Kapitola třetí.
Kněžský systém.
Pro Tajemství Bible zpracoval Ladislav Hodač
Mojžíšovi byla dána nařízení, nejenom pro zbudování Svatyně, ale také pro výběr a výcvik kněží.
Exodus 28:1 Nech před sebe přistoupit ze synů Izraele svého bratra Árona a s ním jeho syny, aby mi sloužili jako kněží: Árona a Áronovy syny Nádaba, Abíhúa, Eleazara a Ítamara.
Numeri 18:7 Ty a tvoji synové s tebou dbejte na své kněžství ohledně všech věcí oltáře a ohledně toho, co je uvnitř za oponou, a tak služte. Jako darovanou službu vám dávám vaše kněžství. Když by se někdo jiný přiblížil, bude usmrcen.
Izraelští kněží měli v národě vysoké a čestné postavení. Jejich odpovědnost byla veliká, stejně jako jejich výsady. Byli strážci Božího zákona a také mravnosti Židů.
Áron a jeho synové byli k tomuto vysokému úřadu vyvoleni Bohem a skoro po celou historii národa byli kněží omezeni na linii Áronova rodu. Teprve v pozdních dějinách Izraele byli na nátlak občanských úřadů připuštěni ke kněžské službě i jiní. Zdá se, že výsady kněžského úřadu byly původně určeny po dobu života. Jsou ale důvody se domnívat, že se v pozdějších dobách Židé tímto opatřením neřídili.
Když počet kněží z Áronovy linie vzrostl tak, že nemohli ve stejnou dobu vykonávat chrámovou Bohoslužbu, byli rozděleni do 24 skupin. Ty se pak ve vykonávání Bohoslužby střídaly. Každá skupina konala službu v Jeruzalémě 2x do roka po jeden týden. Ve zbylém čase pomáhali a učili lidi, tam kde bylo třeba. Na počátku byl při střídání těchto skupin zachován přísný pořádek. V pozdějších dobách, když už byl národ zkorumpován, se tím již neřídili. V Kristově době toto střídání již neexistovalo.
Kněží měli dozor nad celou vnější Bohoslužbou národa. Byli strážci chrámu a jen oni se mohli přiblížit k Bohu. Výraz „přiblížit se Bohu“, znamenal v Izraeli výsadu konání Bohoslužby u oltáře a vcházení do Svatyně k výkonu Bohoslužby. Pouze skrze ně mohl lid přistupovat k požehnání smlouvy, symbolizované kropením krve a obětováním kadidla. Jedině kněží mohli jednat s Bohem.
Kromě svých přísně náboženských funkcí a chrámového úřadu dohlíželi kněží také na mnohé občanské a ba i osobní záležitosti. Určovali, kdy byl někdo obřadně nečistý a měli moc ho vyloučit ze společenství. Zkoumali, jestli někdo nebyl malomocný a na jejich posouzení záviselo rozhodnutí, zda má někdo být vyloučen ze společenství, anebo zamořený dům strhnout.
Levitikus 13:14 V den, kdy by se na něm ukázalo živé maso, bude nečistý.
Deuteronomium 24:8–9 8Při ráně malomocenství se měj na pozoru, abys pečlivě zachovával a plnil všechno, co vás budou lévijští kněží učit. Jak jsem jim přikázal, tak to zachovávejte a plňte. 9Pamatuj na to, co Hospodin, tvůj Bůh, učinil Mirjamě po cestě, když jste vyšli z Egypta.
Jedině kněží mohli takového člověka navrátit rodině, když byl úředně vyloučen. Měli také soudní pravomoc v jistých případech podezření z nevěry. To vše je podrobně popsáno v knize Numeri 5:11–31, to zde číst nebudeme.
Svým výkladem Zákona měli velký vliv a autoritu v mnohých záležitostech denního života. V nesnadných rozhodnutích týkajících se Zákona, zaujali kněží funkci soudce. Vydávali soudní rozhodnutí týkající se nejen náboženských otázek, ale i v otázkách čistě občanských.
Deuteronomium 17:8–13 8Jestliže by byla záležitost pro tebe příliš nesnadná k rozhodnutí – ohledně různých krveprolití, různých právních nároků a různých ublížení, sporných záležitostí ve tvých branách – vstaň a vystup na místo, které Hospodin, tvůj Bůh, vyvolí, 9jdi k lévijským kněžím a k soudci, který bude v oněch dnech, vyptej se jich a oni ti oznámí rozsudek. 10Pak jednej podle toho, co ti oznámí na tom místě, které Hospodin vyvolí. Zachovávej a plň vše tak, jak tě vyučí. 11Podle poučení, kterým tě vyučí, podle rozsudku, který ti řeknou, jednej. Neodvracej se od toho, co ti oznámí, napravo ani nalevo. 12Člověk, který by jednal domýšlivě, a neposlechl kněze, jenž tam stojí a slouží Hospodinu, tvému Bohu, či soudce, takový člověk ať zemře. Tak vyhlaď zlo z Izraele. 13Když o tom všichni lidé uslyší, budou se bát a nebudou již jednat povýšeně.
Rozhodnutí v takových případech bylo konečné. Lidé byli povinni jednat podle toho, co kněží řekli.
Deuteronomium 17:11–12 11Podle poučení, kterým tě vyučí, podle rozsudku, který ti řeknou, jednej. Neodvracej se od toho, co ti oznámí, napravo ani nalevo. 12Člověk, který by jednal domýšlivě, a neposlechl kněze, jenž tam stojí a slouží Hospodinu, tvému Bohu, či soudce, takový člověk ať zemře. Tak vyhlaď zlo z Izraele.
Deuteronomium 19:17 Ať se ti dva muži, kteří mají spor, postaví před Hospodina, před kněze a soudce, kteří jsou v oněch dnech.
Můžeme si snadno představit, že skupina mužů, kteří měli kontrolu nad náboženskými věcmi národa, jako je vyučování a interpretace Zákona, kteří měli do určité míry kontrolu nad osobními, až intimními záležitostmi lidí, kteří měli vliv na výkon zákonných rozhodnutí, měli mocný vliv, který mohli využít buďto pro dobro, nebo ke zlu celého národa. Když se k jejich postavení, které jim bylo dáno na základě jejich poslání, připočetl štědrý příjem, který jim poskytoval jejich úřad, můžeme snadno pochopit, že kněží se brzy stali mocnou a exkluzivní organizací.
Výsady kněží byly veliké a jejich práva byla žárlivě střežena. Jak jsme již zmínili, pouze Áron a jeho potomci, mohli přisluhovat v obětní bohoslužbě. Nikdo jiný se nemohl stát knězem. Proto byl kladen velký důraz na otázku narození a na rodopisné záznamy. Povinností každého kněze bylo dokázat svůj bezpochybný původ od Árona. Nesměla tam být žádná mezera v následnictví.
Zkoumat rodokmen každého kandidáta, bylo dalším úkolem kněží. Později tento úkol převzal Sanhedrin – nejvyšší rada. Když kandidát na kněze prokázal rodopisné právo a vyhověl fyzické zkoušce – nesměl mít na těle žádné znetvoření – byl oblečen do bílých rouch a jeho jméno zapsáno do úředního záznamu autorizovaných kněží.
Je možné, že Zjevení 3:5 bylo napsáno na pozadí tohoto procesu.
Zjevení 3:5 Kdo vítězí, takto se bude oblékat do bílých šatů a jeho jméno nevymažu z knihy života, nýbrž vyznám je před svým Otcem a před jeho anděly.
Když se kandidátovi nepodařilo uspokojit zkoušející, byl oblečen do černého. Tělesné znetvoření – jestliže byl genealogický zápis postačující – nevylučoval kněze z účasti na podpoře poskytované chrámovým kněžím.
Leviticus 21:21–23 21Nikdo z potomstva kněze Árona, na kom je vada, nepřistoupí, aby přinášel Hospodinovy ohnivé oběti. Má vadu, nepřistoupí, aby přinášel pokrm svého Boha. 22Pokrm svého Boha z nejsvětějších věcí i ze svatých věcí jíst může, 23avšak k oponě nepřijde a k oltáři nepřistoupí, protože má vadu. Neznesvětí mou svatyni, protože já Hospodin je posvěcuji.
Když vada nebyla příliš nápadná, mohl dokonce konat méně závažnou službu, jako např. starat se o dříví, používané k zápalům na obětním oltáři a nebo jako hlídač.
Protože byl kněžský úřad velmi posvátný, byly předpisy o tom, s kým se kněz může, či nemůže oženit, přísně prováděny. Kněz se nemohl oženit se ženou, kterou její manžel vyhnal, nebo se s ní rozvedl. Nemohl si vzít za ženu prostitutku, nebo znásilněnou dívku.
Leviticus 21:7–8 7Nevezmou si ženu prostitutku či znesvěcenou ani si nevezmou ženu zapuzenou jejím mužem, neboť kněz je svatý svému Bohu. 8Pokládej ho za svatého, neboť přináší pokrm tvého Boha. Bude pro tebe svatý, neboť já, Hospodin, který vás posvěcuji, jsem svatý.
Sňatek mohl uzavřít jen s pannou, nebo vdovou po knězi. Od kněží se také požadovalo, aby byli bedliví, pokud se týká ceremoniálního poskvrnění. Nesměli se dotknout mrtvoly, leda že by šlo o velmi blízkého příbuzného. Při každém životním úkonu měli mít na paměti, že se musí chránit před vším, co by je mohlo poskvrnit. Tato starostlivost, pokud jde o tělesné poskvrnění, byla jen symbolem Božího požadavku velké duchovní čistoty. Heslem kněžstva bylo „svatost Hospodinu.“
Hmotné zabezpečení kněží.
Kněží nemohli dědit zem, jako jiné skupiny lidí.
Deuteronomium 18:1–2 1Lévijští kněží, celý kmen Léviho, ať nemá podíl a dědictví s Izraelem. Ať jedí ohnivé oběti Hospodina, jeho dědictví. 2Ať nemá dědictví uprostřed svých bratří. Hospodin je jeho dědictvím, jak mu řekl.
Místo pozemku dal Bůh kněžím jisté části obětí, které lidé přinášeli. Z každé zvířecí oběti s výjimkou oběti zápalné, která byla na oltáři úplně spálena a některých jiných obětí, dostali kněží plece, čelisti a žaludek.
Deuteronomium 18:3 Toto je to, na co mají kněží právo od lidu, od těch, kdo obětují oběti, ať býka či ovci: Knězi se dá plec, čelisti a žaludek.
Dostávali také prvotiny z obilí, vinné révy, oleje a vlny. Mimo to se kněžím dávala mouka a jiné oběti potravin, pečené v troubě, nebo na pekáči zadělané olejem, nebo suché.
To je podrobně popsáno v knize Levitikus 2:1-10, to zde číst nebudeme.
Ale přečteme si Leviticus 24:5–9 5Pak vezmeš jemnou mouku a napečeš z ní dvanáct bochníků; každý bochník bude ze dvou desetin éfy. 6Položíš je do dvou řad, šest v řadě, na čistý stůl před Hospodina. 7Vedle každé řady dáš čisté kadidlo a bude to u chleba jako pamětní dar, ohnivá oběť Hospodinu.8Sobotu co sobotu to bude trvale připravovat před Hospodinem; to je mezi syny Izraele věčná smlouva. 9Bude to patřit Áronovi a jeho synům a budou to jíst na svatém místě, protože to bude pro něj nejsvětější věc z Hospodinových ohnivých obětí; to je věčné ustanovení.
Z oběti zápalné dostali kůži.
Leviticus 7:8 Knězi, který přináší něčí zápalnou oběť, jemu bude patřit kůže zápalné oběti, kterou přinesl.
Když byla válka, dostali i jistou část kořisti, jak lidí, tak i dobytka a zlata. Někdy to nebylo málo.
Numeri 31:25–54 25Hospodin řekl Mojžíšovi: 26Ty s knězem Eleazarem a s předáky rodů pospolitosti učiň soupis zajatého lupu, lidí i dobytka 27a rozděl lup mezi ty, kteří se zapojili do boje a vytáhli na válečné tažení, a mezi celou pospolitost. 28Vyber dávku pro Hospodina: Od bojovníků, kteří vytáhli na válečné tažení, po jednom z pěti set – z lidí, ze skotu, z oslů a z ovcí; 29vezměte to z jejich poloviny a dej to knězi Eleazarovi jako Hospodinův dar pozdvihování. 30A z té poloviny pro syny Izraele vezmi po jednom z padesáti, z lidí, ze skotu, z oslů a z ovcí, ze všeho dobytka, a dej to Lévijcům, kteří konají službu v Hospodinově příbytku. 31Mojžíš a kněz Eleazar učinili tak, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi. 32Zbytek lupu z kořisti, kterou ukořistil válečný lid, byl: šest set sedmdesát pět tisíc ovcí, 33sedmdesát dva tisíc býků, 34šedesát jeden tisíc oslů 35a lidí, žen, které nepoznaly soulož s mužem, celkem třicet dva tisíc. 36Poloviční podíl těch, kteří vytáhli na válečné tažení, byl tento počet: tři sta třicet sedm tisíc pět set ovcí 37a dávka z ovcí pro Hospodina byla šest sto sedmdesát pět; 38býků bylo třicet šest tisíc a dávka z nich pro Hospodina sedmdesát dva; 39oslů bylo třicet tisíc pět set a dávka z nich pro Hospodina šedesát jeden; 40lidí bylo šestnáct tisíc a dávka z nich pro Hospodina byla třicet dva. 41Mojžíš dal dávku jako Hospodinův dar pozdvihování knězi Eleazarovi tak, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi. 42Z poloviny pro syny Izraele, kterou Mojžíš oddělil od části pro muže, kteří vytáhli do boje- 43tato polovina pro pospolitost byla: tři sta třicet sedm tisíc pět set ovcí, 44třicet šest tisíc býků, 45třicet tisíc pět set oslů 46a šestnáct tisíc lidí- 47z této poloviny pro syny Izraele vzal Mojžíš po jednom z padesáti, z lidí i z dobytka, a dal to Lévijcům, kteří konají službu v Hospodinově příbytku, tak jak přikázal Hospodin Mojžíšovi. 48Ustanovení, kteří byli nad vojenskými oddíly, velitelé nad tisíci a velitelé nad sty, přistoupili k Mojžíšovi 49a řekli Mojžíšovi: Tvoji otroci učinili soupis bojovníků, kteří jsou pod naším velením, a nikdo z nás nechybí. 50Přinesli jsme Hospodinův obětní dar, každý to, co našel: zlaté předměty, spony a náramky, pečetní prsteny, náušnice a řetízky k vykonání obřadu smíření za nás před Hospodinem. 51Mojžíš a kněz Eleazar od nich vzali to zlato, všelijaké umně vyrobené předměty. 52Všechno zlato od velitelů nad tisíci a velitelů nad sty, které přinesli jako dar pozdvihování Hospodinu, vážilo šestnáct tisíc sedm set padesát šekelů. 53Vojáci loupili každý pro sebe. 54Mojžíš a kněz Eleazar vzali to zlato od velitelů nad tisíci a nad sty a přinesli ho do stanu setkávání jako připomínku synů Izraele před Hospodinem.
Numeri 18:8–11 8Hospodin promluvil k Áronovi: Hle, dal jsem ti službu svých darů pozdvihování ze všech svatých darů synů Izraele. Dal jsem je jako díl tobě a tvým synům jako věčný příděl. 9Toto bude patřit tobě z nejsvětějších darů, které nepřijdou na oheň: Každý jejich obětní dar ze všech jejich přídavných obětí, ze všech jejich obětí za hřích a ze všech jejich obětí za vinu, které mi přinesou jako nejsvětější dar, bude pro tebe a tvé syny. 10Budeš ho jíst na nejsvětějším místě; každý mužského pohlaví ho bude jíst. Bude to pro tebe svaté. 11Také toto ti bude patřit: Dar pozdvihování z jejich darů, ze všech mávaných obětí synů Izraele. Dal jsem je tobě a tvým synům i tvým dcerám s tebou jako věčný příděl. Každý, kdo je ve tvém domě čistý, to smí jíst.
Také vše prvorozené patřilo kněžím.
Numeri 18:15–19 15Všechno, co otvírá lůno ze všeho tvorstva a co se přináší Hospodinu, ať z lidí či ze zvířat, bude patřit tobě. Avšak prvorozené z lidí jistě vykoupíš a také prvorozené z nečistých zvířat vykoupíš. 16Jistě ho vykoupíš od věku jednoho měsíce podle svého výměru pěti šekely stříbra podle šekelu svatyně; ten je dvacet gér. 17Avšak prvorozeného býka, prvorozenou ovci či prvorozeného kozla nevykoupíš; jsou svatí. Jejich krví pokropíš oltář a jejich tuk obětuješ jako ohnivou oběť, jako příjemnou vůni Hospodinu. 18Jejich maso bude patřit tobě – jak hrudí z mávané oběti, tak i pravá kýta bude patřit tobě. 19Všechny dary pozdvihování ze svatých darů, které synové Izraele přinášejí Hospodinu, jsem dal tobě a tvým synům i tvým dcerám s tebou jako věčný příděl. Je to věčná smlouva soli před Hospodinem pro tebe a pro tvé potomstvo s tebou.
V tzv. milostivém létě připadly posvěcené pozemky, které nebyly vyplaceny, kněžím.
Leviticus 27:20–21 20Jestliže však pole nevykoupí, a prodá pole někomu jinému, nebude ho moci již vykoupit. 21Pole uvolněné v milostivém létě se stane svaté pro Hospodina, stejně jako pole, které bylo zasvěceno zkáze; (pole nad kterým byl vyřčen zákaz) stane se vlastnictvím kněze.
V případě přestupku, který se týkal svatých věcí, měl provinilec nejen zaplatit původní odhadní sumu, ale musel k ní přidat ještě pětinu navíc a dát to kněžím.
Leviticus 5:16 To, čím se prohřešil vůči svatým věcem, nahradí, přidá k tomu pětinu a dá to knězi. Kněz za něj vykoná obřad smíření s beranem jako obětí za vinu a bude mu odpuštěno.
Když byla škoda způsobená sousedovi a nebylo možné mu z nějakých důvodů dát náhradu, bylo nařízeno, aby byla pokuta dána Hospodinu a knězi.
Numeri 5:8 Jestliže ten muž nemá příbuzného, kterému by vrátil to, čím se provinil, bude to vráceno Hospodinu pro kněze – kromě berana smíření, s nímž bude za něj vykonán obřad smíření.
Kromě těchto zmíněných zdrojů příjmu byly ještě jiné, menší, o kterých zde není třeba mluvit.
Dary, které jsme zde zmínili, dostávali kněží dodatkem k příjmu z desátku. Všemu Izraeli bylo nařízeno platit desátky.
Leviticus 27:30–34 30Celý desátek země, ať ze semena země či z ovoce stromů, patří Hospodinu. Je to svatá věc pro Hospodina. 31Pokud by někdo chtěl vykoupit něco ze svého desátku, přidá k tomu pětinu. 32Celý desátek ze skotu a bravu, všechno, co prochází pod pastýřskou holí, každý desátý bude svatou věcí pro Hospodina. 33Nebude se zkoumat, jestli je dobrý či špatný, ani ho nezamění. Pokud by jej přece zaměnil, bude svatý ten první i vyměněný. Nemůže být vykoupeno. 34Toto jsou příkazy, které dal Hospodin Mojžíšovi pro syny Izraele na hoře Sínaj.
Numeri 18:21–24 21Hle, synům Léviho jsem dal do dědictví celý desátek v Izraeli jako náhradu za jejich službu, kterou vykonávají, službu při stanu setkávání. 22Synové Izraele se již nepřiblíží ke stanu setkávání, aby nenesli trest za hřích a nezemřeli. 23Lévijci budou vykonávat službu při stanu setkávání, oni ponesou jejich vinu. To je věčné ustanovení po všechny vaše generace. Proto neobdrží dědictví uprostřed synů Izraele. 24Protože desátek synů Izraele, který budou přinášet Hospodinu jako dar pozdvihování, jsem dal Lévijcům do dědictví, proto jsem o nich řekl: Uprostřed synů Izraele neobdrží dědictví.
Z desátku, který takto levité přijali, měli vzít oběť vzhůru pozdvižení Hospodinu, desátou část z desátku. A dát z toho Hospodinovu oběť knězi Áronovi.
Numeri 18:26-28 26Promluv k Lévijcům a řekni jim: Když přijmete od synů Izraele desátek, který jsem vám od nich dal jako váš dědičný podíl, přineste z něj Hospodinův dar pozdvihování, desátek z desátku. 27Váš dar pozdvihování vám bude počítán, jako obilí z humna a jako plný výnos z lisu. 28Tak přineste i vy Hospodinův dar pozdvihování ze všech svých desátků, které přijmete od synů Izraele, a dejte z toho Hospodinův dar pozdvihování knězi Áronovi.
Zdá se, že později byly desátky placeny přímo kněžím.
Židům 7:5 A vskutku ti ze synů Léviho, kteří přijímají kněžský úřad, mají příkaz brát podle Zákona desátek od lidu, to jest od svých bratrů, ačkoliv i oni vyšli z beder Abrahamových.
Někteří učenci se domnívají, že to nastalo v době druhého chrámu, když se vrátilo jen velmi málo levitů ze zajetí a bylo nutné zaměstnat na jejich místě nevolníky, ale to není jisté.
Ezdráš 8:15–20 15Shromáždil jsem je u řeky tekoucí do Ahavy a tábořili jsme tam tři dny. Porozhlédl jsem se po lidu a kněžích, ale ze synů Léviho jsem tam nenašel nikoho. 16Poslal jsem tedy pro předáky Elíezera, Aríela, Šemajáše, Elnátana, Jaríba, Elnátana, Nátana, Zekarjáše a Mešuláma a pro učitele Jójaríba a Elnátana 17a dal jsem jim příkaz pro Ida, předáka místa zvaného Kasifja, a vložil jsem jim do úst slova, která mají promluvit k Idovi a jeho bratrům, chrámovým nevolníkům, v místě zvaném Kasifja, aby nám přivedli služebníky pro dům našeho Boha. 18Protože dobrotivá ruka našeho Boha byla nad námi, přivedli nám rozumného muže ze synů Machlího, syna Léviho, syna Izraelova, totiž Šerebjáše, jeho syny a jeho bratry, celkem osmnáct, 19a Chašabjáše a s ním Ješajáše ze synů Merarího, jeho bratry a jeho syny, celkem dvacet, 20a z chrámových nevolníků, které určil David s knížaty k službě lévitům, dvě stě dvacet chrámových nevolníků, všichni byli jmenovitě určeni.
V každém případě přijímali kněží desátky přímo, nebo nepřímo od lidí a proto, že jich bylo původně málo, byl jejich příjem z tohoto zdroje pro jejich potřeby více, než dostatečný.
Kněží byli Božími služebníky ustanovenými Bohem, prostředníky mezi Bohem a lidmi. Byli zvláště oprávněni konat bohoslužbu u oltáře ve Svatyni. V dobách, kdy nebyly dostupné knihy, byli nejen vykladači Zákona, ale v mnohých případech i jediným zdrojem vědění o tom, co Bůh po lidech požaduje. Vyučovali lidi v nauce o hříchu a jeho odpykání, učili co je spravedlnost a svatost. Dále učili, jak se přibližovat k Bohu, jak lze dosáhnout odpuštění, jak se mají modlit, jak neúprosný je Zákon a jak nakonec zvítězí láska a milosrdenství. Byl jim vysvětlen celý plán vykoupení na předobrazu obětního systému. Každý obřad směřoval k tomu, aby jim byla vštípena svatost Boha a jisté následky hříchu. Přinášením obětí se učili, jaké podivuhodné opatření bylo učiněno smrtí beránka. Ačkoliv to byla služba smrti, byla zároveň službou velkolepého příslibu. Celá Bohoslužba vypovídala o Vykupiteli, který snímá hřích světa a je prostředníkem mezi Bohem a člověkem. Tato bohoslužba byla evangeliem v předobraze, které se později naplnilo v životě a díle Božího Syna, Ježíše Krista.
V kněžské službě vynikaly tři věci: 1. zprostředkování 2. smíření 3. posvěcení. Každá z těchto věcí si zasluhuje objasnění.
Zprostředkování.
Nejdůležitější úlohou kněží bylo zprostředkování. I když hříšník mohl přinést oběť sám, nemohl kropit krví, nemohl jíst z chlebů předložení, ani obětovat kadidlo a upravovat lampy. To vše za něj musel dělat někdo jiný. Ačkoliv se mohl přiblížit k chrámu, nemohl do něj vstoupit. Ačkoliv mohl přinést oběť, nemohl jí obětovat. Ačkoliv mohl beránka zabít, nemohl přisluhovat krví. K Bohu mohl přistoupit pouze prostřednictvím kněží. K Bohu se tedy mohl přiblížit pouze v osobě někoho jiného. To vše mu mělo připomínat skutečnost, že potřebuje, aby někdo zakročil v jeho prospěch.
Znázorníme si to na fiktivním příběhu, který ale mohl být pravdivý.
Pohan, který se z upřímného srdce touží klanět Bohu, slyší, že Izraelský Bůh je pravým Bohem a přebývá v chrámu v Jeruzalémě. Vydá se na dlouhou cestu a konečně dorazí k posvátnému místu. Slyšel, že Bůh přebývá mezi cherubíny ve Svatyni svatých a rozhodne se tam vstoupit, aby se mohl Bohu klanět. Ale po několika málo krocích do nádvoří, je zastaven znamením, které praví, že žádný cizinec nemůže překročit hranici, protože bude zabit. Je zmaten. Chce se klanět pravému Bohu, o němž slyšel, aby byl uctíván. Ale teď k Němu nemůže, co má dělat? Ptá se jednoho z věřících a dozví se, že si nejdříve musí opatřit beránka, než se může k Bohu přiblížit. Ihned si požadovaného beránka opatří a chce s ním jít k Bohu. Opět je mu řečeno, že nemůže vstoupit. Ptá se tedy někoho jiného. Proč tedy potřebuji beránka? Toho musíte dát knězi k obětování. Aha a můžu pak vstoupit? Nemůžete, neexistuje způsob, jak byste mohl vejít do chrámu a spatřit Boha. Ale proč nemohu vidět vašeho Boha, když se mu chci klanět? Nikdo nemůže spatřit Boha a zůstat na živu. Je svatý a může Ho spatřit jen ten, kdo je svatý. Kněz může vejít do prvního oddělení Svatyně, ale tam je ještě mezi ním a Bohem opona. Jedině Velekněz může vstoupit do Svatyně svatých. Vy dovnitř vstoupit nemůžete. Jediná vaše naděje je mít někoho, kdo by tam vstoupil za vás.
To na našeho poutníka hluboce zapůsobí. Není mu dovoleno vstoupit do chrámu, může to učinit jen ten, kdo je svatý. Potřebuje mít někoho, kdo ho zastupuje, je jeho prostředníkem. Toto ponaučení vniká hluboko do jeho duše. On Boha spatřit nemůže. Musí mít prostředníka. Jen tímto způsobem, mohou být hříchy odpuštěny a smíření uskutečněno.
Celá bohoslužba ve Svatyni je založena na zprostředkování. I když hříšník přinese beránka a zabije ho, oběť se stane účinnou pouze skrze prostředníka, který kropí krev použité oběti.
Smíření.
Druhým význačným smyslem bohoslužby bylo smíření. Hřích odděluje od Boha. Hřích způsobuje, že Bůh skrývá svoji tvář a neslyší.
Izaiáš 59:2 Nýbrž vaše zvrácenosti se staly hradbou mezi vámi a vaším Bohem a vaše hříchy skryly jeho tvář před vámi, aby neslyšel.
Ale díky obětním darům a modlitbám, které k Němu vystupují s kadidlem, je možné se Mu přiblížit. Kontakt může být obnoven a smíření provedeno.
Tak jako zprostředkování bylo důvodem existence kněží, tak smyslem obětí bylo usmíření. Díky nim byl obnoven přátelský vztah s Bohem. Hřích odděluje, krev sjednocuje. Tím bylo dokonáno odpuštění. V Bibli je řečeno, že když zhřeší celé shromáždění a přinese oběť za hřích, když starší položí své ruce na oběť a ten hřích vyznají, tak jim bude odpuštěno.
Leviticus 4:13-15,20 13Pobloudí-li celá pospolitost Izraele a ta věc bude skrytá před zraky shromáždění, přestoupí-li jediný ze všech Hospodinových příkazů, který se nesmí přestoupit, a proviní se, 14potom však bude odhalen hřích, kterým zhřešili, přivede shromáždění býčka jako oběť za hřích, přivedou ho před stan setkávání. 15Starší pospolitosti položí před Hospodinem ruce na hlavu býčka a někdo býčka zabije. 20Naloží s býčkem jako naložil s býčkem oběti za hřích; tak s ním naloží. Kněz za ně vykoná obřad smíření a bude jim odpuštěno.
Stejně tak, když zhřeší vládce a vyhoví požadavkům, tak mu bude odpuštěno.
Leviticus 4:22 a 26 22Když zhřeší předák a nedopatřením přestoupí jediný ze všech příkazů Hospodina, svého Boha, který se nesmí přestoupit a tak se proviní, 26Všechen tuk obětuje na oltáři jako tuk obětního hodu pokojné oběti. Kněz za něj vykoná obřad smíření za jeho hřích a bude mu odpuštěno.
To samé platí i pro obyčejné lidi.
Leviticus 4:27 a 35 27Jestliže někdo z lidu země nedopatřením zhřeší tím, že přestoupí jediný z Hospodinových příkazů, který se nesmí přestoupit, a tak se proviní, 35Všechen její tuk vyjme, tak jako se vyjímá tuk z ovce obětního hodu pokojné oběti. Kněz ji pak bude obětovat na oltáři s Hospodinovými ohnivými oběťmi. Tak kněz vykoná obřad smíření za něj, za jeho hřích, kterým zhřešil, a bude mu odpuštěno.
Hříchem nastalo odcizení, ale nyní je vše odpuštěno. S Bohem můžeme být usmíření pouze smrtí Jeho Syna.
Římanům 5:10 Jestliže jsme jako nepřátelé byli usmířeni s Bohem smrtí jeho Syna, tím spíše jako usmíření budeme zachráněni jeho životem.
Smíření se uskuteční pouze prolitou krví.
2. Paralipomenon 29:24 Kněží je zabili a jejich krev přinesli na oltář jako očištění od hříchu, aby získali smíření pro celý Izrael, neboť král přikázal, aby zápalná oběť a oběť za hřích byla za celý Izrael.
Do první místnosti Svatyně vstupoval kněz každý den, aby komunikoval s Bohem. Bylo tam svaté kadidlo, jehož dým vystupoval za oponu do Svatyně svatých. Byl tam také svícen, symbol Krista, který je světlem světa. Byl tam stůl s předloženými chleby, jako symbol komunikace s Bohem. Tam se kropilo krví. Což byla nejdůležitější část bohoslužby. Bylo to místo přátelského setkávání s Bohem. Díky službě, kterou konali kněží, bylo odpuštění rozšířeno, smíření uskutečněno a člověk byl uveden ve společenství s Bohem.
Posvěcení.
Třetím závažným aspektem bohoslužby ve Svatyni bylo posvěcení, neboli svatost. Množství hříchů pěstovaných v srdci vyjadřuje míru našeho oddálení od Boha. Cizinec mohl vejít do chrámového nádvoří. Kající se člověk mohl přijít k oltáři. Kněz, který byl prostředníkem, mohl vstoupit do Svatyně, ale pouze Velekněz mohl (a to jen v jednom dni v roce) po rozsáhlé přípravě, vstoupit do Svatyně svatých. Oblečen v bílém a strachem se chvějící, se mohl přiblížit k Božímu trůnu. I kadidlo ho muselo částečně zakrývat. Zde mohl činit službu nejen jako ten, kdo hledá odpuštění hříchů, nýbrž jako ten, který směle žádá, aby byly vymazány. Každodenní bohoslužba, která se odehrávala po celý rok, zobrazovaná v první místnosti Svatyně, nebyla sama o sobě úplná. Potřebovala být dovršena a doplněna službou ve druhé místnosti – Svatyni svatých. Odpuštění obdrží kající se hříšník po přestoupení, když již byla škoda způsobena. Bůh hříchy odpouští, ale bylo by lépe, kdyby nebyly vůbec spáchány. Proto je nám k dispozici Boží moc. Odpustit přestoupení, poté co bylo spácháno, je úžasné, ale to nestačí. Musí existovat moc, která člověku umožňuje, aby již nehřešil. „Jdi a nehřeš více“ je možnost, kterou evangelium nabízí. Nehřeš více je zároveň posvěcení. To je konečným cílem spásy. Bez toho není evangelium úplné. Potřebujeme vstoupit s Kristem do Svatyně svatých. Někteří to učiní. To jsou ti, kteří následují Beránka, kamkoliv jde. Budou bez poskvrny, nebo vrásky. Jsou bez úhony. Vírou vstupují do druhé místnosti.
Zjevení 14:5 V jejich ústech nebyla nalezena lež; jsou bez úhony.
