4. Spolupracuj s Bohem
Pro Tajemství Bible zpracoval Ladislav Hodač
Filipským 2:12–13 12Proto, moji milovaní, jako jste vždycky poslouchali, nikoli jen v mé přítomnosti, ale nyní mnohem více v mé nepřítomnosti, s bázní a chvěním uvádějte ve skutečnost svou záchranu. 13Neboť Bůh je ten, který ve vás působí i chtění i činění podle své dobré vůle.
EGW MYP – Poselství mladým lidem, str. 147: Abychom si přivlastnili Boží milost, musíme v tom hrát svoji roli. Pán nás nebude nutit k tomu abychom chtěli ani abychom cokoliv dělali. Jeho milost je nám dána, aby v nás uskutečnila chtění i činění, ale nikdy to nenahradí naše úsilí. Bůh se snaží nás vyburcovat ke spolupráci. Duch Svatý v nás působí, abychom pracovali na své vlastní spáse.
Pojďme se tedy zamyslet nad tím, co dělá pro naši spásu Bůh a jak my na to máme reagovat pokud chceme být spaseni.
1. Bůh nás k sobě přitahuje a my se tomu nemáme vzpírat.
2. Bůh nás usvědčuje z hříchu, varuje nás, že budeme souzeni podle svých skutků a ukazuje nám svoji spravedlnost. My máme uznat svou vinu a pochopit, že potřebujeme Jeho spravedlnost.
3. Bůh nám dává touhu po pokání. My máme své hříchy vyznat, přestat hřešit a dát mu své srdce.
4. Bůh nám odpouští, očišťuje, obnovuje a osvobozuje nás, abychom mohli žít posvěceným životem.
My to máme přijmout a věřit.
5. Bůh v nás chce žít a posilovat nás. My máme žít z jeho moci a přinášet mnoho ovoce.
6. Bůh pro nás vytváří cestu úniku, když jsme v pokušení. My máme Boží cestu úniku přijmout a podřídit se mu.
7. Bůh je naším obhájcem, když selžeme. My máme činit pokání a vrátit se k Němu.
Jak jste si možná všimli, tak to co Bůh dělá je, že působí uvnitř našeho srdce – mysli, zatímco naše úloha spočívá ve spolupráci a vypracování toho, v čem Bůh působí. Musíme pochopit, že my sami své vlastní srdce nezměníme.
Jeremiáš 13:23 Cožpak může Kúšijec – Etiopan změnit svou kůži anebo leopard změnit svoje skvrny? Pak také vy dokážete konat dobro, když jste si zvykli páchat zlo.
Co tedy dělá Ježíš proto, aby nám pomohl?
Jan 12:32 A já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všechny k sobě.
Úplně první a nejdůležitější věcí když se snažíme někoho získat pro Krista je, že mu představíme našeho Pána jako toho, ke kterému může každý člověk přijít takový jaký je. Jako Toho, který na sebe vzal naše hříchy a je Spasitelem, který hříchy odpouští, chce nás očistit a znovu obnovit k Božímu obrazu. To je nejdůležitější pravda v Božím slově.
Jan 3:16–17 16Neboť tak Bůh miluje svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. 17Vždyť Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby byl svět skrze něj zachráněn.
Matouš 1:21 A dáš mu jméno Ježíš, neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů.
Izaiáš 53:6 My všichni jsme zabloudili jako ovce, jeden každý jsme se obrátili na svou cestu a Hospodin na něho nechal dopadnout vinu nás všech.
EGW 1SM – Vybraná poselství, svazek 1, str. 322: Nenáviděl hřích dokonalou nenávistí, a přesto nesl na své duši hříchy celého světa. Bez viny nesl trest viníků. Nevinný, a přesto se obětoval jako náhrada za provinilce. Vina každého hříchu tlačila svou tíhou na božskou duši Vykupitele světa. Zlé myšlenky, zlá slova, zlé skutky každého Adamova syna a dcery volaly po odplatě která se měla naplnit na Něm samotném, protože se stal zástupcem člověka. Ačkoli vina za hřích nebyla Jeho, byl Jeho duch roztržen a pohmožděn lidskými přestoupeními a Ten, který nepoznal hřích, se stal hříchem za nás, abychom se v Něm stali Boží spravedlností.
To jasně potvrzuje Písmo.
2. list Korintským 5:21 Toho, který hřích nepoznal, za nás učinil hříchem, abychom se my v něm stali Boží spravedlností.
EGW 1SM – Vybraná poselství, svazek 1, str. 271: Jakmile Kristus vstoupil na poušť, kde byl pokoušen, jeho tvář se změnila…Tíha hříchů světa tlačila na Jeho duši… Uvědomil si sílu požitkářské chuti a nesvaté vášně, která ovládala svět a která na člověka přivolala nevýslovné utrpení.
Skutky 3:18 Bůh však takto splnil, co předem ohlásil ústy všech proroků, že jeho Mesiáš bude trpět.
EGW PK – Proroci a králové, str. 701: Kdyby satan přiměl Krista, aby podlehl jedinému pokušení, kdyby ho jediným činem nebo dokonce myšlenkou přiměl k poskvrnění jeho dokonalé čistoty, tak by kníže temnoty zvítězil nad jedinou nadějí, kterou lidstvo má a získal by tak pro sebe celou lidskou rodinu. Satan sice mohl v Kristu vyvolat tíseň, ale nemohl ho pošpinit. Mohl mu způsobit utrpení, ale nemohl ho poskvrnit. Učinil z Kristova života jednu dlouhou scénu konfliktů a zkoušek.
Izaiáš 53:7 Byl zdrcen ale pokořil se, a neotevřel ústa; jako beránek vedený na porážku a jako ovce před střihači byl němý, ústa neotevřel.
EGW 5BC 1082 YI – Rady pro mládež 20. 7. 1899: V posledních hodinách svého života, když visel na kříži, zakusil v plné míře to, co musí zakoušet člověk, když bojuje proti hříchu. Uvědomil si, jak špatným se člověk může stát, když podlehne hříchu. Uvědomoval si, jak strašné následky má přestoupení Božího zákona, neboť na něm ležela nepravost celého světa.
1. Petrův 2:24 On sám ve svém těle vynesl naše hříchy na dřevo kříže, abychom zemřeli hříchům a byli živi spravedlností.
EGW SC – Cesta ke Kristu str. 54: Zatímco hříšník je ještě daleko od Otcova domu a plýtvá svým majetkem v cizí zemi, Otcovo srdce po něm touží. Každá touha, která se v člověku probouzí, aby se vrátil k Bohu, je dílo Božího Ducha, který se poutníkovi dvoří, něžně ho prosí a přitahuje k Otcovu srdci které je plné lásky.
Jeremiáš 31:3 Zpovzdálí se mi ukázal Hospodin a řekl: Miluji tě věčnou láskou, proto ti stále zachovávám milosrdenství.
Mnoho lidí, včetně mě, nezažili otcovskou lásku. Byli odmítaní, nebo jim bylo dokonce ubližováno. Takovým lidem připadá obzvlášť těžké uvěřit, že je nebeský Otec opravdu miluje a chce je zachránit. Bible je ale plná poselství, ze kterých můžeme vyčíst že Bůh je láska.
EGW MB – Myšlenky z hory blahoslavenství, str. 104–105: Prvním krokem k Bohu je poznat a uvěřit lásce, kterou k nám chová, neboť právě přitažlivost jeho lásky nás vede k tomu, abychom k němu přišli.
EGW DA – Touha věků, str. 172: Vítr je slyšet ve větvích stromů, když šelestí v listech a květinách. Nelze ho vidět a nikdo neví, odkud přichází a kam se ubírá. Tak působí i Duch svatý na lidské srdce. O jeho působení nelze říci více než o pohybech větru. Někdo třeba nedovede udat přesný čas a určité místo, kdy a kde byl obrácen, nebo nedovede určit všechny okolnosti, jež působily na jeho obrácení. To však nedokazuje, že nebyl obrácen. Způsobem, jenž je právě tak neviditelný jako vítr, působí Kristus stále na lidská srdce. Poznenáhlu, aniž si to uvědomuje, působí na člověka dojmy, jež ho přitahují ke Kristu…. Ačkoli je vítr neviditelný, následky jeho působení je možno vidět a cítit. A tak i působení Božího ducha na nitro člověka se projeví v každém činu toho, jenž pocítil jeho spásnou moc. Když Boží Duch ovládne srdce, změní i život. Člověk se zbavuje hříšných myšlenek, zříká se zlých skutků, místo zloby, závisti a sporu přichází láska, pokora a pokoj. Na místo smutku přichází radost a v tváři se začíná odrážet světlo nebes. Nikdo nevidí ruku, jež ulehčuje břímě, nikdo nevidí světlo, jež sestupuje z nebes. Když se člověk s vírou odevzdá Bohu přichází požehnání. Teprve pak moc, již lidské oko nemůže vidět, vytváří novou bytost k Božímu obrazu. Smrtelná mysl nemůže pochopit dílo vykoupení. Jeho tajemství se vymyká lidskému chápání. Ten však, kdo vchází ze smrti do života zjišťuje, že je to Božská skutečnost. Počátek vykoupení smíme poznat již tady na vlastních zkušenostech, které děláme ve svém životě. Jeho konec pak sahá do věčnosti.
Nebraňme se, když nás Kristus k sobě přitahuje.
Izaiáš 55:3 Nakloňte ucho a pojďte ke mně; poslouchejte a vaše duše ožije. Uzavřu s vámi věčnou smlouvu-spolehlivá milosrdenství zaslíbená Davidovi.
EGW DA – Touha věků, str. 175–176: Světlo zářící z kříže zjevuje Boží lásku. Jeho láska nás k sobě přitahuje. Nebudeme-li se tomuto přitahování bránit, budeme přivedeni ke kříži s postojem pokání kvůli spáchaným hříchům, které Spasitele ukřižovaly. Pak Boží Duch skrze víru vyvolá v nitru člověka touhu po novém životě. Myšlenky a touhy se začnou podřizovat Kristově vůli. Srdce, mysl jsou nově stvořeny k obrazu Toho, který v nás působí, aby si všechno podřídil.
EGW COL – Kristova podobenství, str. 188: Podobenství o ztracené ovci nelíčí nezdar, ale úspěch a radost ze záchrany. Bůh tím zaručuje, že nenechá bez povšimnutí a bez pomoci ani jedinou ovci, která se ztratila z Božího stáda. Kristus zachrání z propasti hříchu každého, kdo se jím nechá zachránit.
EGW R & H 24. 3. 1896: Cesta záchrany je možná pro všechny, kdo se rozhodnou slyšet, činit pokání a věřit. Celé nebe čeká na spolupráci hříšníka a jediná překážka, která mu stojí v cestě, je ta, kterou může odstranit jen on sám – jeho vlastní vůle. Musí se podřídit Boží vůli a skrze pokání a víru přijít k Bohu pro spásu. Nikdo nebude nucen proti své vůli; Kristus přitahuje, ale nikdy nenutí.
Židům 2:3 Jak unikneme my, zanedbáme-li tak velikou záchranu, která má svůj původ v tom co říkal Pán, a byla nám potvrzena těmi, kteří to slyšeli.
Pokud si neuvědomujeme svůj ztracený stav, je snadné zanedbat tuto velkou záchranu. Bláznivé panny, Nikodém, vlažní lidé všech dob i mnozí z nás si dlouho mysleli, že byli a jsme ve spásném vztahu s Kristem. Kdybychom poctivě a do hloubky Bibli studovali, pochopili bychom svůj skutečný stav. Pochopit plán spasení musí každý člověk sám za sebe. To, co se dnes často prezentuje jako evangelium je v nejlepším případě pouze polovina pravdy.
EGW R & H 13. 8. 1889 – 1SM 360.3: Lidem mají být zjeveny velké pravdy, dlouho skryté pod nánosem bludů. Učení o ospravedlnění z víry ztratili ze zřetele mnozí z těch, kdo vyznávali, že věří poselství třetího anděla. Lidé, kteří následovali tzv. ‚hnutí Svatosti‘, zašli v tomto bodě do velkých extrémů. S velkou horlivostí učili: ‚Jen věřte v Krista, a budete spaseni, ale pryč s Božím zákonem‘. Nic takového Boží slovo neučí. Pro takovou víru neexistuje žádný základ. To není vzácný klenot pravdy, který dal Bůh svému lidu pro tuto dobu. Toto učení klame poctivé lidi. Světlo z Božího slova odhaluje skutečnost, že Zákon musí být zvěstován. Kristus musí být vyzdvižen, protože je Spasitel, který odpouští přestoupení, nepravost a hřích, ale v žádném případě neočistí provinilého a nekajícího se člověka.“
EGW 1SM – Vybraná poselství, svazek 1, str. 363.3: Přestoupili jsme Boží zákon a ze skutků Zákona nebude ospravedlněn žádný člověk. Nejlepší úsilí, které mohou lidé ze svých vlastních sil vynaložit, je bezcenné. Nevyhovuje svatému a spravedlivému Zákonu, který přestoupili. Ale skrze víru v Krista si mohou nárokovat spravedlnost Božího Syna, která je zcela dostačující. Kristus splnil požadavky Zákona ve své lidské přirozenosti. Vzal na sebe prokletí Zákona za hříšníka, vykonal za něj smíření, aby každý, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl věčný život. Opravdová víra si přivlastňuje Kristovu spravedlnost a hříšník se stává spolu s Kristem vítězem; stává se totiž účastníkem božské přirozenosti, a tak se spojuje božství s lidstvím.
Nechápu milí posluchači pokud jste ASD, že se v naší církvi uchytila verze evangelia která učí, že člověk v tomto životě nemůže z Boží moci zvítězit nad svými hříchy. Je to proto jak píše Ellen White, že ani jeden ze sta nechápe plán spásy sám pro sebe.
EGW 1SM – Vybrané spisy, svazek 1, str. 359.2: Nejsme v bezpečí, pokud zanedbáváme každodenní hledání světla a poznání v Písmu. Pozemská požehnání nelze získat bez námahy, můžeme tedy očekávat, že obdržíme duchovní a nebeská požehnání bez našeho upřímného úsilí? V tzv. dolech pravdy je třeba pracovat.
Žalmista říká: Žalm 119:130 Otevření tvých slov osvěcuje, dává porozumět prostoduchým.
Boží slovo nesmí zůstat stranou našeho života. Je třeba se jím zabývat ve své mysli, přijímat je v srdci, opatrovat je, milovat a poslouchat. Potřebujeme také mnohem více poznání; potřebujeme být osvíceni, pokud jde o plán spasení. Neexistuje nikdo ze sta, kdo by sám chápal biblickou pravdu o tomto předmětu, který je tak nezbytný pro naše současné i věčné blaho. Když začne svítit světlo, aby lidem objasnilo plán vykoupení, nepřítel pracuje s veškerou snahou, aby světlo bylo uzavřeno před lidskými srdci. Přistoupíme-li k Božímu slovu s učenlivým a pokorným duchem, smetí bludů bude smeteno a objeví se drahokamy pravdy, dlouho skryté našim očím.
EGW R & H 19. 5. 1891, Odolávání pokušení – 1891: Mnozí si zřejmě myslí, že je nemožné nepodlehnout pokušení, že nemají sílu zvítězit, a hřeší proti Bohu svými rty, místo víry a odvahy mluví o sklíčenosti a pochybnostech. Kristus byl ve všem pokoušen jako my, ale bez hříchu. Řekl: „Přichází kníže tohoto světa, ale nemá ve mně nic.“ Vždyť je to tak. Co to znamená? Znamená to, že kníže zla nemohl v Kristu najít žádnou opěrnou půdu pro své pokušení; a tak to může být i s námi.
EGW COL – Kristova podobenství, str. 159: Ani jediný člověk není schopen sám o sobě poznat své vlastní nedostatky.
Jeremiáš 17:9 Srdce je lstivé nade vše, je nevyléčitelně. Kdo mu porozumí?
Člověk může ústy vyjadřovat pokoru, o které srdce nic neví. Zatímco Bohu líčíme svou bezmocnost, může se naše srdce povyšovat domnělou pokorou a vlastní spravedlností. Správné poznání sebe můžeme získat jen jediným způsobem– pohledem na Krista. Někteří lidé mají o sobě tak vysoké mínění, protože neznají Krista. Ubohost a slabost– své skutečné nedostatky si uvědomujeme jen tehdy, když přemýšlíme o Kristově čistotě a dokonalosti. Pochopíme, že jsme ztraceni a bez naděje, oblečeni do šatů samo-spravedlnosti jako všichni ostatní hříšníci. Poznáme, že spasení nám nezajistí naše vlastní dobrota, ale pouze nekonečná Boží milost.
Co může Bůh udělat, když si uvědomíme svou potřebu?
Jan 16:8 A on až přijde, přinese světu důkaz o hříchu, o spravedlnosti a o soudu.
Některé hříchy jako podvádění, krádež nebo lhaní, si člověk usvědčen Duchem Svatým uvědomuje více, než hříchy srdce jako například netrpělivost, podrážděnost, závist, obviňování, pomlouvání atd. Tyto hříchy člověk spíše omlouvá. Když ovšem začneme opravdu studovat Boží slovo které nás usvědčuje z našich špatností, tak zjistíme, že nemáme spravedlnost a že nejsme zapečetěni a připraveni na soud. Nemáme ovoce Ducha Svatého, což je Kristův charakter.
EGW 1SM – Vybraná poselství, svazek 1, str. 353: Vlivem Ducha Svatého jsme usvědčeni z hříchu a cítíme, že potřebujeme odpuštění. Odpuštěno je pouze těm, kteří mají zkroušeného ducha, ale je to Boží milost, která pohne srdcem, aby se kálo. Bůh zná všechny naše slabosti a nedokonalosti a pomůže nám.
Skutky 26:17–18 17Budu tě vysvobozovat z tohoto lidu i z pohanů, ke kterým tě posílám 18otevřít jejich oči, aby se obrátili od tmy do světla, od moci satanovy k Bohu, a aby vírou ve mne obdrželi odpuštění hříchů a podíl mezi posvěcenými.
EGW DA – Touha věků, str. 104: Bůh neposílá posly, aby hříšníkovi lichotili. Nesděluje poselství pokoje, aby neposvěcené ukolébal do osudové jistoty. Na svědomí hříšníka klade těžká břemena a duši probodává šípy usvědčení. Služební andělé mu před oči předkládají hrozné Boží soudy, aby v něm prohloubili pocit nouze a podnítili ho k zvolání: ‚Co mám dělat, abych byl spasen?‘
Musíme uznat svoji vinu a potřebu po Kristově spravedlnosti
Jeremiáš 3:12–13 12Říkej: Navrať se, Izraelská odpadlice! je Hospodinův výrok. Nebudu se na vás tvářit zamračeně, vždyť jsem milosrdný, je Hospodinův výrok, nebudu se hněvat navěky. 13Jen uznej svou vinu, že ses vzbouřila proti Hospodinu, svému Bohu…
EGW 6T – Svědectví církvi, svazek 6, str. 52–53: Lidé, kteří vyznávají, že jsou Kristovými následovníky, klesají na nízkou úroveň, stále truchlí nad svými nedostatky, ale nikdy nepřemáhají a nikdy nešlapou po satanovi, který by měl být přemožen pod jejich nohama. Vina a odsouzení neustále tíží jejich nitro a volání takových lidí by mohlo znít: ‚Ó, jaký jsem to ubohý člověk! Kdo mě vysvobodí z těla této smrti?‘
EGW MB – Myšlenky z hory blahoslavenství, str. 10: Bůh nám zjevuje naši vinu, abychom utíkali ke Kristu a skrze něj byli osvobozeni z otroctví hříchu.
EGW 1T – Svědectví církvi, svazek 1, str. 156: Viníci vědí, jaké hříchy mají vyznat, aby jejich nitro bylo před Bohem čisté. Ježíš jim nyní dává příležitost aby své hříchy vyznali a litovali jich v hluboké pokoře.
EGW SC – Cesta ke Kristu, str. 37–38: Ti, lidé, kteří se před Bohem nepokořili a neuznali svou vinu, ještě nesplnili první podmínku k tomu, aby je Bůh přijal.
Pokud tedy jsme na někoho netrpěliví nebo podráždění, neobviňujme jeho, i když se možná dopustil něčeho špatného. Uznejme svou vinu, že jsme jim nepředstavili Krista správným způsobem. Pokud jsou naše děti neposlušné, nepotřebují rozzlobené rodiče, ale potřebují pomoc a modlitby. Boží moc nemůže ve výchově dětí působit, pokud ji nepoužíváme Jeho metody. Rodiče často obviňují děti, když se na ně zlobí, takže děti nesou vinu svou i rodičů. To není správné! Rodiče pak děti trestají, ale nemodlí se s nimi a nepřivádějí je k Ježíši pro odpuštění a uzdravení. To je nešťastné a tímto způsobem vznikají kořeny hořkosti.
EGW R & H 3. 9. 1901: Přijď ke Kristu takový, jaký jsi, a rozjímej o jeho lásce, dokud se tvé zatvrzelé srdce nezlomí…Je to ctnost, která vychází z Ježíše a která posiluje záměry srdce, aby se odvrátilo od hříchu a přilnulo k tomu, co je pravda. Je to Kristova ctnost, která činí pokání upřímným a opravdovým.
Bůh dává člověku ochotu k pokání.
Skutky 5:30–31 Bůh našich otců probudil z mrtvých Ježíše, kterého jste vy pověsili na dřevo a zabili; 31 toho Bůh jako vůdce a zachránce vyvýšil na svou pravici, aby dal Izraeli pokání a odpuštění hříchů.
EGW 1SM – Vybraná poselství, svazek 1, str. 324: Projevem své lásky, prosbou svého Ducha se snaží přimět lidi k pokání, neboť pokání je Boží dar a koho omilostní, toho nejprve k pokání pohnul.
EGW SC – Cesta ke Kristu, str. 23: Pokání zahrnuje lítost nad hříchem a odvrácení se od něj. Hříchu se nezřekneme, dokud neuvidíme jeho hříšnost v pravém světle. Dokud se od něj neodvrátíme ve svém srdci, nedojde v životě k žádné skutečné změně.
2. Paralipomenon 7:14 Ale pak se můj lid, který se nazývá mým jménem pokoří, budou se modlit a hledat moji tvář a odvrátí se od svých zlých cest, pak vyslyším z nebes, a odpustím jejich hřích a uzdravím jejich zemi.
EGW SC – Cesta ke Kristu, str. 40: Opravdové pokání povede člověka k tomu, aby uznal a nesl svou vinu bez postranních úmyslů a pokrytectví.
Je tedy na člověku, aby své hříchy vyznal, zanechal a dal Bohu své srdce.
Přísloví 28:13 Kdo zakrývá svá přestoupení neuspěje, ale kdo je vyznává a opouští, nalezne slitování.
EGW 7BC, str. 931: Kristus může plně zachránit všechny, kteří k němu přicházejí s vírou. Očistí je od každé poskvrny, pokud mu to dovolí. Ale pokud lpí na svých hříších, nemohou být spaseni, neboť Kristova spravedlnost nepřikrývá žádné hříchy, kterých lidé nelitují.
Je tedy zřejmé, že Ježíš svojí spravedlností nepřikrývá žádné hříchy. Chce nás od všech našich hříchů očistit. Ale jak nás může očistit, když mu své hříchy nedáme? Jak v nás může stvořit nové srdce, když mu nedáme své staré srdce?
EGW COL – Kristova podobenství, str. 97: Mnozí lidé se snaží stát se lepšími tím, že napravují ten či onen zlozvyk, a doufají, že se tak stanou křesťany. Ale začínají na špatném místě. My ale musíme začít u našeho srdce.
Přísloví 23:26 Můj synu, dej mi své srdce, tvé oči ať střeží moje cesty.
Celé srdce musí být odevzdáno Bohu, jinak v nás nikdy nemůže dojít ke změně, díky níž můžeme být obnoveni k Jeho podobě. Od přirozenosti jsme odcizeni Bohu. Jsme drženi v osidlech satana. Jsme jeho zajatci abychom činili jeho vůli.
2. list Timoteovi 2:22–26 22Utíkej před mladickými žádostmi, usiluj o spravedlnost, víru, lásku, pokoj s těmi kdo vzývají Pána z čistého srdce. 23Hloupé a pošetilé otázky odmítej; víš, že plodí hádky. 24Pánův služebník se nemá hádat, nýbrž má být přívětivý ke všem, schopný učit, má být trpělivý 25a v tichosti kárat odpůrce. Snad jim dá Bůh pokání k poznání pravdy, 26a proberou se z Ďáblovy léčky, do které byly od něj chyceni, aby činili jeho vůli.
Bůh touží po tom nás uzdravit a osvobodit. Protože to však vyžaduje celkovou proměnu, obnovu celé naší přirozenosti, musíme se mu zcela odevzdat.
EGW SC – Cesta ke Kristu, str. 43: Boj proti sobě samému je největší bitvou, jaká kdy byla svedena. Vzdání se sebe sama, odevzdání všeho do vůle Boží, vyžaduje boj, ale člověk se musí Bohu podřídit, aby mohla být obnovena jeho svatost.
List Efeským 4:17–24 17Toto tedy pravým a dosvědčuji v Pánu, abyste již nežily tak, jako žijí pohané, v marnosti své mysli. 18Mají zatemněné myšlení a jsou odcizeni od Božího života pro nevědomost, která je v nich kvůli zatvrzelosti jejich srdce. 19Otupěli a oddali se bezuzdnosti, aby s nenasytností páchali každý druh nečistoty. 20Vy však jste se o Kristu takto neučili, 21pokud jste jej vskutku slyšeli a byly v něm vyučeni tak, jak je pravda v Ježíši, 22že totiž máte odložit toho starého člověka, který žije podle dřívějšího způsobu života a hyne v klamných žádostech, 23obnovovat se duchem své mysli 24a obléknout toho nového člověka, který byl stvořen podle Boha ve spravedlnosti a svatosti pravdy.
EGW DA – Touha věků, str. 172: Křesťanský život není úpravou nebo zdokonalením starého života, ale proměnou přirozenosti. Je to smrt svého já a hříchu. Je to zcela nový život.
Římanům 6:11 Tak i vy se považujte za mrtvé hříchu, ale za živé Bohu v Kristu Ježíši.
Co to znamená být mrtvý sobě a hříchu a být živý Bohu? Jsme-li mrtví sobě a hříchu, vzdali jsme se práva na sobectví a světské požitky. Vzdali jsme se také práva používat satanovy metody v našich bitvách. On v nás chce působit netrpělivost, podrážděnost, nelibost, hněv, závist, žárlivost, chtíč, nenávist, hořkost a vzpouru. Když se však odevzdáme Bohu, může v nás působit svojí láskou, abychom dokázali s druhými jednat trpělivě a laskavě, odpouštěli jim a modlili se za ně když nám ubližují.
To je Boží způsob, jak se chovat k lidem, kteří se k nám nechovají laskavě. Potřebují naše modlitby! Nepotřebují hněv, netrpělivost ani podrážděnost. Proč bychom měli dovolit satanovi, aby nás ovládal v naší reakci na ně?
Měli bychom tedy jít k Bohu a říci mu: Pane, toužím po tom zemřít sám sobě! Vzdávám se práva jednat podle podnětů své padlé hříšné přirozenosti. Vzdávám se svého práva mít odpor k lidem, kteří mi ubližují, vzdávám se svého práva být netrpělivý, nebo podrážděný na své okolí. Raději se za ně budu modlit a pomáhat jim. Vzdávám se svého práva dovolit satanovi, aby ve mně působil svými metodami v jednání s lidmi. Vzdávám se práva být rozčilený, když druzí něco nedělají jak to chci já. Chci zemřít sám sobě a dovolit Duchu svatému, aby ovládal mého ducha, mé nitro.
EGW SD – Synové a dcery Boží, str. 105: Odevzdejte celou svou bytost do rukou Pána, duši, tělo i ducha, a rozhodněte se být Jeho milujícím, posvěceným prostředníkem, poháněným Jeho vůlí, řízeným Jeho myslí, naplněným Jeho Duchem.
EGW FE – Základy křesťanské výchovy, str. 284: Jsou lidé, kteří se hlásí k Ježíši Kristu, ale nikdy nezemřeli sami sobě. Nikdy nepadli na skálu, kterou je Kristus, a nebyli zlomeni. Dokud se to nestane, budou žít pro sebe, a pokud zemřou takoví, jací jsou, bude navždy pozdě na to, aby jejich křivdy byly napraveny.
EGW 5T – Svědectví církvi, svazek 5, str. 163: Pokořte se před Bohem a usilovně se snažte vyprázdnit chrám duše od všeho smetí – od závisti, žárlivosti, podezírání a hledání viníků. ‚Očistěte své ruce, hříšníci, a očistěte svá srdce, vy, kteří máte dvojí mysl.
EGW SC – Cesta ke Kristu, str. 44: Nemůžeme napůl patřit Pánu a napůl světu. Nejsme Božími dětmi, pokud jimi nejsme úplně.
EGW 4T – Svědectví církvi, svazek 4, str. 214: Bůh se nenechá zmást, Kristus nepřijímá polovičatou službu. Žádá všechno.
Lukáš 14:33 Tak tedy žádný z vás, kdo neopouští všechno, co mu náleží, nemůže být mým učedníkem.
Bůh nás bude i nadále milovat a přitahovat nás k sobě a udělá vše pro to, aby nás přivedl k úplnému odevzdání se. Nemůže nás však zachránit, pokud nepůjdeme s Kristem až na konec cesty.
EGW Rukopis č. 60, 1894: Bůh nebude obývat rozdělené srdce, ani vládnout z rozděleného trůnu. Každý protivník, který se zmocňuje citů a odvádí nás od Boha lásky, musí být svržen z trůnu. Pán od nás vyžaduje bez výjimky vše. Kristus nás vykoupil, jsme jeho dědictvím a je pro nás ctí, když s ním můžeme spolupracovat. Noste jho s Kristem a denně kráčejte s Bohem. Jak to máme dělat? Tím, že se chopíme pomoci, kterou nám Bůh poskytl. Pán řekl:
Matouš 7:7 Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno.
EGW YI – Rady mládeži 9. 1. 1896: Ať si nikdo nemyslí, že se Kristus může spokojit s jedním malým koutkem našeho srdce, zatímco my dovolíme satanovi, aby si v něm postavil svůj trůn a naplnil naše mravní ovzduší poskvrnou. Kristus bude v duši přebývat pouze tehdy, když mu odevzdáme celé srdce.
My máme být milí přátelé Kristovou nevěstou. Bůh nás ale nemůže přijmout, když chceme, aby naše srdce z části ovládal satan a my se nechceme nechat plně ovládnout Duchem svatým.
EGW R & H 28. 11. 1899: Částečné odevzdání se pravdě, dává satanovi příležitost, aby mohl svobodně v člověku působit. Dokud není chrám duše plně odevzdán Bohu, je pevností nepřítele.
EGW 6T – Svědectví církvi, svazek 6, str. 92: Satan nechce, aby lidé viděli, že je nutné se plně odevzdat Bohu. Když člověk selže v tom, aby se plně odevzdal, tak hřích není opuštěn; chutě a vášně usilují o nadvládu; pokušení matou svědomí, takže nedochází ke skutečnému obrácení.
EGW R & H 27. 2. 1900: Pán nemůže očistit duši, dokud není celá bytost odevzdána působení Ducha svatého.
EGW 1T – Svědectví církvi, svazek 1, str. 160: Bůh požaduje všechno. Když se podřídíme Jeho požadavkům a vzdáme se všeho, pak, a teprve pak, nás obejme svou náručí milosrdenství. Čeho se vzdáme, když se vzdáme všeho? Vzdáme se hříchem poskvrněné duše, kterou Ježíš očistí. Očistí ji svým milosrdenstvím a zachrání nás před smrtí svou nesrovnatelnou láskou.
Ezechiel 18:30–31 30Proto vás budu soudit, každého podle jeho cest, dome izraelský, je výrok Hospodina. Obraťte se, odvraťte se od všech svých přestoupení a zvrácenost vám nebude ku pohoršení. 31 Odvrhněte od sebe všechna svá přestoupení, jimiž jste se vzepřeli a získejte nové srdce a nového ducha. Proč máte zemřít dome izraelský.
