Co je pravda?

Video záznam

Audio záznam

PDF ke stažení

Co je pravda?

 Pro Tajemství Bible zpracoval Ladislav Hodač

Aldous Huxley byl anglický spisovatel a filosof, který v roce 1970 napsal román „Konec civilizace“, ve kterém popisuje společnost, ve které vědecký pokrok umožnil dokonale ovládnout jednotlivce, který se dobrovolně vzdává své svobody výměnou za neustálé smyslové radovánky.

Jiný angličan George Orwell byl britský novinář, esejista a spisovatel, který se ve svých dílech zabýval kritikou totalitarismu. Světovou popularitu si získal mimo jiné románem s názvem „1984“, který napsal v roce 1949. Z této knihy pochází ten známý výrok Velký bratr tě sleduje! Tento román je považován za jedno z nejzásadnějších literárních děl 20. století. V něm autor popisuje svět, v němž vládne absolutní totalita, kterou živí permanentní, „udržovací“ válka mezi třemi kontinentálními mocnostmi. Společnosti vládne tzv. Strana a cokoli proti kolektivnímu myšlení této Strany je krutě trestáno. Lidská individualita se v této společnosti stává zločinem.

Když porovnáme tyto dvě knihy, které odhadují, jak podle názorů autorů bude vypadat budoucnost lidské civilizace tak zjistíme, že Orwell se bál těch, kdo zakazují knihy. Huxley se bál toho, že nebude důvod knihy zakazovat, protože nebude nikdo, kdo by je chtěl číst. Orwell se bál těch, kteří nás chtějí zbavit informací. Huxley se bál těch, kteří nám nabídnou příliš mnoho informací a zatlačí nás do pasivity a egoismu. Orwell se bál, že vládnoucí elity před námi skryjí pravdu. Huxley se obával, že pravda zmizí v moři nepodstatných informací.“ Podle Huxleyho není z pohledu vládnoucích elit potřeba lidi zavírat do vězení, ale naučit je milovat jejich poddanství. Nabídnout jim všechno, co chtějí, nebo alespoň to, o čem si myslí, že to chtějí. V dobách římské říše to byl chléb a hry, moderněji vyjádřeno „zábava, sex, drogy a rock’n’roll“. Jinými slovy Orwell se obával, že nás zničí to, čeho se bojíme. Huxley se obával že nás zničí to, po čem toužíme. Mluvil o tom, že lidé budou obdivovat a zbožňovat  nové technologie, které jim vezmou schopnost svobodně přemýšlet. Myslím že to je výstižné popsání reality dnešní doby.

Zdá se mi, že dnes jsme na globální úrovni konfrontováni s jakousi kombinací obou těchto názorů o budoucnosti naší civilizace.

Podle průzkumu veřejného mínění světoznámé agentury Gallup klesá důvěra v pravdivost mediálního zpravodajství na druhou nejnižší úroveň od roku 1972, kdy se průzkumy začaly provádět. Pokud se týká USA tak téměř 2/3 americké veřejnosti médiím důvěřují buď „nepříliš“, nebo „vůbec“. Myslím, že u nás je to podobné. Diskutuje se dokonce i o spolehlivosti takzvaných „ověřovatelů faktů, neboli pravdy“. Je možné, že byli vytvořeni především proto, aby zabránili diskusi a kontrolovali svoji verzi pravdy? Ponechám na vás, abyste to posoudili.

Ale i přes veškerou snahu zlých andělů a zlých lidí stále existuje mnoho obyvatel této planety, kteří se snaží uvažovat nezávisle. Mnozí z nich předpokládají, že pravda je opakem toho, co tvrdí tzv. ověřovatelé pravdy. Jak jsme se dostali, do takové situace, milí přátelé? Člověk by si mohl myslet, že za vší tou nedůvěrou a lhaním stojí plán vypracovaný geniálním zlým mozkem. A skutečně to tak je. Ježíš říká farizeům o satanovi.

Jan 8:44 „Váš otec je ďábel a vy chcete dělat, co on žádá. On byl vrah od počátku a nestál v pravdě, poněvadž v něm pravda není. Když mluví, nemůže jinak než lhát, protože je lhář a otec lži.“

Tento lhář a vrah chce zničit lidské životy již teď a tady, ale to důležitější je, že chce všechny lidi připravit o věčný život. Proto, mimo jiné, inspiruje lidi, aby vedli války. Tím v nich probouzí ty nejnižší pudy a vášně. Když se pak dopouštějí zločinů, proti lidem a Bohu, tak se sami diskvalifikují z toho, stát se po z mrtvýchvstání občany Božího království.

Apoštol Petr nás před ním varuje!

1. List Petrův 5:8 „Probuďte se, mějte se na pozoru! Váš protivník ďábel chodí kolem jako řvoucí lev a hledá kořist.“

Rozpoznat pravdu na planetě Zemi v moři lží po pádu člověka do hříchu, nebylo nikdy jednoduché. V době globálního masírování myšlení lidí nadnárodními mediálními korporacemi naší doby je to, mohlo by se zdát, skoro nemožné.

I v křesťanských kruzích je schopnost rozeznat pravdu v duchovních věcech na ústupu. Křesťanství je teologicky rozbité na mnoho frakcí. Dokonce i v každé jednotlivé denominaci mají lidé na duchovní pravdy rozličné názory. Panuje zmatek ve věrouce. Ovšem všichni se odvolávají na Bibli a všichni tvrdí, že mají pravdu. Také máme jako křesťané povrchní chápání tématu velkého sporu mezi silami dobra a zla. Z mylných úvah pak vyplývají špatná rozhodnutí. To vše pak škodí věcem Božího království více, než pronásledování.

Pilátova otázka našemu Pánu je dnes stejně aktuální jako v době, kdy ji položil:

Jan 18:37–38 „37Pilát mu řekl: ‚Jsi tedy přece král?‘ Ježíš odpověděl: ‚Ty sám říkáš, že jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.‘ 38Pilát mu řekl: ‚Co je pravda?‘ Po těch slovech vyšel opět k Židům a řekl jim: ‚Já na něm žádnou vinu nenalézám‘.“

Pilát obdivoval důstojné chování Ježíše při výslechu. Chtěl od něho slyšet pravdu a proto se ho zeptal Jsi tedy přece Král? Ježíš mu neodpověděl přímo. Věděl, že na Pilátovo srdce působí Duch svatý a dal mu příležitost, aby se ke svému rostoucímu přesvědčení, že Ježíš je Boží Syn, přiznal. To Pilát ovšem neudělal. Ozvala se v něm totiž pýcha. A pýcha jak je známo, předchází pád. Kristus mu řekl, že každý, kdo je z pravdy, tedy pravdu miluje a s upřímným srdcem ji hledá, slyší Ježíšův hlas. Pravda má v sobě totiž podmaňující moc. Kristus chtěl, aby si Pilát uvědomil, že jeho zvrácená povaha se může změnit jen tehdy, když přijme pravdu a osvojí si ji. Pilát chtěl pravdu poznat a tak se zeptal „Co je pravda“? Ovšem na Ježíšovu odpověď už nepočkal. Pilát promarnil jedinečnou příležitost svého života.

Každý z nás by si měl položit otázku „Co je pravda“ v duchovních věcech s naléhavostí, jako by šlo o život. A ono skutečně o život jde. A to sice o věčný život.

Ježíš nám dává na tuto otázku jasnou odpověď. Jan 14:6 ‚Já jsem ta cesta, pravda a život‘, odpověděl Ježíš. ‚Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne‘.“

Janově evangeliu 10:30 Ježíš dokonce říká: „Já a Otec jsme jedno.“ Jinými slovy Ježíš tvrdí, že je Bůh a že Bůh je Pravda. To je velmi radikální tvrzení a je nutné se nad ním zamyslet.

Pojďme si teď v krátkosti porovnat co o sobě tvrdí zakladatelé nevětších náboženských systémů na naší planetě.

1. Hinduismus nemá nějakého prvního jedince, který by byl zakladatelem tohoto náboženství, ale jedná se o více lidí. To nejvyšší, co o sobě tito lidé tvrdili, bylo, že byli mudrcové, tedy lidé, kteří jsou respektováni a uctíváni za svoji moudrost, integritu, zbožnost a výjimečné vhledy do duchovních záležitostí.

2. Islám. Mohamed byl nazýván pečetí proroků. Islámská tradice vypráví, že Allah poslal na zem počínaje Adamem 124 000 proroků. Mohamed byl posledním z nich a jeho slova nemohou být zpochybňována.

3. Budhismus. Gautama Budha o sobě tvrdil, že když po šesti letech hledání seděl jedné noci pod fíkovníkem  v Bodh Gaya v Indii, tak postupně prožil výjimečné duchovní osvícení.

4. Judaismus. Mojžíš byl uznávaným prorokem Jehovy a zákonodárcem Izraelského národa.

5. Křesťanství. Ježíš o sobě tvrdil, že byl Božím Synem, rovný Otci. Jan 10:30„Já a Otec jsme jedno.“

Když porovnáme tato tvrzení, tak je zřejmé, že každé tvrzení je opravdu výjimečné. Ovšem tvrzení Ježíše je doslova z jiného světa. To, co o sobě tvrdí ostatní, pořád zůstává tak nějak na lidské úrovni. Tito lidé tvrdili, že měli nějakým způsobem kontakt s tou boží dimenzí. Ovšem Ježíšovo tvrzení se vymyká všemu. Když to lidé v jeho době slyšeli, tak na to reagovali slovy:  „Cožpak to není truhlářův syn, cožpak neznáme jeho sourozence?“ Většinová reakce byla nevíra. Jeho tvrzení, že je Bůh, je to nejvyšší, co kdo ze všech zakladatelů největších náboženských systémů o sobě tvrdil. Jaký člověk to musel být, když něco takového o sobě tvrdil? Moje logika mi říká, že jsou jen čtyři možnosti kým Ježíš mohl být.

1. Blázen, 2. Lhář a podvodník, 3. Megaloman, tedy člověk, který má chorobné přesvědčení o své vlastní velikosti a důležitosti a touží po vyniknutí. 4. Mohl být tím, co o sobě tvrdil, tedy Bohem.

Pojďme teď logicky uvažovat o každé z těchto možností.

1. Blázen.

Řekl bych, že to co je v Písmu o Ježíši Kristu řečeno a to co On sám řekl, nevykazuje znaky šílenství. Nenašel jsem učence, který by vážně tvrdil, že Ježíš byl blázen.

Albert Einstein řekl: „Jsem Žid, ale ta světlá postava Nazaretského mě uchvátila. Ježíš je pro pero frázistů, jakkoli uměřených, příliš velký. Nikdo nemůže číst evangelia, aniž by pocítil Ježíšovu skutečnou přítomnost. Jeho osobnost pulzuje v každém slově. Žádný mýtus není naplněn takovým životem. Theseus a další hrdinové jeho typu postrádají autentickou vitalitu Ježíše. „What Life means to Einstein: En Interwiew by George Silver Viereck, „The Saturday Evening Post“, oct. 26,1929, p. 17.

Je zajímavé, že i takový člověk, jako byl Napoleon Bonaparte, o Ježíši řekl: „Všechno, co se týká Krista mě ohromuje. Čím více se mu přibližuji, čím podrobněji ho zkoumám zjišťuji, že mě to přesahuje. Všechno je velké, majestátní a velkolepé. Člověka to ohromuje. Ani dějiny, ani lidstvo jako takové, ani příroda, ani celé věky nejsou schopny mi nabídnout něco, s čím by se dal On porovnat. U něj je vše mimořádné.“ Citováno z knihy „Nové důkazy, které vyžadují rozhodnutí.“ Josh McDowell str. 161.

Dále řekl: „Znám jednoho člověka a říkám vám, že Ježíš Kristus není pouhý člověk. Mezi ním a všemi ostatními lidmi na světě neexistuje žádné srovnání. Alexandr, Caesar, Karel Veliký a já jsme založili říše, ale na jakém základě jsme postavili výtvory svého génia? Na síle. Ježíš Kristus založil impérium na lásce; a v tuto hodinu by byli miliony lidí ochotni za něj zemřít.“

Mahátma Gándhí, indický politický vůdce (1869-1948) o Kristu řekl: „Člověk, který byl zcela nevinný, se obětoval pro dobro druhých, včetně svých nepřátel, a stal se Vykupitelem světa. Byl to dokonalý čin.“

Charles Dickens britský spisovatel, 1812-1870 řekl: „Svěřuji svou duši Božímu milosrdenství skrze našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Nyní vám co nejslavnostněji kladu na srdce pravdu a krásu křesťanského náboženství, jak přišlo od samotného Krista, a nemožnost, že byste se mohli zmýlit, budete-li je pokorně, ale srdečně respektovat.“

Vincent van Gogh „Je velmi dobře, že čtete Bibli… Bible je o Kristu, protože Starý zákon vede k tomuto vrcholnému bodu… Kristus sám… potvrdil jako hlavní jistotu věčný život, nekonečnost času, nicotu smrti, nutnost a smysl života klid a oddanost. Žil klidně, jako větší umělec než všichni ostatní umělci, pohrdal mramorem a hlínou stejně jako barvami, pracoval v živém těle. To znamená, že tento nedostižný umělec… netvořil ani sochy, ani obrazy, ani knihy; hlasitě prohlašoval, že tvoří… živé lidi, nesmrtelné.“

1. G. Masaryk: „Náš život nabývá zvláštní hodnoty, může-li člověk sám ze sebe být tak dokonalým, jak to Ježíš žádal a jako člověk dovedl. Opakuju, nejsem teolog, nejsem učitel náboženství. Jsem jenom člověk nábožensky věřící: jít za Ježíšem, to je mi vším.“

Tolik tedy několik příkladů o tom, jak některé známé osobnosti smýšleli o Ježíši Kristu. Když čteme, co Ježíš říkal a studujeme Jeho život, tak by nebylo férové o Něm říci, že byl blázen.

Pojďme uvažovat o druhém bodu.

2. Lhář a podvodník.

Všechno, co Ježíš učil za svého pozemského života bylo hluboce etické a morální. To získalo obdiv i u některých jeho největších kritiků. Obviňovat Ho ze lhaní, je v přímém rozporu s podstatou Jeho celého života a poselství. Ani jeho nejúhlavnější nepřátelé farizeové, o kterých řekl, že jejich otec je ďábel, Ho nemohli usvědčit z nějakého hříchu. Ježíš jim řekl:

Jan 8:45–47 „45Poněvadž já říkám pravdu, nevěříte mi. 46Kdo z vás mě usvědčí z hříchu? Říkám-li pravdu, proč mi nevěříte? 47Kdo je z Boha slyší Boží slova. Vy je neslyšíte, protože nejste z Boha.“

To, co je v nitru člověka se projeví nejpozději v kritických okamžicích života. Když se zaměříme na poslední okamžiky Ježíšova života, tak zjistíme, že zůstal věrný tomu, čemu věřil a jak žil až do konce svého života.

Matouš 26:62-64 62Tehdy vstal velekněz a tázal se ho: ‚Nic neodpovíš na svědectví těch mužů?‘ 63Ježíš ale mlčel. ‚Zapřísahám tě při živém Bohu, abys nám řekl, zda jsi Mesiáš, Boží Syn!‘ naléhal velekněz. ‚64Sám jsi to řekl,‘ odpověděl mu Ježíš. ‚Říkám vám ale, že napříště uvidíte Syna člověka sedět po pravici Moci a přicházet na nebeských oblacích‘.“

Ježíšovi bylo víc než jasné, že když toto řekne, bude obviněn z rouhání a odsouzen k smrti, což bylo přesně to, o co se tito tzv. ochránci zákona snažili po celou dobu Jeho působení. Většina lidí, když jim jde o život, tak se snaží udělat a vymyslet všechno možné, aby rozsudku smrti unikli. Žádný lhář by netvrdil něco, co je lež, když ví, že ho to bude stát život. Kristus nebyl ani blázen, ani lhář. Musel být v největší hloubi svého srdce přesvědčen, že je Božím Synem.

3. Megaloman.

Egyptští faraónové a římští císaři byli klasickým příkladem lidí, kteří od svých poddaných, často pod hrozbou trestu smrti vyžadovali, aby je uctívali jako bohy. Měli v říši, které vládli neomezenou moc. Ježíš jako člověk neměl žádnou moc, kromě té kterou mu Otec propůjčil. Motem jeho života bylo sloužit.

Matouš 20:25-28 25Ježíš je však zavolal k sobě a řekl: ‚Víte, že vládcové národů nad lidmi panují a velikáni nad nimi užívají moc. 26Tak to ale mezi vámi nebude. Kdo by mezi vámi chtěl být veliký, ať je vaším služebníkem. 27Kdo by mezi vámi chtěl být první, ať je vaším otrokem. 28Právě tak Syn člověka nepřišel, aby se mu sloužilo, ale aby sloužil a aby dal svůj život jako výkupné za mnohé‘.“

Dodnes je v některých zemích zvykem umýt nohy hostu, který přišel do domu. Většinou ale nohy hostům umývá člověk, který je v hierarchii domu postaven nejníže. U Ježíše bylo všechno jinak.

Jan 13:3–5 3Ježíš, vědom si toho, že mu Otec dal všechno do rukou a že vyšel od Boha a jde k Bohu, 4vstal od večeře, odložil plášť a opásal se ručníkem. 5Nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat je ručníkem, jímž byl přepásán.“

Nevím o žádném faraónovi, císaři, králi, nebo mocném člověku tohoto světa, že by se pokořil před lidmi, kterým vládl podobným způsobem. A přitom Kristus je Stvořitelem a Králem celého vesmíru.

Jan 1:1-4 „1Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh. 2To bylo na počátku u Boha. 3Všechno povstalo skrze něj a bez něj nepovstalo nic, co je. 4V něm byl život a ten život byl světlem lidí.“

Zjevení 19:11–16 „11Uviděl jsem otevřené nebe, a hle, bílý kůň, a ten, který na něm seděl, se jmenoval Věrný a Pravý, jenž spravedlivě soudí i bojuje. 12Jeho oči byly jako plamen ohně, na hlavě měl množství korun a měl napsané jméno, které nezná nikdo kromě něj. 13Byl oblečen rouchem nasáklým krví a jeho jméno je Slovo Boží. 14Za ním jela nebeská vojska na bílých koních, oblečená bílým a čistým kmentem. 15Z jeho úst vycházel ostrý meč, aby jím bil národy. On sám je bude pást železnou holí; on sám bude šlapat vinný lis planoucího hněvu Všemohoucího Boha. 16Na svém rouchu a na boku má napsané jméno: KRÁL KRÁLŮ A PÁN PÁNŮ.“

Ježíš celým svým životem doložil, že nebyl megaloman, neboli velikáš s chorobnou touhou se zviditelnit. Učil, že kdo chce být prvním v Božím království musí být pokorný a sloužit lidem.

4. Ježíš byl Bůh.

Přijmout tuto možnost není pro mnoho lidí jednoduché. Naše celé já se tomu vzpírá. Někteří lidé říkají, že se Ježíš upřímně mýlil. Toto tvrzení je ale naprosto nerealistické. Někdo se může upřímně mýlit například v tom, kam si položil mobilní telefon, ale ne v otázce jestli je Bůh. Jiní zase říkají: „Byl to dobrý a velký člověk, byl prorokem a morálním velikánem, ale Bohem nebyl. To ale není logické. Člověk, který říkal takové věci jako Ježíš, nemohl být pouze velkým učitelem morálky. Musel být buďto bláznem, nebo Bohem. Je zajímavé, že dnes by asi nikdo neřekl, že nenávidí Čingischána, Alexandra velikého, Césara, nebo Napoleona, přestože tito lidé prolili tolik lidské krve. Ovšem najde se mnoho lidí, kteří i dnes, dva tisíce let po ukřižování, Ježíše nenávidí, přesto, že činil jenom dobro. Je to zřejmě proto, že Jeho pouhá existence je usvědčuje z jejich hříchů. Za tou nenávistí stojí nadpřirozená duchovní moc. A tou je pochopitelně satan, který živí v lidech nenávist proti Božímu Synu i dva tisíce let po Jeho smrti. Lidé mohou Ježíše nazvat bláznem, mohou Ho nenávidět a nebo padnout k Jeho nohám a uctívat Ho jako Boha. Takže když Ježíš říká Jan 14:6 „Já jsem ta cesta, pravda a život,“ tak alespoň za mě říká pravdu. Jinými slovy, Ježíš je Bůh a Bůh jako osoba je pravda.

Jan 1:14 „To Slovo se stalo tělem a přišlo žít mezi nás. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.“

Když Bůh je pravda, tak je logické, že i to co říká je pravda. Jan 17:17 „Posvěť je pravdou; tvé slovo je pravda.“

Žalm 119:142 Věčně spravedlivá je tvá spravedlnost, tvůj Zákon je pravda.“

2. List Timoteovi 2:15 „Usiluj, aby ses mohl před Bohem postavit jako osvědčený dělník, který se nemá zač stydět a který správně vykládá slovo pravdy.“

Žalm 119:160 „Úhrnem tvého slova pravda je, navěky spravedlivé jsou všechny soudy tvé.“

Když se opět podíváme na nejrozšířenější náboženské systémy, tak zjistíme, že každý z nich má svůj zvláštní příběh a poselství. Pojďme si to v krátkosti osvětlit.1.

1. Zakladatelé Hinduismu, tedy různí mudrci zformovali filosofii, která učí, jak najít cestu k ultimativní pravdě. Cílem je dosáhnout sloučení, nebo ztotožnění lidského atma – ducha s Brahman. Jdetedy o splynutí individuální podstaty každého jedince s univerzální podstatou všeho.Tím se má přerušit neustálý řetězec života a smrti.

2. Budhismus. Gautama Budha řekl: „Narodil jsem se, abych byl osvícen pro dobro všeho, co žije.“ Budha chtěl předat světlo, které je ultimativní pravdou a tou pravdou je nicota.

3. Islám. Pro Muslimy je Korán neomylné boží slovo zjevené proroku Mohamedovi andělem Gabrielem. Cílem Islámu je pochopit a šířit toto slovo do celého světa.

4. Židovství. Cílem je zřídit pro život soubor správných pravidel, chápat je jako zákon, a ten pak důsledně dodržovat, aby člověk získal věčný život.

5. Křesťanství. Kristus říká: Já jsem cesta, pravda a život. Já jsem světlo světa. Já jsem vzkříšení a život.

Ta slova: „Já jsem,“ jsou ojedinělá. Nenajdeme je u žádného ze zakladatelů ostatních náboženských systémů. Ostatní systémy mohou pouze poukázat na cestu, nebo metodu jak poznat pravdu, která jim byla nějakým způsobem dána, tzv. „shůry“ a která vede k nějakému cíli. Ježíš Kristus ale tvrdí, že On sám je tou pravdou. On nejenom že poselství přináší, ale On sám je tím poselstvím. To nikdo jiný netvrdí.

Kdybychom si odmysleli Mohameda, tak by Islám a Allah mohly dále existovat. Kdybychom si odmysleli Budhu a zavrhli Mojžíše, tak by Budhismus i Judaismus mohly dál bez problému fungovat. Kdybychom si odmysleli Valmiky a Vyasa, tak by hinduismus také mohl existovat dál.

Kdybychom si z křesťanství odmysleli Krista, tak se vše zhroutí. Všechno v křesťanství je postaveno na tom, že Ježíš přišel z nebe na tuto zemi a řekl „Já jsem ta cesta, pravda a život. “

Pojďme se ještě zamyslet nad otázkou, co jednotlivé náboženské systémy, o kterých hovoříme učily a jakým způsobem jejich zakladatelé skutečně žili. Skutky totiž hovoří lépe, než tisíc slov.

Učení zakladatelů náboženských systémů o kterých zde hovoříme přináší mnohé zajímavé a hluboké myšlenky. Otázkou je, jestli jejich vlastní život byl v souladu s tím, co učili.

1. Hinduismus. V Bhagavad-gitě 2:55 se dočteme: „Když se muž vzdá všech různých tužeb, které uspokujují jeho smysly, tak se dostane, jak se říká, do čistého transcendentálního povědomí.“

V Bhagavad-gitě 2:70 se dále dočteme: „Pouze osoba, která není rušena neustálými proudy touhy, může docílit vnitřního pokoje.“ Touhy o které se zde jedná jsou všemožné touhy včetně těch sexuálních.

Další citát: “Naše svaté hnihy nám vyprávějí o bozích, mudrcích a hrdinech, kteří přesto, že byli velice moudří, byli závislí na smyslných vášních.“ Toto řekl Gauthama Budha, když byl ještě Hinduista o hrdinech Hinduistických tradic. Budhist Scripture, Edward Conze, Penguin Books, 1959, p. 41.

To se přesně hodí na život Krišny. Jeho zneužívání různých žen – služek z města Vrindavan včetně Radhy, která byla jeho favoritkou je všeobecně známé.

2. Budhismus. Budhismus učí, že existují pravidla, která, když se překročí, tak si to zaslouží vyloučení. Jedním z nich je, když má mnich sexuální kontakt s kýmkoliv. Pojďme se podívat na Budhův život. Když se Budha narodil, tak bylo jeho otci, králi klanu Gotama, Sudhodanovi  věštcem řečeno, že pokud chce, aby jeho syn byl velkým vládcem, tak musí zabránit tomu, aby viděl chudobu, nemoc, stáří a smrt. Ve snaze naplnit tuto radu byl postaven veliký palác a Sidharta Budha byl držen ve vrchních patrech paláce, aby nikdy nesešel dolů a nebyl konfrontován s tím co bylo zapovězeno. Aby Budha nepřišel na hloupé myšlenky byl neustále zaměstnáván krásnými ženskými pěvkyněmi a bezuzdnými tanečnicemi, které byly velmi zkušené pokud se týká smyslných radovánek. Tímto způsobem života žil asi 13 let. V pozdějších letech, když hledal světlo pravdy tak řekl: „Před spaním jsem se šel třikrát koupat, abych ze sebe smyl to zlo, které je ve mně. “Podle jeho vlastních měřítek byl tedy jeho život vadný, protože zlo bylo v jeho nitru.

3. Islám. V Koránu 4:2–4 se píše: „Můžeš si vzít ještě další ženu, která se ti líbí, nebo dvě, tři i čtyři.“ Tradice hovoří o tom, že Mohamed měl 11 žen. V Koránu 48:1 se dočteme: „Dali jsme ti slavné vítězství, aby ti Bůh prominul tvé minulé a budoucí hříchy.“

Mohamed je v muslimské tradici považován za dokonalého muže, pokud se týká úrovně, kterou může lidská bytost docílit. Bez ohledu na hříchy a chyby, kterých se dopouštěl. Ovšem na ideál, který sám popisuje ve svém díle, nedosáhl.

4. Judaismus. Nezabiješ, nesesmilníš, nevydáš křivého svědectví. Ovšem Mojžíš byl vrah.

Exodus 2:12 „Rozhlédl se tedy na obě strany, a když viděl, že tam nikdo není, zabil toho Egypťana a zahrabal ho do písku.“

Abraham zcizoložil. Genesis 16:4 „Spal tedy s Hagar a ona počala. A když uviděla, že je těhotná, začala svou paní pohrdat.“

Také lhal, když před Faraónem vydával svou ženu za svou sestru. David nechal úmyslně zavraždit Uriáše, aby zamaskoval skutečnost, že smilnil z jeho ženou Batšebou.

2. Samuelova 11:4 „David si pro ni nechal poslat, a když k němu přišla, vyspal se s ní (právě se totiž očistila od svého krvácení). Potom se vrátila domů.“

Ani jeden z těchto tří velikánů hebrejských dějin nebyl schopen udržet záznam svého života bez poskvrny.

5. Křesťanství. V Bibli najdeme 12 svědectví o Kristu.

1. Pontský Pilát rozhodně nebyl přítelem Židů, a přesto řekl: Jan 18:38 „ ‚Co je pravda?‘ odtušil Pilát. Po těch slovech vyšel znovu ven k Židům. ‚Podle mě je nevinný,‘ řekl jim.“

2. Herodes, Judejský král také nepatřil zrovna mezi obdivovatele Krista. Pilát dosvědčil, že ani Herodes nenašel na Ježíši nic špatného.

Lukáš 23:13-15 13Pilát svolal vrchní kněze, přední muže i lid 14a řekl jim: ‚Přivedli jste mi tohoto člověka jako rozvraceče lidu. Hle, vyslechl jsem ho před vámi a neshledal jsem jej vinným v žádném bodě vaší obžaloby. 15Dokonce ani Herodes ne, neboť jsem vás poslal k němu. Nespáchal nic, za co by zasloužil smrt.“

3. Pilátova žena nazvala Ježíše spravedlivým mužem. Matouš 27:19 „Zatímco Pilát předsedal soudu, jeho žena mu poslala vzkaz: ‚Neměj nic do činění s tím spravedlivým! Dnes jsem kvůli němu měla hrozné sny‘.“

4. Svědectví o Kristu vydal i římský setník. Lukáš 23:47 „Když setník uviděl, co se stalo, vzdal slávu Bohu a řekl: ‚Ten člověk byl jistě spravedlivý!‘ „

5. I jeden z lotrů na kříži vydal o Ježíši svědectví, v situaci kdy věděl, že jeho pozemská pouť je u konce.Lukáš 23:40-41 40Ten druhý ho však okřikl: ‚To se ani Boha nebojíš? Máš stejný trest jako on, 41 ale my dostáváme spravedlivou odplatu za své skutky, kdežto tenhle nic zlého neudělal!‘ „

6. Apoštol Jan, který doprovázel Ježíše po více než 3 roky a byl s ním tzv. „od rána do večera“ dosvědčil, že v něm není žádný hřích.1. List Janův 3:5 „Víte, že on se ukázal, aby naše hříchy sňal, a v něm žádný hřích není.“

 7. I apoštol Petr dospěl ke stejnému závěru.1. List Petrův 1:19 „…Ten byl jako beránek bez vady a poskvrny.“

8. Apoštol Pavel o Kristu napsal: Židům 4:15 „Nemáme ovšem velekněze neschopného cítit s našimi slabostmi, ale takového, který byl v každém ohledu zkoušen jako my, avšak zůstal bez hříchu.“

9. Dokonce i Jidáš, který Krista zradil řekl, že zradil nevinou krev. Matouš 27:3-4 3Když jeho zrádce Jidáš uviděl, že Ježíš byl odsouzen, vyčítal si to a vrátil těch třicet stříbrných vrchním kněžím a starším. ‚4Zhřešil jsem!‘ zvolal. ‚Zradil jsem nevinnou krev!‘ “ 

10. Ježíš je jediným zakladatelem světového náboženství, o kterém se zmiňuje jiné světové náboženství. V Koránu se o Něm mluví 93 krát. Je zde identifikován jako syn Marie a asi dvanáctkrát jako Mesiáš. Ve třetí sůře verš 46 je o Něm řečeno: „Bude kázat lidem a povede spravedlivý život.“ Tomu říkám svědectví.

11. Když stál Ježíš tváří v tvář těm, co ho na smrt nenáviděli, tak se jich zeptal:Jan 8:46 „Kdo z vás mě usvědčí z hříchu? A když říkám pravdu, proč mi nevěříte?“ Odpovědí bylo naprosté ticho. Žádný člověk, který se zadívá do svého nitra nemůže říci, že je v něm vše v pořádku.

V listu Římanům 3:10–12 se dočteme 10Jak je psáno: ‚Nikdo není spravedlivý, není ani jediný; 11nikdo nechce porozumět, Bůh nikomu nechybí. 12Všichni zabloudili z cesty, dočista se zkazili; není, kdo by konal dobro, není vůbec žádný‘.“

Konfucius jednou řekl: „Jaká by to byla drzost, kdybych tvrdil, že jsem mudrc, nebo laskavý muž.“ Z knihy Confucius, The Analects, Penguin Books 1979, zadní strana.

12. Když byl Ježíš předveden před soud, tak bylo všem přítomným stále více jasné, že na Ježíši nenajdou nic, co by svědčilo o tom, že přestoupil Zákon. To donutilo velekněze, aby se aktivně zapojil do věci, což samo o sobě bylo proti Zákonu, protože on se podle stanovených pravidel nesměl zúčastnit obžaloby. Není to zrovna férové, když je soudce na straně obžaloby. Velekněz Kaifáš přistoupil k Ježíši a řekl:

Matouš 26:63-68 „63Zapřísahám tě při živém Bohu, abys nám řekl, zda jsi Mesiáš, Syn Boží“. Ježíš mu odpověděl: ,64Sám jsi to řekl,‘ odpověděl mu Ježíš. ‚Říkám vám ale, že napříště uvidíte Syna člověka sedět po pravici Moci a přicházet na nebeských oblacích.‘ 65Tehdy si velekněz roztrhl roucho a zvolal: ‚Rouhal se! K čemu ještě potřebujeme svědky? Právě jste slyšeli rouhání! 66Co o tom soudíte?‘ ‚Ať zemře!‘ vykřikli. 67Pak mu začali mu plivat do tváře a bít ho pěstmi. Jiní ho tloukli holemi 68a říkali: ‚Prorokuj nám, Mesiáši, kdo tě udeřil?‘ „

To byla otřesná scéna, která ukazuje, co dovedou udělat satanem a padlými anděly ovládaní lidé, nevinné lidské bytosti. V tomto případě dokonce svému vlastnímu Stvořiteli. Je důležité si všimnout, že obžaloba už neřešila, jestli Ježíš nějakým způsobem Zákon přestoupil, ale začali řešit, kým On vlastně byl. Proč to udělali? Protože na něm nemohli najít vůbec nic špatného, žádný byť sebemenší hřích. Kristův soudní proces je nejsilnějším důkazem nevinnosti a dokonalého charakteru Božího Syna.

Když porovnáme Kristovo učení a Jeho život, musíme dojít jednoznačně k závěru, že to, co učil, také v každodenním životě žil. Já osobně nemohu jinak, než uznat, že Ježíš Nazaretský je bytost, která se může každému podívat do očí a říci, následuj mne. O ostatních velikánech lidských dějin a zakladatelů různých náboženských a filosofických systémů se to rozhodně říci nedá.

Při hledání pravdy je třeba vzít v úvahu, že k rozpoznání pravdy nestačí mít akademické tituly. Židé bohužel věřili, že vzdělání v jejich školách je to, co dělá člověka člověkem a učitelem pravdy. Jejich výrok o tom, že Kristus takové vzdělání neměl, zde odhaluje jejich smýšlení. Divili se: „Jak může tento muž znát Písmo, když nikdy nestudoval?“

Jan 7:14–18 14Asi v polovině svátku Ježíš vešel do chrámu a začal učit. 15Židé jen žasli: ‚Jak to, že zná Písma, když se neučil?‘ 16Ježíš jim odpověděl: ,Mé učení není mé, ale Toho, který mě poslal. 17Bude-li někdo chtít konat jeho vůli, pozná, je-li to učení z Boha, nebo zda mluvím sám od sebe. 18Kdo mluví sám od sebe, hledá svou vlastní slávu. Kdo ale hledá slávu Toho, který ho poslal, ten je pravdomluvný a není na něm nic špatného‘.“

Podle tehdejšího názoru Židů, kdo nenavštěvoval jejich školy a nezískal od nich tituly, tak ve skutečnosti vůbec nestudoval. Absence titulu pro ně znamenala, že člověk je nevzdělanec. Později si namlouvali, že nemá cenu Ježíše poslouchat, když tzv. neměl tradiční vzdělání.

Moje vlastní zkušenost je, že za dva tisíce let se toho v tomto ohledu moc nezměnilo, nezávisle na tom ve které zemi člověk žije. Bez ohledu na to, jak přesně člověk prezentuje zřejmá fakta, bez ohledu na to, jak hluboké jsou jeho postřehy, jak dobře zdůvodněné jsou jeho argumenty a jak nevyhnutelné jsou jeho závěry, vždy se najdou lidé, kteří to všechno budou ignorovat, protože ten člověk nemá akademické vzdělání. Jako by pouhé tituly a studijní výsledky byli měřítkem toho, zda člověk dokáže rozpoznat pravdu! Jakkoli může být akademické vzdělání v některých situacích užitečné, samo o sobě z člověka nedělá a nemůže dělat rozpoznávače pravdy v duchovních otázkách.

Když něco od někoho slyšíme, měli bychom se vždy ptát – „je to, co slyším, lidský názor pramenící z lidského rozumu?“ „Kdo je tím, co je učeno vyvyšován a oslavován?“ Židé tenkrát, i mnozí tzv. učenci dnes, měli a mají neustále na mysli pouze svou vlastní slávu.

Schopnost rozlišovat pravdu je otázkou ochoty člověka se tou pravdou řídit. Tato schopnost není explicitně pouze výsledkem vzdělání.

Kristus říká: Jan 7:17 „Bude-li někdo chtít konat jeho vůli, pozná, je-li to učení z Boha,“

Klíčové slovo je zde chtít. Jedná se o sloveso. Slovesa jsou slova, která nám říkají co osoby, zvířata a věci dělají. Chtění je tedy akční slovo. Poukazuje na rozhodný čin, který člověk učiní ve svém srdci, aby udělal vše, co mu Bůh zjeví.

Přesně to se rozhodl například udělat prorok Daniel. Rozhodl se, že v Babylónském zajetí neudělá Bohu ostudu, za žádnou cenu a to ani v otázce toho, co bude jíst.

Daniel 1:8 „Daniel si ale vzal na srdce, že se nebude poskvrňovat královským přídělem a jeho banketním vínem…“

Později pak Bůh Danielovi udělil schopnost rozpoznání prorocké pravdy!

Žádný člověk nebude mít výmluvu, že nemohl poznat a vědět ve svém nitru, co a kdo je pravda.

Římanům 1:18–20 „18Z nebe se zjevuje Boží hněv proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří svévolně potlačují pravdu. 19Co se dá o Bohu poznat, je jim zřetelné, neboť jim to Bůh odhalil. 20Jeho neviditelné znaky – jeho věčnou moc a božství – lze už od stvoření světa rozumem postřehnout v jeho díle. Nemají tedy výmluvu.“

Co, nebo spíše kdo, je pravda? Bůh je pravda, Jeho Slovo je pravda a jeho Zákon je pravda. Kromě toho Bůh je také láska. Láska a pravda na konci sporu mezi silami dobra a zla zvítězí.

Související přednášky

Miller_kazanie
Kázání

Kdo je Ježíš Kristus?

Kdo je Ježíš Kristus? Kázání Sedlčany 8.6.2024 Pro Tajemství Bible zpracoval Ladislav Hodač   Jan 17:3 A toto je život věčný: Aby poznávali tebe, jediného

Celý článek