072 Byl pokoušen od ďábla
Pro Tajemství Bible zpracoval tým překladatelů pod vedením Ladislava Hodače.
Matouš 4:5-6 5Potom ho Ďábel vzal do svatého města, postavil ho na okraj střechy chrámu 6a řekl mu: “Jsili Syn Boží, vrhni se dolů; vždyť je napsáno: „Svým andělům přikáže o tobě, a na rukou tě ponesou, abys snad nenarazil nohou na kámen.“”
Satan now supposes that he has met Jesus on His own ground. The wily foe himself presents words that proceeded from the mouth of God. He still appears as an angel of light, and he makes it evident that he is acquainted with the Scriptures, and understands the import of what is written. As Jesus before used the word of God to sustain His faith, the tempter now uses it to countenance his deception. He claims that he has been only testing the fidelity of Jesus, and he now commends His steadfastness. As the Saviour has manifested trust in God, Satan urges Him to give still another evidence of His faith. DA 124.3
DA – Touha věků 124.3 Satan předstírá, že tentokrát se s Ježíšem setkává na Jeho vlastní půdě. Lstivý nepřítel cituje Boží slova. Stále ještě se představuje jako anděl světla. Ukazuje, že Písmo dobře zná a chápe jeho význam. Stejně jako předtím dokládal Ježíš svoji víru Božím slovem, využívá nyní pokušitel Božího slova k obhajobě svého podvodu. Tvrdí, že jen zkoušel Ježíšovu věrnost, a chválí Ho za Jeho neochvějnost. Spasitel už projevil důvěru v Boha, satan však od Něho žádá ještě další důkaz víry. (srv. TV 76.3)
But again the temptation is prefaced with the insinuation of distrust, “If Thou be the Son of God.” Christ was tempted to answer the “if;” but He refrained from the slightest acceptance of the doubt. He would not imperil His life in order to give evidence to Satan. DA 124.4
DA – Touha věků 124.4 Satanovo pokušení je však opět doprovázeno náznakem pochybnosti: “Jsi-li Syn Boží.” Kristus byl v pokušení odpovědět na ono “jsi-li”, ale vyvaroval se sebemenšího připuštění pochybnosti. Neohrozí přece svůj život proto, aby něco dokazoval satanovi. (srv. TV 76.4)
Matouš 4:7 Ježíš mu řekl: “Je také napsáno: „Nebudeš pokoušet Pána, svého Boha.“”
The tempter thought to take advantage of Christ’s humanity, and urge Him to presumption. But while Satan can solicit, he cannot compel to sin. He said to Jesus, “Cast Thyself down,” knowing that he could not cast Him down; for God would interpose to deliver Him. Nor could Satan force Jesus to cast Himself down. Unless Christ should consent to temptation, He could not be overcome. Not all the power of earth or hell could force Him in the slightest degree to depart from the will of His Father. DA 125.1
DA – Touha věků 125.1 Pokušitel chtěl využít Kristova lidství a sváděl jej k opovážlivosti. Satan sice může k hříchu svádět, přimět k němu však nikoho nemůže. Ježíšovi řekl: “Vrhni se dolů.” Dobře věděl, že sám Jej shodit nemůže, protože Bůh by zasáhl a Ježíše zachránil. Nemůže Jej ani donutit, aby se vrhl dolů sám. Pokud Kristus pokušení odmítne, nemůže být přemožen. Žádná moc na zemi ani v podzemí by nemohla Ježíše přinutit k tomu, aby se třeba jen nepatrně odchýlil od vůle svého Otce. (srv. TV 76.5)
The tempter can never compel us to do evil. He cannot control minds unless they are yielded to his control. The will must consent, faith must let go its hold upon Christ, before Satan can exercise his power upon us. But every sinful desire we cherish affords him a foothold. Every point in which we fail of meeting the divine standard is an open door by which he can enter to tempt and destroy us. And every failure or defeat on our part gives occasion for him to reproach Christ. DA 125.2
DA – Touha věků 125.2 Pokušitel nás nikdy nemůže donutit k hříchu. Nemůže ovládnout naši mysl, pokud mu to sami nedovolíme. Než se nás satan zmocní, musíme mu k tomu dát souhlas a přestat se vírou spoléhat na Krista. Každá hříšná touha, kterou v sobě chováme, satanovi poskytuje šanci na úspěch. Jakékoli přestoupení Božích požadavků mu otevírá dveře k tomu, aby nás pokoušel a nakonec zničil. Každé naše selhání či pád je pro něho příležitostí k tomu, aby hanobil Krista. (srv. TV 76.6)
When Satan quoted the promise, “He shall give His angels charge over Thee,” he omitted the words, “to keep Thee in all Thy ways;” that is, in all the ways of God’s choosing. Jesus refused to go outside the path of obedience. DA 125.3
DA – Touha věků 125.3 Když satan citoval zaslíbení Žalm 91:11 “svým andělům vydal o tobě příkaz,” vynechal slova “aby tě střežili na všech tvých cestách.” To znamená na všech cestách podle Božího určení. Ježíš odmítl sejít z cesty poslušnosti. (srv. TV 76.7)
Christ came off victor in the second temptation. He manifested perfect confidence and trust in His Father during His severe conflict with the powerful foe. Our Redeemer, in the victory here gained, has left man a perfect pattern, showing him that his only safety is in firm trust and unwavering confidence in God in all trials and perils. He refused to presume upon the mercy of His Father by placing Himself in peril that would make it necessary for His heavenly Father to display His power to save Him from danger. This would be forcing providence on His own account; and He would not then leave for His people a perfect example of faith and firm trust in God. 1SM 283.1
1SM – Vybraná poselství, 1. svazek 283.1 Kristus vyšel z druhého pokušení jako vítěz. Během těžkého střetu s mocným nepřítelem se Ježíš zcela spolehl na svého Otce a projevil v Něj naprostou důvěru. Náš Vykupitel dosaženým vítězstvím zanechal člověku dokonalý vzor a ukázal mu, že jeho jediné bezpečí spočívá v pevné důvěře a neochvějném spolehnutí se na Boha ve všech zkouškách a nebezpečích. Odmítl se dopustit opovážlivosti vůči milosrdenství svého Otce tím, že by se záměrně vystavil nebezpečí, před nímž by Ho Jeho nebeský Otec musel ochránit projevem své moci. Tím by si vynutil zásah prozřetelnosti na svůj vlastní účet a nezanechal by pak svému lidu dokonalý příklad víry a pevné důvěry v Boha.
Satan’s object in tempting Christ was to lead Him to daring presumption, and to show human weakness that would not make Him a perfect pattern for His people. Satan thought that should Christ fail to bear the test of his temptations, there could be no redemption for the race, and his power over them would be complete. 1SM 283.2
1SM – Vybraná poselství, 1. svazek 283.2 Při pokoušení chtěl satan Krista přivést k troufalé opovážlivosti, aby projevil lidskou slabost a aby se tak díky tomu nestal dokonalým vzorem pro svůj lid. Satan se domníval, že pokud pokoušený Kristus ve zkoušce neobstojí, lidstvo by nemohlo být vykoupeno a jeho moc nad lidmi by tak byla úplná.
It was a difficult task for the Prince of Life to carry out the plan which He had undertaken for the salvation of man, in clothing His divinity with humanity. He had received honor in the heavenly courts and was familiar with absolute power. It was as difficult for Him to keep the level of humanity as for men to rise above the low level of their depraved natures and be partakers of the divine nature. Con 85.1
Con – Střet 85.1 Uskutečnit plán, který pro spásu člověka Kníže života podstoupil tím, že své božství oblékl do lidství, pro Něj bylo obtížné. V nebeských nádvořích se Mu dostávalo poct a vlastnil absolutní moc. Bylo pro Něj stejně obtížné zůstat na úrovni lidství jako pro lidi pozvednout se nad nízkou úroveň své zkažené přirozenosti a stát se účastníky božské přirozenosti.
Christ was put to the closest test, requiring the strength of all His faculties to resist the inclination, when in danger, to use His power to deliver Himself from peril and triumph over the power of the prince of darkness. Satan showed his knowledge of the weak points of the human heart, and put forth his utmost power to take advantage of the weakness of the humanity, which Christ had assumed in order to overcome his temptations on man’s account. Con 85.2
Con – Střet 85.2 Odolat sklonu odvrátit hrozbu a zvítězit nad mocí knížete temnoty použitím své vlastní moci, to bylo pro Krista nejtěžší zkouškou vyžadující sílu všech Jeho schopností. Satan ukázal, že zná slabá místa lidského srdce. Uplatnil veškerou sílu, aby využil slabosti lidství, které na sebe Kristus vzal, aby nad satanovými pokušeními zvítězil ve prospěch člověka.
Often when Satan has failed of exciting distrust, he succeeds in leading us to presumption. If he can cause us to place ourselves unnecessarily in the way of temptation, he knows that the victory is his. God will preserve all who walk in the path of obedience; but to depart from it is to venture on Satan’s ground. There we are sure to fall. The Saviour has bidden us, “Watch ye and pray, lest ye enter into temptation.” Mark 14:38. Meditation and prayer would keep us from rushing unbidden into the way of danger, and thus we should be saved from many a defeat. DA 126.2
DA – Touha věků 126.2 Když se satanovi nepodaří vzbudit v nás nedůvěru, často uspěje v tom, že nás strhne k opovážlivosti. Ví, že když se necháme zbytečně zavést na cestu pokušení, má vítězství jisté. Bůh chrání každého, kdo chodí po cestě poslušnosti. Kdo z ní však sejde, ocitá se na satanově území, kde zcela jistě padne. Spasitel nás vybízí: Marek 14,38 “Bděte a modlete se, abyste nevešli do pokušení.” Rozjímání a modlitba nám brání v tom, abychom se bez rozmyslu vrhali do nebezpečí a tím nás chrání před mnohými porážkami. (srv. TV 77.3)
Yet we should not lose courage when assailed by temptation. Often when placed in a trying situation we doubt that the Spirit of God has been leading us. But it was the Spirit’s leading that brought Jesus into the wilderness to be tempted by Satan. When God brings us into trial, He has a purpose to accomplish for our good. Jesus did not presume on God’s promises by going unbidden into temptation, neither did He give up to despondency when temptation came upon Him. Nor should we. “God is faithful, who will not suffer you to be tempted above that ye are able; but will with the temptation also make a way to escape, that ye may be able to bear it.” He says, “Offer unto God thanksgiving; and pay thy vows unto the Most High: and call upon Me in the day of trouble: I will deliver thee, and thou shalt glorify Me.” 1 Corinthians 10:13; Psalm 50:14, 15. DA 126.3
DA – Touha věků 126.3 Avšak ani v pokušení nemáme ztrácet odvahu. Často se stává, že v těžkých situacích o vedení Duchem svatým pochybujeme. Ale právě Boží Duch zavedl Ježíše na poušť, aby Jej satan pokoušel. Když na nás Bůh dopustí nějakou zkoušku, zamýšlí tím něco pro naše dobro. Ježíš se neodvážil zneužít Božích zaslíbení tím, že by se vystavoval pokušení. Když na Něho však dolehlo, nepropadal zoufalství. Stejně bychom se měli chovat i my. 1. Korintským 10,13 “Věrný je však Bůh, který vás nenechá zkusit více, než snesete, ale se zkouškou [s pokušením] dá i východisko, abyste ji mohli snést.” Dále říká: Žalm 50,14.15 “14Obětuj Bohu oběť díků, plň své sliby Nejvyššímu! 15Volej mě v den soužení, vytrhnu tě a ty mě budeš oslavovat.” (srv. TV 77.4)
