3. Boháč a Lazar

Video záznam

Audio záznam

PDF ke stažení

3. Boháč a Lazar

Ladislav Hodač

Vítám vás jménem Tajemství Bible ke studiu podobenství o boháči a Lazarovi. I tato přednáška nám má pomoci objasnit otázku, jestli má člověk nesmrtelnou duši a jestli hned po smrti jdou lidé do nebe, do pekla a nebo očistce, o čemž je přesvědčeno mnoho lidí včetně, řekl bych, i většiny křesťanů. Nejprve si celý tento příběh přečteme. Najdeme ho v Lukášově evangeliu .

Lukáš 16: 19– 31 19 „Byl jeden bohatý člověk, oblékal se do purpuru a kmentu a každého dne skvěle hodoval. 20 Byl také jeden žebrák jménem Lazar, který ležel u jeho vrat plný vředů 21 a toužil se najíst aspoň tím, co spadlo ze stolu toho boháče. Dokonce i psi přicházeli a lízali mu vředy. 22 Jednoho dne ten žebrák zemřel a andělé ho odnesli do Abrahamova náručí. Zemřel i onen boháč a byl pohřben. 23 Když v pekle pozvedl v mukách oči, spatřil v dálce Abrahama a Lazara v jeho náručí. 24 ‚Otče Abrahame,‘ zvolal boháč, ‚smiluj se nade mnou! Pošli Lazara, ať smočí koneček prstu ve vodě a svlaží mi jazyk, vždyť tu v tom plameni hrozně trpím!‘ 25 ‚Synu,‘ odpověděl Abraham, ‚vzpomeň si, že sis v životě užil dobrých věcí, tak jako Lazar zlých. Teď ho tedy čeká potěšení, ale tebe trápení. 26 Navíc mezi námi a vámi zeje veliká propast, aby ti, kdo by si přáli přejít odsud k vám nebo se snažili dostat odtamtud k nám, nemohli.‘ 27 On na to řekl: ‚Prosím tě, otče, pošli ho tedy do mého otcovského domu. 28 Mám pět bratrů – ať je varuje, aby i oni nepřišli do tohoto místa muk!‘ 29 ‚Mají Mojžíše a Proroky,‘ řekl Abraham. ‚Ať poslouchají je!‘ 30 ‚To ne, otče Abrahame,‘ boháč na to. ‚Kdyby k nim ale přišel někdo z mrtvých, činili by pokání.‘ 31 On mu ale řekl: ‚Když neposlouchají Mojžíše a Proroky, nepřesvědčí je, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.'“

Někteří lidé jsou přesvědčeni, že to co jsme četli je skutečný příběh. Jak ovšem během našeho studia zjistíme, jedná se o podobenství. Podobenství je literární forma, kterou Pán Ježíš často používal, aby vzbudil zájem, pozornost a zvědavost svých posluchačů. Dále mu vyprávění v podobenstvích umožnilo, aby lidem řekl řekněme neoblíbenou pravdu, aniž by u nich vzbudil nějaké zbytečné předsudky, nebo nenávist. Kromě toho tím často tzv. vyšachoval různé špióny a nepřátele hlavně z řad farizejů a saduceů. Vyprávěním pravdy v podobenstvích, vytvořil v mysli svých posluchačů dlouho trvající dojem, který si snadno později připomněli, když si na tato podobenství vzpomněli a zasetá pravda v jejich srdci ještě dlouho po Jeho smrti a vzkříšení přinášela bohaté ovoce. Podobenství umožňuje posluchači poznat Boha  a zjevená pravda se ukáže těm, kteří jsou ochotní ji přijmout, zatímco pro jiné zůstane vše skryto.

Podobenství je jako zrcadlo, ve kterém může člověk vidět pravdu, i když ono samo, jako takové pravdou není. Když chceme podobenství pochopit, musíme zohlednit historické souvislosti, okolnosti za kterých bylo vyprávěno a na které posluchače bylo směrováno. To vše je důležité pro jeho  správné pochopení.

Když Ježíš vyprávěl v podobenstvích, často používal určité slovní formulace, které např. zněly: Lukáš 15: 11 Ježíš pokračoval: „Jeden člověk měl dva syny. Lukáš 7: 41   „Jistý věřitel měl dva dlužníky. Jeden dlužil pět set denárů a druhý padesát.

Lukáš 20: 9 Tehdy se obrátil k lidem a vyprávěl jim toto podobenství: „Jeden člověk vysadil vinici, pronajal ji vinařům a na dlouho odcestoval.

Lukáš 16: 1 Ježíš řekl učedníkům: „Byl jeden bohatý člověk, který zaměstnával správce. Ten byl před ním obviněn, že mrhá jeho majetkem.“

Je to, jako když my v naší kultuře vyprávíme pohádku, která často začíná slovy: Byl jednou jeden král, nebo za sedmero horami a za sedmero řekami bylo jedno království. Nikoho z nás by nenapadlo, že se jedná o skutečný příběh.

Ježíš někdy používal podobenství, která byla v jeho době v izraelském národě známá, a dal jim neočekávaný zvrat. Podobenství o boháči a Lazarovi bylo velmi známé a Ježíš ho použil, aby tím lidi naučil velkou pravdu. Někteří bibličtí učenci mají názor, že se zde nemůže jednat o podobenství, protože zde Ježíš používá konkrétní jméno Lazar a podle jejich názoru podobenství nikdy nepoužívají konkrétní jména. Později zjistíme, že Ježíš měl velmi dobrý důvod, aby jméno Lazar použil. Také je důležité pochopit, že se Ježíš v tomto podobenství obrací hlavně na farizeje. To je zřejmé z předchozích veršů.

Lukáš 16: 14 Ale to všechno slyšeli i farizeové. Měli rádi peníze, a tak se mu vysmívali.

Většina učenců souhlasí s tím, že Lukášovo evangelium bylo psáno hlavně pro Řeky, tedy pohany. Když toto zohledníme, tak je zřejmé, proč Ježíš použil toto podobenství. Řekové ovlivněni svými filosofy Platónem a Aristotelem věřili stejně jako dříve před nimi Egypťané a Babylóňané, že člověk má nesmrtelnou duši a tím na život hned po smrti. Židovský národ ovlivněný řeckou filosofií převzal z velké části tyto názory. I farizeové. Proto se zde Ježíš obrací hlavně na ně. Kdyby chtěl oslovit saducee, tak by toto podobenství nikdy nepoužil.

Historik Josefus Flavius,  který byl sám farizeem a narodil se v roce 37 po Kristu, na adresu farizeů napsal ve své knize „Židovské války“ svazek 2 odstavec 14 – cituji: „Farizeové říkají, že všechny duše jsou nesmrtelné, ale pouze duše dobrých lidí se přesunou do jiných těl, a že duše zlých lidí budou vystaveny věčnému trestu. Ale saduceové nevěří v nesmrtelnost duše a ani v trest a odměnu v pekle. Tuto skutečnost potvrzuje i Bible.

Skutky apoštolů 23: 8 (Saduceové totiž tvrdí, že není žádné vzkříšení ani anděl nebo duch, ale farizeové to obojí vyznávají.) Tento verš jasně potvrzuje, jaké měli farizeové a saduceové představy o smrti a posmrtném životě.

Podobenstvím o boháčovi a Lazarovi oslovil tedy Kristus lidi způsobem, který jim byl vlastní. Víra ve vědomou existenci mezi smrtí a vzkříšením, byla všeobecně uznávána těmi, kteří Kristu naslouchali. Spasitel věděl, jak uvažují a proto ztvárnil toto podobenství tak, aby jim mohl sdělit důležité pravdy i skrze jejich nesprávné a předpojaté názory. Tyto nesprávné názory měli i Ježíšovi učedníci, jak můžeme pozorovat z textu Marek 6: 49 Když ho uviděli, jak kráčí po jezeře, mysleli, že je to přízrak, a křičeli strachy. Čili i učedníci přijali názor, že po smrti se mohou lidé zjevovat jako přízraky, nebo duchové. Jinými slovy že člověk má nesmrtelnou duši.

Josefus Flavius napsal také dílo zvané: „Diskuse pro Řeky týkající se pekla.“ V tomto díle vysvětluje, že „hades“ – hrob – peklo – bylo místo někde pod zemí, které mělo dvě oddělení. To jedno oddělení bylo jezero s věčně hořícím ohněm a to druhé se nazývalo Abrahamova náruč.

Podle tohoto názoru, když zemřou zlí i spravedliví lidé, tak jsou vzati na toto místo někde pod zemí, a tam stojí u brány archanděl se skupinou andělů. Když se zlí lidé dostanou k bráně, tak je andělé vezmou do oddělení, které je na levé straně. Tam je jezero věčně hořícího ohně, kde jsou zlí lidé trestáni po celou věčnost. Spravedliví lidé jsou anděly odvedeni na pravou stranu, kde je tzv. Abrahámova náruč. Mezi oběma místy je velká propast, která brání tomu, aby každá skupina mohla přejít na druhou stranu. Je očividné, že Ježíš ve svém podobenství o boháčovi a Lazarovi používá tento falešný názor farizeů i obyčejných lidí své doby, aby jim vysvětlil důležité pravdy.

Když chceme tedy pochopit, co učí Bible o tom, co se děje po smrti člověka, musíme studovat všechny texty na toto téma. Bible jasně hovoří o vzkříšení. Kdyby byli lidé po své smrti hned v nebi, nebo v pekle, proč by je Ježíš vyvolával z hrobů při svém druhém příchodu? Bible jasně učí, že mrtví lidé zůstávají ve svých hrobech až do vzkříšení.

Jan 5: 28- 29  28 Nedivte se tomu; přichází totiž chvíle, kdy všichni, kteří jsou v hrobech, uslyší jeho hlas 29 a vyjdou – ti, kdo konali dobro, budou vzkříšeni k životu, ale ti, kdo konali zlo, budou vzkříšeni k soudu.

Další otázkou je, co učí bible o osudu zlých lidí po jejich smrti? Jsou uvrženi do ohnivého jezera hned po své smrti, nebo až na konci věků. Bible jasně učí, že zlí lidé obdrží trest v ohnivém jezeru až na konci věků a ne v okamžiku jejich smrti. Podobenství „o boháči a Lazarovi“ se zdá být jedinou výjimkou. Je možné, že by Ježíš protiřečil všemu, co je psáno všude jinde v Novém Zákoně? Bůh si přece nemůže protiřečit.

Matouš 13: 40- 43  40 Jako se tedy sbírá koukol a spaluje se v ohni, tak to bude na konci světa. 41 Syn člověka pošle své anděly a ti vyberou z jeho království všechno pohoršující, totiž ty, kdo páchají zlo, 42 a uvrhnou je do ohnivé pece. Tam bude pláč a skřípění zubů. 43 Spravedliví tehdy zazáří v království svého Otce jako slunce. Kdo má uši, slyš!

Josefus Flavius psal ve svých spisech, že spravedliví i zlí jsou shromaždováni anděly v okamžiku smrti. To ale Bible neučí. Ježíš říká, že je to až na konci věků. To znamená, že pláč a skřípění zubů nenastane v okamžiku smrti.

Matouš 25: 31- 34  31 „Až přijde Syn člověka ve své slávě a s ním všichni andělé, posadí se na trůnu své slávy. 32 Všechny národy budou shromážděny před ním a on je oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů. 33 Ovce postaví po své pravici, ale kozly po levici. 34 Král tehdy řekne těm po své pravici: ‚Pojďte, vy požehnaní mého Otce, přijměte za dědictví Království, které je pro vás připraveno od stvoření světa.

Matouš 25: 41- 46  41 Těm po své levici tehdy řekne: ‚Jděte ode mě, vy proklatí, do věčného ohně, který je připraven pro ďábla a jeho anděly! 42 Neboť jsem hladověl, a nedali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a nedali jste mi napít. 43 Byl jsem cizincem, a nepřijali jste mě, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě, nemocný a ve vězení, a nenavštívili jste mě.‘ 44 Tehdy mu odpoví: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového nebo žíznivého nebo jako cizince nebo nahého nebo nemocného nebo ve vězení, a neposloužili ti?‘ 45 Poví jim: ‚Amen, říkám vám, že cokoli jste neudělali pro nejmenšího z nich, to jste neudělali pro mě.‘ 46 Takoví tedy půjdou do věčných muk, ale spravedliví do věčného života.“

Nezapomeňme, že Josefus Flavius psal tak, jak věřila většina lidí v jeho době, že mrtví jsou rozděleni na pravou a levou stranu v okamžiku smrti a ne na konci věků. Pravá strana symbolizuje v hebrejském chápání požehnání a čest. Levá opak.

Zjevení 21: 8  Ale bázliví, nevěrní, ohavní, vrazi, smilníci, čarodějové, modláři i všichni lháři mají svůj díl v jezeře, které hoří ohněm a sírou – to je ta druhá smrt.“

Zde jasně vidíme, že zlí lidé jsou uvrženi do ohnivého jezera, ne v okamžiku jejich první smrti, ale v okamžiku druhé smrti.

Tyto verše hovoří o zlých lidech, kteří jsou vzkříšeni až po tisíci letech. Všimněme si, že jsou nejdříve souzeni a pak vrženi do ohnivého jezera. Kdyby byli vrženi do ohnivého jezera v okamžiku první smrti, tak by byli trestáni bez jakéhokoliv soudního procesu. To Pán Bůh neudělá, protože je spravedlivý. Bůh lidem vysvětlí proč a z jakého důvodu obdrží spravedlivý rozsudek. Scéna soudního procesu je popsána ve  Zjevení 20: 11– 15 11 Tehdy jsem uviděl veliký bílý trůn a Toho, kdo na něm seděl, před jehož tváří zmizela země i nebe a nebylo pro ně nalezeno místo. 12 Potom jsem spatřil mrtvé, malé i velké, jak stojí před trůnem, a byly otevřeny knihy. A byla otevřena ještě jiná kniha, totiž kniha života, a mrtví byli souzeni podle toho, co bylo zapsáno v těch knihách, totiž podle svých skutků. 13 Tehdy moře vydalo mrtvé, kteří byli v něm, také Smrt a Záhrobí vydaly mrtvé, kteří byli v nich; a každý byl souzen podle svých skutků. 14 Smrt i Záhrobí byly uvrženy do ohnivého jezera – to je ta druhá smrt. 15 Kdokoli nebyl nalezen zapsán v knize života, byl uvržen do ohnivého jezera.

Pojďme teď studovat otázku, kdy budou spravedliví spasení lidé tzv. shromážděni.  Podle Josefa Flavia budou spravedliví shromážděni andělé v den smrti a ocitnou se v Abrahamově lůně, nebo náručí. Bible ovšem učí něco úplně jiného.

Matouš 24: 31 A on pošle své anděly s hlasitou polnicí a ti shromáždí jeho vyvolené ze čtyř světových stran, od jednoho konce nebe až po druhý.

Tento verš popisuje události, které se odehrají při druhém příchodu Ježíše Krista. Spasení lidé vstanou ze svých hrobů a budou shromážděni anděly v den Ježíšova druhého příchodu. Nepůjdou do Abrahamova lůna, ale k Ježíši Kristu.

1. Tesalonickým 4: 15- 17 15 Máme pro vás slovo od Pána: My, kdo se dožijeme Pánova příchodu, nepředejdeme ty, kdo zesnuli. 16 Ozve se burcující povel, hlas archanděla a Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe a tehdy jako první vstanou mrtví v Kristu.17 My živí budeme spolu s nimi uchváceni do oblak vstříc Pánu; potom už budeme s Pánem navždycky. 18 Povzbuzujte se navzájem těmito slovy.

Sám Pán Ježíš jednou řekl: Jan 14: 1- 3 1 „Nermuťte se v srdcích. Věříte v Boha, věřte i ve mne. 2 V domě mého Otce je mnoho pokojů. Kdyby to tak nebylo, řekl bych vám to. 3 Jdu, abych vám připravil místo. Až odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já.“

Ježíš nás tedy vezme k sobě při svém druhém příchodu a ne do Abrahamova lůna, jak učili někteří židé.

Kdyby příběh boháče a Lazara byl skutečný příběh, což není, tak bychom měli ještě další problém. Bůh totiž jasně zakázal komunikaci mezi mrtvými a živými. Proč by se teď boháč ptal Boha, aby poslal zemřelého Lazara k jeho pěti žijícím bratrům?

Levitikus 20: 27  Kdyby nějaký muž nebo žena byl vyvolávačem duchů nebo věštkyní, musí zemřít. Budou ukamenováni – jejich krev ať padne na ně!“

Bible jasně učí, že mrtví nevědí vůbec nic. Kazatel 9: 5  Živí totiž vědí, že musejí zemřít, mrtví však nevědí vůbec nic. Žádné odplaty se už nedočkají, i pouhá vzpomínka na ně zanikla.

Další zajímavý detail tohoto podobenství je, že mrtvý boháč je v pekle se všemi svými částmi těla. Přitom Bible jasně učí, že z člověka zbyde jen prach.

Genesis 3: 19 V potu tváře budeš jíst svůj chléb, dokud se nevrátíš do země, neboť z ní pocházíš: Prach jsi a v prach se obrátíš!“

V okamžiku smrti jde člověk do hrobu a rozpadne se v prach. To vše zůstane v hrobě. Lazar i boháč zemřeli a oba byli pohřbeni. To se dočteme v

Lukáš 16: 22  Jednoho dne ten žebrák zemřel a andělé ho odnesli do Abrahamova náručí. Zemřel i onen boháč a byl pohřben.

Je očividné, že jejich těla byla v hrobě. Když to tak je, tak co by dělal boháč a Lazar v pekle se všemi částmi svého těla, jak je řečeno v tomto podobenství?

Lukáš 16: 23- 24  23 Když v pekle pozvedl v mukách oči, spatřil v dálce Abrahama a Lazara v jeho náručí. 24 ‚Otče Abrahame,‘ zvolal boháč, ‚smiluj se nade mnou! Pošli Lazara, ať smočí koneček prstu ve vodě a svlaží mi jazyk, vždyť tu v tom plameni hrozně trpím!‘

V tomto textu má Boháč oči a jazyk a Lazar prsty, tedy části jejich těla v pekle. Když ale jejich těla jsou v hrobě, jak můžou být zároveň v pekle, tedy v hořícím ohni? To nedává smysl. Mimochodem v tomto podobenství není nikde řečeno, že boháč šel do pekla hned po své smrti. Tak ale většina lidí tento text čte. Otázka zní, kdy budou lidé vhozeni do ohnivého jezera, neboli pekla. Je to v okamžiku jejich smrti, nebo je to po soudu, který trvá tisíc let?

Zjevení 20: 7- 9 7 Až uplyne těch tisíc let, satan bude propuštěn ze žaláře. 8 Vyjde svádět národy ve čtyřech koutech země, Goga a Magoga, aby je shromáždil k boji – takové množství, jako je písku v moři. 9 Zaplnili celý obzor, obklíčili ležení svatých i to milované město, ale z nebe sestoupil oheň a pohltil je.

Souvislost tohoto textu je, že spasení lidé  vstanou ze svých hrobů při druhém příchodu Ježíše Krista a budou s ním kralovat 1000 let. Zjevení 20: 4– 5 4  Viděl jsem trůny a na nich usedli ti, jimž byl svěřen soud. Spatřil jsem také ty, kdo byli sťati pro svědectví Ježíšovo a pro slovo Boží, protože nepoklekli před dravou šelmou ani jejím obrazem a nepřijali její znamení na čelo ani na ruku. Nyní povstali k životu a ujali se vlády s Kristem na 1000 let. 5 Ostatní mrtví však nepovstanou k životu dokud se těch 1000 let nedovrší.

Až se dovrší těch 1000 let bude satan propuštěn z žaláře v tom smyslu, že bude po tuto dobu odsouzen k nečinnosti, protože spasení lidé již nebudou v dosahu jeho moci a nespasení budou ležet ve svých hrobech. Jinými slovy bude na zdevastované planetě Zemi sám se svými anděly. Pak ovšem budou nespasení lidé vzkříšeni na krátkou dobu, aby si vyslechli spravedlivý rozsudek. Poté na ně sestoupí oheň a pohltí je. Tomu Bible říká druhá smrt.

Zjevení 20: 13– 15 13 Tehdy moře vydalo mrtvé, kteří byli v něm, také Smrt a Záhrobí vydaly mrtvé, kteří byli v nich; a každý byl souzen podle svých skutků. 14 Smrt i Záhrobí byly uvrženy do ohnivého jezera – to je ta druhá smrt. 15 Kdokoli nebyl nalezen zapsán v knize života, byl uvržen do ohnivého jezera.

Když jsou tedy části těla boháče v pekle, tedy v tzv. věčném ohni, tak se to nemůže stát v okamžiku jeho smrti, ale až na konci věků po tisíci letech.

Matouš 5: 29- 30  29 Svádí-li tě tvé pravé oko, vyloupni je a zahoď pryč. Je pro tebe lepší, aby zahynul jeden tvůj úd, než aby celé tvé tělo bylo uvrženo do pekla. 30 Svádí-li tě tvá pravá ruka, usekni ji a zahoď pryč. Je pro tebe lepší, aby zahynul jeden tvůj úd, než aby celé tvé tělo přišlo do pekla.

Takže, milí přátelé, jediný příběh v Bibli, který zdánlivě učí, že lidé jsou při plném vědomí mučeni v pekelných plamenech v okamžiku smrti a ještě si povídají s těmi, kteří jsou spaseni se nikdy nestal. Ježíš použil tento nesmyslný příběh, aby na něm svým posluchačům, převážně farizeům, vysvětlil, jaký je jejich duchovní stav. Otázkou je, koho symbolizuje boháč a koho Lazar. A co vlastně znamená Abrahámovo lůno, neboli klín, nebo náruč?

Jan 1: 18  Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v Otcově náručí, ten jej vylíčil

Ježíš byl úzce spjat se svým Otcem, jako když je syn v náruči otce. Abrahamova náruč reprezentuje tedy intimnost a blízkost. Boháč se odvolává na intimní vztah, nebo blízkost k Abrahamovi. Jinými slovy veškerá jeho naděje je zaměřena na Abraháma a ne na Boha. Tento boháč reprezentuje židovský národ, přesněji – farizee. Obzvlášť farizeové tvrdili, že jsou synové svého otce Abrahama.

Jan 8: 39  „Náš otec je Abraham,“ odpověděli mu. „Kdybyste byli děti Abrahama,“ řekl jim Ježíš, „dělali byste Abrahamovy skutky. Proto se boháč, jako symbol farizeů, obrací na Abrahama.

Lukáš 16: 24- 25  24 ‚Otče Abrahame,‘ zvolal boháč, ‚smiluj se nade mnou! Pošli Lazara, ať smočí koneček prstu ve vodě a svlaží mi jazyk, vždyť tu v tom plameni hrozně trpím!‘ 25 Synu,‘ odpověděl Abraham, ‚vzpomeň si, že sis v životě užil dobrých věcí, tak jako Lazar zlých. Teď ho tedy čeká potěšení, ale tebe trápení.

Židovský národ byli synové Abrahama podle těla, ale v realitě byli ve většině případů včetně náboženských elit v duchovním slova smyslu synové ďábla.

Čteme dále verše 27– 29 27 On na to řekl: ‚Prosím tě, otče, pošli ho tedy do mého otcovského domu. 28 Mám pět bratrů – ať je varuje, aby i oni nepřišli do tohoto místa muk!‘ 29 ‚Mají Mojžíše a Proroky,‘ řekl Abraham. ‚Ať poslouchají je!‘ Těch pět bratrů s největší pravděpodobností symbolizuje pět uskupení judaismu. Jedná se o farizee, saducee, zelóty, Herodiány a tzv. znalci Písma. Všichni se kromě na Abrahama odvolávali na Mojžíše.

Jan 5:  45- 47  45 Nemyslete si, že já vás budu žalovat před Otcem. Ten, kdo na vás žaluje, je Mojžíš, v něhož doufáte. 46 Kdybyste věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně, neboť on psal o mně. 47 Když ale nevěříte jeho spisům, jak uvěříte mým slovům?“ 

Čteme dále Lukáš 16: 30  ‚To ne, otče Abrahame,‘ boháč na to. ‚Kdyby k nim ale přišel někdo z mrtvých, činili by pokání.‘

Tento verš je klíčový. Je zřejmé, že boháč věřil v nesmrtelnost duše. Jinými slovy věřil, že když lidé zemřou, tak vlastně žijí automaticky dál. Ježíš ale měl jiný koncept o tom, co se děje po smrti. Ježíš nevěřil v nesmrtelnost duše a ani to nikdy neučil.

Lukáš 16: 31  On mu ale řekl: ‚Když neposlouchají Mojžíše a Proroky, nepřesvědčí je, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.'“

Ježíš věřil ve vzkříšení a sám také byl po svém ukřižování vzkříšen, neboli vstal z mrtvých.

Lukáš 24: 46  Řekl jim: „Tak je psáno – Mesiáš musel trpět a třetího dne vstát z mrtvých.

Boháč reprezentuje židovský národ a obzvlášť farizee.

Otázkou je koho reprezentuje chudý žebrák Lazar? V podobenstvích se za normálních okolností nikdy nevyskytuje konkrétní jméno. Ježíš měl ale dobrý důvod udělat v tomto podobenství výjimku.

V příběhu o víře pohanské ženy, která toužila, aby Ježíš zachránil její dceru, jí odpověděl.

Matouš 15: 26- 28  26 „Není správné vzít chléb dětem a hodit ho psům,“ odvětil. 27 Ona však řekla: „Ano, Pane, ale i psi jedí zbytky ze stolu svých pánů.“ 28 „Jak velikou máš víru, ženo!“ odpověděl jí na to Ježíš. „Ať se ti stane, jak toužíš.“ A od té chvíle byla její dcera zdravá.

Je zajímavé, že i Lazar, který ležel u vrat boháče plný vředů, se toužil najíst aspoň tím, co spadlo ze stolu toho boháče. Koho tedy reprezentuje Lazar? Lazar reprezentuje pohany, kteří přijmou Ježíše, jako svého spasitele, zatímco Ježíšův vlastní národ jasně ukázal svůj postoj k němu tím, že ho dal ukřižovat. Matouš 27: 25– 26 25 A všechen lid zvolal: „Jeho krev na nás a na naše děti!“ 26 Tak jim tedy propustil Barabáše, ale Ježíše nechal zbičovat a vydal ho k ukřižování.

Pojďme si teď přečíst toto podobenství větu po větě tak, jak je, a hned jak ho čte většina křesťanů.

Lukáš 16: 22- 25  22 Jednoho dne ten žebrák zemřel a andělé ho odnesli ( a andělé okamžitě odnesli jeho duši ) do Abrahamova náručí. Zemřel i onen boháč a ( jeho tělo ) byl pohřben. 23 Když v pekle pozvedl v mukách oči, spatřil v dálce ( duši ) Abrahama a ( duši ) Lazara v jeho náručí. 24 ‚Otče Abrahame,‘ zvolal ( duše boháče volala ) boháč, ‚smiluj se nade mnou! Pošli ( duši ) Lazara, ať smočí koneček prstu ve vodě a svlaží mi jazyk,( jazyk mojí duše ) vždyť tu v tom plameni hrozně trpím!‘ 25 ‚Synu,‘ odpověděl Abraham, ‚vzpomeň si, že sis v životě užil dobrých věcí, tak jako Lazar zlých. Teď ho ( jeho duši) tedy čeká potěšení, ale ( tvoji duši ) tebe trápení.

Je velké nebezpečí, když někdo přidává k příběhu předpojaté chápání, které není v textu.

Proč použil Ježíš konkrétní jméno Lazar?

Ježíš správně předpověděl, že i kdyby někoho vzkřísil z mrtvých, tak farizeové neuvěří.

Lukáš 16: 31 On mu ale řekl: ‚Když neposlouchají Mojžíše a Proroky, nepřesvědčí je, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.'“

Mojžíš a proroci předpovídali příchod Mesiáše. Teologická elita židovského národa Ho ale nepřijala, i když vykonal mnoho zázraků.

Krátce poté, co Ježíš podobenství o Lazarovi vyprávěl vzkřísil skutečného muže jménem  Lazar.

Jan 11: 43- 44  43 Jakmile to dořekl, zvolal mocným hlasem: „Lazare, pojď ven!“ 44 A ten, který zemřel, vyšel ven. Ruce i nohy měl svázané plátny a tvář měl ovinutou rouškou. „Rozvažte ho a nechte ho jít,“ řekl jim Ježíš. Jak na tento zázrak reagovali farizeové?

Jan 11: 46- 50  46 Někteří však odešli k farizeům a pověděli jim, co Ježíš udělal. 47 Vrchní kněží a farizeové shromáždili Veleradu. „Co budeme dělat?“ říkali. „Ten člověk dělá spoustu zázraků! 48 Když ho necháme, všichni v něj uvěří! Přijdou Římané a připraví nás o toto posvátné místo i o národ!“ 49 Jeden z nich, Kaifáš, který byl toho roku veleknězem, jim řekl: „Vy nic nevíte! 50 Nechápete, že je pro nás lepší, aby jeden člověk zemřel za lid, než aby celý tento národ zahynul?!“

Místo, aby v Ježíše uvěřili, chtěli se Ho zbavit, protože jim více záleželo na jejich úřadech, než na Božím Synu.

Jan 12: 9- 11  9 Veliké množství Židů se dozvědělo, že Ježíš je tam, a tak přišli – nejen kvůli němu, ale také aby viděli Lazara, kterého vzkřísil z mrtvých. 10 Vrchní kněží se proto rozhodli zabít i Lazara. 11 Mnozí Židé totiž kvůli němu odcházeli a uvěřili v Ježíše.

Jan 12: 19  Farizeové tehdy jedni druhým říkali: „Vidíte? Nic nezmůžete! Celý svět jde za ním!“

Farizeové, kteří o sobě tvrdili, že jsou děti Abrahama, byli na Ježíšovu popularitu tak žárliví, že nepřestávali vymýšlet, jak se ho zbavit. Stali se nástrojem satana, který vedl válku proti Božímu Synu již v nebi.

Jan 8: 39– 40 39 „Náš otec je Abraham,“ odpověděli mu. „Kdybyste byli děti Abrahama,“ řekl jim Ježíš, „dělali byste Abrahamovy skutky. 40 Vy mě ale chcete zabít – člověka, který vám pověděl pravdu, kterou slyšel od Boha. To Abraham nedělal.

Jan 8: 44  Váš otec je ďábel a vy chcete plnit touhy svého otce. Od počátku to byl vrah a nestál v pravdě, protože v něm pravda není. Když mluví lež, mluví, jak je mu vlastní, neboť je lhář a otec lži.

Kromě toho Abraham na rozdíl od farizeů miloval Božího Syna. Ježíš o něm řekl: Jan 8: 56 Abraham se těšil, že uvidí můj den; uviděl ho a zaradoval se.“

Židům 11: 17– 19  17 Abraham věřil a proto šel obětovat Izáka, když byl podroben zkoušce. Svého jediného syna byl hotov obětovat, ačkoli se mu dostalo zaslíbení a bylo mu řečeno: 18 Z Izáka bude pocházet tvé potomstvo. 19 Počítal s tím, že Bůh je mocen vzkřísit i mrtvé. Proto dostal Izáka zpět jako předobraz budoucího vzkříšení.

Proto Ježíš farizeům říká: Matouš 23: 33 Hadi! Plemeno zmijí! Jak byste mohli uniknout pekelnému trestu? a Matouš 8: 11- 12 11 Říkám vám, že mnozí přijdou od východu i od západu a budou stolovat s Abrahamem, Izákem a Jákobem v nebeském království, 12 ale synové království budou vyvrženi do té venkovní tmy. Tam bude pláč a skřípění zubů.“

Jinými slovy mnoho pohanů bude v Božím království, zatímco mnoho z židovského národa obzvlášť farizeů zemřou druhou, věčnou smrtí v době konce.

Lukáš 13: 28  Bude tam pláč a skřípění zubů, až uvidíte Abrahama, Izáka a Jákoba se všemi proroky v Božím království, ale sami budete vyhnáni ven.

Matouš 22: 7  Král se rozhněval. Poslal svá vojska a ty vrahy zahubil a jejich město spálil.

Doslova se toto proroctví naplnilo v roce 70 po Kristu, když římské legie vypálili a srovnaly se zemí celé město Jeruzalém, včetně Božího chrámu a zavraždili přibližně 1 000 000 Židů. To ale byl jenom předobraz toho, co se stane na konci dějin této planety se všemi zlými lidmi.

Zjevení 20: 7– 10 7 Až uplyne těch tisíc let, satan bude propuštěn ze žaláře. 8 Vyjde svádět národy ve čtyřech koutech země, Goga a Magoga, aby je shromáždil k boji – takové množství, jako je písku v moři. 9 Zaplnili celý obzor, obklíčili ležení svatých i to milované město, ale z nebe sestoupil oheň a pohltil je. 10 Ďábel, který je sváděl, byl uvržen do jezera ohně a síry, kde je i šelma a falešný prorok; tam budou trýzněni dnem i nocí na věky věků.

Související přednášky