Díl 1. Ostatek a CASD 

Tajemství Bible – Ladislav Hodač

I. Úvod

Vítám Vás jménem Tajemství Bible ke studiu pro některé lidi poněkud kontroverzního tématu a to je ostatek a CASD. Ale co dnes není kontroverzní téma, že? Adventisté Sedmého Dne oficiálně učí, že jsou církví ostatku protože to vyplývá z biblických proroctví. Pochopitelně tzv. liberální, progresivní, nebo ekumenicky nastavení adventisté to netvrdí, ale nás zajímá oficiální postoj církve. Pokud se týká tohoto tématu, stačí si přečíst dvanáctou kapitolu z knihy „ASD věří“ s názvem „Ostatek a jeho poslání.“

Protože ASD oficiálně používají historicko-gramatickou výkladovou metodu, a rozhodně ne preterismus, futurismus, idealismus, eklektismus, nebo jiné, chápou sami sebe jako ostatek, o němž se hovoří ve Zjevení 12:17. A tam je psáno.

Zjevení 12:17-18  „¹⁷ Tehdy se drak na ženu rozhněval a odešel svést boj s ostatními z jejího semene, kteří zachovávají Boží přikázání a drží se Ježíšova svědectví. ¹⁸ Zastavil se na mořském břehu.“

ASD učí, že by lidé měli dodržovat všechna Boží přikázání a věřit v dar Ducha proroctví, který se manifestoval v životě a díle Ellen Whiteové, že by měli zachovávat nebo mít víru Ježíšovu, což jsou biblické pravdy o tom, čemu Ježíš věřil a co učil. A také že by měli kázat poselství tří andělů ze Zjevení 14:6–12, které připraví Boží lid na druhý příchod Ježíše Krista.

Dnes stejně jako v minulosti je tvrzení, že CASD je ostatek, zpochybňováno. V době, kdy byl Uriah Smith editorem časopisu Review and Herald, se ho lidé ptali, proč ASD tvrdí, že jsou církví ostatků? On na to odpověděl: „ASD jsou jediní, na které se hodí specifikace ze Zjevení 12:17. Jenom oni dodržují všechna Boží přikázání a mají víru Ježíšovu.“

Následujícího roku byl James White postaven před stejnou otázku. Jeho odpověď zněla: „Satanova válka s ostatky je posledním článkem v řetězci proroctví ve 12. kapitole knihy Zjevení. Souvislost ukazuje, že ostatky ze Zjevení 12 patří do doby po uplynutí 1260 dnů, jak je psáno ve verších 6 a 14. Slovo ostatek musí reprezentovat poslední členy Kristovy církve, kteří žijí těsně před Jeho druhým příchodem. Protože ASD dodržují Boží přikázání, splňují dané specifikace ze Zjevení 12:17“. Review and Herald, February 28, 1856 a také The SDA Encyclopedia, p. 1069.

Jak ale běží čas, někteří adventisté začínají pochybovat o brzkém příchodu Pána Ježíše i o své identitě jako ostatku. Přesto, že jsou si vědomi identifikačních znaků ostatku, je pro ně čím dál nepříjemnější chápat sami sebe jako ostatek a hlavně je jim nepříjemné vysvětlovat to jiným protestantským křesťanům. Z důvodů politické korektnosti se někteří snaží přesvědčit své okolí, že ASD nežijí s pocitem výlučnosti. Jednoduchá exegetická expozice daných znaků už jim prostě nestačí, koneckonců jiní protestantští křesťané interpretují tyto texty odlišným způsobem. Také si kladou otázku, jak by dodržování soboty, hlásání evangelia v souvislosti s poselstvím tří andělů a dar Ducha proroctví dělal z ASD jedinou pravou viditelnou Boží církev na celé planetě. Protestanté totiž všeobecně chápou církev jako duchovní, neviditelné, všechny církve zahrnující tělo Kristovo, a proto je pro ně nebiblické, pyšné a elitářské, když si jedna denominace myslí, že jenom ona je tou pravou viditelnou Kristovou církví. Jednoduše tvrdit, že ASD jsou ostatkem, protože splňují určité znaky ostatků ze Zjevení 12:17, je pro mnoho členů, stejně jako jiných křesťanů nedostačující, a je tedy nutné, abychom toto téma prostudovali do hloubky. Musíme znovu přezkoumat, čemu věříme, abychom byli schopni vysvětlit to správným způsobem lidem v naší církvi i společnosti, ve které žijeme.

Nejdříve se podíváme na důvody, které vedou k tomu, že se mnozí ASD cítí nepříjemně, pokud se týká konceptu ostatku a sebe-chápání církve. Kromě toho se podíváme na alternativy, které někteří nabízejí, aby tento koncept odstranili. Koncept ostatku je ale velmi důležitý pro naší identitu. Zdá se, že nám ji nepřítel spasení chce vzít.

II. Důvod současné krize.

A. Kontakt s jinými křesťany.

Pravděpodobně jeden z nejdůležitějších důvodů pro současnou diskuzi o konceptu ostatku CASD byl negativní způsob, jakým se na nás ostatní křesťané dívali. V padesátých letech minulého století nás evangelikální křesťané nepovažovali za protestantskou součást světa. Dokonce ani ne za křesťany. Jedním z hlavních důvodů bylo, že se právě považujeme za ostatky ze Zjevení 12:17. To u nich vzbuzovalo pocit, že se na sebe díváme, jako bychom byli exklusivní Boží děti. Jako bychom byli jediní správní křesťané. Pro ně jsme prostě byli sekta. To se ale mnohým ASD zajídalo, a tak se snažili nalézt způsob, jak by se dala tato pověst vyvrátit a přesvědčit ty, kteří nás obviňují ze sektářství, že jsme plnohodnotnou součástí křesťanského společenství. Riziko takového počínání ovšem spočívalo v pokušení modifikovat, nebo znovu definovat naši identitu. To se také do určité míry stalo. Setkání čtyř našich administrátorů církve s Barnhausem a Martinem vedlo k určité modifikaci naší teologie, což se projevilo v knize „Questions on doctrin“, tedy „Otázky o doktríně.“ To je ale téma na další samostatné studium.

Naší povinností ovšem je, abychom křesťanský svět správným způsobem informovali o tom, kdo jsme a jaké máme poslání. Jakékoliv špatné chápání, kým jsme, by mělo být vysvětleno a vyvráceno. Jestliže je pravdou to, co o sobě tvrdíme, nemáme jinou volbu, než oslovit křesťanský svět v touze sdílet s nimi přátelským způsobem o co nám jde a zároveň, pokud je to jen možné, si je neznepřátelit.

B. Zdánlivé prodlévání příchodu.

Je zřejmé, že od roku 1844 uplynulo již mnoho času. To má vliv na některé ASD, kteří se snaží přehodnotit poslání a identitu církve. Protože adventismus povstal z milleritského hnutí, jež očekávalo Kristův brzký příchod, byli jsme vždy nasměrováni do situace doby konce. Adventisté popisují sami sebe jako církev ostatku, kterým Bůh svěřil poslední varovné poselství světu. Z toho vyplývá, že když už uplynulo tolik času, aniž by se naplnily tyto naděje, tak to znamenalo určitou výzvu pro základní sebe-chápání adventistů nezávisle na jejich obdivuhodném růstu, pokud se týká členů a institucí.

Bezpochyby byli naši pionýři přesvědčeni, že se Ježíš brzy vrátí a že poslední krize je na spadnutí. Toto přesvědčení způsobilo, že koncept ostatku jako sebeoznačení byl a je velmi významný. Byli svědky znamení konce. Zažili odmítnutí jinými křesťany a drak proti nim zlostně útočil. V současné době ale rosteme, stáváme se velkou institucí a přesto, že dále pokračujeme v hlásání návratu Pána, element naléhavosti už není tím, čím kdysi byl. Zdá se, že ostatky už nejsou objektem útoku jiných křesťanů nebo civilní moci. Také se zdá, že lidé se až tak nezajímají o náboženské záležitosti a náboženská výjimečnost se netoleruje. V tomto kulturním a náboženském prostředí se někteří ptají na relevanci nebo smysl konceptu ostatků, který je aplikován na církev ASD. Bezpochyby je nutné tento koncept znovu prostudovat, obhájit a naší církvi na začátku 21. století zdůraznit.

C. Teologické vzdělání.

V druhé polovině dvacátého století obdrželo velké množství adventistů tituly doktora teologie na různých neadventistických univerzitách. Tím se vystavili různým myšlenkám a metodám biblické interpretace. To je dobré pro církev v tom smyslu, že nyní máme skupinu odborníků, kteří mohou být církví použiti jako poradci v různých doktrinálních a teologických tématech.

Žel jsme zároveň svědky toho, že někteří z těch, kteří studovali na neadventistických institucích, zavrhli biblickou adventistickou teologii a vnášejí do svých kázání, přednášek a teologických úvah prvky, které mají potenciál zničit adventistickou identitu. To se děje v plném proudu. Zmíním zde jenom jeden aspekt, který je obzvlášť relevantní pro naši diskusi o konceptu ostatku. Naše chápání CASD jako Božího ostatku je stanoveno naším systémem prorocké interpretace. Nazýváme to historicko-gramatickou výkladovou metodou. Vidíme, že tuto metodu používal například prorok Daniel k interpretaci vlastních proroctví. Stejným způsobem ji používal Pán Ježíš, apoštol Pavel a další biblické osobnosti.

Pokud se v této výkladové metodě mýlíme, nemáme žádnou podstatu pro naše chápání ostatku zmíněného ve Zjevení 12:17. Mezi tzv. moderními učenci není historicko-gramatická výkladová metoda interpretace proroctví akceptována. Mnozí tzv. moderní učenci dokonce ani o této metodě nic nevědí. Pravděpodobně jsme dnes jediní, kdo ji používají, přestože je sama o sobě podporovaná biblickými texty a byla používána Kristem a Pavlem a jinými křesťany po staletí. Pod vlivem moderního vědeckého učení někteří adventisté zpochybňují nebo odmítají tuto metodu, a proto logicky musí znovu definovat identitu CASD a význam konceptu ostatku. V některých případech je původ církve vysvětlován pomocí sociologických modelů stejně tak, jako funkce církve je definována sociologickými pojmy.

Můžeme to také nazvat hlásáním vztahového evangelia.

D. Moderní pohledy na svět.

Adventisté, kteří byli vzděláváni na jiných polích vědy, byli vystaveni jinému způsobu myšlení než tomu, na který byli zvyklí jako adventisté. To způsobilo, že mají problém udržet si adventistický světový názor a náš scénář událostí doby konce. Někteří z nich mají pocit, že některé naše nauky jsou příliš sektářské a cítí se s nimi nepohodlně. Přesto se jim ale na adventismu líbí tolik věcí, že adventisty zůstávají. Nechtějí odejít, ale snaží se znovu definovat naši identitu a odmítají jakýkoliv náznak exklusivity a odlišnosti. Někteří z těchto lidí jsou více otevřeni pluralismu a postmodernismu.

Odmítnutí pravdy ať už jednotlivcem, nebo institucí, má ovšem vliv na náboženskou pravdu. Jestliže má postmodernismus pravdu v tom, že pravda je ve své definici relativní, tak naše tvrzení, že jsme Božím ostatkem a nástrojem k hlásání poselství, které je nezbytně nutné pro spásu každé lidské bytosti v době konce, je omyl. Budeme-li brát postmodernismus vážně, tak nás to donutí nově definovat naše poslání a identitu. V takovém případě by se ale jednalo o totální kapitulaci před duchem doby, který zavrhuje klíčové myšlenky Bible. Zdá se, že mnohým adventistům to vůbec nevadí. Mě a mnoha jiným lidem ale ano.

E. Ostatky a duchovní stav církve.

V některých adventistických kruzích panuje názor, že některé vůdčí osobnosti církve, kazatelé a mnoho členů církve se odklání od původního poselství svěřeného církvi, tím, že dovolují různým formám odpadnutí, aby se vkrádaly do církve. Argumentují, že naše standarty jsou sníženy a některými dokonce odmítány a že duchovní závazek mnoha členů církve je velmi povrchní. Říkají, že v církvi je příliš mnoho hříchů na to, aby se mohla nazývat církví ostatku. Z těchto důvodů vznikají kritické otázky. Jestliže je církev nevěrná svému poslání, kdo je tedy Boží ostatek? Kde ho najdeme a jak ho definujeme? Tyto otázky jsou velmi závažné a zaslouží si naši pozornost.

Pravděpodobně existují ještě další důvody, které způsobují zmatek, kterého jsme svědky, pokud se týká konceptu ostatku jako naší identity, ale ty které jsme zmínili, stačí k znázornění podstaty krize. Podíváme se teď spolu na pokusy znovu definovat adventistické chápání ostatku.

II. Názory na ostatek.

Různost pohledů na toto téma je velká a to je důkazem, že panuje ve skutečnosti eroze tradičních pozic mezi mnoha adventisty. Ve spektru mnoha názorů najdeme pozice dvou extrémů a další mezi nimi.

A. Tradiční chápání.

1. Ostatky zmíněné ve Zjevení 12:17, popisují věrné věřící, kteří zůstali po útoku draka proti církvi během 1260 roků. (538 – 1798).

2. Jsou charakterizovány jako ti, kteří dodržují Boží přikázání a mají svědectví Ježíše.

3. Přikázáními se myslí Desatero a obzvlášť čtvrté přikázání o sobotě.

4. Svědectví Ježíšovo podle Zjevení 19 : 10 se vztahuje na projev Ducha proroctví mezi ostatkem.

5. Protože CASD je církví, která zdůrazňuje nutnost a platnost dodržování Božího zákona včetně soboty, a protože se v této církvi manifestoval dar Prorockého Ducha v životě a díle E.G.Whiteové, můžeme identifikovat toto hnutí jako Boží věrný ostatek doby konce. Odpověď na to, kdo je ostatkem, je dána, protože neexistuje žádné jiné náboženské těleso kromě CASD, které zvláštním a specifickým způsobem charakterizuje ostatek a je nositelem všech jeho definicí.

To ale neznamená, že neexistují žádní jiní křesťané, kteří žijí podle jim daného světla. I oni jsou Božími dětmi. Dokud se ale nepřidají k ostatku, který dodržuje Boží přikázání a má víru Ježíšovu, nejsou součástí ostatku doby konce. V průběhu času se všechny Boží děti, ať už jsou členy křesťanských církví, nebo nekřesťanských náboženství, které naslouchají Božímu Duchu a následují Jeho volání, přidají k ostatku. Stanou se součástí viditelného společenství ostatku.

Toto chápání bylo a je zpochybňováno v různých rovinách. Pro některé je příliš exkluzivní, protože nedovoluje jiným křesťanům, kteří jsou v Božích očích věrnými služebníky, být součástí Božího ostatku. K tomu ještě přijde, že tato pozice nezohledňuje skutečnost, že být součástí CASD automaticky neznamená být součástí věrného ostatku. Máme mezi sebou adventisty, kteří nejsou plně odevzdaní poselství a poslání církve. Jsme ochotni o nich říci, že jsou součástí věrného ostatku doby konce? Neříká nám i Ellen Whiteová, že naše církev projde eschatologickým tříbením, aby Bůh očistil svůj lid? Každá definice církve jako Božího ostatku musí dát odpovědi na tyto otázky.

B. Součástí ostatku jsou adventisté i ne-adventisté.

V letech 1955–57 vstoupili adventisté poprvé ve své historii do neoficiálního dialogu se skupinou evangelikálních teologů. Výsledkem tohoto dialogu bylo vydání knihy „Otázky o doktríně“ (Questions on doctrines). Věroučný bod číslo dvacet v této knize se zabývá konceptem ostatku. Tento bod vyjasňuje, že adventisté „nesrovnávají svoji církev s církví neviditelnou – těmi v jiných denominacích, kteří jsou věrni Písmu“ a uznávají, že „Bůh má mnoho věrných, upřímných věřících následovníků ve všech křesťanských společenstvích“. Ale stále si jako ASD udržujeme názor, že když aplikujeme koncept ostatku, jak se nachází ve Zjevení 12:17, na sebe samé, tak jednoduše akceptujeme „logický závěr našeho systému prorocké interpretace“. Tato odpověď zachází ale dále než to, co je tradičním chápáním konceptu ostatku tím, že se rozšiřuje a zahrnuje i ne-adventisty.

Skutečnost, že aplikujeme tento text na sebe, neznamená, že věříme, že jsme jedinými skutečnými křesťany na světě nebo dokonce jedinými, kteří budou spaseni. Věříme, že CASD je viditelnou organizací kterou Bůh používá k tomu, aby zvěstovala poslední zvláštní poselství světu. Sám Ježíš Kristus přece říká:

Jan 10:16  „Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo a jeden pastýř.“

Adventisté sedmého dne pevně věří, že Bůh má v různých církvích, nevyjímaje římskokatolické společenství, vzácné ostatky, které se skládají z opravdově a vážně věřících lidí žijících podle světla, jež od Boha mají. Ježíš je uznává jako své a povolává je do jednoho velkého společenství, aby je připravil na svůj návrat. Pojem ostatek je zde aplikován na upřímné křesťany, ať už jsou v jakémkoliv církevním společenství.

Tento citát se velmi přibližuje definici ostatku jako neviditelné skupině věrných Božích služebníků mezi křesťany a nekřesťany. Je těžké docenit, jaký vliv má tato zdánlivá změna na církev všeobecně a na poslání církve konkrétně. Pod vlivem tohoto názoru nazývají někteří adventisté CASD jako církev ostatku, ale ne ostatek. Protože podle tohoto modelu většina ostatku není v adventistické církvi, je naším posláním přinášet jim světlo pravdy. Proto také můžeme tvrdit, že jsme církví ostatku – protože jsme nositeli tzv. trojandělského poselství ze Zjevení 14:6–12, ve němž zaznívá Boží volání, které shromažďuje ostatek… Když tedy zveme lidi, aby se stali adventisty sedmého dne, tak je nezveme nezbytně k tomu, aby se stali částí Božího ostatku, protože někteří z nich jím už jsou, dokonce i když přišli z pohanského prostředí. Na místo toho je zveme, aby se stali členy církve, která je nositelkou poselství ostatku a je přirozeným domovem ostatku.

Významný adventistický teolog C. Mervyn Maxwell kritizoval názor, že pojem ostatek zahrnuje některé neadventisty a argumentoval, že podle tohoto pohledu dodržování soboty není nezbytnou charakteristikou ostatku, protože někteří už jsou považováni za členy ostatku, aniž by sobotu dodržovali; tedy nedodržují všech deset přikázání. Dále má pocit, že pokud bychom zastávali tento názor, tak už nemá smysl, abychom vyzývali lidi k vyjití z Babylonu, protože adventisté nejsou ostatkem doby konce, ale jsou privilegovanou částí ostatku doby konce. Maxwell vidí v této nové definici ostatku nebezpečí pro adventistické chápání ostatku a on sám preferuje aplikovat koncept ostatku jen na adventistickou církev. Jeho námitky jsou logické a zaslouží si, aby byly pečlivě prozkoumány.

C. Ostatky v ostatcích

To se zdá být názorem, který zaujímají organizace jako Hope International a Hartland Institute. Jsou přesvědčeny, že CASD nekáže historický adventismus a že je v odpadnutí. Ale říkají o ní, že existuje v církvi skupina členů, kteří jsou Pánu věrní, a že oni jsou těmi pravými Božími ostatky, těmi věrnými ostatky. Tyto organizace se pravděpodobně dívají samy na sebe jako na součást Božího věrného ostatku a věnují svůj čas, peníze a energii na šíření tohoto názoru. Ony a mnozí jiní, kteří mají podobný názor, chtějí být součástí adventistické církve, nechtějí se od církve oddělit. Existují ale náznaky, že minimálně některé z nich mají zájem zformovat svoji vlastní církev a oddělit se od CASD. To by znamenalo, že by se dívaly na svoji organizaci jako na jediný pravý věrný ostatek. Toto chápání ostatku řeší jeden z vnímaných slabostí tradičního pohledu v tom smyslu, že rozpoznává, že ne každý člen CASD je definován jako člen Božího věrného ostatku doby konce. Ale tím, že naznačují, že jejich nová organizace je v určité míře ztělesněním pravého věrného ostatku, naznačují také, že když se člověk stane součástí jejich organizace, stane se členem věrného ostatku. Stávají se tak přesně tím samým, co odsuzují v adventistické církvi. Kromě toho je v tomto názoru velmi silný element exkluzivity konceptu ostatku. Nedokládají smysluplně biblické definice ostatku.

D. Ostatek je neviditelná entita.

Zatímco předchozí názor argumentoval, že CASD je ostatek, který postupně odpadá, tento nový názor argumentuje, že ostatek je ve své vlastní přirozenosti neviditelný. Největším zastáncem této pozice je Steve Daily. Vyzývá nás, abychom si jako ASD přestali o sobě myslet, že jsme Bohem vyvolený lid, a akceptovali skutečnost, že Bůh má svůj lid ve všech náboženských hnutích. Tento názor je snaha odklonit se od etnocentrické teologie ostatku. My, ASD, máme uznat, že Boží království na zemi zahrnuje všechna náboženská hnutí na naší planetě a máme z toho mít radost.

Tento názor ve své podstatě odmítá adventistický pohled na ostatek. Skutečností je, že Dailyho hlavním úmyslem je znovu definovat adventismus a udělat z něj hlavní směr evangelikalismu. Jeho volání je radikální, protože vyžaduje odmítnutí naší institucionální a denominální identity. Jeho míra nesouhlasu s tradičním adventistickým pohledem na téma ostatek je tak drastická, že je až nemožné s ním a lidmi, kteří zastávají tento názor, vést vůbec nějaký dialog.

E. Ostatek není momentálně realitou.

Jack W. Provonsha zase zastává názor, že ostatek ze Zjevení 12 se ještě neobjevil. Dokonce považuje za takřka perverzní, aby si CASD o sobě myslela, že je církví ostatku, protože ostatek je víc než jen etablovaná instituce. Podle něho musí být ostatek definován kvalitou života a vírou, a ne členstvím v církevní organizaci. Rozpoznal, že koncept ostatku je velmi důležitý v adventistické teologii a v tom, jak chápeme sami sebe. Bratr Provonsha je ochoten říci, že přesto, že ostatek je teprve hudbou budoucnosti, smí CASD o sobě říkat, že je jakýmsi proleptickým ostatkem v tom smyslu, že její členové budou vstřebáni v eschatologické polarizaci do konečného pravého Božího ostatku.

Tento názor je ve své podstatě popřením myšlenky, že CASD je ostatek. Reinterpretuje Zjevení 12:17 jako proroctví, které je ještě stále nenaplněné. Boží ostatek bude existovat jen ve finální eschatologické polarizaci lidské rasy. Jeho názor, že by se církev měla nazývat proleptickým ostatkem, je pokusem o zachování zbytku konceptu ostatku, který je pro církev tak důležitý. Jedinou roli, kterou Provonsha církvi umožňuje, je role prorocké menšiny. Tím má na mysli, že ona jako prorok volá po reformě a změně světa, aby připravila cestu Páně.

Nicméně Provonsha identifikoval důležitý aspekt v adventistickém chápání ostatku, kterým jsme se ještě nezabývali. Jde o otázku vztahu mezi současnou církví jako Božího ostatku a ostatku, jenž bude zformován těmi, kteří budou spaseni při druhém příchodu našeho Pána, jinými slovy jaký je vztah mezi ostatkem ve Zjevení 12:17 a ostatkem popsaným ve Zjevení 14:1–5. Jeho řešení ale nedává prostor na smysluplné označení dnešní CASD jako pravého lidu Božího ostatku.

F. Sociologické chápání ostatku.

Existují skupiny adventistů, které by byly rády, kdyby se církev více aktivně angažovala v sociálních a politických aktivitách. V konceptu ostatku našly mocný nástroj, aby podpořily svůj názor na věc. Charles Scriven vypozoroval, že ostatky zmíněné v Bibli řeší sociální a politické věci, a vyvodil z toho, že aby církev byla věrná svému poslání ostatku, je důležité, aby byla v přední řadě sociálních a politických reforem. Nepopírá, že by ostatek měl oslovovat jedince evangeliem. Ale adventistické chápání poselství ostatku, které spočívá v apelu na to, aby lidé dodržovali Boží přikázání, nevystihuje podle něho úplně poselství knihy Zjevení. Důraz má být dán na sociální a politickou reformu.

Jiní, jako Charles W. Teel, zašli ještě dále a chtějí z konceptu ostatku odstranit takřka jakoukoliv náboženskou souvislost a přetransformovat ho do sociálního reformního hnutí a opozice proti sociálnímu zneužití a útlaku. Podle něho každý, kdo oponuje modernímu Babylonu, tedy šelmě rasismu, sexismu, nacionalismu a konzumentu patří k ostatku. Nemá význam hovořit o určité církvi jako o ostatku. To by vedlo k triumfalismu. Boží ostatek se neskládá z nás, přesto jsme ale povoláni být součástí Božího ostatku. Jsme povoláni, abychom hlásali poselství tří andělů ze Zjevení 14 a i tu osvobozující zprávu o tom, že Babylon padl.

Tato nová definice konceptu ostatku nám připomíná, že ostatek nemá v některých případech jenom náboženskou odpovědnost, ale také sociální. Musí odsoudit zlo ve všech jeho formách, jako jsou ekologická zkáza, ekonomické vykořisťování, etnické utlačování, rasové předsudky. Všechno toto jsou výrazy zla, které pochází od Božího protivníka, draka – satana. Když ale budeme chápat ostatek v souvislosti sociologické, odstraníme Biblické chápání ostatku jako náboženské entity, která se nachází v centru kosmického konfliktu mezi silami dobra a zla. Tím bychom ostatek vykořenili z biblické apokalyptické souvislosti. Tento sociologický koncept ostatku, zdá se, přijal moderní kritický přístup k biblické apokalyptické literatuře.

Závěr

Je očividné, že mezi ASD je spousta rozdílných názorů na význam konceptu ostatku a jeho aplikaci na CASD. Identifikovali jsme různé důvody, proč tomu tak je. Odpovědí musí být hloubkové studium Písma. To nám pomůže zodpovědět některé otázky. Mezi nimi jsou následující:

1. Může být koncept ostatku aplikován na upřímné angažované křesťany v jiných církvích? Pokud ne, jakými argumenty podpoříme naši pozici? Pokud uznáme, že jsou to také Boží děti, které jsou Bohu plně oddané, nezasloužili by si, abychom je také nazvali ostatkem Božího lidu? Jde zde pouze o gramatiku? Když ostatek není formován lidmi, kteří jsou Bohu plně oddáni, kdo tedy jsou Jeho pravé děti?

2. Jakou roli hrají identifikační znaky ostatku? Jsou nepostradatelné při definici ostatku? Pokud to tak je, neznamená to, že je automaticky nemožné chápat upřímné křesťany z jiných denominací jako část Božího ostatku?

3. Existuje vůbec něco takového jako Boží ostatek? Můžeme srovnávat lid Božího ostatku s neviditelnou církví? Pokud ano, jaká je naše role v křesťanském světě?

4. Jaký je vztah mezi tím být členem CASD a být částí Božího ostatku? Stáváme se částí Božího ostatku tím, že jsme akceptovanými členy církve? Jinými slovy, je každý v CASD součástí pravého Božího ostatku? Má být ostatek definován jako církevní instituce, nebo jde o něco více?

5. Jaký je vztah mezi CASD jako církví ostatku a ostatkem, který bude zformován na konci, těsně před druhým příchodem Ježíše Krista? Na jakém základě můžeme použít pojem ostatek, abychom pojmenovali tyto dvě náboženské entity?

V našem hledání odpovědí na tyto otázky musíme odhalit biblický koncept ostatku. To nám poskytne informace, které potřebujeme k pochopení rozličného používání tohoto konceptu nebo pojmu v Písmu. Jenom když dovolíme biblickému textu, aby nám odhalil hloubku svého významu, poznáme pravdu, jenž se týká ostatku ve Zjevení 12. Zde ukončíme první přednášku. Ve druhé bude následovat biblická studie na téma ostatek.