15. Slavnosti a svatá shromáždění.

Kapitola patnáctá

 Slavnosti a svatá shromáždění

 Pro Tajemství Bible zpracoval Ladislav Hodač

 Ve 23. kapitole knihy Leviticus jsou zaznamenány slavnosti a svatá shromáždění, které přikázal Hospodin zachovávat svému lidu. Je jich celkem sedm. Tři z nich jsou velké svátky v roce – Pesach – Velikonoce, svátek Letnic a slavnost Stánků. O těchto třech je napsáno:

Deuteronomium 16:16 Třikrát za rok ať se každý, kdo je u tebe mužského pohlaví, ukáže před Hospodinem, tvým Bohem, na místě, které vyvolí – při svátku nekvašených chlebů, při svátku týdnů a při svátku stánků. Ať se neukáže před Hospodinem s prázdnou.

Exodus 23:17 Třikrát za rok se ukáže každý, kdo je u tebe mužského pohlaví, před Panovníkem Hospodinem.

Exodus 34:23 Třikrát za rok se každý, kdo je u tebe mužského pohlaví, ukáže před Panovníkem Hospodinem, Bohem Izraele.

Dvě slova používaná k označení slavností a svatých shromáždění se podstatně liší svým významem. Hebrejské slovo „hag“, které popisuje výše zmíněné tři svátky, znamená radostnou příležitost, slavnost, nebo hostinu. Druhé slovo je „moed“, které označuje smluvený čas, vyhlášené svátky, svatá shromáždění, nebo slavnostní setkání. Příkladem pro slovo „moed“ by byl Den smíření – očišťování – který nebyl ani slavností, ani hostinou, ale svatým shromážděním.

Leviticus 23:26–32 ²⁶Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ²⁷Desátého dne toho sedmého měsíce bude den smíření. Budete mít svaté shromáždění; budete pokořovat své duše a přinesete Hospodinu ohnivé oběti. ²⁸Právě tohoto dne nebudete dělat žádnou práci, neboť je to den smíření, aby za vás byl vykonán obřad smíření před Hospodinem, vaším Bohem. ²⁹Neboť kdokoliv by se nepokořil právě toho dne, bude vyhlazen ze svého lidu. ³⁰Kdokoliv by dělal jakoukoliv práci právě v ten den, toho odstraním zprostřed jeho lidu. ³¹Nebudete dělat žádnou práci. To je věčné ustanovení pro vaše generace ve všech vašich sídlech. ³²Je to pro vás nejsvětější sobota; budete pokořovat své duše. Večer devátého dne toho měsíce, od večera až do večera budete zachovávat svoji sobotu.

Kromě Velikonoc, Letnic, Slavnosti stánků a Dne smíření, byly další tři slavnosti. Slavnost Troubení, připadající na první den sedmého měsíce, slavnost Nekvašených chlebů a slavnost Prvotin.

Exodus 12:17 Budete zachovávat svátek nekvašených chlebů, protože právě v tento den jsem vyvedl vaše oddíly z egyptské země; tento den budete zachovávat po všechny své generace jako věčné ustanovení.

Numeri 28:17 Patnáctého dne toho měsíce bude svátek; po sedm dní se budou jíst nekvašené chleby.

Leviticus 24:6 Položíš je do dvou řad, šest v řadě, na čistý stůl před Hospodina.

Dva poslední svátky – svátek Nekvašených chlebů a svátek Prvotin, byly slaveny v souvislosti se svátkem Pesach – Velikonoc, ale mluví se o nich zřetelně, jako o odlišných svátcích.

Exodus 12:12, 15, 17 ¹²A té noci projdu egyptskou zemí a pobiji v egyptské zemi všechno prvorozené od lidí až po dobytek. Vykonám soudy nad všemi bohy Egypta. Já, Hospodin. ¹⁵Sedm dnů budete jíst nekvašený chléb. Hned první den odstraníte kvas ze svých domů, protože každý, kdo by jedl něco kvašeného od prvního dne až do sedmého dne, takový člověk bude vyhlazen z Izraele. ¹⁷Budete zachovávat svátek nekvašených chlebů, protože právě v tento den jsem vyvedl vaše oddíly z egyptské země; tento den budete zachovávat po všechny své generace jako věčné ustanovení.

Numeri 28:16, 17 ¹⁶Prvního měsíce, čtrnáctého dne toho měsíce, bude velikonoční oběť Hospodinu. ¹⁷Patnáctého dne toho měsíce bude svátek; po sedm dní se budou jíst nekvašené chleby.

Leviticus 23:9–14 ⁹Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ¹⁰ Promluv k synům Izraele a řekni jim: Až vejdete do země, kterou vám dávám, a sklidíte její žeň, přinesete první snop ze své žně knězi. ¹¹On zamává snopem před Hospodinem, abyste došli zalíbení; druhého dne po sobotě s ním kněz zamává. ¹²V den, kdy zamáváte snopem, připravíte ročního beránka bez vady jako zápalnou oběť Hospodinu ¹³a jako patřičnou přídavnou oběť dvě desetiny éfy jemné mouky namísené s olejem jako ohnivou oběť, příjemnou vůni Hospodinu, a jako patřičnou litou oběť čtvrtinu hínu vína. ¹⁴Chléb, pražené zrní ani čerstvé obilí nebudete jíst až do toho dne, kdy svému Bohu přinesete obětní dar. To je věčné ustanovení pro vaše generace ve všech vašich sídlech.

Protože jsou tyto svátky uváděny odděleně, mají svůj zvláštní význam, tak je zařazujeme mezi sedm svátků Hospodinových.

Svátek Velikonoc byl zachováván čtrnáctého dne prvního měsíce. Slavnost nekvašených chlebů začala patnáctého dne prvního měsíce. Svátek Prvotin byl máván šestnáctého dne prvního měsíce.

Leviticus 23:5–6, 11 ⁵Prvního měsíce, čtrnáctého dne toho měsíce navečer je velikonoční oběť Hospodinu. ⁶Patnáctého dne toho měsíce je Hospodinův svátek nekvašených chlebů. Po sedm dní budete jíst nekvašené chleby. ¹¹On zamává snopem před Hospodinem, abyste došli zalíbení; druhého dne po sobotě s ním kněz zamává.

První tři svátky se tedy odehrávaly v prvním měsíci roku. Poslední tři svátky se odehrávaly v sedmém měsíci. Svátek Troubení prvního dne, Den smíření desátého dne, svátek Stánků patnáctého dne.

Leviticus 23:24, 27, 39 ²⁴Promluv k synům Izraele: Sedmého měsíce, prvního dne toho měsíce budete mít odpočinutí, památku troubení, svaté shromáždění. ²⁷Desátého dne toho sedmého měsíce bude den smíření. Budete mít svaté shromáždění; budete pokořovat své duše a přinesete Hospodinu ohnivé oběti. ³⁹Patnáctého dne sedmého měsíce, když seberete úrodu země, jistě budete slavit Hospodinův svátek po sedm dní. Prvního dne bude odpočinutí a osmého dne bude odpočinutí.

Svátek Letnic se odehrál mezi těmito dvěma skupinami svátků. Padesátého dne po sobotě, čímž se míní šestnáctý den měsíce abib, což byl první měsíc. Takže Letnice byly slaveny uprostřed třetího měsíce židovského roku, což je náš květen, nebo červen.

Leviticus 23:15–16 ¹⁵Ode dne, kdy jste přinesli snop jako mávanou oběť, od druhého dne po sobotě si odpočítáte sedm týdnů. Musí být úplné. ¹⁶Spočítáte padesát dní až do druhého dne po sedmé sobotě a přinesete Hospodinu novou přídavnou oběť.

Svátek Velikonoc.

Velikonoce byly ustanoveny jako památka na osvobození Izraele z egyptského otroctví. Desátého dne prvního měsíce byl vybrán beránek za každou rodinu podle počtu členů. Když byly rodiny malé, mohly se dvě, nebo tři spojit a použít jednu oběť. Beránek byl chován až do čtrnáctého dne, kdy byl k večeru zabit a veřeje dveří byly pomazány jeho krví.

Exodus 12:1–7 ¹řekl Hospodin Mojžíšovi a Áronovi v egyptské zemi: ²Tento měsíc bude pro vás počátkem měsíců. Bude pro vás prvním měsícem roku. ³Vyhlaste celé pospolitosti Izraele: Desátého tohoto měsíce ať si každý vezme beránka na otcovský dům, beránka na rodinu. ⁴A kdyby rodina byla na beránka příliš malá, ať si přibere souseda nejblíže svému domu do počtu duší. Každý bude započten na beránka podle toho, co kdo sní. ⁵Budete mít beránka bez vady, ročního samce; vyberete ho z beránků nebo z kůzlat. ⁶A bude ve vaší péči až do čtrnáctého dne tohoto měsíce. Potom ho celé shromáždění pospolitosti Izraele k večeru zabije. ⁷Pak vezmou z krve a dají na obě veřeje a na nadpraží domů, v nichž ho budou jíst.

Tu samou noc bylo maso jedeno, ale ne jako obvykle vařené, nýbrž pečené. K tomu mohl být použit nekvašený chléb s hořkými bylinami.

Exodus 12:8 Té noci budou jíst maso; budou je jíst pečené na ohni s nekvašenými chleby a hořkými bylinami.

Velikonoční oběť se od ostatních odlišovala tím, že byla nazývána „má oběť.“

Exodus 23:18 Nebudeš obětovat krev mé oběti spolu s kvašeným. Nezůstane do rána tuk mé sváteční oběti.

Exodus 34:25 Nebudeš obětovat krev mé oběti spolu s kvašeným. Nezůstane do rána nic z oběti svátku Velikonoc.

Velikonoce byly připomínkou vysvobození Izraele z egyptského otroctví. I Nový zákon nám připomíná tuto událost.

1. Korintským 5:7 Vyčistěte proto starý kvas, abyste byli novým těstem, neboť jste nekvašení. Vždyť Kristus, náš velikonoční Beránek, byl [za nás] obětován.

Podobnost oběti velikonočního beránka s ukřižováním Ježíše Krista, se nedá přehlédnout. Při ukřižování Ježíše mu nebyla v těle zlomena ani jedna kost.

Jan 19:36 To se stalo, aby se naplnilo Písmo: Kost mu nebude zlomena.

Exodus 12:46 Bude sněden v tomtéž domě, nic z jeho masa nevyneseš ven z domu; žádnou kost v něm nezlámete.

Numeri 9:12 Neponechají z ní nic do rána, nezlámou na ní kost. Budou ji slavit zcela podle ustanovení o velikonoční oběti.

Velikonoční beránek byl zabit čtrnáctého dne měsíce abib a sněden ve stejnou noc.

Exodus 12:6–10 ⁶A bude ve vaší péči až do čtrnáctého dne tohoto měsíce. Potom ho celé shromáždění pospolitosti Izraele k večeru zabije. ⁷Pak vezmou z krve a dají na obě veřeje a na nadpraží domů, v nichž ho budou jíst. ‚⁸Té noci budou jíst maso; budou je jíst pečené na ohni s nekvašenými chleby a hořkými bylinami. ⁹Nebudete jíst z něho nic syrového ani vařeného ve vodě, ale pouze pečené na ohni i hlavu s hnáty a s vnitřnostmi. ¹⁰Nic z něho neponecháte do rána. Co z něho zůstane do rána, to spálíte ohněm.‘

Kristus zemřel o Velikonocích.

Jan 19:14 Byl den přípravy před velikonocemi, kolem poledne. I řekl Židům: Hle, váš král.

Stříkání krví beránka byl symbol milosti a záchrany před smrtí.

Exodus12:13 Krev na domech, v nichž budete, bude vaším znamením; když uvidím tu krev, pominu vás a nebude mezi vámi zhoubná pohroma, když budu bít egyptskou zemi.

Prolitím krve Ježíše Krista je možné získat odpuštění předešlých hříchů.

Římanům 3:25 Jeho Bůh ustanovil za prostředek smíření skrze víru v jeho krev, aby ukázal svou spravedlnost s ohledem na prominutí prohřešení, jež byla spáchána již dříve.

Velikonoční oběť byl beránek.

Exodus 12:3 Vyhlaste celé pospolitosti Izraele: Desátého tohoto měsíce ať si každý vezme beránka na otcovský dům, beránka na rodinu.

Kristus byl Beránek Boží.

Jan 1:29 Druhého dne Jan uviděl Ježíše, jak k němu přichází, a řekl: Hle, Beránek Boží, který snímá hřích světa.

Beránek musel být bez vady.

Exodus 12:5 Budete mít beránka bez vady, ročního samce; vyberete ho z beránků nebo z kůzlat.

Kristus byl bez vady.

1. Petr 1:19 Nýbrž drahou krví Krista jako beránka bez vady a bez poskvrny.

Maso beránka muselo být jedeno.

Exodus 12:7 Pak vezmou z krve a dají na obě veřeje a na nadpraží domů, v nichž ho budou jíst.

Apoštol Jan píše, že i my máme podíl na Jeho těle.

Jan 6:51 Já jsem ten živý chléb, který sestoupil z nebe. Kdo jí z tohoto chleba, bude žít na věčnost. A chléb, který já dám za život světa, je mé tělo.

Úzce spojena s Velikonocemi, i když oddělená, byla slavnost Nekvašených chlebů. Tyto dvě slavnosti byly ve skutečnosti součástí téhož obřadu, takže se jejich jmen užívá střídavě. Ale přece – pokud se týká účelu, byly rozdílné. Bůh jasně definoval, co mělo být při těchto slavnostech učiněno.

Exodus 12:15 Sedm dnů budete jíst nekvašený chléb. Hned první den odstraníte kvas ze svých domů, protože každý, kdo by jedl něco kvašeného od prvního dne až do sedmého dne, takový člověk bude vyhlazen z Izraele.

1. Korintským 5:8 Slavme tedy svátek ne se starým kvasem, ani s kvasem špatnosti a zloby, ale s nekvašenými chleby upřímnosti a pravdy.

Svátek Velikonoc a Nekvašených chlebů, jsou plné učení o pravdách evangelia. Zabitím beránka, bylo učiněno opatření k záchraně prvorozených. Ale smrt beránka nestačila k zajištění záchrany. Jeho krví musely být pomazány veřeje dveří. To znamená, že oběť musela být každým jedincem aplikována. Pomazání krví bylo stejně tak důležité, jako beránkova smrt. Ale ani to nestačilo. Jeho maso muselo být snědeno za zvláštních podmínek.

Exodus 12:11 A budete ho jíst takto: Bedra budete mít přepásaná, sandály na nohou a hůl v ruce. Budete ho jíst ve spěchu. Bude to velikonoční oběť Hospodinu.

Ale ani to ještě nestačilo. Všechno kvašené muselo být odstraněny.

Exodus 12:19 Sedm dnů se ve vašich domech nenajde kvas. Protože každý, kdo by jedl něco kvašeného, takový člověk bude vyhlazen z pospolitosti Izraele, jak příchozí, tak domorodec.

Velikonoce symbolizují Kristovu smrt. On je naším velikonočním Beránkem.

1. Korintským 5:7 Vyčistěte proto starý kvas, abyste byli novým těstem, neboť jste nekvašení. Vždyť Kristus, náš velikonoční Beránek, byl [za nás] obětován.

Na kříži zemřel za každého z nás. Tím bylo učiněno opatření pro to, aby mohl být spasen každý, kdo dodrží podmínky, které Bůh určil. Kříž sám o sobě nikoho nezachraňuje. Kříž je sice předpokladem pro spásu člověka, ale musí být použita i Kristova krev.

Exodus 12:22, 23 ²²Vezmete svazek yzopu, namočíte do krve v misce a z krve v misce nanesete na nadpraží a na obě veřeje. A nikdo z vás ať nevyjde ze dveří svého domu až do rána. ²³Když bude Hospodin procházet, aby postihl Egypt, a uvidí krev na nadpraží a na obou veřejích, pomine Hospodin ty dveře a nedovolí ničiteli vstoupit do vašeho domu, aby vás postihl.

Toto opatření zachránilo prvorozené před andělem zkázy. Smrt Beránka opatřila prostředky k záchraně, ale teprve použitím krve se opatření stalo funkčním. Oboje bylo nezbytné. Je totiž rozdíl, být od smrti zachráněn, nebo mít prostředky k udržení života. Záchrana spočívala v jedení masa na jedné straně a na straně druhé nepoužíváním kvasu.

Jan 6:51 Já jsem ten živý chléb, který sestoupil z nebe. Kdo jí z tohoto chleba, bude žít na věčnost. A chléb, který já dám za život světa, je mé tělo.

Izraelcům bylo řečeno, aby beránka upekli celého. Exodus 12:9 Nebudete jíst z něho nic syrového ani vařeného ve vodě, ale pouze pečené na ohni i hlavu s hnáty a s vnitřnostmi.

Každá rodina měla shromáždit dostatečný počet lidí, aby bylo maso snědeno všechno.

Exodus 12:4 A kdyby rodina byla na beránka příliš malá, ať si přibere souseda nejblíže svému domu do počtu duší. Každý bude započten na beránka podle toho, co kdo sní.

Nic z toho nesmělo být vyneseno z domu ven a nic nesmělo zůstat až do rána. Cokoliv by zbylo a nemohlo být snědeno, muselo být spáleno ohněm.

Exodus 12:10 a 46 ¹⁰Nic z něho neponecháte do rána. Co z něho zůstane do rána, to spálíte ohněm. ⁴⁶Bude sněden v tomtéž domě, nic z jeho masa nevyneseš ven z domu; žádnou kost v něm nezlámete.

To znamenalo úplné splynutí s obětním beránkem ze strany těch, za které byla prolita krev. Pro nás to znamená naprosté ztotožnění s Kristem, naším Spasitelem. Jedná se o plné přijetí Boží vůle v našich životech.

Kvas nesměl být použit. V Biblickém chápání jsou totiž symbolem špatnosti a zloby.

1. Korintským 5:8 Slavme tedy svátek, ne se starým kvasem, ani s kvasem špatnosti a zloby, ale s nekvašenými chleby upřímnosti a pravdy.

Kvas dále představuje falešné učení farizeů, saduceů a herodiánů.

Matouš 16:6 Ježíš jim pověděl: Dávejte si pozor a varujte se kvasu farizeů a saduceů!

Marek 8:15 A on jim nařizoval: Dávejte si pozor, varujte se kvasu farizeů a kvasu Herodova.

Kvas farizeů je hrabivost a nespravedlnost. Matouš 23:14 Běda vám, učitelé Zákona a farizeové, pokrytci, protože vyjídáte domy vdov a okázale dlouho se modlíte; proto vezmete těžší odsouzení.

Také zvrhlá nepřejícnost. Matouš 23:13 Běda vám, učitelé Zákona a farizeové, pokrytci, protože zavíráte království Nebes před lidmi; sami totiž nevstupujete, a těm, kdo by chtěli vstoupit, vstoupit nedovolujete.

Falešná horlivost. Matouš 23:15 Běda vám, učitelé Zákona a farizeové, pokrytci, protože obcházíte moře i souš, abyste získali jednoho proselytu; a když se jím stane, děláte z něho syna Gehenny, dvakrát horšího, než jste sami.

Chybné oceňování duševních hodnot. Matouš 23:16 a 22 ¹⁶Běda vám, slepí vůdcové! Říkáte: ‚Kdo by učinil přísahu při svatyni, nic to neznamená; ale kdo by učinil přísahu při zlatu svatyně, je vázán‘. ²²A kdo přísahá při nebi, přísahá při trůnu Božím i při Tom, který na něm sedí.

Chybný úsudek, žádná milost a víra. Matouš 23:23 Běda vám, učitelé Zákona a farizeové, pokrytci, protože dáváte desátky z máty, kopru a kmínu, ale zanedbali jste závažnější věci Zákona: právo, milosrdenství a věrnost. Toto bylo třeba udělat a tamto nezanedbávat.

Nicotné puntičkářství. Matouš 23:24 Slepí vůdcové! Cedíte komára, ale velblouda polykáte.

Pokrytectví. Matouš 23:25–28 ‚²⁵Běda vám, učitelé Zákona a farizeové, pokrytci, protože čistíte číše a mísy zvnějšku, ale uvnitř jsou plné chamtivosti a nezdrženlivosti. ²⁶Slepý farizeji! Napřed vyčisti vnitřek číše [a mísy], aby se stal čistým i jejich zevnějšek.‘ ‚²⁷Běda vám, učitelé Zákona a farizeové, pokrytci, protože se podobáte obíleným hrobům, které se zvenčí zdají pěkné, ale uvnitř jsou plné kostí mrtvých a veškeré nečistoty. ²⁸Tak i vy se navenek zdáte lidem spravedliví, ale uvnitř jste plni pokrytectví a bezzákonnosti‘.

Nesnášenlivost. Matouš 23:29-33 ²⁹Běda vám, učitelé Zákona a farizeové, pokrytci, protože stavíte náhrobky prorokům a zdobíte pomníky spravedlivých ³⁰a říkáte: ‚Kdybychom žili ve dnech svých otců, neměli bychom s nimi na prolévání krve proroků podíl‘. ³¹Tak svědčíte sami proti sobě, že jste synové těch, kteří proroky zavraždili. ³²I vy naplňte míru svých otců! ³³Hadi, plemeno zmijí! Jak uniknete trestu Gehenny?

Krutost. Matouš 23:34–36 ³⁴Hle, proto já k vám posílám proroky a moudré muže i učitele Zákona; některé z nich zabijete a ukřižujete, některé z nich budete bičovat ve svých synagogách a pronásledovat od města k městu, ³⁵aby na vás padla všechna spravedlivá krev vylévaná na zemi, od krve spravedlivého Ábela až po krev Zachariáše, syna Barachiášova, kterého jste zavraždili mezi svatyní a oltářem. ³⁶Amen, pravím vám, to všechno přijde na toto pokolení.

Kvas saduceů je pochybovačnost. Matouš 22:23 V ten den k němu přišli saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a zeptali se ho.

Nedostatečná znalost Písma a Boží moci. Matouš 22:29 Ježíš jim odpověděl: ‚Bloudíte, protože neznáte Písma ani Boží moc‘.

Kvas herodiánů je pochlebování, světáctví a pokrytectví. Matouš 22:16–21 ¹⁶A poslali k němu své učedníky spolu s herodiány, kteří řekli: ‚Učiteli, víme, že jsi pravdivý a Boží cestě učíš podle pravdy. A nedbáš na nikoho, neboť nebereš ohled na postavení člověka. ¹⁷Řekni nám tedy, co myslíš: Je dovoleno dát daň císaři, nebo ne? ¹⁸Ježíš poznal jejich zlý úmysl a řekl: Proč mne zkoušíte, pokrytci? ¹⁹Ukažte mi peníz daně. Přinesli mu denár. ²⁰Řekl jim: Čí je ten obraz a nápis? ²¹Odpověděli mu: Císařův. Tu jim řekl: Co je tedy císařovo, odevzdejte císaři, a co je Boží, Bohu.

Dále strojení úkladů proti božím služebníkům. Marek 3:6 Když farizeové vyšli, hned se s herodiány proti němu radili, jak by ho zahubili.

Novozákonní protějšek svátků Velikonoc nalézáme ve Večeři Páně v přijímání. Poté, co Ježíš zemřel na kříži, nemělo již smyslu zabíjet velikonočního beránka, který byl Jeho předobrazem. Mělo ale smysl si připomínat Jeho oběť na Golgatě. Z tohoto důvodu ustanovil Hospodin společné obětní jídlo, aby nám připomínal skutečnost našeho spasení, jehož předpokladem je Kristova smrt na kříži. Kříž ukazuje jak zpět do minulosti, tak i kupředu v očekávání Jeho druhého příchodu.

1. Korintským 11:26 Neboť kdykoliv byste jedli tento chléb a pili [tento] kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde.

EGW – Velký spor věků str. 399 Tyto předobrazy se splnily. Splnily se nejen tak, že došlo k události, jejímž byly předobrazem, nýbrž se splnily i v příslušném čase. Na čtrnáctý den prvního židovského měsíce, tedy v den a měsíc, kdy byl po dlouhých patnáct století zabíjen velikonoční beránek, ustanovil Kristus, když jedl velikonočního beránka se svými učedníky, aby se konala slavnost, která by byla vzpomínkou na jeho vlastní smrt jako „Beránka Božího, jenž snímá hřích světa.“ (Jan 1:29). Téže noci se ho chopily bezbožné ruce, aby ho ukřižovaly a zabily. A jako skutečnost symbolu snopu obráceného před Hospodinem, byl náš Pán vzkříšen z mrtvých třetího dne, „první ze zesnulých“, příklad všech vzkříšených spravedlivých, jejichž „tělo ponížení“ se promění, aby „nabylo stejné podoby, jako má jeho oslavené tělo.“

1. Korintským 15:20 Avšak Kristus vstal z mrtvých, prvotina těch, kdo zemřeli.

Filipským 3:20–21 ²⁰Vždyť naše občanství je v nebesích, odkud také dychtivě očekáváme Zachránce, Pána Ježíše Krista, ²¹který přetvoří tělo naší poníženosti ve stejnou podobu těla jeho slávy působením, kterým je mocen si také všecko podmanit.

Předložení prvotin bylo součástí slavnosti Nekvašených chlebů a odehrálo se den po sobotě šestnáctého dne měsíce abibu.

Leviticus 23:11 On zamává snopem před Hospodinem, abyste došli zalíbení; druhého dne po sobotě s ním kněz zamává.

Tento den nebyl žádným svatým shromážděním, ani nebyl v sobotu, přesto bylo toho dne vykonáno důležité dílo. Čtrnáctého dne měsíce abibu byla vyznačena určitá část ječného pole, z té byl posečen ječmen a připraven k předložení šestnáctého dne. Ječmen posekali tři vybraní lidé za přítomnosti svědků. Poté co byl ječmen posečen, byl svázán dohromady do snopku. Když bylo vše posečeno, byly všechny snopky svázány do jednoho a předloženy Hospodinu, jako snopek prvotiny žně.

Leviticus 23:11 On zamává snopem před Hospodinem, abyste došli zalíbení; druhého dne po sobotě s ním kněz zamává.

Kromě toho měl být Bohu obětován roční beránek bez poskvrny, suchá oběť zadělaná olejem a mokrá oběť.

Leviticus 23:12, 13 ¹²V den, kdy zamáváte snopem, připravíte ročního beránka bez vady jako zápalnou oběť Hospodinu ¹³a jako patřičnou přídavnou oběť dvě desetiny éfy jemné mouky namísené s olejem jako ohnivou oběť, příjemnou vůni Hospodinu, a jako patřičnou litou oběť čtvrtinu hínu vína.

Teprve, když toto bylo vykonáno, mohl Izrael užívat plodů země. Tato oběť se nazývala obětí přijetí. Bylo to předložení prvotin žně. Bezpochyby to poukazuje na „prvotinu spasených v Kristu,“ potom k nim budou přidáni ti, kteří zažijí Kristův druhý příchod.

1. Korintským 15:23 Každý však ve svém pořadí: jako prvotina Kristus, potom při jeho příchodu ti, kdo jsou Kristovi.

Shrnutí, poučení z obřadu Velikonoc

Velikonoce symbolizují Kristovu smrt. Tak jako zemřel velikonoční beránek, zemřel i Kristus. Krev beránka pomazaná na veřeje zachránila starozákonní Izrael před andělem zkázy. Kristova krev je usmířila s Bohem. Zároveň jsou Velikonoce předobrazem vzkříšení, což je symbolizováno máváním snopku. Tento předobraz se naplnil v pravý čas. Beránek zemřel večer čtrnáctého dne měsíce abibu. Šestnáctého dne – tedy den po sobotě, byly Bohu prezentovány prvotiny žně, které byly sklizeny před tím. Kristus zemřel v pátek večer. Odpočíval v hrobě přes sobotu. Ráno po sobotě vstal z hrobu jako prvotina žně a předložil sám sebe Hospodinu k přijetí. Den po sobotě nebyl dnem svatého shromáždění, ani sobotou a to ani v předobraze, ani při naplnění. V tento den bylo ale vykonáno důležité dílo, které je nutné zdůraznit.

Když Kristus vstal prvního dne v týdnu z hrobu, musel vystoupit ke svému Otci, aby od něho vyslechl slova o přijetí Jeho oběti. Když umíral na kříži, bylo pro něho vše v temnotách. Otec před ním skryl svou tvář. Proto v úzkosti volal: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?“

Matouš 27:46 Kolem deváté hodiny zvolal Ježíš silným hlasem: ‚Eli, Eli, lema sabachthani?‘ To jest: ‚Můj Bože, můj Bože, proč jsi mne opustil?‘

Nyní vstal z mrtvých. První, co musel Kristus učinit, bylo jít za svým Otcem a vyslechnout si od něho slova ujištění, že jeho smrt nebyla nadarmo a že jeho oběť je přijatá a zcela dostačující. Musel tedy ke svému Otci vystoupit do nebes a pak se opět vrátit na zem k těm, kteří truchlili pro jeho smrt. Musel se jim ukázat veřejně, aby věřili, že vstal z mrtvých.

Velikonoce jsou také symbolem společenství. Společné jedení velikonočního beránka spojilo dohromady rodiny a sousedy. Bylo to společné jídlo, zobrazující osvobození. Byla provedena výměna. Prvorození byli ušetřeni, protože zemřel Beránek. Takové osvobození vyžadovalo posvěcení. Všechen hřích musel být odložen. Nikde nesměl být kvas. Všechno bylo dokonale prohledáno, aby kvas nikde nebyl. Lid musel být svatý Bohu, nic menšího nebylo přijato.

To všechno a ještě více, znamenaly Velikonoce pro starozákonní Izrael. Protože Večeře Páně je novozákonní náhradou za Velikonoce, měla by pro nás přinejmenším znamenat to samé, jako pro ně. Hrozí nám vážné nebezpečí, že zapomínáme ocenit podivuhodná požehnání, která má Bůh připraveny pro ty, kteří se důstojně účastní obřadu v Hospodinově domu. Je nutné, abychom více do hloubky studovali slavnost Velikonoc, abychom mohli více ocenit, co pro nás udělal Kristus, který je naším skutečným velikonočním Beránkem a jehož smrt je nám připomínána ve společné Bohoslužbě.

 Letnice

 Slavnost Letnic se konala padesát dnů po předložení snopků šestnáctého dne měsíce abibu.

Leviticus 23:16–17 ¹⁶Spočítáte padesát dní až do druhého dne po sedmé sobotě a přinesete Hospodinu novou přídavnou oběť. ¹⁷Ze svých sídel přinesete dva chleby jako mávanou oběť; budou ze dvou desetin éfy jemné mouky, kvašené se budou péct jako prvotiny Hospodinu.

Předložení snopků, se kterými se mávalo, se odehrálo na počátku žní, dříve než mohlo být z nové sklizně použito něco jiného. Slavnost Letnic připadla na konec sklizně všeho obilí, nejenom ječmene, jako to bylo v případě mávání snopy. To vše představovalo radostné uznání závislosti Izraele na Bohu jako dárci všech dobrých darů. Tentokrát ale nebyl předkládán jenom snopek, ale i dva bochníky chleba z jemné mouky, sedm beránků, jeden býček a dva berani.

Leviticus 23:17–19 ¹⁷Ze svých sídel přinesete dva chleby jako mávanou oběť; budou ze dvou desetin éfy jemné mouky, kvašené se budou péct jako prvotiny Hospodinu. ¹⁸Spolu s chlebem přinesete sedm ročních beránků bez vady, jednoho býčka a dva berany. To bude zápalná oběť Hospodinu s patřičnou přídavnou a litou obětí, ohnivá oběť, příjemná vůně Hospodinu. ¹⁹Připravíte též jednoho kozla jako oběť za hřích a dva roční beránky jako obětní hod pokojné oběti.

Při slavnostech Velikonoc bylo přísně přikázáno, že nesmějí být jedeny, ani nalezeny žádné výrobky s kvasem. Při slavnosti Letnic měly být předloženy dva bochníky upečené, kvašené. Snopek mávání je symbolem Krista, jako prvotiny všeho. On byl bez hříchu. Chléb není přímým Božím výtvorem. Je to částečně lidské dílo. Je tedy nedokonalý, je zadělán kvasem. Bůh ho ale přijímá. Je jím máváno před Hospodinem i s dvěma beránky.

Leviticus 23:20 Kněz s nimi zamává před Hospodinem spolu s chlebem z prvotin jako mávanou obětí, spolu s dvěma beránky. Budou svaté Hospodinu, pro kněze.

Slavnost Letnic byla předobrazem vylití svatého Ducha. Tak jako byla oběť mávaných chlebů přinesena padesát dní po předložení oběti mávání snopku, tak uplynulo 50 dní mezi Kristovým zmrtvýchvstání, a vylitím Ducha svatého o Letnicích v době apoštolů.

Skutky 2:1–4 ¹Když nastal den Letnic, byli všichni spolu na jednom místě. ²Náhle se ozval zvuk z nebe, jako když se žene prudký vítr, a naplnil celý dům, kde seděli. ³A ukázaly se jim jazyky jakoby z ohně, které se rozdělovaly, a na každém z nich se usadil jeden. ⁴Všichni byli naplněni Duchem Svatým a začali mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat.

Čtyřicet dnů z těch padesáti strávil Kristus na zemi, přičemž učil, vysvětloval a pomáhal svým učedníkům.

Skutky 1:3 Jim také po svém utrpení mnoha důkazy prokázal, že žije, po čtyřicet dní se jim dával spatřit a říkal jim o Božím království.

Pak vystoupil na nebesa a po deset dní setrvávalo jedenáct učedníků na modlitbách, než na ně sestoupil Duch svatý.

Těch deset dnů bylo důležitých pro církev zde na zemi, ale byly důležité i v nebi.

Efeským 4:8 Proto praví: ‚Vystoupil do výše, odvedl s sebou zajatce [a] dal dary lidem.‘

Ti, kteří byli vzkříšeni při Kristově smrti s ním, pak po Jeho vzkříšení vystoupili na nebesa a byli Otci prezentováni jako prvotiny vzkříšení.

Matouš 27:51–53 ⁵¹A hle, opona svatyně se roztrhla ve dví odshora až dolů a země se zatřásla a skály se roztrhly ⁵²a hroby se otevřely a mnohá těla zesnulých svatých byla vzkříšena; ⁵³když vyšli z hrobů po jeho vzkříšení, vstoupili do svatého města a ukázali se mnohým.

Je nutné si všimnout, že hroby byly otevřeny v době Kristovy smrti. Ovšem svatí nepovstali, až do okamžiku, když vstal Ježíš.

Slavnost Troubení

Slavnost Troubení připadla na první den sedmého měsíce a byla přípravou ke Dni smíření – očišťování, který připadl na desátý den měsíce abib. Byla to vážná výzva ke všem v Izraeli, aby se přichystali na setkání se svým Bohem. Troubení oznamovalo, že přichází Den soudu a že se na něj musí všichni připravit. Troubení jim milosrdně připomínalo, že potřebují vyznat své hříchy, zanechat jich a posvětit se. Protože jsme již téma Dne smíření studovali, není zde nutné se tím dále zabývat.

Slavnost Stánků.

Slavnost Stánků byla poslední slavnost roku a připadala na začátek, nebo prostředek našeho měsíce října. To již bylo po žních a úroda byla sklizena. To bylo radostnou příležitostí pro všechny. Den smíření minul, všechna nedorozumění byla vysvětlena, všechny hříchy vyznány a odloženy. Izrael byl šťastný a projev tohoto štěstí byl vyjádřen ve slavnosti Stánků.

Slavnost začala dnem svatého shromáždění.

Leviticus 23:35, 40 ³⁵Prvního dne bude svaté shromáždění. Nebudete dělat žádnou všední práci. ⁴⁰Prvního dne si vezmete plody ušlechtilých stromů, palmové ratolesti, větve listnatých stromů a potočních topolů a budete se radovat před Hospodinem, svým Bohem, po sedm dní.

Lidé si měli z větví udělat jakési stany a v nich bydlet po celou dobu slavnosti. V Den smíření – očišťování měli prozkoumávat své nitro a v pokoře prosit Boha o přijetí. Při slavnosti Stánků se měli před Hospodinem radovat sedm dní. Bylo to nejšťastnější období roku. Byla to příležitost, kdy sousedé a přátelé obnovili společenství a bydleli pospolu v lásce a souladu. To vše bylo předobrazem doby, kdy se veškerý Boží lid setká s Abrahámem, Izákem a Jákobem v Nebeském království.

Matouš 8:11 Pravím vám, že mnozí přijdou od východu i západu a budou stolovat s Abrahamem, Izákem a Jákobem v království Nebes.

Slavnost Stánků připomínala dobu, kdy Izrael žil ve stanech na poušti během svého čtyřicetiletého putování.

Deuteronomium16:12–15 ¹²Pamatuj, že jsi byl otrokem v Egyptě, a zachovávej a plň tato ustanovení. ¹³Svátek stánků slav po sedm dní, když sklidíš úrodu ze svého humna a lisu. ¹⁴Raduj se ze svého svátku ty i tvůj syn, tvá dcera, tvůj otrok, tvá otrokyně i Lévijec, příchozí, sirotek a vdova, kteří jsou ve tvých branách. ¹⁵Po sedm dní slav svátek Hospodinu, svému Bohu, na místě, které Hospodin vyvolí, protože Hospodin, tvůj Bůh, ti požehná ve vší tvé úrodě a při všem díle tvých rukou. Jen buď radostný.

Je dobré si vzpomenout na to, jak nás Bůh vedl v minulých dobách. Je dobré si připomínat Boží prozřetelnost. Máme sklony si stěžovat. Bylo by slušné si vzpomenout na mnohá požehnání, která nám Bůh udělil a na podivuhodnou cestu, kterou nás vedl. Kdybychom to dělali častěji, byli bychom vděčnějšími lidmi. To je důležitou součástí náboženství.