Kázání Sedlčany 8. 7. 2023
Očekává od nás Bůh abychom zvítězili nad svými hříchy?
Pro Tajemství Bible zpracoval Ladislav Hodač
Přeji vám všem požehnanou sobotu a i požehnaný čas, který nyní strávíme uvažováním nad otázkami, které rozhodují o našem věčném osudu. V poslední době mi několik mých přátel řeklo, že z kazatelen a nejen tam zaznívají názory, že vítězství nad hříchy v tomto životě není možné. Na to bych teď chtěl reagovat.
Dopisy sedmi církvím v knize Zjevení při použití historicko-gramatické výkladové metody popisují dějiny křesťanské církve od nanebevstoupení Krista až po jeho druhý příchod. To je stále ještě díky Bohu oficiální postoj naší denominace. Je zajímavé, že každý ze sedmi dopisů končí následujícím oznámením:
Sbor v Efesu – Kdo má uši slyš, co Duch praví sborům: Tomu, kdo zvítězí, dám jíst ze stromu života, který je v Božím ráji. Zjevení 2:7
Sbor ve Smyrně – Kdo má uši slyš, co Duch praví sborům: Kdo zvítězí, tomu druhá smrt neublíží. Zjevení 2:11
Sbor v Pergamu – Kdo má uši slyš, co Duch praví sborům: Tomu, kdo zvítězí dám skrytou manu a dám mu bílý kamének a na tom kaménku napsané nové jméno, které nezná nikdo, než ten, kdo je dostává. Zjevení 2:17
Sbor v Thyatirech – 26Kdo zvítězí a zachovává moje skutky až do konce, tomu dám vládu nad národy, 27bude je pást železnou berlou a budou rozbíjeny jako hliněné nádobí, 28jak jsem to i já přijal od svého Otce. A dám mu hvězdu jitřní. 29Kdo má uši slyš, co Duch praví sborům. Zjevení 2:26–29
Sbor v Sardách – 5Kdo zvítězí, takto se bude oblékat do bílých šatů a jeho jméno nevymažu z knihy života, nýbrž vyznám je před svým Otcem a před jeho anděly. 6Kdo má uši slyš, co Duch praví sborům. Zjevení 3:5–6
Sbor ve Filadelfii – 12Kdo zvítězí toho učiním sloupem ve svatyni svého Boha a již nikdy nevyjde ven. Napíšu na něj jméno svého Boha a jméno města svého Boha, Nového Jeruzaléma, který sestupuje z nebe od mého Boha, i své nové jméno. 13Kdo má uši slyš, co duch praví sborům. Zjevení 3:12–13
Sbor v Laodicei – 21Kdo zvítězí tomu dám usednout se mnou na můj trůn, jako i já jsem zvítězil a usedl se svým Otcem na jeho trůn. 22Kdo má uši slyš co Duch praví sborům. Zjevení 3:21–22
Mimochodem v hebrejském způsobu uvažování spočívá lidská moudrost nebo inteligence ve schopnosti a ochotě naslouchat ušima tomu, co Bůh říká a ne v tom co děláme většinou my v našem západním způsobu uvažování, že něco posuzujeme, nebo kritizujeme z venku. Proto tak často můžeme ve Starém zákoně číst – šema Izrael, naslouchej Izraeli. Příkladem by byl
Jeremiáš 6:10 Ke komu mám mluvit, koho varovat, aby slyšeli? Hle, mají ucpané uši, nejsou schopni dávat pozor. Hle Hospodinovo slovo jim bylo k posměchu, nemají v něm zalíbení.
Tak to dopadne i s námi, když budeme naslouchat množství různých hlasů, které usilují o naši pozornost. Smutné je, že i mnozí adventisté naslouchají raději různým teologům jejichž teologie při bližším zkoumání neobstojí ve světle psáno jest a ani ve světle textů Ellen Whiteové. Ale k tomu více později.
Vraťme se ale k dopisům sedmi sborům. Jak komentuje Ellen Whiteová tyto texty: „Tato slova jsou určena lidem, kteří jsou ve spojení se světem a podléhají pokušením a vlivům, které je klamou a svádějí. Dokud budou svou mysl upínat k Tomu, který je jejich sluncem a štítem, čerň a temnota, které je obklopují, nezanechají na jejich oděvu jedinou nečistotu či skvrnu. Budou kráčet s Kristem. Budou se modlit a věřit a pracovat na záchraně lidí, kterým hrozí záhuba. Tito lidé se snaží rozbít pouta, kterými je satan spoutal, a nebudou zahanbeni, pokud si vírou učiní Krista svým společníkem. Velký podvodník bude neustále vyvolávat pokušení a svody, aby zmařil dílo těchto lidí, ale budou-li důvěřovat Bohu, budou-li pokorní, tiší a pokorného srdce, budou-li zachovávat cestu Páně, nebe se bude radovat, neboť získají vítězství.“ – EGW MS – Rukopis 97, 1898.
Zjevení 1:5–6 Tomu, jenž nás miluje a svou krví nás rozvázal z našich hříchů 6 a učinil nás královstvím, kněžími svému Bohu a Otci – jemu sláva i moc na věky. Amen.
Poslední, sedmá církev je Laodicea. Ellen Whiteová se k Laodicejské církvi vyjadřuje následovně: „Poselství laodicejské církvi je překvapivým odsouzením a vztahuje se na Boží lid v současné době.“ EGW 3 T – Svědectví pro církev, svazek 3, str. 252.1.
EGW 2 SM – Vybraná poselství, svazek 2, str. 66.2: Poselství Laodicejským se vztahuje na adventisty sedmého dne, kteří měli velké světlo, ale nechodili v něm. Jsou to právě ti, kteří měli velké řeči, ale nedrželi krok se svým Vůdcem, kteří budou vyvrženi z Jeho úst, jestliže nebudou činit pokání.
Pojďme tedy zkoumat Laodicejský stav a zároveň jiné texty Písma a spisů Ducha proroctví, které ukazují, že zůstat v tomto stavu znamená minout se cíle, kterým je věčný život ve společenství s naším Pánem.
Výchozí text najdeme ve Zjevení 3:17 Neboť říkáš: Jsem bohatý, zbohatl jsem, nic nepotřebuji. A nevíš, že jsi ubohý, politováníhodný a chudý, slepý a nahý.
EGW 4 T – Svědectví pro církev, svazek 4, str. 87.2: Jedinou nadějí pro Laodicejské je jasný pohled na jejich postavení před Bohem, poznání podstaty jejich nemoci. Nejsou ani chladní, ani horcí; zaujímají neutrální pozici a zároveň si lichotí, že jim nic neschází. Pravý svědek tuto vlažnost nenávidí…. Jsou pro Něj mdlé chuti. (Přeloženo z anglického originálu).
2. list Timoteovi 3:5a Budou mít vnější formu zbožnosti, ale její moc jim bude cizí [popřeli ji/odmítli].
EGW MON – Myšlenky o naději, str. 56.5: Nikdo nemůže zůstat neutrální, není střední cesty. Nenajdeme člověka, který neslouží ani Bohu, ani nepříteli spravedlnosti. Kristus chce žít ve svých následovnících, působit [a jednat] prostřednictvím jejich schopností a možností. Svou vůli musí podřídit vůli Kristově; musí jednat pod vlivem jeho Ducha. Pak už ovšem nežijí oni, nýbrž Kristus žije v nich. Kdo se plně neodevzdá Bohu, je ovládán jinou mocí, poslouchá jiný hlas, který ho vede úplně jiným směrem. Polovičatou službou se člověk staví na stranu nepřítele jako úspěšný spojenec mocností zla.
Myslíte si, podle tohoto textu, že je možné, aby Kristus žil v člověku a člověk byl nadále zotročen svými hříchy?
EGW 5 T – Svědectví pro církev, svazek 5, str. 105.2: Ach, co mohu říci, abych otevřela slepé oči, abych osvítila duchovní chápání! Hřích musí být ukřižován. Duch svatý musí provést úplnou mravní obnovu. Musíme obdržet Boží lásku s živou, trvalou vírou. To je zlato zušlechtěné v ohni. Můžeme ho získat jedině od Krista. Každý upřímný a vroucně hledající se stane účastníkem božské přirozenosti. (Přeloženo z anglického originálu).
To, že hřích musí být ukřižován, neboli usmrcen se dočteme například v
Listu Římanům 6:1–3 1Co tedy řekneme? Máme zůstávat v hříchu, aby se rozhojnila milost? 2Naprosto ne! Jak bychom my, kteří jsme hříchu zemřeli, v něm ještě mohli žít? 3Což nevíte, že my všichni, kteří jsme byli pokřtěni v Krista Ježíše, jsme byli pokřtěni v jeho smrt?
6 BC – Biblický komentář CASD, svazek 6, str. 536: Víra v Krista, která umožňuje ospravedlnění hříšníka, předpokládá bezvýhradnou ochotu plnit Jeho vůli a nenávist ke všemu, co Spasiteli způsobilo tak velké utrpení. Víra, která si nárokuje ospravedlnění, ale zároveň umožňuje setrvávat na starých cestách hříchu, není vůbec vírou. Důkazem toho, že člověk je ospravedlněn, znovuzrozen a přešel ze smrti do života, je to, že nyní nachází potěšení v dodržování Božího zákona. Při znovuzrození je srdce uvedeno do souladu s Bohem, protože je uvedeno do souladu s Jeho Zákonem. Když se tato mocná změna v hříšníkovi uskuteční, přechází ze smrti do života. GC 468
1. list Janův 5:3–4 3To je totiž láska k Bohu, že zachováváme jeho přikázání. A jeho přikázání nejsou těžká, 4neboť vše, co se narodilo z Boha, přemáhá svět.
Nyní opět texty které popisují Laodicejské postoje.
EGW 1 T – Svědectví pro církev, svazek 1, str. 189.2: Viděla jsem mnoho lidí libujících si, jak jsou dobrými křesťany. Přitom nemají ani paprsek Ježíšova světla. Nevědí, co to znamená být obnoven Boží milostí. Nemají pro sebe žádnou živou zkušenost týkající se Božích věcí. (Přeloženo z anglického originálu).
7 BC – Biblický komentář CASD, svazek 7, str. 970.6: Velké množství lidí považujících se za křesťany, čeká v den Páně hořké zklamání. Nemají na čele pečeť živého Boha. Jsou vlažní a rozpolceného srdce a zneuctívají Boha mnohem víc, než zapřisáhlí bezvěrci. (Přeloženo z anglického originálu).
(EGW Letter – Dopis 44, 1903). 7BC – Biblický komentář CASD, svazek 7, str. 963.6: Polovičatí křesťané jsou horší než bezvěrci, neboť jejich klamná slova a nezávazný postoj svádí mnohé na scestí. Bezvěrec přiznává barvu. Vlažný křesťan klame obě strany. Není ani dobrým světákem, ani dobrým křesťanem. Satan ho používá k tomu, aby vykonal dílo, které nikdo jiný vykonat nemůže. (Přeloženo z anglického originálu).
EGW 1 T – Svědectví pro církev, svazek 1, str. 188.2: Pánu by bylo milejší, kdyby vlažní vyznavači náboženství nikdy nevyslovili jeho jméno. Jsou neustálou přítěží pro ty, kdo by chtěli být věrnými Ježíšovými následovníky. Jsou překážkou pro nevěřící a zlí andělé nad nimi jásají a kvůli jejich pokřivené životní cestě se posmívají Božím andělům. Takoví jsou prokletím pro naši záležitost doma i v zahraničí. Svými rty se přibližují k Bohu, zatímco jejich srdce je od Něj vzdáleno. (Přeloženo z anglického originálu).
O pokřivené cestě mluví Žalm 1:1–2 1Blahoslavený je muž, který nežije podle rady ničemů, na cestě hříšníků se nezastaví a v zasedání posměvačů neusedne, 2ale oblíbil si Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci.
Přísloví 14:12 Některá cesta připadá člověku správná, avšak nakonec je cestou smrti.
Milí přátelé zkoumejme denně po jaké cestě to vlastně jdeme. Náš nepřítel je sofistikovaný. Chodí kolem jako řvoucí lev a hledá koho by pohltil, neboli připravil o věčný život.
EGW 9 T – Svědectví pro církev, svazek 9, str. 23.3: Život vyznavačů křesťanství, kteří nežijí Kristovým životem, je zesměšněním náboženství. 9T 22.2 … Ti, kdo milují Ježíše, uvedou vše ve svém životě do souladu s jeho vůlí. 9T 23.3 … Ukazují, že existuje duchovní síla, která může mužům a ženám umožnit, aby neuhnuli ani o píď od pravdy a spravedlnosti… (Přeloženo z anglického originálu).
1.list Janův 5:3–4 3To je totiž láska k Bohu, že zachováváme jeho přikázání. A jeho přikázání nejsou těžká, 4neboť vše, co se narodilo z Boha, přemáhá svět.
EGW 1 SM – Vybraná poselství, svazek 1, str. 375.2: Člověk potřebuje sílu stojící mimo něj a nad ním, aby ho obnovila do Boží podoby; ale potřeba božské pomoci neznamená, že je lidská činnost zbytečná. Ze strany člověka je nutná víra, neboť víra se projevuje láskou a očišťuje duši. Víra se opírá o Kristovy ušlechtilé vlastnosti. (Přeloženo z anglického originálu).
1. list Janův 3:3 A každý, kdo v něm má tuto naději, očišťuje se, tak jako on je čistý.
EGW 1 SM – Vybraná poselství, svazek 1, str. 374.1: Víra se projevuje láskou a očišťuje duši. Skrze víru Duch svatý v srdci vytváří svatost. To se však nemůže stát, pokud člověk není ochoten spolupracovat s Kristem. Uzpůsobeni pro nebe můžeme být pouze působením Ducha svatého na srdce. Jako oprávnění pro získání přístupu k Otci, je třeba vlastnit Kristovu spravedlnost. Abychom mohli mít Kristovu spravedlnost, potřebujeme být denně proměňováni vlivem Ducha, abychom se stali účastníky božské přirozenosti. Je to dílo Ducha svatého, které povznáší vkus, posvěcuje srdce, zušlechťuje celého člověka. (Přeloženo z anglického originálu).
EGW 1 SM – Vybraná poselství, svazek 1, str. 394.3: Těm, kdo jej prosí, Ježíš dává Ducha svatého, neboť je nutné, aby každý věřící byl vysvobozen od znečištění i od prokletí a odsouzení Zákona. (Přeloženo z anglického originálu).
EGW 5 T – Svědectví pro církev, svazek 5, str. 648.1: Kristova láska si podmaní tělesné sklony…. milostí Božího Ducha účinně očišťuje nitro. Pán chce, abychom k němu denně přicházeli se všemi svými problémy a vyznáním hříchů, a On nám může dát odpočinutí tím, že poneseme Jeho jho a břemeno. Jeho Duch svatý svými milostivými vlivy naplní nitro a každá myšlenka se v poslušnosti podřídí Kristu. (Přeloženo z anglického originálu).
Jan 14:21 Kdo má moje přikázání a zachovává je, ten mě miluje.
EGW 2 T – Svědectví pro církev, svazek 2, str. 36.2: Jak mi bylo ukázáno, zlato zmíněné Kristem, Pravým svědkem, které musí mít všichni, je vírou a láskou dohromady, a láska má přednost před vírou. Satan neustále pracuje na tom, aby tyto vzácné dary ze srdcí Božího lidu odstranil. Do hry o život jsou zapojeni všichni. Satan si je dobře vědom toho, že pokud se mu podaří odstranit lásku a víru a jejich místo nahradit sobectvím a nevírou, všechny zbývající vzácné vlastnosti budou brzy dovedně odstraněny jeho lstivou rukou a hra bude ztracena. (Přeloženo z anglického originálu).
K dopisu Laodicejským by bylo nutné položit si ještě několik dalších otázek, jako například, Koupil sis od něj zlato? Koupil sis bílé šaty? Koupil sis od Ježíše mast na oči? Máš olej v nádobě? My ale opustíme dopis Laodicejským, protože jsme omezeni časovým limitem a položíme si otázku:
Další krátká úvaha na téma – „Jsi ještě tělesný?“
Římanům 8:6–9 6Myšlení těla znamená smrt, myšlení Ducha život a pokoj. 7Myšlení těla je totiž v nepřátelství vůči Bohu, neboť se nepodřizuje Božímu zákonu, ba ani nemůže. 8Ti, kteří jsou v těle, se Bohu líbit nemohou. 9Vy však nejste v těle, ale v Duchu, pokud ve vás vskutku Duch Boží přebývá. Jestliže však někdo nemá Kristova ducha, ten není jeho.
Zaměřit svou mysl na tělesné věci, a žít tak život plný prosazování sebe sama a požitkářství, znamená nevyhnutelně život, který je Bohu nepřátelský a není v souladu s jeho vůlí. Člověk, který žije takovým životem je duchovně mrtvý, i když se zdá, že žije. Nestačí intelektuálně souhlasit s pravdami křesťanství. Kristův duch musí ovládat člověka.
Jan 6:63 Duch je ten, který obživuje, tělo nic neznamená. Slova, která jsem vám pověděl já, jsou Duch a jsou život.
EGW – Ranné spisy, str. 273.2: Velké množství lidí hlásících se ke křesťanství, Boha ve skutečnosti nezná. Jejich přirozené, lidské srdce není proměněno a tělesná mysl zůstává v nepřátelství s Bohem. Jsou to věrní služebníci satana, třebaže si přisvojili jiné jméno. (Přeloženo z anglického originálu).
EGW OHC – Naše nejvyšší poslání, str. 336.4: Mnozí si uvědomují svůj velký nedostatek, čtou, modlí se a snaží se vyřešit své problémy, přesto nedělají žádné pokroky. Vypadá to, jako by byli bezmocní odolávat pokušení. Příčinou je, že nejdou dostatečně do hloubky. Nehledají důkladné obrácení svého nitra, aby z něj vyvěrající proudy byly čisté a aby jejich vystupování svědčilo o tom, že v nich vládne Kristus. Všechny charakterové vady mají svůj původ v srdci. Pýcha, marnivost, zlá povaha a chamtivost vycházejí z tělesného srdce neobnoveného Kristovou milostí. (Přeloženo z anglického originálu).
Marek 7:21–23 21Neboť zevnitř ze srdce lidí vycházejí zlé myšlenky, smilstva, krádeže, vraždy, 22cizoložství, hrabivost, špatnosti, lest, bezuzdnost, závist, urážky, pýcha, pošetilost. 23Všechny tyto špatnosti vycházejí zevnitř a znečišťují člověka.
EGW – R&H 5. června 1894, odst. 9: Povrchní křesťané nejsou požehnáním pro sebe ani pro druhé i když se postí a pokrývají se pytlovinou a popelem. Staré návyky se vracejí; vznětlivost, podezřívavost, žárlivost, odsuzování druhých – to vše svědčí o tom, že nejsou ovládáni Kristovou milostí…. Jejich zažité návyky je ovládají; a když se jim nedaří prokazovat Kristovo počínání, obviňují z toho lidi, s nimiž jsou ve styku, nebo situaci a okolnosti, ve kterých se nacházejí. Místo aby zkoumali sami sebe a zjistili, v čem spočívá jejich rozpor, naříkají nad svým případem a domnívají se, že jejich potíže jsou důsledkem špatného jednání druhých. Dokud se drží tohoto názoru, nemohou vidět své chyby, litovat svého zla a vyznat se ze svého špatného jednání… Do srdce nepřijali Boží milost, která by je oživila a obnovila. (Přeloženo z anglického originálu).
EGW SC – Cesta ke Kristu 14.2: Spasitel řekl: „Nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží” (Jan 3,3), což znamená: dokud nepřijme nové srdce, nové touhy, nová předsevzetí a nové pohnutky, jež vedou k novému životu. Osudným omylem je myslet si, že je třeba rozvíjet dobro, jež je v člověku od narození. „Člověk jako přírodní [přirozená, tělesná] bytost neuznává věci Ducha Božího – to je mu pošetilostí, nemůže je poznat, protože se dají posoudit jen Duchem.” „Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znova” 1. Korintským 2,14; Jan 3,7.
EGW GC – Velké drama věků, str. 306.3: Při znovuzrození se srdce člověka ztotožní s Bohem, protože se ztotožní s Božím Zákonem. Když se v hříšníku odehrála tato pronikavá změna, přešel ze smrti do života, z hříchu do svatosti, z neposlušnosti a vzpoury k poslušnosti a věrnosti. Starý život odcizení od Boha skončil, začal nový život usmíření, víry a lásky. Tehdy „spravedlnost požadovaná zákonem” bude „naplněna v nás, kteří se neřídíme svou vůlí, nýbrž vůlí Ducha.” Římanům 8:4. A ve svém srdci člověk vyzná: „Jak jsem si tvůj Zákon zamiloval. Každý den o něm přemýšlím.” Žalm 119:97.
Písmo praví 1. list Janův 5:12 Kdo má Syna, má život, kdo nemá Syna Božího, ten život nemá.
2. list Korintským 13:5 Sami sebe zkoušejte, jste-li ve víře, sami sebe zkoumejte [abyste se osvědčili]. Či nepoznáváte sami na sobě, že Ježíš Kristus [je] ve vás? Ledaže byste byli neosvědčení.
Otázka je, co to znamená mít Syna a co znamená, že Ježíš je v nás?
EGW – R&H 12. července 1887, odst. 9: Vy však namítnete: „Jak mám poznat, že Kristus je v mém srdci?“ Když vás někdo kárá nebo opravuje ve vašem způsobu života a věci se nevyvíjejí podle vašich představ – jestliže to v takovém případě ve vás vyvolává vášně, namísto abyste snášeli napomenutí a zůstali trpěliví a laskaví, pak ve vašem srdci nepřebývá Kristus. (Přeloženo z anglického originálu).
EGW 2 SM – Vybraná poselství, svazek 2, str. 382.1: S vážností a úzkostí v srdci si můžeme položit otázku: „Pěstuji závist, je žárlivosti dovoleno nalézt si místa v mém srdci?“ Pokud ano, pak tam nemá místo Kristus. (Přeloženo z anglického originálu).
EGW TM – Svědectví pro kazatele, str. 441.2: Ať nikdo v této věci neklame své vlastní nitro. Pokud v sobě ukrýváte pýchu, domýšlivost, nadřazenost, ješitnost, nesvatou ctižádost, reptání, nespokojenost, hořkost, zlé řeči, lži, podvody, pomluvy, nemáte ve svém srdci Krista a důkazy ukazují, že máte mysl a povahu satana, nikoli Ježíše Krista, který byl tichý a pokorný srdcem. (Přeloženo z anglického originálu).
1. Janův 4:12–13, 16b 12…Jestliže se milujeme navzájem, Bůh v nás zůstává a jeho láska v nás dosáhla svého cíle [je dokonalá]. 13Že zůstáváme v něm a on v nás, poznáváme podle toho, že nám dal ze svého Ducha…. 16bBůh je láska, a kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh v něm.
EGW 4 T – Svědectví pro církev, svazek 4, str. 606.3: Člověk, který podléhá netrpělivosti, slouží ďáblu. „Komu se propůjčujete jako služebníci k poslušnosti, koho posloucháte, toho jste služebníky.“ (Přeloženo z anglického originálu).
EGW MYP – Poselství pro mládež, str. 114.3: Pokud se oddáváme hněvu, chlípnosti, chamtivosti, nenávisti, sobectví, nebo jakémukoli jinému hříchu, stáváme se služebníky hříchu. „Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům.“ Sloužíme-li hříchu, nemůžeme sloužit Kristu. (Přeloženo z anglického originálu).
Jan 8:34 Amen, amen, pravím vám, že každý, kdo činí hřích, je otrokem hříchu.
2. Petrův 2:19b Vždyť čemu člověk podlehne [co člověka přemůže], tím je zotročen.
EGW R&H 8. března 1892, odst. 8 Když se podřizujete pocitům svého přirozeného srdce a dovolujete tělesné přirozenosti, aby měla navrch, pak se ptám: Jakou máte jistotu [ujištění], že vás Boží moc uchovává ke spáse? (Přeloženo z anglického originálu).
1. Janův 3:9–10 9Kdo se narodil z Boha, nepáchá hřích, neboť v něm zůstává Boží símě; nemůže hřešit, protože se narodil z Boha. 10Podle toho se poznají děti Boží a děti ďábla: kdo nežije spravedlivě a nemiluje svého bratra, není z Boha. (B21)
1. Janův 3:14–15 14…kdo nemiluje [bratra], zůstává ve smrti. 15Každý, kdo nenávidí svého bratra, je vrah; a víte, že žádný vrah nemá věčný život, který by v něm zůstával.
EGW TM – Svědectví pro kazatele, str. 440.2: Když lidé praktikují jakýkoli známý hřích, jsou zváženi na vahách a shledáni nedostatečnými. Je výsadou každého Božího syna být skutečným křesťanem v každém okamžiku; tehdy má celá nebesa na své straně. Má Krista, který přebývá v jeho srdci skrze víru. (Přeloženo z anglického originálu).
1. Janův 5:18 Víme, že kdo je narozen z Boha, nehřeší; ale ten, kdo byl zplozen z Boha, střeží sebe samého a ten Zlý se ho nedotýká.
Jak může člověk reagovat na takové informace, když má hříšnou přirozenost, tedy vrozený sklon milovat hřích a tím být nepřítelem Boha, což jsme od narození my všichni?
Podle mě jsou jen dvě možnosti. Ta první, ta správná by mohla znít takto: „Pane, pochopil jsem, že jsem hříchem zkorumpovaný člověk. Děkuji Ti, že jsi mi to ukázal v Písmu a spisech Ducha proroctví. Motivem mého života je sobecké uspokojování mých potřeb, ať už jsou jakékoliv. Zkoušel jsem vylepšit svůj charakter, být lepším člověkem, ale všechny mé pokusy uspět ze své vlastní síly ztroskotaly. Neumím si pomoct, nevím jak dál. A tak přicházím k Tobě svému Bohu a Stvořiteli a prosím Tě, Otče můj nebeský, ve jménu Tvého Syna, Pána Ježíše, zachraň mě. Stvoř Ty ve mně nové srdce a novou mysl. Odevzdávám se plně do Tvých rukou, dělej si se mnou co chceš. Ne má vůle, ale tvá vůle ať mne provází po celý zbytek mého života. Děkuji Ti za to. Amen.“
Ta druhá reakce, ta, kterou volí žel většina lidí je: „To mě všechno nezajímá. Jsou i jiné cesty, které vedou k Bohu a možná ani žádný Bůh neexistuje. Ellen Whiteová je falešný prorok. Její náboženství je zákonické. Byla to pomýlená epileptička. Byla to v podstatě hloupá žena. Vždyť měla jen tři třídy základní školy. No víte, můžete si číst její spisy doma pro svoji potřebu, když už nedáte jinak, ale pro nás teology, kteří jsme studovali na universitách, není teologicky závazná. A ty Biblické texty, které hovoří o tom samém, ty už vyložíme tak, aby to vyhovovalo potřebám našeho zkorumpovaného srdce.“
Jak tedy vypadá správná teologie?
EGW SC – Cesta ke Kristu, kpt. 7.: Boží děti se musí vyvarovat dvou chyb v myšlení. Zvláště lidé, kteří právě začali důvěřovat Bohu, si musí dávat pozor na tyto problémy. První chyba, je omyl spočívající v tom, že se spoléháme na své dobré skutky, které nás přivedou k Bohu. Pokud se budeme snažit stát svatými tím, že budeme poslouchat Zákon vlastními silami, zjistíme, že je to nemožné. Všechno, co děláme bez Krista, je zkažené sobectvím a hříchem. Svatými nás může učinit pouze Kristova milost skrze víru.
Druhý omyl je stejně nebezpečný. Je to představa, že když věříme v Krista, nemusíme dodržovat Boží zákon. Protože [58] Boží milost přijímáme pouze skrze víru, někteří lidé se domnívají, že to, co dělají, nemá s jejich vykoupením nic společného.
EGW DA – Touha věků, str. 671: Nad hříchem je možno zvítězit jedině s pomocí třetí Božské osoby, jejíž síla není ničím omezena, neboť přichází v plnosti Božské moci. Díky působení Ducha svatého se může projevovat moc Vykupitelova díla. Duch očišťuje srdce.
Prostřednictvím Ducha svatého má věřící podíl na Božské přirozenosti. Kristus poslal svého Ducha jako Božskou moc, která má překonávat všechny zděděné i vypěstované sklony ke zlému a která má církvi pomáhat a dosáhnout dokonalosti jeho povahy.
EGW DA – Touha věků, str. 664: Ježíš nevyužil žádné síly ani žádných vlastností, které by lidé vírou v něho nemohli získat. Všichni jeho následovníci mohou být v lidství stejně dokonalí jako on, pokud se Bohu odevzdají tak, jako se mu odevzdal On.
EGW DA – Touha věků, str. 667: Kristus nezachraňuje lidi v hříchu, ale osvobozuje je od hříchu. Všichni, kdo jej milují, mu svou lásku dokazují poslušností.
Profesor teologie Leroy Moore – Theology in Crisis 1979 „První, kdo otevřeně obhajoval, že věřící člověk nemůže dosáhnout dokonalosti až do druhého Kristova příchodu, byl Edward G. Heppenstall,“ který považoval takový názor za „nepřátelský vůči spáse z pouhé milosti.“ Ford sdílel Heppenstallovo „odmítnutí možnosti morální dokonalosti v tomto životě“ jako důsledek učení o prvotním hříchu a jeho spisy důrazně potvrzují platnost Paxtonova prohlášení: „Ford se postavil proti perfekcionismu současného adventismu jako falešnému evangeliu, které je v rozporu s cílem hnutí dokončit dílo zastavené reformace.“
Profesor teologie a filosofie Fernando Canale z Andrews University identifikuje teologický problém v naší církvi následovně:
„Na počátku 21. století se adventismus potýká s hlubokými a zakořeněnými doktrinálními rozpory. Učenci, teologové, vůdčí osobnosti i běžní členové církve začali postupně adventismus vnímat spíše jako kulturně-náboženský prožitek, při kterém se teologie moc neřeší. Církevní představitelé nepozorovaně přizpůsobují adventistický život a misii neustále se vyvíjející teologii, liturgii a způsobu myšlení americké evangelikální kultury. V důsledku toho formuje evangelikální teologie a praxe stále více adventistické myšlení.“
„Mnoho vůdčích osobností CASD prožívá konflikt sebe-pochopení. Oficiálně adventističtí vedoucí nadále potvrzují Biblické doktríny svým rozumem, zatímco evangelikální teologie a praxe postupně formují jejich srdce a činy. Tato rostoucí nejednoznačnost představuje výrazný obrat oproti zkušenostem prvních adventistických průkopníků, kteří byli nespokojeni s tradičními protestantskými teologiemi a rozhodli se následovat vlastní chápání Biblické pravdy. Proto opustili protestantské denominace, ze kterých původně pocházeli, aby se stali církví ostatků.“
F. Canale identifikuje pět druhů adventizmu. Biblický, historický, evangelikální, progresivní a charizmatický.
Proč to tak je?
Protestantizace adventismu vznikla postupným zapomínáním na Biblický teologický systém, z něhož vzešla. Stejně jako reformátoři se i adventisté rozptylovali církevními záležitostmi a zanedbávali své vznikající teologické myšlení. Postupem času zapomněli na výkladovou roli učení o Svatyni ve své teologické metodologii a nahradili ji evangelikálním výkladovým principem ospravedlnění z víry. Navíc stejně jako reformátoři i adventisté přehlédli zásadu sola, tota, prima Scriptura a přijali pluralitu teologických zdrojů, na nichž je postaven římskokatolický teologický systém. Povrchní tvrzení knihy Otázky o doktríně – QOD, že adventismus sdílí většinu protestantských doktrín, otevřelo bránu celosvětovému šíření a postupnému zintenzivňování protestantizace adventismu.
Adventisté by tím měli být znepokojeni, protože to mění samotnou podstatu a identitu CASD a jejího poslání.
Adventisté musí pochopit, že učení o Svatyni není vynálezem Ellen Whiteové, ani není výsledkem povrchního výkladového, či teologického myšlení. Naopak, výkladová role nauky o Svatyni je pro křesťanskou teologii klíčová. „Kristus ve Svatyni je teologickým centrem jak [Starého zákona], tak i [Nového zákona].“
V době, kdy se protestantští představitelé vracejí k Římu, by se adventističtí vedoucí, správci, pastoři a vědci měli vracet k Písmu a používat doktrínu o Svatyni jako výkladový klíč k pochopení úplného a harmonického systému Biblické pravdy. Když vnitřní logika Božího slova skrze vzdělávací službu Ducha svatého pronikne do našich srdcí a my si ji uchováme ve vnitřních zákoutích svého ducha, nebudeme již učení prožívat jako „mozkové“ znalosti, ale jako proměňující a zachraňující Boží moc skrze Ducha svatého. Pak bude církev jednotná a adventismus splní své poslední poslání, které mu bylo dáno Bohem.
EGW COL – Kristova podobenství, str. 69: Až se v jeho lidu dokonale ztvární Kristův charakter, přijde si pro něj. Je výsadou každého křesťana, aby příchod našeho Pána Ježíše Krista nejen očekával, ale také urychlil.
EGW DA – Touha věků, str. 161: Bůh si od věčnosti přál, aby každá stvořená bytost, od zářícího svatého serafína až po člověka, byla chrámem Stvořitelova přebývání. Člověk však zhřešil a lidstvo přestalo být Božím chrámem. Lidské srdce znečištěné a otupené hříchem už nezjevovalo Boží slávu. Vtělením Božího Syna se však nebeský záměr naplnil. Bůh přebývá v lidstvu a jeho spásnou milostí se lidské srdce opět stává jeho chrámem.
