1. Bible – Boží slovo

Video záznam

Audio záznam

PDF ke stažení

1. Bible – Boží slovo.

Pro Tajemství Bible zpracoval Ladislav Hodač

Vítám vás k dalšímu společnému studiu Bible. V této přednášce se zamyslíme nad otázkou jestli je Bible Boží slovo. To totiž pisatelé Bible tvrdí.

Žádná kniha na světě nebyla a není tolik milována i nenáviděna, ctěna i proklínána jako Bible. Mnozí lidé pro Bibli umírali a jiní zase kvůli ní zabíjeli. Bible inspirovala lidi k největším a nejvznešenějším činům. Na druhé straně se jí dávaly za vinu nejzavrženíhodnější a nejzvrhlejší skutky. Kvůli Bibli zuřili války. Revoluce čerpaly z jejich stránek svou sílu a pro myšlenky v ní obsažené zanikala i království. Lidé všech názorových skupin – liberální teologové, kapitalisté, fašisté i marxisté, diktátoři a osvoboditelé, pacifisté i militaristé hledali a hledají na jejích stránkách slova, jimiž by ospravedlnili své skutky.

Jedinečnost Bible není založena na její nepřekonatelném, politickém a sociálním vlivu, ale vychází z jejího původu a obsahu. Bible je Bohem inspirovaná kniha, která člověku jedinečným způsobem představuje Božího Syna, Ježíše Krista – Spasitele světa.

I když v průběhu dějin mnozí lidé pochybovali o Boží existenci, tak mnozí zase dosvědčovali, že Bůh existuje a že se zjevil. Otázkou je, jakým způsobem se zjevil a jakou roli v Božím zjevení Bible hraje?

Poznání Božího charakteru v dějinách, v chování lidí, ve svědomí a v přírodě se často nazývá všeobecné zjevení, protože je přístupné všem a odvolává se na lidský rozum.

Žalm 19:2 „Nebesa vyprávějí o Boží slávě, o díle jeho rukou mluví obloha.“

List Římanům 1:18-2018Z nebe se zjevuje Boží hněv proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří svévolně potlačují pravdu. 19Co se dá o Bohu poznat, je jim zřetelné, neboť jim to Bůh odhalil. 20Jeho neviditelné znaky – jeho věčnou moc a božství – lze už od stvoření světa rozumem postřehnout v jeho díle. Nemají tedy výmluvu.“

Jiní lidé zase vidí důkaz Boží existence nebo péče v radostných vztazích a ve zvláštní lásce mezi přáteli, členy rodiny, mužem a ženou, rodiči a dětmi.

Izaiáš 66:13 „Jako když matka své dítě konejší, tak já vás potěším – v Jeruzalémě dojdete útěchy.“

Žalm 103:13 „Jako je otec k dětem laskavý, tak je laskavý Hospodin k těm, kdo ho ctí!“

Problém ovšem je, že tytéž paprsky Slunce, které svědčí o milujícím Stvořiteli, mohou zemi obrátit ve vyprahlou poušť a způsobit hladomor. Podobně i déšť se může obrátit ve vodní příval, který zahubí celé rodiny; vysoká hora může puknout způsobit sesuv půdy a pak ničit lidské životy. V lidských vztazích se často objevuje žárlivost, závist,  hněv a dokonce i nenávist, která vede k vraždě.

Svět kolem nás vysílá smíšené signály a klade tolik otázek, kolik dává odpovědí. Odhaluje konflikt mezi dobrem a zlem, ale nevysvětluje, jak tento spor začal, kdo s kým bojuje a proč, ani kdo nakonec zvítězí.

Hřích svým způsobem omezuje Boží sebe zjevení skrze stvoření, protože to stvoření je hříchem znetvořené. Bůh se ve své lásce sám zvláštním způsobem zjevil, aby nám pomohl nalézt odpovědi na tyto otázky. Ve Starém a Novém zákoně se nám odhalil zcela jedinečným způsobem a nezanechal tak žádné pochybnosti o svém charakteru lásky. Nejprve zjevoval sám sebe prostřednictvím proroků; jeho vrcholné sebe zjevení se však uskutečnilo skrze Ježíše Krista

 List Židům 1:1-2 1Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil kdysi Bůh k otcům skrze proroky, 2ale v těchto posledních dnech mluvil k nám skrze svého Syna, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil celý svět.“

Bible obsahuje výroky, které ohlašují pravdu o Bohu a zjevují ho jako osobu. Jsou nezbytné oba druhy zjevení. Potřebujeme znát Boha skrze Ježíše Krista, ale také „pravdu, která je v Ježíši.“

Jan 17:3  „A to je ten věčný život – aby poznali tebe, jediného pravého Boha, a toho, jehož jsi poslal, Ježíše Krista.“

List Efeským 4:21-2221Poněvadž jste ho uslyšeli a poznali pravdu, která je v Ježíši, 22odhoďte už svůj dřívější způsob života i to staré já, které je zkažené a plné klamných tužeb.“

Právě prostřednictvím Písma Bůh prolamuje naše myšlenkové, mravní a duchovní omezení a oznamuje nám svou touhu nás spasit.

Střed Písma

Bible zjevuje hříšnému lidstvu Boha a odkrývá vážnou situaci, ve které se člověk nalézá. Zároveň ukazuje jak Bůh tuto situaci řeší. Popisuje nás jako ztracené a Bohu odcizené a zjevuje Ježíše jako toho, který nás nalézá a přivádí zpět k našemu nebeskému Otci.

Ježíš Kristus je ústřední postavou Písma. Starý zákon představuje Božího Syna jako Mesiáše, Vykupitele světa; Nový zákon jej zjevuje jako Ježíše Krista, Spasitele. Každá stránka Bible, ať už symbolicky nebo popisem skutečnosti, zjevuje nějakou část Jeho díla a charakteru. Vrcholným zjevením Božího charakteru je Ježíšova smrt na kříži.

Kříž nám zprostředkovává toto vrcholné zjevení, protože spojuje dvě krajnosti: nezměrné lidské zlo a Boží nevyčerpatelnou lásku. Co nám může poskytnout lepší pohled na lidskou klamnost? Co může lépe odhalit hřích? Kříž zjevuje Boha, který dovolil, aby byl zabit jeho jediný Syn. Jaká je to oběť! Kdo to může plně pochopit? Mohl ještě dokonaleji projevit svou lásku? Středem Bible je Ježíš Kristus, který stojí v samotném centru vesmírného dramatu. Jeho triumf na Golgotě brzy vyvrcholí úplným zničením zla. Lidé se opět spojí s Bohem. Ústředním tématem Bible je Boží láska, která je zvláště patrná v Kristově smrti na Golgotě. To je nejdůležitější pravda vesmíru. Všechny velké biblické pravdy je třeba studovat z této perspektivy.

Autorství Písma

Autorita Bible pro víru a praktický život vychází z jejího původu. Její pisatelé považovali Bibli za odlišnou od ostatní literatury. Odkazovali na ni jako na „svatá Písma,“ na „Boží slova,“ „Boží řeč.“

List Římanům 1:1-41Pavel služebník Krista Ježíše, povolaný apoštol, oddělený pro Boží evangelium, 2které Bůh skrze své proroky již dávno zaslíbil ve svatých Písmech. 3Toto evangelium je o jeho Synu – který tělem pocházel z Davidova semene, 4Duchem svatým však byl Boží Syn, jak se mocně ukázalo jeho vzkříšením z mrtvých – o našem Pánu Ježíši Kristu.“

2. list Timoteovi 3:15-16 15Od dětství přece znáš svatá Písma, která ti dokáží dát moudrost ke spasení skrze víru v Krista Ježíše. 16Veškeré Písmo je vdechnuté Bohem a je nanejvýš užitečné. Vyučuje nás a usvědčuje, napravuje a vychovává ve spravedlnosti, 17aby byl Boží člověk dokonale připraven a vybaven ke každému dobrému dílu.“

 List Římanům 3:1-2 1Má tedy Žid nějakou výhodu? Má obřízka nějakou cenu? 2Každopádně, velikou! Především jim byla svěřena Boží slova.

 List Židům 5:12 „Po takové době už byste sami měli být učiteli, ale potřebujete, aby vám někdo znovu vysvětloval základní pravdy Božího slova. Jsou z vás kojenci – potřebujete mléko, a ne hutný pokrm.“

Jedinečnost Písma je založena na jeho původu a zdroji. Pisatelé Bible prohlašovali, že oni nejsou původci svého poselství, ale že ho přijali z Božího zdroje. Skrze Boží zjevení byli schopni „vidět“ pravdy, které pak předávali.

Izaiáš 1:1-21Vidění o Judovi a Jeruzalémě, které viděl Izaiáš, syn Amosův, za vlády judských králů Uziáše, Jotama, Achaze a Ezechiáše. 2Slyšte, nebesa, země, vyslechni, co praví Hospodin“

Amos 1:1 „Slova Amose, jednoho z tekojských pastevců. Dva roky před zemětřesením, za vlády judského krále Uziáše a izraelského krále Jeroboáma, syna Jehoašova, měl vidění o Izraeli.“

Micheáš 1:1 „Slovo Hospodinovo, které dostal Micheáš Morešetský za vlády judských králů Jotama, Achaze a Ezechiáše – to, co přijal ve vidění o Samaří a Jeruzalémě.“

Abakuk 1:1 „Ortel, který ve vidění přijal prorok Abakuk.“

Jeremiáš 38:21 „Pokud se ale vzdát odmítneš, stane se, co mi Hospodin ukázal:“

Tito pisatelé se odvolávali na Ducha svatého jako na toho, který skrze proroky mluvil k lidem.

Nehemiáš 9:30 „Tolik let ses s nimi trpělivě vláčel! Svým Duchem jsi je varoval skrze proroky, když ale přesto odmítali slyšet, vydal jsi je národům světa do rukou.“

Zachariáš 7:12 „V srdci se zatvrdili na křemen, aby neslyšeli Zákon ani slova, která Hospodin zástupů posílal svým Duchem skrze dávné proroky. Tak přišel veliký hněv od Hospodina zástupů.“

David řekl: 2. Samuelova 23:2 „Hospodinův Duch skrze mne mluvil, na mém jazyku byla řeč jeho.“ 

Ezechiel napsal: Ezechiel 2:2 „Když ke mně promluvil, vstoupil do mě Duch a postavil mě na nohy. Tehdy jsem slyšel, jak ke mně promlouvá.“

Ezechiel 11:5 „Tehdy na mě padl Duch Hospodinův. ‚Mluv!‘ řekl mi. ‚Tak praví Hospodin: Tohle říkáte, dome izraelský; já ale vím i to, co vás v duchu napadá.‘ “

Ezechiel 11:24-2524Ve vidění, které jsem dostal od Božího Ducha, se mě Duch zmocnil a přenesl mě k vyhnancům v Babylonii. Potom mi to vidění zmizelo 25a já jsem vyhnancům pověděl všechno, co mi Hospodin ukázal.“

Micheáš svědčí: Micheáš 3:8 „Já však jsem naplněn mocí, Duchem Hospodinovým.“

Nový zákon potvrzuje roli Ducha svatého při sepsání Starého zákona. Ježíš říká, že David byl inspirován Duchem svatým Marek 12:36 „Vždyť sám David řekl v Duchu svatém: ‚Hospodin řekl mému Pánu: Seď po mé pravici, než ti tvé nepřátele k nohám položím.‘ “

Pavel napsal Skutky 28:25 „Když se nemohli shodnout a začali se rozcházet, Pavel jim pověděl ještě toto: ‚Duch svatý správně řekl našim otcům skrze proroka Izaiáše‘ “

Petr učil, že Duch svatý vedl všechny proroky, nejen některé.

1. list Petrův 1:10-1110Tuto spásu se pečlivě a pilně snažili vystihnout proroci, když prorokovali o milosti připravené pro vás. 11Pídili se po tom, na koho a na kdy jim ukazoval Kristův Duch, který byl v nich a předpovídal Mesiášovo utrpení a následnou slávu.“

2. list Petrův 1:21 „Proroctví totiž nikdy nepřišlo z lidské vůle, ale Boží lidé mluvili, jak byli puzeni Duchem svatým.“

Někdy pisatel zcela ustoupil do pozadí a mluví se pouze o skutečném autorovi, Duchu svatém.

Židům 3:7-8 „Proto, jak říká Duch svatý: ‚Dnes, když ho uslyšíte mluvit, 8nebuďte zatvrzelí jako tehdy při vzpouře, v den pokušení na poušti.‘ “

Židům 9:8 „Tím Duch svatý ukazuje na to, že dokud stál ten první stánek, nebyla ještě zjevena cesta do pravé Svatyně.“

Novozákonní pisatelé uznávali Ducha svatého také jako zdroj jejich vlastního poselství. Pavel vysvětloval v 1. listu Timoteovi 4:1: „Duch výslovně praví, že v posledních dobách někteří odpadnou od víry.“

Jan říká ve Zjevení 1:10 „Ocitl jsem se ve vytržení Ducha v den Páně.“

A Ježíš vyslal své apoštoly v síle Ducha svatého: Skutky apoštolů 1:1-21První knihu jsem sepsal, drahý Teofile, o všem, co Ježíš začal dělat a učit 2až do dne, kdy byl vzat vzhůru poté, co skrze Ducha svatého dal pokyny svým vyvoleným apoštolům.“

 List Efeským 3:2-5 2Jistě jste už slyšeli o milosti, kterou mi Bůh podle svého plánu svěřil pro vás, 3když mi skrze zjevení dal poznat tajemství, o němž jsem se už krátce zmínil dříve. 4Během čtení budete sami moci poznat, jak rozumím Kristovu tajemství, 5které Bůh v předchozích dobách lidem neodhalil, ale nyní je skrze Ducha zjevil svým svatým apoštolům a prorokům:“

Tak Bůh v osobě Ducha svatého zjevil skrze Písmo sám sebe. Nepsal Písmo sám, ale napsal jej prostřednictvím přibližně čtyřiceti autorů v rozmezí více než 1500 let. Protože však pisatele inspiroval Duch svatý, je autorem Písma Bůh.

Inspirace Písma

Pavel říká: 2. list Timoteovi 3:16 „Všeliké Písmo je od Boha vdechnuté.“ ( Kral.)

Řecké slovo theopneustos, překládané někdy jako „inspirované“, doslova znamená „vdechnuté Bohem“. Bůh „vdechl“ pravdu do myslí lidí, a ti ji pak vyjádřili slovy, která jsou v Písmu. Inspirace je proto proces, jímž Bůh sděluje svou věčnou pravdu.

Boží zjevení bylo dáno Boží inspirací „svatých Božích lidí“, kteří „byli puzeni Duchem svatým“ (2. list Petrův 1:21; Kral.). Tato zjevení byla vyjádřena lidskou řečí se všemi jejími omezeními a nedokonalostmi a přesto zůstala Božím svědectvím. Bůh inspiroval lidi – ne slova.

Byli proroci tak pasivní jako magnetofon, který reprodukuje přesně to, co bylo nahráno? V některých případech pisatelé obdrželi příkaz přesně předat Boží slova, ale ve většině případů jim Bůh nařídil, že mají podle svých schopností co nejlépe popsat to, co viděli, nebo slyšeli. V takových případech pisatelé používali své vlastní jazykové prostředky a styl. Skutečná inspirace nepotlačuje prorokovu individualitu, rozum nebo osobnost.

Vztah mezi Mojžíšem a Áronem do určité míry znázorňuje vztah mezi Duchem svatým a pisatelem. Bůh řekl Mojžíšovi: Exodus 7:1 „Ustanovil jsem tě, abys byl pro faraóna Bohem, a Áron, tvůj bratr, bude tvým prorokem.“ 

Exodus 4:15-1615Budeš k němu mluvit a vkládat mu slova do úst. Já pak budu při tvých i jeho ústech a naučím vás, co máte dělat. 16On bude mluvit k lidu za tebe, a tak se stane, že on ti bude za ústa a ty mu budeš za Boha.“

Mojžíš oznámil Áronovi Boží poselství a Áron je pak vlastními slovy a s osobitým stylem sdělil faraónovi. Podobně Boží pisatelé vyjadřovali Boží příkazy a myšlenky vlastními jazykovými prostředky. Právě proto, že Bůh oznamuje své poselství tímto způsobem, liší se výrazové prostředky různých biblických knih a odráží se v nich vzdělání a kultura pisatelů.

Bible nezaznamenává „Boží způsob myšlení a vyjadřování. Lidé často říkají, že některé výrazy nemohou pocházet od Boha. Ale Bůh se v Bibli nepodrobil zkoušce slov, logiky a rétoriky. Pisatel Bible byl Božím písařem, ne však jeho perem.“1 „Inspirace nepůsobí na lidská slova nebo výrazy, ale na člověka samého, který je pod vlivem Ducha svatého naplněn myšlenkami. Avšak slova nesou pečeť myšlení jednotlivce. Boží myšlení je pronikavé. Boží myšlení a vůle se spojuje s lidským myšlením a vůlí; takto se stávají lidské myšlenky Božím slovem.“2

V jednom případě můžeme nalézt přesné znění toho, co Bůh mluví a píše – totiž v Desateru. Bylo sestaveno Bohem, ne lidmi (Exodus 20:1-17; 31:18;), avšak i přikázání musela být vyjádřena v mezích lidského jazyka.

Deuteronomium 10:4-54On pak na ty desky napsal tentýž nápis jako předtím, totiž Desatero, které vám Hospodin vyhlásil z prostředku ohně na oné hoře v den shromáždění. A když mi je Hospodin dal, 5otočil jsem se a sestoupil z hory. Desky jsem pak uložil do truhly, kterou jsem vyrobil, a jsou v ní, jak mi Hospodin přikázal.“

Bible je tedy Boží pravda vyjádřená lidským jazykem. Představte si, že se snažíte dítěti vysvětlit principy kvantové fyziky. Je to podobný problém, s jakým se setkává Bůh při své snaze sdělit božské pravdy hříšnému a omezenému lidstvu. Naše nedokonalost nám svým způsobem brání do určité míry pochopit to, co nám Bůh chce sdělit.

Existuje paralela mezi vtěleným Ježíšem a Biblí: Ježíš byl zároveň Bůh i člověk, Boží i lidské spojené v jedno. Podobně i Bible vznikla spojením Božího s lidským. Co bylo řečeno o Kristu, vztahuje se i na Bibli – Jan 1:14 „Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi“. Toto spojení Božího s lidským činí z Bible knihu, která nemá v literatuře obdoby.

Duch svatý připravil některé lidi pro zvěstování Boží pravdy. Bible podrobně nepopisuje, jak je k tomu Bůh uschopnil. Zvláštním způsobem však sjednotil božský a lidský prvek.

Ti, kteří se podíleli na sepsání Bible, nebyli vybráni pro své přirozené nadání. Boží zjevení také nemuselo nutně vést k obrácení člověka a ani mu nezajišťovalo věčný život. Bileám (Kral. Balám) byl inspirován k hlásání Božího poselství, i když jednal proti Božím radám (Numeri 22. – 24. kap.). Duch svatý použil i Davida i když se dopustil velkých zločinů (srov. Žalm 51). Všichni pisatelé Bible byli lidé s hříšnou přirozeností, kteří denně potřebovali Boží milost.

Římanům 3:12 „Všichni zabloudili z cesty, dočista se zkazili; není, kdo by konal dobro, není vůbec žádný.“

Inspirace biblických pisatelů byla více než pouhé osvícení, nebo Boží vedení, protože Bůh osvěcuje všechny, kdo hledají pravdu. Ve skutečnosti bibličtí pisatelé někdy psali, aniž by plně porozuměli Božímu poselství, které měli sdělit.

1. list Petrův 1:10-1210Tuto spásu se pečlivě a pilně snažili vystihnout proroci, když prorokovali o milosti připravené pro vás. 11Pídili se po tom, na koho a na kdy jim ukazoval Kristův Duch, který byl v nich a předpovídal Mesiášovo utrpení a následnou slávu. 12Bylo jim zjeveno, že ne sobě, ale vám tím zprostředkují poselství, které vám teď přinesli ti, kdo vám kázali evangelium v Duchu svatém seslaném z nebe. Tyto věci by rádi zahlédli sami andělé!“

Reakce pisatelů na poselství, které nesli, nebyla jednotná. Daniel a Jan říkají, že cítili velké rozpaky nad svými spisy.

Daniel 8:27 „Já Daniel jsem tehdy klesl vyčerpáním a dlouhé dny jsem stonal, než jsem mohl znovu vstát a věnovat se službě králi. I nadále jsem však byl tím viděním otřesen a nemohl je pochopit.“

Zjevení 5:3-43A nikdo na nebi, na zemi ani pod zemí nemohl tu knihu otevřít ani do ní nahlédnout. 4Velmi jsem plakal, že se nenašel nikdo, kdo by byl hoden otevřít tu knihu a nahlédnout do ní.“

1. list Petrův 1:10 naznačuje, že i jiní pisatelé zkoumali význam svých poselství nebo poselství jiných pisatelů. Někdy se tito jednotlivci báli zvěstovat inspirované poselství a někteří se dokonce s Bohem přeli.

Abakuk 1:2-32Jak dlouho mám, Hospodine, volat, a ty neslyšíš? Křičím k tobě: ‚Násilí! a ty nezachráníš? 3Proč mě necháváš vidět neštěstí? Proč bezpráví jen přihlížíš? Přede mnou jen zkáza a násilí, rostou hádky a rozpory.“

Jonáš 1:1-3 1Jonáš, syn Amitajův, dostal slovo od Hospodina: ‚2Vstaň a jdi do Ninive, toho velikého města, a kaž mu, neboť jejich špatnost vystoupila přede mne.‘ 3 Jonáš ale vstal a dal se na útěk za moře, pryč od Hospodina. Sestoupil do Jafy, kde našel loď plující do Taršiše. Zaplatil a vstoupil na palubu, aby se s nimi plavil za moře, pryč od Hospodina.‘ “

Duch svatý často sděloval Boží vůli skrze vidění a sny.

Numeri 12:5-65Hospodin sestoupil v oblakovém sloupu, postavil se u vchodu do Stanu a zvolal: ‚Árone a Miriam!‘ A když ti dva přišli, 6řekl: ‚Slyšte má slova: Je-li mezi vámi Hospodinův prorok, dám se mu poznat skrze vidění, promluvím k němu skrze sen.‘ “

Někdy mluvil slyšitelně, jindy pouze k vnitřním smyslům. Bůh tak mluvil k Samuelovi, když mu své Slovo prozradil. 1. Samuelova 9:15 „Den před Saulovým příchodem Hospodin Samuelovi prozradil”

Prorok Zachariáš obdržel symbolická vidění s vysvětlením (Zachariáš 4). Nebeská vidění, která obdrželi Pavel a Jan, byla doprovázena ústními pokyny.

2. list Korintským 12:1-41Musím se chlubit, i když to není prospěšné. Přejdu tedy k viděním a zjevením od Pána: 2Vím o člověku v Kristu, který byl před čtrnácti lety vytržen až do třetího nebe – nevím, zda v těle nebo mimo tělo, to ví Bůh. 3A vím, že ten člověk – nevím, zda v těle nebo bez těla, to ví Bůh – 4byl vytržen do ráje, kde slyšel nepopsatelné věci, které člověk ani nemůže vypovědět.“

U Jana to najdeme ve Zjevení 4. – 5. kapitole. Ezechiel pozoroval události odehrávající se na jiném místě (Ezechiel 8. kapitola). Někteří pisatelé se aktivně účastnili svých vidění a konali určitou činnost, která byla součástí samotného vidění.

Zjevení 10:8-108Ten hlas, který jsem předtím slyšel z nebe, pak ke mně znovu promluvil: ‚Jdi, vezmi z ruky anděla stojícího na moři a na zemi tu otevřenou knížku.‘ 9Šel jsem tedy k tomu andělu a řekl mu: ‚Dej mi tu knížku.‘ Odpověděl: ‚Vezmi ji a sněz. V břiše ti způsobí hořkost, ale v ústech ti bude sladká jako med.‘ 10Vzal jsem tedy tu knížku z ruky anděla a snědl jsem ji. V ústech mi byla sladká jako med, ale když jsem ji snědl, měl jsem v břiše hořko.‘ “

Pokud jde o obsah, Duch svatý zjevil některým lidem události, které se měly teprve odehrát (Daniel kapitoly 2; 7; 8; 12). Jiní pisatelé zaznamenali zprávy o historických událostech buď na základě osobní zkušenosti, nebo vybírali materiál z již existujících historických záznamů (Soudců, 1 Samuelova, 2 Paralipomenon, evangelia, Skutky).

Tvrzení Bible, že „veškeré Písmo pochází z Božího Ducha“, nebo „je Bohem vdechnuté,“ užitečné a autoritativní pro morální a duchovní život (2. list Timoteovi 3:15–16), neponechává žádnou pochybnost o Božím vedení v procesu výběru. Ať už pisatel získal informace na základě osobního pozorování, z ústních nebo písemných zdrojů nebo přímým zjevením, vše obdržel prostřednictvím vedení Ducha svatého. To je zárukou věrohodnosti Bible.

Bible odhaluje Boží plán ve vzájemném dynamickém působení Boha a lidí. Není pouhou sbírkou abstraktního učení. Boží sebe zjevení má své kořeny ve skutečných událostech, které se odehrály v určité době a na určitém místě. Spolehlivost historických zpráv je nesmírně důležitá, neboť ony tvoří rámec našeho chápání Božího charakteru a Božího úmyslu s námi. Přesné pochopení vede k věčnému životu, ale nesprávné názory vedou ke zmatku a smrti.

Bůh některým lidem přikázal sepsat dějiny Božího jednání s Izraelem. Tato historická vyprávění, sepsaná z jiného hlediska, než jaké zastává světská historiografie, tvoří důležitou část Bible.

Numeri 33:1-21Toto jsou zastávky na cestě synů Izraele, když pod Mojžíšovým a Áronovým vedením táhli po svých oddílech z Egypta. 2Mojžíš během jejich tažení zapisoval, odkud podle Hospodinova rozkazu vycházeli. Toto jsou zastávky na jejich tažení“

 Jozue 24:25-26 25Jozue toho dne v Šechemu uzavřel s lidem smlouvu a vydal jim ustanovení a řády. 26Tato slova Jozue zapsal do knihy Božího Zákona. Vzal také veliký kámen a vztyčil ho tam pod dubem při Hospodinově Svatyni.“

Ezechiel 24:2 „Synu člověčí, tento den si zapiš, přesně tento den. Právě dnes král babylonský oblehl Jeruzalém.“

Tato svědectví nám poskytují přesný a objektivní popis dějin z Boží perspektivy. Duch svatý dal pisatelům zvláštní porozumění, takže byli schopni zaznamenat události sporu mezi dobrem a zlem, které zjevují Boží charakter a vedou lidi v jejich hledání spásy.

Historické události jsou „předobrazem“, nebo „příkladem“, „bylo to napsáno k napomenutí nám, které zastihl přelom věků“ (1. list Korintským 10:11). Pavel dále říká: List Římanům 15:4 „Všecko, co je tam psáno, bylo napsáno k našemu poučení, abychom z trpělivosti a z povzbuzení, které nám dává Písmo, čerpali naději.“ 

Zkáza předpotopního světa stejně jako Sodomy a Gomory slouží jako „výstražný příklad trestu.“

2. list Petrův 2:5-6 5Neušetřil ani ten starý bezbožný svět, když jej zaplavil potopou, ale kazatele spravedlnosti Noema a sedm lidí s ním zachránil. 6Města Sodomu a Gomoru obrátil v popel, když je pro výstrahu budoucím bezbožníkům odsoudil ke zkáze“

Abrahamova zkušenost ospravedlnění je příkladem pro každého věřícího. O tom se dočteme v (List Římanům 4:1-25; List Jakubův 2:14-22).

Lukáš se zmiňuje o tom, že napsal své evangelium proto, že chtěl podat zprávu o Ježíšově životě: „… abys poznal hodnověrnost toho, v čem jsi byl vyučován“ (Lukáš 1:4). Janovým kritériem pro výběr událostí z Ježíšova života, které zahrnul do svého evangelia, bylo, „abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu“ (Jan 20:31). Bůh vedl pisatele Bible, aby představili dějiny způsobem, který by nás přivedl ke spasení.

Životopisy biblických osobností podávají další důkaz Boží inspirace. Tyto zprávy pečlivě líčí slabé i silné stránky jejich povahy. Věrně popisují jejich hříchy i úspěchy.

Žádný závoj nezahaluje Noemův nedostatek sebeovládání, nebo Abrahamův podvod. Jsou také zaznamenány výbuchy hněvu Mojžíše, Pavla, Jakuba i Jana. Biblické dějiny odhalují selhání nejmoudřejšího izraelského krále, slabosti dvanácti patriarchů i dvanácti apoštolů. Písmo je neomlouvá, ani se nesnaží zmenšovat jejich vinu. Všichni jsou ukázáni takoví, jakými skutečně byli a jakými se stali, nebo nestali skrze Boží milost. Bez Boží inspirace by žádný životopisec nemohl napsat takovou citlivou analýzu.

Bibličtí pisatelé pokládali všechna historická vyprávění Bible za skutečné historické zprávy, nepovažovali je za mýty nebo symboly. Mnozí současní skeptikové odmítají příběhy o Adamovi a Evě, o Jonášovi a potopě. Avšak Ježíš je přijímal jako historicky přesné a duchovně významné.

Matouš 12:39-4139On jim však řekl: ‚Zlé a cizoložné pokolení vyžaduje znamení, ale žádné znamení nedostane – kromě znamení proroka Jonáše. 40Jako byl Jonáš tři dny a tři noci v břiše velryby, tak bude Syn člověka tři dny a tři noci v srdci země. 41Obyvatelé Ninive povstanou na soudu s tímto pokolením a odsoudí je, neboť po Jonášově kázání činili pokání, a hle, zde je někdo víc než Jonáš.‘ “

Matouš 19:4-6 „ ‚4Copak jste nečetli,‘ odpověděl jim, ‚že Stvořitel je od počátku ›učinil jako muže a ženu‹‘ 5a řekl: ‚Proto muž opustí otce i matku, přilne ke své manželce a ti dva budou jedno tělo‘? 6A tak už nejsou dva, ale jedno tělo. Co Bůh spojil, člověče nerozděluj.‘ „

 Matouš 24:37-3937Jak ale bylo za dnů Noemových, tak bude i při příchodu Syna člověka. 38Stejně jako ve dnech před potopou jedli a pili, ženili se a vdávaly se až do dne, kdy Noe vešel do archy, 39a ničeho si nevšimli až do chvíle, kdy přišla potopa a všechny smetla, tak to bude i při příchodu Syna člověka.“

Bible nic neříká o částečné inspiraci nebo o stupních inspirace. Takové teorie jsou pouhými spekulacemi, které zpochybňují Božskou autoritu Bible.

Jako se Ježíš stal tělem a přebýval mezi námi (Jan 1:14), tak i Bible byla napsána v lidem srozumitelném jazyku proto, abychom mohli rozumět pravdě. Inspirace Písma zaručuje jeho věrohodnost.

Do jaké míry Bůh bděl nad předáváním textu kromě toho, že nás ujistil, že jeho poselství je platné a spolehlivé? Je zřejmé, že i když se staré rukopisy do určité míry liší, podstatné pravdy byly zachovány. 3 I když je docela možné, že opisovači a překladatelé Bible učinili menší chyby, biblická archeologie přináší důkazy o tom, že mnohé domnělé chyby vznikly v důsledku neporozumění ze strany učenců. Některé z těchto problémů vznikly tak, že lidé četli biblické dějiny a zvyky očima západního světa. Musíme připustit, že lidské poznání je pouze částečné a naše pochopení Božích činů zůstává neúplné.

Rozpory, které jsme postřehli, by však neměly narušit důvěru v Písmo. Jsou často důsledkem našich nesprávných představ a ne skutečných chyb. Když narazíme na větu nebo text, kterému nemůžeme plně porozumět, budeme proto odsuzovat Boha? Nikdy nebudeme schopni v Písmu vysvětlit každý text, to se však od nás ani neočekává. Naplněná proroctví potvrzují spolehlivost Písma.

Navzdory pokusům Bibli zničit byla zachována s úžasnou, až zázračnou přesností. Srovnání svitků od Mrtvého moře s pozdějšími rukopisy Starého zákona, ukazuje na pečlivost, s jakou byl text přepisován. 4 Svitky potvrzují věrohodnost a spolehlivost Písma jako neomylného zjevení Boží vůle.

Autorita Písma

Písmo má božskou autoritu, protože v něm Bůh mluví skrze Ducha svatého. Bible je tedy psaným Božím slovem. Kde je důkaz pro toto tvrzení a co to znamená pro náš život a pro naši snahu o získání poznání?

Bibličtí pisatelé dosvědčují, že svá poselství obdrželi přímo od Boha. Mnozí uvádějí své spisy slovy: „Slovo Hospodinovo“ se stalo k Jeremiášovi, Ezechielovi, Ozeášovi a jiným (Jeremiáš 1:1.2.9.; Ezechiel 1:3; Ozeáš 1:1). Boží proroci jako poslové Boží (Ageus 1:13,2. Paralipomenon 36:16) dostali příkaz mluvit v jeho jménu slovy: „Toto praví Panovník Hospodin.“ (Ezechiel 2:4; srov. Izajáš 7:7) Jeho slova byla zdrojem jejich božského pověření a autority.

Někdy lidský prvek, kterého Bůh používá, ustupuje do pozadí. Matouš se zmiňuje o autoritě, která stojí za slovy starozákonního proroka, kterého cituje: Matouš 1:22 „To všechno se stalo, aby se splnilo, co řekl Hospodin ústy proroka.“ Hlavním iniciátorem a autoritou je Pán, prorok zde působí jen nepřímo.

Petr označuje Pavlovy spisy jako Písmo 2. list Petrův 3:15-16 15Trpělivost našeho Pána chápejte jako příležitost ke spáse. (Tak vám to také s moudrostí, kterou dostal, píše náš milovaný bratr Pavel, 16který tyto věci zmiňuje ve všech svých listech. Některé z nich jsou nesnadno srozumitelné, a tak je nevědomí a nestálí lidé k vlastní záhubě překrucují stejně jako ostatní Písma.)“

Pavel pak svědčí o tom, co psal: List Galatským 1:11-1211Ujišťuji vás, bratři, že evangelium, které jsem kázal, není z člověka. 12Vždyť já jsem je nepřevzal od žádného člověka ani se mu nenaučil od lidí, nýbrž zjevil mi je sám Ježíš Kristus.“

Novozákonní pisatelé přijímali Kristova slova jako Písmo a považovali je za stejně autoritativní jako starozákonní spisy.

Jak se stavěl Ježíš k autoritě Písma? Po celou dobu své služby Ježíš zdůrazňoval autoritu Písma. Když ho pokoušel satan, nebo když vedl spor se svými odpůrci, používal k obraně slova „je psáno“ (Matouš 4:4,7,10; Lukáš 20:17). Řekl také: Matouš 4:4 „Ne jenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.“  Když byl tázán, jak může někdo vejít do života věčného, odpověděl: Lukáš 10:26 „Co je psáno v Zákoně? Jak to tam čteš?“ 

Ježíš nadřazoval Bibli nad lidské tradice a názory. Vytýkal Židům, že přehlížejí autoritu Písma.

Marek 7:7-9 „›7Nadarmo mě ale uctívají, když učí lidské nauky a příkazy‹. ‚8Opustili jste Boží přikázání, ale lidské tradice dodržujete.‘ 9Potom pokračoval: ‚Opravdu pěkně zavrhujete Boží přikázání, abyste zachovali svou vlastní tradici!‘ “

Vyzýval je, aby studovali Písmo pečlivěji: Matouš 21:42 „Což jste nikdy nečetli v Písmech?“ a Marek 12:10 „Nečetli jste snad Písmo?“

Ježíš pevně věřil v autoritu prorockého slova a ukazoval, že se proroctví vztahují na něj. Řekl: Jan 5:39 „Zkoumáte Písma, neboť se domníváte, že v nich máte věčný život, a ta svědčí o mně.“

Jan 5:46 „Kdybyste opravdu věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně, neboť on psal o mně.“

Ježíšovo nejpřesvědčivější tvrzení o jeho božském poslání vycházelo z ujištění, že se na něm naplnila starozákonní proroctví.

Lukáš 24:25-2725Tehdy jim řekl: ‚Jak jste nechápaví! Jak je vám zatěžko věřit všemu, co pověděli proroci! 26Copak to všechno nemusel Mesiáš vytrpět, než vejde do své slávy?‘ 27Počínaje Mojžíšem a všemi proroky jim pak vykládal, co o něm bylo napsáno ve všech Písmech.‘ “

Takto Kristus bez výhrad přijímal Písmo svaté jako autoritativní zjevení Boží vůle pro lidstvo. Viděl Písmo jako ztělesnění pravdy, objektivní zjevení, které bylo dáno proto, aby vyvedlo lidstvo z temnoty falešných tradic a mýtů do pravého světla spásného poznání.

Během Ježíšova života náboženští vůdcové a lhostejný zástup nerozpoznávali Ježíšovu pravou totožnost. Někteří se domnívali, že je prorokem jako Jan Křtitel, Eliáš nebo Jeremiáš – tedy pouhý člověk. Když Petr vyznal, že Ježíš je „Mesiáš, Syn Boha živého“, upozornil Ježíš Petra, že toto vyznání mu zprostředkovalo Boží osvícení.

Matouš 16:13-1713Když Ježíš přišel do okolí Cesareje Filipovy, zeptal se svých učedníků: ‚Za koho mají lidé Syna člověka?‘ 14Odpověděli: ‚Někteří za Jana Křtitele, jiní za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jiného z proroků. 15A za koho mě máte vy?‘ zeptal se. 16Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha!‘ odpověděl mu Šimon Petr. ‚17Blaze tobě, Šimone, synu Jonášův,‘ řekl mu na to Ježíš. ‚Tohle ti totiž nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec v nebesích.‘ “

Pavel zdůrazňuje tuto pravdu: 1. list Korintským 12:3 „Proto chci, abyste věděli, že nikdo, kdo mluví v Duchu svatém, nemůže zlořečit Ježíši, tak jako nikdo nemůže prohlásit ‚Ježíš je Pán,‘ jedině v Duchu svatém.“

Tak je tomu i s psaným Božím slovem. Bez osvícení naší mysli Duchem svatým bychom nemohli nikdy správně porozumět Bibli ani ji uznat za projev svrchované Boží vůle. Protože „nikdo nepoznal, co je v Bohu, než Duch Boží“ 1. list Korintským 2:11

Z toho vyplývá, že „přirozený člověk nemůže přijmout věci Božího Ducha; jsou mu bláznovstvím a nemůže je chápat, protože se dají posoudit jen Duchem“ 1. list Korintským 2:14.

Proto „slovo o kříži je bláznovstvím těm, kdo jsou na cestě k záhubě“ 1. list Korintským 1:18

Pouze s pomocí Ducha svatého, jenž „zkoumá i hlubiny Boží“ 1. list Korintským 2:10, se může člověk přesvědčit o autoritě Bible jako o zjevení Boha a jeho vůle.

Teprve pak se kříž stává „mocí Boží“ jak je psáno v 1. listu Korintským 1:18 „Ano, pro ty, kdo spějí k záhubě, je poselství kříže bláznovstvím, ale pro nás, kdo docházíme spásy, je to Boží moc.“

Poté se i my můžeme připojit k Pavlovu svědectví: 1. list Korintským 2:12-1312My jsme však nepřijali ducha světa, ale Ducha, který je z Boha, abychom poznali, co nám Bůh daroval. 13O tom právě mluvíme (nikoli slovy, jimž učí lidská moudrost, ale slovy, jimž vyučuje Duch), když vykládáme duchovní věci duchovními slovy.“

Písmo svaté nelze oddělovat od Ducha svatého. Duch svatý je autorem biblické pravdy, a také ji zjevuje.

Podle toho, jak chápeme inspiraci, bude hrát autorita Písma v našem životě větší nebo menší roli. Pokud Bibli považujeme pouze za sbírku lidských svědectví, nebo závisí-li nějak autorita Písma na tom, jak působí na naše city a emoce, oslabujeme jeho vliv ve svém životě. Písmo se nám stane absolutní autoritou ve věcech učení, usvědčování, nápravy a výchovy ve spravedlnosti tehdy, když rozpoznáme Boží hlas, jak mluví skrze biblické pisatele, byť byli jakkoli slabí a lidští.

2. list Timoteovi 3:16-1716Veškeré Písmo je vdechnuté Bohem a je nanejvýš užitečné. Vyučuje nás a usvědčuje, napravuje a vychovává ve spravedlnosti, 17aby byl Boží člověk dokonale připraven a vybaven ke každému dobrému dílu.“

Rozpory mezi Písmem a vědou jsou často výsledkem spekulace. Nemůžeme-li uvést do souladu vědu s Písmem, je to proto, že máme „nedokonalé chápání buď vědy, nebo zjevení … protože tyto jsou, když se správně pochopí, v dokonalém souladu“6.

Veškerá lidská moudrost se musí podřídit autoritě Písma. Biblické pravdy jsou normou, kterou je třeba ověřovat všechny ostatní myšlenky. Posuzovat Boží slovo podle omezených lidských měřítek se podobá snaze změřit hvězdy obyčejným pravítkem. Bible se nesmí podřizovat lidským normám. Je nadřazena veškeré lidské moudrosti a literatuře. Bibli nemůžeme posuzovat, protože právě podle ní budou všichni souzeni, protože Bible je měřítkem charakteru a zkušebním kamenem každé zkušenosti a myšlenky.

Konečně, Písmo si uchovává svou autoritu i nad dary, které přicházejí od Ducha svatého, včetně daru proroctví nebo mluvení jazyky. To najdeme v 1. listu Korintským 12.

Efeským 4:11-16 11To on rozdal své dary – apoštoly, proroky, evangelisty, pastýře a učitele 12pro přípravu svatých k dílu služby, aby se Kristovo tělo budovalo, 13abychom nakonec všichni dospěli k jednotě víry a poznání Božího Syna, k dokonalému lidství, k plné míře Kristovy dospělosti. 14Nesmíme proto nadále zůstat nemluvňaty zmítanými a unášenými kdejakým poryvem učení, lidskou prohnaností a vychytralým sváděním k bludu.15Místo toho máme mluvit pravdu v lásce a v každém ohledu růst v Krista, který je hlavou. 16Z něj celé tělo, spojené a svázané pomocí všech tkání, roste a buduje se v lásce, když každá jednotlivá část plní úkol, který jí náleží.“

Dary Ducha nenahrazují Bibli; naopak je nutné ověřovat je Biblí. Pokud s ní nejsou v souladu, je třeba je odmítnout jako nepravé.

Izajáš 8:20 „K zákonu a svědectví! Což oni neříkají takové slovo, že mu z něho nevzejde jitřní záře?“ 

Jednota Písma

Povrchní četba Písma přinese jen povrchní pochopení Písma. Pokud takto čteme Bibli, bude se nám jevit pouze jako směs příběhů, kázání a dějin. Avšak ti, kdo se otvírají působení Božího Ducha a jsou ochotni hledat skryté pravdy trpělivě a s modlitbou, zjistí, že Bible svědčí o zásadní jednotě v tom, co učí o principech spasení. Bible není monotónně jednotvárná. Obsahuje spíše bohatou a pestrou různost harmonicky znějících svědectví mimořádné a nevšední krásy. A pro svou rozmanitost perspektiv může lépe naplnit potřeby lidí všech dob.

Bůh se nezjevoval lidstvu v souvislé řadě výroků, ale postupně, v průběhu mnoha generací. Ať biblické knihy napsal Mojžíš na Midjánské poušti, nebo Pavel v římském vězení, vždy podávají stejnou, Duchem inspirovanou zprávu. Pochopení tohoto „postupného zjevování“ přispívá k pochopení Bible a její jednoty.

I když byly pravdy Starého a Nového zákona napsány v průběhu mnoha generací, přesto se nedají rozdělit; vzájemně si neodporují. Tyto zákony jsou jedno, jako Bůh je jeden. Starý zákon ve svých proroctvích a symbolech zjevuje evangelium o Spasiteli, který má přijít. Nový zákon, prostřednictvím Ježíšova života, představuje Spasitele, který přišel – to je evangelium ve skutečnosti. Obě části zjevují téhož Boha. Starý zákon slouží jako základ pro Nový zákon. Poskytuje klíč k porozumění Novému zákonu, který vysvětluje tajemství Starého zákona.

Bůh nás milostivě vyzývá, abychom se s ním seznámili prostřednictvím zkoumání jeho Slova. V něm můžeme najít bohaté požehnání jistoty našeho spasení. Sami zjistíme, že Písmo je 2. list Timoteovi 3:16-17 „…16dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti“. Skrze ně můžeme být „…17náležitě připraveni ke každému dobrému činu.“ 

Související přednášky