Kapitola jedenáctá – 1. díl.
Oběti za hřích.
Pro Tajemství Bible zpracoval Ladislav Hodač
Hebrejské slovo „chatach“ je překládáno jako „hřích“, tak i „oběť za hřích“. Najdeme ho v knize Ozeáš.
Ozeáš 4:8 Pojídají oběti za hřích mého lidu, prahnou po jejich vině.
O obětech za hřích najdeme první zmínku v Bibli v souvislosti s posvěcením Árona a jeho synů.
Exodus 29:14 Maso býčka, jeho kůži a jeho výměty spálíš ohněm venku za táborem. To je oběť za hřích.
Někteří se domnívají, že existovaly již dávno před tím, ale o tom nemáme žádný záznam. Zdá se, že až do doby Mojžíšovy, byly přinášeny pouze zápalné oběti.
Oběti za hřích byly dostatečné pouze v případě, když byl hřích spáchán z nevědomosti.
Leviticus 4:2 Promluv k synům Izraele: Když někdo nedopatřením zhřeší proti jakémukoliv Hospodinovu příkazu o věcech, které se nesmí dělat, a přestoupí jediný z nich.
Leviticus 4:27 Jestliže někdo z lidu země nedopatřením zhřeší tím, že přestoupí jediný z Hospodinových příkazů, který se nesmí přestoupit, a tak se proviní.
Numeri 15:24 Jestliže se to stalo ne před očima pospolitosti, bylo to vykonáno nedopatřením, připraví celá pospolitost jednoho býčka jako zápalnou oběť, jako příjemnou vůni Hospodinu, i patřičnou přídavnou oběť a litou oběť podle nařízení a jednoho chlupatého kozla jako oběť za hřích.
Numeri 15:27 Jestliže však zhřeší nedopatřením jeden člověk, přivede jako oběť za hřích roční kozu.
Oběti za hřích nepokrývaly hříchy spáchané vědomě, schválně, ze vzdoru, nebo opakovaně. Když Izrael zhřešil vědomě, jako např. při uctívání telete a odmítli nabízenou Boží milost, když je Mojžíš vyzýval k pokání, byli okamžitě potrestáni.
Exodus 32:28 Synové Léviho učinili podle Mojžíšova příkazu a onoho dne padlo z lidu asi tři tisíce mužů.
Numeri 15:32–36 32Když byli synové Izraele v pustině, našli muže, který sbíral v sobotní den dříví. 33Ti, kdo ho našli, jak sbírá dříví, ho přivedli k Mojžíšovi, Áronovi a celé pospolitosti. 34Nechali ho u stráže, protože nebylo rozhodnuto, co se s ním má dělat. 35Hospodin řekl Mojžíšovi: Ten muž bude jistě usmrcen! Ať na něj celá pospolitost venku za táborem hází kamení. 36Celá pospolitost ho vyvedla ven za tábor, házeli na něj kamení, takže zemřel, jak přikázal Hospodin Mojžíšovi.
Pokud jde o hříchy vědomé, Zákon zní:
Numeri 15:30–31 30Avšak člověk, který by jednal z povýšenosti – ať domorodec či příchozí–utrhá Hospodinu; takový člověk ať je vyhlazen zprostřed svého lidu. 31Protože pohrdl
Hospodinovým slovem a porušil jeho příkaz, takový člověk ať je jistě vyhlazen, je na něm vina.
Z tohoto všeobecného pravidla byly někdy učiněny výjimky. O nich budeme hovořit v kapitole Oběti za přestoupení. Musíme zmínit, že ačkoliv nebylo žádného opatření v každodenním bohoslužebném rituálu týkajícího se hříchů vědomých, nebo záměrných, bylo v bohoslužbě v Den smíření s nimi počítáno. To budeme studovat později.
Různé oběti za hřích.
Čtvrtá kapitola knihy Leviticus mluví o obětech za hřích ve čtyřech kategoriích.
1. Hřích pomazaného kněze. Leviticus 4:3–12
2. Hřích všeho lidu Leviticus 4:13–21
3. Hřích knížete Leviticus 4:22–26
4. Hřích člověka z obecného lidu Leviticus 4:27–35
Požadované oběti nebyly stejné ve všech případech ani s krví nebylo nakládáno stejným způsobem. Jestliže zhřešil pomazaný kněz tzv. hříchem lidu, neboli tím, že přenášel vinu na lid, měl přinést mladého býčka bez poskvrny Hospodinu v oběť za hřích.
Leviticus 4:3 Zhřešíli pomazaný kněz, takže padne vina na lid, za svůj hřích, kterým zhřešil, přivede Hospodinu jako oběť za hřích býčka bez vady.
Když zhřešil celý Izraelský národ z nevědomosti, měli také obětovat mladého býčka za hřích a přinést jej před stánek úmluvy.
Leviticus 4:14 Potom však bude odhalen hřích, kterým zhřešili, přivede shromáždění býčka jako oběť za hřích; přivedou ho před stan setkávání.
Když zhřešil kníže, měl přinést kůzle, samce bez poskvrny.
Leviticus 4:23 Anebo když mu bude oznámen jeho hřích, kterým zhřešil, přivede jako svůj obětní dar kozla, samce bez vady.
Když zhřešil někdo z obecného lidu z nevědomosti, měl přinést kůzle, samici bez poskvrny.
Leviticus 4:28 Anebo když mu bude oznámen jeho hřích, kterým zhřešil, přivede jako svůj obětní dar kozu, samici bez vady, za svůj hřích, kterým zhřešil.
Když nemohl přinést kůzle, mohl přinést beránka samici.
Leviticus 4:32 Jestliže přinese na svůj obětní dar beránka jako oběť za hřích, přinese samici bez vady.
V každém z těchto případů musel hříšník oběť opatřit, položit ruku na hlavu zvířete a zabít jej. Když zhřešilo celé shromáždění, opatřili oběť a starší položili ruce na hlavu býčka.
Stojí za to si povšimnout, jak bylo nakládáno s krví. Když zhřešil pomazaný kněz, přinesl býčka, zabil jej a pak měl namočit svůj prst v krvi a kropit jí sedmkrát před Hospodinem, před oponou Svatyně.
Leviticus 4:6 Potom kněz namočí prst do krve a sedmkrát stříkne před Hospodinem trochu krve na oponu svatyně.
Také měl krví pomazat rohy kadidlového oltáře před Hospodinem ve Svatyni. Dále měl vylít krev ke spodku oltáře zápalů, který je u dveří Stánku úmluvy.
Leviticus 4:7 Kněz dá před Hospodinem trochu krve na rohy oltáře pro vonné kadidlo, který je ve stanu setkávání, a všechnu ostatní krev z býčka vyleje ke spodku oltáře pro zápalnou oběť, který je u vchodu do stanu setkávání.
Když zhřešil celý národ, bylo s krví naloženo stejně, jako když zhřešil pomazaný kněz.
Leviticus 4:18 Trochu krve dá na rohy oltáře, který je před Hospodinem ve stanu setkávání, a všechnu ostatní krev vyleje ke spodku oltáře pro zápalnou oběť, který je u vchodu do stanu setkávání.
Když zhřešil kníže, nebyla krev vnesena do Svatyně.
Leviticus 4:25 Kněz vezme trochu krve z oběti za hřích na prst, dá na rohy oltáře pro zápalnou oběť a ostatní krev vyleje ke spodku oltáře pro zápalnou oběť.
Jak vidíme, krev nebyla vnesena do Svatyně, ani jí nebylo kropeno před oponou. Byla pomazána na rohy oltáře zápalů před Svatyní a zbytek krve byl vylit ke spodku téhož oltáře.
Když zhřešil člověk z obecného lidu, bylo s krví naloženo stejným způsobem.
Leviticus 4:30 Kněz vezme trochu její krve na prst, dá na rohy oltáře pro zápalnou oběť a všechnu ostatní krev vyleje ke spodku oltáře.
Leviticus 4:34 Kněz vezme trochu krve z oběti za hřích na prst, dá ji na rohy oltáře pro zápalnou oběť a všechnu ostatní krev vyleje ke spodku oltáře.
Ve všech čtyřech případech byl tuk z obětí vyňat a spálen na oltáři zápalů.
Leviticus 4:8–10 8Vybere z býčka oběti za hřích všechen jeho tuk – tuk pokrývající vnitřnosti a všechen tuk, který je na vnitřnostech, 9obě ledviny a tuk, který je na nich a na slabinách, a jaterní lalok, který odstraní s ledvinami – 10tak jako se vybírá z býka obětního hodu pokojné oběti – a kněz to bude obětovat na oltáři pro zápalnou oběť.
S tělem obětí bylo ale v různých případech zacházeno různě.
Když zhřešil pomazaný kněz, tak se odehrálo toto:
Leviticus 4:11–12 11Kůži z býčka a všechno jeho maso s hlavou, hnáty, vnitřnostmi a výměty, 12celý zbytek býčka vynese ven za tábor na čisté místo, kam se vysypává popel, a spálí ho ohněm na dříví; spálí ho tam, kde se vysypává popel.
To samé bylo učiněno s tělem býčka obětovaného za hřích za celé společenství. Tělo oběti bylo vyneseno z tábora na čisté místo a tam bylo spáleno.
Leviticus 4:21 Vynese býčka ven za tábor a spálí ho, jako spálil toho předchozího býčka. To je oběť za hřích shromáždění.
V knize Leviticus ve čtvrté kapitole, nemáme informace o tom, co má být učiněno s tělem obětí, když zhřešil kníže, nebo člověk z obecného lidu. V šesté kapitole knihy Leviticus nalézáme další nařízení.
Leviticus 6:18–19 18Promluv k Áronovi a k jeho synům: Toto je zákon o oběti za hřích: Na místě, kde se zabíjí zápalná oběť, se bude před Hospodinem zabíjet oběť za hřích. Je to nejsvětější věc. 19Sní ji kněz, který ji obětuje jako oběť za hřích. Sní se na svatém místě, na nádvoří stanu setkávání.
Toto ustanovení věc vysvětluje. Kněz, který obětoval oběť za hřích, jí měl sníst na svatém místě na nádvoří stánku úmluvy.
Leviticus 6:22 Bude ji jíst každý mužského pohlaví mezi kněžími; je to nejsvětější věc.
Krev
Podle toho, co bylo doposud řečeno, můžeme shrnout použití krve v oběti za hřích takto:
V případě pomazaného kněze a všeho shromáždění, bylo přisluhování krví podobné. Byla vnesena do první místnosti Svatyně a kropena 7x před oponou a byla pomazána na rohy kadidlového oltáře.
Leviticus 4:6–7 6Potom kněz namočí prst do krve a sedmkrát stříkne před Hospodinem trochu krve na oponu svatyně. 7Kněz dá před Hospodinem trochu krve na rohy oltáře pro vonné kadidlo, který je ve stanu setkávání, a všechnu ostatní krev z býčka vyleje ke spodku oltáře pro zápalnou oběť, který je u vchodu do stanu setkávání.
Ke kropení bylo použito jen malé množství krve. Zbytek byl vylit ke spodku oltáře zápalu.
V případě knížete a člověka z obecného lidu, nebyla krev vnesena do Svatyně, ale kněz omočil svůj prst v krvi a pomazal jí na rohy oltáře zápalů.
Leviticus 4:25 Kněz vezme trochu krve z oběti za hřích na prst, dá na rohy oltáře pro zápalnou oběť a ostatní krev vyleje ke spodku oltáře pro zápalnou oběť.
Podstatné je si všimnout, že v prvních dvou případech byla krev vnesena do Svatyně a v druhých dvou případech nebyla.
Maso
V žádném ze čtyř případů nebylo maso použito k jakémukoliv přisluhování u oltáře. Tuk ze všech zvířat byl vyňat z těla obětí a spálen na oltáři.
Leviticus 4:8 a 19 8Vybere z býčka oběti za hřích všechen jeho tuk – tuk pokrývající vnitřnosti a všechen tuk, který je na vnitřnostech, 19Všechen jeho tuk z něj vybere a obětuje na oltáři.
Maso oběti bylo buď spáleno za stanovým táborem, nebo snědeno kněžími.
Leviticus 4:12 a 21 12celý zbytek býčka vynese ven za tábor na čisté místo, kam se vysypává popel, a spálí ho ohněm na dříví; spálí ho tam, kde se vysypává popel. 21Vynese býčka ven za tábor a spálí ho, jako spálil toho předchozího býčka. To je oběť za hřích shromáždění.
Účelem spálení těla oběti za táborem bylo, aby byla odklizena. Spálení nemělo žádný význam pro odpykání hříchů. Když Mojžíš vysvětloval jedení masa knězi, tak řekl:
Leviticus 10:18 Hle, její krev nebyla vnesena dovnitř svatyně. Jistě jste ji měli sníst ve svatyni, jak jsem přikázal.
To souzní s tím, co je napsáno v knize
Leviticus 6:23 Avšak žádná oběť za hřích, z jejíž krve je přineseno do stanu setkávání k vykonání obřadu smíření ve svatyni, se nebude jíst; spálí se ohněm.
Musela se stát jedna ze dvou věcí. Buď byla krev oběti vnesena do vnitřku Svatyně, nebo muselo být maso oběti snědeno knězem.
Kněz nemohl rozhodnout, který z těchto dvou způsobů má být proveden. Bylo mu jasně přikázáno přinést krev do Svatyně, když šlo o pomazaného kněze a celý národ. Ve dvou ostatních případech neměl vnést krev do Svatyně, ale měl s ní pomazat rohy oltáře zápalů a pak sníst maso oběti. Nebylo mu dovoleno vnést krev do Svatyně a zároveň jíst maso oběti. Také nemohl maso nejíst, když krev nebyla do Svatyně vnesena. Mohl tedy učinit jednu ze dvou věcí, ale žádná z nich nesměla být vynechána. Zdá se, že vše naznačuje, že jedení masa bylo svým způsobem považováno za rovnocenné s vnesením krve do Svatyně.
Přenesení hříchu
Leviticus 10:16–18 16Mojžíš se velmi vyptával na kozla k oběti za hřích a hle, byl již spálen. Na to se rozhněval na zbývající Áronovy syny, Eleazara a Ítamara, a řekl: 17Proč jste nesnědli oběť za hřích na svatém místě? Vždyť je to nejsvětější věc a dal ji vám, abyste sňali vinu pospolitosti a vykonali za ni obřad smíření před Hospodinem. 18Hle, její krev nebyla vnesena dovnitř svatyně. Jistě jste ji měli sníst ve svatyni, jak jsem přikázal.
Áron a jeho synové se dopustili omylu, že nejedli maso oběti za hřích. Když byl obětován kozel, byly jeho krví pomazány rohy oltáře zápalu a maso mělo být snědeno. Áron a jeho synové to neudělali. Mojžíš se na ně rozhněval. Z textu vyplývá, že kněz jedením masa na sebe vzal nepravosti lidu.
To potvrzuje možnost přenesení hříchu z jedné osoby na druhou. To je základním principem křesťanství. Kdyby to nebylo možné, tak by Kristus nemohl nést naše hříchy. Kdyby to nemohl udělat, nemá lidstvo žádnou naději. Křesťanství je postaveno na skutečnosti, že Kristus je Beránek, který snímá hřích světa. Pokud toto není pravda, je vše ztraceno.
Nyní budeme zkoumat, jestli ve službě ve Svatyni najdeme princip přenesení hříchu z jedné osoby na druhou. Odpověď je kladná. Člověk přichází do Svatyně obtížen hříchem, a když ji opouští, břemeno z něj spadlo. Bylo mu odpuštěno a on odchází svobodný a šťastný. Jak se to stalo?
Přinesl oběť za hřích, položil ruku na hlavu oběti, vyznal, že zhřešil v určité věci a oběť zabil. Potom kněz namočil svůj prst do krve oběti a pomazal jí rohy oltáře zápalu.
Leviticus 4: 29–31 29Položí ruku na hlavu oběti za hřích a tu oběť za hřích zabije tam, kde se zabíjejí zápalné oběti. 30Kněz vezme trochu její krve na prst, dá na rohy oltáře pro zápalnou oběť a všechnu ostatní krev vyleje ke spodku oltáře. 31Všechen její tuk vyjme, tak jako se vyjímá tuk z obětního hodu pokojné oběti. Kněz ji pak bude obětovat na oltáři jako příjemnou vůni Hospodinu. Tak za něj kněz vykoná obřad smíření a bude mu odpuštěno.
Poté kněz maso oběti za hříchy jedl na nádvoří stánku úmluvy. Tímto činem vzal hřích na sebe.
Leviticus 6:19 Sní ji kněz, který ji obětuje jako oběť za hřích. Sní se na svatém místě, na nádvoří stanu setkávání.
Tím se kněz stal symbolem Toho, který nesl hříchy mnohých a je jejich přímluvcem.
Izaiáš 53:12 Proto mu dám podíl ve velikých zástupech a s nespočetnými bude dělit kořist, protože vylil na smrt svou duši a byl započten mezi vzpurné. On odnesl hřích mnohých a je přímluvcem za vzpurné.
Izaiáš 53:6 My všichni jsme zabloudili jako ovce, jeden každý jsme se obrátili na svou cestu, a Hospodin na něho nechal dopadnout vinu nás všech.
Izaiáš 53:4 Jenže to byly naše nemoci, které snášel, a naše bolesti, které nesl; a my jsme si o něm mysleli, že je zasažen a ubit Bohem a zkrušen.
Izaiáš 53:10 Hospodin si přál zdeptat ho nemocí: Když položí svou duši jako oběť za vinu, uvidí potomstvo, prodlouží své dny, a Hospodinovo přání se jeho prostřednictvím zdaří.
Izaiáš 53:11 Z námahy své duše uvidí ovoce a nasytí se. Svým poznáním můj spravedlivý otrok ospravedlní mnohé a jejich provinění on sám ponese.
Kdo by v těchto verších nemohl vidět paralelu s Ježíšem Kristem, o němž je řečeno, že ponese naše nepravosti. Kněžím je řečeno: „Bůh vám dává nést nepravosti lidu.“ Tak jako Kristus vzal na sebe naše hříchy, tak i kněží vzali na sebe hříchy Izraele. Když kněz přisluhoval krví a jedl maso, tak nejenom vzal hřích na sebe, ale zcela se identifikoval s hříšníkem takovým způsobem, že hřích hříšníka byl jeho hříchem a on za něj byl zodpovědný.
Leviticus 10:17 Proč jste nesnědli oběť za hřích na svatém místě? Vždyť je to nejsvětější věc a dal ji vám, abyste sňali vinu pospolitosti a vykonali za ni obřad smíření před Hospodinem.
Během týdne své služby ve Svatyni snědl kněz maso mnoha obětí za hřích a tím nesl mnoho hříchů obětujících lidí. Jelikož nemohl usmířit tyto hříchy tím, že by položil svůj vlastní život, bylo pro něj nutné přinést osobní oběť za všechny hříchy, které nesl a byl za ně odpovědný. Když se hříchy lidu staly jeho vlastními a pokud hřešil i on jako kněz, byla krev přenesena do Svatyně, jako smíření za všechny hříchy, které na něm spočívaly.
Skutečnost, že přenesení hříchů je možné, bylo také učeno při bohoslužbě v Den smíření.
Leviticus 16:21 Áron položí obě ruce na hlavu živého kozla, vyzná nad ním všechny viny synů Izraele a všechna jejich přestoupení, jakýkoliv jejich hřích, dá je na hlavu kozla a pošle ho prostřednictvím připraveného muže do pustiny.
Z textu jasně vyplývá, že Velekněz položí své ruce na hlavu obětního kozla a vyzná nad ním všechny hříchy synů Izraele a vloží je na hlavu kozla. Na základě jasně předložených důkazů, je zřejmé, že přenesení hříchu je jasná biblická věrouka, která je zobrazena službou ve Svatyni. Tento předobraz se naplnil v životě Ježíše Krista. Je nutné pochopit tyto souvislosti, abychom správně pochopili nauku o spáse a smíření člověka s Bohem.
Znečišťuje krev?
To, že krev očišťuje je jasné biblické učení.
1. list Janův 1:7 Jestliže však chodíme v tom světle, jako on je v tom světle, máme společenství mezi sebou a krev Ježíše [Krista], jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu.
Pojďme nyní o tomto textu více přemýšlet. Kdybychom se zeptali, jestli hřích poskvrňuje, tak by zřejmě všichni souhlasili.
Matouš 15:19–20 19Neboť ze srdce vycházejí špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, smilstva, krádeže, lživá svědectví, urážky. 20To jsou věci, které člověka znečišťují; ale jíst neomytýma rukama člověka neznečišťuje.
Tento text vyjadřuje učení, které nalezneme v mnoha částech Bible. Nejenom hřích pošpiňuje člověka, ale špiní vše, čeho se dotkne. Např. cizoložství poskvrňuje celou zem i Svatyni.
Ezechiel 23:37–38 37Neboť cizoložily a na jejich rukou je krev. Cizoložily se svými bůžky a dokonce své syny, které mi porodily, jim přivedly za pokrm. 38Ještě toto mi provedly: V onen den znečistily mou svatyni a znesvětily mé soboty.
Vražda poskvrňuje zemi.
Numeri 35:33 Neznesvětíte zemi, ve které jste, neboť krev znesvěcuje zemi a země nebude usmířena za krev, která v ní byla vylita, jinak než krví toho, kdo ji prolil.
Znesvěcení soboty poskvrňuje jak samotnou sobotu, tak i Svatyni.
Ezechiel 23:38 Ještě toto mi provedly: V onen den znečistily mou svatyni a znesvětily mé soboty.
Nečistota poskvrňuje stánek úmluvy.
Leviticus 15:31 Oddělíte syny Izraele od jejich nečistoty, aby nezemřeli kvůli své nečistotě, když by znečistili můj příbytek, který je uprostřed nich.
Leviticus 16:16 Takto zprostí svatyni od nečistot synů Izraele a jejich přestoupení, od jakýchkoliv jejich hříchů. Totéž učiní pro stan setkávání, který zůstává s nimi uprostřed jejich nečistot.
Uctívání model, jako například molocha poskvrňuje Svatyni.
Leviticus 20:3 A já obrátím svou tvář proti takovému člověku a vyhladím jej zprostřed jeho lidu, neboť vydal někoho ze svého potomstva Molekovi, a tak znečistil mou svatyni a znesvětil mé svaté jméno.
Obřadně nečistý člověk, který se neočistí, poskvrňuje Hospodinovu Svatyni.
Numeri 19:13, 20 13Kdokoliv by se dotkl těla mrtvého člověka, který zemřel, a neočistil by se od hříchu, znečistí Hospodinův příbytek. Takový člověk ať je z Izraele vyhlazen, neboť nebyl pokropen očistnou vodou. Bude nečistý, jeho nečistota bude stále na něm. 20Ten, kdo by byl nečistý a neočistil by se od hříchu, takový člověk ať je vyhlazen zprostřed shromáždění, protože znečistil Hospodinovu svatyni. Nebyl pokropen očistnou vodou, je nečistý.
Ve všech ostatních případech poskvrňuje hřích, ať už člověka, věc, nebo den. Hřích poskvrňuje všechno, čeho se dotkne, Zemi, sobotu, Svatyni, nebo lidské srdce.
Očištění Svatyně
V Den smíření byla Svatyně očištěna krví kozla. Áronovi bylo přikázáno, aby pokropil krev před slitovnicí i nad slitovnicí a tím učinil smíření.
Leviticus 16:15–19 15Potom zabije kozla k oběti za hřích, který je za lid, přinese jeho krev za oponu a s jeho krví udělá to, co udělal s krví býčka: stříkne ji na slitovnici a před slitovnici. 16Takto zprostí svatyni od nečistot synů Izraele a jejich přestoupení, od jakýchkoliv jejich hříchů. Totéž učiní pro stan setkávání, který zůstává s nimi uprostřed jejich nečistot. 17Nikdo nebude ve stanu setkávání, když vejde, aby vykonal obřad smíření ve svatyni, dokud nevyjde. Tak vykoná obřad smíření za sebe, za svůj dům a za celé shromáždění Izraele. 18Potom vyjde k oltáři, který je před Hospodinem, a vykoná za něj obřad smíření. Vezme trochu krve z býčka a trochu krve z kozla a dá na rohy oltáře kolem dokola. 19Sedmkrát na něj stříkne prstem trochu krve a tak ho očistí a posvětí od nečistot synů Izraele.
Dále měl dbát na to, aby krví pomazal rohy oltáře.
Leviticus 16:18 Potom vyjde k oltáři, který je před Hospodinem, a vykoná za něj obřad smíření. Vezme trochu krve z býčka a trochu krve z kozla a dá na rohy oltáře kolem dokola.
Stejným způsobem měl být očištěn i kadidlový oltář.
Exodus 30:10 Jednou v roce vykoná Áron na jeho rozích obřad smíření. S krví smírčí oběti za hřích bude na něm konat obřad smíření po vaše všechny generace. Je to Hospodinova nejsvětější věc.
Tyto oltáře byly očišťovány každý rok stejně, jako první i druhé oddělení Svatyně. Můžeme se proto právem ptát, co tyto oltáře a Svatyni znečistilo. Odpověď nalezneme v
Leviticus 16:16 Takto zprostí svatyni od nečistot synů Izraele a jejich přestoupení, od jakýchkoliv jejich hříchů. Totéž učiní pro stan setkávání, který zůstává s nimi uprostřed jejich nečistot.
To je potvrzeno verši 18 a 19.
Leviticus 16:18–19 18Potom vyjde k oltáři, který je před Hospodinem, a vykoná za něj obřad smíření. Vezme trochu krve z býčka a trochu krve z kozla a dá na rohy oltáře kolem dokola. 19Sedmkrát na něj stříkne prstem trochu krve a tak ho očistí a posvětí od nečistot synů Izraele.
Z toho vyplývá, že Svatyně byla znečištěna hříchy synů Izraele. To se obzvlášť vztahovalo na rohy oltářů. Pokud se týká zlatého oltáře, je zdůrazněno, že Áron měl vykonat očištění nad jeho rohy jednou za rok.
Exodus 30:10 Jednou v roce vykoná Áron na jeho rozích obřad smíření. S krví smírčí oběti za hřích bude na něm konat obřad smíření po vaše všechny generace. Je to Hospodinova nejsvětější věc.
Také měl potřít krví kozla rohy oltáře zápalu.
Leviticus 16:18–19 18Potom vyjde k oltáři, který je před Hospodinem, a vykoná za něj obřad smíření. Vezme trochu krve z býčka a trochu krve z kozla a dá na rohy oltáře kolem dokola. 19Sedmkrát na něj stříkne prstem trochu krve a tak ho očistí a posvětí od nečistot synů Izraele.
Je na místě, položit si otázku, jestliže krev pouze čistí a nikdy neposkvrňuje, proč je nutné očistit rohy oltářů v Den smíření, když byla krev dávána na rohy každý den v roce. Jestliže krev umístěná každým dnem na rohy oltářů očišťovala, tak by rohy musely být v Den smíření velmi čisté. Opak je ale pravdou. Rohy byly poskvrněné, znečištěné. Byly pomazávány krví, což znamená, že na ně byl kněžími přenášen hřích. Potřebovaly tedy očistit.
Důležité prohlášení
Důležité prohlášení, týkající se krve, nalezneme v knize
Leviticus 17:11 Neboť život těla je v krvi a já jsem vám ji dal na oltář k získání smíření pro vás, neboť je to krev, která získává pro člověka smíření.
Tento text zdůrazňuje skutečnost, že život těla je v krvi a že krev očišťuje. Krev sama o sobě neočišťuje. Je to život v krvi, který to činí. Život určuje hodnotu krve a krev má jen tu hodnotu, jakou má život. Z tohoto důvodu nemá krev hříšné osoby očišťující – usmiřující hodnotu, ale Kristova krev jí má. Jeho krev očišťuje – usmiřuje, avšak pouze životem. Plán spasení je založen na očištění krví. Kvůli hříchu ztratil člověk právo na život, který proto musí propadnout Bohu, jemuž náleží.
Ze své milosti umožnil Bůh člověku cestu k záchraně tím, že přijímá jiný život na místo života hříšníka. Tak jako je život těla v krvi, tak je krev zástupce vylita a předložena Bohu na oltář, místo krve skutečného hříšníka. Ale dříve, než se to stane, musí se hříšník ztotožnit s tím, který ho zastupuje. Musí položit své ruce na hlavu oběti, vyznat své hříchy a uznat, že je hoden smrti.
Leviticus 5:5 I stane se, když se proviní v jediné z těchto věcí, musí vyznat to, v čem zhřešil.
Genialita transakce spočívá v tom, že zástupce přijímá místo hříšníka a umírá místo něho. Hřích a vina je přenesena na zástupce, který se podrobuje trestu. Po zabití oběti je krev, která je symbolem života dána na rohy oltáře. Tento akt vyjadřuje uznání, že byl obětován život a že to spravedlnost Zákona vyžaduje.
Pokud jde o krev použitou při oběti za hřích, je zaznamenáno následující:
Leviticus 4:30 Kněz vezme trochu její krve na prst, dá na rohy oltáře pro zápalnou oběť a všechnu ostatní krev vyleje ke spodku oltáře.
O tomto obřadu praví prorok Jeremiáš:
Jeremiáš 17:1 Judův hřích je zapsán železným rydlem, diamantovým hrotem; je vyryt na tabulku jejich srdcí a na rohy vašich oltářů.
Když kněz svým prstem slavnostně poznačil rohy krví, tak byl hřích zaznamenán. Učinil otisk krví na rozích oltářů a tento otisk byl jako záznam, který byl vyryt diamantem. Člověk zhřešil. Vyznal svůj hřích. Hřích je zaznamenán krví oběti, kterou člověk přinesl. Připustil svou vinu. Uznal, že je spravedlivé, aby za své hříchy zemřel. To vše vyjádřil tím, že svoji vlastní rukou vzal život oběti. Záznam o tomto postupu je nyní umístěn na rozích oltáře.
Krev, která byla dána na rohy oltáře, byla krví zvířete, jemuž byl hřích připočten. Zvíře zemřelo, protože na něj byl vložen hřích. Krev daná na rohy oltáře byla obtížená hříchem. Krev zaznamenala jakoby železným perem hříchy na rohy oltáře a také to, že hříšník zemřel skrze zvíře, které ho zastupovalo. Krev dále zaznamenala, že život, který byl pro hřích utracen, byl navrácen tomu, který oběť přinesl. Zaznamenala, že Zákonu bylo vyplaceno to, co mu náleželo. Zaznamenala, že se hříšník dobrovolně zřekl špatně prožitého života, života člověka, který si uvědomil a uznal svůj hřích, a zanechal ho. Život, který hříšník, odložil nebyl tedy dokonalý a čistý, ale byl zkažený. Takový život byl zobrazován krví, protože život je v krvi a život určuje hodnotu krve. Kdyby život předložený Bohu nebyl hříšný, nebylo by důvodu hříchy vyznávat a pokládat život na oltář. Přestoupení Zákona vyžaduje hříšníkův život, jehož symbolem je hříchem naplněná krev. Takový život člověk ochotně odkládá. Při vyznání hříchů položil své ruce na hlavu nevinného zvířete. To se stalo jeho zástupcem a je nyní považováno za hříšníka. Proto musí zemřít a zaplatit pokutu za hřích. Tím je vážnost a neměnnost Zákona zachována. Takto se naplnila slova proroka Jeremiáše.
Jeremiáš 17:1 Judův hřích je zapsán železným rydlem, diamantovým hrotem; je vyryt na tabulku jejich srdcí a na rohy vašich oltářů.
