A slovo se stalo tělem.
Pro Tajemství Bible zpracoval Ladislav Hodač
Křesťanství by bez Ježíše Krista pochopitelně neexistovalo. A přesto měli různí lidé v průběhu křesťanských dějin tolik různých představ o tom, kdo a jaký vlastně Ježíš přesně byl. Již apoštol Pavel varuje křesťany své doby před falešnými apoštoly, kteří kázali jiného Krista, který není skutečným biblickým Kristem. Je to fiktivní Ježíš, výmysl zkorumpovaných představ a chybného myšlení těch, kteří chtějí oklamat Boží lid. S tím je spojené i falešné evangelium a falešné projevy Svatého Ducha. Dnes je situace ještě horší než tenkrát.
2. List Korintským 11:3–4 „3Bojím se ale, abyste se v mysli nenechali svést od upřímné a čisté oddanosti Kristu, tak jako se kdysi hadovou vychytralostí nechala oklamat Eva. 4Když totiž někdo přijde kázat jiného Ježíše, než kterého jsme kázali, nebo když se vám nabízí jiný duch, než kterého jste dostali, nebo jiné evangelium než to, které jste přijali, rádi to snášíte!“
Satan vždy útočí na lidskou mysl. Většinou se to děje skrze falešné učitele a apoštoly. Satan korumpuje a umrtvuje svědomí člověka. Dosahuje velkého úspěchu tím, že zotročí rozum tím, že se člověk poddá svým vášním. Tím se srdce zatvrzuje a člověk se stává slepým vůči pravdě. Pojďme teď studovat biblického Ježíše Krista.
Jan 1:1-3, 14 „1Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh. 2To bylo na počátku u Boha. 3Všechno povstalo skrze něj a bez něj nepovstalo nic, co je. 4V něm byl život a ten život byl světlem lidí. 14To Slovo se stalo tělem a přišlo žít mezi nás. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.“
Neexistuje ušlechtilejší téma, kterým se může lidská mysl zabývat, než osoba Ježíše Krista a plán spasení. Téma vykoupení bude jistě předmětem bádání po celou věčnost. Kristus je Bůh v absolutním smyslu toho slova. Stal se ale člověkem také v absolutním smyslu toho slova, až na to, že na rozdíl od nás nikdy nezhřešil. My teď budeme uvažovat o větě: „To Slovo se stalo tělem a přišlo žít mezi nás.“
V listu Koloským 1:16–17 se dočteme: „16Vše v nebi i na zemi bylo stvořeno jím – to, co se vidí i co se nevidí, trůny i panství, vlády i mocnosti. Skrze něj a pro něj bylo stvořeno vše 17a on je přede vším a jím všechno stojí.“
Ten, skrze něhož a pro něhož bylo vše stvořeno, se při své inkarnaci-vtělení sám stal tělem. To samo o sobě je myšlenka, kterou člověk nemůže pochopit. Přijímáme to jako pravdu vírou. A tato pravda je základem veškeré ostatní pravdy. Z této skutečnosti by se mělo radovat celé lidstvo. Důležitá otázka nyní je, jakým tělem se to Slovo, tedy Ježíš Kristus, vlastně stal, protože to má teologické i praktické důsledky pro všechny z nás, kteří Ho chceme následovat.
Židům 2:14–18 „14A protože děti jsou si příbuzné tělem a krví, právě tak se i on stal člověkem, aby svou smrtí zlomil moc toho, který měl moc smrti (to jest ďábla), 15a osvobodil ty, které strach ze smrti po celý život držel v otroctví. 16Neujímá se přece andělů, ale Abrahamova semene se ujímá. 17Proto se musel ve všem připodobnit svým sourozencům, aby se před Bohem stal jejich milosrdným a věrným Veleknězem a mohl vykonat oběť smíření za hříchy lidu. 18Protože sám trpěl ve svých zkouškách, může teď pomoci těm, kdo procházejí zkouškami.“
Ježíš tedy nepřišel, aby pomáhal andělům, ale lidem. Protože přišel pomáhat lidem, tak se musel ve všem připodobnit svým sourozencům. A to je důvod k dalšímu textu, který nalezneme v Listu Galatským 3:16 totéž platí pro: „zaslíbení dané Abrahamovi a jeho semeni.“ Písmo tu neříká v množném čísle: „a semenům,“ ale v jednotném: „a tvému semeni,“ čímž je míněn Kristus.
Římanům 8:3 „Co bylo pro Zákon kvůli slabosti těla nemožné, to vykonal Bůh: Poslal svého vlastního Syna, aby se vypořádal s hříchem v těle, jaké má hříšný člověk. Na tomto těle odsoudil hřích“
To, co nám zde Písmo jasně říká je, že Ježíš měl přesně totéž tělo, jako máme my. V řečtině je zde použito slovo sarx, tedy tělo, nebo lidská přirozenost.
EGW MS 21, 1895: „Nemohl přijít v podobě anděla. Setkal se s lidmi jako člověk a dosvědčil svým vztahem s Bohem, že mu nebyla dána Božská moc jiným způsobem, než může být dána nám. Kdyby to bylo jinak, tak by nám nemohl být dokonalým příkladem.“
EGW Touha věků, angl., str. 311: „Kristus však za námi přichází, ať jsme kdekoli. Vzal na sebe naší podobu a zvítězil, abychom se my mohli podobat Jemu a zvítězit. V těle jaké má hříšný člověk žil bezhříšným životem.“
EGW RH 29. 9. 1896: „Kristus, neposkvrněný Boží Syn poctil lidstvo tím, že na sebe vzal padlou lidskou přirozenost.“
Písmo i EGW potvrzují, že Ježíš měl přesně totéž tělo, jako máme my. Tělo, ve kterém my hřešíme, ale On na rozdíl od nás nikdy nezhřešil. Toto bychom, milí přátelé, neměli nikdy ztratit ze zřetele, nezávisle na tom, jaké názory jsme až doposud na to měli. Čím více budeme přijímat biblické pravdy a osvobodíme se od nánosů různých lidských názorů a tradic, tím více důvodů budeme mít děkovat Bohu za zjevenou pravdu a Bůh nám bude pomáhat odkrývat a chápat nové hlubiny Jeho moudrosti. Pochopit, kdo a jaký byl ve skutečnosti Ježíš Kristus, jak ho představuje a popisuje Bible, bude čím dál více důležitější, protože nepřítel spasení se snaží představit lidem jiného, falešného Krista.
Když Adam, který byl hlavou a představitelem lidské rodiny padl, tedy zhřešil, tak se jeho hřích stal jakýmsi předobrazem. Bůh ho původně stvořil ke svému obrazu, ale Adam tento obraz svým pádem do hříchu ztratil. Po svém pádu pak plodil další syny a dcery, ale ty už se narodili podle jeho obrazu a ne podle obrazu Božího. A tak se my všichni nacházíme v rodové linii Adamově, ale vždy podle Jeho obrazu.
To pak pokračovalo 4000 let, až přišel Ježíš narozený z ženy, učiněný pod Zákonem, zrozený z Ducha, ale v těle. Jaké jiné tělo mohl převzít, než tělo své doby? EGW Touha věků, str. 49: „Pro Božího Syna by bylo téměř nekonečně pokořující už to, kdyby byl na sebe vzal lidskou podobu v době, kdy byl Adam ještě v ráji a bez hříchu. Ježíš však přijal lidství oslabené 4000 let trvajícím působením hříchu. Stejně jako každý Adamův potomek nesl i Kristus následky působení zákona dědičnosti.“
Ježíšovým cílem bylo pomoci člověku z těžkostí, do kterých se dostal svým pádem. Člověk je ovšem svobodnou mravní bytostí. Kristovým dílem nebylo a není člověka zničit a stvořit nové lidské pokolení, ale člověka obnovit a znovu v něm vytvořit Boží obraz. V listu Židům 2:9 se dočteme: „Vidíme ale Ježíše – který se stal o málo nižším, než andělé – jak je nyní pro utrpení smrti korunován slávou a ctí, neboť z Boží milosti zakusil smrt za nás za všechny.“
Bůh stvořil člověka o něco nižšího, než anděly. Svým pádem do hříchu se ale člověk dostal ještě na mnohem nižší úroveň. Jsme nyní od Boha odděleni a vzdáleni. Bůh nás ale chce přivést zpět. Proto Ježíš přišel. Proto se stal člověkem, ne takovým jakým byl před svým pádem, ale takovým jako byl po pádu do hříchu. Moderněji řečeno Ježíš přijal přirozenost Adama po pádu do hříchu.
To je také poučení z příběhu o Jákobově žebříku. Jeho dolní část byla na zemi, na které žil Jákob. Ale horní část sahala až do nebes. Když přichází Kristus, aby pomohl člověku z propasti, do které spadl, nezůstává na okraji, nedívá se dolů a nevolá: „Snaž se, padlý člověče, vylézt nahoru a já ti pomůžu.“ Kdyby se člověk mohl vyhrabat z propasti, do které se dostal, svými vlastními silami, o což se většina lidí pokouší, tak by mohl udělat i vše ostatní. Když se podíváme do našeho světa a na dějiny lidstva, tak je zřejmé, že lidstvo si samo pomoci nedokáže. My lidé, my všichni na celé planetě, jsme dočista v troskách, zranění, nemohoucí, zkorumpovaní a rozlámaní na kusy a měli bychom všichni vyhlásit morální bankrot. A do takové situace přichází Ježíš Kristus právě až na úplné dno. Přesně tam, kde se hříšník nachází a tam se s námi setkává. Ježíš Kristus přijal naše tělo a tím se stal naším bratrem v těle. Narodil se do lidské rodiny. Jan 3:16 „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něj věří, nezahynul, ale měl věčný život.“
Bůh dal svého Syna lidské rodině. Izaiáš 9:5 „Vždyť se nám narodilo dítě, byl nám dán syn; na Jeho ramenou spočine vláda a bude nazýván: Podivuhodný rádce, Mocný Bůh, Otec věčnosti, Kníže pokoje.“
Hřích způsobil změnu i v nebi. Protože kvůli hříchu na sebe vzal Ježíš lidství, které má i dnes a bude ho mít po celou věčnost. Stal se Synem člověka právě tak, jako je Synem Božím. Narodil se do naší rodiny a vyrůstal jako dítě. Pak byl mladým chlapcem, mladým mužem a pak dospělým člověkem. Ježíš je tedy naším příbuzným. Měl totéž tělo, které máme my. Nyní, když je v nebi po svém vzkříšení, má tělo oslavené, ale lidské.
Adam byl reprezentantem lidské rodiny a tudíž i jeho hřích byl reprezentativním hříchem. Když přišel Kristus na tento svět, zaujal Adamovo místo, to místo ve kterém Adam padl. Stal se druhým Adamem.
1. List Korintským 15:45 „Jak je psáno: ‚První člověk, Adam, se stal živou duší,‘ ale ten poslední Adam se stal obživujícím duchem.“
Tím posledním Adamem je člověk Ježíš Kristus, který sestoupil z nebes, aby sjednotil lidskou rodinu s rodinou nebeskou. Adam na svém místě selhal. Přestoupením prvního Adama zasáhla celé lidstvo smrt. To znamená, že všichni lidé mají jen dočasnou existenci. Ten druhý Adam je Ježíš Kristus, který je vůdcem těch, kteří skrze víru v Něho obdrží při Jeho druhém příchodu nesmrtelné tělo a věčný život. Adam se při svém stvoření stal živým člověkem, ale Kristus je obživujícím duchem, neboli životadárcem.
Spravedlnost Ježíše Krista je reprezentativní spravedlnost, právě tak, jako byl reprezentativní Adamův hřích. Adamovo první pokušení přišlo skrze chuť k jídlu. Kristus přišel a po 40 denním půstu ho ďábel pokoušel, aby použil svou nebeskou moc ke svému nasycení. A všimněte si, že to bylo právě hříšné tělo, skrze které ho ďábel pokoušel, nikoli to tělo, ve kterém Adam padl. Tato pravda je podivuhodná a my můžeme být šťastní, že to tak je. Protože se Ježíš narodil do stejné rodiny jako my, tak se stal naším bratrem v těle. Je jak naším otcem, tak i naším bratrem. Přišel, aby lidskou rodinu vykoupil, tím že odsoudil hřích na svém těle a tím sjednotil božství s tělem hříchu. Tím znovu obnovil spojení mezi Bohem a člověkem. Ukázal nám cestu zpět k našemu nebeskému otci. Řekl, Jan 14:6 „ ‚Já jsem ta cesta, pravda a život,‘ odpověděl Ježíš. ‚Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.‘ “
List Filipským 2:6–8 „6Ačkoli sdílel Boží podstatu, na své rovnosti s ním netrval. 7Místo toho se vzdal sám sebe: přijal podstatu služebníka, vzal na sebe lidskou podobu. 8Ocitl se v těle jako člověk, ponížil se a byl poslušný, a to až k smrti – k smrti na kříži!“
Ježíš si podržel své božství, ale vzal na sebe lidskou podobu. Zaujal naše místo se všemi následky, což znamenalo smrt, abychom my mohli obdržet Jeho místo se všemi důsledky, což znamená věčný život.
2. List Korintským 5:21 „On toho, který byl bez hříchu, učinil hříchem kvůli nám, abychom se my v něm stali Boží spravedlností.“
Ježíš nikdy nezhřešil, ale na Bohu si vyžádal, aby se s ním jako s hříšníkem zacházelo, aby s námi, kteří jsme hříšníky, mohlo být zacházeno jako se spravedlivými. Protože On byl, jak píše prorok
Izaiáš v kapitole 53:3–7 „3Opovržený a opuštěný lidmi, muž utrpení a znalý bolestí, jako ten, před kterým si tvář zakrývají, opovržený – proč bychom si ho všímali? 4Bolesti, jež nesl, však byly naše, naše utrpení vzal na sebe! My jsme se ale domnívali, že je od Boha trestán, bit a pokořen. 5On však byl proboden naším proviněním, našimi vinami trýzněn byl; pro naše blaho snášel potrestání – byli jsme uzdraveni jeho ranami! 6My všichni jsme jako ovce zabloudili, každý se na svou cestu obrátil, Hospodin ale uvalil na něj provinění nás všech. 7Byl zmučen, a přestože trpěl, ústa neotevřel. Na smrt byl veden jako beránek, jak ovce před střihači oněměl, ústa neotevřel.“
Pán Ježíš se natolik ztotožnil s naší lidskou přirozeností, že snesl všechny bolesti a utrpení celé lidské rodiny. Nikdy nezhřešil, ale byly na něj vloženy hříchy celého světa. Byl Beránkem, který snímá hříchy světa.
1. List Janův 2:2 „On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejen za naše, ale i za celý svět.“
Všichni lidé by měli pochopit, že bez ohledu na to jestli člověk činí pokání nebo ne, tak pán Ježíš zemřel za hříchy celého světa. Když jakýkoliv hříšník na tomto světě lituje svých hříchů a celým svým srdcem se obrátí na Krista, může si být jist, že cena již byla zaplacena. Ježíš na nás nečeká, až se obrátíme. Když jsme ještě byli hříšníci, tak Ježíš za nás zemřel.
Římanům 5:6–8 „6Kristus zemřel za bezbožné ještě v době, kdy jsme byli bezmocní. 7Sotva kdo zemře za spravedlivého, i když za dobrého člověka by se snad někdo zemřít odhodlal. 8Bůh ale dokazuje svou lásku k nám: Kristus zemřel za nás, když jsme ještě byli hříšníci.“
Když se to Slovo, Ježíš Kristus, stalo tělem a přebývalo mezi námi, tak byl každý člověk v Kristu reprezentován. Podle těla jsme byli všichni zastoupeni v prvním Adamovi. Když Kristus přišel jako druhý Adam a postavil se na místo prvního Adama, tak jsme všichni v Něm zastoupeni. Nyní nás všechny zve, abychom se stali členy jeho duchovní rodiny. Tuto novou rodinu sám zformoval a je její hlavou. On je tím novým člověkem a v něm nacházíme jednotu božského a lidského.
Jan 1:14 „To Slovo se stalo tělem a přišlo žít mezi nás. Spatřili jsme jeho Slávu, Slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.“
V této nové rodině je zastoupen každý z nás. Židům 7:9–10 „9Dalo by se dokonce říci, že skrze Abrahama dal desátek i Levi, který desátky přijímá, 10neboť byl ještě v otcových bedrech, když mu Melchisedech vyšel vstříc.“
Když Melchisedech vyšel, aby se setkal s Abrahámem vracejícím se z boje, Abraham mu dal desátky ze všeho. V té době byl Léví ještě v bedrách svého otce Abrahama. Ale jelikož byl potomkem Abrahamovým, to, co učinil Abraham, učinil Leví v něm. Leví byl potomkem Abrahama podle těla. Když Abraham platil své desátky Melchisedechovi, nebyl ještě narozen. Ale tím, že Abraham odevzdal své desátky, odevzdal je tím i Léví. Přesně tak je tomu i v této duchovní rodině. To, co Kristus učinil jako hlava této nové rodiny, jsme my všichni učinili v něm. Byl naším zástupcem, stal se tělem, stal se námi. Nestal se jednoduše nějakým člověkem, stal se tělem, A každý, kdo se do této rodiny měl narodit, byl zastoupen v Ježíši Kristu, když zde žil v těle. Můžeme tedy vidět, že tím, že všichni patříme do této rodiny, je nám dáno postavení, jako bychom to sami učinili v Kristu. Kristus nebyl jakýmsi vzdáleným zástupcem, odděleným od člověka, ale jako Léví odevzdal desátky v Abrahamovi, tak každý, kdo se měl potom narodit do této duchovní rodiny, učinil to, co Kristus.
Pohleďme teď na to, co to znamená ve světle zástupného utrpení. Nebylo to tak, že když Kristus přišel, tak přišel nějak jakoby zvenku a prostě se postavil na naše místo jako někdo, kdo není z nás, ale přišel tak jako my narozením, čímž se mohlo celé lidstvo sejít v Něm, jako ve svém božském vůdci. On trpěl na kříži. A tedy s ním na kříži byla ukřižována celá lidská rodina.
2. List Korintským 5:14 „Kristova láska nás zavazuje. Jsme totiž přesvědčeni, že jeden zemřel za všechny, a tak zemřeli všichni.“
Naší zkušeností se má stát pochopení skutečnosti, že jsme zemřeli v Kristu. Ovšem i když je pravdou, že Kristus zaplatil plnou cenu, nesl všechny bolesti a tím se ztotožnil s lidstvím, je pravdou i to, že z toho nikdo nebude mít užitek, kromě těch, kteří přijmou Krista a narodí se dvakrát. Ti, kteří se narodí v těle, se musí narodit znovu z Ducha, aby pro ně platilo to, co Ježíš učinil v těle a aby opravdu mohli být v Něm. Jenom lidé, kteří jsou dvakrát zrozeni, vstoupí do Nebeského království.
Jan 3:3–6 „3Ježíš mu odpověděl: ‚Amen, amen, říkám ti: Pokud se někdo nenarodí znovu, nemůže spatřit Boží království.‘ ‚4Jak se může člověk narodit, když je starý?‘ řekl na to Nikodém. ‚Může se snad vrátit do matčina lůna a podruhé se narodit?‘ 5Ježíš mu odpověděl: ‚Amen, amen, říkám ti: Kdo se nenarodí z vody a z Ducha, nemůže vejít do Božího království. 6Co se narodilo z těla, je tělo; co se narodilo z Ducha, je duch.‘ “
Kristovým dílem je udělit mám Boží charakter. A než se tak stane, hledí Bůh na Krista a Jeho dokonalou povahu namísto naší hříšné povahy. V okamžiku, kdy nás Kristus oprostí od našeho Já, uvěříme v Něj a přijmeme Ho jako svého osobního Spasitele. V té chvíli se na Něj dívá Bůh jako na našeho skutečného představitele. Pak nevidí nás a všechny naše hříchy, ale vidí Krista.
1. List Timoteovi 2:5–6 „5Je přece jediný Bůh a jediný prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, 6který dal sám sebe jako výkupné za všechny lidi.“
V nebi je nyní jeden člověk – člověk Ježíš Kristus, který má naši lidskou přirozenost. Není tam ale v těle hříchu. Je v oslaveném těle. Ježíš Kristus přišel jako náš představitel. V těle lidské rodiny vzhlížel k nebi, zemřel hříchu, povstal z hrobu a byl oslaven. Žil jako Syn člověka a dnes je tento Ježíš Kristus našim vlastním bratrem, člověkem Ježíšem Kristem, jenž žije v nebi, aby se za nás přimlouval. On prošel každou naší zkušeností. Šel do nebe cestou kříže a nám říká: „Pojď za mnou.“
Matouš 16:24 „Potom Ježíš řekl svým učedníkům: ‚Chce-li někdo jít za mnou, ať se zřekne sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mě.‘ “
Tím že nám Bůh Otec dal svého Syna, dal nám ten nejvzácnější dar nebes a dal ho tak, že si ho již nikdy nevezme zpět v tom smyslu, že po celou věčnost bude Syn člověka na sobě nést stopy, které učinil hřích.
EGW GC, str. 674: „Náš Vykupitel navždy ponese stopy po svém ukřižování. Na jeho raněné hlavě, v Jeho boku, na Jeho rukou a nohou zůstanou stopy krutého díla, které působí hřích.“
Po celé věky bude Ježíšem Kristem naším spasitelem, naším starším bratrem. To učinil Bůh, když nám dal svého Syna.
Ježíš, když bude na soudu přidělovat tresty a odměnu, tak řekne: Matouš 25:40 „Král jim odpoví: ‚Amen, říkám vám, že cokoli jste udělali pro nejmenšího z těchto mých bratrů, to jste udělali pro mě.‘ ”
Kristus se dívá na každého člena lidské rodiny jako na svého. Když trpí lidé, trpí i Kristus. On je naši hlavou a kdekoli v těle nastane záchvěv bolesti, pak hlava tento záchvěv cítí. Sjednocuje nás se sebou a tím nás sjednocuje s Bohem, protože u Matouše 1:23 se dočteme: „ ‚Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel,‘ což se překládá: Bůh je s námi.“
Satanova vzpoura v nebi způsobila rozkol v Boží rodině. Oddělila padlé anděly od nepadlých a padlé lidstvo se přidalo k satanově vzpouře. Božím plánem je sjednotit ty padlé lidi, kteří touží po svém nebeském Otci a lepším světě se zbytkem Boží vesmírné rodiny. To, aby mohl být Kristus v nás, bylo a je samotným cílem Jeho díla.
Jan 17:21–26 „21Ať jsou všichni jedno, jako ty, Otče, ve mně a já v tobě; ať jsou i oni jedno v nás, aby svět věřil, že jsi mě poslal. 22Dal jsem jim slávu, kterou jsi dal mně, aby byli jedno, jako my jsme jedno. 23Já v nich a ty ve mně, aby byli dokonale jedno a aby svět poznal, že jsi mě poslal a že jsi je miloval, jako jsi miloval mě. 24Otče, chci, aby ti, jež jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já, aby viděli slávu, kterou jsi mi dal, neboť jsi mě miloval před stvořením světa. 25Spravedlivý Otče, svět tě nezná, ale já tě znám. Tihle poznali, že jsi mě poslal, 26a já jsem jim dal poznat tvé jméno a ještě dám, aby láska, kterou jsi mě miloval, byla v nich a já v nich.“
Věřící lidé mají různé duchovní dary, ale mají být jednotní ve víře, ve svých cílech v lásce a v duchu. Svět má v křesťanech vidět Božský původ jejich víry. Boží lid má odrážet Boží obraz.
Když Ježíš po svém zmrtvýchvstání vystupoval zpět do nebe, tam odkud přišel, tak jeho slova na rozloučenou byla: Matouš 28:18-20 „18Ježíš k nim přistoupil a řekl: ‚Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. 19Proto jděte. Získávejte učedníky ze všech národů, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého 20a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa.‘ “
Svatý Ježíš přebýval v hříšném lidském těle a to hříšné tělo oslavil svojí přítomností v něm. Takže když byl vzkříšen z mrtvých, byl oslaven. Smyslem a cílem toho bylo, aby tím, že očistil hříšné tělo svou přebývající přítomností v něm, mohl nyní přijít a očistit hříšné tělo v nás.
List Filipským 3:20–21 „20my ale máme občanství v nebi, odkud očekáváme Spasitele – Pána Ježíše Krista. 21Ten promění naše ubohé tělo do podoby jeho slavného těla, a to mocí, kterou je schopen podmanit si vše.“
List Římanům 8:29 „Ty, které předem znal, totiž předurčil, aby přijali podobu jeho Syna, aby se tak stal prvorozeným mezi mnoha sourozenci.“
Jak je vidět existuje předurčení. Je to před určení charakteru. Existuje také vyvolení. Je to vyvolení charakteru. Každý, kdo věří v Ježíše Krista, je vyvolen. A v tomto vyvolení je veškerá Boží moc. Jinak řečeno člověk může nést Boží obraz. A jestliže ho nese, je předurčen na celou věčnost do Kristova království. Ale každý, kdo tento obraz Boží nenese, je předurčen k smrti. Toto je predestinace neboli předurčení v Ježíši Kristu. Kristus tento charakter poskytuje a nabízí jej každému, kdo v něho uvěří. Bůh dal Ježíše Krista, aby přebýval v našem hříšném těle. Přišel a žil zde proto, abychom my mohly odrážet Boží obraz. Toto je samotným srdcem křesťanství. Vše co stojí proti tomu, není křesťanstvím. Například dnes tak populární názor, že Zákon byl přibit na kříž. Nebo že vítězství nad hříchy není možné. Nebo dnes, hlavně v USA, tak populární evangelium prosperity.
1. List Janův 4:1–4 „1Milovaní, nevěřte všemu, co je duchovní, ale rozlišujte, zda jsou ti duchové z Boha. Do světa totiž vyšla spousta falešných proroků. 2Podle tohoto poznávejte Božího Ducha: každý duch, který vyznává Ježíše Krista přišlého v těle, je z Boha. 3Žádný duch, který Ježíše přišlého v těle nevyznává, ovšem není z Boha, ale je to ten duch Antikrista, o němž jste slyšeli, že má přijít. Už teď je na světě! 4Vy jste však z Boha, drazí, a zvítězili jste nad nimi. Ten, který je ve vás, je totiž větší než ten, který je ve světě.“
Tato slova nemohou znamenat pouhé uznání, že Ježíš Kristus byl zde a žil v těle. To uznávají i padlí andělé – ďáblové. Víra, která pochází z Božího Ducha, říká: „Ježíš Kristus přišel v mém těle a já ho přijímám.“ A to je srdcem a životem křesťanství. Problém dnešního křesťanství spočívá v tom, že Kristus nepřebývá v srdci těch, kteří vyznávají Jeho jméno. Pro většinu z nás je někým, kdo stojí někde mimo a my se na něho díváme, sice jako na svůj příklad, ale z velké dálky. Ježíš je ale pro nás něčím více než pouhým příkladem. Přišel, aby nás seznámil s tím, jaký je Boží ideál pro lidství. Na svém životě nám ukázal, jak máme tento ideál v praktickém životě žít. Ukázal nám, co to znamená být Božím obrazem. Potom zemřel a vystoupil ke svému Otci. Poslal nám svého Ducha, svého vlastního představitele a zástupce, aby žil v nás. Tím nás uschopňuje, abychom i my mohli žít jako On. A toto milí přátelé je pravé křesťanství.
1. List Korintským 6:19–20 „19Copak nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který je ve vás a kterého máte od Boha? Už nepatříte sami sobě; 20byli jste draze vykoupeni! Proto svým tělem vzdávejte čest Bohu.“
Nestačí jen hovořit o nádheře Kristovy povahy. Křesťanství bez Krista, který přebývá v srdci člověka, není pravé křesťanství. Pravé křesťanství, pravé evangelium je Boží moc, která proměňuje nitro člověka k Božímu obrazu.Takový člověk s Kristem v srdci překonává všechny překážky. Vítězí nad svým tělem, světem a ďáblem v moci, kterou mu dává Kristus žijící v jeho nitru. To vše je význam slov: To slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.
Zjevení 3:21 „Kdo zvítězí, tomu dám usednout se mnou na mém trůnu, jako jsem i já zvítězil a usedl se svým Otcem na Jeho trůnu.“
