Kapitola dvanáctá
Oběti za přestoupení.
Pro Tajemství Bible zpracoval Ladislav Hodač
Studium obětí za přestoupení, jak jsou uvedeny v páté kapitole knihy Leviticus verších 14 – 26, odhaluje, že se tyto oběti liší od obětí za hřích. Zahrnují přestoupení učiněná z neznalosti, ale také hříchy spáchané vědomě. Zdá se, že se jedná o takové hříchy, které je možné napravit a tato náprava je v každém případě požadována.
Oběti za hřích počítají s odstupňováním hodnoty oběti, podle postavení a finančních možností přestupníka. Podle finančních možností mohl přinést býčka, nebo hrdličky a holoubata a ti nejchudší mohli přinést trochu mouky. Oběti za přestoupení, jak můžeme vidět v textu, nejsou odstupňované. Vyžadují obětovat berana a vrátit to, co bylo vzato a přidat pětinu hodnoty majetku o který šlo.
Další rozdíl mezi oběťmi za hřích a oběťmi za přestoupení spočívá v přisluhování krví. Při obětech za hřích byla krev aplikována na rohy oltáře, zatímco při obětech za přestoupení byl krví pokropen celý oltář.
Leviticus 4:7 Kněz dá před Hospodinem trochu krve na rohy oltáře pro vonné kadidlo, který je ve stanu setkávání, a všechnu ostatní krev z býčka vyleje ke spodku oltáře pro zápalnou oběť, který je u vchodu do stanu setkávání.
Leviticus 4:18 Trochu krve dá na rohy oltáře, který je před Hospodinem ve stanu setkávání, a všechnu ostatní krev vyleje ke spodku oltáře pro zápalnou oběť, který je u vchodu do stanu setkávání.
Leviticus 4:25 Kněz vezme trochu krve z oběti za hřích na prst, dá na rohy oltáře pro zápalnou oběť a ostatní krev vyleje ke spodku oltáře pro zápalnou oběť.
Leviticus 4:30 Kněz vezme trochu její krve na prst, dá na rohy oltáře pro zápalnou oběť a všechny ostatní krev vyleje ke spodku oltáře.
Leviticus 7:1–2 1Toto je zákon o oběti za vinu. Je to nejsvětější věc. 2Na místě, kde se zabíjejí zápalné oběti, se budou zabíjet oběti za vinu. Jejich krví se pokropí oltář ze všech stran.
Maso oběti za přestoupení jedli kněží, stejně tak, jako v případě, když běžný Izraelita přinesl oběť za hřích.
Leviticus 7:6 Každý mužského pohlaví v kněžských rodinách ji smí jíst. Bude se jíst na svatém místě a bude svatosvatá.
Leviticus 6:19 Sní ji kněz, který ji obětuje jako oběť za hřích. Sní se na svatém místě, na nádvoří stanu setkávání.
Leviticus 6:22 Bude ji jíst každý mužského pohlaví mezi kněžími; je to nejsvětější věc.
Přestoupení proti Bohu.
Nejprve jsou zmíněná přestoupení proti svatým věcem.
Leviticus 5:15–16 15Když se někdo zpronevěří věrolomností a zhřeší nedopatřením proti Hospodinovým svatým věcem, přinese Hospodinu jako svou oběť za vinu z bravu berana bez vady podle tvého výměru v šekelech stříbra podle šekelu svatyně. 16To, co ze svatých věcí zanedbal, nahradí, přidá k tomu ještě pětinu ceny a dá to knězi. Kněz pak za něj obětováním berana odškodnění vykoná obřad smíření a bude mu odpuštěno.
Tato přestoupení se vztahují na vše, co souvisí se službou Hospodinu, včetně věcí, které byly Bohu zasvěceny – prvotiny plodů, desátky aj. Kdyby z nějaké nedbalosti, nebo nedostatku věrnosti, nebo špatnému dozoru vznikla nějaká škoda na Boží věci, i kdyby to bylo učiněno z nevědomosti, tak měl hříšník přinést berana jako oběť.
To, že přestoupení zaznamenaná v této části kapitoly byla považována za závažnější, nežli ty zmíněné v první části kapitoly, je zřejmé z následujícího výroku.
Leviticus 5:17 Jestliže někdo zhřeší a přestoupí jakýkoliv z Hospodinových příkazů o věcech, které se nesmí dělat, ačkoliv o tom nevěděl, provinil se a ponese svou vinu.
O jiných hříších se prohlašuje:
Leviticus 5:4 Nebo když někdo přísahá a nerozvážně vysloví svými rty, že udělá něco zlého či dobrého, cokoliv, co může člověk s přísahou nerozvážně vyslovit, ačkoliv mu to bylo skryto, ale potom se to dozví, nese vinu v jediné z těchto věcí.
Rozdíl spočívá v tom, že v jednom případě není člověk považován za vinného, dokud si neuvědomil, že se dopustil přestupku. V druhém případě je vinen, ať už ví, nebo neví o tom, že přestupek spáchal. Že je vinen, i když o žádném přestoupení neví, je možné jen pro to, že by o tom vědět měl. Když se jedná o posvátné věci Hospodinovy, tak si Bůh přeje, aby o tom lidé věděli.
Někteří usuzují, že desátek může být zadržen, jestliže jde o placení pokuty s přídavkem jedné pětiny. To není podporováno texty, které máme před sebou. Pouze, když jsou takové věci učiněny z nevědomosti, má Bůh připravené řešení. Pro vědomé přestoupení žádné opatření není.
Přestoupení proti bližnímu svému.
Přestoupení proti svému bližnímu vyžadovalo, aby viník uvedl vše do původního stavu, stejně jako když se jednalo o přestoupení proti Bohu.
Leviticus 5:20–24 20Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 21Když někdo zhřeší a zpronevěří se proti Hospodinu věrolomností, takže zapře svému druhovi něco, co má uložené nebo svěřené do zástavy nebo lup či to, co získal vydíráním svého druha, 22nebo nalezne ztracenou věc a zapře ji, anebo křivě přísahá o jakékoliv z těchto věcí, které může člověk spáchat a zhřešit proti nim, 23i stane se potom, když zhřešil a nese vinu, že vrátí lup, který uchvátil, anebo to, co získal vydíráním, kterého se dopustil, nebo to, co má uložené, jež mu bylo svěřeno, anebo ztracenou věc, kterou nalezl, 24nebo cokoliv, o čem lživě přísahal; nahradí to doposledka, přidá k tomu svou pětinu a dá to tomu, komu to patří, v den své oběti za vinu.
Přestoupení, o kterých je v textu řeč, se týkají vztahů mezi lidmi, obzvlášť pokud se týká majetkových věcí. Z textu vyplývá, že vše bylo vykonáno vědomě a proto nebylo možno se hájit nevědomostí. Takový člověk byl vinen.
V páté kapitole knihy Numeri si můžeme přečíst některá dodatečná poučení o obětech za viny.
Numeri 5:6–8 6Promluv k synům Izraele: Když muž či žena spáchají nějaký hřích proti člověku a zpronevěří se vůči Hospodinu věrolomností, takový člověk ponese vinu. 7Musí vyznat svůj hřích, který spáchal, to, čím se provinil, doposledka vrátit, přidat k tomu pětinu a dát tomu, proti komu se provinil. 8Jestliže ten muž nemá příbuzného, kterému by vrátil to, čím se provinil, bude to vráceno Hospodinu pro kněze – kromě berana smíření, s nímž bude za něj vykonán obřad smíření.
Oběti za přestoupení se liší od obětí za hřích, které uznávají pouze hříchy spáchané z nevědomosti. Oběti za přestoupení řeší problém hříchů učiněných vědomě a nikdo se nemůže odvolávat na svoji nevědomost. To způsobuje určité nesnáze některým studentům Bible v tom smyslu, když si uvědomí, že v každé doktríně se může skrývat nebezpečí, když je na oběť pohlíženo jako na prostředek smíření za vědomé přestoupení.
Když člověk zhřeší nevědomky, je jeho nevědomost důvodem k odpuštění. Ale stanovit předem cenu za plánovaný hřích se zdá být nemorální. Toto kdysi podporovala římskokatolická církev a z tohoto vzešly všechny možné způsoby zneužití. Reformace byla reakcÍ i na tyto praktiky. Pojďme se trochu blíže podívat na téma oběti, jak jsou popsána v Bibli, dříve než si uděláme konečný úsudek.
Oběť za přestoupení – vinu.
Leviticus 5:20–26 20Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 21Když někdo zhřeší a zpronevěří se proti Hospodinu věrolomností, takže zapře svému druhovi něco, co má uložené nebo svěřené do zástavy nebo lup či to, co získal vydíráním svého druha, 22nebo nalezne ztracenou věc a zapře ji, anebo křivě přísahá o jakékoliv z těchto věcí, které může člověk spáchat a zhřešit proti nim, 23i stane se potom, když zhřešil a nese vinu, že vrátí lup, který uchvátil, anebo to, co získal vydíráním, kterého se dopustil, nebo to, co má uložené, jež mu bylo svěřeno, anebo ztracenou věc, kterou nalezl, 24nebo cokoliv, o čem lživě přísahal; nahradí to doposledka, přidá k tomu svou pětinu a dá to tomu, komu to patří, v den své oběti za vinu. 25A Hospodinu přinese svou oběť za vinu: z bravu berana bez vady podle tvého výměru ke knězi jako oběť za vinu. 26Kněz za něj vykoná obřad smíření před Hospodinem a bude mu odpuštěno cokoliv, co spáchal a čím se provinil.
Na lež je zde pohlíženo, jako na přestoupení proti Bohu stejně jako proti bližnímu svému. Z toho důvodu musí přestupník svůj hřích vyznat, Bohu přinést oběť a tomu, komu ublížil dát náhradu.
Zdá se nemyslitelné, že by někdo mohl někomu lhát tím, že by zapřel něco, co mu bylo svěřeno do zástavy a učinil to nevědomky. Když by například soused někam na delší dobu odjel a něco si ze svého majetku u někoho uschoval, dokud se nevrátí, je nepravděpodobné, že by takový člověk na to po návratu souseda zapomněl. Rozhodně by si měl vzpomenout, když by mu to soused připomněl. Z textu, který jsme četli je zřejmé, že ten člověk vědomě lhal a zhřešil proti svému bližnímu.
Takový člověk musel nejdříve svoji vinu vyznat a škodu, kterou způsobil nahradit.
Numeri 5:6–7 6Promluv k synům Izraele: Když muž či žena spáchají nějaký hřích proti člověku a zpronevěří se vůči Hospodinu věrolomností, takový člověk ponese vinu. 7Musí vyznat svůj hřích, který spáchal, to, čím se provinil, doposledka vrátit, přidat k tomu pětinu a dát tomu, proti komu se provinil.
Pak musel přinést oběť Bohu.
Leviticus 5:25 A Hospodinu přinese svou oběť za vinu: z bravu berana bez vady podle tvého výměru ke knězi jako oběť za vinu.
Teprve pak došlo k usmíření.
Levicus 5:26 Kněz za něj vykoná obřad smíření před Hospodinem a bude mu odpuštěno cokoliv, co spáchal a čím se provinil.
Když se díváme na různé aspekty oběti za přestoupení, nemůžeme rozpoznat nic, co by vzbuzovalo otázky, pokud se týká pravidel, za jakých měly být přinášeny. Všude ale vidíme důkazy o Bohu, který má soucit a porozumění a zachovává milosrdenství tisícům, snímá vinu, přestoupení a hřích, jistě však nenechá viníka bez trestu, navštěvuje s trestem vinu otců na synech i na synech synů, na třetí i čtvrté generaci. Exodus 34:7.
Z toho co jsme studovali, nemůžeme mít dojem, že se hřích vyplácí, nebo že si člověk může nějakým způsobem odpuštění od Pána Boha koupit.
To, co římská církev prodáváním odpustků obzvlášť v dobách středověku, a hlavně za Tetzela prováděla, bylo naprostým překroucením toho, co Bůh ve své milosti nabídl hříšnému člověku jako východisko, když se proti svému bližnímu provinil.
Dnešní situace.
Kdyby Bůh v dávných časech odpouštěl hříchy pouze z nevědomosti, neměl by na spásu naději skoro nikdo. Dnes je situace úplně stejná. Kdyby nám Bůh odpustil jen to, co činíme nevědomě, neměli bychom naději. Proto nám Bůh chce také odpouštět hříchy, které jsme učinili vědomě, pokud jich litujeme. A o tom je přece evangelium.
Skutky apoštolů 13:38–39 38Budiž vám tedy známo, muži bratři, že skrze něho se vám zvěstuje odpuštění hříchů. Od všeho, od čeho jste nemohli být ospravedlněni v zákoně Mojžíšově, 39je v něm ospravedlňován každý, kdo věří.
To bylo evangelium – dobrá zpráva tenkrát a stejně je tak tomu i dnes. Potřebujeme Spasitele, který nám hříchy nejen odpustí, ale očistí nás od vší nepravosti.
1. list Janův 1:9 Jestliže své hříchy vyznáváme, on je věrný a spravedlivý, aby nám hříchy odpustil a očistil nás od každé nepravosti.
Nesmíme zapomenout, že přestoupení je velmi vážná věc. Kdyby někdo v noci klopýtl přes drát, který přehlédl, protože ho nemohl vidět, tak by ani člověk, ani Bůh neřekl, že je to jeho vina. Jestliže ale příštího dne za plného světla přijde ten člověk na totéž místo a vidí na drátě zavěšenou ceduli a s nápisem – vstup zakázán – a úmyslně drát překročí, nemůže se hájit svou nevědomostí, jako polehčující okolností. Dopustil se přestoupení a musí nést následky.
Tak je to i s námi. Mnohé z našich hříchů, jsou hříchy vědomé, a proto je na ně nahlíženo jako na přestoupení. Nemáme výmluvu. Ale díky Bohu existuje odpuštění, jak pro přestoupení, tak i pro hřích. Náš Bůh je ochoten nás spasit až do krajnosti.
Náhrada.
Podstatnou částí plánu vykoupení, pokud se týká spasení, je náhrada. Usvědčení z hříchu nestačí. Zármutek nad spáchaným hříchem nestačí. Vyznání hříchu nestačí. Ačkoliv všechny tyto věci jsou samy o sobě dobré a jsou to kroky směrem k získání Božího království, stále to ještě nestačí. Musí být provázeny lítostí tak hlubokou a úplnou, že člověk neustane, dokud nebyl podniknut každý krok a vykonáno veškeré úsilí k nápravě minulých chyb. To bude ve většině případů zahrnovat snahu uvést vše do původního stavu. Vrátit to, co člověk odcizil a vynaložit veškeré úsilí, aby se jím způsobená křivda napravila. Tato přestoupení zahrnují pochybná obchodní jednání, podvodné vylíčení hodnoty prodávané věci, předstírání nepravdivých skutečností ze sobeckého motivu a naprosté překrucování skutečnosti. Dále to zahrnuje bezohledné jednání v obchodních záležitostech, které vede ke škodě chudého člověka. Patří tam i vydírání chudého člověka pro zisk. Zahrnuje to také nadměrné poplatky všeho druhu, příliš vysoké úroky za zapůjčení peněz a odvedení nepoctivé práce za přijatou mzdu. Zahrnuje to využívání neštěstí druhých a požadování vyšší odměny, než by bylo spravedlivé.
Za všechny tyto a jiné věci musí být provedena náhrada tam, kde je to možné. Kde to možné není, je správné řídit se dávným nařízením.
Numeri 5:8 Jestliže ten muž nemá příbuzného, kterému by vrátil to, čím se provinil, bude to vráceno Hospodinu pro kněze – kromě berana smíření, s nímž bude za něj vykonán obřad smíření.
Aplikace v naší době by byla, aby peníze, o které se jedná, byly použity pro Boží dílo.
Zacheus.
Příběh o Zacheovi, jak je zaznamenán v devatenácté kapitole Lukášova evangelia, je vysvětlením toho, co znamená náhrada. Kristus, aniž by byl pozván navštívil Zachea. Tato pocta ho tak ohromila, že zvolal:
Lukáš 19:8–10 8Zacheus se zastavil a řekl Pánu: ‚Hle, polovinu svého majetku, Pane, dám chudým, a jestliže jsem někoho ošidil, vrátím mu to čtyřnásobně‘. 9Ježíš mu řekl: ‚Dnes se dostalo záchrany tomuto domu, protože i tento člověk je syn Abrahamův. 10Neboť Syn člověka přišel vyhledat a zachránit, co je ztraceno‘.
V tomto příběhu jsme svědky úplné, upřímné lítosti. Kristova přítomnost učinila na Zachea takový dojem, že se jeho první myšlenky týkaly skutečnosti, že musí nahradit nepoctivě získaný majetek. Byl publikán, a jako takový se provinil v mnoha případech nečestného obchodního jednání. Vylákal peníze z lidí klamáním, ale v přítomnosti Krista se obrátil. Rozhodl se vrátit čtyřnásobně to, co získal nečestně.
Je třeba, aby všichni, kteří se nazývají křesťany, byli upozorněni na to, že mají povinnost nahradit nečestně získaný majetek. Nově obrácení lidé, kteří přicházejí do církve, musí být poučeni o těchto věcech. Všichni musí být vedeni k odpovědnosti a někteří potřebují poučení o tom, jak vypadá prostá čestnost. Existují lidé, kteří byli dlužni peníze po celé roky a pak dokonce žádali, aby jim to bylo sníženo na polovinu. Je velmi pochybné, že jim to Bůh schvaluje. Mnoho z okradených lidí sice často takový návrh přijmou, než aby ztratili všechno, ale tím není vyřízeno zúčtování s nebesy.
