leviticus 2:1 Když někdo chce přinést Hospodinu jako obětní dar přídavnou (minchah) oběť, jeho obětním darem bude jemná mouka. Vyleje na ni olej a dá na ni kadidlo.

Hrst této mouky s olejem a všechno kadidlo bylo spáleno na památku na oltáři zápalu a to pak byla příjemná vůně Hospodinu.

Leviticus 2:2 Přinese ji synům Áronovým, kněžím. Kněz z toho vezme plnou hrst jemné mouky a oleje se vším kadidlem a bude to obětovat na oltáři jako pamětní dar, ohnivou oběť, příjemnou vůni Hospodinu.

To, co zbylo, když byla hrst mouky s olejem spálena, připadlo Áronovi a jeho synům.

Jestliže se oběť skládala z nekvašených koláčů, nebo oplatků, měly být zadělané z mouky a oleje. Poté rozřezány na kusy a měl na ně být nalit olej.

Leviticus 2:4–6 4Když přineseš jako obětní dar přídavnou oběť z něčeho upečeného v peci, bude to z jemné mouky: bochníky nekvašených chlebů namísené s olejem či placky nekvašených chlebů pomazané olejem. 5Bude-li tvým obětním darem přídavná oběť pečená na pánvi, bude z jemné mouky namísená s olejem, nekvašená. 6 Rozdrobíš ji na kousky a vyleješ na ni olej. To je přídavná oběť.

Někdy to bylo pečeno na pánvi s víkem.

Leviticus 2:7 Bude-li tvým obětním darem přídavná oběť připravená v pánvi s víkem, připraví se z jemné mouky s olejem.

Když to bylo takto předloženo, vzal kněz část a spálil to na oltáři na památku.

Leviticus 2:8–9 8Potom přídavnou oběť, která byla připravena z těchto věcí, přineseš Hospodinu. Přineseš ji knězi a on ji předloží na oltář. 9Kněz odebere z přídavné oběti pamětní dar a bude ji obětovat na oltáři jako ohnivou oběť, příjemnou vůni Hospodinu.

Co zůstalo, náleželo kněžím a bylo považováno za nejsvětější věc.

Leviticus 2:10 To, co z přídavné oběti zbude, patří Áronovi a jeho synům jako nejsvětější věc z Hospodinových ohnivých obětí. 

Oběť mouky a nekvašených koláčů pomazaných olejem měla Izrael učit, že Bůh je udržovatelem veškerého života a že jsou na Něm závislí každý den, i pokud se týká potravy. Měli se naučit, že dříve než budou užívat štědrostí, které jim život nabízí, mají uznat, že Bůh je dárcem všeho. Mělo to nasměrovat jejich mysl ke zdroji veškerého duchovního poznání. V Novém zákoně je tento zdroj označen, jako chléb života, poslaný z nebe, který dává život celému světu.

Jan 6:33 Neboť chléb Boží je ten, který sestupuje z nebe a dává život světu.

Žádný kvas.

Bůh zvláště zdůraznil, že žádná suchá – přídavná – moučná oběť nesmí být zadělána kvasem. Ani med nesmí přijít na oltář.

Leviticus 2:11–12 11Žádná přídavná oběť, kterou přinesete Hospodinu, nebude připravena z kvašeného, neboť nic z kvasu, ani nic z medu nebudete obětovat, jako ohnivou oběť Hospodinu. 12Můžete je přinést Hospodinu, jako obětní dar z prvotin, ale nepřijdou na oltář, jako příjemná vůně.

Člověk si může klást otázku, proč byly kvasnice a med zakázané k použití s jinými oběťmi a přitom mohly být obětovány jako prvotiny, ale nesměly být položeny na oltář.

Leviticus 2:12 Můžete je přinést Hospodinu jako obětní dar z prvotin, ale nepřijdou na oltář jako příjemná vůně.

Kvas je symbolem hříchu, pokrytectví, špatnosti a bezbožnosti.

Lukáš 12:1 Tehdy se shromáždil zástup desítek tisíc lidí, takže šlapali jeden po druhém; začal říkat nejprve svým učedníkům: ‚Mějte se na pozoru před kvasem farizeů, to jest před pokrytectvím‘.

1. Korintským 5:8 Slavme tedy svátek ne se starým kvasem, ani s kvasem špatnosti a zloby, ale s nekvašenými chleby upřímnosti a pravdy.

V Bibli ale nikde nenajdeme přímou zmínku o symbolickém významu medu. Většina učenců se ale shodne na tom, že med zřejmě symbolizuje hříchy, které jsou příjemné tělu a smyslům člověka. Med je tedy symbolem samo-spravedlnosti a sobectví.

Zdá se tedy, že když Bůh přikázal Izraeli, aby Mu přinesl nekvašené chleby a med, jako prvotiny, chtěl je naučit, aby Mu přinesli všechny své hříšné sklony a v srdci chovanou lásku ke světu. Chtěl jim tím říct: „Běžte a již více nehřešte“.

U suchých – přídavných – moučných obětí stejně, jako jiných, byla používaná sůl. Nazývala se: Solí smlouvy svého Boha.

Leviticus: 2:13 Každý obětní dar své přídavné oběti osolíš solí. Nenecháš svou přídavnou oběť bez soli smlouvy svého Boha. S každým svým obětním darem přineseš sůl.

U všech obětí byla používána sůl.

Marek 9:49 Neboť každý bude osolen ohněm [a každá oběť bude osolena solí].

Sůl má moc uchovat. Také činí potravu chutnou. Byla podstatnou částí každé oběti. Je symbolem uchovávající a udržující Boží moci.

Když lidé přinášeli přídavnou – suchou – moučnou oběť ze svých prvotin, používali k tomu klasy pražené na ohni a drcené zrní z čerstvého obilí.

Leviticus 2:14–16 14Přineseš-li Hospodinu přídavnou oběť z prvotin, přineseš jako přídavnou oběť ze svých prvotin klasy pražené na ohni a drcené zrní z čerstvého obilí. 15Dáš na ni olej a položíš na ni kadidlo. To je přídavná oběť. 16Kněz z ní bude obětovat pamětní dar část z jejího drceného zrní a z jejího oleje se vším kadidlem – jako ohnivou oběť Hospodinu.

Slovo drcené se dá chápat, také jako vytlučené. Ačkoliv nemáme v každém výrazu hledat skrytý smysl, zdá se, že to vytlučené zrní symbolizuje Toho, který byl zbitý pro naše hříchy.

Izaiáš 53:5 Ale on byl proboden za naše přestoupení, zdeptán za naše provinění, na něho dolehla kázeň pro náš pokoj a jeho šrámy jsme uzdraveni.

Oběti z prvotin představují Krista, jako dárce života.

Skutky 17:28 Neboť‚ v něm žijeme, pohybujeme se a jsme, jak to řekli i někteří z vašich básníků: ‚Vždyť jsme i jeho rod‘.

K obětem prvotin patří také úlitba vína, nazývaná někdy mokrá oběť nebo litá oběť.

Numeri 15:10 a 24 10a jako litou oběť přines polovinu hínu vína. To bude k ohnivé oběti jako příjemná vůně Hospodinu. 24jestliže se to stalo ne před očima pospolitosti, bylo to vykonáno nedopatřením, připraví celá pospolitost jednoho býčka jako zápalnou oběť, jako příjemnou vůni Hospodinu, i patřičnou přídavnou oběť a litou oběť podle nařízení a jednoho chlupatého kozla jako oběť za hřích.

Numeri 28:7 A k tomu patřičná litá oběť: čtvrtina hínu na každého beránka. Litou oběť opojného nápoje Hospodinu vylij ve svatyni.

Exodus 30:9 Nebudete na něm přinášet cizí kadidlo ani zápalnou či přídavnou oběť, ani na něm nebudete vylévat litou oběť.

I snopky, kterými bylo máváno, byly přinášeny jako oběť prvotin.

Leviticus 23:10–12 10Promluv k synům Izraele a řekni jim: Až vejdete do země, kterou vám dávám, a sklidíte její žeň, přinesete první snop ze své žně knězi. 11On zamává snopem před Hospodinem, abyste došli zalíbení; druhého dne po sobotě s ním kněz zamává. 12V den, kdy zamáváte snopem, připravíte ročního beránka bez vady jako zápalnou oběť Hospodinu.

Další obětí prvotin byly dva bochníky, upečené s kvasnicemi, předložené Hospodinu o Letnicích.

Leviticus 23:17–20 17Ze svých sídel přinesete dva chleby jako mávanou oběť; budou ze dvou desetin éfy jemné mouky, kvašené se budou péct jako prvotiny Hospodinu. 18Spolu s chlebem přinesete sedm ročních beránků bez vady, jednoho býčka a dva berany. To bude zápalná oběť Hospodinu s patřičnou přídavnou a litou obětí, ohnivá oběť, příjemná vůně Hospodinu. 19Připravíte též jednoho kozla jako oběť za hřích a dva roční beránky jako obětní hod pokojné oběti. 20Kněz s nimi zamává před Hospodinem spolu s chlebem z prvotin jako mávanou obětí, spolu s dvěma beránky. Budou svaté Hospodinu, pro kněze.

Jiné oběti byly denní oběti pro Árona a jeho syny a obětní dar žárlivosti.

Leviticus 6:12–13 12Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 13Toto je obětní dar Árona a jeho synů, který budou přinášet Hospodinu v den svého pomazání: desetinu éfy jemné mouky jako ustavičnou přídavnou oběť, polovinu ráno a polovinu večer.

Numeri 5:15 Ten muž přivede svou ženu ke knězi a přinese za ni obětní dar: desetinu éfy ječné mouky. Nevyleje na ni olej ani na ni nedá kadidlo, protože je to obětní dar žárlivosti, obětní dar památky připomínající vinu.

Chleby předložení.

Chleby předložení, kladené každého týdne na stůl v prvním oddělení Svatyně, byly suchou obětí předloženou Hospodinu. Hebrejský význam slova „lechem paným“ znamená doslova – chleby přítomnosti, nebo chleby tváře. Také se nazývají ustavičné chleby.

Numeri 4:7 Na stůl pro předkladné chleby rozprostřou pokrývku z modré příze a dají na něj mísy, kadidlové pánvičky, obětní misky a konve pro lité oběti; chléb ať je na něm ustavičně.

Stůl je zván stolem chlebů předložení a čistým stolem.

Leviticus 24:6 Položíš je do dvou řad, šest v řadě, na čistý stůl před Hospodina.

Chleby předložení se skládaly z dvanácti bochníků a každý byl udělán ze čtyř pětin éfy mouky. Chleby byly každou sobotu vyměňovány a naskládány do dvou sloupců.

Kněží, kteří měli začít svoji službu v novém týdnu, začali svou práci večerní obětí v sobotu. Kněží, kteří odcházeli, skončili svoji práci v sobotu ranní obětí. Kněží, kteří odcházeli odklízeli staré chleby a ti kteří přicházeli, kladli chleby nové. Dbali na to, aby neodklidili staré chleby dříve, než byly položeny chleby nové. Chleby musely být na stole stále. Byly to chleby Boží přítomnosti. Na dva sloupce chlebů Boží přítomnosti bylo položeno kadidlo ve dvou kalichách. Když byly v sobotu chleby vyměněny, bylo toto kadidlo vyneseno ven a spáleno na oltáři zápalu.

Chléb přítomnosti byl obětován Bohu, jako symbol věčné smlouvy.

Leviticus 24:8 Sobotu co sobotu to bude trvale připravovat před Hospodinem; to je mezi syny Izraele věčná smlouva.

Bylo to svědectví, že Izrael byl závislý svou existencí na Bohu. Bůh jim sliboval, že zná jejich potřeby a že je bude živit. Oni si zase měli připomínat, že jim to slíbil.

Na stole s předloženými chleby byly také umístěny mísy, lžíce, láhve a poháry k vylévání.

Exodus 25:29 Uděláš k němu mísy, kadidlové pánvičky, konve a obětní misky, s nimiž jsou vylévány lité oběti. Uděláš je z čistého zlata.

Není zde explicitně řečeno, že by na stole s předloženými chleby bylo víno, ale byly tam misky z nichž se lité oběti vylévaly.

Ve spojitosti s každodenní obětí je zmíněno:

Numeri 28:7 A k tomu patřičná litá oběť: čtvrtina hínu na každého beránka. Litou oběť opojného nápoje Hospodinu vylij ve svatyni.

Hebrejské slovo „šekar“, které je zde přeloženo jako – opojný nápoj, je spíš míněno jako silný nápoj ve smyslu, že šťáva nebyla ředěná vodou. Text neříká kde měl být nápoj ve Svatyni vylit.

Pokud jde o oltář s kadidelnicí, bylo Izraeli zakázáno na něm obětovat cizí kadidlo a ani mokré oběti.

Exodus 30:9 Nebudete na něm přinášet cizí kadidlo, ani zápalnou či přídavnou oběť, ani na něm nebudete vylévat litou oběť.

Pokud se týká stolu s předloženými chleby, tak můžeme vidět paralelu mezi tímto stolem ve Starém zákoně se stolem Pána Ježíše v zákoně Novém.

Lukáš 22:29–30 29A já vám uděluji království, jako je můj Otec udělil mě, 30abyste jedli a pili u mého stolu v mém království; usednete na trůnech a budete soudit dvanáct kmenů Izraele.

1. Korintským 10:21 Nemůžete pít Pánův kalich i kalich démonů; nemůžete mít podíl na Pánově stolu i na stolu démonů.

Chléb symbolizuje Kristovo tělo, které bylo rozlámané kvůli nám. Kalich je symbolem Nové smlouvy v Jeho krvi.

1. Korintským 11:24–26 24vzdal díky, rozlomil jej a řekl: ‚[Vezměte, jezte.] Toto je mé tělo, které [se] za vás [láme]. Toto čiňte na mou památku.‘ 25Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: ‚Tento kalich je nová smlouva v mé krvi; toto čiňte, kdykoliv byste pili, na mou památku.‘ 26Neboť kdykoliv byste jedli tento chléb a pili [tento] kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde.

Předložený chléb je symbolem Krista.

Jan 6:51 Já jsem ten živý chléb, který sestoupil z nebe. Kdo jí z tohoto chleba, bude žít na věčnost. A chléb, který já dám za život světa, je mé tělo.

Kristus je zároveň i naším přímluvcem.

Židům 7:25 Proto také může dokonale zachránit ty, kteří skrze něho přistupují k Bohu, neboť je stále živ, aby se za ně přimlouval.

Oběti prvotin byly symbolem toho, že Bůh je suverénní a svrchovaný vládce a člověk je Jeho správce. Zápalná oběť jako by říkala: ‚Vše, co jsem, je Hospodinovo‘. Oběť prvotin, jako by říkala: ‚Vše, co mám, je Hospodinovo‘. Když je tedy člověk zasvěcen Bohu, tak to zahrnuje jeho samého, stejně, jako vše, co má. Proto oběť prvotin vždy provází oběť zápalnou.

Zasvěcení prostředků.

 Přídavná oběť je určitá a zvláštní oběť, která posvěcuje prostředky. Oběť zápalná posvěcuje život. Posvěcení prostředků musí předcházet posvěcení života. Jedno je výsledkem druhého. Posvěcení života je nemyslitelné bez posvěcení prostředků. S tím není v Božím plánu počítáno. Posvěcení prostředků bez posvěcení života je nepřijatelné. Obojí patří dohromady. Spojeni tvoří dokonalou oběť, ze které má Bůh radost. Je sladkou vůní, která je libá Hospodinu.

Je nutné zdůraznit myšlenku správcovství. Mnozí, kteří si říkají křesťané, mluví hlasitě o svatosti a úctě k Bohu, ale jejich skutky se neshodují s tím, co předstírají. Peněženka je zavřená, prosby zůstávají nepovšimnuty, Boží dílo vázne. Takoví lidé by měli pochopit, že posvěcení života zahrnuje i posvěcení prostředků. Je ale mylné se domnívat, že posvěcení prostředků je vše, co Bůh požaduje. Jsme odpovědni za nadání, nebo talent a různé prostředky, které nám Bůh dal, jako jsou peníze, čas atd. Všechno co máme, patří Bohu. My jsme pouhými správci. Nadání, jako je hudba, zpěv, umění, výřečnost, vůdcovství a jiné, náležejí Bohu. Musí Mu být zasvěcené, neboli tzv. položeny na oltář.

Jemná mouka, používaná v přídavné oběti je částečně výsledkem úsilí lidské práce. Bůh způsobuje, že obilí roste. On dává sluneční svit a déšť. Je to On, kdo vkládá životadárné vlastnosti do zrna. Člověk zasévá a sklízí obilí, mele mouku, odděluje z ní hrubé částice, až se z ní stane jemná mouka. Pak je to předloženo Bohu, buď jako mouka, nebo koláč. Konečný produkt je výsledkem spolupráce mezi Bohem a člověkem a je pak navrácen a věnován Bohu. Je to symbol životního díla člověka zdokonaleného vedením Boží ruky.

Bůh dává každému člověku různá obdarování. Očekává, že je člověk zdokonalí a zmnohonásobí. Tak jako všechno hrubé muselo být odstraněno z mouky, tak i z lidského charakteru musí být odstraněn hřích a zůstat tzv. ‚jemná mouka‘. S ničím jiným se Bůh nespokojí.

Jemná mouka tedy představuje lidské životní dílo, zdokonalení obdarování, které od Boha obdržel. Co symbolizovaly chleby předložení, vzhledem k národu, to symbolizuje zápalná oběť vůči jednotlivci. Jak výstižný je výraz jemná mouka. Mouka je obilí, které bylo rozemleté mezi horním a dolním mlecím kamenem. To zrní bylo schopné k zasetí, schopné k zachování věčného života. Jako mouka je ale rozmačkané a neživé. Jako mouka nemůže být znovu zaseto. Život je z něj vymačkán, je mrtvé. Je ale neužitečné? V žádném případě. Dalo život, zemřelo, aby jiní mohli žít. Rozdrcení jeho vlastního života se stalo prostředkem, pomocí něhož je život zvěčněn a zušlechtěn. Život obsažený v semeni, nyní v podobě mouky, napomáhá udržovat při životě člověka, který byl stvořen podle Božího obrazu. Smrt semene tedy způsobila, že člověk může žít.

 Služba utrpení.

Jen málo lidí žije životem, který má pro lidstvo trvalou hodnotu, dokud tito lidé neprojdou hlubokými životními krizemi, jako je hluboký zármutek, zklamání a různé formy utrpení. Většinou v takových situacích nalézají Boha. Často to jsou temné dny, které v sobě nesou paprsky požehnání a způsobují, že semeno klíčí a rodí plody. Utrpení připravuje člověka k hlubšímu chápání života. Zjemňuje ducha. Vdechuje do něho soucit s jinými lidmi, kteří také trpí. Nutí člověka, aby měl soucit s jinými a aby pokorně kráčel před Bohem a lidmi.

Jenom ten, kdo skutečně trpěl a miloval opravdu žil. Utrpení a láska se nedají oddělit. Láska vyžaduje oběť. Oběť často vyžaduje utrpení. Pravá láska ale považuje oběť za výsadu.

Koloským 1:24 Nyní se raduji v utrpeních pro vás a ve svém těle doplňuji, co zbývá ze soužení Kristových pro jeho tělo, jímž jest církev.

Školu utrpení jsme nepochopili, dokud jsme se nenaučili se z něho radovat.

2. Korintským 1:5–6 5Neboť jako se na nás rozhojňují Kristova utrpení, tak se skrze Krista rozhojňuje i naše povzbuzení. 6Jsme-li tedy v soužení, je to k vašemu povzbuzení a záchraně; jsme-li povzbuzováni, je to k vašemu povzbuzení, které se projevuje ve vytrvalém snášení týchž utrpení, jež snášíme i my.

Židům 5:8 Ačkoli to byl Syn, naučil se poslušnosti tím, co vytrpěl.

Židům 5:2 Dovede být mírný vůči nevědomým a bloudícím, protože i sám je obklopován slabostí.

Židům 2:18 Protože sám vytrpěl pokušení, může pomoci těm, kteří jsou pokoušeni.

A ještě Židům 12:2 Upřeně hledíce k původci a dokonavateli víry Ježíši, který pro radost, která byla před ním, podstoupil kříž, pohrdnuv hanbou, a sedí po pravici Božího trůnu.

Utrpení bylo údělem Božího lidu ve všech dobách. Je součástí Božího plánu. Jenom tak můžeme získat určité zkušenosti. Jen tak můžeme na místě Krista sloužit těm, kteří procházejí údolím stínu smrti.

2. Korintským 1:3–4 3Požehnaný Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškerého povzbuzení, 4který nás povzbuzuje v každém našem soužení, abychom i my mohli povzbuzovat ty, kteří jsou v jakémkoli soužení, tím povzbuzením, kterým Bůh povzbuzuje nás.

Posuzováno z tohoto hlediska se utrpení stává požehnáním. Uschopňuje člověka sloužit takovým způsobem, jak by to bez takové zkušenosti nebylo možné.

Filipským 1:29 Neboť vám je z milosti pro Krista dáno, abyste nejen v něj věřili, ale i pro něho trpěli.

K lepšímu pochopení jak důležité je mít společenství s utrpením Ježíše nám pomůže, když se podíváme, jakými zkušenostmi prošli mnozí z Božího lidu v minulosti. Připomeňme si ty tři strašné dny, které prožil Abrahám, když mu Bůh přikázal, aby obětoval svého syna. Připomeňme si tu noc Jákobova soužení, která z hříšníka učinila světce. Připomeňme si čas strávený Josefem v cisterně, když čekal na smrt. Připomeňme si jeho strach, když byl prodán jako otrok do Egypta, jeho zážitky z vězení způsobeného křivými obviněními. Připomeňme si pronásledování Jeremiáše i utrpení Ezechiele, když dostal příkaz, aby šel a kázal, místo aby směl zůstat u své umírající manželky. Připomeňme si temnou a hroznou zkušenost ve vězení, když pochybnosti napadly jeho mysl. Vzpomeňme na trn v Pavlově těle, který si nesměl odstranit. A přece výsledkem všech těchto zkušeností byly ušlechtilejší životy lidí s větší prozíravostí a větším užitkem pro jiné lidi. Bez těchto zkušeností by tito lidé nikdy nemohli vykonat dílo, které vykonali a ani by nemohli být pro nás dnes takovou inspirací, jako jsou nyní. Tak jako květiny vydávají intenzivnější vůni, když jsou rozmačkány, tak může velká bolest zušlechtit, zkrášlit a povznášet život k Boží potřebě.

Posvěcený Duchem.

Mouka upotřebená v přídavné oběti nesměla být obětována suchá. Měla být zadělána olejem, nebo olejem polita.

Leviticus 2:4–5 4Když přineseš jako obětní dar přídavnou oběť z něčeho upečeného v peci, bude to z jemné mouky: bochníky nekvašených chlebů namísené s olejem či placky nekvašených chlebů pomazané olejem. 5Bude-li tvým obětním darem přídavná oběť pečená na pánvi, bude z jemné mouky namísená s olejem, nekvašená.

Olej je symbolem Božího ducha. Jen když je život člověka posvěcen Svatým duchem, je s ním smíšen a pomazán, může potěšit Boha. Utrpení samo o sobě nemůže být požehnáním. Mohlo by vést k zatvrzení srdce a trpkosti. Ale když se Boží duch zmocní člověka a pronikne ho duch Ježíše Krista, tak se projeví výsledky zasvěceného života.

Kadidlo obětované každé ráno a každý večer ve Svatyni, představovalo Kristovu spravedlnost. Stoupalo vzhůru s modlitbami kněze za národ, jako líbezná vůně Hospodinu. Tak i kadidlo obětované s přídavnou obětí mělo stejný účinek pro jednotlivce. Při ranní a večerní oběti se kněz modlil za celý národ. Při oběti přídavné, bylo kadidlo upotřebeno pro jednotlivého člověka.

V myslích Izraelitů kadidlo a modlitba úzce souvisely. Každé ráno a večer, když kadidlo zobrazující Kristovy zásluhy a přímluvy stoupalo vzhůru ve Svatyni, byly tyto modlitby předkládány celým národem. Kadidlo pronikalo svojí vůní nejen první a druhé oddělení Svatyně, ale jeho sladká vůně byla cítit i v širším okolí stánku úmluvy. Byla to výzva, aby se všichni lidé v modlitbě sjednotili se svým Stvořitelem.

Modlitba je pro křesťana životně důležitá. Je dechem duše. Je základním prvkem každé životní zkušenosti. Musí provázet každou oběť a tím jí učinit líbeznou. Bez modlitby zaniká duchovní život a tím nastává rozklad a smrt. To, co mělo původně být živou vůní k životu, se stává smrtelnou vůní k smrti.

Marek 9:49 Neboť každý bude osolen ohněm [a každá oběť bude osolena solí].

Oheň očišťuje, sůl udržuje. Být solen ohněm, tedy znamená nejen očištění, ale i zachování. Bůh chce mít čistý lid, jehož hříchy jsou prominuty. Nestačí jenom, aby člověku bylo odpuštěno a byl očištěn. Musí také akceptovat udržující Boží moc. Musíme být čistí stále. Ten oheň nemá být ohněm ničivým, ale očisťujícím. Nejdříve musíme být očištěni a pak udrženi v čistotě. Solení ohněm! Solení solí! Očištěni a udrženi čistí! Jaké je to podivuhodné opatření.

Přídavná oběť, i když nebyla tou nejdůležitější, v sobě pro zbožného člověka nese krásná poučení. Všechno kým jsme, musí být položeno na oltář. Vše co máme, patří Bohu. A Bůh očistí a udrží své vlastnictví. Kéž bychom si toto ponaučení vzali k srdci.

Související přednášky

Chram_2
Služba ve svatyni - M. L. Andreasen

22. Soud.

Kapitola dvacátá druhá.  Soud.  Pro Tajemství Bible zpracoval Ladislav Hodač Čím dál více se rozmáhá názor, že neexistuje skutečné vzkříšení těla. Lidé následující názory tzv.

Celý článek
Chram_2
Služba ve svatyni - M. L. Andreasen

21. Poslední generace.

Kapitola dvacátá první.  Poslední generace Pro Tajemství Bible zpracoval Ladislav Hodač Konečná ukázka toho co může evangelium učinit v lidech a pro lidi, stále leží

Celý článek
Chram_2
Služba ve svatyni - M. L. Andreasen

20. Poslední spor.

Kapitola dvacátá.  Poslední spor  Pro Tajemství Bible zpracoval Ladislav Hodač V osmé kapitole knihy Daniel, ve čtrnáctém verši se vyskytuje výrok, na který zaměříme svoji pozornost.

Celý článek