Nebeské volání.
Pro Tajemství Bible zpracoval Ladislav Hodač
Skutky apoštolů 26:16 Když se Pán Ježíš postavil Pavlovi do cesty, tak mu řekl: „Ukázal jsem se ti, abych tě učinil služebníkem a svědkem toho, co jsi viděl, i toho, v čem se ti ještě ukážu.“ Jiné překlady píší, ukázal jsem se ti za účelem, nebo se záměrem, abych tě učinil služebníkem a svědkem toho, co jsi viděl, i toho, v čem se ti ještě ukážu. Všechno co Hospodin dělá, má jasný záměr, účel a cíl.
Genesis 1:14-19 „14Bůh řekl: ‚Ať jsou na nebeské obloze svítilny, aby oddělovaly den od noci; budou znameními k určování období, dnů a let; 15budou na nebeské obloze svítilnami k osvětlování země!‘ – a stalo se.16Bůh učinil dvě veliké svítilny: větší, aby vládla dni, a menší, aby vládla noci; učinil rovněž hvězdy. 17Bůh je umístil na nebeské obloze, aby osvětlovaly zemi, 18aby panovaly nade dnem a nocí a aby oddělovaly světlo od tmy. A Bůh viděl, že je to dobré. 19Byl večer a bylo ráno, den čtvrtý.“
Bůh tedy stvořil slunce a měsíc, aby osvětlovali zemi a aby panovali nade dnem a nocí, a aby oddělovali světlo od tmy. Zde Bůh jasně definuje, co stvořil a k jakému účelu to stvořil. Bůh vždy začíná tím, že má jasný úmysl, představu a plán. Teprve potom stvoří to, co mu umožní naplnit, nebo uskutečnit jeho záměr.
Jeremiáš 1:5 „Než jsem tě zformoval v matčině lůně, znal jsem tě. Ještě než jsi přišel na svět, posvětil jsem tě, národům učinil jsem tě prorokem.“
Bůh měl s Jeremiášem jasný záměr dříve, než se vůbec narodil. Dříve, než se jeho rodiče setkali, dříve, než se vůbec narodili, měl Bůh jasný záměr s tímto mužem.
Každá stvořená bytost, každá stvořená věc, byla stvořena, aby naplnila účel, který jí Všemohoucí určil.
EGW, Manuskript releases /zveřejněné manuskripty/ svaz. 14 str. 205 odstavec 4. „Každé lidské bytosti dal Bůh zvláštní individualitu a jasný úkol a práci, kterou má udělat“. Sloužíme tedy Bohu, který má jasný záměr, plán a cíl. Neexistuje situace, nebo okolnosti, které by Ho překvapily.
Jan 6:5-6 „5Ježíš pozvedl oči, a když uviděl, že za ním jde takový zástup, zeptal se Filipa: ‚Kde nakoupíme chleby, aby se ti lidé najedli?‘ 6(To ovšem řekl, aby ho vyzkoušel, neboť sám věděl, co má udělat.)“
Bůh má vždy plán dříve, než nastane nějaká situace. Nesloužíme Bohu, který si libuje v chaosu, ale Bohu, který má rád pořádek a který má vždy nějaký záměr.
Genesis 12:1-3 „1Hospodin Bůh řekl Abramovi: ‚Odejdi ze své země, ze svého příbuzenstva a ze svého otcovského domu do země, kterou ti ukážu. 2Učiním z tebe veliký národ a požehnám ti. Zjednám ti veliké jméno a budeš požehnáním. 3Požehnám těm, kdo ti žehnají, a toho, kdo ti zlořečí, prokleji. Všechny rodiny země dojdou požehnání v tobě‘.“
Zde Bůh jasně oznamuje Abramovi účel, záměr a důvod, proč ho vyzval k odchodu.
Podle Galatským 3:29 jsme Abrahamovo símě. „A když jste Kristovi, jste símě Abrahamovo a dědicové podle zaslíbení.“
Jestliže jsme tedy Abrahamovo símě, tak důvod proč Bůh povolal Abrahama z Uru chaldejského, což je Babylon, je ten samý důvod, proč povolal nás. Totiž abychom byli požehnáním celému světu.
A nejenom to. Ale také abychom varovali svět před přicházející zkázou. A také proto, abychom upozornili svět na to, že už od pradávna existuje Boží Zákon, který je platný v nebesích a i na zemi.
Staň se vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Boží Zákon je stále platný, máme ho pozvednout, respektovat a dodržovat.
Když Bůh povolává muže, nebo ženu za určitým účelem, tak očekává, že každý jedinec použije ke splnění záměru všechny dostupné prostředky, schopnosti, talent a energii, které mu Bůh dal.
Když dal Bůh někomu například dar zpěvu, nebo hudby, tak ho nedal k tomu, aby se ten dotyčný ucházel o titul české superstar, ale aby se hudbou dotkl zatvrzelého srdce posluchače a aby zpíval o Boží dobrotě, milosti a lásce.
Kromě toho, že Bůh tvoří vše s určitým záměrem, tak Bůh také odděluje. Bůh zřetelně určuje, které věci se nemají míchat, nebo mixovat dohromady.
Genesis 1:1-5 „1Na počátku Bůh stvořil nebe a zemi. 2Země pak byla pustá a prázdná, nad propastí byla tma a nad vodami se vznášel Boží Duch. 3Bůh řekl: ‚Ať je světlo!‘ – a bylo světlo. 4Bůh viděl, že světlo je dobré, a Bůh oddělil světlo od tmy. 5Bůh nazval světlo ‚den‘ a tmu nazval ‚noc‘. Byl večer a bylo ráno, den první.“
Zde zřetelně vidíme, že to nebyla Boží vůle, aby se temnota míchala se světlem.
Genesis 1:6 „Bůh řekl: ‚Ať je uprostřed vod obloha, aby oddělovala vody od vod!‘“
Také ve druhém stvořitelském dni Bůh aplikuje princip oddělení. Některé věci prostě nepatří dohromady. Musí být odděleny, aby mohly splnit svůj účel.
Tak, jako se Abraham musel oddělit a odejít ze svého otcovského domu, aby mohl být požehnáním celému světu, tak i my, pokud chceme být solí země a světlem světa, se musíme od světa oddělit. Oddělit se ode všeho co je temnotou. V duchovním smyslu pochopitelně. To může pro někoho znamenat oddělit se od přátel, nebo určitých aktivit, možná od rodinných příslušníků.
Abychom mohli splnit záměr, ke kterému nás Bůh povolal, totiž být požehnáním všem národům, musíme se od nich oddělit, protože slepý slepému nepomůže, stejně jako nemůže pomoci chudý chudému. Nejlépe pomůžeme slepému, když nejsme slepí a chudému, když nejsme chudí. A to nejlepší, co můžeme udělat pro svět, který se řítí do zkázy, kvůli hříchům které praktikuje, je nepodílet se na jeho hříších.
Z pro mě nepochopitelných důvodů si někteří z nás myslí, že abychom mohli být požehnáním světu, který nutně potřebuje Ježíše Krista, tak musíme mluvit jako oni, musíme se oblékat jako oni, jíst jako oni, poslouchat stejnou hudbu jako oni, dívat se na stejné filmy jako oni, zúčastnit se stejných zábav jako oni, mít stejné zájmy a priority jako oni.
Jan 8:23 „Odpověděl jim: ‚Vy jste zdola, já jsem shora. Vy jste z tohoto světa, já nejsem z tohoto světa‘.“
Ježíš byl na této zemi jako člověk, ale svým myšlením a principy, které ovládaly jeho život, byl nebeského původu.
1. List Janův 2:15-17 „15Nemilujte svět ani to, co je v něm. Kdo má v lásce tento svět, nemá v sobě lásku k Otci. 16Svět je samá touha těla, touha očí, namyšlenost života – nic z toho není z Otce, vše je to ze světa. 17Svět pomíjí tak jako jeho touhy, ale kdo plní Boží vůli, trvá navěky.“
Když čteme v Genesis 1:3 jak Bůh oddělil světlo od tmy, tak z toho můžeme odvodit duchovní princip, který najdeme ve 2. Korintským 6:14 „Nespřahejte se s nevěřícími. Jaký může být spolek spravedlnosti s nepravostí? Jaký může mít vztah světlo s temnotou?“
Tak jako Bůh nechtěl, aby se dávnověký Izrael spojoval, ženil a vdával s okolními národy, tak to samé očekává od nás. Jasně jim a nám říká. Nespojujte se s okolními národy, když to uděláte, oni odvrátí vaše srdce ode mne. Bůh nikdy neřekl, spojte se s nimi a obraťte jejich srdce ke mně. Poegyptštěný a pobabylonštěný Izraelita je pro Pána Boha nepoužitelný.
Co na to říká EGW?
EGW, Události doby konce, str. 45: „Pán nás učinil ochránci Jeho Zákona.“
Máme hlásat, že Bůh má svatý Zákon, který je nutno dodržovat, protože tento Zákon je měřítkem Božího soudu. Ďábel má spoustu kazatelů i v křesťanských církvích, kteří hlásají, že Zákon není důležitý, protože jsme pod Boží milostí. Hlásají, že Zákon byl ukřižován s Kristem na kříži a ti, kteří Zákon zdůrazňují, jsou farizeové a zákoníci. Ale Bůh má svůj lid na této zemi, který říká, že to není pravda. Říká, že Boží Zákon je věčně platný. A taky říká, že když přestupujeme Boží Zákon tak jsme ztraceni. Ano Zákon dodržujeme skrze moc Ježíše Krista, protože jenom obrácené srdce člověka dokáže dodržovat Boží přikázání. Je to stejný Zákon, který dodržují nepadlí andělé a obyvatelé nepadlých světů. Pán nám svěřil svaté a věčné pravdy, které máme předat jiným, abychom je varovali a povzbuzovali, aby se obrátili.
EGW, Události doby konce, str. 45: „Adventisté sedmého dne byli Bohem vyvoleni, jako zvláštní lid oddělený od světa.“
Je úplně jedno, jestli se tato výpověď někomu líbí, nebo ne. Z textu vyplývá jasně, že jsou dvě skupiny. My a oni. Ve Starém zákoně byl svět rozdělen na dvě skupiny. Izrael a ostatní. Až Pán Ježíš odloží roucho Velekněze a přijde jako Pán pánů a Král králů budou také jenom dvě skupiny. Je úzká cesta a široká cesta. Jsou spasení a ztracení. Věčný život, nebo věčná smrt. Pochopitelně Hospodin nemá zalíbení ve smrti hříšníka. Proto chce použít nás, abychom zachránili je. Ale abychom to mohli dělat efektivně, nemůžeme být jako oni.
EGW, Svědectví církvi sv. 9 str. 19: „Adventisté s. dne, jsou ve zvláštním smyslu ustanoveni za strážné a nositele světla tomuto světu. Jim je svěřena výstraha pro hynoucí svět. Jim září předivné světlo z Božího Slova. Jim je dáno dílo nejslavnostnější důležitosti, totiž zvěstování poselství prvního, druhého i třetího anděla. Není jiného díla, důležitějšího nad toto, proto také nesmějí dopustit, aby něco jiného zaujalo jejich mysl. Nejslavnostnější pravdy, jaké kdy byly smrtelníkům svěřeny, jsou dány nám, abychom je oznámili světu. Zvěstování těchto pravd má být naší prací. Svět musí být varován a Boží lid musí být věrný své povinnosti.“
A co děláme my? Trávíme čas ve světě. Chceme být jako Paris Hillton, Lady Gaga, Byonce Knolles atd. Ježíš za ně také zemřel, stejně jako za nás, ale oni očividně alespoň momentálně spolupracují s nepřítelem. Ale spousta našich mladých lidí je obdivuje, zatímco svět se řítí šílenou rychlostí do záhuby.
EGW, Svědectví církvi sv. 5 str. 455: „Bůh povolal v těchto dnech svoji církev stejným způsobem, jako povolal dávnověký Izrael, aby byla světlem světu. Poselství prvního, druhého a třetího anděla jsou tím mocným mečem pravdy, kterým oddělil svou církev od ostatních církví a od světa, aby ji uvedl do svatého společenství se sebou. Učinil ji strážcem svého Zákona a svěřil jí velké pravdy proroctví pro tuto dobu.“
Už se ve světě dějí takové věci, že někteří, obzvlášť mladí adventisté, jdou v pátek na párty a v sobotu do sboru. V neděli pak jdou do jiné církve, aby tam našli tzv. svatého ducha. Protože podle jejich názoru je sv. duch tam, kde je hodně hluku, hlasité hudby a tzv. projevů sv. ducha. A po nějaké době začínají obhajovat svatost neděle a odcházejí od nás.
Také už máme školy, kde se budoucí teologové učí, že Bůh nestvořil svět za doslovných šest dnů ale, že to byly pravděpodobně tisíce let a den je myšlen symbolicky. Učí teistickou evoluci. Papež Jan Pavel 2. prohlásil, že se přiklání k tomuto názoru.
EGW, Svědectví církvi sv. 5 str. 45: Poselství prvního, druhého a třetího anděla jsou tím mocným mečem pravdy, kterým oddělil svou církev od ostatních církví a od světa, aby ji uvedl do svatého společenství se sebou. Blízkost k Bohu automaticky vyžaduje oddělit se od jiných věcí.
1. List Janův 2:15-16 „15Nemilujte svět ani to, co je v něm. Kdo má v lásce tento svět, nemá v sobě lásku k Otci. 16Svět je samá touha těla, touha očí, namyšlenost života – nic z toho není z Otce, vše je to ze světa. Svět pomíjí tak jako jeho touhy, ale kdo plní Boží vůli, trvá navěky.“
EGW, Evangelizace str. 233: Povolal je, aby odhalili, zlo muže hříchu, toho bezbožníka a zatracence.
2. Tesalonickým 2:3-4 „3Nenechte se od nikoho žádným způsobem oklamat. Než ten den přijde, musí nastat odvrácení od Boha. Musí se objevit ten bezbožník a zatracenec, 4který se postaví na odpor a povýší se nadevšechno, čemu se říká Bůh a co se uctívá. Usadí se totiž v Božím chrámu a bude se vydávat za Boha!“
Jak můžeme odhalovat zlo toho bezbožníka a zatracence, když mnozí z nás by s ním jeli nejradši na dovolenou a měli s ním piknik.
Znamení doby 19. února 1894 odstavec 4:„Je to zpátečnická církev, která zmenšuje vzdálenost mezi sebou a papežstvím.“
Kdo si není jistý tím, že ten bezbožník a zatracenec je papežský systém, tak by si měl znovu prostudovat proroka Daniela 7, Zjevení Jana 13, 17 a 2. Tesalonickým.
Ukázal jsem se ti za účelem, abys odhaloval zlo toho bezbožníka a zatracence, Ukázal jsem se ti za účelem, abys byl světlem světa. Ukázal jsem se ti za účelem, abys byl požehnáním všem národům. Aby se to stalo, musíme brát vážně dobu, ve které žijeme. Správně interpretovat události, které se všude kolem nás dějí a hlavně oddělit se od světa.
Jsme Adventisté Sedmého Dne. EGW, Svědectví církvi sv. 1 str. 223 odstavec 1: „Bylo mi ukázáno, jakým způsobem dostaly ostatky Božího lidu své jméno. Viděla jsem dvě skupiny lidí. První skupina obsahovala velké církve takzvaných křesťanů. Tito šlapali po Božím Zákoně a skláněli se před papežskými ustanoveními. Světili první den týdne jako Hospodinovu sobotu. Druhá skupina počtem nepatrná, se kořila před velkým Zákonodárcem. Zachovávala čtvrté přikázání. Zvláštním a charakteristickým znamením jejich víry, bylo svěcení sedmého dne a očekávání příchodu našeho Pána z nebe.“
Už naše samotné jméno je kázáním a výčitkou padlému protestantizmu, který se čím dál více paktuje s papežstvím. Už naše jméno je vyzváním k tomu abychom se oddělili.
EGW, Svědectví církvi sv. 1 str. 223 odst. 3: “Žádný jiný název by pro nás nebyl tak vhodný jako tento, shodující se úplně s naším vyznáním a označující nás za zvláštní lid. Název Adventista sedmého dne, je vážnou a stálou výčitkou pro protestantský svět. Zdůrazňuje totiž rozdíl mezi ctiteli pravého Boha a mezi těmi, kteří se klanějí šelmě a přijímají její znamení.“
Kdo tomu nerozumí a nechápe ani ostatní tzv. sloupy naší víry, jako je např. učení o Svatyni, stav mrtvých, druhý příchod Ježíše Krista atd. tak je jenom někdo, kdo nepracuje v sobotu. Ale to není adventismus.
EGW, Svědectví církvi sv. 1 str. 224: „Název Adventista sedmého dne označuje naši víru a zaujme hloubavou mysl. Jako střela z Božího toulce zasáhne přestupníky Božího zákona, vzbudí pokání a víru v našeho Pána Ježíše Krista.“
EGW, Medical ministry str. 49 odst. 4: „Kristus byl adventista sedmého dne svou službou, svým učením a svým životem.“
Rozumíme teď více tomu, co to znamená být adventista sedmého dne?
Přátelé, Bůh je Bohem záměru, účelu a má cíl. Chce po nás, abychom byli světlem světu, který ani neví, že se velice rychle blíží jeho konec. I když čím dál tím více lidí tuší, že se děje něco mimořádného. Ať nám v tom Hospodin pomůže. Amen.
