Díl 2. Ostatek ve Starém a Novém zákoně

Tajemství Bible – Ladislav Hodač

Boží ostatek v Bibli.

I. Úvod

Koncept ostatku pozorujeme v celé Bibli a je vyjádřen v mnoha obrazech a specifických pojmech. Základní myšlenkou tohoto konceptu je otázka, co se děje v situaci, kdy je ohrožen život a je možnost totálního zničení. Při konfrontaci s přírodním nebo vojenským nebezpečím je člověk postaven před otázku přežití. Zůstane někdo naživu po tom, co se katastrofa přežene, nebo zahynou všichni? V Bibli je tento koncept teologicky použit jako nepostradatelný element v dějinách spásy. V konfliktu mezi Bohem a silami zla se nepříteli nikdy nepodaří vyhladit zcela Boží lid, protože Bůh z nich vždy zachrání ostatek, aby mohl pokračovat ve svých Božských záměrech. To je základní myšlenka ostatku.

II. Boží ostatek ve Starém zákoně.

Starozákonní terminologie rozlišuje tři typy ostatku. První se nazývá historický ostatek. Ten popisuje skupinu jednotlivců, kteří přežili událost ohrožující jejich život. Je to událost takového rozměru, že by mohla být zničena celá skupina nebo národ. Druhý ostatek by se dal nazvat věrným ostatkem. Na rozdíl od historického ostatku se tento odlišuje svojí vírou a věrností Pánu. Takový ostatek Bůh používá k tomu, aby naplnil svůj věčný plán v dějinách. Třetím typem je eschatologický ostatek. Ten tvoří ti, kteří projdou očišťujícím soudem a apokalyptickými ranami v době konce, zvítězí v Den Hospodinův a obdrží věčné království. Budeme teď studovat více do hloubky tyto tři koncepty ostatku ve Starém zákoně.

A. Historický ostatek.

Jedním z prvních míst, kde je v Bibli zmínka o ostatku jako o historické entitě, je v příběhu o Josefovi. Když vrcholí drama tohoto příběhu, Josef se rozhoduje, že zjeví svým bratrům svoji totožnost, a také dosvědčuje svoji hlubokou víru v Boha a Jeho předvídavou starost o jejich život. Ano, prodali ho do Egypta. Ale byl to sám Bůh, který ho poslal do Egypta, aby zachoval ostatek na Zemi:

^BKR Genesis 45:7 „Poslal mne, pravím, Bůh před vámi, pro zachování vás ostatků na zemi, a pro zachování životů vašich vysvobozením velikým.“

Téma ostatku a jeho záchrany jsou v tomto textu biblickým pisatelem spojeny. Je zde zdůrazněna Boží mocná intervence ve prospěch svého lidu. Nebezpečí, které je ohrožovalo, bylo tak závažné, že by je všechny mohlo zničit. Bůh je ale před touto univerzální katastrofou zachránil. Záchrana Jákobovy rodiny je přirovnána k přežití malé skupiny, která jenom zázrakem unikne zkáze a stává se z ní ostatek, jenž je nositelem naděje pro budoucí existenci. Neříká se zde nic o víře a věrnosti k Pánu ze strany Josefových bratrů. Tento fakt naznačuje, že zde máme co dočinění s historickým znázorněním ostatku, který se skládá z jednotlivců, jež unikli z život ohrožující situace.

V prorockých knihách je koncept ostatku běžný. Prorok Ámos oznamuje pád severního království, když říká:

^BKR Amos 5:3 „Nebo takto praví Panovník Hospodin: Ve městě, z kteréhož vycházelo tisíc, zůstane sto, v tom pak, z kteréhož vycházelo sto, zůstane deset domu Izraelskému.“

Tento ostatek není důležitý a nemá sílu porazit nepřítele. Podobná myšlenka je vyjádřena:

Amos 6:9-10 ⁹ „Zbude-li pak deset mužů v jednom domě, i ti zemřou.  ¹⁰ Někoho vezme jeho strýc, spalovač mrtvol, aby vynesl kosti z domu, a zeptá se toho, kdo se skryl v odlehlém koutě domu: „Je tu ještě někdo s tebou?“ On odpoví: „Už nikdo.“ A dodá: „Tiše! Jen nepřipomínat jméno Hospodinovo.“

Vidíme, že jenom jediný člověk přežil útok nepřítele a je tak zastrašený, že se bojí vyslovit jméno Pána Boha. Z toho důvodu se na něj Bůh rozhněvá. Tento jediný přeživší ostatek je, jako by byl mrtvý. Není nositelem žádné budoucnosti a naděje. Prorok Ámos ponechává otevřenou možnost ostatku, který je zanechán v domě, ovšem zdůrazňuje beznadějnost a neefektivitu tohoto ostatku. Zatímco ostatek u proroka Ámose se skládá z těch, kteří zůstávají ve své zemi, u proroka Micheáše jsou historickým ostatkem ti, kteří přežili zkázu a kteří zůstali naživu mezi národy.

Micheáš 5:6-7  ⁶ „I bude pozůstatek Jákoba uprostřed mnoha národů jako rosa od Hospodina, jako vláha pro bylinu, která neskládá naději v člověka, nečeká na syny lidské.  ⁷ Pozůstatek Jákoba bude mezi pronárody, uprostřed mnoha národů, jako lev mezi zvířaty divočiny, jak lvíče ve stádech ovcí: přežene-li se, rozšlape je, rozsápe a nikdo mu nic nevyrve.“

Historický ostatek má potenciál, aby se stal požehnáním národům a dokonce by nad nimi mohl vládnout. V Izaiáši 46:3-4 jsou Židé, kteří přežili útok Babyloňanů a byli odvlečeni do exilu, identifikováni jako historický ostatek.

Izaiáš 46:3-4 ³ „Slyšte mě, dome Jákobův, všichni, kdo pozůstali domu Izraelovu, vy, které hýčkám od lůna matky, vy, které od narození nosím v náručí: ⁴ Až do stáří, až do šedin já sám, to já vás podpořím; já jsem vás učinil a já vás nosím, já vás podpořím a zachráním.“

U Jeremiáše se ostatek skládá z těch, kteří opustili zemi, a i z těch, kteří byli odvlečeni do zajetí. Nebezpečí likvidace ohrožuje i ty, kteří zůstali v zemi.

Jeremiáš 6:9 „Takto praví Hospodin zástupů: Jistě paběrovati budou jako vinný kmen ostatek Izraele, říkajíce: Sahej rukou svou jako ten, kterýž víno sbírá do putny.“

Zkušenost těch, kteří byli vzati do zajetí, je tak bolestná, že by byli raději mrtví.

^BKR Jeremiáš 8:3 „A kamkoli zaženu tu hrstku (- ostatek) pozůstalých z toho zlého pokolení, tam všude budou chtít raději zemřít, než aby žili, praví Hospodin zástupů.“

Zde můžeme vidět totální ohrožení existence vzpurného ostatku, který byl ponechán v zemi, i těch, kteří odešli do Egypta.

Jeremiáš 24:8–10 ⁸ „Ale jako se špatnými fíky, které jsou tak špatné, že se nedají jíst, praví Hospodin, právě tak naložím se Sidkijášem, králem judským, a jeho velmoži, i pozůstatkem jeruzalémského lidu, s těmi, kdo zůstali v této zemi, i s těmi, kdo bydlí v zemi egyptské. ⁹ Učiním je obrazem hrůzy a zla pro všechna království země, potupou a pořekadlem, předmětem výsměchu a zlořečením na všech místech, kam je vyženu.  ¹⁰ Pošlu na ně meč, hlad a mor, dokud nebudou do posledního vyhubeni ze země, kterou jsem dal jim a jejich otcům.“

V knize Ezechiel se ostatek skládá z přeživších, kteří byli zanecháni v Jeruzalémě po prvním útoku Babyloňanů. Jejich životy jim byly garantovány, jenom pokud byli loajální smlouvě, kterou uzavřeli s Babylonem.

Jeremiáš 17:12–14 ¹² „Trůne slávy, od počátku vyvýšený, místo naší svatyně,  ¹³ naděje Izraele, Hospodine, všichni, kdo tě opouštějí, propadnou hanbě. Ti, kdo se ode mne odvracejí, jsou zapsáni v zemi stínů, protože opustili zdroj živých vod, Hospodina. ¹⁴ Uzdrav mě, Hospodine, a budu zdráv, spas mě a budu spasen, neboť ty jsi můj chvalozpěv.“

Kvůli jejich hříchům se Bůh rozhodl zničit jejich město a rozprášit je mezi národy.

Jeremiáš 5:10-11 ¹⁰ „Vystupte na jeho zdi a ničte, ale ne docela, odstraňte jeho výhonky, protože nepatří Hospodinu.  ¹¹ Věrolomně se vůči mně zachoval dům izraelský i dům judský, je výrok Hospodinův.“

Zlý historický ostatek bude vzat do zajetí Babylonu, aby bylo vidět, že Bůh je spravedlivý a trestá svůj lid.

Ezechiel 14:21–15:1  ²¹ Toto praví Panovník Hospodin: „I když pošlu na Jeruzalém tyto své čtyři přísné soudy: meč, hlad, dravou zvěř a mor, abych z něho vymýtil lidi i dobytek, ²² hle, zbude v něm hrstka synů a dcer, kteří vyváznou; budou vyvedeni a vyjdou k vám. Uvidíte jejich cestu a jejich skutky a najdete útěchu po zlu, které jsem uvedl na Jeruzalém, po tom všem, co jsem na něj uvedl.  ²³ Oni vás potěší, až uvidíte jejich cestu a jejich skutky, a poznáte, že jsem nedělal zbytečně nic z toho, co jsem v něm vykonal, je výrok Panovníka Hospodina.“ … 15:1 I stalo se ke mně slovo Hospodinovo:

Po exilu je Izrael identifikován v knihách Ezdráš a Nehemiáš jako ti, kteří přijali pozvání vrátit se do Jeruzaléma a znovu postavit chrám i město. Jsou identifikování jako „ostatek židů, kteří přežili exil“, nebo jako ti „kteří přežili exil a jsou zpět v provincii“.

Nehemiáš 1:2-3 ² „přišel Chananí, jeden z mých bratrů, s muži z Judska. Zeptal jsem se jich na Judejce, na ty zbylé, kteří ušli zajetí, a na Jeruzalém.  ³ Řekli mi: „Ti zbylí, kteří zůstali tam v té krajině a nebyli zajati, jsou vystaveni veliké zlobě a potupě. Jeruzalémské hradby jsou pobořeny a brány zničeny ohněm.“

Tento ostatek byl Bohem zachráněn nezávisle na jejich zlých skutcích.

Ezdráš 9:13 „Po tom všem, co na nás přišlo pro naše zlé skutky a pro naši velikou vinu, jsi nás ty, Bože náš, nepotrestal za naše nepravosti, jak jsme zasloužili, ale dal jsi nám takto vyváznout.“

Historický ostatek je ten, který přežije život ohrožující situaci, která by znamenala konec celého národa. Ve většině případů byl zanechaný ostatek bezvýznamný, ale byl nositelem Božího zaslíbení a nadějí pro zachování národa. Důraz v těchto textech leží na skutečnosti, že skupina lidí přežila katastrofu a neřeší se jejich duchovní kvality a věrnost k Bohu. Proto je nazýváme historickým ostatkem. Je důležité vidět, že záchrana tohoto ostatku nebyla podmíněna, nebo založena na dobrotě jejich členů, ale na Boží milostivé lásce. Jeho plán pro lidskou rasu nebyl zmařen hříchy a vzpourou Jeho lidu, protože On byl ochoten zachránit ostatek, skrze který budou Jeho plány naplněny. Tolik tedy k historickému ostatku.

B. Věrný ostatek.

První výslovný biblický odkaz na věrný ostatek je zaznamenán v Genesis 7:23 „Zůstal jen Noe a ti, kdo s ním byli v arše.“ Tento zbytek je označen jako věrný, protože Noe je popisován jako „spravedlivý člověk bez viny mezi lidmi své doby a chodil s Bohem“ Genesis 6:9 Bůh mu pak řekl: „Vejdi s celou svou domácností do archy. Viděl jsem totiž, že jsi přede mnou v tomto pokolení jediný spravedlivý“ Genesis 7:1. V době, kdy byla rozšířena všeobecná bezbožnost, se Noe jako jediný postavil a byl loajální Pánu. A Bůh pak skrze něho zachránil lidskou rasu před úplným zničením.

V době proroka Eliáše dosáhlo odpadnutí národních rozměrů a prorok dospěl k závěru, že byl jediným, který zůstal loajální vůči Pánu:

1. Královská 19:14 „Izraelité odmítli tvoji smlouvu, zbořili tvé oltáře a zabili tvoje proroky mečem. Zůstal jsem jen já, a teď se mě také pokoušejí zabít.“

Eliáš se obával, že žádný věrný zbytek nepřežije útoky Achaba a Jezábel proti nim, a proto Pán nebude mít nikoho, kdo by ho zastupoval mezi svým lidem. Byl velmi znepokojen osudem věrného Božího ostatku, a proto mu Bůh řekl: 1. Královská 19:18 „Ponechám si v Izraeli sedm tisíc mužů – všechny, kdo neklekali před Baalem a nelíbali ho.“ Prorok neznal počet věrného ostatku chráněného Pánem a ne lidskou mocí.

Podle Izaiáše měl Pán přinést zkázu na zemi a zanechat malý počet přeživších, kteří by jinak byli zničeni. Po tomto slovu soudu následovalo zaslíbení spásy pro velmi malý věrný ostatek:

Izaiáš 6:13 „Ale jako dub, jako mocný strom zanechá pahýl, když je poražen, tak je svaté símě oním pahýlem.“ Pro věrné Pánu stále existuje budoucnost.

Jeremiáš identifikuje Boží věrný ostatek jako ty, kteří se vrátí z exilu a se kterými Pán uzavře novou smlouvu.

Jeremiáš 31:7.31 ⁷„Hospodin zachránil svůj lid, zachránil pozůstatek Izraele! ³¹ Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy s domem Izraele a s domem Judy uzavřu novou smlouvu.“

Jeremiáš 23:3 „Sám Bůh shromáždí svůj lid, svůj zbytek z národů a přivede je zpět do země.“

Je zajímavé si povšimnout, že bylo Božím plánem přetvořit historický ostatek ve věrný ostatek. To se mělo stát díky očišťujícímu procesu.

Izaiáš 4:2–4 ² „V ten den bude Hospodinův výhonek nádherný a slavný a plod země bude chloubou a ozdobou pro ty z Izraele, kteří vyváznou.  ³ Kdo zůstane na Siónu, kdo bude ponechán v Jeruzalémě, bude tehdy nazýván svatým, totiž každý, kdo je zapsán k životu v Jeruzalémě.  ⁴ Pán tehdy duchem soudu a duchem ohně smyje špínu sionských dcer a umyje Jeruzalém od krve.“

Tento očistný akt je nutný, protože historický ostatek je tvořen věrnými i nevěrnými Izraelity:

Ezechiel 11:17–21 ¹⁷ „Proto řekni: Tak praví Panovník Hospodin – Shromáždím vás z národů a posbírám vás ze zemí, do nichž jste byli rozptýleni, a dám vám izraelskou zemi.  ¹⁸ Až tam přijdou, odstraní odtud všechny ohavnosti a nechutnosti.  ¹⁹ Dám jim jedno srdce a do nitra jim vložím nového ducha. Vezmu jim z těla srdce z kamene a dám jim srdce z masa,  ²⁰ aby se řídili mými pravidly, dodržovali mé zákony a jednali podle nich. Tehdy budou mým lidem a já budu jejich Bohem.  ²¹ Ale těm, jejichž srdce tíhne k ohavnostem a nechutnostem, takovým obrátím jejich cesty na hlavy, praví Panovník Hospodin.“

Souvislost tohoto textu objasňuje, že Bůh rozptýlil ostatek mezi národy, ale neopustil je      (11:16). Šel s nimi tzv. do vyhnanství. Soud se proměňuje ve slib spasení: Pán shromáždí ostatek a přivede je zpět do země. Oznamuje se duchovní obnova ostatku, která má za následek přeměnu jejich srdce prostřednictvím Boží moci. Budou bezpodmínečně oddáni Pánu, bude uzavřena nová smlouva a Bůh bude jejich Bůh a oni budou Jeho lidem. Tato pasáž však ukazuje, že někteří členové historického ostatku nebudou ochotni vstoupit do nového smluvního vztahu s Bohem a budou i nadále praktikovat modlářství. Tato skupina bude nakonec z Božího ostatku odstraněna a historický ostatek se stane věrným ostatkem.

Věrný ostatek tvoří ti, kteří i v okolnostech ohrožující život zůstávají věrní a oddaní Pánu a důvěřují Jeho spásné moci. Existuje tedy významný rozdíl mezi věrným a historickým ostatkem v tom smyslu, že dějiny jsou tvořeny věrným a nevěrným Božím lidem. Božím plánem bylo a je i dnes očistit Jeho ostatek tím, že budou odděleni bezbožní a zkažení lidé od věrných.

C. Eschatologický ostatek.

Starý zákon často oznamuje příchod doby, kdy bude Boží vládnutí univerzální a Jeho lid bude žít v míru na této zemi. Než se to ale stane, Bůh způsobí proces očištění mezi ostatkem doby konce. Prozkoumejme několik dalších textů:

Zachariáš 13:8-9 ⁸ „V celé zemi, praví Hospodin, budou dvě třetiny vyhlazeny a pomřou, takže v ní zůstane jen třetina.  ⁹ I tu třetinu ale zavedu do ohně. Přetavím je, jako se taví stříbro, protříbím je, jako se tříbí zlato. Budou vzývat mé jméno a já je vyslyším. Řeknu: „To je můj lid!“ a oni odpoví: „Náš Bůh je Hospodin!“

Když prorok Sofoniáš popisuje budoucnost Jeruzaléma, tak říká: „Proto mě čekejte, praví Hospodin, v den, kdy povstanu, abych svědčil! Toto je můj soud: Posbírám národy, shromáždím království a vyliji na ně svou prchlivost, všechnu svou rozpálenou zlost. Ano! Žár mé žárlivosti pohltí celou zemi!“ Sofoniáš 3:8

Bude to v této situaci, kdy Bůh bude jednat mocně ve prospěch svého ostatku:

Sofoniáš 3:9–13 ⁹ „Tehdy dám národům čisté rty, aby všichni vzývali jméno Hospodin a společně mu sloužili.  ¹⁰ Ti, kdo mě uctívají za habešskými řekami, můj rozptýlený lid, ti mi přinesou mé oběti.  ¹1 V ten den už se nebudete muset stydět za všechny své vzpoury proti mně. Tehdy z vašeho středu odstraním ty vaše pyšné chvastouny. Už nikdy nebudete namyšlení na hoře mé svatosti.  ¹² Ponechám ve vašem středu pokorný a ponížený lid – ty, kteří v Hospodinově jménu nacházejí své bezpečí.  ¹³ Pozůstatek Izraele už nebude jednat zle, nebudou mluvit lež, lstivý jazyk se u nich nenajde. Budou se pást a odpočívat v bezpečí a nikdo už je nezděsí.“

Po Božím eschatologickém soudu proti Jeruzalému zachová ostatek, jenž pošle k národům, které ještě neslyšely o Boží slávě.

Izaiáš 66:19-20 ¹⁹ „Vložím na ně znamení a ty, kteří vyváznou, pošlu mezi národy – do Taršiše, Libye a Lydie, k těm slavným lučištníkům, do Tubalu a Řecka, ke vzdáleným ostrovům, kde o mně ještě nikdy neslyšeli a moji slávu nikdy neviděli. Budou zvěstovat mou slávu mezi národy!  ²⁰ Na koních, vozech a povozech, na mezcích a velbloudech pak přivedou všechny vaše bratry ze všech národů jako dar Hospodinu na moji svatou horu do Jeruzaléma, praví Hospodin. Přivedou je tak, jako když synové Izraele přinášejí svůj dar do Hospodinova domu v čistých nádobách.“

Očištěný historický a věrný ostatek se stal poslem spásy národům. Prorok Zachariáš oznamuje, že ostatky z neizraelských národů se spojí s věrnými ostatky Izraele.

Zachariáš 14:16 „Všichni, kdo pozůstanou ze všech těch národů, které přitáhly proti Jeruzalému, pak budou každoročně putovat, aby se klaněli Králi, Hospodinu zástupů, a slavili Svátek stánků.“

Text dále oznamuje Boží soud proti národům, které se nepřipojí k Božímu věrnému ostatku.

Zachariáš 14:17–19 ¹⁷ „Pokud některý lid země nepůjde do Jeruzaléma klanět se Králi, Hospodinu zástupů, nedostane se jim déšť.  ¹⁸  A když se na tu pouť nevydá lid Egypta, nebude pršet ani na ně. Takovou ranou Hospodin raní národy, které by neputovaly slavit Svátek stánků.  ¹⁹ Takový bude trest Egypta a trest všech národů, které by neputovaly slavit Svátek stánků.“

Eschatologický ostatek, tedy ostatek v době konce, je tvořen očištěným historickým ostatkem, který zůstal věrný Pánu v průběhu Božích konečných soudů vůči národům, ale také zahrnuje zbytek národů, které se rozhodly sloužit Pánu. To je důležitá myšlenka, protože to znamená, že Boží ostatek zahrnoval lidi, kteří původně nebyli členy izraelského historického a věrného ostatku.

III. Boží ostatek v Novém zákoně.

V Novém zákoně je použití pojmu ostatek omezené, ale koncept je vyjádřen použitím různých obrazů. Dobrým příkladem je kázání Jana Křtitele a jeho výzva k pokání. Rozhodně zareagoval proti myšlence saduceů a farizeů, že jenom oni byli legitimními syny Abrahama. Jan je odhalil a označil skutečné Abrahamovy syny jako „ty, kteří produkují ovoce v souladu s pokáním.“

Matouš 3:7-10  ⁷ „Když ale uviděl, že se k němu přichází pokřtít mnoho farizeů a saduceů, řekl jim: ‚Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, jak utéct před přicházejícím hněvem?  ⁸ Začněte nést ovoce odpovídající vašemu pokání.  ⁹ A nemyslete, že si můžete říkat: ‚Máme otce Abrahama.‘ Říkám vám, že Bůh je schopen Abrahamovi vzbudit potomky z tohoto kamení!  ¹⁰ Sekera je už napřažena ke kořeni stromů. Každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a vhozen do ohně.“

Z toho vyplývá, že v Izraeli byl skutečný věrný Izrael, tedy ostatek loajální vůči Pánu. Jan Křtitel zašel ještě dále, když oznámil, že nastal čas, kdy Bůh oddělí věrné od nevěrných z Jeho lidu: „Sekera je již u kořene stromů a každý strom, který neprodukuje dobré ovoce, bude poražen a vhozen do ohně “ (3:10). Jan Křtitel svým působením shromažďoval Bohu věrný ostatek, který se vyznačoval duchem pokory.

Ježíš během svého pozemského působení také shromažďoval Boží ostatek z lidu Izraele. Ti, kteří měli být součástí Božího království, byli požádáni, aby činili pokání a věřili v to, co učil, tedy Božímu evangeliu.

Marek 1:15 „Čas se naplnil – Boží království je blízko. Čiňte pokání a věřte evangeliu!“

Ne každý Izraelita byl automaticky členem Božího království; každý se musel rozhodnut pro, nebo proti Ježíši. Tuto skupinu věřících bychom mohli označit jako věrný ostatek, ale faktem je, že ti, kdo poslouchali Ježíše a připojili se k němu, nebyli všichni věrní následovníci. Pouze eschatologický ostatek, tedy ostatek doby konce bude skutečně věrný Jemu a Jeho poselství a bude jasně identifikován procesem tříbení, tedy eschatologickým proséváním. V té době majitel pole řekne svým služebníkům:

Matouš 13:30 „Nechte obojí růst spolu až do žně. V čas žně řeknu žencům: Vytrhejte nejdříve koukol a svažte do snopků ke spálení. Pšenici ale shromážděte do mé obilnice.‘“

Faktem je, že ostatek, který shromažďoval Ježíš, byl historický; skládal se z věrných i nevěrných následovníků. Pouze na konci lidských dějin bude ostatek definitivně oddělen.

Pavel označuje Židy, kteří věřili v Krista, jako ostatek. Římanům 9:27 „Izaiáš pak volá ohledně Izraele: „I kdyby synů Izraele bylo jak písku v moři, jen zbytek z nich se zachrání.“

Římanům 11:5  „Stejně tak i nyní zůstal zbytek vyvolených milostí.“

Pavel pak dále rozvíjí ostré rozlišení mezi Izraelem podle těla a podle zaslíbení:

Římanům 9:8  „To znamená, že Božími dětmi nejsou děti těla, ale za símě se počítají děti zaslíbení.“

Děti zaslíbení jsou členy duchovního, věrného Izraele, který není omezen na fyzickou linii.

Římanům 9:6-7 ⁶ „Ale ne že by Boží slovo selhalo. Ne všichni z Izraele jsou totiž opravdu Izrael.  ⁷ Ne všichni jsou jeho dětmi jen proto, že jsou símě Abrahamovo.“

Nové společenství víry, tedy církve složené ze všech, kteří věří v Krista, zahrnuje pohany i Židy.

Římanům 10:9–12 ⁹ „Vyznáš-li svými ústy, že Ježíš je Pán, a uvěříš-li v srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen.  ¹⁰ Víra v srdci vede ke spravedlnosti, vyznání ústy pak vede ke spáse.  ¹¹ Vždyť Písmo říká: „Kdokoli v něj věří, se jistě nezklame.“  ¹² Mezi Židem a Řekem tedy není rozdíl: všichni mají téhož Pána, štědrého ke všem, kdo ho vzývají.“

Církev tedy byla tvořena ostatkem Izraelitů a pohanů, kteří vírou přijali Ježíše jako Spasitele a Pána.

IV. Závěr.

Existence věrného ostatku na planetě naznačuje, že Bůh je stále aktivní a velmi se podílí na lidských záležitostech. Neopustil lidskou rasu tím, že by ji ponechal na pospas silám zla, jejichž působení je vidět na celém světě čím dál více. Bůh přemáhá moci zla a dává vítězství svému lidu. V průběhu dějin lidstva si vždy uchovával pravý ostatek, který Mu byl a je za všech okolností věrný. Božím záměrem vždy bylo shromáždit historický ostatek, který by byl věrný, ale lidská slabost to vždy neumožnila. Skutečný věrný ostatek bude jasně viditelný v době konce poté, co Pán nechá historický ostatek projít procesem tříbení a očištění, které odděluje věrné od nevěrných. Oni se pak, společně s těmi, kteří přijali výzvu historického ostatku, aby se k nim připojili, stanou konečným eschatologickým ostatkem.

Je důležité si všimnout, že historický ostatek je vždy identifikovatelný. Ve Starém zákoně to bylo spojeno se Siónem a Jeruzalémem jako místem, kde Pán bydlel. V Novém zákoně to bylo úzce spojeno s Ježíšem a jeho poselstvím spásy. Pro lidi nebylo obtížné vědět, kdo jsou ti, kteří se postavili na Boží stranu.