4. Pavlovo dilema zůstat, nebo odejít ?

Video záznam

Audio záznam

PDF ke stažení

4. Pavlovo dilema zůstat, nebo odejít?

Ladislav Hodač

Vítám vás milí přátelé Božího slova ke studiu dalšího textu, který je často používán mnoha lidmi jako důkaz, že člověk má nesmrtelnou duši. Tento text najdeme v Listu Filipským. Dopis Filipským byl napsán během prvního Pavlova uvěznění v Římu, více než deset let po jeho první návštěvě ve Filipi v Makedonii. V té době si nebyl jist, co se s ním stane. Nevěděl jestli bude propuštěn, nebo bude muset zemřít.

Filipským 1: 21- 24 21 „Žít – to je pro mě Kristus, a umřít – to je zisk! 22 Zůstanu-li naživu v tomto těle, znamená to pro mě plodnou práci. Proto nevím, čemu dát přednost, 23 neboť mě přitahuje obojí. Mám touhu odejít a být s Kristem, což je zdaleka nejlepší; 24 zůstat v tomto těle je ale potřebnější kvůli vám.“

Tento text mnozí chápou tak, že Pavel chtěl zemřít, aby mohl okamžitě po své smrti být v přítomnosti Pána Ježíše nebo spíše, aby jeho duše mohla být s Ježíšem. Doufám, že po dokončení našeho studia bude každému zřejmé, že to tak není.

To že byl tento dopis napsán ve vězení je zřejmé z několika následujících textů.

Filipským 1: 7  Právem takto smýšlím o vás všech, protože mě nosíte v srdci; vy všichni máte se mnou podíl na Boží milosti, jak v mém vězení, tak v obhajobě a potvrzování evangelia.

Filipským 1: 13- 14 13 Celý palác i všichni ostatní tu vědí, že jsem vězněn pro Krista. 14 Mé okovy dodaly mnoha sourozencům v Pánu jistotu, takže teď káží Slovo mnohem směleji a beze strachu.

To že Pavel psal dopis z vězení v Římě na tom se shodne většina učenců, kteří studují chronologii Pavlových dopisů.

Pavlova největší touha a naděje byla oslavit svým životem Krista.

Filipským 1: 20 Už se nemohu dočkat! Mám totiž naději, že v ničem nebudu zahanben, ale že nyní, tak jako vždy, bude na mém těle veřejně oslaven Kristus, ať už skrze život anebo smrt.

Apoštol Pavel si nebyl jistý, jestli bude žít dál, nebo zemře. Kdyby žil dál, tak by Kristus mohl být oslaven jeho  svědectvím a jeho životem. Kdyby zemřel mohl by být Kristus oslaven jeho mučednickou smrtí. Každý křesťan by měl být svým životem jakýmsi živým dopisem Boha nevěřícím lidem. I jeho smrt by měla být svědectvím pro ty, kteří ho přežijí. Všechny Pavlovy plány a cíle, vše v co doufal, všechno jeho myšlení bylo podřízeno Kristu. Apoštol Pavel ale nebyl pesimista, který by žil s postojem, že život za to nestojí, aby byl žit. Ovšem i smrt spravedlivého člověka může být mocným svědectvím pro ty, kteří žijí bez naděje na věčný život.

V co Pavel doufal a čeho se nemohl dočkat se dočteme v listu Římanům 8: 19- 23 19 Všechno stvoření s toužebným očekáváním vyhlíží zjevení Božích synů. 20 Stvoření je totiž podrobeno marnosti, ne dobrovolně, ale kvůli tomu, který je marnosti podrobil. Chová však naději, 21 že jednou bude vysvobozeno z otroctví zkázy do slavné svobody Božích dětí. 22 Víme přece, že všechno stvoření až dosud společně sténá a pracuje k porodu. 23 A nejen ono, ale i my, kteří okoušíme první ovoce Ducha, i my ve svém nitru sténáme, zatímco očekáváme přijetí za syny, to jest vykoupení svého těla.

Pavel tedy neočekával, že hned po jeho smrti bude jeho duše u Boha, ale že jeho tělo bude vykoupeno, neboli že bude vzkříšen při druhém příchodu Ježíše Krista.

1. List Tesalonickým 4: 15– 17 15 Máme pro vás slovo od Pána: My, kdo se dožijeme Pánova příchodu, nepředejdeme ty, kdo zesnuli. 16 Ozve se burcující povel, hlas archanděla a Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe a tehdy jako první vstanou mrtví v Kristu. 17 My živí budeme spolu s nimi uchváceni do oblak vstříc Pánu; potom už budeme s Pánem navždycky.

Díky pádu Adama a Evy do hříchu je celé stvoření podrobeno marnosti. Řecky se slovo marnost řekne mataiotés. Vyjadřuje frustraci ze zklamaného očekávání. Přesto, že na počátku stvořil Bůh všechno dokonale, vidíme dnes všude zkázu a smrt. Celé stvoření sténá a pracuje k porodu, neboli k vyvrcholení boje mezi silami dobra a zla. Z Bible víme, že Bůh zvítězí. Ti kteří ho milují a svoji lásku prokazují dodržováním jeho přikázání budou jednoho dne vzkříšení k věčnému životu. My, stejně jako apoštol Pavel, bychom měli toužit po tom, abychom jak svým životem, taky i svojí smrtí oslavili Boha.

 

Ježíš předpověděl i apoštolu Petrovi jakou smrtí zemře a že tím oslaví Boha. Jan 21: 18- 19 18 Amen, amen, říkám ti: Když jsi byl mladší, oblékal ses a chodils, kam jsi chtěl. Až zestárneš, rozpřáhneš ruce, oblékne tě jiný a povede tě, kam nechceš.“ 19 (To řekl, aby mu naznačil, jakou smrtí oslaví Boha.) Po těch slovech mu řekl: „Následuj mě.“ I skrze mučednickou smrt Petra bylo získáno mnoho lidí pro Krista.

Sám apoštol Pavel byl získán pro Krista z velké části mučednickou smrtí Štěpána. Štěpán svojí smrtí oslavil Boha. Vydal mocné svědectví a skrze jeho smrt bylo zachráněno mnoho lidí včetně Pavla. Ze Saula z Tarzu se stal veliký apoštol Pavel.

Skutky apoštolů 7: 59- 60 59 Zatímco ho kamenovali, Štěpán se modlil: „Pane Ježíši, přijmi mého ducha.“ 60 Klesl na kolena a hlasitě zvolal: „Nepočítej jim tento hřích, Pane!“ Po těch slovech zesnul.   

V listu Filipským 1: 21 Pavel napsal  Žít – to je pro mě Kristus, a umřít – to je zisk!

Očividně se Pavel nebál zemřít. Dokonce považoval svou smrt za zisk. V této fázi života byl totiž apoštol Pavel velmi unavený. Co všechno musel vytrpět sám popsal ve

2. Listu Korintským 11: 23- 28 23 Jsou Kristovi služebníci? Teď mluvím jako pomatenec: Já více! Pracoval jsem mnohem víc, ve vězení jsem byl častěji, nesčetněkrát jsem byl bit, znovu a znovu na prahu smrti. 24 Pětkrát jsem od Židů dostal devětatřicet ran. 25 Třikrát jsem byl bit holemi, jednou jsem byl kamenován, třikrát jsem ztroskotal, noc a den jsem vydržel na širém moři. 26 Stále na cestách, ohrožován řekami, ohrožován lupiči, ohrožován svými rodáky, ohrožován pohany, ohrožován ve městě, ohrožován na poušti, ohrožován na moři, ohrožován mezi falešnými bratry. 27 Tolik dřiny a vyčerpání, tolik bezesných nocí! Vím, co je hlad, žízeň a časté půsty, vím, co je chlad a nahota. 28 Kromě toho všeho na mě denně doléhá ještě starost o všechny církve.

Není divu, že toho všeho už měl lidsky řečeno dost a smrt by mu přinesla vytoužený odpočinek. Bible popisuje smrt jako spánek. A ve spánku člověk odpočívá. To podrobněji vysvětluje text

Zjevení Jana 14: 13 Potom jsem uslyšel hlas z nebe: „Piš: ‚Blaze mrtvým, kteří od této chvíle umírají v Pánu.‘ Ano, praví Duch, ať si odpočinou od své námahy; vždyť jejich skutky je provázejí.“

Zároveň ale kdyby Pavel žil dále, znamenalo by to, že by mohl dále pro Boží království plodně pracovat.

Filipským 1: 22  Zůstanu-li naživu v tomto těle, znamená to pro mě plodnou práci. Proto nevím, čemu dát přednost,

Pavel prostě nevěděl čemu dát přednost, jestli žít dál a být užitečný Božímu dílu na zemi a nebo zemřít a svoji mučednickou smrtí oslavit Boha. Vůbec nejde o to, že kdyby zemřel, tak by byl jako duch hned u Boha.

V 1. Listu Korintským 15: 50 se dočteme: Říkám vám, bratři, že tělo a krev nemůže mít podíl na Božím království a smrtelnost nemůže mít podíl na nesmrtelnosti.

Znamená snad tento text, že v nebi nebudeme mít fyzické tělo, ale budeme se  jako nějací duchové někde vznášet? V žádném případě to tak není.

Následující verše 51-55 zdůrazňují, že tělo, krev a jejich rozklad se vztahuje na tělo v jeho přítomném hříšném stavu. V nebi totiž budeme mít duchovní tělo, které nebude podléhat rozkladu a smrti, ale bude to tělo fyzické.

1. Korintským 15: 51- 56 51 Prozradím vám teď tajemství: Všichni nezemřeme, ale všichni budeme proměněni – 52 naráz, v okamžiku, za zvuku polnice ohlašující konec. Až zatroubí, mrtví budou vzkříšeni k nesmrtelnosti a my budeme proměněni. 53 Toto pomíjivé musí obléci nepomíjivost, toto smrtelné musí obléci nesmrtelnost. 54 A až toto pomíjivé oblékne nepomíjivost a toto smrtelné oblékne nesmrtelnost, tehdy se naplní, co je psáno: „Smrt je pohlcena, přišlo vítězství!“ 55 „Kde je teď, smrti, to tvé vítězství? Kde je teď, peklo, ta tvá zbraň?“ 56 Onou zbraní smrti je hřích a silou hříchu je Zákon.

V Božím království tedy budeme mít také těla, ale budou  to těla nesmrtelná, zatím co v současnosti máme těla podléhající zkáze, tedy smrtelná.

Ježíš měl stejně jako my za svého pozemského života tělo podléhající zkáze a smrti.

Židům 2: 14  A protože děti jsou si příbuzné tělem a krví, právě tak se i on stal člověkem, aby svou smrtí zlomil moc toho, který měl moc smrti (to jest ďábla),

Otázka je jestli měl Ježíš po svém zmrtvýchvstání tělo z masa, krve a kostí?

Lukáš 24: 39  Podívejte se na mé ruce a nohy – jsem to já! Dotkněte se mě a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti; jak vidíte, já je mám!“

Nejde tedy o tělo versus duše, nebo duch, ale o tělo smrtelné z masa, krve a kostí a o tělo nesmrtelné z masa, krve a kostí.

1. List Korintským 15: 42- 44 42 Tak je to také se zmrtvýchvstáním. Pohřbívá se smrtelné tělo, křísí se nesmrtelné. 43 Pohřbívá se odpudivé, křísí se slavné; pohřbívá se bezvládné, křísí se mocné. 44 Pohřbívá se tělo přirozené, křísí se tělo duchovní. Je-li přirozené tělo, je i tělo duchovní.

Můžeme si toto téma znázornit na příkladu semínka, které je zaseto do  hlíny v poli. Semínko v hlíně umírá ale z něho povstává nový život. Ten nový život, ta nová rostlina je krásnější, než to semínko ze kterého vyrostla. Stejně tak i při vzkříšení bude mít člověk oslavené, nesmrtelné tělo. Bude to nové stvoření.

Filipským 3: 20– 21  20 my ale máme občanství v nebi, odkud očekáváme Spasitele – Pána Ježíše Krista. 21 Ten promění naše ubohé tělo do podoby jeho slavného těla, a to mocí, kterou je schopen podmanit si vše.

Jaké bude ovoce Pavlovy práce, když bude dál žít ve smrtelném těle?

List Koloským 1: 5– 6 5 Obojí pramení z naděje, která je pro vás uložena v nebi, jak už jste slyšeli, když slovo pravdy, totiž evangelium, 6 přišlo k vám. To nese ovoce a rozrůstá se po celém světě a stejně tak je tomu u vás již ode dne, kdy jste je uslyšeli a opravdově poznali Boží milost.

Ovoce Pavlovi práce skrze šíření evangelia, tedy slova pravdy, spočívá v záchraně lidí pro Boží království. I Pán Ježíš oznámil, že jeho smrt přinese mnoho ovoce.

Jan 12: 24  Amen, amen, říkám vám: Pokud zrno pšenice nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Pokud však zemře, přinese hojnou úrodu.

Až do teď hovoří Pavel o dvou možnostech. Žít a pracovat pro záchranu lidí pro Boží království a nebo zemřít a svojí mučednickou smrtí vydat svědectví, které způsobí, že mnozí lidé se rozhodnou následovat Krista.

Filipským 1: 22- 23 22 Zůstanu-li naživu v tomto těle, znamená to pro mě plodnou práci. Proto nevím, čemu dát přednost, 23 neboť mě přitahuje obojí. Mám touhu odejít a být s Kristem, což je zdaleka nejlepší;

Třetí a lepší možnost pro Pavla, než žít v těle nebo zemřít, by byla – být za živa proměněn a být s Kristem. Pavel nikdy neřekl: „Přeji si, aby se moje duše oddělila od mého těla a byla hned s Kristem v okamžiku mé smrti. Tímto způsobem ale mnozí křesťané čtou tento text. Ovšem text nic takového neříká.

Musíme si položit otázku, kdy Pavel očekával, že bude s Kristem?

Filipským 3: 10- 11 10 Chci ho znát, znát moc jeho vzkříšení i účast na jeho utrpení! Chci se s ním ztotožnit i v jeho smrti,  11 abych, ať už jakkoli, dospěl ke vzkříšení z mrtvých. To byla jednoznačně Pavlova naděje.

V 1. Listu Tesalonickým 4: 13- 14 se dočteme 13 Nechceme, bratři, abyste nevěděli o našich zesnulých. Nemusíte nad nimi truchlit jako jiní, kteří nemají naději. 14 Ježíš, jak věříme, zemřel a vstal z mrtvých; právě tak věříme, že Bůh přivede s Ježíšem k životu i ty, kdo zesnuli v něm.

Již samo slovo zesnulých naznačuje, že u mrtvých se jedná o spánek. V řečtině je zde použito slovo koimao, což znamená spát. Hřbitovy se v řečtině v té době nazývali koimeterion, tedy místo pro spaní. Mrtví tedy spí a očekávají vzkříšení. Křesťané v Tesalonice si dělali starosti o osud svých zemřelých přátel. Pavel je nyní ujišťuje, že křesťané, kteří zemřeli, jednou vstanou z mrtvých, tak, jako byl vzkříšen Ježíš. Pavel zde nehovoří o nesmrtelných duších, ale o těch, kteří zemřeli v Kristu a teď spí a čekají na vzkříšení.

Mimochodem, Bůh Otec nepřijde s Ježíšem při jeho druhém příchodu na tuto zemi. Otec zůstane v nebi, stejně jako to bylo při prvním příchodu Ježíše. Bůh Otec Ježíše poslal, aby naplnil plán spasení.

Jan 8: 29  Ten, který mě poslal, je se mnou. On mě nenechal samotného, neboť vždycky dělám, co se mu líbí.“

Po úspěšném provedení plánu záchrany člověka se Ježíš zase vrátil ke svému Otci.

Jan 16: 28 Vyšel jsem od Otce a přišel jsem na svět. Teď zase opouštím svět a jdu k Otci.“

Ježíš zemřel, vstal z mrtvých a byl vzat k otcovu trůnu. To se dočteme ve Zjevení Jana 12: 5 Ale když porodila syna, muže, který má pást všechny národy železnou holí, byl její syn vytržen k Bohu a jeho trůnu.

Jednoho dne, až se naplní čas, Bůh Otec zase pošle svého Syna na zem.

Skutky 3: 19- 20 19 Proto čiňte pokání a obraťte se, aby vaše hříchy byly smazány a od Hospodina přišel čas odpočinutí, 20 až k vám pošle ohlášeného Mesiáše – Ježíše,

V listu Židům se dočteme, že Ježíš přijde ve slávě svého Otce. Židům 1:3 On je jasem jeho slávy a vyjádřením jeho podstaty; svým mocným slovem nese vše, co je. On se postaral o očištění hříchů a poté usedl po pravici Velebnosti na výsostech.

Spravedliví zemřelí  lidé budou mít  podobnou zkušenost, jako měl Ježíš. Ježíš zemřel, byl vzkříšen a poté byl vytržen k Otci a jeho trůnu. I zemřelí spravedliví budou při druhém příchodu Ježíše vzkříšeni a uchváceni do oblak vstříc Pánu.

1. List Tesalonickým 4: 15- 17 15 Máme pro vás slovo od Pána: My, kdo se dožijeme Pánova příchodu, nepředejdeme ty, kdo zesnuli. 16 Ozve se burcující povel, hlas archanděla a Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe a tehdy jako první vstanou mrtví v Kristu. 17 My živí budeme spolu s nimi uchváceni do oblak vstříc Pánu; potom už budeme s Pánem navždycky.

Jan 14: 1– 3 1 „Nermuťte se v srdcích. Věříte v Boha, věřte i ve mne. 2 V domě mého Otce je mnoho pokojů. Kdyby to tak nebylo, řekl bych vám to. 3 Jdu, abych vám připravil místo. Až odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já.

Pavlův názor je naprosto jasný. Spravedliví mrtví a spravedliví živí budou vzati do nebe ve stejnou dobu při druhém příchodu Pána Ježíše.

Jaká byla Pavlova naděje?

2. List Timoteovi 4: 6- 8 6 Já už totiž začínám být obětován; přišel čas mého odchodu. 7 Bojoval jsem dobrý boj, svůj běh jsem dokončil, víru jsem zachoval. 8 Teď na mne čeká koruna spravedlnosti, kterou mi v onen den udělí Pán, ten spravedlivý soudce – a nejen mně, ale všem těm, kdo s láskou vyhlížejí jeho příchod.

2. List Timoteovi byl Pavlem psán při jeho druhém uvěznění v Římu. Na rozdíl od Timotea už Pavel nebude mít příležitost dál sloužit lidem hlásáním evangelia. Nyní si je jistý, že se stane mučedníkem a pro Krista zemře. Zároveň si je ale jistý, že při druhém příchodu bude vzkříšen a Ježíš mu dá korunu vítězství. V jeho slovech nezaznívá žádná sebelítost, nebo smutek. Vedl dobrý boj proti silám zla, ať již ve formě lidí, nebo démonů. Naplnil poslání, které mu Bůh určil. Zachoval si spásnou víru a jeho příklad bude inspirovat Timotea a miliony dalších křesťanů v následujících staletích. On i apoštol Jan měli stejný cíl, podobat se Kristu.

1. List Janův 3: 2 Milovaní, teď jsme Boží děti, ale ještě se neukázalo, co budeme. Víme však, že až se ukáže, budeme podobní Jemu, neboť ho uvidíme tak, jak je.

Související přednášky

3. Boháč a Lazar

3. Boháč a Lazar Ladislav Hodač Vítám vás jménem Tajemství Bible ke studiu podobenství o boháči a Lazarovi. I tato přednáška nám má pomoci objasnit otázku,

Celý článek