I. Proč Pán Ježíš ještě nepřišel?
Tajemství Bible – Ladislav Hodač
Každý křesťan a tím i ASD by si měl položit následující otázku. Jestliže Ježíš před dvěma tisíci lety udělal svojí smrtí na kříži pro spásu člověka naprosto vše, tak proč ještě nepřišel? My ASD víme, že poslední prorocký časový údaj je rok 1844. Daniel 8:14. Proč tedy ta prodleva? Na co Pán Ježíš čeká? To je velmi komplexní otázka. Plně na ni odpovědět by vyžadovalo spoustu přednášek. V této přednášce se pokusíme najít alespoň částečnou odpověď.
V 1. Listu Korintským 10:1–12 se dočteme: 1 Nechci bratři, abyste nevěděli, co se stalo s našimi otci. Všichni byli zastíněni oblakem a všichni prošli mořem. 2 Všichni byli křtem v oblaku a moři spojeni s Mojžíšem. 3 Všichni jedli tentýž duchovní pokrm 4 a všichni pili tentýž duchovní nápoj (pili totiž z duchovní skály, která je provázela, a tou skálou byl Kristus). 5 Ve většině z nich ale Bůh nenašel zalíbení – vždyť „byli pobiti na poušti“. 6 To vše se stalo nám pro výstrahu. Proto nepropadejme zlé lačnosti, tak jako kdysi oni. 7 Také nebuďte modláři jako někteří z nich, jak je psáno: „Lid se posadil, aby jedl a pil, a pak vstali, aby se povyrazili.“ 8 Také nesmilněme, jako někteří z nich smilnili a v jediný den jich padlo třiadvacet tisíc. 9 Také nepokoušejme Krista, jako někteří z nich pokoušeli a byli zahubeni hady. 10 Také nereptejte, jako někteří z nich reptali a byli zahubeni zhoubcem. 11 To všechno se jim stalo pro výstrahu a bylo to zapsáno pro poučení nám, kdo jsme se octli na konci věků. 12 Kdo si tedy myslí, že pevně stojí, ať dává pozor, aby nepadl.
Podle tohoto textu jsou tedy zkušenosti starověkého Izraele pokud se týká jeho osvobození z Egyptského zajetí pro nás poučením. Obzvlášť pro ASD, protože my se chápeme jako Izrael doby konce, jako ostatek ze Zjevení 12:17 Tehdy se drak na ženu rozhněval a odešel svést boj s ostatními z jejího semene, kteří zachovávají Boží přikázání a drží se Ježíšova svědectví.
My si přejeme zažít druhý příchod našeho Pána Ježíše Krista a s Ním vejít do nebeské zaslíbené země, tak jako starověký Izrael měl vejít do pozemské zaslíbené země, tedy Kánanu. Tak jako oni vyšli ze zajetí a otroctví Egypta, i my máme vyjít ze zajetí hříchu a ze zajetí moderního duchovního Egypta a Babylonu, což jsou podle knihy Zjevení symboly pro ateismus a náboženský zmatek a duchovní temnotu. Adventní lid by měl pečlivě studovat zkušenosti Izraele v Egyptě, jejich záchrany, jejich nevíry na hranicích zaslíbené země a jejich zkušeností při čtyřicetiletém, z perspektivy Pána Boha zbytečném, putování po poušti. Zdá se, že opakujeme jejich hříchy.
E. G. W. 5 T str. 75-76 Bylo mi ukázáno, že duch světa rychle prokvašuje církev. Jdete toutéž cestou 5T 76 jako starý Izrael. Je vidět totéž odpadnutí od svatého povolání být Božím zvláštním lidem. Máte obecenství s neužitečnými skutky temnosti. Váš soulad s nevěřícími vyvolal Boží nelibost. Neznáte to, co slouží k vašemu pokoji a brzy to bude skryto před vámi. Vaše nedbalost následovat světlo vás zavede ještě do nepříznivějšího postavení, než v jakém byli Židé, když nad nimi Kristus vyřkl běda.
Bylo mi ukázáno, že nevíra ve Svědectví tak silně vzrůstá, jak lid odpadá od Boha. Zachvátila všechny naše řady, celé pole. Pouze někteří vědí, co naše sbory očekává. Viděla jsem, že nyní Pán nás snáší, nikdo však nemůže říci, jak dlouho to bude trvat. Nikdo neví, jak veliká milost nám byla vyměřena. Jen nemnozí jsou Bohu odevzdáni celým srdcem. Jen málo je těch, kteří jako hvězdy za bouřlivé noci září tu a tam mezi mraky. Mnozí, kteří pohotově naslouchají pravdám Božího Slova, jsou duchovně mrtví, i když vyznávají, že žijí. Po celá léta přicházeli a odcházeli do našich shromáždění, zdá se však, že čím dále, tím méně si uvědomují hodnotu zjevené pravdy. Nehladovějí a nežízní po spravedlnosti. Nemají žádnou touhu po duchovních a božských věcech. Souhlasí s pravdou, ona však nemá na ně žádný posvěcující vliv. Ani Boží Slovo, ani svědectví Jeho Ducha, nepůsobí na ně žádným trvalým vlivem. Budou odsouzeni podle světla, předností a příležitostí, kterých se jim dostalo a které oni přehlíželi. Mnozí z těch, kteří zvěstují pravdu jiným, mají v lásce nepravost. Lkaní Božího Ducha jako božská melodie, přebohatá a hojná zaslíbení Jeho Slova, Jeho varování před modloslužbou a neposlušností – to všechno neovlivní světské zatvrzelé srdce.
Mnozí z našeho lidu jsou vlažní. Zaujímají postavení obyvatel 5T 77 Meroz (Sd 5,23), ani pro, ani proti, ani studený, ani horký. Slyší Kristova slova, ale nečiní je. Jestliže zůstanou v tomto stavu, budou s odporem zavrženi. Mnozí z těch, kteří měli veliké světlo a veliké příležitosti a každou duchovní přednost, jedním dechem chválí Krista i svět. Sklánějí se před Bohem i před mamonem. Mají obecenství s dětmi světa a přece tvrdí, že jsou požehnanými Božími dítkami. Chtějí mít Krista za svého Spasitele, nechtějí však nést kříž a Jeho jho. Kéž se Pán slituje nad vámi, neboť půjdete-li touto cestou, pak vás čeká jen zlé.
E. G. W. 5T 94 Hříchem starého Izraele bylo zanedbání zjevené Boží vůle a následování vlastní cesty podle sklonů svého neposvěceného srdce. Dnešní Izrael jde téměř v jeho šlépějích a Boží nelibost jistě spočine také na něm.
E. G. W. 5T 456 Hříchy, které panují ve světě se dostali do sborů a do srdcí těch, kteří si činí nárok být zvláštním Božím lidem. Mnozí z těch, kteří obdrželi světlo pravdy působí takovým vlivem, který rozptyluje obavy světských lidí a křesťanů podle jména. I mezi těmi, kteří dle svého vyznání čekají na Pána, jsou lidé, kteří milují svět. Dychtí po bohatství a úctě. Tyto lidi měl na mysli Kristus, když prohlásil, že Boží den přijde jako osidlo na obyvatele země. Iz 24,17 Jejich domovem je tento svět. Jejich touhou je shromažďovat pozemské poklady. Postavili nákladné příbytky a vybavili je všemi vymoženostmi, rádi se oblékají a otročí své chuti. Věci tohoto světa jsou jejich modlami a stojí mezi duší a Kristem, zatímco o hrozných a vážných skutečnostech, ke kterým se schyluje, mají jen nejasné a mlhavé představy. Tatáž neposlušnost a totéž selhání, jako kdysi v Židovské církvi, je v daleko větší míře charakteristické pro lid, jemuž bylo dáno veliké světlo posledního varovného poselství. Promarníme stejně jak oni své příležitosti a přednosti, až Bůh nechá na nás přijít 5T 457 útisk a pronásledování?
Je zřejmé, že E. G. W. porovnává Izrael a ASD. Pojďme krátce uvažovat nad několika dalšími podobnostmi mezi starozákonním Izraelem a ASD. Obě hnutí vznikly na základě naplnění určitých časových proroctví. O Izraelském národě najdeme proroctví v Genesis 15:13–16 13 Tehdy Hospodin Abramovi řekl: „Buď si jist, že tví potomci budou přistěhovalci v zemi, jež nebude jejich; tam budou zotročeni a utiskováni po čtyři sta let. 14 Já však také budu soudit národ, jemuž budou otročit, a tak odtud potom vyjdou s velikým jměním. 15 Ty sám se odebereš ke svým otcům v pokoji a budeš pohřben ve šťastném stáří. 16 Sem se ale vrátí až čtvrté pokolení, neboť nepravost Emorejců ještě není dovršena.“
Adventizmus vznikl na základě pochopení proroctví z knihy Daniel 8:14 „Bude to 2 300 večerů a jiter,“ odpověděl mu. „Pak bude svatyně znovu obnovena.“ Tento časový úsek skončil v roce 1844.
Starověký Izrael byl osvobozen z egyptského otroctví, aby mohli sloužit Bohu, dodržovat Jeho zákony a aby byli světlem pro ostatní národy. Žalm 105:41–44 41 Otevřel skálu, vody vytryskly, proudem se valily po poušti! 42 Pamatoval na to, co svatě zaslíbil svému služebníku Abrahamovi. 43 Svůj lid tehdy vyvedl s veselím, svoje vyvolené s jásáním! 44 Potom jim daroval země pohanů, dědičně získali úsilí národů, 45 aby se řídili jeho pravidly a dodržovali jeho zákony. Haleluja!
Ze stejného důvodu měla a má i moderní Izrael, církev ASD, vyjít z duchovního Babylonu. Dodržování Božího zákona, včetně čtvrtého přikázání Soboty, byl a je znamením a zkouškou
loajality jak pro Izraelity, tak i pro ASD. Ezechiel 20:19–20 19 Já jsem Hospodin, váš Bůh. Řiďte se mými pravidly, dodržujte mé zákony a jednejte podle nich. 20 Svěťte mé soboty, ať jsou znamením mezi mnou a vámi, abyste věděli, že já jsem Hospodin, váš Bůh.
S čím bude konfrontován Boží lid v konečné fázi velkého sporu mezi Kristem a satanem popisuje E. G. W. v GC 591 Ti, kdo budu zachovávat biblickou sobotu, budou označení za nepřítele zákona a pořádku, za ty, kdo boří mravní zábrany společnosti, působí anarchii a zkázu a přivolávají na svět boží tresty. Jejich svědomité dodržování Božích zásad bude označováno za umíněnost a pohrdání státní moci. Budou obviňování z nepřátelství proti vládě. Kazatele, kteří popírají závaznost Božího zákona, budou z kazatelen hlásat, že jsme povinni poslouchat nařízení světských úřadů, jakoby to byla Boží nařízení. Lidé, kteří respektují Boží přikázání, Budou pomlouváni a odsuzováni v zákonodárných sborech a před soudy. Jejich slova budou překrucována a jejich činům budou podsouvány ty nejhorší pohnutky.
Další podobnost mezi Izraelem a ASD spočívá v tom, že těsně předtím, než byl Izrael z Egypta osvobozen, tak Bůh vylil svůj hněv v deseti ranách, z nichž posledních sedm zasáhlo pouze Egypťany.
Těsně před vysvobozením Božího adventního lidu v době konce se Boží hněv opět projeví. Tentokrát sedmi ranami, které všechny zasáhnou pouze zlé lidi, kteří setrvávají ve vzpouře proti Bohu a chtějí vyhladit Boží lid z povrchu země.
Vysvobození Izraele z Egypta přišlo o půlnoci, stejně jako závěrečné osvobození Božího lidu z rozsudku smrti přijde o půlnoci.
Exodus 12:12 V tuto noc projdu egyptskou zemí a pobiji všechny prvorozené v Egyptě – jak lidi, tak dobytek. Tehdy vykonám soud nad všemi egyptskými bohy: Já jsem Hospodin.
E. G. W. GC. 636 Když nadejde půlnoc, mocný Bůh vysvobodí svůj lid. Objeví se slunce, které se naplno rozzáří a v rychlém sledu se budou ukazovat znamení a divy. Bezbožní budou tyto výjevy sledovat s hrůzou a zděšením, spravedliví lidé však poznají znamení svého vysvobození.
Součástí organizování Izraele jako národa byla zdravotní reforma. Tedy přesné pokyny jak se mají stravovat, hygiena atd. Podobně i adventní hnutí obdrželo zdravotní reformu. Problémem obou hnutí byli, jsou a budou tzv. odpadlíci, kteří v případě Izraele dělali největší problémy a neustále reptali a bouřili se. Satan se snažil prostřednictvím útoků zvenčí a odpadlictvím zevnitř zastavit Izrael a zabránit mu v dosažení zaslíbené země. Generace vzbouřenců zahynula na poušti, ale Bůh s hnutím, které opustilo Egypt, i když s jinou generací dosáhl cíle, který s nimi měl a oni překročili Jordán a vstoupili do zaslíbené země.
Deuteronomium 6:22-25 22 Před našima očima přivedl Hospodin na Egypt, na faraóna i na celý jeho dvůr veliká a hrozná znamení a divy. 23 Nás však odtud vyvedl, aby nás přivedl sem a dal nám zemi, kterou s přísahou zaslíbil našim otcům. 24 Tehdy nám Hospodin přikázal, abychom se řídili všemi těmito pravidly a ctili Hospodina, svého Boha. Pak se nám po všechny dny našeho života povede dobře a tak je tomu dnes. 25 Naše spravedlnost je v tom, abychom před Hospodinem pečlivě dodržovali všechna tato přikázání, jak nám uložil.“
Stejně tak i Boží lid doby konce vstoupí po velkých těžkostech do nebeské zaslíbené země.
Zjevení 7:9–10 9 A hle, potom jsem spatřil veliký zástup, který by nikdo nemohl sečíst, ze všech národů a pokolení a lidí i jazyků, jak stojí před trůnem a před Beránkem, oblečeni do bílých rouch. V rukou měli palmové ratolesti 10 a hlasitě volali: „Spasení náleží našemu Bohu, jenž sedí na trůnu, a Beránkovi!“
Zjevení 7:13–14 13 Jeden z těch starců pak promluvil a zeptal se mě: „Kdo jsou ti oblečení do bílých rouch a odkud přišli?“ 14 Odpověděl jsem: „Pane můj, ty víš.“ Tehdy mi řekl: „To jsou ti, kteří přišli z velikého soužení. Vyprali svá roucha a vybílili je v krvi Beránka.
E. G. W. GC. 645 Zástupy vykoupených budu shromážděny před svatým městem. Ježíš otevře doširoka perlové brány a do města vstoupí zástupy těch, kdo se drželi evangelia. Tam uvidí boží ráj, domov Adama před pádem do hříchu. Pak zazní hlas-krásnější než všechna hudba, kterou kdy slyšelo lidské ucho, jenž prohlásí „Váš zápas skončil.“ Pojďte, požehnání mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa.
Další podobnost mezi Izraelem a ASD kterou můžeme jasně vidět je, že je po cestě do zaslíbené země vedl prorok.
Ozeáš 12:14 Skrze proroka Hospodin vyvedl Izrael z Egypta a skrze proroka o něj pečoval.
V textu je řečeno ne skrze proroky, ale skrze proroka. Mojžíš, tento prorok, zemřel na hranicích zaslíbené země poté, co mu byl umožněn pohled na dědictví. Než však zemřel, Hospodin jeho prostřednictvím předal všechny pokyny potřebné k tomu, aby Izrael prošel a usadil se v zaslíbené zemi. Jozue pouze plnil pokyny dané prostřednictvím Mojžíše.
Ne proroky, ale prorokem bylo a bude adventní hnutí vedeno a zachováno. Prorok Ellen Whiteová zemřela na hranicích nebeského Kanaánu poté, co ve vidění spatřila slávu zaslíbené země. Prostřednictvím tohoto proroka nám Pán dal všechny podrobné pokyny, aby adventní lid provedl celou cestou, až do zaslíbené země. Všechny pokyny potřebné pro celou cestu jsou tak jasné, že je to jako by prorok mezi námi stále žil. Povinností vedoucích činitelů tohoto hnutí je postupovat podle pokynů pro cestu a vstupu do nebeské domoviny.
Po vysvobození u Rudého moře zpívali Izraelité Mojžíšovu píseň, píseň o vysvobození ze smrti a o vítězství víry. Exodus 15:1–4 1 Tehdy zpíval Mojžíš se syny Izraele tuto píseň Hospodinu: „Zazpívám Hospodinu, slavně se vyvýšil: Koně i s jezdcem smetl do moře! 2 Má síla, má píseň je Hospodin, to On se stal mým spasením. Toto je můj Bůh a já ho chci chválit, Bůh mého otce, chci ho velebit. 3 Hospodin je udatný bojovník, jeho jméno zní: Hospodin. 4 Faraonovy vozy i s jeho vojskem do moře svrhl, nejlepší z jeho jezdců v Rudém moři ztonuli.
Až bude adventní lid vysvobozen ze situace, kdy díky dekretu smrti bude hrozit, že bude úplně vyhlazen, bude zpívat stejnou píseň na skleněném moři, protože prošel stejnou zkušeností jako Izrael. Zjevení 15:2-3 2 Uviděl jsem jakoby skleněné moře smíšené s ohněm a také ty, kteří zvítězili nad šelmou, nad jejím obrazem a nad číslem jejího jména. Stáli na tom skleněném moři, měli Boží loutny 3 a zpívali píseň Božího služebníka Mojžíše a píseň Beránkovu: „Veliké a předivné jsou tvé skutky, Pane Bože Všemohoucí, spravedlivé a pravé jsou tvé cesty, Králi národů!
Tuto scénu popisuje i Ellen White. GC. 648 Na křišťálovém moři před trůnem, na onom skleněném moři, které je jako smíchané s ohněm – tak září Boží slávou – se shromáždí lidé, „kteří zvítězili nad dravou šelmou, nesklonili se před jejím obrazem a nenechali se označit číslicí jejího jména“. Stojí s Beránkem na hoře Siónu, mají „Boží loutny“ a je jich sto čtyřicet čtyři tisíc vykoupených z lidí. Zazní hlas jako šum velké vody a jako rachot silného hromu, „jako když hudebníci rozezvučí své nástroje.“ GC 649 Budou zpívat „novou píseň“ před Božím trůnem, píseň, kterou se nikdo kromě sto čtyřiačtyřiceti tisíc nemůže naučit. Je to píseň Mojžíše a Beránka – píseň vysvobození. Jen sto čtyřiačtyřicet tisíc vykoupených se může naučit této písni, protože je to píseň jejich života – života, jaký nikdo jiný neprožil.
Tato píseň tedy nepatří pouze židovskému národu. Poukazuje na budoucnost, na zničení všech nepřátel spravedlnosti a na konečné vítězství Božího Izraele.
Vraťme se ale do minulosti protože před tím, než se mohl Izrael usídlit v zaslíbené zemi musel projít mnoha zkouškami, aby získal spásnou víru v Hospodina svého Boha. Přímá cesta do zaslíbené země vedla přes zemi bojovných Filištínů. Kvůli nedostatku víry Izraele v Toho, kdo slíbil, že za ně bude bojovat, je Hospodin musel vést oklikou. Exodus 13:17-18 17 Když farao konečně lid propustil, Bůh je nevedl cestou přes filištínskou zem, ačkoli byla kratší. Bůh si totiž řekl: „Kdyby lid viděl, že hrozí válka, mohl by litovat a vrátit se do Egypta.“ 18 Bůh je tedy vedl oklikou, cestou přes poušť k Rudému moři. Synové Izraele vyšli z egyptské země v bojovém šiku.
Do zaslíbené země mohli vstoupit teprve tehdy, až se naučili lekci vítězství a vysvobození skrze víru ve svého Boha. První lekci dostali u Rudého moře.
Po nějaké době se utábořili na úpatí hory Sinaj, kde přijali Zákon, vybudovali Svatyni a zavedli pro ni typické bohoslužby, jejichž účelem bylo zjevit jim Božího Beránka a plán vykoupení. To byla nezbytná příprava na vstup do zaslíbené země. Téměř dva roky tábořili kolem hory Zákona, když přišlo poselství: Deuteronomi 1:6–8 „Dost dlouho jste pobývali na této hoře, obraťte se a vydejte se na cestu … do země Kenaanců. Vejděte a obsaďte zemi, kterou Hospodin přísahal vašim otcům.“ To pak udělali a vydali se na pochod do Kanaánu a za jedenáct dní byli v Kádeš-barnei na jižní hranici zaslíbené země. Hospodin si přál, aby vstoupili do zaslíbené země co nejdříve. Rozhodně neplánoval, aby Izrael putoval čtyřicet let po poušti. Ovšem pro svou nevíru tam nemohli vstoupit.“
List Židům 3:16-19 16 Kdo se však vzbouřil, i když ho slyšel mluvit – nebyli to snad všichni, kdo s Mojžíšem vyšli z Egypta? 17 Kdo jej roztrpčoval po celých čtyřicet let? Kdo jiný než ti hříšníci, jejichž těla padla na poušti? 18 A komu odpřisáhl, že nevkročí do jeho odpočinku? Přece těm, kdo odmítali poslechnout! 19 Vidíme tedy, že nemohli vejít kvůli nevěře.
Hospodin řekl Izraeli, že zaslíbená země je „země dobrá, oplývající mlékem a medem“ a že před nimi vyžene obyvatele pohromami, sršni a krupobitím a že nebudou muset bojovat. Nebylo jeho záměrem, aby získali zemi válkou, ale přísnou poslušností jeho příkazů.
V Kádeš-barnei jejich víra ochabla, a tak přišli za Mojžíšem a navrhli, aby vyslal zvědy, kteří by zemi prozkoumali a zjistili, zda je to dobrá země a zda jsou schopni ji obsadit. Už tato jejich žádost byla důkazem, že Bohu nevěří, ale on jim vyhověl, stejně jako když později žádali o krále. Bylo tedy vybráno dvanáct mužů. Po čtyřiceti dnech hledání se vrátili se vzorky ovoce a oznámili, že je to skutečně dobrá země. Tato skupina se rozdělila a deset z nich prohlásilo, že nejsou schopni zemi obsadit. Vynechali Boha ze svých úvah a hleděli pouze na své vlastní schopnosti a organizaci, a došli k závěru, že úkol je příliš velký. Jejich zpráva způsobila velkou krizi a lid plakal a hrozil, že si určí velitele, který je odvede zpět do Egypta. Mojžíš, Kálef a Jozue se pokusili lid povzbudit.
Numeri 14:5–10 5 Mojžíš a Áron tehdy před celou shromážděnou izraelskou obcí padli na tvář. 6 Dva z těch, kdo šli prozkoumat zem – Jozue, syn Nunův, a Káleb, syn Jefunův – roztrhli svá roucha 7 a promluvili k celé izraelské obci: „Země, kterou jsme prošli a prozkoumali, je velmi, velmi dobrá zem! 8 Budeme-li se Hospodinu líbit, uvede nás do té země a dá nám tu zem oplývající mlékem a medem. 9 Jenom se nebuřme proti Hospodinu! Lidu té země se nebojte, zhltneme je jako sousto chleba! Jejich záštita je opustila, ale s námi je Hospodin; nebojte se jich!“ 10 Celá obec se už chystala ukamenovat je, když vtom se všem synům Izraele ukázala ve Stanu setkávání Hospodinova sláva.
Kvůli jejich vzpouře se Hospodin rozhněval a řekl jim: Numeri 14:22–23 22 Nikdo z těch, kdo spatřili mou slávu a má znamení, která jsem konal v Egyptě a na poušti, nikdo z těch, kdo mne už desetkrát pokoušeli a neposlouchali, 23 nespatří zem, kterou jsem s přísahou zaslíbil jejich otcům. Nikdo z těch, kdo mnou pohrdli, ji nespatří! 29–34 29 Vaše mrtvoly padnou na této poušti. Nikdo z vás všech, kdo byli sečteni, nikdo od dvaceti let výše, nikdo z vás, kdo jste proti mně reptali, 30 nevejde do země, o níž jsem přísahal, že vás v ní usadím – jedině Káleb, syn Jefunův, a Jozue, syn Nunův. 31 Vaše děti, o nichž jste říkali, že se stanou kořistí, ty do ní uvedu a poznají tu zem, kterou jste zavrhli. 32 Vaše mrtvoly však padnou na této poušti. 33 Vaši synové budou čtyřicet let tuláky v poušti a ponesou následky vašeho smilstva, dokud vaše mrtvoly až do poslední nepadnou na poušti. 34 Po čtyřicet let ponesete svůj trest, podle počtu dní, v nichž jste prozkoumávali zem. Z každého z těch čtyřiceti dní se stane rok, abyste poznali mou nelibost.
Poté se Izrael pokusil vstoupit do zaslíbené země vlastními silami a byli při tom na hlavu poraženi Amorejci.
Při táboření v Kádeš-barnei došlo k největšímu odpadnutí na jejich dosavadní cestě. Vzpouru vedli Kórach, Dátan a Abiram. Přidalo se k nim dvě stě padesát knížat či vůdců a odpadlictví postihlo 14 700 laických členů. Všichni byli zničeni Božími soudy a vedení Izraele Mojžíšem a Aronem bylo potvrzeno.
Když se Izrael kvůli nedostatku víry a nevěře vrátil z hranic zaslíbené země zpět na poušť, byl to začátek ústupu směrem zpátky k Egyptu. Dalších 38 let strávili putováním po Seirských horách. Nevrátili se ani do Egypta, ale ani se nepřiblížili směrem ke Kanaánu. Prakticky se zastavili. Ve Skutcích 7:39 se píše, že se „ve svém srdci“ „vrátili zpět do Egypta“.
Je smutné, že i Káleb a Jozue museli bez vlastního přičinění strávit všechny ty roky na poušti, ale jejich jedinou nadějí, jak dosáhnout zaslíbené země, bylo zůstat součástí Izraelského národa. Kdyby se pokusili založit vlastní, další hnutí tím, že by svolali věrné a vydali se kratší cestou, skončilo by to katastrofou, protože ohnivý sloup v noci a oblak ve dne vedl původní hnutí zpět na poušť a zůstal s nimi během celé jejich pouti. I když se proti Bohu vzbouřili, přesto byli jeho vyvoleným lidem a On je miloval více, než kterýkoli jiný národ na zemi.
Deuteronomi 33:1-3 1 Toto je požehnání, které Boží muž, Mojžíš, před svou smrtí udělil synům Izraele. 2 Řekl: „Hospodin přišel ze Sinaje, ze Seíru, jako když slunce vychází, tak jim z pohoří Paran zazářil. S nesčíslnými tisíci kráčel od Kádeše, oheň Zákona vzešel z jeho pravice. 3 Ó, jak miluješ lidi! Všechny své svaté v ruce máš. Oni se k tvým nohám přivinuli, aby přijímali slova tvá.
Jedinou nadějí, jak se podílet na této lásce, bylo zůstat s hnutím a jeho vedením a být jim věrný.
Všechny tyto události jsou předobrazem, neboli typologií pro zkušenosti v adventním hnutí. Církev ostatků prožila svoji vlastní Kádeš-barnéu na hranicích nebeského Kanaánu a kvůli nevěře a nevíře byla obrácena zpět na poušť hříchu.
Dějiny života Izraele a jeho putování na poušti byly zaznamenány pro poučení Božího Izraele všech generací, až do konce času. Záznam o Božím jednání s poutníky na poušti při všech jejich životních zkušenostech, při jejich vystavení hladu, žízni a únavě a při projevech Boží moci pro jejich úlevu je plný varování a poučení pro jeho lid ve všech dobách. Rozmanité zkušenosti Hebrejců byly školou přípravy na jejich zaslíbený domov v Kanaánu. Bůh chce, aby jeho lid i v těchto dnech s pokorným srdcem a učenlivým duchem přezkoumával zkoušky, kterými prošel starověký Izrael, aby se z toho poučili pro svoji přípravu na vstup do nebeského Kanaánu.
Adventní hnutí dosáhlo své Kádeš-barnei na GK v Minneapolis na podzim roku 1888. Dva nebo tři roky před tímto pozoruhodným shromážděním Pán prostřednictvím Ducha proroctví posílal adventnímu lidu jedno poselství za druhým, v němž prohlašoval, že se nachází na hranicích nebeského Kanaánu, a vyzýval k velkému duchovnímu probuzení, jako přípravě na druhý příchod našeho Pána Ježíše Krista. Bylo to naplnění poselství, které bylo Izraeli adresováno těsně předtím, než dosáhli Kádeš-barnéi: Deuteronomi 1:6–8 „Dost dlouho jste pobývali na této hoře, obraťte se a vydejte se na cestu … do země Kenaanců. Vejděte a obsaďte zemi, kterou Hospodin přísahal vašim otcům.“
Všimněme si následujících poselství daných ASD těsně před rokem 1888: 1879 – „Jsme nyní na samých hranicích věčného světa.“ 4T; 306. 1885 – „Konec všech věcí se přiblížil“. 5T 16. 1885 – „Bylo mi ukázáno, že stojíme na prahu věčného světa“. 5T 460. 1885 – „Věčnost se rozprostírá před námi. Opona se brzy zvedne.“ 5T 464.
Zazněla také slavnostní výzva k probuzení a nápravě a k osvojení si Kristovy spravedlnosti v rámci přípravy na vstup do nebeského království.
R+H 22. března 1887 „Probuzení pravé zbožnosti je největší a nejnaléhavější ze všech našich potřeb…. Kdyby bylo po satanově vůli, už by nikdy do konce časů nedošlo k žádnému probuzení, ať už velkému nebo malému.“.
Prakticky v každém čísle časopisu R+H se před rokem 1888 objevovaly vážné a srdceryvné výzvy k duchovnímu probuzení, které by Božímu lidu ukázaly jeho laodicejský stav a Krista a jeho spravedlnost jako jediný lék na tuto nemoc. Pátý svazek Svědectví byl napsán těsně před rokem 1888 a je plný poselství varujících před blízkostí konce a potřebnou přípravou na přicházející krizi. (Viz také knihu „Kristus, naše spravedlnost“.)
Během konference v Minneapolis bylo téma ospravedlnění z víry a příprava na blízký konec hlavním tématem téměř každého poselství. Ellen White byla přítomna a plně se s poselstvím Jonese a Waggonera ztotožňovala. Když o tom později hovořila, řekla: Svědectví kazatelům a pracovníkům evangelia 91.2 „Pán ve svém velkém milosrdenství poslal svému lidu nejcennější poselství skrz bratry Waggonera a Jonese. Toto poselství mělo světu ještě výrazněji představit vyvýšeného Spasitele, oběť za hříchy celého světa. Představovalo jisté ospravedlnění skrze víru; vyzývalo lid, aby přijal Kristovu spravedlnost, která se projevuje v poslušnosti vůči všem Božím přikázáním. Mnozí ztratili Ježíše ze zřetele. Potřebovali, aby se jejich zrak zaměřil na jeho božskou osobu, jeho zásluhy a jeho neměnnou lásku k lidské rodině. Veškerá moc je svěřena do Jeho rukou, aby mohl lidem rozdávat bohaté dary a předávat bezmocnému člověku neocenitelný dar své vlastní spravedlnosti. Toto je poselství, které Bůh přikázal předat světu. Je to poselství třetího anděla, které má být hlásáno mocným hlasem a doprovázeno vylitím Jeho Ducha ve velké míře.“
Z výše uvedeného prohlášení je zřejmé, že Pán zamýšlel vylít svého ducha v pozdním dešti a rychle dokončit dílo. To je zřejmé i z prohlášení v R+H z 22. listopadu 1892: „Čas zkoušky je právě před námi, neboť hlasité volání třetího anděla již začalo zjevením spravedlnosti Krista, Vykupitele, který odpouští hříchy. To je počátek světla anděla, jehož sláva naplní celou zemi.“
Mnozí se však začali obávat fanatismu a shromáždění, které začalo tak silným projevem Boží přítomnosti a požehnání, skončilo hádkami a zmatky. Mnozí cítili, že předávané poselství se odchyluje od staré dobré věrouky, která z nás udělala to čím jsme – tedy ASD. Poselství bylo většinou delegátů odmítnuto. (Viz. Daniels „Kristus, naše spravedlnost“ str. 63-68.)
V knize „Svědectví pro kazatele „, str. 89-98, je kapitola nazvaná „Odmítání světla“ a obsahuje velmi ostré pokárání těch, kteří toto poselství odmítli. V Hospodinových očích to muselo být stejně strašné, jako vzpoura v Kádeš-barnei, protože to mělo za následek stejný trest. Do zaslíbené země ASD nevešli a byli vráceni do pouště, po které i my dnes pořád bloudíme a při tom si namlouváme, že je s námi vše v pořádku.
E. G. W. (1868) Příchod „milosrdně odložen“. „Dlouhá, temná noc je plná strádání, ale příchod rána se odkládá, protože kdyby Mistr už přišel, mnozí by byli nalezeni nepřipraveni. Důvodem tak dlouhého čekání je, že si Bůh nepřeje, aby Jeho lid zahynul. — Svědectví pro církev {2T 193.3}* (1868) {Ev 694.2}
E. G. W. (1883) Kristus mohl přijít před rokem 1883 „Kdyby se adventisté po velkém zklamání v roce 1844 pevně chopili své víry a společně pokračovali ve zjevování Boží prozřetelnosti, kdyby přijali poselství třetího anděla a silou Ducha svatého ho ohlásili světu, spatřili by Boží spasení. Pán by mocně podpořil jejich úsilí, dílo by bylo ukončeno a Kristus by přišel již dříve (před rokem 1883), aby přinesl svému lidu jeho odplatu. {1SM 68.1} {Ev 695.3}* {Ms4-1883.52}
E. G. W. 1SM 68.2 Takto byla práce zdržována a svět byl ponechán v temnotě. … Kdyby se celá společnost adventistů sjednotila na Božím Desateru a v Ježíšově víře, jak zcela odlišné by byly naše dějiny! {Ev 695.3}* {Ms4-1883.53}
E. G. W. Ms4-1883.55 Čtyřicet let nevěry a reptání starého Izraele způsobilo, že byl vyloučen z dědictví Kananejské země. Pro tytéž hříchy se odkládá vstup novodobého Izraele do nebeského Kanánu. Boží zaslíbení však v žádném případě nezklamala. Jsou to nevěra, světskost, neposvěcení a nesnášenlivost mezi lidem, který se hlásí k Pánu, jež nás zadržují na tomto světě hříchu a bolesti tolik let.“ {Ev 696.2} {1SM 69.1}
Stejně jako Izrael „reptal ve svých stanech“ a kritizoval Bohem vyvoleného vůdce, který se je snažil dovést do zaslíbené země, tak i moderní Izrael – CASD zopakoval to samé v Minneapolis v roce 1888.
E.G. W. R+H, 27. května 1890 „Bůh povolal své posly, aby pro tuto dobu vykonali Jeho dílo. Někteří se odvrátili od poselství o Kristově spravedlnosti a začali kritizovat muže (tím myslí Jonese a Waggonera) a jejich nedokonalosti, protože nepřináší poselství pravdy s noblesou a diplomacií, která se od nich očekává. Mají prý příliš velkou horlivost, jsou příliš vážní, mluví s přílišnou pozitivitou a poselství, které by jinak přineslo uzdravení, život a útěchu mnoha unaveným a zdeptaným lidem, je do jisté míry znehodnoceno; neboť právě v té míře, v jaké vlivní muži uzavřou svá srdce a postaví svou vlastní vůli do protikladu k tomu, co řekl Bůh, tak odnímají paprsky světla těm, kteří touží a modlí se za světlo a oživující moc. Kristus zaregistroval všechny ty tvrdé, pyšné a posměšné řeči, které byly proneseny proti jeho služebníkům, jako proti Němu samému.“
E. G. W. „Zvláštní svědectví pro kancelář Review and Herald „, str. 16, 17, napsáno v roce 1896.„Myslím, že už nikdy nebudu povolána stát pod vedením Ducha Svatého tak, jako jsem stála v Minneapolis. Ježíšova přítomnost byla se mnou. Všichni lidé na tomto shromáždění měli příležitost postavit se na stranu pravdy tím, že mohli přijmout Ducha Svatého, který byl Bohem seslán v tak bohatém proudu lásky a milosti. V místnostech, které obývali někteří naši lidé, však bylo slyšet posměch, kritiku, žertování a smích. Projevy Ducha Svatého byly připisovány fanatismu. Scény, které se odehrály na tomto shromáždění, přiměly Boha nebes, aby se styděl nazývat svými bratry ty, kdo se jich účastnili. Toho všeho si nebeský Strážce všiml a bylo to zapsáno do Boží pamětní knihy.“
E. G. W. Svědectví pro Kazatele 79. Hrozí nám nebezpečí posledních dnů. Satan ovládá každou mysl, která není jednoznačně pod kontrolou Božího Ducha. Někteří pěstují nenávist vůči lidem, které Bůh pověřil, aby světu nesli zvláštní poselství. S tímto satanským dílem začali v Minneapolis. Když potom viděli a cítili projev Ducha svatého, který svědčil o tom, že poselství pochází od Boha, nenáviděli je tím víc, protože to bylo svědectví proti nim. Nechtěli pokořit svá srdce, aby činili pokání, vzdali Bohu slávu a obhájili právo. Pokračovali ve svém vlastním duchu, plni závisti, žárlivosti a zlých domněnek, stejně jako Židé. Otevřeli svá srdce nepříteli Boha a člověka. Přesto tito lidé zastávali důvěryhodné funkce a utvářeli dílo podle svého vlastního vzoru, jak jen to bylo možné…..
Problém CASD před Mineapolis 1888 zjednodušeně řečeno spočíval v tom, že naši pionýři sice dokázali obhájit proti útokům z venku i zevnitř celou naši věrouku, ale Kristus, Jeho spravedlnost a láska k padlému lidstvu se ztratili ze zřetele. Proto Bůh povolal své posly bratry Alonza T. Jonese a Elliota. J. Waggonera, aby přinesli Božímu lidu, který sešel z cesty poselství, které mělo napravit tyto chyby. To poselství spočívalo ve vyvýšení spravedlnosti Ježíše Krista a Jeho oběti za hříchy celého lidstva a také možnosti překonat a zvítězit nad hříchy člověka v moci, kterou měl i Kristus za svého pozemského života k dispozici. Že to Pán od nás očekává je zřejmé z mnoha textů Ducha proroctví. Na ukázku jen jeden.
E. G. W. Signs of the Times, July 17, 1901 Oko Páně je na každém místě, vidí zlé i dobré. Zná všechna naše pokušení a očekává, že jim budeme odolávat, jak jim odolal Kristus. Ježíš zemřel za nás, abychom mohli žít Jeho život čistoty. Naše modlitba by měla být: „Stvoř ve mně, Bože, srdce ryzí, v mém nitru obnov ducha stálosti.“ (Žalm 51:12) Srdce musí být očištěno; z něj pramení problémy života. Vůle se musí podřídit Kristovu přikázání. Pavel to popisuje jako oblékání nového člověka „stvořeného k Božímu obrazu, plného spravedlnosti, svatosti a pravdy.“ (Efezským 4:24b).
Ale zpět k Mineapolis. Jak můžeme z předchozích citátů vidět, tak většina delegátů a vůdčích osobností církve, včetně Uriáše Smitha a presidenta GK. Buttlera poselství Jonese a Waggonera na GK v Mineapolis odmítli a to velmi nehezkým a zlým způsobem. E. G. W. jasně říká, že satan ovládl mysl mnoha delegátů a že se chovali stejně, jako židé v dobách Ježíše Krista při Jeho prvním příchodu.
E. G. W. 1SM 234.6 Neochota vzdát se předpojatých názorů a přijmout tuto pravdu byla základem velké části opozice, která se v Minneapolis projevila proti Pánovu poselství prostřednictvím bratří [E.J.] Waggonera a [A.T.] Jonese. Podněcováním této opozice se satanovi podařilo do značné míry uzavřít před naším lidem zvláštní moc Ducha svatého, kterou jim Bůh toužil předat. Nepřítel jim zabránil získat tu účinnost, která jim mohla náležet při nesení pravdy světu, jak ji apoštolové hlásali po Dni letnic. Světlu, které má osvítit celou zemi svou slávou, se bránili a působením našich vlastních bratří bylo do značné míry drženo stranou od světa.
E. G. W. Dopis synovci a neteři Frankovi a Hattie Beldenovým. 5. listopadu 1892. Až budeš osvícen Duchem svatým, uvidíš všechnu tu špatnost v Minneapolis takovou, jaká je, jak se na ni dívá Bůh. I kdybych tě už nikdy na tomto světě neviděla, buď si jist, že ti odpouštím zármutek, trápení a tíhu duše, kterou jsi na mě bezdůvodně přivolal. Ale pro dobro tvojí duše, pro dobro Toho, který za tebe zemřel, chci, abys viděl a vyznal své chyby. Spojil ses totiž s těmi, kdo se vzpírali Božímu Duchu. Měl jsi všechny důkazy, které jsi potřeboval, že Pán působí skrze bratry Jonese a Waggonera, ale nepřijal jsi světlo; a po pocitech, kterým ses oddával, po slovech pronesených proti pravdě ses necítil připraven přiznat, že jsi jednal špatně, že tito muži měli poselství od Boha a ty jsi poselství i posly zlehčoval.
Nikdy předtím jsem mezi našimi lidmi neviděla tak silnou samolibost a neochotu přijmout a uznat světlo, jak se to projevilo v Minneapolis. Bylo mi ukázáno, že nikdo ze společnosti, která pěstovala ducha projeveného na onom shromáždění, nebude mít znovu jasné světlo, aby rozeznal vzácnost pravdy, která jim byla seslána z nebe, dokud neponíží svou pýchu a nevyznají, že je nepohání Duch Boží, ale že jejich mysl a srdce jsou naplněny předsudky. Pán se k nim chtěl přiblížit, požehnat jim a uzdravit je z jejich odpadlictví, ale oni nechtěli poslechnout. 7LtMs, Lt 2a, 1892, odst. 10
Působil na ně stejný duch, který inspiroval Chóreho, Dátana a Abirama. Tito izraelští muži byli odhodláni vzdorovat všem důkazům, které by prokázaly, že se mýlí, a pokračovali ve svém jednání v nespokojenosti tak dlouho, dokud se mnozí nenechali strhnout a nespojili se s nimi. Kdo to byl? Ne slabí, ne nevědomí, ne neosvícení. V té vzpouře bylo dvě stě padesát knížat proslulých ve shromáždění, mužů zvučných jmen.
Jaké bylo jejich svědectví? „Celé shromáždění je svaté, každý z nich, a Pán je mezi nimi; proč se tedy vyvyšujete nad shromáždění Hospodinovo?“ [Numeri 16,3] Když Kóra a jeho společníci zahynuli pod Božím soudem, lid, který oklamali, v tomto zázraku neviděl Hospodinovu ruku. Druhý den ráno celá obec obvinila Mojžíše a Árona: „Vy jste zabili Hospodinův lid.“ [verš 41] Na obec dopadla pohroma a zahynulo jich více než čtrnáct tisíc. 7LtMs, Lt 2a, 1892, odst. 12
Když jsem se chystala opustit Minneapolis, Hospodinův anděl stál vedle mne a řekl: „: „Bůh má pro tebe na tomto místě dílo, které máš vykonat. Lidé jednají jako při vzpouře Chóreho, Dátana a Abirama. Postavil jsem tě na správné místo, které ti, kdo nejsou ve světle, neuznávají; nebudou dbát na tvé svědectví, ale já budu s tebou; má milost a moc tě podepře. Nepohrdají tebou, ale posly a poselstvím, které jsem poslal svému lidu. Pohrdají Hospodinovým slovem. Satan jim zaslepil oči a zvrátil jejich úsudek, a pokud nebudou činit pokání z tohoto svého hříchu, z této neposvěcené nezávislosti, která uráží Božího Ducha, budou chodit ve tmě. 7LtMs, Lt 2a, 1892, odst. 13
„Odstraním svícen z jejich místa, pokud nebudou činit pokání a neobrátí se, abych je uzdravil. Zakryli si svůj duchovní zrak. Nechtějí, aby Bůh zjevil svého Ducha a svou moc, neboť mají ducha posměchu a odporu k mému slovu. Lehkovážnost, malichernost, žertování a vtipkování praktikují denně. Neusilují o to, aby Mě hledali. Chodí v jiskrách svého vlastního zapálení, a pokud nebudou činit pokání, ulehnou v zármutku. Tak praví Hospodin: Já jsem s tebou a neopustím tě, ani tě nezavrhnu.“ – Amen. Tato Boží slova jsem se neodvážila přehlížet.
Světlo v Battle Creeku zářilo jasnými paprsky, ale kdo z těch, kteří se účastnili shromáždění v Minneapolis, přišel ke světlu a přijal bohaté poklady pravdy, které jim Pán seslal z nebe? Kdo se držel krok za krokem s Vůdcem, Ježíšem Kristem? Kdo plně vyznal svou chybnou horlivost, svou zaslepenost, svou žárlivost a zlé domněnky, svůj odpor vůči pravdě? Ani jeden; a protože dlouho zanedbávali uznání světla, opustilo je; nerostli v milosti a v poznání Krista Ježíše, našeho Pána. Nepřijali potřebnou milost, kterou mohli mít a která by z nich udělala silné muže v náboženské zkušenosti. 7LtMs, Lt 2a, 1892, odst. 15
Postoj, který zaujali v Minneapolis, se stal nepřekonatelnou překážkou. Spojili se s pochybovači, a těmi, kteří odmítají pravdu a Boží moc. Až přijde další krize, budou ti, kdo tak dlouho odolávali důkazům, znovu zkoušeni v bodech, v nichž tak zjevně selhali, a bude pro ně těžké přijmout to, co je od Boha, a odmítnout to, co je od mocností temnoty. Proto jejich jediným bezpečným postupem je kráčet v pokoře a po rovných stezkách, aby jako chromí nesešli z cesty. Je velký rozdíl v tom, s kým se stýkáme, zda s lidmi, kteří chodí s Bohem a kteří mu věří a důvěřují, nebo s lidmi, kteří následují svou domnělou moudrost a kráčejí v jiskrách vlastního rozněcování. 7LtMs, Lt 2a, 1892, odst. 16
Čas, péče a práce, kterou si vyžádalo potírání vlivu těch, kteří pracovali proti pravdě, byly strašlivou ztrátou, neboť jsme mohli být o mnoho let napřed v duchovním poznání a mnoho, mnoho duší mohlo být přidáno k církvi, kdyby ti, kteří měli chodit ve světle, šli dál, aby poznali Pána, aby poznali, že Jeho vycházení je připraveno jako jitro. Ale když je třeba vynaložit tolik práce přímo v církvi, aby se působilo proti vlivu pracovníků, kteří stáli jako žulová zeď proti pravdě, kterou Bůh poslal svému lidu, svět zůstává ve srovnatelné temnotě. 7LtMs, Lt 2a, 1892, odst. 17
Bůh chtěl, aby strážní povstali a společnými hlasy vyslali rozhodné poselství, aby dali polnici určitý zvuk, aby se všichni lidé postavili na svá služební místa a konali svou úlohu ve velkém díle. Pak by silné, jasné světlo onoho druhého anděla, který přichází z nebe a má velkou moc, naplnilo zemi jeho slávou. Jsme o mnoho let pozadu; a ti, kdo byli slepí a bránili šíření právě toho poselství, které Bůh chtěl, aby vyšlo ze shromáždění v Minneapolis jako hořící lampa, musí pokořit svá srdce před Bohem, musí vidět a pochopit, jak dílu bránila jejich zaslepená mysl a zatvrzelost srdce. 7LtMs, Lt 2a, 1892, odst. 18
Hodiny byly stráveny hádáním se o maličkosti, byly promarněny zlaté příležitosti, zatímco nebeští poslové se rmoutili, netrpěliví z prodlení. Tak málo se oceňovala hodnota Ducha svatého a nutnost, aby ho každý přijal. Ti, kdo nebeské obdarování obdrží, vyjdou oděni zbrojí spravedlnosti do boje za Boha. Budou respektovat Pánovo vedení a budou ho naplňovat vděčností za jeho milost. 7LtMs, Lt 2a, 1892, odst. 19
Na mnoha místech a při mnoha příležitostech by se však dalo pravdivě říci, stejně jako v Kristově době, o těch, kteří se hlásí k Božímu lidu, že pro jejich nevíru nemohlo být vykonáno mnoho mocných skutků. Mnozí, kteří byli spoutáni okovy temnoty, byli respektováni, protože si je Bůh v minulosti použil, a jejich nevíra vzbuzovala pochybnosti, předsudky vůči poselství pravdy, které se nebeští andělé snažili sdělit prostřednictvím lidských agentů – ospravedlnění z víry, Kristovu spravedlnost.
Tolik tedy ke vzpouře obzvlášť vedení CASD v Mineapolis. Jak by Ellen White ohodnotila situaci dnes ponechám vašemu úsudku. Kdyby poselství Jonese a Waggonera bylo přijato, tak už by Pán ukončil dějiny hrůzy na této planetě a Boží lid doby konce by byl vzat do nebeského Kanaánu již před více než sto třiceti lety. To je zřejmé z následujících výroků Ducha proroctví:
E. G. W. 6 T 450 „Kdyby Boží záměr byl uskutečněn Jeho lidem, který by světu předal poselství o milosrdenství, Kristus by předtím přišel na zem a svatí by byli přijati v Božím městě.“ (napsáno kolem roku 1900).
„Kdyby si Boží lid zachoval živé spojení od počátku adventního hnutí, byl by dnes v nebeském Kanaánu.“ Apel na kazatele a činovníky církve. PH 10 3.2 An Appeal to Ministers and Church Officers.
Kvůli nevíře našich předchůdců, která se projevila odmítnutím poslaného poselství, které je mělo připravit na nebeský Kanaán, musel Pán změnit svůj záměr a obrátit adventní lid zpět na poušť hříchu, dokud se nenaučí lekci víry.
E. G. W. Nepublikované svědectví, 7. prosince 1901 „Jeho lid byl daleko pozadu. Lidské působení může podle Božího plánu získat zpět něco z toho, co bylo ztraceno, protože lid, který měl velké světlo, neměl odpovídající zbožnost, posvěcení a horlivost při uskutečňování Božích určených plánů. . . . Člověk se nemůže natahovat přes propast, kterou vytvořili pracovníci, kteří nenásledovali božského Vůdce. Možná budeme muset zůstat zde na tomto světě kvůli neposlušnosti, ještě mnoho let, jako tomu bylo u synů Izraele, ale kvůli Kristu by jeho lid neměl přidávat hřích ke hříchu.“.