075 Vytrpěl pokušení
Pro Tajemství Bible zpracoval tým překladatelů pod vedením Ladislava Hodače.
Židům 5:7-9 7On ve dnech svého pozemského života s hlasitým [silným] křikem a slzami obětoval [přinášel] modlitby a úpěnlivé prosby tomu, který byl mocen ho zachránit ze smrti, a byl vyslyšen pro svou bohabojnost [úzkost/bázeň před Bohem]. 8Ačkoli to byl Syn, naučil se poslušnosti tím, co vytrpěl. 9I dosáhl dokonalosti a stal se všem, kdo ho poslouchají, původcem věčné záchrany…
Christ clothed His divinity with humanity and lived a life of prayer and self-denial, and of daily battle with temptation, that He might help those who today are assailed by temptation. 9T 279.1
9T – Svědectví pro církev, 9. svazek 279.1 Kristus oblékl své božství do lidství a žil životem modlitby a sebezapření a každodenního boje s pokušením, aby mohl pomáhat těm, kteří jsou dnes napadáni pokušením.
Židům 2:18 Protože sám vytrpěl pokušení, může pomoci těm, kteří jsou pokoušeni.
Christ was Himself without spot or stain of sin, but having taken the nature of man, He was exposed to the fiercest assaults of the enemy, to his sharpest temptations, to the keenest of sorrow. He suffered being tempted. He was made like unto His brethren, that He might show that through the grace given, humanity could overcome the temptations of the enemy. HP 41.2
HP – V nebesích 41.2 Kristus sám nebyl poskvrněn hříchem, ale protože přijal lidskou přirozenost, byl vystaven nejzuřivějším útokům nepřítele, jeho nejostřejším pokušením a nejhlubšímu zármutku. V pokušeních velmi trpěl. Stal se podobným svým bratřím, aby ukázal, že díky poskytnuté milosti může lidstvo nad pokušeními nepřítele zvítězit.
Christ alone had experience in all the sorrows and temptations that befall human beings. Never another of woman born was so fiercely beset by temptation; never another bore so heavy a burden of the world’s sin and pain. Never was there another whose sympathies were so broad or so tender. A sharer in all the experiences of humanity, He could feel not only for, but with, every burdened and tempted and struggling one. Ed 78.6
Ed – Výchova 78.6 Kristus zakusil sám na sobě všechna trápení a pokušení, která postihují člověka. Žádný jiný člověk narozený z ženy nebyl vystaven tak prudkým útokům pokušení, nikdo jiný nenesl tak těžké břemeno hříchu a bolesti světa. Nikdy nežil člověk, jehož soucit by byl tak hluboký a vnímavý. Na vlastní kůži totiž zakusil to, co prožívá každý unavený, pokoušený a zápasící člověk. Nejen, že s člověkem soucítil, ale dokázal se do něj vžít. (srv. Vy 48.3)
Our Saviour came to this world to endure in human nature all the temptations wherewith man is beset. In His life He measured the power of the wily foe to deceive, to allure, and to destroy. SD 230.2
SD – Synové a dcery Boží 230.2 Náš Spasitel přišel na tento svět, aby v lidské přirozenosti snášel všechna pokušení, kterým je vystaven člověk. Ve svém životě zakusil sílu lstivého nepřítele klamat, svádět a ničit.
He “was in all points tempted like as we are.” Satan stood ready to assail Him at every step, hurling at Him his fiercest temptations; yet He “did no sin, neither was guile found in His mouth.” “He … suffered being tempted,” suffered in proportion to the perfection of His holiness. But the prince of darkness found nothing in Him; not a single thought or feeling responded to temptation. 5T 421.2
5T – Svědectví pro církev, 5. svazek 421.2 Ježíš Židům 4:15 (B21) „byl v každém ohledu zkoušen jako my“. Satan na Něj vrhal svá nejprudší pokušení a neváhal Ho napadat na každém kroku. Přesto 1. Petrův 2:22 „se nedopustil hříchu, ani lest nebyla nalezena v jeho ústech“. Židům 2:18 „Sám vytrpěl pokušení“, trpěl úměrně tomu, jak dokonalá byla jeho čistota a svatost. Kníže temnoty však v Něm nenalezl nic. Ježíš na pokušení nezareagoval ani jedinou myšlenkou či pocitem.
Though He had all the strength of passion of humanity, never did He yield to temptation to do one single act which was not pure and elevating and ennobling. HP 155.7
HP – V nebesích 155.7 Ačkoli disponoval veškerou silou lidských vášní, nikdy nepodlehl pokušení udělat jediný skutek, který by nebyl čistý, povznášející a zušlechťující.
Would that we could comprehend the significance of the words, Christ “suffered being tempted.” While He was free from the taint of sin, the refined sensibilities of His holy nature rendered contact with evil unspeakably painful to Him. Yet with human nature upon Him, He met the archapostate face to face, and single-handed withstood the foe of His throne. Not even by a thought could Christ be brought to yield to the power of temptation. 7BC 927.4
7BC – Biblický komentář, 7. svazek 927.4 Kéž bychom mohli pochopit význam slov, že Kristus „trpěl ve svých zkouškách“ (Židům 2:18, B21). Ačkoli nebyl poskvrněn hříchem, vytříbená citlivost Jeho svaté přirozenosti způsobovala, že kontakt se zlem byl pro Něj nepopsatelně bolestný. Přesto se zahalen do lidské přirozenosti střetl s odpadlíkem tváří v tvář a osamocen se postavil nepříteli svého trůnu. Dokonce ani myšlenkou nebylo možné Krista přimět k tomu, aby podlehl síle pokušení.
The anguish that sin has brought was poured into the bosom of the Sinless; yet while Christ endured the contradiction of sinners against Himself, He was paying the debt for sinful man and breaking the bondage in which humanity had been held. Every pang of anguish, every insult, was working out the deliverance of the race. PK 701.1
PK – Proroci a králové 701.1 Hříchem přinášené útrapy byly vylity do lůna Bezhříšného; avšak tím, že snášel odpor hříšníků vůči sobě, platil Kristus dluh za hříšného člověka a lámal pouta otroctví, jež lidstvo věznila. Každá úzkost a bolest, každá urážka přispívala k vykoupení lidstva. (srv. PK 460.5)
Could Satan have induced Christ to yield to a single temptation, could he have led Him by one act or even thought to stain His perfect purity, the prince of darkness would have triumphed over man’s Surety and would have gained the whole human family to himself. But while Satan could distress, he could not contaminate. He could cause agony, but not defilement. He made the life of Christ one long scene of conflict and trial, yet with every attack he was losing his hold upon humanity. PK 701.2
PK – Proroci a králové 701.2 Kdyby byl satan Krista přiměl, aby podlehl byť jedinému pokušení, kdyby Ho byl mohl přivést k tomu, aby jediným činem nebo i jen myšlenkou poskvrnil svou dokonalou čistotu, kníže temnoty by nad Ručitelem člověka zvítězil a býval by pro sebe získal celé lidstvo. Satan sice mohl rozrušovat, nemohl však poskvrnit. Mohl způsobit smrtelnou úzkost, nemohl však znečistit hříchem. Učinil z Kristova života jednu dlouhou etapu bojů a zkoušek, avšak s každým dalším útokem ztrácel nad lidstvem svou moc. (srv. PK 460.6)
Skutky 3:18 Bůh však takto splnil [dopustil, aby se naplnilo – B21], co předem ohlásil ústy všech proroků, že jeho Mesiáš bude trpět.
It was not any part of the mission of Christ to exercise His divine power for His own benefit, to relieve Himself from suffering. This He had volunteered to take upon Himself. He had condescended to take man’s nature, and He was to suffer the inconveniences, and ills, and afflictions of the human family. He was not to perform miracles on His own account. He came to save others. The object of His mission was to bring blessings, and hope, and life, to the afflicted and oppressed. He was to bear the burdens and griefs of suffering humanity. 1SM 276.3
1SM – Vybraná poselství, 1. svazek 276.3 Součástí Kristova poslání nebylo uplatňovat svou božskou moc ve svůj vlastní prospěch, aby sám sobě ulevil od utrpení. To na sebe vzal dobrovolně. Snížil se a přijal lidskou přirozenost, ve které měl snášet nepříjemnosti, nemoci a trápení lidstva. Neměl konat zázraky pro sebe. Přišel zachránit druhé. Jeho poslání bylo přinést požehnání, naději a život trpícím a utlačovaným. Byl tu proto, aby nesl břemena a strasti trpícího lidstva.
The humanity of Christ reached to the very depths of human wretchedness, and identified itself with the weaknesses and necessities of fallen man, while His divine nature grasped the Eternal. His work in bearing the guilt of man’s transgression was not to give him license to continue to violate the law of God, which made man a debtor to the law, which debt Christ was Himself paying by His own suffering. The trials and sufferings of Christ were to impress man with a sense of his great sin in breaking the law of God, and to bring him to repentance and obedience to that law, and through obedience to acceptance with God. His righteousness He would impute to man, and thus raise him in moral value with God, so that his efforts to keep the divine law would be acceptable. Christ’s work was to reconcile man to God through His human nature, and God to man through His divine nature. 1SM 272.5
1SM – Vybraná poselství, 1. svazek 272.5 Kristovo lidství proniklo až do hlubin lidské ubohosti a ztotožnilo se se slabostmi a potřebami padlého člověka, zatímco se Jeho božská přirozenost držela Věčného. Tím, že nesl vinu za lidská přestoupení, nedával člověku oprávnění pokračovat v porušování Božího zákona, které z člověka učinilo jeho dlužníka. Tento dluh splatil Kristus sám svým vlastním utrpením. Zkoušky a utrpení Krista měly na člověka zapůsobit, aby si uvědomil svůj velký hřích spočívající v porušování Božího zákona. Měly člověka přivést k pokání a poslušnosti vůči tomuto zákonu a skrze poslušnost k přijetí u Boha. Udělením své spravedlnosti Kristus u Boha pozvedá morální hodnotu člověka, aby jeho úsilí o dodržování Božího zákona bylo přijatelné. Kristus přišel usmířit člověka s Bohem skrze svou lidskou přirozenost a Boha s člověkem skrze svou božskou přirozenost.
Justice demanded the sufferings of a man. Christ, equal with God, gave the sufferings of a God…. Never can we comprehend the intense anguish of the spotless Lamb of God, until we realize how deep is the pit from which we have been rescued, how grievous is the sin of which mankind is guilty, and by faith grasp the full and entire pardon. RH September 21, 1886, par. 5
RH – časopis Review and Herald, 21. září 1886, odst. 5 Spravedlnost si žádala utrpení člověka. Kristus, roven Bohu, poskytl utrpení Boha…. Nikdy nemůžeme pochopit nesmírná muka neposkvrněného Beránka Božího, dokud si neuvědomíme, jak hluboká je jáma, z níž jsme byli vyproštěni, jak závažný je hřích, jímž je člověk vinen, a dokud se vírou nechopíme naprostého a úplného odpuštění.
