2. Oblékni si svatební roucho a obstarej si olej do lampy.

2. Oblékni si svatební roucho a obstarej si olej do lampy.

Pro Tajemství Bible zpracoval Ladislav Hodač

Jedna z verzí satanova evangelia by mohla znít přibližně takto: „Všichni jsme hříšníci a zůstaneme hříšníky, dokud Ježíš nepřijde. Pokud zemřeme dříve, než se vrátí, vzpomene si, že jsme svých hříchů litovali a odpustí nám. Konec konců Ježíš přece zemřel za nás na kříži, aby přikryl naše hříchy. A když Ho požádáme o odpuštění, tak nám odpustí. Není snad toto ta dobrá zpráva evangelia?“

Pokud je tato verze vše, čemu věříme a čemu rozumíme v otázce, proč Ježíš zemřel a jak může člověk být spasen, pak – a o tom jsem přesvědčen, věříme v satanovo evangelium, aneb jeho verzi, „dobré zprávy“. Tato jeho verze evangelia, mimochodem jedna z mnoha verzí, je velmi nebezpečná, protože spojuje pravdu se lží. Ale to on dělá vždy tímto způsobem. Pojďme tedy dál studovat otázku, jak může člověk získat věčný život.

Matouš 22:1–14 „¹A Ježíš k nim znovu promluvil v podobenstvích: ²Království nebes je podobné králi, který vystrojil svatbu svému synu. ³A poslal své služebníky, aby zavolali pozvané na svatbu; ale ti nechtěli přijít. ⁴Poslal znovu jiné služebníky se slovy: řekněte pozvaným: ‚Hle, přichystal jsem svou hostinu, moji býci a krmný dobytek jsou poraženi, všechno je připraveno, přijďte na svatební hostinu.‘ ⁵Ale oni nedbali a odešli, jeden na své pole, jiný za svým obchodem. ⁶Ostatní se zmocnili jeho služebníků, ztýrali je a zabili. ⁷Král se rozhněval, poslal svá vojska, zahubil ony vrahy a jejich město vypálil. ⁸Potom řekl svým služebníkům: ‚Svatba je sice připravena, ale pozvaní jí nebyli hodni. ⁹Jděte tedy na křižovatky cest a každého, koho naleznete, pozvěte na svatební hostinu.‘ ¹⁰I vyšli ti služebníci na cesty a shromáždili všechny, které nalezli, zlé i dobré. A svatební síň se naplnila stolovníky. ¹¹Když král vstoupil, aby se na stolovníky podíval, spatřil tam člověka, který na sobě neměl svatební šat. ¹²I řekl mu: ‚Příteli, jak jsi sem vešel bez svatebního roucha?‘  A on oněměl. ¹³Tehdy řekl král služebníkům: ,Svažte mu nohy a ruce a vyhoďte ho do nejzazší temnoty; tam bude pláč a skřípění zubů. ¹⁴Neboť je mnoho pozvaných, ale málo vybraných.‘ “

Pán Ježíš tímto podobenstvím zobrazil pozvání evangelia, jeho odmítnutí židovským národem a nabídku milosti pohanům. Svatební hostina, o které je řeč, znázorňuje spojení lidství s Božstvím a svatební šat představuje povahu, kterou mají mít všichni, kdo se chtějí zúčastnit svatby. Lidé, kteří odmítají pozvání, urážejí Hostitele a zakusí Jeho trest. Na svatbu zve Král, který má moc přikazovat. Král pozvaným prokázal velikou poctou, ale oni si toho nevážili. Tím zneuctili Jeho autoritu. Pozvání přijali s nezájmem a odpověděli na ně urážlivým chováním. Královým služebníkům se posmívali, hrubě s nimi zacházeli a některé dokonce zabili. Když Panovník viděl, jakým způsobem jeho pozvání odmítli, prohlásil, že nikdo z nich s ním nebude večeřet. Lidi, kteří urazili Krále, týrali a zabíjeli Jeho služebníky, postihl ještě větší trest, než neúčast u slavnostní tabule. „⁷Král se rozhněval, poslal svá vojska, zahubil ony vrahy a jejich město vypálil.“

Podobenství jasně ukazuje, že je důležité, aby se každý, kdo je pozvaný na svatbu, připravil. Člověk, který neměl svatební šat zanedbal přípravu a byl ze slavnosti vyloučen. Pozvání na slavnost roznášeli Kristovi učedníci. Nejprve jich bylo dvanáct a pozdější sedmdesát. Hlásali, že Boží království je blízko a vyzývali lidi, aby činili pokání a uvěřili evangeliu. Evangelium bylo nejprve zvěstováno židovskému národu po Kristově ukřižování. Ale národ, který o sobě tvrdil, že je zvláštním Božím lidem, odmítl evangelium zvěstované v moci Ducha svatého. Většina Židů reagovala na nabídku spásy a odpuštění hříchů tím, že zavraždili Spasitele tím nejkrutějším způsobem. Pak začali krutě pronásledovat i Kristovy následovníky.

Skutky 8:1 „V ten den začalo veliké pronásledování církve, která byla v Jeruzalémě; všichni kromě apoštolů se rozprchli po území Judska a Samařska.“

Židovský národ tím nadobro zavrhl Boží milost. „⁷Král se rozhněval, poslal svá vojska, zahubil ony vrahy a jejich město vypálil.“

Rozsudek vynesený nad židovským národem se brzy uskutečnil. V roce 70 po Kristu zničili Římané Jeruzalém a židovský národ byl rozptýlen po celém světě. Již předtím bylo evangelium, obzvlášť apoštolem Pavlem, hlásáno pohanům.

Poslední věta podobenství zní. „¹⁴Neboť je mnoho pozvaných, ale málo vybraných.“

EGW 1SM – Vybrané spisy, str. 390: „Povolání a ospravedlnění nejsou jedno a totéž. Povolání je přitažení hříšníka ke Kristu a je to působení Ducha svatého na srdce, které usvědčuje z hříchu a vybízí k pokání.“

V desátém verši je napsáno: „¹⁰I vyšli ti služebníci na cesty a shromáždili všechny, které nalezli, zlé i dobré. A svatební síň se naplnila stolovníky.“ „Lidé kteří byli shromážděni, byli různí. Dobří i zlí. Někteří z nich neměli ve skutečnosti větší úctu k hostiteli, než ti, kdo pozvání odmítli. Chtěli si to na svatbě jenom prostě užít.“

„Když si král přišel hosty prohlédnout, odhalil pravé pohnutky každého z nich. Každému hostu připravil svatební šat. To byl Jeho dar. Úctu k hostiteli projevil každý, kdo si jej oblékl. Jeden host si však ponechal své všední šaty. Odmítl se připravit tak, jak to požadoval král. Nechtěl si na sebe vzít drahocenné roucho, které mu král připravil a tím ho urazil. Král ho pak nechal vyvést.“ „¹³Tehdy řekl král služebníkům: ,Svažte mu nohy a ruce a vyhoďte ho do nejzazší temnoty; tam bude pláč a skřípění zubů.“

Je zřejmé, že si král své hosty na slavnosti důkladně prověřil. Pán Ježíš tímto podobenstvím znázornil Boží soud. Hosté na slavnosti představují lidi, kteří o sobě tvrdí, že slouží Bohu a jejich jména jsou zapsána v knize života. Ale pravými Kristovým učedníky nejsou všichni, kteří to o sobě tvrdí. Dříve než Bůh udělí konečnou odměnu, musí rozhodnout, kdo se může podílet na dědictví spravedlivých. Toto rozhodnutí musí být učiněno před slavným druhým příchodem Ježíše Krista.

Zjevení 22:12 „Hle přijdu brzy a moje mzda se mnou, abych odplatil každému podle toho, jaké je jeho dílo.“

EGW COL – Kristova podobenství, str. 310: „Zatímco lidé žijí zde na zemi, v nebesích je vyšetřován případ každého člověka. Bůh prozkoumává životy všech, kteří o sobě tvrdí, že jsou jeho následovníky. Každý je posuzován podle záznamů v nebeských knihách a na základě skutečného života je provždy stanoven jeho úděl. Svatebním šatem podobenství znázorňuje čistou, neposkvrněnou povahu, kterou budou mít praví následovníci Ježíše Krista.“

Zjevení 19:7–8 „⁷Radujme se a jásejme a vzdávejme Mu slávu, protože přišla svatba Beránkova a jeho žena se připravila; ⁸a bylo jí dáno, aby si oblékla zářivé čistý kment. Tím kmentem jsou spravedlivé činy svatých.“

Efeským 5:25–27 „²⁵Muži milujte své ženy, jako i Kristus miloval církev a sám sebe za ni vydal, ²⁶aby ji posvětil, když ji očistil vodní koupeli v slovu, ²⁷aby sám sobě postavil slavnou církev, která by neměla poskvrny ani vrásky ani čehokoliv takového, ale byla svatá a bezúhonná.“

EGW COL – Kristova podobenství, str. 311: „Je to Kristova spravedlnost, jeho neposkvrněná povaha, kterou vírou získávají všichni, kdo přijmou Krista za svého osobního spasitele. Bílé roucho nevinnosti nosili naši první rodiče, když je Bůh stvořil v Edenu. Žili v dokonalém souladu s Boží vůlí. Celou svou bytostí se upínali k nebeskému Otci. Nevinnou dvojici zahalovalo Boží světlo, které znázorňovalo jejich nevinnost. Kdyby zůstali Bohu věrni, toto světlo by je zahalovalo stále. Hřích přerušil jejich spojení s Bohem, zmizelo i Boží světlo. Nazí a zahanbení se pokusili nahradit nebeský oděv fíkovým listím.

Od pádu Adama a Evy se dopouštějí něčeho podobného všichni přestupníci Božího zákona. Splétají si tzv. fíkové listy, aby zahalili duchovní nahotu způsobenou hříchem. Nosí na sobě šaty, které si sami

zhotovili. Svými skutky se snaží přikrýt vlastní hříchy a zalíbit se Bohu. Nikdy nemohou dosáhnout svého záměru. Člověk nemůže vlastním úsilím nahradit ztracené roucho nevinnosti. Oděv z fíkových listů, nebo hříchem ušpiněný šat nemohou nosit lidé, kteří zasednou s Kristem a anděly k večeři Beránkově.

V Boží přítomnosti můžeme obstát pouze v rouchu, které pro nás připravil Kristus. Každého, kdo činí pokání a věří, přikryje Ježíš Kristus rouchem své spravedlnosti. Zjevení 3:18 „Radím ti, abys ode mne koupil zlato v ohni pročištěné, a tak zbohatl, bílé šaty, aby ses oblékl a neukázala se hanba tvé nahoty…“

Toto  roucho, utkané na nebeském stavu, nemá ani jediné vlákno vyrobené člověkem. Kristus, jako člověk, projevil dokonalou povahu a nabízí nám ji. Izaiáš 64:5 „…všechny naše spravedlnosti jsou jako poskvrněné roucho.“ Všechno, co my lidé můžeme udělat, je poznamenáno hříchem.“

V Bibli, pokud se nepletu, existuje pouze jedna definice hříchu. 1. List Janův 3:4 „Každý, kdo činí hřích, činí také bezzákonnost. Hřích je bezzákonnost.“ Zde je skutečně v řeckém textu slovo „anomía“, tedy bezzákonnost. Proč je toto řecké slovo v některých překladech Bible přeloženo jako svévole, nebo zločin, je mi záhadou. Člověk by se mohl domnívat, že překladatelé mají problém ze slovem zákon.

Kristus, který uposlechl všechny požadavky Zákona o sobě řekl. Žalm 40:8-9 „⁸Tu jsem řekl: Hle, přicházím. Ve svitku knihy je o mně psáno. ⁹Oblíbil jsem si dělat to, co je ti milé, můj Bože. Tvůj zákon je v mém nitru.“

A ke svým učedníkům Ježíš jednou řekl: Jan 15:10 „Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce, jako já jsem zachoval přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce.“

EGW COL – Kristova podobenství, str. 312: „Svou dokonalou poslušností umožnil každému zachovávat Boží přikázání. Odevzdáme-li se Kristu, naše srdce se spojí s Jeho srdcem, naše vůle splyne s Jeho vůlí, naše mysl se sjednotí s Jeho myslí a naše myšlenky se Mu podřídí, žijeme Jeho životem. Tím si vlastně oblékneme roucho Kristovy spravedlnosti. Když pak na nás Hospodin shlédne, neuvidí šat z fíkových listů, ani nahotu a ošklivost hříchu, ale roucho Kristovy spravedlnosti, kterým je dokonalá poslušnost Hospodinova zákona… Spravedlnost znamená konat správné věci. Proto budou všichni souzeni podle svých skutků. V našich činech se projevuje naše povaha. Skutky ukazují, je-li víra pravá.“

Myslím, že většina křesťanů tomuto nechce věřit. Domnívají se, že svatební roucho je jen roucho, které nám Kristus dá, když přijde, ale jsou oklamáni. Šat je ve skutečnosti charakter, který v nás Bůh vytváří.

EGW DA – Touha věků, str. 555-556: „Pokání, které nepřináší změnu, není pravé. Kristova spravedlnost není rouchem, které má zakrýt nevyznané a stále pokračující hříchy. Je to životní zásada, která přetváří povahu a ovládá jednání. Svatost je úplná odevzdanost Bohu, bezvýhradné podřízení mysli a života nebeským zásadám.“

EGW 5T – Svědectví církvi, str. 310: „Dokonce i tvé myšlenky musí být podřízeny Boží vůli a tvé emoce pod kontrolou rozumu a náboženství. Tvoje představivost ti nebyla dána proto, aby si ji nechala řádit a řídit se podle sebe, bez jakékoli snahy ji omezit, nebo ukáznit. Pokud jsou špatné myšlenky, budou špatné i pocity, a myšlenky a pocity dohromady tvoří morální charakter.“

EGW COL – Kristova podobenství, str. 330: „Bůh přijímá jen lidi, kteří jsou odhodláni dosáhnout vysokého cíle. Ukládá každému člověku, aby vykonal to nejlepší co může. Od všech vyžaduje mravní dokonalost. Nemáme snižovat měřítko spravedlnosti, abychom je přizpůsobili svým zděděným, nebo vypěstovaným sklonům ke zlému.  Musíme pochopit, že nedokonalost povahy je hřích. Boží povaha je dokonalým, harmonickým souhrnem všech správných vlastností. Každý, kdo přijímá Krista, jako osobního spasitele, má možnost získat tyto vlastnosti.“

EGW COL – Kristova podobenství, str. 316-317: „Domnělí křesťané očekávají, že budou spaseni Kristovou smrtí, ale odmítají žít obětavým životem, jako Pán Ježíš. Zdůrazňují velikost milosti a pokoušejí se svoje povahové kazy zakrýt zdánlivou spravedlností. Den Božího soudu ukáže marnost jejich úsilí. Kristova spravedlnost nepřikryje ani jediný pěstovaný hřích. Člověk může hřešit svými myšlenkami. Pokud se nedopustí žádného viditelného přestupku, svět ho pokládá za naprosto bezúhonného. Boží zákon však posuzuje i tajemství srdce. Bůh posuzuje každý čin podle pohnutek. Na soudu obstojí jen to, co je v souladu se zásadami Božího zákona.“

Když se král v podobenstvích zeptal: „Příteli, jak jsi sem vešel bez svatebního roucha, tak oněměl.“ Stejně tomu bude i v den Božího soudu. Dnes ještě lidé mohou omlouvat nedostatky své povahy, v onen den však nebudou moci uvést žádnou omluvu.

EGW 2T – Svědectví církvi, str. 453: „Bůh nepřijme nic jiného, než čistotu a svatost; jediná skvrna, jediná vráska, jediná vada na charakteru je navždy vyloučí z nebe se všemi jeho krásami a poklady.“

EGW COL – Kristova podobenství, str. 314: „Mnozí tvrdí, že Kristus svou smrtí zrušil Zákon. Protiřečí však Kristovým slovům: Matouš 5:17–18  „¹⁷Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon, nebo Proroky, nepřišel jsem je zrušit, nýbrž naplnit. ¹⁸Neboť amen, pravím vám: dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné nejmenší písmenko ani jedna čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane.“

Kristus položil svůj život, aby zachránil člověka, který přestoupil Boží zákon. Nemusel zemřít, kdyby bylo možno zákon změnit, nebo zrušit. Během svého pozemského života Kristus vyvýšil Boží zákon a svou smrtí ho potvrdil. Neobětoval život proto, aby zrušil, nebo snížil Boží zákon, ale aby učinil zadost spravedlnosti. Ukázala se tím neměnnost a věčná platnost Zákona. Satan prohlašoval, že člověk nedokáže zachovávat Boží přikázání. A po pravdě ve vlastní síle jej zachovávat nedokážeme. Kristus však přišel jako člověk a dokázal, že spojí-li se člověk s Bohem, může zachovávat každé Boží přikázání.

Jan 1:12 „Těm však, kteří Ho přijali, dal pravomoc stát se Božími dětmi, těm, kteří věří v Jeho jméno.“

Nejde o lidskou, ale o Boží moc. Jestli-že přijmeme Krista, přijmeme také sílu žít jako On.

EGW 2T Svědectví církvi, str. 453: „Bůh nepřijme nic jiného, než čistotu a svatost; jediná skvrna, jediná vráska, jediná vada na charakteru je navždy vyloučí z nebe se všemi jeho krásami a poklady.“

Otázka je co jsou skvrny a vady charakteru? Protože ‚myšlenky a city dohromady tvoří mravní charakter‘, musí být vadami špatné myšlenky, emoce a špatné postoje. Jak by nás mohl Bůh vpustit do nebe se srdcem, které v sobě nosí zášť, hořkost, závist, žárlivost, nenávist, zlé domněnky, nebo jiné charakterové vady? Charakter se nezmění, až přijde Ježíš.“

EGW AH – Adventní domov, str. 319: „Mnozí se klamou tím, že si myslí, že při Kristově příchodu dojde k proměně charakteru, ale při jeho příchodu nedojde k obrácení srdce. Svých charakterových vad musíme litovat zde a skrze Kristovu milost je překonávat, dokud trvá doba milosti.“

1. List Janův 1:9 „Jestliže vyznáváme své hříchy, On je věrný a spravedlivý, aby nám hříchy odpustil a očistil nás od každé nepravosti.“

1. List Janův 1:7 „Krev Ježíše, jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu.“

Je to dnes, kdy mohou být naše srdce čistá. A je to dnes, kdy můžeme zaujmout správné postoje a učinit správná rozhodnutí. Pokud přijdeme k Ježíši a odevzdáme Mu všechny své špatné, zlé, hříšné myšlenky pocity a postoje, tak nás Ježíšova krev očistí od všech hříchů. Jen On nám může dnes změnit naše srdce a naplnit nás svou láskou.“

List Efeským 5:25–27 „…²⁵Kristus miloval církev a sám sebe za ni vydal, ²⁶aby ji posvětil, když ji očistil vodní koupelí v slovu, ²⁷aby sám sobě postavil slavnou církev, která by neměla poskvrny ani vrásky ani čehokoliv takového, ale byla svatá a bezúhonná.“

EGW ST – Znamení času 2-9-1891 „Možná nebudeme naživu, až Kristus přijde v moci a velké slávě, protože všichni mohou kdykoli podlehnout smrti, ale pokud jsme spravedliví a v souladu s Božím zákonem, odpovíme na hlas, který bude volat Boží lid z hrobů, a vyjdeme, abychom obdrželi nesmrtelnost. Pouze blahoslavení a svatí budou připraveni na první vzkříšení, neboť až Kristus přijde, nezmění charakter. Změna, která nastane, bude tou změnou, o níž mluví Pavel, když říká:

1. List Korintským 15:51–53 „⁵¹Hle , říkám vám tajemství: Ne všichni zemřeme, ale všichni budeme proměněni, ⁵²naráz, v okamžiku, při zvuku poslední polnice. Zazní polnice a mrtví vstanou jako neporušitelní a my budeme proměněni. ⁵³Neboť toto porušitelné tělo musí obléci neporušitelnost a toto smrtelné musí obléci nesmrtelnost.“

Boží slovo prohlašuje, že musíme být shledáni bezúhonnými, bez poskvrny, vrásky, nebo něčeho podobného. Nyní se máme učit poslušnosti, podřídit se Boží vůli, aby v nás Bůh mohl působit, abychom chtěli a konali jeho dobrou vůli, a abychom mohli s bázní a chvěním pracovat na svém spasení. Naše vlastní úsilí však není k odčinění hříchu, ani k obnově srdce, nic platné. Jedině Kristova krev nás může vykoupit; jedině Jeho milost v nás může vytvořit čisté srdce a uschopnit nás k poslušnosti Božího zákona. V něm je naše jediná naděje.“

EGW 1SM – Vybrané spisy, str. 259: „Je to duchovní a morální charakter, který má hodnotu v očích nebes a který přežije hrob a bude oslaven nesmrtelností pro nekonečné věky věčnosti.“

2. List Petrův 3:13-14 „¹³Podle jeho zaslíbení očekáváme nová nebesa a novou zemi, ve kterých přebývá spravedlnost. ¹⁴Proto milovaní očekáváte-li tyto věci vynasnažte se, abyste jím byli nalezeni v pokoji, bez poskvrny a bez úhony.“

EGW CH – Rady pro zdraví, str. 633: „Kristova milost musí být vetkána do každé fáze charakteru.“

EGW AA Skutky apoštolů, str. 478: „Když se křesťan snaží dosáhnout Božího ideálu, nesmí se nechat ničím odradit. Každému člověku je zaslíbená mravní a duchovní dokonalost, kterou může získat skrze Kristovu milost a moc. Zdrojem síly a původcem života je Ježíš. Nabízí nám své Slovo a podává nám listy ze stromu života, které nás mohou uzdravit z našich hříchů. Přivádí nás k Božímu trůnu a do úst nám vkládá modlitbu, jejímž prostřednictvím s Ním navazujeme úzký vztah. Kvůli nám uvádí do pohybu všemocné nebeské síly. Na každém kroku vnímáme jeho životodárnou moc. Bůh neklade žádné meze pokroku těm, kdo chtějí plně se vší moudrostí a duchovním pochopením poznat Jeho vůli.“

List Koloským 1:9–14 „⁹Proto i my, od toho dne, kdy jsme to uslyšeli, nepřestáváme se za vás modlit a vyprošovat, abyste byli naplněni poznáním Jeho vůle ve veškeré moudrosti a duchovním pochopení, ¹⁰abyste vedli život hodný Pána a ve všem se mu líbili, abyste nesli ovoce v každém dobrém skutku a rostli v poznání Boha ¹¹a abyste byli posilováni každou mocí podle síly Jeho slávy k veškeré vytrvalosti a trpělivosti, s radostí ¹²vzdávajíce díky Bohu Otci, který nás učinil způsobilými k účasti na podílu svatých ve světle. ¹³On nás vysvobodil z pravomoci temnoty a přenesl do království Syna své lásky, ¹⁴v němž máme vykoupení, odpuštění hříchů.“

EGW COL – Kristova podobenství, str. 318: „Andělé v nebi říkají: My jsme vykonali všechno, co nám bylo uloženo. Mařili jsme dílo zlých andělů. Přinesli jsme lidem poznání, připomněli jsme jim Boží lásku projevenou v Ježíši Kristu. Usměrňovali jsme jejich pohled ke Kristovu kříži. Hluboce na ně zapůsobilo, když si uvědomili, že jejich hřích ukřižoval Božího Syna. Přesvědčilo je to. Poznali, jaké kroky vedou k obrácení. Pocítili moc evangelia. Poznání velikosti Boží lásky zasáhlo jejich srdce. Poznali krásu Kristovy povahy. U mnohých to však bylo marné. Nechtěli se vzdát svých zvyků a změnit

svou povahu. Nechtěli odložit šat vlastní spravedlnosti, aby mohli obléci roucho Kristovy spravedlnosti. Jejich srdce propadlo lakomství. Své zájmy milovali více, než Boha. Den konečného účtování bude velkolepý. Jan ho popisuje slovy:

Zjevení 20:11-12 „¹¹A uviděl jsem veliký bílý trůn a toho, kdo na něm seděl; před jeho tváří zmizela země i nebe a jejich místo již více nebylo. ¹²A uviděl jsem mrtvé,  velké i malé, jak stojí před trůnem a byly otevřeny knihy. Byla otevřena i jiná kniha, to jest kniha života. A mrtví byli souzeni podle svých skutků, zapsaných v těch knihách.“

Velice smutný bude den druhého příchodu pána Ježíše pro ty, kteří ho nepřijali. Tehdy uvidí celý svůj život v pravém světle. Nebudou už považovat za důležité světské radosti, bohatství ani pocty. Pochopí, že hodnotu má jedině Kristova spravedlnost, kterou pohrdli. Poznají, že si utvářeli povahu pod vlivem satanových klamů. Šat, který nosí, svědčí o jejich spojení s velkým odpadlíkem. Pak pochopí důsledky své volby. Poznají, k čemu vede přestupování Božích přikázání.

Člověku už nebude nabídnuta další doba milosti, aby se mohl připravit pro věčný život. Šat Kristovy spravedlnosti musíme přijmout, dokud žijeme. Dnes máme jedinou příležitost připravit se pro domov, jenž Kristus chystá pro všechny, kteří ho milují a zachovávají Jeho přikázání. Naše doba milosti se rychle blíží ke svému závěru. Konec je blízko. Spasitel nás varuje:

Lukáš 21:34–36 „³⁴Mějte se na pozoru, aby vaše srdce nebyla zatížena opilstvím a starostmi každodenního života a onen den na vás nepřišel náhle ³⁵jako past. Neboť přijde na všechny, kteří přebývají na povrchu celé země. ³⁶Bděte a proste v každý čas, abyste měli sílu uniknout všemu tomu, co se má dít, a postavit se před Syna člověka.“

Snažme se, abychom byli připraveni. Mějme se na pozoru, aby nás Král nezastihl na slavnosti bez svatebního šatu.

Zjevení 16:15 „Hle, přicházím jako zloděj, blahoslavený, kdo bdí a střeží své šaty, aby nechodil nahý a neviděli jeho nahotu.“

V Bibli je další podobenství, které nám vysvětluje, jak může člověk získat věčný život. Jedná se o podobenství o deseti pannách.

Matouš 25:1–12 „¹Tehdy bude království Nebes podobné deseti pannám, které vzaly své lampy a vyšly naproti ženichovi. ²Pět z nich bylo pošetilých a pět rozumných. ³Pošetile vzali své lampy, ale nevzaly sebou olej. ⁴Rozumné však se svými lampami vzali i olej v nádobkách. ⁵Když ženich dlouho nepřicházel, začaly všechny podřimovat a usnuly. ⁶Uprostřed noci se však ozval křik: ‚Hle, ženich! Vyjděte mu vstříc!‘ ⁷Tehdy všechny panny vstaly a daly své lampy do pořádku. ⁸Pošetilé řekly rozumným: ‚Dejte nám ze svého oleje, neboť naše lampy dohasínají!‘ ⁹Ale rozumné odpověděly: ‚Ne, nemuselo by vystačit pro nás i pro vás. Jděte raději k prodavačům a kupte si!‘ ¹⁰Zatímco odcházely, aby nakoupily olej, přišel ženich a ty, které byly připravené, s ním vešly na svatební hostinu; a dveře byly zavřeny. ¹¹Později přišly ty ostatní panny a říkaly: ‚Pane, Pane, otevři nám!‘ ¹²Ale on odpověděl: ‚Amen, pravím vám, neznám vás.‘ “

Jaký je význam tohoto velmi důležitého podobenství, v němž jde o věčný život, nebo věčnou smrt? Jde o popis situace, kterou prožije církev před druhým příchodem Pána Ježíše. Když chceme toto podobenství pochopit, musíme studovat jeho pozadí ve Starém zákoně.

Dvě skupiny panen představují dva typy lidí, kteří prohlašují, že očekávají příchod svého Pána. Jsou nazývány pannami, protože mají čistou víru. Lampy představují Boží slovo. Žalm 119:105 „Tvé slovo je lampou pro mé nohy, je světlem na mé stezce.“

Olej je symbolem Ducha svatého. Zachariáš 4:1–4.6.11.14 „¹Anděl, který se mnou mluvil, mě znovu vzbudil, jako se budí muž ze spánku. ²Zeptal se mě: Co vidíš? Odpověděl jsem: vidím svícen celý ze zlata a na jeho vrchu nádrž na olej; na něm sedm lamp a sedm nálevek k lampám, které jsou na jeho vrchu. ³U něho jsou dvě olivy, jedna napravo od nádrže a druhá nalevo. ⁴Promluvil jsem a zeptal jsem se anděla, který se mnou mluvil: Co mají tyto věci znamenat, můj pane? ⁶Promluvil a řekl mi:  Toto je slovo Hospodinovo k Zerubábelovi: Ne silou, ani mocí, ale mým Duchem, praví Hospodin zástupů. ¹¹Promluvil jsem a zeptal jsem se ho: Co znamenají ty dvě olivové větve z nichž se vylévá zlato prostřednictvím dvou zlatých trubic? ¹⁴Řekl: To jsou dva pomazaní, kteří stojí před Pánem celé země.“

Studovat dopodrobna toto proroctví přesahuje rámec této přednášky.

EGW komentuje tento text následovně. Kristova podobenství, str. 406, 408: „Ze dvou trsů oliv vytékal zlatý olej a proudil zlatými trubicemi do nádoby svícnu a odtud do svatých lamp, které osvětlovaly Svatyni. Tak podobně dva pomazaní, kteří stojí v Boží přítomnosti, předávají Ducha svatého lidem, jenž se zasvětili Boží službě. Udělují věřícím Boží milost, která jedině může učinit Písmo svítilnou našich nohou a světlem naší stezce.

V podobenství vyšlo všech deset panen vstříc ženichovi. Všechny měly lampy a nádobky na olej. Po určitou dobu mezi nimi nebylo vidět žádný rozdíl. Tak je tomu i s církví před druhým příchodem Pána Ježíše. Všichni znají Písmo, všichni slyšeli poselství o brzkém druhém příchodu Spasitele a všichni s důvěrou očekávají, až se Kristus vrátí. Avšak právě tak, jako v podobenství, je tomu i ve skutečnosti. Žijeme v době očekávání, naše víra je podrobována zkoušce. Když zazní volání – ženich přichází vyjděte mu vstříc naproti, mnozí nebudou připraveni. Nemají olej ve svých lampách ani ve svých nádobkách. Nepřijali Ducha svatého.

Bez Božího Ducha nám znalost Bible nepomůže. Pouze teoretická znalost pravdy bez Ducha svatého nemůže člověka oživit, ani posvětit jeho srdce. Někdo může znát přikázání a zaslíbení Bible, nevštípí-li mu však pravdu do srdce Duch svatý, jeho povaha se nezmění. Pokud jej Duch svatý neosvítí, nebude schopen rozeznat pravdu od bludů a neodolá mistrovským pokušením satana. Pošetilé panny v podobenství nepředstavují pokrytce. Váží si pravdy, brání pravdu, přitahuje je to k lidem, kteří pravdu vyznávají, nepodřídily se však působení Ducha svatého. Nepadly na skálu, Ježíše Krista, jejich stará povaha se neroztříštila.“

EGW SD – Synové a dcery Boží, str. 118: „Všechny měly lampy, to znamená vnější zdání náboženství, ale jen pět z nich mělo vnitřní zbožnost. Pěti z nich chyběl olej milosti. Duch života v Kristu Ježíši, Duch svatý, nepřebýval v jejich srdcích.“

Římanům 8:8-9 „⁸Ti, kteří jsou v těle, se Bohu líbit nemohou. ⁹Vy však nejste v těle, ale v Duchu, pokud ve vás vskutku Duch Boží přebývá. Jestliže však někdo nemá Kristova ducha, ten není Jeho.“

EGW TM – Svědectví kazatelům, str. 233-234: „Nyní je čas prosit, aby lidé nejen slyšeli Boží slovo, ale aby si bez prodlení zajistili olej do svých nádob s lampami. Tímto olejem je Kristova spravedlnost. Představuje charakter a charakter je nepřenosný. Nikdo jej nemůže zajistit pro někoho jiného. Každý musí pro sebe získat charakter očištěný od každé skvrny hříchu.“

Izaiáš 52:11b „…očistěte se, kdo nosíte Hospodinovy nádoby.“

EGW Kristova podobenství, str. 419-420: „V Božím díle člověk sám nic nedokáže. Nikdo se vlastním úsilím nemůže stát nositelem Božího světla. Ve vidění Zacharijáše vydával stále a jasně zářící světlo zlatý olej, který vlévali nebeští poslové do zlatých trubic, jimiž vtékal do zlatých nádob a odtud do lamp Svatyně. Jedině když na člověka soustavně působí Boží láska, uschopňuje ho šířit světlo. Zlatý olej lásky proudí do srdcí, která jsou vírou spojená s Bohem. Navenek se projevuje dobrými činy a opravdovou službou Bohu. V nezměrném pokladu Ducha Svatého jsou obsaženy všechny zdroje nebes. Bůh nijak neomezuje působení své milosti na lidi. Kdyby všichni chtěli přijmout Ducha Božího, všichni by jím byli naplněni. Každý člověk má možnost stát se živým prostředníkem, skrze něhož Bůh může předávat světu bohatství své milosti, nevyčerpatelné bohatství Ježíše Krista. Kristus by si přál mít mnoho prostředníků, kteří by světu ukazovali Jeho povahu. Náš svět nepotřebuje nic tak naléhavě, jako projevy Spasitelovy lásky prostřednictvím lidí. Celé nebe vyhlíží prostředníky, kteří by lidem zprostředkovali olej Ducha Svatého, aby se pro ně stal zdrojem radosti a požehnání… Kristovo náboženství znamená víc, než jen odpuštění hříchů; znamená, že nás zbavuje hříchů a zaplňuje prázdnotu milostí Ducha svatého.“

EGW Kristova podobenství, str. 414: „Tím, že Duch svatý vštěpuje lidem do srdce zásady svého Slova, rozvíjí v nich Boží vlastnosti. V jeho následovnících má zářit světlo Jeho slávy – Jeho charakter. Tak mají oslavovat Boha, osvětlovat cestu do Ženichova domu, do Božího města, ke svatební večeři Beránkově.“

EGW 1T – Svědectví církvi, str. 416–417: „Boží zákon se nespokojí s ničím jiným, než s dokonalostí. S dokonalou a úplnou poslušností vůči všem Jeho požadavkům. Pokud se k jeho požadavkům přiblížíme na půl cesty a neposkytneme dokonalou a důkladnou poslušnost, nebude to nic platné. Světáci a nevěřící obdivují důslednost a často je přesvědčilo, že Bůh byl se svým lidem, když skutky Božího lidu odpovídaly jejich víře. Po jejich ovoci je poznáte. Každý strom se pozná podle svých plodů. Naše slova, naše činy jsou ovocem, které neseme. Je mnoho lidí, kteří slyší Kristova slova, ale nekonají je. Vyznávají je, ale jejich plody jsou takové, že v nevěřících budí odpor. Chlubí se, modlí se a mluví samolibě, vyvyšují se, vyprávějí o svých dobrých skutcích a podobně, jako farizeové prakticky děkují Bohu, že nejsou jako ostatní lidé. Ale právě tito lidé jsou v obchodních jednáních lstiví a nepoctiví. Jejich ovoce není dobré. Jejich slova a činy jsou zlé, a přesto se zdá, že jsou zaslepeni vůči svému nuznému, ubohému stavu. Bylo mi ukázáno, že následující verš z Písma se vztahuje na ty, kdo jsou tímto způsobem svedeni.“

Matouš 7:21-23 „²¹Ne každý, kdo mi říká: ‚Pane, Pane‘, vejde do nebeského království, ale ten, kdo plní vůli mého Otce, který je v nebesích. ²²Mnozí mi v onen den řeknou: ‚Pane, Pane, což jsme tvým jménem neprorokovali a tvým jménem nevyháněli démony a tvým jménem neučinili mnoho mocných činů?‘ ²³A tehdy jim vyznám: ‚Nikdy jsem vás neznal. Odejděte ode mne vy, činitelé nepravosti.‘ ”

Zde je největší podvod, který může ovlivnit lidskou mysl; tyto osoby věří, že mají pravdu, ačkoli se mýlí. Myslí si, že ve svém náboženském životě konají velké dílo, ale Ježíš nakonec strhne jejich samo-spravedlivou masku a názorně jim ukáže jací ve skutečnosti jsou, se všemi jejich špatnostmi a deformacemi charakteru. Mají charakterové nedostatky v okamžiku, když už je navždy pozdě na to, aby se s tím dalo něco dělat. Bůh poskytl prostředky k nápravě bloudících. Pokud se však ti, kdo bloudí, rozhodnou řídit se svým vlastním úsudkem a pohrdnou prostředky, které Bůh určil k jejich nápravě a jednotě v pravdě, dostanou se do situace, kterou popisují výše citovaná slova našeho Pána.“

Tím jsme milí posluchači postoupili o další krok dál k pochopení tématu: Jak může člověk získat věčný život. V první přednášce jsme se dozvěděli, že musíme být narozeni znovu. V této přednášce jsme studovali skutečnost, že si musíme obléci svatební roucho a mít dostatek oleje do našich lamp a co to znamená. Prozatím se s vámi loučím a když Pán dá, tak zase někdy na slyšenou.