Kapitola jedenáctá – 2. díl
Oběti za hřích
Pro Tajemství Bible zpracoval Ladislav Hodač
Dvě nutné věci.
Když uvažujeme o usmíření – očišťování, tak mnozí zapomínají na úlohu, kterou hraje Zákon. Byl to Boží zákon, tedy Desatero, kolem něhož se odehrávaly všechny bohoslužby ve Svatyni. Kdyby Zákon neexistoval, nebylo by zapotřebí usmiřování – očišťování, protože kdyby nebyl Zákon, nebyl by ani hřích. Uvažujeme-li o věcech z tohoto hlediska, zjistíme, že jsou k usmíření – očištění nutné dvě věci:
1. Uznání spravedlivých nároků Zákona, jenž je vyjádřením Boží spravedlnosti. To je dáno hříšníkovým vyznáním hříchů a následným vzdáním se a znovu získáním života, o který přišel. Tento čin uspokojuje požadavky Zákona. Pokuta je zaplacena ztrátou života. Hříšník je skrze oběť, obrazně řečeno, mrtev. Zatímco je Zákonu učiněno zadost, hříšník obrazně umírá. To je první a důležitá část usmíření.
2. Hříšník musí být osvobozen od smrti. Musí existovat způsob, kterým se čistý, bezhříšný život oběti promění v hříšný, zkažený život hříšníka. Ten bezhříšný život oběti musí být bezhříšný sám o sobě, nesmí nést hřích, nebo mít hřích, který na něj byl vložen. Musí to být čistý, svatý život bez vady na němž není poskvrny, na který ještě nebylo položeno jho.
Numeri 19:2 Toto je ustanovení zákona, které přikázal Hospodin: Pověz synům Izraele, aby k tobě přivedli rudou krávu bez vady, na které není vada a na kterou nebylo vloženo jho.
Takový život najdeme pouze v Ježíši Kristu. Symbolem takového života byl kozel pro Hospodina, který zemřel v Den smíření, aniž by nad ním byly vyznány nějaké hříchy a jehož krví byla Svatyně očištěna.
Leviticus 16:9 Áron přivede kozla, na kterého vyšel los pro Hospodina, a obětuje ho jako oběť za hřích.
Tyto dvě fáze Kristovy služby nesmí být zaměňovány. Jsou odlišné a oddělené. Jejich naplnění ale nalézáme v dokonalém Spasiteli, který ač byl bez hříchu, nesl na sobě hříchy mnohých.
2. list Korintským 5:21 Toho, který hřích nepoznal, za nás učinil hříchem, abychom se my v něm stali Boží spravedlností.
Izaiáš 53:9,10, 12 9A určili mu hrob mezi ničemy, ale byl s bohatým ve své smrti, protože se nedopustil násilí a v jeho ústech nebylo lsti.10Hospodin si přál zdeptat ho nemocí: Když položí svou duši jako oběť za vinu, uvidí potomstvo, prodlouží své dny, a Hospodinovo přání se jeho prostřednictvím zdaří. 12Proto mu dám podíl ve velikých zástupech a s nespočetnými bude dělit kořist, protože vylil na smrt svou duši a byl započten mezi vzpurné. On odnesl hřích mnohých a je přímluvcem za vzpurné.
Obřad oběti za hřích.
Nyní jsme připraveni uvažovat dále o významu toho, co nastalo, když člověk přinesl svou oběť za hřích ke stánku úmluvy, kde mu bylo odpuštěno. Stručně jsme o tom již mluvili, ale povšimněme si některých dalších detailů.
Když někdo zhřešil a uvědomil si to, měl přinést kůzle samici bez poskvrny.
Leviticus 4:28–29 28Anebo když mu bude oznámen jeho hřích, kterým zhřešil, přivede jako svůj obětní dar kozu, samici bez vady, za svůj hřích, kterým zhřešil. 29Položí ruku na hlavu oběti za hřích a tu oběť za hřích zabije tam, kde se zabíjejí zápalné oběti.
Pokládání rukou bylo v Izraeli starým zvykem. Symbolicky to vyjadřovalo přenesení vlastnictví někoho na někoho jiného.
Genesis 48:14–15 14I vztáhl Izrael pravici a položil na hlavu Efrajima, který byl mladší, a levici na hlavu Manasesa. Zkřížil ruce, přestože Manases byl prvorozený. 15Potom Josefovi požehnal a řekl: Bůh, před nímž chodili moji otcové Abraham a Izák, Bůh, který je mým pastýřem od počátku až do tohoto dne.
Také Ježíš pokládal své ruce na malé děti a žehnal jim.
Marek 10:16 A bral je do náručí, vkládal na ně ruce a žehnal [jim].
Podobným způsobem léčil i lidi.
Marek 6:5 A nemohl tam učinit žádný mocný skutek, jen na několik neduživých vložil ruce a uzdravil je.
Stejně tak nabyl Pavel zraku.
Skutky 9:12 A uviděl (ve vidění) muže jménem Ananiáš, který vešel a vložil na něho ruce, aby opět viděl.
Lidé přijali Ducha svatého.
Skutky 19:6 A když na ně Pavel vložil ruce, přišel na ně Duch Svatý a oni mluvili jazyky a prorokovali.
Jozue byl zasvěcen svaté službě Mojžíšem.
Numeri 27:18 Hospodin řekl Mojžíšovi: Vezmi si Jozua, syna Núnova, muže, v němž je duch, a vlož na něj ruku.
Štěpán byl ustanoven ke službě.
Skutky 6:6 Postavili je před apoštoly, ti se pomodlili a vložili na ně ruce.
V Novém zákoně je pokládání rukou považováno za jedno ze základních učení církve.
Židům 6:2 Z učení o křtech, o vzkládání rukou, o vzkříšení mrtvých a o věčném soudu.
V 1. listu Timoteovi je dáno nařízení neukvapovat se v poskytování daru.
1. list Timoteovi 5:22 Nevzkládej na nikoho ukvapeně ruce. Neměj účast na cizích hříších. Uchovávej se čistý.
Jediné vlastnictví, které hříšník má a co může předat někomu jinému, když se objeví před Bohem, je hřích. Vložením rukou na nevinnou oběť, vyznáním hříchu a modlitbami, se dovolává Boží milosti a doufá, že bude od hříchu osvobozen. Položením rukou na hlavu zvířete a vyznáním hříchu přenáší svůj hřích na nevinného beránka.
Potom stejné ruce, které přenesly na beránka hřích, ho zabijí. Nyní začíná kněžská služba a krev oběti je pomazána na rohy oltáře zápalu. Tato krev představuje hříšníkův život, který je obětován, aby byl uspokojen požadavek Zákona. Zákon drží krev, život hříšníka, až do Dne smíření, kdy je vykoupení dokonáno. Jak jsme již dříve zmínili, kněz ponoří prst do krve a potře s ní rohy oltáře. Je to krvavé znamení, otisk prstu. Tímto znamením byl hřích zaznamenán, protože otisk prstu tvoří záznam. Pomazání krví symbolizuje zaznamenání hříchu a také skutečnost, že za ten hřích někdo zemřel.
Tím byl oltář znečištěn a obzvlášť jeho rohy. Z toho důvodu bylo důležité učinit očištění – smíření na oltáři jednou za rok krví oběti za hřích. Smíření bylo vykonáno, když kněz vzal čistou krev kozla pro Hospodina, na kterého nebyly vloženy žádné hříchy. A pomazal jí rohy oltáře.
Leviticus 16:18–19 18Potom vyjde k oltáři, který je před Hospodinem, a vykoná za něj obřad smíření. Vezme trochu krve z býčka a trochu krve z kozla a dá na rohy oltáře kolem dokola. 19Sedmkrát na něj stříkne prstem trochu krve a tak ho očistí a posvětí od nečistot synů Izraele.
Během celého roku byly tyto rohy znečištěny krví, na které lpěl hřích. Nyní jsou očištěny krví, na které nelpí žádný hřích v Den smíření.
Je zajímavé si všimnout, že v Den smíření byla očišťující krev aplikována pouze na předměty, které byly před tím znečištěny. Žádná krev nebyla aplikována na umyvadlo, nebo na sedmiramenný svícen, nebo na stůl s předloženými chleby, protože na nich nebyla před tím také aplikována žádná krev. Ale krev byla aplikována na slitovnici, která byla postříkána krví býčka. Také kadidlový oltář a oltář zápalů byly postříkány krví a krev byla dána i na rohy oltářů. Tyto oltáře byly před tím znečištěny v každodenním rituálu služby.
Exodus 30:10 Jednou v roce vykoná Áron na jeho rozích obřad smíření. S krví smírčí oběti za hřích bude na něm konat obřad smíření po vaše všechny generace. Je to Hospodinova nejsvětější věc.
Exodus 16:18–19 18Uděláš bronzovou nádrž s bronzovým podstavcem pro umývání. Dáš ji mezi stan setkávání a oltář a dáš do ní vodu. 19Áron a jeho synové si vodou z ní budou umývat ruce a nohy.
Pokud se týká opony, nemáme žádný jasný záznam, že by se na ní stříkala krev ať už při každodenní bohoslužbě, nebo při očišťování při Dni smíření. Bible hovoří o tom, že krev byla stříkána před oponu, což je pravděpodobně správné chápání souvislostí.
Bible 21. století Leviticus 4:6 Namočí prst v krvi a sedmkrát jí stříkne před Hospodinem, před oponou svatyně.
ČSP Leviticus 4:6 Potom kněz namočí prst do krve a sedmkrát stříkne před Hospodinem trochu krve na oponu svatyně.
ČSP Leviticus 4:17 Potom kněz namočí prst do krve a sedmkrát stříkne před Hospodinem na oponu.
(Zde se jedná o nesprávný překlad. Hebrejsky je zde Et pené paroket ha kodeš – pené je doslova tvář, překládá se jako „před“. Překlad 21. století a Kralická mají správný překlad. Poznámka překladatele.)
Přesto byla opona jednou za rok sňata a nová zavěšena.
Z toho všeho vyplývá, že krev jak znečišťuje, tak i očišťuje. Co krev dělá, závisí na způsobu, jakým je použita. Život určuje hodnotu krve a krev život. Protože život těla je v krvi.
Leviticus 17:11 Neboť život těla je v krvi a já jsem vám ji dal na oltář k získání smíření pro vás, neboť je to krev, která získává pro člověka smíření.
Jestliže se jedná o hříšný život, tak krev znečišťuje. Když se jedná o život bezhříšný, tak krev očišťuje. To potvrzuje skutečnost, že hřích byl vyznán nad obětí při každodenní bohoslužbě, zatímco nemáme záznam o tom, že by byl hřích vyznán nad kozlem pro Hospodina v Den smíření. V prvním případě nesla oběť hřích. Stala se hříchem. A jako hříšná musela zemřít. Ve druhém případě zemřel Kristus jako bezhříšný. Naprosto nevinný bezhříšný život byl za nás dán ve svatém zasvěcení. Chyba rozlišit tyto dvě fáze v díle smíření, což je jasně ukázáno v předobrazech, způsobí, že je nemožné správně pochopit smírné dílo Ježíše Krista. Jako náš zástupce vzal Kristus na sebe naše hříchy a zemřel namísto hříšníka a za hřích. Jako hříšník musel zemřít a to říkáme s úctou a tím zaplatit náš dluh. Ale jako bezhříšný nebyl nucen zemřít. Zemřel za nás dobrovolně, ačkoliv to nebyl povinen udělat. Zachránil nás před hrobem a smrtí a umožnil nám tím být s ním jednou v nebesích.
Oběť za hřích a přestoupení.
Prvních třináct veršů páté kapitoly knihy Leviticus se zabývá přestoupeními, která se nazývají jak hřích, tak i přestoupení. Učenci se neshodují, jak tyto oběti správně nazvat. Jedni je nazývají oběti za hřích a druzí oběti za přestoupení. Protože se o nich Bible zmiňuje společně, tak je budeme nazývat oběti za hřích a přestoupení.
Zpravidla je přestoupením hřích, který je vědomě spáchaný. Jedná se o provinění. Mohl by být spáchán neúmyslně, ale v takových případech se vychází z toho, že by to ten člověk měl vědět a že je zodpovědný za svou nevědomost. Hebrejské slovo pro oběť za přestoupení je „ašam“. To by se dalo přeložit jako oběť za vinu, nebo dluh. Označuje to větší stupeň viny než oběť za hřích, ačkoliv hřích sám o sobě nemusel být větší.
Některé hříchy mají podstatu přestoupení. Například některý člověk může být v jisté míře neznalý toho, že činí něco špatného. A přesto není úplně neznalý. Není si úplně jistý, zda jedná správně, ale v tom jednání pokračuje. Toto jsou ty druhy přestupků zmíněné v první části páté kapitoly knihy Leviticus. K těm přestupkům náleží např. zadržování zprávy (verš 1), dotknutí se nečisté věci (verš 2 a 3) a ukvapená přísaha (verš 4). V takových případech bylo hříšníku přikázáno, aby přinesl oběť za svou vinu.
Leviticus 5:6 A za svůj hřích, kterým zhřešil, přinese Hospodinu svou oběť za vinu, samici z bravu, ovci nebo kozu jako oběť za hřích a kněz za něj vykoná obřad smíření za jeho hřích.
Musíme zmínit, že ve verši sedmém se tyto oběti nazývají oběti za přestoupení a ve verši devátém oběti za hřích.
Osoba, která zhřešila v některé věci, zmíněné v některé z předchozích situacích, měla přinést samici, beránka, nebo kůzle jako oběť za hřích. Když to pro ni nebylo možné, mohla přinést hrdličku nebo holoubě. Není uvedeno, jak mělo být naloženo s krví těchto zvířat. Při nedostatku informací můžeme vycházet z toho, že krev byla použita stejným způsobem jako u běžných obětí za hřích. V případě ptáků byly pokropeny strany oltáře.
Oběti za hřích bez krve.
Když hříšník nemohl přinést ani hrdličku nebo holoubě, mohl přinést jako oběť desetinu míry éfy jemně mleté mouky jako oběť za hřích. Nebylo však dovoleno vylít na ní olej, ani na ni položit kadidlo. Důvod byl – protože to byla oběť za hřích. Když kněz tuto oběť obětoval, vzal plnou hrst mouky a spálil jí na oltáři na památku. Zbytek náležel knězi jako v případě suché oběti.
Leviticus 5:11–13 11Jestliže jeho prostředky nestačí na dvě hrdličky nebo dvě holoubata, přinese jako svůj obětní dar za hřích, kterým zhřešil, jako oběť za hřích, desetinu éfy jemné mouky. Nevyleje na ni olej ani na ni nedá kadidlo, neboť je to oběť za hřích. 12Přinese ji knězi a kněz z toho vezme plnou hrst jako pamětní dar a bude to obětovat na oltáři s Hospodinovými ohnivými oběťmi. To je oběť za hřích. 13Kněz za něj vykoná obřad smíření za jeho hřích, kterým zhřešil proti některé z těchto věcí, a bude mu odpuštěno. Zbytek bude patřit knězi jako přídavná oběť.
Stojíme zde tváří v tvář pozoruhodné skutečnosti. Zpravidla měla být oběť za hřích obětí krvavou. To znamená, že zvíře muselo zemřít a jeho krví pomazány rohy oltáře. Ovšem v případě o kterém zde mluvíme, je obětován desátý díl míry éfy mouky a to je přijímáno na místo krve. Je zde jasně prohlášeno, že kněz vezme plnou hrst mouky a spálí jí na oltáři. Aby si někteří lidé nemysleli, že se jedná o obyčejnou suchou oběť, je dvakrát učiněno prohlášení, že je to oběť za hřích. (verš 11 a 12). Zdá se být tedy jasné, že v tomto případě byla přijata oběť za hřích, která neobsahovala krev a přece způsobila očištění – smíření od hříchu.
To nás upozorňuje na prohlášení v listu
Židům 9:22 A téměř všechno se podle Zákona očišťuje krví a bez vylití krve není odpuštění.
Ačkoliv je všeobecně pravdou, že v typické bohoslužbě nemohlo být odpuštění hříchů bez vylití krve, nesmíme zapomenout na výjimku, zde uvedenou.
V podobné situaci se ocitáme, pokud se týká červené jalovice.
Numeri 19:9 Pak čistý člověk sebere popel z krávy a uloží ho venku za táborem na čisté místo. Bude pro pospolitost synů Izraele uchován na očistnou vodu, je to na očištění.
V tomto textu není řeč o nějakém bezprostředním použití krve v procesu očišťování. Je zde řeč pouze o vodě a popelu. A přece se jednalo o očištění hříchu – o oběť za hřích.
Naším úmyslem není říci, že hříchy mohou být kdykoliv odpuštěny bez oběti na Golgotě. Kristova smrt byla nutná k naší spáse. Je ovšem zřejmé, že v typologii, o které jsme hovořili, bylo smíření – očištění a odpuštění hříchu, někdy provedeno bez přímého použití krve.
Když zkoumáme jak uplatnit tyto skutečnosti v křesťanství, tak věříme, že se vztahují na takové osoby, které nemají jasné povědomí o Spasiteli a přece žijí podle světla, které obdrželi. Činí Boží vůli do té míry, jak tomu rozumí. Zřejmě se jedná o pohany, kteří nikdy neslyšeli jméno Ježíšovo a přece mají více, či méně Jeho ducha. Domníváme se, že existují lidé, kteří nikdy neslyšeli požehnané Mistrovo jméno, neví nic o Golgotě, nebo o vykoupení, které bylo pro ně vybojováno na kříži, a přesto mají Kristova ducha a budou spaseni v Království nebes. Domníváme se, že se tyto texty vztahují na tyto lidi.
Tři případy.
První případ zmíněný v páté kapitole knihy Leviticus ve verši prvním se týká zamlčení zprávy, které se stalo pod přísahou.
Leviticus 5:1 Jestliže někdo zhřeší tím, že slyší kletbu (přísahu), je svědkem, viděl to, či se to dozvěděl a neoznámí to, ponese vinu.
Hlas zakletí se chápe jako hlas zapřísahání a vztahuje se na přísahu vykonanou v židovské soudní síni. Když byl Kristus vyslýchán, tak mu velekněz řekl:
Matouš 26:63 Zapřísahám tě při živém Bohu, abys nám řekl, jestli jsi Mesiáš, Syn Boží!
Za těchto okolností nemohl Kristus dál mlčet a proto odpověděl: Tys to řekl. verš 64. Kristus se cítil nucen odpovědět, když byl zapřísahán, ačkoliv dříve mlčel.
Dalším příkladem by byla vědomost o spáchaném zločinu. Osoba je vyzvána dostavit se do soudní síně a svědčit o tom, co o určité věci ví, ale odmítne to učinit. To je hřích opomenutí a Bůh ho za to pokárá.
Druhým případem je dotknutí se čehokoliv nečistého.
Leviticus 5:2–3 2když se někdo dotkne čehokoli nečistého, ať zdechliny nečisté zvěře či zdechliny nečistého dobytka či zdechliny nečistého hmyzu, ačkoliv mu to bylo skryto, nese vinu; 3nebo když se někdo dotkne lidské nečistoty, jakékoliv nečistoty, kterou se může znečistit, ačkoliv mu to bylo skryto, ale potom se to dozví, nese vinu.
Člověk se mohl stát nečistým bezděčně, bylo to před ním skryto, a proto se neočistil. Když se ale o tom později dozvěděl, nesl vinu.
Pokud se týká nečistého, jednalo se také o zdravotní opatření. Slovo nečistota zde znamená více než pouze nečistotu v obřadním slova smyslu. Existovalo mnoho strašných nemocí jak u lidí, tak i u zvířat, které byly velmi nakažlivé. Nedbalostí se mohla snadno rozšířit epidemie. Proto bylo nařízeno, aby osoba, která se vystavila nebezpečí nákazy, dodržovala všechna pravidla stanovená pro takový případ. Měla se vyhýbat styku s jinými lidmi po určitou dobu, vyprat si své šaty a učinit jiná ochranná opatření. Když to takový člověk opomněl učinit ať už z nevědomosti nebo úmyslně, byl vinen.
Třetím případem je situace, když člověk unáhleně přísahal.
Leviticus 5:4 Nebo když někdo přísahá a nerozvážně vysloví svými rty, že udělá něco zlého či dobrého, cokoliv, co může člověk s přísahou nerozvážně vyslovit, ačkoliv mu to bylo skryto, ale potom se to dozví, nese vinu v jediné z těchto věcí.
Někdy se zdá, že v dávných dobách Bůh nevyžadoval vyznání a nápravu chyby, aby udělil odpuštění, ale pouze vyžadoval, aby hříšník přinesl potřebnou oběť. Ovšem obřad oběti za hřích a přestoupení tento dojem opraví. Vyznání bylo rozhodně vyžadováno.
Numeri 5:6–7 6Promluv k synům Izraele: Když muž či žena spáchají nějaký hřích proti člověku a zpronevěří se vůči Hospodinu věrolomností, takový člověk ponese vinu. 7Musí vyznat svůj hřích, který spáchal, to, čím se provinil, doposledka vrátit, přidat k tomu pětinu a dát tomu, proti komu se provinil.
Všeobecné vyznání ovšem nestačilo. Leviticus 5:5 I stane se, když se proviní v jediné z těchto věcí, musí vyznat to, v čem zhřešil.
Hříšník měl své hříchy nejen vyznat všeobecně, ale přesně pojmenovat ve které věci zhřešil. Pouze když to tímto způsobem udělal, mohl počítat s tím, že mu bude odpuštěno a dosáhne smíření.
Krev očišťuje – smiřuje.
Při všech obětech zmíněných v této kapitole, bylo očištění vykonáno krví a ne tělem. Tělo sloužilo jako prostředek přenesení hříchu, když kněz jedl maso. A ve všech případech byl tuk spálen na oltáři jako příjemná vůně. Ale byla to krev, která uskutečnila smíření – očištění a učinila to skrze život. Kristův život symbolizovaný krví, uskuteční naše spasení.
Římanům 5:10 Jestliže jsme jako nepřátelé byli usmířeni s Bohem smrtí jeho Syna, tím spíše jako usmíření budeme zachráněni jeho životem.
Život, skrze který jsme spaseni, je Jeho život, jakým žil na zemi. Je naším vzorem. Je to také život, který umožnil vzkříšení, což zahrnuje skutečnost, že se posadil po Boží pravici.
Židům 7:25 Proto také může dokonale zachránit ty, kteří skrze něho přistupují k Bohu, neboť je stále živ, aby se za ně přimlouval.
Je to mocí tohoto neporušitelného života, že očišťuje naše svědomí od mrtvých skutků, abychom sloužili živému Bohu.
Židům 7:16 Který není podle zákona tělesného nařízení, nýbrž podle moci neporušitelného života.
Židům 9:14 Čím více krev Krista, který skrze věčného Ducha sebe samého obětoval neposkvrněného Bohu, očistí naše svědomí od mrtvých skutků k službě živému Bohu?
Červená jalovice.
Obřad týkající se červené jalovice zasluhuje zvláštní úvahu. V mnohém se lišil od běžných obětí za hřích, ale sloužil ke stejnému účelu.
Numeri 19:9 Pak čistý člověk sebere popel z krávy a uloží ho venku za táborem na čisté místo. Bude pro pospolitost synů Izraele uchován na očistnou vodu; je to na očištění.
Slovo zde použité je „chatah“ – je stejné, které se používá na jiných místech pro oběť za hřích. Proto je správné zahrnout oběť čevené jalovice mezi oběti za hřích, tak jak přikázal Bůh.
Izraeli bylo nařízeno, aby přinesli červenou jalovici bez vady a dali ji knězi Eleazarovi.
Numeri 19:2–9 2Toto je ustanovení zákona, které přikázal Hospodin: Pověz synům Izraele, aby k tobě přivedli rudou krávu bez vady, na které není vada a na kterou nebylo vloženo jho. 3Dejte ji knězi Eleazarovi. Ten ať ji vyvede ven za tábor a ať ji zabijí v jeho přítomnosti. 4Kněz Eleazar ať vezme na svůj prst trochu její krve a stříkne krví sedmkrát směrem k přední straně stanu setkávání. 5Pak ať spálí krávu před jeho zrakem – její kůži, maso a krev spálí spolu s jejími výměty. 6Kněz ať vezme cedrové dřevo, yzop a karmínové barvivo a hodí to doprostřed ohně s krávou. 7Kněz si vypere šaty, umyje si tělo vodou a potom vejde do tábora; avšak kněz bude až do večera nečistý. 8Ten, kdo ji spálil, si vypere ve vodě šaty, umyje si tělo vodou a bude nečistý až do večera. 9Pak čistý člověk sebere popel z krávy a uloží ho venku za táborem na čisté místo. Bude pro pospolitost synů Izraele uchován na očistnou vodu; je to na očištění.
Popel z této oběti měl být použit při určitých druzích nečistoty, jako bylo dotknutí se těla mrtvého člověka. V takovém případě měla být do popela nalita čerstvá voda a to mělo být dáno do nádoby. Pak měl čistý člověk vzít yzop a omočit jej v té vodě a pokropit stan i všechno nádobí i všechny lidi, kteří tam byli.
Numeri 19:17–19 17Ať se vezme pro nečistého trochu popela z ohně očištění a dá se na něj pramenitá voda do nádoby. 18Potom ať vezme čistý člověk yzop, ponoří do vody a pokropí stan, všechny nádoby a lidi, kteří tam byli, i toho, kdo se dotkl kostí či zabitého, mrtvého či hrobu. 19Čistý pokropí nečistého třetího dne i dne sedmého a tak jej sedmého dne očistí od hříchu. Vypere si šaty a umyje se vodou a večer bude čistý.
Musíme si všimnout, že tento obřad sloužil k očištění za hřích, přesto nebylo použito krve k očištění člověka od jeho nečistoty. Pouze jednou je zmínka o použití krve a to při zabití jalovice, když kněz vzal krev a kropil jí sedmkrát směrem ke stánku úmluvy. Při aplikaci na jednotlivého člověka se krví nekropilo.
Dále stojí za to si všimnout, že jalovice nebyla zabita uvnitř nádvoří stánku, tam kde byly běžně zabíjeny jiné oběti. Také nebyla krev vnesena do Svatyně, nebylo krví kropeno před oponou, nebyla dána na rohy oltáře s kadidlem, ani na rohy oltáře zápalu a také nebyla vylita ke spodku oltáře zápalů. Nepřišla do přímého styku ani se Svatyní, ani s oltářem zápalů.
Při obřadu s červenou jalovicí nebylo požadováno, aby přisluhoval kněz. Stačilo, aby to byl čistý člověk. Při této oběti zahrnovalo očištění nejen Izraelce, ale i cizince.
Numeri 19:10 Ten, kdo sebere popel z krávy, si vypere šaty a bude nečistý až do večera. To bude věčné ustanovení pro syny Izraele i pro příchozího, který mezi nimi pobývá jako cizinec.
Příležitostný obřad týkající se červené jalovice má hluboký význam pro pokorného studenta Božího Slova. Očištění od hříchu je provedeno s použitím vody, do které byl vysypán popel zabité jalovice. Odehrávalo se to mimo tábor, mimo všeobecného uctívání Jehovy a nebylo to v přímé souvislosti s běžným obřadem ve Svatyni.
O tomto obřadu hovořil pisatel epištoly Židům.
Židům 9:13–14 13Jestliže totiž krev kozlů a býků a popel z jalovice kropením posvěcuje znečištěné k čistotě těla, 14čím více krev Krista, který skrze věčného Ducha sebe samého obětoval neposkvrněného Bohu, očistí naše svědomí od mrtvých skutků k službě živému Bohu?
Davidova modlitba byla:
Žalm 51:7 Hle, byl jsem zplozen v nepravosti, matka mě počala v hříchu.
Svatá voda, hořká voda.
O podobném použití vody k účelům očištění najdeme zmínku v páté kapitole knihy Numeri.
Numeri 5:17 Kněz vezme svatou vodu do hliněné nádoby. Pak vezme kněz trochu prachu, který bude na podlaze příbytku, a dá jej do vody.
Ta svatá voda se nazývá hořkou vodou ve verších 18, 19 a 23. My se zaměříme na dvacátý třetí verš.
Numeri 5:23 Kněz napíše tato prokletí do knihy a pak je smyje do hořké vody.
Zatímco ve Starém zákoně je krev uváděna jako prostředek k očištění za hřích, tak v některých případech sloužila voda ke stejnému účelu. Umyvadlo umístěné před stánkem úmluvy, voda použitá při obřadu červené jalovice, hořká voda používaná ke smytí hříchu – to vše potvrzuje, že se vody užívalo k obřadnému očišťování.
O Kristovi je napsáno:
1. list Janův 5:6 To je ten, který přišel skrze vodu a krev: Ježíš Kristus. Ne pouze ve vodě, ale ve vodě a v krvi. A Duch je ten, který to dosvědčuje, neboť Duch je pravda.
Při ukřižování jeden z vojáků mu probodl bok.
Jan 19:34–35 34ale jeden z vojáků mu kopím probodl bok; a hned vyšla krev a voda. 35A ten, který to viděl, vydal svědectví a jeho svědectví je pravdivé; on ví, že mluví pravdu, abyste i vy uvěřili.
1. list Petrův 3:21 Naplnění tohoto předobrazu – křest – i vás nyní zachraňuje, ne jako odložení tělesné špíny, nýbrž jako odpověď dobrého svědomí Bohu, skrze zmrtvýchvstání Ježíše Krista.
Uzavíráme s politováním tuto kapitolu, která pojednává o obětech za hřích. Je ještě tolik jiných poučení, o kterých by bylo dobré a užitečné uvažovat, ale ty se netýkají této studie. Končíme tuto krátkou studii s modlitbou a vzdáním díků Bohu za Jeho nevyslovitelný dar.
