Kapitola dvacátá první.
Poslední generace
Pro Tajemství Bible zpracoval Ladislav Hodač
Konečná ukázka toho co může evangelium učinit v lidech a pro lidi, stále leží v budoucnosti. Kristus nám ukázal cestu. Přijal lidské tělo a v tom těle ukázal, co dokáže Boží moc. Lidé mají následovat jeho příklad a dokázat, že to, co Bůh vykonal v Kristu, může vykonat v každé lidské bytosti, která se mu podřídí. Svět čeká na tento důkaz.
Římanům 8:19 Vždyť celé tvorstvo toužebně vyhlíží a očekává zjevení Božích synů.
Až se toto uskuteční, přijde konec. Bůh tím uskuteční svůj plán. Ukáže, že mluví pravdu a satan je lhář. Jeho vláda bude ospravedlněna.
Pokud se týká svatosti, tak se dnes ve světě učí mnohým falešným naukám na toto téma. Na jedné straně jsou ti, kteří popírají, že Bůh má moc zachránit člověka od hříchu. Na druhé straně jsou ti, kteří se před lidmi honosí svou zbožností a chtějí, abychom věřili, že jsou bez hříchu. V té první skupině jsou nejenom nevěřící lidé a pochybovači, ale také členové církve, kteří jsou přesvědčeni, že nad hříchem nelze zvítězit, takže přijali jakousi dohodu s hříchem. V té druhé skupině jsou lidé, kteří nemají správný pojem ani o hříchu ani o Boží svatosti. Jejich duchovní vidění je tak oslabeno, že nejsou schopni poznat své vlastní nedostatky a proto věří že jsou dokonalí. Náboženství chápou tak, že jejich vlastní chápání pravdy a spravedlnosti je nadřazeno nad to, co je odhaleno v Božím slově. Je nesnadné rozhodnout, který omyl je větší.
Je neoddiskutovatelné, že Bible ke svatosti nabádá.
1. list Tesalonickým 5:23 A sám Bůh pokoje kéž vás celé posvětí a celého vašeho ducha i duši i tělo kéž zachová bez poskvrny až k příchodu našeho Pána Ježíše Krista.
Židům 12:14 Usilujte o pokoj se všemi a o posvěcení, bez něhož nikdo neuvidí Pána.
1. list Tesalonickým 4:3 Neboť toto je vůle Boží, vaše posvěcení, abyste se zdržovali smilstva,
Řecké slovo „hagios“ se ve všech svých formách překládá jako – posvětit, svatý, svatost, posvěcený, posvěcení. Je to stejné slovo, které se používá pro dvě oddělení Svatyně a znamená to něco, co je odděleno pro Boha. Posvěcená osoba je ta, která je oddělená pro Boha. Její celý život je zasvěcen Jemu.
Odpuštění a očištění.
Plán spasení musí nezbytně zahrnovat nejen odpuštění hříchu, ale i úplné obnovení. Osvobození od hříchu je víc, než jen odpuštění hříchu. Odpuštění předpokládá hřích a je podmíněné tím, že se člověk s hříchem rozejde. Posvěcení znamená odloučit se od hříchu a naznačuje osvobození od jeho moci a vítězství nad ním. Odpuštění je prostředkem k neutralizaci účinku hříchu a posvěcení je obnova moci pro úplné vítězství.
Hřích, stejně jako některé nemoci, zanechává člověka v žalostném stavu, slabého, malomyslného, sklíčeného. Neovládá dostatečně svou mysl, schází mu vůle a přes nejlepší úmysly je nezpůsobilý učinit to, o čem ví, že je správné. Má pocit, že není naděje. Ví, že si za vše může sám a lítost naplňuje jeho nitro. K jeho tělesné slabosti se přidává trýzeň svědomí. Ví, že zhřešil a je to jeho vina. Neslituje se někdo nad ním?
Pak přichází evangelium. Je mu zvěstována dobrá zpráva. I když jsou jeho hříchy rudé jako šarlat, budou bílé jako vlna, jako sníh. Vše je prominuto. Je „zachráněn.“ Jaké je to podivuhodné osvobození. Jeho mysl je klidná. Jeho svědomí ho již déle nemučí. Bylo mu odpuštěno, jeho hříchy jsou svrženy do hlubin moře. Jeho srdce přetéká chválou Boha za jeho milosrdenství a dobrotou vůči němu. Jako je zachráněna poškozená loď, dovlečená do přístavu, tak je zachráněn i člověk, ale není zdráv. Loď je zapotřebí opravit, než je opět způsobilá k plavbě. Tak i člověk potřebuje rekonstrukci, než bude plně obnoven. Tento proces obnovy se nazývá posvěcením a zahrnuje tělo, duši a ducha. Když je dílo dokončeno, tak je člověk svatý, je kompletně posvěcený, je obnovený v Boží obraz. Svět čeká na ukázku toho, co může evangelium učinit pro člověka.
V Bibli se jak o procesu, tak i o skončeném díle, mluví jako o posvěcení.
1. list Korintským 1:2 Církvi Boží, která je v Korintu, posvěceným v Kristu Ježíši, povolaným svatým, spolu se všemi, kteří na kterémkoliv místě vzývají jméno našeho Pána Ježíše Krista, Pána jejich i našeho:
2. list Korintským 1:1 Pavel, z Boží vůle apoštol Krista Ježíše, a bratr Timoteus církvi Boží, jež je v Korintu, se všemi svatými, kteří jsou v celé Achaji:
Hebrejům 3:1 Proto, svatí bratři, účastníci nebeského povolání, pohleďte na apoštola a velekněze našeho vyznání, Ježíše,
Zběžný pohled do epištoly adresované Korintským přesvědčí brzy čtenáře, že ti svatí, o kterých je tam řeč, měli své chyby. Přesto se o nich mluví jako o posvěcených a povolaných k tomu, aby byli svatí. Důvodem je, že dokončené posvěcení není nikdy záležitostí dne, nebo roku, ale celého života. Začíná to v okamžiku, když je člověk obrácen a trvá to po celý život. Každé vítězství urychluje postup. Je jenom málo křesťanů, kteří nezískali vítězství nad nějakým hříchem, který je dříve velmi obtěžoval a přemáhal je. Mnozí lidé, kteří byli například otroky závislosti na tabáku a dosáhli vítězství nad tímto návykem, se radují ze svého vítězství. Tabák pro ně přestal být pokušením, již je nevábí. Takový člověk zvítězil. V tomto smyslu je posvěcen. Když zvítězil takový člověk nad jedním hříšným návykem, je logické, že může zvítězit i nad jinými hříšnými návyky. Když získá vítězství například nad pýchou, ctižádostí, láskou ke světu, nad vším zlým, je takový člověk připraven k tomu být oslaven v novém těle. Byl vyzkoušen ve všech směrech. Nepřítel spasení se ho ze všech sil snažil svést, ale nic v něm nenalezl. Satan pro něj již nemá žádná pokušení. Přemohl všechny nástrahy. Stojí před Božím trůnem bez chyby. Kristus na něj dává svou pečeť. Nyní je už v bezpečí, protože Bůh dokončil své dílo. Ukázka toho, co může Bůh učinit s lidstvem, je dokončena.
Toto se naplní na posledním pokolení věřících, žijících na zemi před druhým příchodem Ježíše Krista. Skrze ně ukáže Bůh, co může učinit s lidstvem. Vezme nejslabší ze slabých, ti kteří jsou na konci lidských dějin nejvíce oslabeni působením hříchu, na nich Bůh ukáže svoji moc. Budou podrobeni všem pokušením, ale nepadnou. Dokážou, že je možné žít bez hříchu. To je důkaz, na který svět čeká a na který je Bůh připravoval. Všem bude zřejmé, že evangelium je Boží moc a může člověka plně zachránit. Všichni zjistí, že Bůh je pravdivý ve svých výrocích.
V závěru velkého sporu mezi silami dobra a zla bude Boží lid podroben konečné zkoušce. Andělé a celý svět uvidí, že neexistuje nic, co by satan mohl vymyslet, co by otřáslo božím lidem. Boží rány dopadají na zemi, zkáza je vidět všude kolem, dívají se do tváře smrti, ale podobně jako Job, neustoupí ze svých postojů. Nic nemůže způsobit, aby zhřešili.
Zjevení 14:12 Zde je vytrvalost svatých, kteří zachovávají Boží přikázání a Ježíšovu víru.
Po celé dějiny světa, měl Bůh svůj lid. Byli pronásledovaní, snášeli neštěstí a zármutek. Přes všechny satanem způsobené rány, jak říká apoštol Pavel, skrze víru si uchovali spravedlnost.
Židům 11:37–38 37byli ukamenováni, rozřezáni pilou, [pokoušeni,] zemřeli rozsekáni mečem, toulali se v ovčích rounech, v kozích kůžích, trpěli nedostatkem, zakoušeli útisk a zlé jednání. 38Ti, jichž svět nebyl hoden, bloudili po pustinách, horách, jeskyních a roklinách země.
Dodatkem k této skvělé skupině svědků, z nichž mnozí byli mučedníky pro svou víru, bude mít Bůh v době konce ostatek. Skrze ně dá celému vesmíru důkaz své lásky, moci a spravedlnosti. Když si odmyslíme zbožný život Ježíše Krista a Jeho oběť na kříži, bude tento ostatek nejúchvatnějším důkazem všech dob toho, co může Bůh učinit v lidech.
V poslední generaci božího lidu se plně projeví Boží posvěcující moc. Ukázka této moci obhájí Boha. Očistí Jej od všech obvinění, která proti Němu satan vznesl. Nepřítel spasení bude poražen. To, co jsme si řekli musíme hlouběji prozkoumat.
Vzpoura v nebi.
Vzpoura, která vznikla v nebi, představila hřích celému vesmíru a musela být strašným zážitkem, jak pro Boha, tak i anděly. Až do té doby byl všude mír a soulad. Neshoda byla neznámá, protože mezi všemi bytostmi vládla jen láska. Pak se nesvatá ctižádost probudila v srdci Lucifera. Rozhodl se, že chce být jako Bůh.
Izaiáš 14:12–14 12Jak jsi spadl z nebes, třpytivá hvězdo, synu úsvitu? Byl jsi odseknut k zemi, ty, který jsi porážel národy! 13A ty sis řekl ve svém srdci: Vystoupím do nebes, nad hvězdy Boží vyvýším svůj trůn; usednu na Hoře shromáždění na nejzazším severu. 14Vystoupím na výsosti oblaku, vyrovnám se Nejvyššímu.
Prohlášení tohoto úmyslu se rovnalo pokusu sesadit Boha a uchvátit Jeho trůn. Bylo to vypovězení války. Bůh tuto výzvu přijal.
Nemáme přímou biblickou zprávu o tom, jaké prostředky použil satan k tomu, aby na svou stranu získal velké množství andělů. Je jasné, že lhal a že byl vrahem od počátku.
Jan 8:44 Vy jste z otce Ďábla a chcete činit žádosti svého otce. On byl vrah od počátku a nestál v pravdě, protože v něm pravda není. Když mluví lež, mluví ze svého vlastního, protože je lhář a otec lži.
Každá vražda má svůj počátek v nenávisti. Satanova nenávist vyvrcholila zavražděním Božího Syna. Satanova nenávist byla zaměřena nejen proti Otci, ale i proti Synu. Satan nejenom že vyhrožoval, ale skutečně ustanovil svůj trůn.
Ezechiel 28:2 Lidský synu, řekni předákovi Týru: Toto praví Panovník Hospodin: Jelikož se tvé srdce povýšilo a řekl jsi: Jsem bůh, obydlil jsem božské sídlo uprostřed moří — ale jsi člověk, a ne bůh a vydával jsi své srdce za srdce božské.
Spor vyvrcholil do bodu, kdy v nebi bylo každému jasné, o co se jedná. Všichni se museli rozhodnout a postavit se na jeho stranu, nebo proti němu.
Při každé vzpouře se udává nějaká příčina, ať už skutečná, nebo vymyšlená. Někteří jsou nespokojeni s nějakou situací, a když se ta věc nenapraví, uchýlí se ke vzpouře. Ti, kteří sympatizují s hlavním vzbouřencem, se ke vzpouře připojí. Druzí zůstanou věrní vládě a musí bojovat, aby přežila.
Něco podobného se odehrálo v nebi.
Zjevení 12:7–9 7A v nebi nastala válka: Michael a jeho andělé museli bojovat s drakem. Drak i jeho andělé bojovali, 8ale neobstáli, a už pro ně nebylo místo v nebi. 9A byl svržen veliký drak, ten dávný had, nazývaný Ďábel a Satan, který svádí celý obydlený svět. Byl svržen na zem a jeho andělé byli svrženi s ním.
Ačkoliv byl satan přemožen, nebyl zničen. Svojí vzpourou v podstatě prohlásil, že Boží vláda je postavena na nepravdivých principech. Tím, že se posadil na vlastní trůn, uplatňoval si nárok, že má větší moudrost a že je spravedlivější než Bůh. Tato tvrzení jsou v podstatě obsahem každé vzpoury proti nějaké vládě. Bůh musel dát satanovi příležitost, aby prokázal, že jeho tvrzení jsou nesprávná. Aby odstranil všechny pochybnosti v myslích andělů a později lidí, musel satana nechat, aby pokračoval ve svém díle. Tak bylo nepříteli dovoleno žít a zřídit svou vlastní vládu. Po dobu přibližně šest tisíc let ukazuje celému vesmíru, jakým způsobem vládne na planetě zemi, když k tomu má příležitost.
Satan ukazuje, co umí.
Projev satanovy vlády na planetě zemi můžeme vidět po celou dobu lidských dějin. Od doby, co Kain zabil Ábela, jsme svědky nenávisti, krveprolévání, útlaku na celé planetě. Dobrota, ctnost a spravedlnost trpí. Neřest, podlost a korupce triumfují. Spravedlivý člověk je kořistí zla. Boží poslové byli mučeni a zabíjeni. Boží Zákon byl zašlapán do prachu. Když Bůh poslal svého Syna, tak na místo, aby Ho lidé vítali a vzdávali Mu čest, tak Ho z podněcování satana ukřižovali.
Ani potom Bůh satana nezničil. Ukázka toho, co je pravda, musí být všem zřetelná. Teprve, až nastanou poslední události a lidé se budou chystat se navzájem vyhubit, Bůh zasáhne, aby zachránil ty, kteří mu patří. V myslích všech bytostí už nebude pochybnosti o tom, že kdyby měl satan neomezenou moc, tak by zničil každý náznak dobra, svrhl Boha z trůnu, zavraždil Božího Syna a zřídil království založené na násilí, sebeuspokojování a kruté ctižádostivosti.
Po celou dobu svého působení satan jasně prokázal svou povahu a to, kam vede nezkrocená ctižádost. Na začátku chtěl být podobný Bohu. Nebyl spokojen se svým postavením nejvyšší stvořené bytosti. Chtěl být Bohem. Důkazy ukazují, že když upne svou mysl na tento cíl, tak ho nic nezastaví. Kdokoliv se mu postaví do cesty, musí být zničen, i kdyby to byl sám Bůh.
Všude můžeme vidět, že vysoké postavení neuspokojí ctižádostivého jedince. Musí být nejvyšší, ale ani pak není spokojen. Často se stává, že člověk v nízkém postavení si myslí, že kdyby byl ve vyšším postavení, tak by byl spokojený. Otázkou je, jestli by to tak bylo. Lucifer spokojen nebyl. Chtěl se stát Bohem.
Rozdíl, mezi Kristem a satanem by nemohl být zřetelnější. Satan byl, je a bude ochoten udělat cokoliv, aby dosáhl svého cíle – být Bohem. Kristus na druhé straně nelpěl na tom, být Bohem. Dobrovolně se ponížil a byl poslušným až na smrt, na smrt na kříži. Přestože byl Bohem, stal se člověkem. A to není pouze dočasné. Zůstane v podobě člověka po celou věčnost. Satan sám sebe vyvyšuje, Kristus se pokořil. Satan se chtěl stát Bohem, Kristus se stal člověkem. Satan chtěl sedět na trůnu, jako Bůh, Kristus jako služebník poklekl a umyl svým učedníkům nohy. Rozdíl by nemohl být větší.
Lucifer.
V nebi byl Lucifer jedním z cherubů ochránců.
Ezechiel 28:14 Ty jsi byl zastírající cherub ochránce a tak jsem tě ustanovil, byl jsi na svaté Boží hoře, procházel ses uprostřed ohnivých kamenů.
Text se týká dvou andělů, kteří ve Svatyni svatých stáli na truhle svědectví a zakrývali slitovnici. To byl nepochybně nejvyšší úřad, který mohl anděl zastávat, protože truhla svědectví – slitovnice, byla v bezprostřední blízkosti Boha. Tito andělé byli zvláštními strážci Zákona. Lucifer byl jedním z nich.
Prorok Ezechiel má zajímavý výrok, který se vztahuje na Lucifera.
Ezechiel 28:12 Lidský synu, pozvedni žalozpěv nad týrským králem. Řekneš mu: Toto praví Panovník Hospodin: Ty pečetíš vzor plné moudrosti a dokonalé krásy.
Text, zdá se, naznačuje vysoké postavení a vznešenou výsadu, kterou měl satan, než padl. Byl takovým – jakoby – předsedou vlády, bychom mohli říct. Jako i v pozemské vládě musí být k dokumentu, nebo zákonu připojena pečeť, aby byl platný, tak i v Boží vládě, zdá se, se používá pečeť. Bůh zřejmě určil andělům jejich činnost, stejně, jako to udělal v případě člověka. Jeden anděl má moc nad ohněm.
Zjevení 14:18 A jiný anděl [vyšel] z oltáře a ten měl moc nad ohněm. Mocným hlasem zvolal na toho, který měl ostrý srp: “Pošli svůj ostrý srp a skliď hrozny z vinné révy země, neboť její plody dozrály.“
Jiný nad vodou. Zjevení 16:5 Uslyšel jsem, jak anděl vod říká: “Spravedlivý jsi, který jsi a kterýs byl, ty Svatý, že jsi vynesl tento soud;“
Další měl pečeť živého Boha.
Zjevení 7:2 A uviděl jsem jiného anděla, jak vystupuje od východu slunce a má pečetidlo živého Boha. Mocným hlasem zvolal na ty čtyři anděly, kterým bylo dáno škodit zemi a moři:
Jak jsme již řekli, výrok v knize Ezechiel 28:12, pokud se týká pečetě, není zcela jasný. Někteří jej překládají: „Ty, který připojuješ pečeť na nařízení.“ Je-li toto stanovisko správné, jestli byl Lucifer, něco jako předseda vlády a držitelem pečeti, poskytuje to dostatečný důvod, proč by si mohl přát nahradit Boží pečeť vlastní pečetí.
Je zřejmé, že satan vyvinul velké úsilí proti Božímu Zákonu. Jestliže Boží Zákon je popisem Boží povahy a jestliže Boží povaha je úplně jiná než satanova, tak musí být satan tímto Zákonem odsouzen. Kristus a Zákon tvoří jednotu. Kristus je Zákonem v Těle, je Zákonem v praktickém životě. Z toho důvodu Kristův život odsuzuje. Když satan bojoval proti Kristu, bojoval také proti Zákonu. Když nenávidí Zákon, nenávidí Krista. Krista a Zákon nelze od sebe oddělit.
Zajímavý text najdeme v
Žalmu 40:8–9 8Tu jsem řekl: „Hle, přicházím. Ve svitku knihy je o mně psáno. 9Oblíbil jsem si dělat to, co je ti milé, můj Bože. Tvůj zákon je v mém nitru.”
Ač je to nepochybně básnické vyjádření a neměli bychom ve výkladu zacházet příliš daleko, tento text očividně vyvyšuje Zákon. „Tvůj Zákon je v mém nitru.“ Zákeřný útok proti Božímu Zákonu je bodnutím do Kristova srdce. Bodnutí do Kristova srdce je zákeřnou ranou do Zákona. Přesně to zamýšlel satan docílit při ukřižování Krista. Bůh ale docílil jiného výsledku. Kristova smrt byla oslavou Zákona. Smrt Božího Syna nesmírně posílila Boží Zákon a učinila ho úctyhodným. Dala lidem novou představu o jeho posvátnosti a hodnotě. Z toho, že Bůh byl ochoten nechat svého Syna zemřít, z toho, že se Kristus ochotně vzdal svého života spíše, než by zrušil Zákon, z toho, že je snazší aby pominula země i nebe, než by přestalo platit to, co Bůh řekl je zřejmé, že Zákon je úctyhodný a svatý.
Svým životem i smrtí na kříži demonstroval Kristus jasně, že je možné dodržovat Boží Zákon. Satan neměl úspěch se sváděním Krista ke hříchu. Možná ani neočekával, že by byl schopen to udělat. Ale kdyby se mu přece jenom podařilo svést Krista k tomu, aby užil svou Božskou moc ke své záchraně, tak by mnoho dokázal. Kdyby Kristus podlehl, satan by mohl tvrdit, že Bohem zamýšlený důkaz toho, že lidé mohou zachovávat Boží přikázání je nepravdivý. Ale Kristus satana přemohl. Ovšem až do posledního okamžiku pokračoval satan se stejnou taktikou. Jidáš doufal, že Kristus zachrání sám sebe, když použije svou Božskou moc. Když visel na kříži, lidé se Mu posmívali. Ostatní chtěl spasit, ale sebe zachránit nedokáže. Ale Kristus pokušení nepodlehl. Měl moc se zachránit, ale neučinil to. Satan byl velmi udiven. Nedovedl to pochopit. Věděl, že když Kristus zemře, aniž by zhřešil, je jeho zkáza zpečetěna. Svou smrtí Kristus zvítězil.
Satan to ale nevzdal. Měl sice neúspěch ve sporu s Kristem, ale může mít úspěch u lidí. A tak šel, aby vedl válku proti Božímu lidu.
Zjevení 12:17 Drak se na tu ženu rozzuřil a odešel, aby rozpoutal válku proti ostatním z jejího potomstva, kteří zachovávají Boží přikázání a mají Ježíšovo svědectví.
Kdyby se mu podařilo je přemoci, nebyl by zničen.
Boží důkaz.
Důkaz, který Bůh zamýšlí učinit s posledním pokolením lidu, žijícím na zemi, znamená mnoho, jak pro lidi, tak i pro Boha. Mohou lidé skutečně zachovávat Boží přikázání? To je důležitá otázka. Mnozí popírají, že je to možné, jiní tvrdí opak. Uvažujeme-li o této otázce v celé její celistvosti, zdá se, že před sebou máme velký problém. Boží Zákon je neobyčejně rozsáhlý a obsáhlý. Rozsuzuje totiž myšlenky a touhy srdce. Posuzuje pohnutky, stejně, jako činy. Myšlenky, stejně jako slova. Zachovávat přikázání znamená úplné posvěcení, žít svatým životem, neoblomnou věrnost spravedlnosti, úplné odloučení se od hříchu a vítězství nad ním. Smrtelný člověk si může povzdechnout – kdo je schopen toho dosáhnout.
A přece mít lid, který bude zachovávat Zákon je úkol, který si Bůh osobně vytkl a který hodlá provést. Satan prohlašuje, že nikdo nemůže Zákon dodržovat, že je to nemožné. Pokud Bůh tvrdí, že ano, tak ať mu je ukáže. Bůh mu klidně odpoví: Zde jsou.
Zjevení 14:12 Zde je vytrvalost svatých, kteří zachovávají Boží přikázání a Ježíšovu víru.
Řekněme to s uctivostí. Bůh musí vyhovět satanově výzvě. Není Božím úmyslem podrobovat lidi zkouškám, které může přežít jen několik vyvolených jedinců. V zahradě Eden podrobil Bůh Adama a Evu zkoušce, která byla velmi lehká. Nikdo nemůže říci, že naši prarodiče zhřešili proto, že zkouška byla příliš těžká. Když padli, rozhodně to nebylo proto, že by zkouška byla příliš těžká, nebo proto, že by nebyli obdařeni silou vzdorovat. Nesměli být satanem pokoušeni neustále a na všech místech. Měl k nim přístup pouze na jednom místě, u stromu poznání a o tom místě věděli. Kdyby chtěli, nemuseli k němu chodit. Satan je nemohl pronásledovat všude. Když šli tam, kde byl satan, bylo to proto, že tam chtěli jít. Když tam šli, aby si prohlédli strom, nemuseli u něj zůstávat. Kdykoliv mohli odejít. A dokonce, i kdyby jim satan nabízel ovoce ze stromu, nemuseli si ho vzít. Avšak oni si jej vzali a jedli. Jedli, protože chtěli a ne proto, že museli. Dobrovolně přestoupili Boží přikázání. Neměli žádnou výmluvu. Bůh jim nemohl uložit lehčí zkoušku.
Když Bůh lidem přikazuje, aby zachovávali Jeho Zákon, tak to nedělá proto, aby to mohlo splnit jen několik lidí, jenom proto, aby ukázal, že to mohou dokázat. Není v souladu s Boží povahou, že by si vyvolil obzvlášť nadané lidi s pevnou povahou a skvělým výcvikem a na nich dokazoval, co s nimi může vykonat. Spíše je Jeho plán ukázat, že ani ti nejslabší nemusí podlehnout tak, aby nikdo nemohl říci, že to, co Bůh požaduje, může dokázat jen několik málo lidí. Z tohoto důvodu si Bůh ponechal největší důkaz, totiž že je možné dodržovat Boží Zákon pro poslední generaci. Tato generace ponese výsledky nahromaděných hříchů. Jestliže někdo má právo dovolávat se toho, že jsou oslabeni, tak jsou to oni. Trpí-li někdo zděděnými sklony, tak jsou to oni. Jestli se někdo může vymlouvat na jakoukoliv slabost, tak jsou to oni. Proto, pokud tito lidé mohou dodržovat Boží přikázání, nemůže se nikdo z předchozích generací vymlouvat, že to nejde.
Ale to nestačí. Bůh chce dokázat nejen to, že obyčejní lidé poslední generace mohou obstát ve zkoušce, jakou byla ta, kterou dal Adamovi a Evě, ale že mohou snést zkoušku daleko těžší, než jakou podstupují obyčejní lidé. Bude to zkouška přirovnatelná té, kterou prošel Jób a která se přibližuje té, kterou podstoupil náš Mistr. Budou zkoušeni do nevyšší míry.
Jakub 5:11 Hle, blahoslavíme ty, kteří vytrvali. Slyšeli jste o Jobově vytrvalosti a viděli jste, jaký konec mu Pán připravil. Neboť Pán je velmi soucitný a milostivý.
Job zažil některé zkušenosti, které se budou opakovat v životech těch, kteří budou součástí poslední generace. Pojďme o tom uvažovat.
Jobova zkouška.
Job byl dobrý muž. Bůh mu důvěřoval. Den za dnem obětoval oběti za své syny.
Job 1:5 I stávalo se, když proběhly dny hostiny, že Job pro ně posílal a posvěcoval je, vstával časně ráno a přinášel zápalné oběti podle počtu jich všech; neboť Job říkal: Moji synové možná zhřešili a ve svém srdci zlořečili Bohu. Takto činil Job po všechny dny.
Jobovi se dařilo dobře a radoval se z Božího požehnání.
Job 1:6 Tu nastal den, kdy přišli Boží synové, aby se postavili před Hospodina; mezi nimi přišel také satan.
Poté je zaznamenána rozmluva mezi Hospodinem a satanem, týkající se Joba. Hospodin pravil, že Job je zbožný muž, což satan nepopřel, ale tvrdil, že je zbožný jenom proto, že se mu to vyplácí. Prohlásil, že kdyby mu Bůh svou milost odejmul, tak se bude Bohu rouhat. Způsob, jakým to satan řekl se podobal výzvě, kterou Bůh přijal. Pán dovolil satanovi, aby Jobovi odňal majetek a způsobil mu další problémy, ale nesměl se dotknout samotného Joba. Satan začal okamžitě konat, co mu bylo povoleno. Job přišel o veškerý majetek a jeho děti byly zabity.
Job 1:20–22 20Nato Job vstal, roztrhl své roucho a ostříhal si hlavu; pak padl na zem a klaněl se. 21Řekl: Nahý jsem vyšel z nitra své matky a nahý se tam navrátím; Hospodin dal a Hospodin vzal. Budiž požehnáno Hospodinovo jméno. 22V tom všem Job nezhřešil a nepřiřkl Bohu nic bláhového.
Satan byl poražen, ale učinil další pokus. Ve svém dalším setkání s Hospodinem nepřiznal svou porážku, ale tvrdil, že mu nebylo dovoleno dotknout se samotného Joba. Tvrdil, že kdyby to směl udělat, tak by Job zhřešil. Toto prohlášení bylo novou výzvou a i tuto Bůh přijal. Satan dostal povolení trápit Joba, ale nesměl mu vzít jeho život. Satan se okamžitě vydává za svým posláním.
Vše, co bylo satanovi dovoleno, aby Jobovi učinil, to vykonal. Ale Job ve všem obstál. Jeho žena mu dala radu, aby to vzdal, ale on nezakolísal. Přes intenzivní fyzickou bolest a duševní úzkost, zůstal pevný. Opět je zaznamenáno, že Job ve zkoušce obstál.
Job 2:9–10 9jeho žena mu řekla: Ty se stále držíš své bezúhonnosti? Zlořeč Bohu a zemři! 10Odpověděl jí však: Mluvíš, jako by promlouvala jedna z bláznivých žen. Což budeme přijímat od Boha dobré, a zlé přijímat nebudeme? V tom všem Job nezhřešil svými rty.
Satan byl přemožen a již se v knize neobjevuje.
V následujících kapitolách Jobovy knihy, je nám umožněn malý pohled do zápasů, které probíhaly v Jobově mysli. Byl velmi zmaten. Proč na něj přišlo všechno to neštěstí. Nebyl si vědom žádného hříchu. Proč by ho Bůh měl trestat? O satanově výzvě ale Job nevěděl. Ani nevěděl, že se na něj Bůh plně spoléhá v krizi, kterou právě prochází. Vše co věděl bylo, že na něj zčistajasna přišlo neštěstí, že zůstal bez rodiny a majetku a s odpornou nemocí, která ho málem přemohla. Nechápal, ale udržel si svou integritu a víru v Boha. Bůh věděl, že se na něj může spolehnout. Satan tvrdil, že to dopadne opačně. I v této výzvě Bůh zvítězil.
Z lidského úhlu pohledu si Job nezasluhoval trest, který jej postihl. Sám Bůh řekl, že to nemělo příčiny.
Job 2:3 Hospodin se pak satana zeptal: Zdali sis všiml mého otroka Joba? Neboť není jemu podobného na zemi, muže bezúhonného a přímého, bohabojného a odvracejícího se od zlého. Stále se drží své bezúhonnosti, i když jsi mne podnítil proti němu, abych jej bezdůvodně pohltil.
Celá tato zkušenost může být ospravedlněna pouze z důvodu, že se jednalo o zvláštní zkoušku, určenou k zvláštnímu účelu. Bůh chtěl umlčet satanovo obvinění, že Mu Job sloužil jenom kvůli zisku. Chtěl mu dokázat, že existuje alespoň jeden člověk, kterého satan nemůže ovládat. Proto Job trpěl, ale zdálo se, že není jiné cesty. Až později byl Job odměněn.
Jobův příběh je zaznamenán úmyslně. Věříme, že se skutečně stal, ale zároveň věříme, že má širší význam. Boží lid v době konce projde zkouškou podobnou té Jobově. Každá pozemská ochrana a opora bude Božímu lidu odňata. Satanovi bude dovoleno je krutě trápit. Kromě toho se Boží Duch vzdálí od země a ochrana pozemských vládců bude odňata. Boží lid bude osamocen, aby bojoval s mocnostmi temnoty. Budou stejně tak zmateni, jako byl Job. Ale i oni stejně jako on si udrží svoji věrnost.
V poslední generaci bude Bůh obhájen. Ostatek satana porazí. Tvrzení, že Boží zákon není možné dodržovat, bude plně vyvrácen. Bůh předvede nejen jednoho, nebo dva lidi, kteří budou zachovávat Jeho přikázání, ale celou skupinu, která je označena jako 144 000. Ti budou plně odrážet Boží obraz, vyvrátí satanova obvinění proti nebeské vládě.
Boží vláda obviněna.
Když satan vznesl své obžaloby proti Bohu, tak v nebi došlo k velmi vážné situaci. Obvinění, která vznesl, v podstatě znamenala úmysl svrhnout Boha z trůnu. Mnozí andělé uvěřili jeho tvrzení. Přidali se na jeho stranu. Jedna třetina andělů se postavila se svým vůdcem Luciferem proti Bohu. Museli jich být miliony. To byla obrovská krize, která ohrozila samotnou existenci Boží vlády. Co měl Bůh v této situaci učinit?
Jediný způsob, jak by tato situace mohla být uspokojivě vyřešena, tak aby žádný spor nemohl opět vzniknout, bylo, aby se Bůh podřídil běžnému procesu předložení důkazů. Byla Boží vláda v právu, nebo nebyla? Bůh řekl že ano, satan řekl že ne? Bůh mohl satana okamžitě zničit. To by neprokázalo spravedlnost Jeho postoje, ale naopak, by to svědčilo proti Němu. Nebylo jiné cesty, než aby každá ze znepřátelených stran předložila důkazy, předvedla své svědky a spolehla se na váhu uvedených důkazů a svědectví.
Situace připomíná soudní scénu. Jde o Boží vládu. Satan je žalobce. Sám Bůh je obžalovaný a je vyslýchán. Byl obviněn z nespravedlnosti, protože požaduje, aby bytosti které stvořil, činili to, co činit nemohou. A On je trestá za to, že to nedělají. Cílem útoku je Boží zákon, který je popisem Boží povahy. Útok je tedy zaměřen na Boha a Jeho povahu.
Aby Bůh mohl obhájit svůj postoj, je nutné, aby ukázal, že nejedná svévolně. Že Zákon není přísný a svévolný ve svých požadavcích, ale naopak, že je svatý, spravedlivý a dobrý a lidé jej mohou zachovávat. Je proto nutné, aby Bůh předvedl alespoň jednoho člověka, který by Jeho Zákon zachoval. Pokud se takový člověk nenajde, Bůh prohraje a satan vyhraje. Výsledek tedy závisí na tom, jestli Bůh dokáže poukázat na jednoho, nebo více lidí, kteří dokáží zachovávat Boží Přikázání. Bůh tím podstoupil velké riziko a ohrozil svou vládu, aby tímto způsobem vyřešil tuto otázku.
Je pravdou, že mnozí lidé čas od času zasvětili svůj život Bohu a žili nějakou dobu bez hříchu. Satan tvrdí, že jsou to zvláštní případy, jako byl Job a že tito nespadají pod všeobecná pravidla. Požaduje, aby byl podán naprosto jasný důkaz, kde nemůže být žádných pochybností a kde do toho Bůh nezasáhne. Může se něco takového stát?
Poslední generace.
Bůh je na tuto výzvu připraven. Na nic nespěchal. Největší zkoušku si ponechal až do závěrečného boje. Z poslední generace si Bůh vybere své vyvolené. Nebudou ani mocní, ani vážení, nebo bohatí, nebudou ani obzvlášť vzdělaní, nebo moudří. Budou to prostí lidé a na nich, a skrze ně, předvede Bůh svůj důkaz. Satan tvrdí, že ti kteří v minulých dobách sloužili Bohu, to činili ze zištných pohnutek. Že je Bůh chránil a že satan k nim neměl volný přístup. Kdyby mu bylo umožněno učinit vše, co je v jeho silách, tak by je získal. Boha tlačí k tomu, aby to směl učinit. Dej mi férovou šanci – říká – a já vyhraju.
Aby jednou pro vždy umlčel satanovy obžaloby a aby bylo jasné, že Mu jeho lid slouží z pohnutek věrnosti a pravdy bez zřetele na odměnu. Aby očistil své jméno a povahu od nařčení z nespravedlnosti a svévole a aby ukázal andělům a lidem, že Jeho Zákon může být zachováván i nejslabšími z lidí, kteří žijí v nejhorších a nejnepříjemnějších okolnostech, dovolí Bůh satanovi v poslední generaci, aby zkoušel Jeho lid až do krajnosti. Bude jim vyhrožováno, budou mučeni a pronásledováni. Budou stát tváří v tvář smrti v podobě dekretu, který je bude nutit, aby se klaněli šelmě a jejímu obrazu.
Zjevení 13:15 A bylo jí dáno, aby vložila ducha do obrazu té šelmy, takže obraz šelmy promluvil a způsobil, aby byli zabiti všichni, kteří se nepokloní obrazu šelmy.
Ale oni se nepodrobí, jsou ochotni radši zemřít, než aby zhřešili. Bůh odejme svého Ducha ze země. Satan bude mít nad lidmi největší kontrolu, jakou kdy měl. Je pravdou, že nesmí Boží lid zabíjet, ale to se zdá být jediným omezením. Využívá všeho, co je mu dovoleno. Ví, co je v sázce. Je to buď teď a nebo nikdy.
Aby Bůh podal svůj důkaz ještě jasněji, učiní ještě jednu věc. Skryje se. Svatyně v nebi je uzavřena. Svatí volají k Bohu dnem i nocí o vysvobození, ale On zdánlivě neslyší. Boží vyvolený lid prožívá zkušenost trošku podobnou té v Getsemane. Prožijí náznakem něco ze zkušenosti, jakou měl Kristus, když těch několik hodin visel na kříži. Zdánlivě musí svůj zápas bojovat osamoceně. Musí žít před očima svatého Boha bez přímluvce.
Přestože Kristus ukončil svou přímluvnou službu, jeho lid je stále předmětem Boží lásky a péče. Svatí andělé je střeží. Bůh jim poskytuje útočiště před jejich nepřáteli. Opatřuje je potravinami, chrání je před zkázou a dodává jim milost a sílu pro svatý život.
Žalm 91:1–2 1Ten, kdo přebývá v úkrytu Nejvyššího, přečká noc ve stínu Všemohoucího. 2Říkám o Hospodinu: Je mé útočiště, má tvrz, můj Bůh, v něho doufám.
A přece jsou stále ještě na tomto světě, jsou pokoušeni a trápeni.
Obstojí v této těžké zkoušce? Z lidské perspektivy se to zdá být nemožné. Jen kdyby je Bůh zachránil, tak by bylo vše dobré. Jsou rozhodnuti tomu zlému vzdorovat. Kdyby bylo zapotřebí, jsou ochotni zemřít, ale hřešit nebudou. Satan nikdy neměl a nemá žádnou moc donutit jakéhokoliv člověka k hříchu. Může pokoušet, může svádět, může hrozit, ale nemůže přinutit. A nyní Bůh dokazuje skrze nejslabší z nejslabších, že neexistuje výmluva a nikdy neexistovala pro to, aby lidé hřešili. Jestliže lidé v poslední generaci mohou s úspěchem odrazit satanův útok, jestliže to mohou učinit i proti převaze, která je proti nim a v situaci, kdy je Svatyně uzavřena, jakou výmluvu mohou mít lidé, že vůbec hřešili?
144 000.
V poslední generaci dá Bůh konečný důkaz, že lidé mohou zachovávat Boží zákon a že mohou žít, aniž by hřešili. Bůh neopomine vykonat vše, aby předložil úplný důkaz. Jediné omezení, které satan má, je, že nesmí zabíjet Boží lid. Smí je pokoušet, ohrožovat a trápit. Nemá úspěch, Nemůže je přinutit, aby hřešili. Boží lid vydrží zkoušku a Bůh je zapečetí.
Skrze poslední generaci svatých bude Bůh plně obhájen. Skrze ně zničí satana a vyhraje při. Jsou podstatnou součástí Božího plánu. Prochází strašnými zápasy, svádí bitvy s neviditelnými mocnostmi temnoty. Ale oni plně vložili svou důvěru v Nejvyššího a nebudou zahanbeni. Trpěli hladem a žízní, ale nyní nebudou hladovět, ani žíznit a nebude je pálit slunce, ani žádné horko.
Zjevení 7:16–17 16Již nebudou hladovět ani žíznit, neublíží jim slunce ani jiný žár, 17neboť Beránek, který je uprostřed trůnu, je bude pást a povede je k pramenům vod života. A Bůh jim setře každou slzu z očí.
Zjevení 14:4–5 4To jsou ti, kteří se neposkvrnili se ženami, jsou to panici. To jsou ti, kteří následují Beránka, kamkoli jde. Ti byli vykoupeni z lidí jako prvotiny Bohu a Beránkovi. 5V jejich ústech nebyla nalezena lež; jsou bez úhony.
Když se chrámové dveře otevřou naposled, bude slyšet hlas: „Jenom 144 000 vstoupí do tohoto místa.“ Ranné spisy str. 19.
Vírou následovali na toto místo Beránka. Následovali Ho nejdříve do prvního oddělení Svatyně a poté i do druhého oddělení Svatyně. Budou králi a kněžími. Budou Ho následovat do Svatyně svatých, kam může vstoupit pouze velekněz. Budou stát před nezastřenou Boží přítomností. Budou Ho následovat, kamkoliv půjde. Nejenomže budou stát před Božím trůnem a sloužit Mu dnem i nocí v Jeho chrámu, ale budou s ním sedět na Jeho trůnu. Tak, jako i On zvítězil a sedí se svým Otcem na Jeho trůnu.
Zjevení 7:15 Proto jsou před Božím trůnem a slouží mu v jeho svatyni dnem i nocí; a ten, který sedí na trůnu, nad nimi roztáhne svůj stan.
Zjevení 3:21 Kdo zvítězí, tomu dám usednout se mnou na můj trůn, jako i já jsem zvítězil a usedl se svým Otcem na jeho trůn.
Nejdůležitější událostí ve vesmíru není spasení lidí, i když je to velmi důležité. Nejdůležitější věcí je očištění Božího jména od lživých obvinění vznesených satanem. Spor mezi silami dobra a zla se chýlí ke konci. Bůh připravuje svůj lid k poslední veliké srážce s nepřítelem. I satan se připravuje. Otázky týkající se konfliktu budou každému zřejmé a budou rozhodnuty na pozadí života Božího lidu. Bůh se na nás spoléhá tak, jako se spoléhal na Joba. Je Jeho důvěra oprávněná?
Je podivuhodnou výsadou těchto lidí pomoci očistit Boží jméno svědectvím, které podají. Nesmíme však nikdy zapomenout, že toto svědectví je svědectvím života, ne pouze slov.
Jan 1:4 V něm byl život a ten život byl světlo lidí.
Kristův život byl světlem a tak to musí být i s námi. Dávat lidem světlo, je více než dávat lidem do ruky leták. Náš život má být světlem. Podle toho jak žijeme, dáváme světlo ostatním. Bez reálného života zůstanou pouze slova. Když se ale náš život stane světlem, budou naše slova účinná. Naším životem musíme svědčit ve prospěch Boha. Kdyby tak Boží církev ocenila vznešenou výsadu, která jí byla udělena.
Izajáš 43:10 Vy jste mými svědky, je Hospodinův výrok, jste mým otrokem, kterého jsem vyvolil, abyste mne poznali a uvěřili mi a porozuměli, že to jsem já. Přede mnou nebyl vytvořen žádný Bůh ani po mně žádný nebude.
Izajáš 43:12 Já jsem oznamoval, zachraňoval a zvěstoval, a nebyl jiný bůh mezi vámi. Vy jste mí svědkové, je Hospodinův výrok, a já jsem Bůh.
Kéž bychom byli svědky, kteří dosvědčují, co pro nás Bůh učinil.
Toto vše je těsně spjato s dílem očišťování v Den smíření. V ten den Izraelité vyznávali své hříchy a byli zcela očištěni. Bylo jim již odpuštěno. Nyní byli od hříchu odděleni. Byli svatí a bez vady. Izraelský tábor byl čistý.
My nyní žijeme ve dnech, kdy se naplnil předobraz očišťování pozemské Svatyně v Izraeli. Každý hřích musí být vyznán a vírou předložen soudu. Tak jako velekněz vstoupil do Svatyně svatých, tak stojí Boží lid nyní tváří v tvář Bohu. Musí mít jistotu, že je každý hřích vyznán a nezůstává na nich žádná skvrna ničeho zlého. Očištění nebeské Svatyně závisí na očištění Božího lidu na zemi. Jak důležité je tedy, aby byl Boží lid svatý a bez poskvrny. Každý hřích musí v nich být vypálen, aby byli způsobilí stát před tváří svatého Boha a žít s žírajícím ohněm.
Izajáš 33:14–16 14Hříšníci na Sijónu se strachují, bezbožné zachvátil třes: Kdo z nás bude pobývat u stravujícího ohně? Kdo z nás bude pobývat u věčných plamenů? 15Ten, kdo chodí v spravedlnosti a mluví, co je správné; kdo zavrhuje nekalý zisk z vydírání, vytřásá ruce, aby nepřijal úplatek, kdo zavírá uši, aby neslyšel o prolití krve, a přivírá oči, aby se nedíval na zlo. 16Ten bude přebývat na výšinách, skalní pevnosti budou jeho nepřístupným hradem. Bude mu dáván chléb a voda mu nevyschne.
