Stvořitel vesmíru je obžalován
Tajemství Bible- Ladislav Hodač
První informace které máme o satanově vzpouře z pera EGW je, že z velké části vznikla z důvodu stvoření lidské rasy. Naše existence a satanova vzpoura jsou tedy neodmyslitelně spojeny dohromady.
E. G. W. Rané spisy, str. 145- 146: Satan byl kdysi váženým andělem v nebi, vedle Krista. Jeho tvář, stejně jako u ostatních andělů, byla mírná a vyjadřovala štěstí. Jeho čelo bylo vysoké a široké a vykazovalo velkou inteligenci. Jeho forma byla dokonalá; jeho vzezření ušlechtilé a majestátní. Ale když Bůh řekl svému Synu: „Stvořme člověka k našemu obrazu“, tak satan začal být žárlivý na Ježíše. Přál si, aby byl konzultován při plánech stvoření člověka a protože nebyl, jeho srdce se naplnilo závistí, žárlivostí a nenávistí.“
Nejmajestátnější stvořené bytosti se pod vedením Lucifera, neboli syna Jitřenky, postavili proti svému Stvořiteli. Lucifer, který byl po Bohu nejmocnější bytostí se stal pyšným kvůli své kráse, moudrosti, a pozici, na kterou ho Stvořitel dosadil. Ovšem to mu přestalo stačit.
R. H. 7. 9. 1897 E. G. W. napsala: Stěžoval si na zdánlivě špatné vedení nebeských věcí a naplnil myšlení andělů svojí nespokojeností…Semena odcizení byla zaseta. Pochybnosti byly prezentovány v nebeských nádvořích, jakoby pramenili z nespokojenosti andělů, ale ne ze satana… V tajných setkáních našeptával svou nelibost andělům… Jedno slovo zde a jiné zase jinde, a to otevřelo cestu pro dlouhý seznam různých domněnek. Neskutečně rafinovaně vyjadřoval pochybnosti. Když pak byl otázán, obviňoval ty, kterým si stěžoval. Za všechno obvinil ty, které předtím svými pochybnostmi ovlivňoval… Pán viděl, jak satan zneužívá moc, kterou mu dal a konfrontoval ho s pravdou a lží. Znovu a znovu během této hádky, byl satan skoro ochoten uznat, že Bůh má pravdu, a on se mýlí. Ale ti, kterým předtím našeptával svoje lži, ho nyní obviňovali, že je chce opustit. Co má dělat, podřídit se Bohu, anebo pokračovat ve své vzpouře?
Dále nás Duch prorocký v knize Dějiny vykoupení na str. 14 informuje: „Celý tento proces se postupně vyvíjel ke konečnému vyvrcholení krize mezi Bohem a satanem. Aby Bůh udržel na uzdě tuto palácovou vzpouru, tak svolal nebeské shromáždění pro všechny nebeské bytosti a vysvětlil jim, že jeho Syn mu byl od věčnosti ve všem roven. Syn byl stejně jako On, všudypřítomný a vševědoucí v moci a autoritě. Přestože byl Lucifer přesvědčen, že Bůh má pravdu a skoro se podřídil Kristu, tak mu jeho vzrůstající pýcha bránila podřídit se Kristu zcela. Také on svolal velké shromáždění andělů a popsal jim, jak nespravedlivé to od Boha je, že ho nepřipouští ke svým tajným poradám. Ukřivděně poukazoval na to, že Bůh dává Ježíši přednost před ním“
Dále se na str. 17- 18 dočteme: Všemohoucí Bůh by mohl okamžitě zničit tohoto podvodníka a vyloučit ho z nebes, ale to nebyl jeho plán. Dal vzbouřencům spravedlivou šanci, aby měřili svojí sílu a moc s Jeho Synem a loajálními anděly. V této bitvě si každý anděl musel zvolit stranu, na kterou se postaví a veřejně to prohlásit… Všechny nebeské bytosti byly shromážděny před Otcem a případ každého z nich byl rozhodnut. Satan nepokrytě vyjádřil svojí nespokojenost, že Kristus je vyzdvihován nad něho. Choval se pyšně a vyžadoval, že chce být roven Bohu a že ho Otec musí informovat ve svých poradách a on chce rozumět všemu, o čem se radí. Pak Satan pyšně poukázal na svoje sympatizanty. Byla to skoro polovina všech andělů a řekl: „Tito všichni jsou se mnou, chceš nás všechny vypovědět a způsobit prázdnotu v nebesích?“ Pak prohlásil, že je připraven odolávat autoritě Krista a bránit svoje místo v nebesích silou moci, silou proti síle.“
Podíváme se teď na první zprávu o této vzpouře v Písmu.
Izaiáš 14: 13– 14 13 říkával sis přece v srdci: „ vyšplhám se až k nebi, nad Boží hvězdy svůj trůn vyvýším, nahoře setkávání se usadím, na svazích severních; 14 vyšplhám se až do oblačných výšin, budu se rovnat s Nejvyšším.
E. G. W. potvrzuje, že Lucifer měl svůj trůn.
Ms. 78- 1905, 7BC 973.8 Držel vysoký úřad v nebi a vlastnil trůn zářící světlem.
Ve Zjevení 12: 7– 9 se dočteme: 7 V nebi nastal boj: Michael a jeho andělé bojovali s drakem. A drak bojoval, i jeho andělé, 8 ale nic nezmohli. Na nebi už se pro ně nenašlo místo 9 a ten veliký drak – ten dávný had, zvaný ďábel a satan, který svádí celý svět – byl svržen. Byl svržen na zem a jeho andělé byli svrženi s ním.
To co se stalo krátce potom, je velmi, důležité, protože to odhaluje pravý charakter Lucifera a Krista.
Rané spisy, str. 146: Potom co satanu a jeho následovníkům byl zabráněn přístup do nebes a on poznal, že navždy ztratit svoji čistotu a slávu, tak toho litoval a chtěl být dosazen zpět do nebes. Byl ochoten vrátit se na své původní místo, nebo na jakoukoliv jinou pozici, která by mu byla přidělena. Ale nebesa nemohla být vystavena tomuto nebezpečí. Nebesa by mohla být zničena, kdyby se vrátil, protože hřích vznikl v něm a semena vzpoury byla v jeho nitru. On i jeho následovníci plakali a úpěnlivě prosili, aby byli vzati zpět do Boží přízně.
Zde vidíme satana, jak lituje a pláče a prosí Boha o milost. To by přece mohlo Bohu stačit, aby mu dal novou šanci.
Dějiny vykoupení, str. 25- 27: Satan se třásl, když se díval na to, co způsobil… Kde se nachází? Není to všechno jen strašný sen? Je vyloučen z nebes? …Ztráta všech jeho privilegií, které měl v nebesích byla příliš strašná, než aby jí mohl unést. Přál si to všechno získat zpátky… Jeho mocná postava se otřásla, jakoby zachvácena bouří. Jeden anděl z nebes ho míjel. On ho zavolal a prosil o rozhovor s Kristem. To mu bylo umožněno. Pak vyjádřil Božímu Synu, že lituje svojí vzpoury a přál si, aby znovu získal Boží přízeň. Byl ochoten znovu zaujmout místo, které mu Bůh předtím přidělil a byl ochoten se podřídit jeho moudrým příkazům. Kristus plakal nad satanovým trápením, ale řekl mu… že… semena vzpoury byla pořád v něm… Když byl satan plně přesvědčen, že už pro něj není žádná možnost, aby ho Bůh přijal, tak se jeho zloba a zášť projevily s plamennou nenávistí.
Jaká to byla dramatická ukázka rozdílu mezi vnějším pokáním, které dokonce provázelo pláč a kapitulací srdce skrze víru, že Bůh ví všechno líp. Satan litoval, protože ztratil svá privilegia a svojí budoucnost, ale ukázal, že jeho duch se nezměnil, když vyjádřil svoji nenávist proti Bohu. Kdyby satan opravdu litoval, tak by uznal, že jeho duch je sobecký, zaměřený jenom na sebe a že je v naprostém protikladu Kristova charakteru, který se zaměřuje sloužit druhým.
Pozornost se obrací na planetu Zemi
Proč se satan zaměřil na to, aby svedl Adama a Evu ke hříchu? Dějiny vykoupení, str. 27 „Kdyby … Bůh umožnil nějakou cestu, aby jim mohlo být odpuštěno… tak by i jemu a všem padlým andělům, kdyby byl Bůh spravedlivý, muselo být také umožněno znovu dosáhnout Boží milosti“.
Nesmíme zapomenout, že satanova touha vrátit se do nebes je důležitým klíčem k pochopení velkého sporu dobra a zla. Se zlobou a záští očekával stvoření Adama a Evy a plánoval jejich svedení. Chtěl mít podíl na milosti, kterou jim Bůh, jako hříšníkům přiřkne, a tím by se i on mohl dostat zpět do nebes. Nyní se drama boje mezi silami dobra a zla odehrává na Zemi a my musíme chápat o čem tento spor vlastně je. Způsob jakým Bůh řeší problém hříchu je velmi komplexní. Nejde jen o spásu lidí. Aby mohlo do budoucnosti být zaručeno bezpečí celého stvoření, musí Bůh poskytnout vše vysvětlující odpověď, která řeší příčiny i důsledky vzpoury.
E. G. W. Výchova, str. 190: Student … by měl z Bible pochopit velké centrální téma, totiž otázku za jakým účelem Bůh původně stvořil svět? Jak vznikl velký spor dobra a zla? A jakým způsobem Bůh zachrání svoje stvoření? Měl by pochopit povahu dvou principů, které mezi sebou bojují o nadvládu, a měl by se naučit vysledovat v záznamech historie lidstva a v proroctví, jak tyto dva principy proti sobě bojují. Měl by se naučit vidět, jak se tento spor odehrává v každé fázi lidské zkušenosti. A jak i on v každém rozhodnutí svého života odhaluje jeden, nebo druhý ze dvou antagonistických motivů a jak ať už chce, nebo ne, i on se zrovna v tomto okamžiku rozhoduje na které straně tohoto sporu se nachází.
V doslovném slova smyslu je Bůh již po více než 6000 let postaven před soud. Je konfrontován se satanovými obviněními a celý vesmír se dívá, jak bude toto drama ukončeno.
Římanům 3: 4 Naprosto ne! Ale ať je Bůh pravdivý a každý člověk lhář, jak je napsáno: abys byl shledán spravedlivým ve svých slovech a zvítězil, když tě soudí.
Satanova obvinění proti Bohu se nedají vyřešit jednoduše, protože on ví, že Bůh je spravedlivý. Vyhraje láska a spravedlnost, která je základem jeho Zákona a vlády, nebo vyhraje sobectví, sebe povyšování, pýcha a soupeření proti druhému.
Satan zná všechny naše hříchy, kterými nás pokoušel a prezentuje je, v pokud možno, v co nejpřehnanějším světle a říká: Svědectví pro církev 5., str. 474: „Chce Bůh mě a mé anděly odsoudit a vyhostit ze své přítomnosti? A na druhé straně odměnit ty, kteří se provinili stejnými hříchy jako já? To Pane, pokud jsi spravedlivý, nemůžeš učinit. Pak by tvůj trůn nebyl založen na spravedlnosti a soudu. Spravedlnost vyžaduje jejich odsouzení.
Patriarchové a proroci, str. 68- 69: Plán spasení má širší a hlubší dimenzi, než jenom spásu člověka. Kristus přišel na tuto Zemi ne jenom kvůli záchraně člověka, ale aby očistil Boží charakter před celým vesmírem… Kristova smrt nesloužila jenom ke spáse člověka, ale před celým vesmírem měla ospravedlnit Boha a jeho Syna v otázce jakým způsobem se vypořádali se satanovou vzpourou.
Jenom touto cestou mohou být satanovi nároky na znovupřijetí do nebes ukončeny.
Jakým způsobem Bůh očistí svůj charakter?
Výchova, str. 263: Kříž zjevuje naším otupělým smyslům bolest, kterou hřích od počátku způsobil Božímu srdci. Každé odchýlení se od toho co je správné, každý krutý čin, každá neschopnost lidstva dosáhnout ideálů, které jim přiřkl, mu způsobuje zármutek
Když měl Ježíš před očima svoji smrt, tak řekl: Jan 12: 31– 32 31Nyní se koná soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vyvržen ven. 32A já, až budu vyzdvižen od země, potáhnu všechny k sobě.“
Celý vesmír bude schopen vidět nejvyšší příklad kontrastu mezi Boží láskou a satanovou nenávistí. Když učedníci oznamovali Ježíši, že jsou schopni vyhánět démony, tak jim Ježíš řekl: Lukáš 10: 18 Viděl jsem, jak satan spadl z nebe jako blesk. Tento další pád satana byl mnohem důležitější, než jeho první pád, který je popsán ve Zjevení 12: 7- 9 7 V nebi nastal boj: Michael a jeho andělé bojovali s drakem. A drak bojoval, i jeho andělé, 8 ale nic nezmohli. Na nebi už se pro ně nenašlo místo 9 a ten veliký drak ten dávný had zvaný ďábel a satan byl svržen na zem a jeho andělé byli svrženi s ním.
Usmrcením Božího Syna ztratil satan věrohodnost a jeho obvinění proti Bohu a Kristu se ukázala nepravdivými. Když se křesťan přehnaně zaměří jenom na kříž, tak je evangelium neúplné. Ten pravý kříž pro křesťana není ten kříž, na kterém Kristus pořád visí. Pravý křesťanův kříž už je prázdný. Pravý kříž je symbolem z mrtvých vstalého Pána. Víra nás přivádí nejenom ke kříži, ale skrze kříž k živému Pánu, který má veškerou moc v nebesích i na zemi a proti kterému jsou všechny brány pekel bezmocné.
Židům 4: 14 Když máme tak úžasného velekněze – Božího Syna Ježíše, který vešel až do nebe – držme se pevně svého vyznání.
Židům 12: 2 Nespouštějme oči z Ježíše, původce a završitele naší víry, který pro radost, ležící před ním, nedbal na hanbu, podstoupil kříž a usedl po pravici Božího trůnu.
Mnozí lidé ale nechápou kříž správným způsobem.
E. G. W. Svědectví pro církev 6. str. 238,4: Ti, kteří díky inteligentnímu porozumění Písma pohlíží na kříž, ti, kteří skutečně věří v Ježíše, mají jistý základ pro svou víru. Mají tu víru, která funguje láskou a očišťuje duši od všech jejích dědičných a kultivovaných nedokonalostí.
Kristus teď žije a sedí na trůnu vesmíru po pravici nebeského Otce. Bez zmrtvýchvstání, by ukřižování bylo nesmyslným mučednictvím.
E. G. W. Touha věků, str. 761: Po smrti Božího Syna satan pochopil, že byl odhalen. Nepadlí andělé i celý vesmír měli možnost sledovat jeho jednání. Sám se projevil jako vrah. Prolil krev Božího Syna, a tím se připravil o náklonnost nebeských bytostí. Od té doby má omezenou působnost. I kdyby se sebevíc snažil, nemůže již před nebeskými anděly obviňovat Kristovy bratry z toho, že mají černá roucha poskvrněná hříchem. Poslední zbytky soucitu nebeských bytostí se satanem se rozplynuly. Satan však stále ještě nebyl zničen. Andělé ani tentokrát nepochopili, oč ve velkém sporu jde. Bylo třeba důkladně objasnit všechny zásady, které jsou v sázce. Satanovo bytí je i v zájmu člověka. Lidé i andělé musí zcela jasně poznat rozdíl mezi knížetem světla a vládcem tmy. Každý se musí rozhodnout, komu bude sloužit.
Poslední generace
V celé Bibli Bůh jasně a zřetelně naznačuje, že pro něj není nic důležitějšího, než aby očistil a obnovil svojí pověst a svoje jméno. A to je přesně to, co nám říká apoštol Jan ve Zjevení 7. Ježíš se nevrátí na tuto Zemi, dokud zde Bůh nebude mít lid, pro který není nic důležitějšího, než očistit Boží jméno. Jan viděl, jak čtyři andělé drží větry zkázy z určitého důvodu.
Zjevení 7: 2- 3 2 „ Spatřil jsem také jiného anděla, který vystupoval od východu slunce a měl pečetidlo živého Boha. Ten zavolal mocným hlasem na ty čtyři anděly, jimž bylo dáno, aby škodili zemi a moři: 3„Neškoďte zemi ani moři ani stromům, dokud neoznačíme služebníky našeho Boha na jejich čelech!“
Proč zadržuje Bůh tyto větry zkázy v posledních dnech lidských dějin? Očividně proto, že Boží lid na to ještě není připraven. Jako by říkal: Můj lid ještě nepochopil plný význam evangelia. Ještě není připraven vykonat svoji poslední úlohu. Ještě není připraven na zapečetění. Ještě nejsou připraveni, abych je použil v mém posledním poselství pro poslední generaci planety Země.
Ovšem Bůh touží po tom, aby mohl sjednotit a zapečetit svůj lid a mohl je použít k jasné demonstraci toho, co dokáže evangelium, což je Boží moc s padlým člověkem.
Římanům 1: 16– 17 16 Nestydím se za evangelium – vždyť je to Boží moc ke spasení každého, kdo věří, předně Žida, ale i Řeka.17 V něm se totiž zjevuje Boží spravedlnost z víry k víře, jak je psáno: „Spravedlivý pak bude žít z víry.“
Tam, kde se evangelium dotkne věřícího srdce, tak Boží moc odstraní všechny překážky, které stojí v cestě ke spáse člověka. Pavel to zažil sám na sobě. Ze Saula se stal apoštol Pavel. Člověk, který je skrze víru uschopněn žít spravedlivým životem, získá věčný život.Co může být pro člověka úžasnějšího, než mít na svém čele pečeť Nebeského Otce. Touto pečetí náš Nebeský Otec jakoby říkal: „Zde jsou lidé, kteří dovolili mému Svatému Duchu, aby je přeměnil k mému obrazu, odrážejí moji slávu, reprezentují mě způsobem, za který se nestydím.“
E. G. W. Maranatha, str. 200: Co je tou Boží pečetí, kvůli které satan tak zuří? Není to pečeť nebo znamení, které může být vidět, ale je to ukotvení v pravdě intelektuálně a duchovně tak, že s nimi nemůže být pohnuto. V okamžiku kdy bude Boží lid zapečetěn, přijde zkáza“
Toto se vztahuje na období, když andělé a celý nepadlý vesmír posuzují, jestli je Bůh spravedlivý ve svých soudech ohledně lidí, kteří mají být zapečetěni. Zapečetěni evangeliem milosti. Milosti, která je tak mocná, že překoná všechny zděděné a kultivované sklony k hříchu.
E. G. W. V nebeských místech, str.146: V důsledku Adamovy neposlušnosti je každý člověk bytostí přestupující zákon a prodaný pod hříchem. Pokud nebude činit pokání a nebude obrácen, je v otroctví zákona, slouží Satanovi, upadá do podvodů nepřítele a vydává svědectví proti Jehovovým přikázáním. Ale díky dokonalé poslušnosti požadavkům zákona je člověk ospravedlněn. Jedině skrze víru v Krista je taková poslušnost možná. Lidé mohou pochopit duchovnost zákona, mohou si uvědomit jeho moc jako detektoru hříchu, ale jsou bezmocní, aby odolali satanově moci a podvodům, pokud nepřijmou smíření, které jim poskytuje nápravná oběť Krista, který je naším Usmířením. Naším jediným usmířením s Bohem. Ti, kteří věří v Krista a poslouchají Jeho přikázání, nejsou pod otroctvím Božího zákona. Pro ty, kteří věří a poslouchají, není Jeho zákon zákonem otroctví, ale svobody. Každý, kdo věří v Krista, každý, kdo se spoléhá na udržovací moc vzkříšeného Spasitele, který utrpěl trest vynesený nad provinilcem, každý, kdo odolává pokušení a uprostřed zla kopíruje vzor daný v Kristově životě, se stane skrze víru v Kristovu smírnou oběť účastníkem božské přirozenosti, protože unikl zkaženosti, která je ve světě skrze chtíč. Každý, kdo vírou dodržuje Boží přikázání, dosáhne stavu bezhříšnosti, ve kterém žil Adam před svým přestoupením.
Aby satan zabránil tomuto zapečetění, nabízí několik svých, pro člověka velmi atraktivních verzí evangelia.
Jedna verze ve zkratce říká: Vyzvedneme zákon tak vysoko nad lidské možnosti, že ho žádný člověk nikdy nemůže dodržovat. Ale neboj se, ty Boží přikázání dodržovat nemusíš, protože to Ježíš udělal za tebe.
Jiná verze evangelia zase říká: „Nemůžeš dodržovat přikázání, protože ses narodil jako hříšník, žiješ s hříšnou přirozenosti, a proto vždycky budeš dělat chyby. Ale neboj se, to hlavní je, že budeš svých hříchů litovat, a to je vše, co od tebe Pán očekává. Bůh se přece dívá na Ježíšovy záznamy v soudních knihách a ne na tvoje.“
Další verze zase říká: „Ani se nepokoušej dodržovat přikázání, protože když to zkusíš, budeš farizej a zákoník. Nejdůležitější je přece mít vztah s Ježíšem.“
Samozřejmě, že rozpoznáváme některé polopravdy v těchto atraktivních klamech. Ale když ti někdo říká, že je buďto nedůležité, nebo nemožné být vítězem nad hříchem, tak si vzpomeň, že existuje někdo, kdo se jmenuje satan, který se snaží často velmi úspěšně znovu definovat a mást plán spasení. Apoštol Jan nazývá toto matení Babylonským vínem.
Zjevení 18: 2– 3 2 „Padla, padla ta veliká říše Babylon a stala se příbytkem démonů, doupětem všech nečistých duchů, doupětem všech nečistých ptáků, doupětem všech nečistých a ohavných šelem! 3 Z vína jejího vášnivého smilstva totiž pily všechny národy, králové země s ní smilnili a kupci země zbohatli z mohutnosti jejího hýření.“
Satan nenávidí to věčné, Biblické evangelium, protože cílem evangelia je znovuobnovení charakteru Ježíše v jeho lidu a to přivádí satana k zuřivosti. Zuří, když lidé prohlédnou jeho falešná evangelia, která se dají označit pojmem „nové zákonictví.“ Protože, když lidé věří v nějaké pouze úřední, nebo zákonné upravení záznamů v nebeských knihách, jinými slovy když věří, že člověk je prohlášen za spravedlivého, aniž by ve skutečnosti spravedlivý byl, tedy aniž by musel změnit svůj charakter již za tohoto života a pak tomu někteří lidé říkají ospravedlnění z víry, tak věz, že nasloucháš nové teologii, novému zákonictví.
Představme si, jaká to bude situace, až se lidé probudí při druhém vzkříšení a budou křičet na své kazatele a učitele: „Vy jste mi říkali, že Boží milost pokryje moje hříchy, a že změna mého charakteru není důležitá.“ Nebo: „Vy jste mi říkali, že jistota mé spásy spočívá v tom, že věřím, že Ježíš zemřel za mě a že k tomuto činu nemohu nic přidat.“ Nebo: „Vy jste mi říkali, že víra plus nic je cesta, jak zabránit zákonictví. “ Nebo:„Vy jste mi říkali, že jakýkoliv pokus přidat poslušnost k víře je zákonictví.“ Nebo:„Vy jste mi říkali, že Ellen Gould Whiteová nemá žádnou teologickou autoritu.“Nenechme se ošálit falešným, nebo vykleštěným evangeliem, které přichází rovnou z Babylona. Dobrá zpráva je, že Ježíš s pomocí Svatého Ducha proměňuje lidi tak, aby mohli být zapečetěni pečetí jejich Nebeského Otce. Ježíšova víra je víra, která mu umožnila, aby nehřešil. Celá nebesa čekají, až Boží lid bude mít tuto víru a Bůh je bude moci zapečetit. Teprve potom dá Bůh pokyn a čtyři andělé spustí vichry zkázy, a tento starý svět se propadne do hlubin chaosu. A ten již začíná, jak můžeme vidět.
Jak se to týká nás?
Pokud chceme být lidé, kteří mohou být zapečetěni, musíme mít správný postoj. E. G. W. Cesta ke zdraví a životní harmonii, str. 476: „Pán nemá místo pro ty, kteří mají větší touhu získat korunu spásy, než nést kříž. Chce lidi, pro které je důležitější činit jejich povinnost, než aby dostali odměnu – lidi, kteří se více starají o principy než o pocty“.
V knize Kristova podobenství, str. 47 Ellen Gould Whiteová charakterizuje populární evangelium jako: „Cestu úniku z utrpení, spíš, než osvobození od hříchu.“
Lucifer chtěl být znovu dosazen zpět, aby mohl užívat všechna předchozí privilegia, která mu nebesa nabízela, aniž by chtěl mít charakter, který je pro nebesa potřebný. Díváme se na nebe, jako na únik z těžkostí tohoto světa? Anebo jako na osvobození z naší vlastní hříšné sobeckosti?
Zajatec se dívá ze svého vězeňského okna na krásný park, kde na něho čekají jeho rodina a Ježíš. Vězeň by si přál, aby mohl uniknout z vězení a radovat se svou rodinou. Ale Ježíš a jeho rodina doufají, že vězeň bude toužit po své rodině tak hodně, že se chce zbavit hříchu, který způsobil, že byl uvězněn. Kristus si přeje nejenom nás osvobodit od utrpení a konfliktů, které hřích přináší, ale osvobodit nás od sobectví a hříšných sklonů, které zapříčinily naše zajetí.
Velký spor mezi Kristem a satanem přivede nás, kteří žijí v posledních dnech na hlavní jeviště jako Boží svědky. Svědky, kteří obhajují Jeho spravedlnost tím, že se z jeho milosti učí žít, myslet a jednat jako Kristus. Neměli by dokonalé a bezhříšné nebeské bytosti mít možnost a jistotu vidět, kdo v budoucnosti budou jejich sousedé? Otázka, kterou Bůh prezentuje celému vesmíru je tato: „Je v Kristově evangeliu dostatečná moc, která by očistila Boží lid od vší nepravosti?“
Zůstává nezodpovězená otázka, kdy bude Jeremiáš 52: 20 naplněn? „Ty jsi můj kyj, můj nástroj válečný: tebou drtím národy, tebou ničím království,
Jak důležitá je poslední generace pro Boha? E. G. W. Výchova, str. 263: Náš svět je jako obrovská nemocnice, scéna bídy, kterou si ani nedovedeme představit a ani bychom o tom neměli přemýšlet. Uvědomit si to plně by bylo příliš hrozným břemenem. Bůh to ale všechno cítí. Aby zničil hřích a jeho výsledky, dal svého Nejmilovanějšího a vložil do naší moci ve spolupráci s Ním, tuto scénu utrpení ukončit.
Jaký neuvěřitelný slib a zjevení o tom, jak důležití jsme, aby Bůh mohl uskutečnit svůj plán.
Poslední kapitola
Mrtví jsou vzkříšeni, satan přehlíží nekonečné řady svých následovníků a vzpamatovává se z beznaděje, kterou trpěl po dobu milénia. Přichází kritický okamžik. Vysoko nad městem se objevuje Boží trůn a jakoby v panoramatickém pohledu všichni uvidí dějiny satanovy vzpoury v nebi a celé smutné přibližně 6000 let trvající historie lidské hrůzy. Každá bytost lidská i démoni uvidí, jakou roli hráli v tomto velkém dramatu. Každý z nich uvidí nekonečnou milost a Boží spravedlnost.
Lucifer a jeho andělé se bránili každé nabídce Boha i loajálních andělů, když se je snažili přesvědčit, aby změnili svůj postoj. Vzbouřenci se vědomě rozhodli postavit se na stranu vzpoury a rozhodli se nést všechny důsledky. Až skončí 1000 let pro ty, kteří jsou ve městě i mimo město, ani jeden z nich by si nezvolil změnit strany. Ti, kteří jsou mimo město, touží po bohatství a nádheře Božího města, ale nesnesli by atmosféru svatosti a lásky, která panuje uvnitř. Nebesa by se pro ně stala peklem.
Maranatha, str. 345: „Satan se sklání a vyznává spravedlnost svého odsouzení.“ Pod tíhou všech důkazů je přinucen vyslovit, že Bůh mu dal všechny výhody. Bůh mu dal všechny talentované lidské bytosti, které mohl podvést. Všechny ty mocné, bohaté, chytré, úspěšné, šikovné a krásné, které mohl využít – a všichni se obrátili proti němu. Dále bude satan donucen uznat, že Bůh měl nejmenší možnou armádu – ty slabé, nevzdělané, neprověřené, neznámé a bez titulů, chudé a neatraktivní – a tímto ostatkem On, Bůh, přemohl všechny zástupy zla.
Apoštol Pavel to vyjadřuje v 1. Listu Korintským 1: 27- 29 27 Bůh ale vyvolil bláznivé tohoto světa, aby zahanbil moudré. Bůh vyvolil slabé tohoto světa, aby zahanbil silné. 28 Bůh vyvolil neurozené a opovržené tohoto světa, ba dokonce to, co nic není, aby obrátil vniveč to, co je, 29 aby se před Bohem nikdo nechlubil.
Maranatha, str. 345: Satan vidí, že jeho nesmyslná vzpoura způsobila, že se do nebes naprosto nehodí. Odsoudil sám sebe a naplní se na něm proroctví apoštola Pavla.
Filipským 2: 10- 11 10 aby před jménem Ježíš kleklo každé koleno na nebi, na zemi i pod zemí 11 a každý jazyk aby ke slávě Boha Otce vyznal, že Ježíš Kristus je Pán.
Více než 7000 let byl satan udržován při životě, ke kterému ztratil právo. Teď ze své vlastní vůle uznává Boží spravedlnost. Bůh je zproštěn všech satanových obvinění, usmíření je dokonalé.
E. G. W. v knize Víra kterou žiji, str. 71 napsala: „Všechna ústa budou uzavřena a zástupy vzbouřenců oněmí… Celý vesmír se stal svědkem původu a výsledků hříchu a jeho vyhlazení, které by na počátku u andělů vzbudilo strach a zneuctilo by Boha, nyní prokáže jeho lásku a znovu obnovuje jeho čest před celým vesmírem.
A jakým způsobem Bůh docílil svého velkého vítězství a zachránil vesmír, aby už nikdy do něj hřích nevstoupil?
Touha věků, str. 671: „Prostřednictvím Ducha svatého má věřící podíl na božské přirozenosti. Kristus poslal svého Ducha jako božskou moc, která má překonávat všechny zděděné i vypěstované sklony ke zlému a která má církvi pomáhat dosáhnout dokonalosti jeho povahy…… Při zdokonalování lidské povahy jde o Boží čest i o čest Kristovu.
Rozhodněme se tedy být poslední generací, ve které Bůh může projevit svou sílu a moc. Ať už nehledá a nečeká na jinou generaci, jiné ostatky, jenom proto, že my jsme byli příliš bezstarostní a líní reagovat na jeho volání. Teď je jeho čas a my můžeme být tou poslední generací.