Kapitola devatenáctá.
Sobota.
Pro Tajemství Bible zpracoval Ladislav Hodač
Exodus 20:8–11 8Pamatuj na sobotní den, abys ho posvětil. 9Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci 10ale sedmý den je sobota patřící Hospodinu, tvému Bohu. Nebudeš dělat žádnou práci ty ani tvůj syn ani tvá dcera, tvůj otrok ani tvá otrokyně, tvé zvíře ani tvůj příchozí, který je ve tvých branách 11protože šest dní Hospodin dělal nebesa a zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmý den odpočinul. Proto Hospodin požehnal sobotní den a posvětil ho.
Kdyby se člověk, který doposud o Desateru nic nevěděl, náhle ocitl Božímu zákonu tváří v tvář, byl by překvapen jeho logikou a rozumností. Když by četl přikázání – nepokradeš, nezabiješ a nesesmilníš, souhlasil by, že jsou dobrá a rozumná. Mohl by i vidět, že většina národů má podobné zákony a většina lidí je schvaluje, jako nutné a dobré. V Božím zákonu by nebyl schopen nalézt nejmenší chybu.
Jedna věc by však pro něj mohla být záhadou. Proč by měl být sedmý den posvátný? Pro každé z ostatních přikázání by mohl nalézt logický důvod. Dokonce by mohl souhlasit s názorem, že je nutné si občas odpočinout. Ale určit pro tohle sedmý den, by se mohlo zdát být svévolným. Z pouze zdravotního hlediska, by každý pátý, šestý, osmý, či desátý den, splnil stejnou službu. Ostatní přikázání uspokojí jeho rozum, ale sedmý den – sobota, se mu zdá být svévolným příkazem. Mohl by argumentovat, že by se podstata Zákona zachovala zachováváním jakéhokoliv jiného dne. Trvat na zachovávání určitého zvláštního dne se neshoduje s tím, jak si Bůh všeobecně cení lidské svobody.
Pisatel této knihy měl jednou rozhovor se vzdělaným člověkem. Rozhovor se týkal Božího zákona, ale obzvlášť přikázání o sobotě. Tento člověk řekl: „Vážím si toho, čím vaše církev přispívá ke zviditelnění Zákona a pořádku. V době, ve které žijeme, kdy převládá zločin a bezzákonnost, se musíme spoléhat na to, že se křesťanské církve zastanou spravedlnosti. Pozoruji s lítostí, že některé církve to nečiní. Boží zákon berou na lehkou váhu. A to se pak odráží v mezilidských vztazích. Když se Boží zákon beztrestně přehlíží, když si lidé neváží Božího zákona, můžeme od nich očekávat podobný postoj, pokud se týká civilního zákona. Proto jsem rád, že kážete – jak evangelium, tak i Zákon. V jedné věci, a tím jsem si jistý, se však mýlíte. Věříte, že Bůh požaduje, aby jste zachovávali sedmý den. Vážím si vaší víry a vím, že jste čestní, ale domnívám se, že se v této věci mýlíte. Studoval jsem toto téma a domnívám se, že Božímu úmyslu a Jeho vůli by bylo vyhověno právě tak dobře zachováváním prvního dne týdne, stejně jako posledním dne týdne. Pro vaši církev by bylo vše mnohem jednodušší a váš vliv by vzrostl. I když osobně věřím, že není důležité, zda zachovávám jeden den, nebo nějaký jiný, nebo dokonce žádný, vážím si těch lidí, kteří to činí. Ale myslím si, že jste na omylu, když věříte, že smíte zachovávat pouze sedmý den. Bůh to po vás nežádá. Co nanejvýš očekává je, že budete zachovávat jeden den ze sedmi. Přikázání o sobotě se svou podstatou odlišuje od všech ostatních přikázání. Kdyby skupina lidí, která nikdy nic o Desateru neslyšela, musela žít ve společenství pohromadě, byla by brzo nucena vytvořit řadu pravidel – zákonů. Různé pohanské národy a divošské kmeny mají pravidla proti kradení, zabíjení a cizoložství. Věřím, že by i takoví primitivní národy zanedlouho vytvořily souhrn zákonů, který by byl podobný Desateru. Nevidím ale možnost, jak by mohly vytvořit zákon o sobotě sedmého dne. V přírodě neexistuje nic, co by je k tomu mohlo přimět. Považuji tedy všechna přikázání z Desatera za závazná, ale nikoli sedmý den – sobotu.“
Na to jsem mu odpověděl: „Aniž bych uznával správnost vašeho tvrzení, připusťme myšlenku, že přikázání o sobotě je v některých ohledech odlišné od ostatních přikázání a že člověk, který by neobdržel zjevení shůry, by nikdy nemohl dospět k víře v sedmý sobotní den. Fakt, že přikázání o sobotě zaujímá jedinečné místo v Božím zákoně, je myslím uznáváno většinou učenců. Jedná se o přikázání, které se zabývá časovým úsekem a vyjmenovává určité věci, které jsou v Božích očích hřích, pokud jsou vykonávány v tomto uvedeném čase. V tom se toto přikázání odlisuje od všech ostatních.
Čtvrté přikázáni je to, které Bůh odpradávna vyvolil, aby se stalo zkouškou. Před tím, než byl Zákon veřejně vyhlášen na Sinaji, bouřilo se a reptalo množství synů Izraele proti Mojžíšovi a Áronovi na poušti.
Exodus 16:2–3 2A celá pospolitost synů Izraele reptala v pustině proti Mojžíšovi a proti Áronovi. 3Synové Izraele jim říkali: Kéž bychom zemřeli Hospodinovou rukou v egyptské zemi, když jsme sedávali nad hrnci masa a jídali jsme chléb do sytosti! Protože jste nás vyvedli do této pustiny, abyste celé toto shromáždění nechali zemřít hlady.
Situace byla kritická. Něco muselo být učiněno. Hospodin Mojžíšovi řekl:
Exodus 16:4 Hospodin řekl Mojžíšovi: „Hle, sešlu vám z nebe chléb a lid bude vycházet a sbírat pro svou každodenní potřebu, abych ho vyzkoušel, bude-li chodit podle mého zákona nebo ne.”
Sbírání a příprava chleba, který Hospodin seslal z nebe, bylo zkouškou, jestli se budou řídit Jeho Zákony, nebo ne.
Exodus 16:22–30 22A šestého dne nasbírali dvojnásobné množství potravy, dva ómery na osobu. Všichni předáci pospolitosti přišli a oznámili to Mojžíšovi. 23Odpověděl jim: To je to, co promluvil Hospodin: Zítra bude odpočinutí – svatá sobota Hospodinova. To, co máte napéct, napečte a to, co máte uvařit, uvařte a vše, co bude přebývat, si uložte a uchovejte do rána. 24Uložili to tedy do rána tak, jak Mojžíš přikázal, a nezasmrádlo to, ani v tom nebyly larvy. 25Mojžíš pak řekl: Snězte to dnes, protože dnes je sobota Hospodinova. Dnes na poli nic nenaleznete. 26Šest dní to budete sbírat, ale sedmý den je sobota, v ní nic nebude. 27Když sedmého dne přesto někteří z lidu vyšli sbírat, nic nenašli. 28Hospodin řekl Mojžíšovi: Jak dlouho budete odmítat zachovávat mé příkazy a zákony? 29Hleďte, vždyť Hospodin vám dal sobotu, proto vám šestého dne dává pokrm na dva dny. Zůstaňte každý, kde jste, ať nikdo sedmého dne nevychází ze svého místa. 30Lid tedy sedmého dne odpočíval.
Ze všech přikázání vyvolil Bůh toto čtvrté, jako zkoušku. Každý den měli sebrat množství dostatečné pro jejich potřebu. Šestý den měli sebrat jednou tolik a sedmého – nic. To byla zkouška. Když neposlechli, nepřestoupili pouze čtvrté přikázání, ale celý Zákon. Na tuto zkušenost se vztahuje i text z knihy:
Ezechiel 20:12 Dal jsem jim také své soboty, aby se staly znamením mezi mnou a jimi, aby poznali, že já Hospodin je posvěcuji.
Zde je prohlášeno, že Boží soboty jsou znamením, posvěcením. Ve verši 20 jsou soboty nazvány znamením mezi lidmi a Bohem.
Ezechiel 20:20 Svěťte mé soboty a budou znamením mezi mnou a vámi, abyste poznali, že já jsem Hospodin, váš Bůh.
Je zajímavé si všimnout okolností, za kterých byla tato prohlášení učiněna. Starší z Izraele se chtěli doptávat Hospodina, ale Hospodin jim řekl, že o to nemá zájem.
Ezechiel 20:3 Lidský synu, promluv s izraelskými staršími. Řekneš jim: Toto praví Panovník Hospodin: Co to, že přicházíte, abyste se mě dotázali? Jakože jsem živ, dovolím vám snad, abyste se mě dotazovali, je výrok Panovníka Hospodina?
Promlouval k nim již mnohokrát, ale oni Mu nevěnovali pozornost. Proč by s nimi měl být dále ve styku, když odmítali udělat to, co jim přikázal. Byli stejní, jako jejich otcové, kteří byli neposlušní a nejevili zájem Boha poslouchat. Když se za ně Ezechiel chtěl přimlouvat, tak mu Hospodin přikázal jim jasně sdělit, že selhali.
Ezechiel 20:4 Budeš je soudit? Budeš soudit, lidský synu? Pouč je o ohavnostech jejich otců.
To Ezechiel učinil, když jim podrobně vyprávěl o nesnázích, které měl Bůh s Izraelem, když ho vyváděl z Egypta do zaslíbené země a při Jeho snaze, aby zachovávali jeho přikázání a obzvlášť to čtvrté.
Když byli ještě v Egyptě, tak jim Bůh přikázal, aby zahodili všechny své modly. To neučinili. Přesto je Bůh vyvedl z Egypta do pouště a vyhlásil jim svůj Zákon. Přitom poukazoval na sobotu s tím, že je znamením, posvěcením a že jim má být sobota svatá.
Ezechiel 20:13 Ale dům izraelský se proti mně v pustině vzpíral, nechodil podle mých ustanovení a pohrdl mými nařízeními, v nichž bude mít člověk život, když je bude plnit, i mé soboty velmi znesvětili. Řekl jsem si tedy, že na ně v pustině vyliji svou zlobu, abych s nimi skoncoval.
Bůh se však rozhodl, že je nevyhladí. Na druhé straně cítil, že je nemůže uvést do země, kterou jim chtěl dát.
Ezechiel 20:15–20 15Já jsem k nim také v pustině pozvedl ruku, že je nepřivedu do té země, kterou jsem jim dal, do země oplývající mlékem a medem. Ona je ozdobou všech ostatních zemí. 16To proto, že pohrdli mými nařízeními, nechodili podle mých ustanovení a znesvětili mé soboty, protože jejich srdce chodilo za jejich bůžky. 17Avšak mé oko se nad nimi slitovalo, takže jsem je nezničil a v pustině jsem s nimi neučinil konec. 18Jejich synům jsem pak v pustině řekl: Podle ustanovení svých otců nechoďte, jejich nařízení nezachovávejte a jejich bůžky se neposkvrňujte. 19Já jsem Hospodin, váš Bůh. Podle mých ustanovení choďte, má nařízení zachovávejte a plňte je. 20Svěťte mé soboty a budou znamením mezi mnou a vámi, abyste poznali, že já jsem Hospodin, váš Bůh.
Ale oni se pořád bouřili.
Ezechiel 20:21, 23, 24 21I synové se proti mně vzpírali, nechodili podle mých ustanovení a nezachovávali má nařízení, aby je konali, ta, v nichž bude mít život člověk, když je bude plnit, a znesvětili mé soboty. Řekl jsem si tedy, že na ně vyliji svou zlobu, abych proti nim v pustině dovršil svůj hněv. 23Já jsem k nim také v pustině pozvedl svou ruku, že je rozptýlím mezi národy a že je rozmetám po zemích 24jelikož neplnili má nařízení, pohrdli mými ustanoveními, znesvětili mé soboty a ohlíželi se za bůžky svých otců.
Dvakrát je řečeno, že se Izrael bouřil.
Ezechiel 20:38 Budu však tříbit ty z vás, kdo se bouří a kdo jsou proti mně vzpurní. Vyvedu je ze země jejich dočasného pobytu, ale na izraelskou půdu nevejdou. I poznáte, že já jsem Hospodin.
Každý člověk, který s úctou a rozumně čte tuto kapitolu, musí dojít k závěru, že pro Boha je sobota velmi důležitá, že je zkouškou a znamením, že je mezi ostatními přikázáními vybrána jako důkaz poslušnosti. Bůh v těchto verších říká: „Budu je zkoušet, zda budou chodit v mém Zákoně, nebo ne.“ Zachovávání soboty je důkazem poslušnosti. Je znamením osvědčení a je znamením, že: Já jsem Hospodin, tvůj Bůh.
Otázkou je, proč si Bůh vybral právě přikázání o sobotě, jako zkoušce a ne nějaké jiné. Když připustíme, že se sobota sedmého dne zakládá pouze na „tak praví Hospodin“, tak taková zkušenost propůjčuje zvláštní význam a důležitost. Jedno přikázání je vybráno ze všech ostatních, aby bylo zkouškou a znamením toho, že jestliže Ho člověk poslouchá, tak je v souladu s celým Zákonem.
Je to, jakoby Bůh následně uvažoval o ostatních devíti přikázáních: Já jsem jim dal svůj Zákon. Napsal jsem jej do jejich srdcí, je vyryt v každé části jejich bytosti. Ze své přirozenosti vědí, co je správné a co ne. Jejich vlastní svědomí, dosvědčuje pravdivost mého Zákona. Zákon je tak jasný a všem je zřejmé, že tato přikázání jsou nezbytná k šťastnému životu, takže je téměř nemožné nevidět, že jsou božského původu. Mnozí lidé se ovšem vychloubají tím, že v průběhu dějin lidstva lidé díky zkušenostem dospěli k závěru, že není dobré krást, lhát, nebo zabíjet a proto vytvořili zákony, které řeší takové věci. Tvrdí, že takové zákony nemají božský původ, ale že jsou výsledkem lidských zkušeností a díky tomu jsou zakořeněny v podvědomí lidstva. Budou sebevědomě poukazovat na různé kmeny a národy, které po staletí nebyly dotčeny civilizací a přece mají různá pravidla, která se kryjí s mnohými body Božího zákona. To je pro ně důkazem, že Zákon není božského původu a že se lidé prostě řídí zákony, ke kterým dospěli z vlastních zkušeností, protože viděli, že prospívají lidstvu.
Bůh pokračuje: Učiním ve svém Zákoně jedno opatření, které nemá obdoby v přírodě. Bude to přikázání, pro něhož nebudou moci nalézt žádný logický důvod, kromě toho, že jsem to řekl. Pokud se týká ostatních přikázání, mohou se lidé odvolávat na jejich zdravý rozum, ale pro toto přikázání neexistuje žádný důvod, kromě toho, že jsem to přikázal. Když ho budou poslouchat, budou poslouchat mne. Když ho zavrhnou, zavrhnou mne. Toto přikázání bude zkouškou, jestli budou dodržovat můj Zákon, nebo nebudou. Bude znamením, že já jsem Hospodin. Sobota sedmého dne bude mé znamení poslušnosti. Bude to sedmý den, nikoliv jeden den ze sedmi. Zachovávání soboty, sedmého dne je znamení, že mne přijímají jako svého Boha.
V průběhu dějin povstanou lidé, kteří budou předstírat, že jsou nábožní, ale ve skutečnosti se budou spoléhat na svůj vlastní rozum. Mnozí z nich zavrhnou zprávu o tom, jak jsem stvořil svět a nahradí ji svými vlastními teoriemi o tom, jak věci vznikly. Ačkoliv při tom nebyli, když jsem svým Slovem stvořil svět, budou učeně prohlašovat, jak se to stalo, přičemž zavrhnou mé svědectví o této události. Mnozí z nich zavrhnou myšlenku, že vůbec existuji. Jiní budou tvrdit, že ve mne věří a přesto, když dojde ke zdánlivému rozporu mezi mým Slovem a jejich objevy, zavrhnou mne a přijmou své vlastní názory. Když zavrhnou stvoření, budou automaticky zavrhovat i památku na stvoření, což je sobota sedmého dne. Nepřijmou, co nebudou moci pochopit svým rozumem. Pro ně je jejich vlastní mysl největší autoritou. Předložím jim zkoušku, která ukáže, jestli se opravdu budou řídit mým Zákonem, nebo ne. Když přijmou sobotu sedmého dne, uznají tím, že existuje mysl, která je vyšší, než jejich vlastní. Když sobotu zavrhnou, zavrhnou mně, moje Slovo i Zákon.
Lidé pochopí tuto výzvu. Nebudou se moci vyhnout rozhodnutí v této otázce. Uvidí jasně, že když přijmou sobotu, tak přijímají mé Slovo vírou spíše, než vlastním rozumem. Zachovávání soboty sedmého dne je založeno pouze na víře. Lidé to nemohou pochopit rozumem na základě lidských zkušeností, nebo zkoumáním. Kdo příjme sobotu sedmého dne, příjme ji, protože ve mně věří.
Satan bude všemožně usilovat, aby zničil víru mého lidu. Pokusí se napodobit mé dílo. Bude obhajovat nepravý den odpočinku a učiní jej více vhodným a populárnějším, než den který jsem zvolil při stvoření. U většiny lidí s tím bude mít velký úspěch. Budou to lidé, kteří mu dají přednost přede mnou. Zpochybní můj den odpočinku a bude shromažďovat lidi pod svůj prapor. Každý člověk se bude muset rozhodnout. Na jedné straně má sobota a na druhé straně nepravá sobota mého protivníka. Já mám své znamení a on má své znamení. Každý si bude muset vybrat.
Netvrdím, že Bůh uvažoval tímto způsobem. Zná konec od počátku a jedná podle toho. Z dobrých důvodů ustanovil sobotu, jako znamení zkoušky. Měli bychom se z celého srdce postavit na stranu Boha v této důležité otázce.
Přikázání o sobotě má vztah ke Dni smíření – očišťování. Kvůli přestoupení Zákona bylo krví přisluhováno ve Svatyni.
Leviticus 4:27 Jestliže někdo z lidu země nedopatřením zhřeší tím, že přestoupí jediný z Hospodinových příkazů, který se nesmí přestoupit, a tak se proviní,
To se týká i přestoupení soboty, jak je zaznamenáno ve čtvrtém přikázání.
Numeri 15:22–26 22Kdybyste však pobloudili a nesplnili všechny tyto příkazy, které promluvil Hospodin k Mojžíšovi 23vše, co vám Hospodin přikázal prostřednictvím Mojžíše ode dne, kdy Hospodin vydal příkaz a nadále ve všech vašich pokoleních 24jestliže se to stalo ne před očima pospolitosti, bylo to vykonáno nedopatřením, připraví celá pospolitost jednoho býčka jako zápalnou oběť, jako příjemnou vůni Hospodinu, i patřičnou přídavnou oběť a litou oběť podle nařízení a jednoho chlupatého kozla jako oběť za hřích. 25Kněz vykoná obřad smíření za celou pospolitost synů Izraele a bude jim odpuštěno, neboť to bylo nedopatření a oni přinesli svůj obětní dar, ohnivou oběť Hospodinu a svou oběť za hřích před Hospodina za své nedopatření. 26Bude odpuštěno celé pospolitosti synů Izraele i příchozímu, který pobývá uprostřed nich, neboť se to stalo všemu lidu nedopatřením.
Všechny hříchy, které cizinec, nebo Izrael spáchal z nevědomosti, mohly být odpuštěny.
Numeri 15:29 Pro domorodce mezi syny Izraele i pro příchozího, který pobývá uprostřed nich, budete mít jeden zákon, pro toho, kdo jednal nedopatřením.
Když ale někdo zhřešil záměrně, bylo s ním naloženo jinak.
Numeri 15:30–31 30Avšak člověk, který by jednal z povýšenosti – ať domorodec či příchozí – utrhá Hospodinu; takový člověk ať je vyhlazen zprostřed svého lidu. 31Protože pohrdl Hospodinovým slovem a porušil jeho příkaz, takový člověk ať je jistě vyhlazen, je na něm vina.
Bible dále vysvětluje, co je míněno pojmem „svévolné hřešení“.
Numeri 15:34–36 34Nechali ho u stráže, protože nebylo rozhodnuto, co se s ním má dělat. 35Hospodin řekl Mojžíšovi: Ten muž bude jistě usmrcen! Ať na něj celá pospolitost venku za táborem hází kamení. 36Celá pospolitost ho vyvedla ven za tábor, házeli na něj kamení, takže zemřel, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi.
Bůh jasně vyhlásil svoje přikázání. Řekl jim, aby pamatovali na den sobotní. Nikdo pro to neměl žádnou výmluvu. Člověk, který vyšel ven a sbíral dříví, nebyl v nevědomosti, byl vzpurný a pohrdl Hospodinovým Slovem. Přestoupil přikázání a zhřešil svévolně z pýchy. Lidé si myslí, že je snadné změnit den sobotní a určit jiný den k uctívání. Ovšem v důsledku se dotýkají věčného Božího zákona, který je základem Jeho vesmírného trůnu. Boží zákon je důvodem a základem pro Den smíření. Kopie tohoto Zákona byla uschována v posvátné truhle ve druhém oddělení pozemské Svatyně. Bylo to místo, na které nemohl nikdo, kromě velekněze vstoupit. Posvátnost truhly byla tak obrovská, že když se jí při určité příležitosti dotkl člověk, byl okamžitě zabit.
1. Paralipomenon 13:9–10 9Když přišli ke Kidónovu humnu, vztáhl Uza ruku, aby podržel truhlu, protože voli opustili cestu. 10Hospodinův hněv vzplál proti Uzovi a zabil ho, protože vztáhl ruku na truhlu; zemřel tam před Bohem.
Co by se s ním stalo, kdyby strčil ruku do truhly a pokusil se změnit Bohem napsaný Zákon na deskách? A přesto nemají lidé problém, něco takového udělat. Zapomínají na to, že Bůh je svatý a Jeho Zákon posvátný. Kromě toho je v realitě nemožné změnit to, co Bůh vyryl svým prstem do kamenných desek.
Je možné, aby byl změněn Zákon, díky němuž bylo nutné, aby zemřel náš Pán a bylo učiněno smíření? Když bylo změněno přikázání o sobotě, byla změněna i ostatní přikázání? Jestliže byl změněn Zákon, byl také změněn předpoklad pro smíření? Pokud ano, zemřel Kristus pro jednu věc ve Starém zákoně a pro jinou v zákoně Novém? Požadoval Bůh trest smrti za úmyslné přestoupení přikázání o sobotě den před tím, než byl Kristus ukřižován a den potom již ne? Nebo byly nějaké případy, na které se trest smrti nevztahoval? Mezi křesťany mohou být neshody v mnoha věcech ale mohou existovat různé názory na potřebu a podstatu usmíření? Je Kristus stále naším veleknězem? Je Zákon stále ještě pod slitovnicí v truhle smlouvy? Odstraňte Zákon a není již zapotřebí nějakého očišťování. Naopak ale, pokud stále ještě je smíření musí být Zákon platný.
Bez zákona se stává smíření fraškou. Kristovo vtělení zbožnou bájí, jeho smrt omylem spravedlnosti, Getsemane tragédií. Jestliže Zákon, nebo kterékoli z přikázání může být přestoupen beztrestně, jestliže Zákon byl zrušen, nebo jeho předpisy změněny, jestliže Zákon daný samým Bohem přestává být měřítkem soudu, pak se Kristova smrt stává zbytečnou. Sám otec přestává být ztělesněním spravedlnosti a laskavosti a Kristus nemůže ujít obvinění že byl účastníkem podvodu. Ať všichni křesťané pozdvihnou hlas proti takovému učení. Je-li Zákon zrušen, není zapotřebí smíření a tím ani Kristus. Ať je v našich myslích jednou provždy jasné že: Kristus žil, trpěl, zemřel a vstal z mrtvých za nás. My všichni jsme zhřešili, přestoupili Zákon a byli odsouzení k smrti. Kristus nás spasil nikoli odstraněním Zákona, protože pak by nebylo nutné, aby zemřel, ale umíráním za nás. Tím upevnil jednou provždy nároky Zákona. On za nás nyní přisluhuje svojí drahocennou krví v nebeské Svatyni. Je naším obhájcem, naším ručitelem, je naším Veleknězem. Je tentýž včera, dnes a navždy. Jeho milostí jsme spaseni.
