077 Nedopustil se hříchu
Pro Tajemství Bible zpracoval tým překladatelů pod vedením Ladislava Hodače.
1. Petrův 2:21-23 21K tomu jste přece byli povoláni, neboť i Kristus trpěl za vás a zanechal vám příklad, abyste šli v jeho šlépějích. 22On „se nedopustil hříchu, ani lest nebyla nalezena v jeho ústech“. 23Když mu spílali, neodplácel spíláním, když trpěl, nehrozil, ale předával vše tomu, jenž soudí spravedlivě.
The Saviour took upon Himself the infirmities of humanity and lived a sinless life, that men might have no fear that because of the weakness of human nature they could not overcome. Christ came to make us “partakers of the divine nature,” and His life declares that humanity, combined with divinity, does not commit sin. MH 180.5
MH – Život naplněný pokojem 180.5 Spasitel vzal na sebe slabosti lidstva a žil životem bez hříchu, aby lidé nemuseli mít obavu, že pro slabost své lidské přirozenosti nebudou moci zvítězit. Kristus přišel, aby nás učinil „účastnými božské přirozenosti“, a Jeho život je svědectvím o tom, že člověk, který je spojen s Bohem, nehřeší. (srv. ZNP 89.8)
In His life on earth, Christ developed a perfect character, He rendered perfect obedience to His Father’s commandments. In coming to the world in human form, in becoming subject to the law, in revealing to men that He bore their sickness, their sorrow, their guilt, He did not become a sinner. Before the Pharisees He could say, “Which of you convinceth me of sin?” Not one stain of sin was found upon Him. He stood before the world the spotless Lamb of God. —The Youth’s Instructor, December 29, 1898. 3SM 133.3
3SM – Vybraná poselství, 3. svazek 133.3 Během svého života na zemi si Kristus vytvořil dokonalý charakter, byl dokonale poslušný přikázáním svého Otce. Tím, že přišel na svět v lidské podobě, že se stal podřízeným zákonu, že lidem zjevil, že nese jejich nesnáze, trápení a vinu, se nestal hříšníkem. Před farizeji mohl říci: Jan 8:46 „Kdo z vás mne usvědčí z hříchu?“ Nebyla na Něm nalezena jediná skvrna hříchu. Před světem stál jako bezúhonný, neposkvrněný Beránek Boží.“ – The Youth’s Instructor, 29. prosince 1898.
Christ unites in His person the fullness and perfection of the Godhead and the fullness and perfection of sinless humanity. FLB 219.3
FLB – Víra, kterou žiji 219.3 Kristus ve své osobě spojuje plnost a dokonalost božství a plnost a dokonalost bezhříšného lidství.
Amid impurity, Christ maintained His purity. Satan could not stain or corrupt it. His character revealed a perfect hatred for sin. It was His holiness that stirred against Him all the passion of a profligate world; for by His perfect life He threw upon the world a perpetual reproach, and made manifest the contrast between transgression and the pure, spotless righteousness of One that knew no sin. 5BC 1142.8
5BC – Biblický komentář, 5. svazek 1142.8 Uprostřed nečistoty si Kristus zachoval svou čistotu. Satan ji nemohl poskvrnit ani narušit. Kristův charakter zjevil dokonalou nenávist vůči hříchu. Právě Jeho svatost proti Němu popouzela všechny vášně prostopášného světa, protože Jeho dokonalý život byl pro svět neustálou výčitkou a ukazoval protiklad mezi přestoupením a čistou, neposkvrněnou spravedlností Toho, který nepoznal žádný hřích.
Be careful, exceedingly careful as to how you dwell upon the human nature of Christ. Do not set Him before the people as a man with the propensities of sin. He is the second Adam. The first Adam was created a pure, sinless being, without a taint of sin upon him; he was in the image of God. He could fall, and he did fall through transgressing. Because of sin his posterity was born with inherent propensities of disobedience. But Jesus Christ was the only begotten Son of God. He took upon Himself human nature, and was tempted in all points as human nature is tempted. He could have sinned; He could have fallen, but not for one moment was there in Him an evil propensity. He was assailed with temptations in the wilderness, as Adam was assailed with temptations in Eden. 5BC 1128.4
5BC – Biblický komentář, 5. svazek 1128.4 Když se zabýváš Kristovou lidskou přirozeností, buď opatrný, nesmírně opatrný. Nepředstavuj Ho lidem jako člověka se sklony ke hříchu. On je druhý Adam. První Adam byl stvořen jako čistá, bezhříšná bytost, bez jediné poskvrny hříchu; byl Božím obrazem. Mohl padnout a padl skrze přestoupení. Kvůli hříchu se jeho potomci rodili s vrozenými sklony k neposlušnosti. Ježíš Kristus však byl jednorozeným Božím Synem. Vzal na sebe lidskou přirozenost a byl pokoušen ve všech oblastech tak, jako je pokoušena lidská přirozenost. Mohl zhřešit, mohl padnout, ale ani v jednom okamžiku v Něm nebyl žádný sklon ke zlu. Byl napaden pokušeními na poušti stejně, jako byl Adam napaden pokušeními v Edenu.
Avoid every question in relation to the humanity of Christ which is liable to be misunderstood. Truth lies close to the track of presumption. In treating upon the humanity of Christ, you need to guard strenuously every assertion, lest your words be taken to mean more than they imply, and thus you lose or dim the clear perceptions of His humanity as combined with divinity. His birth was a miracle of God; for, said the angel, “Behold, thou shalt conceive in thy womb, and bring forth a son, and shalt call his name JESUS. He shall be great, and shall be called the Son of the Highest: and the Lord God shall give unto him the throne of his father David: and he shall reign over the house of Jacob for ever; and of his kingdom there shall be no end. Then said Mary unto the angel, How shall this be, seeing I know not a man? And the angel answered and said unto her, The Holy Ghost shall come upon thee, and the power of the Highest shall overshadow thee: therefore also that holy thing which shall be born of thee shall be called the Son of God.” 5BC 1128.5
5BC – Biblický komentář, 5. svazek 1128.5 Vyvaruj se každé otázky týkající se Kristova lidství, která by mohla být špatně pochopena. Pravda leží v těsné blízkosti domněnky. Když pojednáváš o Kristově lidství, musíš usilovně střežit každé tvrzení, aby tvá slova nebyla chápána v jiném významu, než který mají mít. Tím bys ztratil nebo zatemnil jasné chápání Jeho lidství spojeného s božstvím. Jeho narození bylo Božím zázrakem, protože anděl řekl: Lukáš 1:31-35 „“31A hle, otěhotníš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. 32Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida. 33Na věky bude kralovat nad domem Jákobovým a jeho kralování nebude konce.” 34Marie řekla andělovi: “Jak se to stane, vždyť nepoznávám muže [nežiji s mužem]?” 35A anděl jí odpověděl: “Duch Svatý přijde na tebe a moc Nejvyššího tě zastíní; proto také to Svaté [+ dítě, B21], co se [z tebe] narodí, bude nazváno Syn Boží.““
These words do not refer to any human being, except to the Son of the infinite God. Never, in any way, leave the slightest impression upon human minds that a taint of, or inclination to, corruption rested upon Christ, or that He in any way yielded to corruption. He was tempted in all points like as man is tempted, yet He is called “that holy thing.” It is a mystery that is left unexplained to mortals that Christ could be tempted in all points like as we are, and yet be without sin. The incarnation of Christ has ever been, and will ever remain a mystery. That which is revealed, is for us and for our children, but let every human being be warned from the ground of making Christ altogether human, such an one as ourselves; for it cannot be. The exact time when humanity blended with divinity, it is not necessary for us to know. We are to keep our feet on the Rock Christ Jesus, as God revealed in humanity. 5BC 1128.6
5BC – Biblický komentář, 5. svazek 1128.6 Tato slova se nevztahují na žádnou lidskou bytost, ale na Syna nekonečného Boha. V žádném případě nezanechávej v lidské mysli sebemenší dojem, že by na Kristu spočívala jakákoliv špetka zkaženosti nebo náchylnosti k ní, nebo že by zkaženosti nějakým způsobem podlehl. Byl pokoušen ve všem, jako je pokoušen člověk, a přesto je nazýván „tím Svatým“. Je to tajemství, které zůstává smrtelníkům nevysvětlené, že Kristus mohl být pokoušen ve všem jako my, a přesto zůstat bez hříchu. Kristovo vtělení vždy bylo a navždy zůstane tajemstvím. To, co je zjevené, je určeno nám a našim dětem, ale ať je každý varován před tím, aby z Krista udělal docela obyčejného člověka, takového, jako jsme my, protože to tak být nemůže. Není pro nás důležité znát přesný čas, kdy se lidství spojilo s božstvím. Máme zůstávat nohama na Skále Kristu Ježíši, který je Bohem zjeveným v lidství.
I perceive that there is danger in approaching subjects which dwell on the humanity of the Son of the infinite God. He did humble Himself when He saw He was in fashion as a man, that He might understand the force of all temptations wherewith man is beset. 5BC 1129.1
5BC – Biblický komentář, 5. svazek 1129.1 V přístupu k tématům týkajícím se lidství Syna nekonečného Boha pozoruji určité nebezpečí. Když viděl, že se nachází v podobě člověka, pokořil se, aby porozuměl síle všech pokušení, kterým je vystaven člověk.
The first Adam fell; the second Adam held fast to God and His Word under the most trying circumstances, and His faith in His Father’s goodness, mercy, and love did not waver for one moment. “It is written” was His weapon of resistance, and it is the sword of the Spirit which every human being is to use. “Hereafter I will not talk much with you: for the prince of this world cometh, and hath nothing in me”—nothing to respond to temptation. On not one occasion was there a response to his manifold temptations. Not once did Christ step on Satan’s ground, to give him any advantage. Satan found nothing in Him to encourage his advances (Letter 8, 1895). 5BC 1129.2
5BC – Biblický komentář, 5. svazek 1129.2 První Adam padl, druhý Adam se pevně uchopil Boha a Jeho Slova i za těch nejtěžších okolností a Jeho víra v Otcovu dobrotu, milosrdenství a lásku ani na okamžik nezakolísala. Slova „Je napsáno“ byla jeho zbraní odporu a jsou mečem Ducha, který má používat každý člověk. Jan 14:30 „Již s vámi nebudu mnoho mluvit, neboť přichází vládce tohoto světa. Proti mně nemá vůbec nic.“ – nic, čím by odpověděl na pokušení. Ani při jedné příležitosti nezareagoval na různorodá pokušení. Ani v jednom případě Kristus nevstoupil na Satanovo území, aby mu poskytl nějakou výhodu. Satan v Něm nenašel nic, co by jeho pokušitelské úsilí povzbudilo (Dopis 8, 1895).
Jan 14:30 Již s vámi nebudu mnoho mluvit, neboť přichází vládce tohoto světa. Proti [Ve] mně nemá vůbec nic.
Could Satan have induced Christ to yield to a single temptation, could he have led Him by one act or even thought to stain His perfect purity, the prince of darkness would have triumphed over man’s Surety and would have gained the whole human family to himself. But while Satan could distress, he could not contaminate. He could cause agony, but not defilement. PK 701.2
PK – Proroci a králové 701.2 Kdyby byl satan Krista přiměl, aby podlehl byť jedinému pokušení, kdyby Ho byl mohl přivést k tomu, aby jediným činem nebo i jen myšlenkou poskvrnil svou dokonalou čistotu, kníže temnoty by nad Ručitelem člověka zvítězil a býval by pro sebe získal celé lidstvo. Satan sice mohl rozrušovat, nemohl však poskvrnit. Mohl způsobit smrtelnou úzkost, nemohl však znečistit hříchem. (srv. PK 460.6)
Never did Christ deviate from loyalty to the principles of God’s law. Never did He do anything contrary to the will of His Father. Before angels, men, and demons He could speak words that from any other lips would have been blasphemy: “I do always those things that please Him.” John 8:29. Day by day for three years His enemies followed Him, trying to find some stain in His character. Satan, with all his confederacy of evil, sought to overcome Him; but they found nothing in Him by which to gain advantage. Even the devils were forced to confess: “Thou art the Holy One of God.” 8T 208.1
8T – Svědectví pro církev, 8. svazek 208.1 Kristus se nikdy neodchýlil od věrnosti zásadám Božího zákona. Nikdy neudělal nic, co by bylo v rozporu s vůlí Jeho Otce. Jan 8:29 „Já stále činím to, co se jemu líbí.“ Tato slova, která by z jakýchkoliv jiných úst byla rouháním, mohl vyslovit před anděly, lidmi i démony. Po tři roky Ho den co den pronásledovali Jeho nepřátelé a snažili se najít nějakou vadu na Jeho charakteru. Satan se Ho se všemi svými mocnostmi zla snažil přemoci; nenašli v Něm však nic, čím by mohli získat výhodu. Dokonce i démoni byli nuceni vyznat: „Ty jsi ten Svatý Boží.“
