Díl 5. Tříbení Božího lidu

Video záznam

Audio záznam

PDF ke stažení

Díl 5. Tříbení Božího lidu

Tajemství Bible – Ladislav Hodač

Jak obstát při tříbení

V CASD hrálo téma ospravedlnění z víry důležitou roli. Principy této věrouky se dostaly do popředí zájmu církve v kritickém období roku 1888. Až do té doby se naše teologie zaměřovala z velké míry na důležitost dodržování Božího zákona. Tento důraz vedl z velké části k suchému formalizmu bez duchovního života. Tím, že nám Bůh v poselstvích A. T. Jonese a E. G. Waggonera připomněl téma ospravedlnění z víry, zaměřil naši pozornost více na Krista a kristocentrické náboženství, aniž bychom přitom měli zmenšovat důležitost dodržování Božího zákona.

Nepřítel spasení reagoval na tuto situaci okamžitě. Když ASD hlásali, že zásluhy Ježíše jsou jedinou věcí, která je důležitá pro spásu člověka, tak se nepřítel spásy snažil zmenšit důležitost zákona v životě věřícího člověka. S touto strategií byl satan velmi úspěšný. Když se dnes podíváme na tzv. moderní, liberální nebo progresivní adventismus, vidíme zřetelně, že role zákona je velice zmenšena.

Někdy se může zdát, že je člověk dokonale zdravý, ale uvnitř už hlodá zničující rakovina. S duchovní rakovinou je to stejné. CASD si může myslet, že je v dokonalém duchovním stavu. Dokonce i lidem mimo církev se to tak může zdát. Ovšem Boží názor na nás je:

Zjevení 3: 17 „Nevíš, že jsi ubohý, politováníhodný, nuzný, slepý a nahý.“

Doktrína

Satanovi se neobyčejně daří zmenšovat důležitost Božího zákona v očích Božího lidu. Dělá to vysoce rafinovaným způsobem. Když někdo dnes prezentuje typické kázání, nebo přednášku na téma ospravedlnění z víry, může se na první pohled zdát, že je to vyvážené poselství. Většinou se prezentují dva hlavní body:

1. V kázání se zdůrazní skutečnost, že my, lidé, nemůžeme udělat nic pro to, abychom si spasení zasloužili.

2. Pak se zdůrazní, že je to jenom z Boží milosti, skrze oběť jeho Syna, že vůbec může existovat spása pro hříšníka.

Písmo naprosto zřetelně podporuje tyto pravdy:

List Efeským 2: 8– 9 8 Touto milostí jste skrze víru spaseni. Není to z vás – je to Boží dar; 9 není to ze skutků, aby se nikdo nechlubil.

List Titovi 3: 5– 7 5 spasil nás – ne pro naše spravedlivé skutky, ale pro své milosrdenství. Poskytl nám koupel znovuzrození a obnovení Ducha svatého, 6 kterého na nás vylil v hojnosti skrze našeho Spasitele Ježíše Krista.7 Jeho milostí jsme takto ospravedlněni, abychom se stali dědici věčného života, který očekáváme.

Tyto dva body podpořené těmito texty se staly hlavními argumenty při vysvětlování nauky o ospravedlnění z víry v CASD.

Otázkou je, jestli taková argumentace prezentuje ucelený, nebo vyvážený pohled na otázku ospravedlnění z víry. Co si pak počneme s verši v Listu Jakubově?

Jakub 2: 14– 20 14 K čemu to je, bratři moji, když někdo tvrdí, že má víru, ale neprojevuje se to skutky? Copak ho taková víra zachrání? 15 Co když bratr, nebo sestra nebudou mít co jíst anebo co na sebe? 16 Když jim řeknete: „Jděte v pokoji, ať je vám teplo a dobře se najezte,“ ale nedáte jim, co potřebují k životu, k čemu to bude? 17 Právě tak víra bez skutků, víra sama o sobě, je mrtvá. 18 Někdo na to řekne: „Jeden má víru, druhý zase skutky.“ Nuže, ukaž mi tu svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru na svých skutcích. 19 Ty věříš, že je jediný Bůh? Dobře děláš. Tomu ale věří i démoni – a třesou se! 20 Kdy už pochopíš, ty blázne, že víra bez skutků je jalová?

V křesťanství existují v podstatě dvě hlavní skupiny lidí. Jedni jsou ti, kteří se snaží docílit svoji spásu formálním dodržováním Božího zákona a někteří k tomu ještě přidají tradice jejich církve. Druhá skupina si myslí, že Boží zákon byl přibit na kříž a oni budou spaseni i se svými hříchy, nebo jinak vyjádřeno ve svých hříších, protože Bůh je přece milosrdný. Tito lidé učí, že vítězství nad hříchy není v tomto životě možné. Ty, kteří tvrdí, že Bible učí, že to možné je a že to Bůh dokonce od svých následovníků očekává, nazývají pak skutkaře a zákoníky. Sám Ježíš ovšem v evangeliu Jana říká:

Jan 14: 21 Kdo přijal má přikázání a zachovává je, ten mě miluje. A kdo mě miluje, bude milován mým Otcem a já ho budu milovat a dám se mu poznat.

Zjevení 12: 17 Tehdy se drak na ženu rozhněval a odešel svést boj s ostatními z jejího semene, kteří zachovávají Boží přikázání a drží se Ježíšova svědectví.

Jak to tedy je? Odpovědí musí být další studium tohoto tématu.

Transponování doktríny

Pojďme se podívat na situaci, ve které Kristus hovořil s mladým bohatým šlechticem. Jde zde o člověka, který byl přesvědčen, že dodržuje Boží zákon. Přesto ale cítil, že mu něco podstatného schází, protože jinak by za Ježíšem nešel.

Lukáš 18: 18– 23 18 Tehdy se ho jeden přední muž zeptal: „Dobrý mistře, co mám udělat, abych se stal dědicem věčného života?“ 19 Ježíš mu ale řekl: „Proč mi říkáš dobrý? Nikdo není dobrý – jen jediný, Bůh. 20 Přikázání znáš: ‚Necizolož, nezabíjej, nekraď, nelži, cti svého otce i matku.‘“ 21 On odpověděl: „To všechno jsem dodržoval odmalička.“ 22 „Chybí ti jen jedno,“ řekl mu Ježíš, když to uslyšel. „Prodej všechno, co máš, rozdej to chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pojď a následuj mě.“ 23 Jeho však ta slova velice zarmoutila. Byl totiž nesmírně bohatý.

Kolik z lidí, kteří tvrdí, že dodržují Boží přikázání a mají víru Ježíšovu, by bylo ochotno, kdyby to po nich Pán chtěl, vzdát se všeho, co na světě mají. Tuto otázku si musíme zodpovědět velice vážně a upřímně, protože je naším zkušebním testem chápání ospravedlnění z víry. Jsme opravdu ochotni vzdát se majetku, postavení, osobních názorů a ambic, dokonce přátelských vztahů s těmi, které milujeme, kdyby to bylo to, co by Bůh od nás požadoval? Podřídili jsme všechny naše myšlenky a plány pro náš život Boží vůli a požádali Pána, aby nasměroval jiným způsobem celý náš život? Pokud ne, nejsme opravdoví křesťané, nedodržujeme Boží přikázání nezávisle na postavení, které eventuálně v církvi máme. Pokud v našem životě dominuje postoj, že věci musí fungovat podle našich představ, proviňujeme se proti 1. přikázání.

Marek 12: 30 Proto miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou myslí a celou svou silou.

V podobenství o perle vysvětluje Ježíš lidem, že Boží království je cenné, jako nejvzácnější perla.

Matouš 13: 45– 46 45 Nebeské království je, jako když kupec hledající krásné perly 46 najde jednu velmi vzácnou perlu. Jde, prodá všechno, co má, a koupí ji.

Pojďme se podívat, jak komentuje toto podobenství prorocký duch:

E. G. W. Kristova podobenství, str. 116 – 117: Podobenství nepředstavuje perlu jako dar. Obchodník ji koupil za cenu všeho, co měl. Mnozí lidé se ptají po smyslu tohoto podobenství. Vždyť písmo hovoří o Ježíši Kristu jako o daru. Kristus je opravdu dar, ale jen pro ty, kdo mu bez výhrad odevzdají celou svou bytost – duši, ducha i tělo. Máme se Kristu odevzdat a ochotně žít životem poslušnosti všech jeho požadavků. Vše, co jsme, všechno naše nadání a schopnosti patří Pánu a máme je zasvětit jeho službě. Jestliže se takto plně odevzdáme Kristu, odevzdá se Kristus se všemi nebeskými poklady nám. Získáme drahocennou perlu.

Spasení je nezasloužený dar, a přesto má být kupován a prodáván. Na trhu, který řídí Boží milost, je drahocenná perla nabízena ke koupi bez peněz a bez placení. Boží milost nabízí ke koupi všechny nebeské hodnoty. COL 117 Na tomto trhu mohou bohatství nebes dosáhnout všichni. Pokladnice klenotů pravdy je otevřena pro všechny. Pán prohlašuje: „Hle, otevřel jsem před tebou dveře, a nikdo je nemůže zavřít.“ Žádný meč nestřeží průchod těmito dveřmi. Hlasy zevnitř a od dveří volají: Pojď! Spasitel nás upřímně a s láskou zve: „Radím ti, abys u mne nakoupil zlata ohněm přečištěného, a tak zbohatl.“ (Zjevení 3: 8.18)

Kristovo evangelium je požehnáním, které mohou získat všichni. Spasení mohou dosáhnout nejchudší právě tak, jako nejbohatší, nelze je zajistit žádným pozemským bohatstvím. Spasení dosahujeme, když se odevzdáváme Kristu, jako jeho vykoupené vlastnictví a když jej dobrovolně posloucháme. Ani nejvyšší vzdělání nemůže samo o sobě přivést člověka blíže k Bohu. Farizeové byli poctěni všemi světskými i duchovními přednostmi. Pyšně se chlubili: „Jsme bohatí, máme všecko a nic už nepotřebujeme“, a přesto byl každý z nich „ubohý, bědný a nuzný, slepý a nahý.“ (Zjev 3: 17). Kristus jim nabízel perlu nesmírné ceny. Pohrdavě ji odmítli přijmout. Pán Ježíš jim musel říct: „Celníci a nevěstky vás předcházejí do Božího království.“ (Mat 21: 31)

Spasení si nemůžeme zasloužit. Musíme však o něj usilovat s takovým zájmem a vytrvalostí, jako kdybychom se chtěli pro něj vzdát všeho ostatního na světě.

Musíme hledat perlu nesmírné ceny, ne však na pozemských tržištích a světskými způsoby. Cenu, kterou za ni máme zaplatit, nelze vyčíslit hodnotou zlata a stříbra, protože to patří Bohu. Odložme názor, že nějaké světské nebo duchovní výsady nám mohou zajistit spasení. Bůh od nás požaduje ochotnou poslušnost. Žádá, abychom se vzdali svých hříchů. Pán Ježíš slíbil: „Kdo zvítězí, tomu dám usednout se mnou na můj trůn, tak jako já jsem zvítězil a usedl s Otcem na jeho trůn.“ (Zjev 3: 21) COL 118

Někteří lidé vypadají, jako by stále hledali nebeskou perlu. Nechtějí se však plně vzdát svých zlozvyků. Neumírají svému já, aby v nich mohl žít Kristus. Proto drahocennou perlu nenacházejí. Nepřemohli nesvatou ctižádost a lásku k světským lákadlům. Neberou na sebe kříž a nejdou za Kristem po cestě sebezapření a sebeobětování. Jsou téměř křesťany, ale ne úplnými křesťany. Zdá se, že jsou blízko Božího království, ale nemohou do něj vstoupit. Být téměř spasen, ale ne úplně, znamená být ne téměř, ale úplně ztracen.

Přestože si člověk nemůže spásu koupit, stojí ho všechno, co má.

Apoštol Pavel to vyjádřil takto: List Filipským 3: 7 – 8 7 Cokoli však pro mě bylo ziskem, to teď pro Krista pokládám za ztrátu. 8 A vůbec všechno pokládám za ztrátu vzhledem k té nevýslovné hodnotě poznání Krista Ježíše, mého Pána. Pro něj jsem to všechno ztratil a pokládám to za hnůj, abych získal Krista!

Ukřižován s Kristem

Totální zřeknutí se svého JÁ je pro padlou lidskou bytost to nejtěžší. Učinit to v naší vlastní síle je nemožné. Potřebujeme k tomu nadpřirozenou moc. Jak ji dostaneme?

Jan 12 : 32  A já, až budu vyvýšen od země, potáhnu všechny k sobě.

Když se budeme dívat na našeho Spasitele na kříži, obdržíme nadpřirozeným způsobem moc k tomu, abychom byli schopni obětovat své vlastní já.

Apoštol Pavel o tomto tématu napsal mnoho. Být ukřižován s Kristem, to byl zdroj síly jeho života a jeho učení.

Římanům 6: 6 7 6 Víme přece, že naše staré já bylo ukřižováno s ním, aby hříšné tělo pozbylo moci, abychom již déle nesloužili hříchu. 7 Kdo zemřel, je přece zbaven hříchu.

Bible učí, že Kristus byl věčným Bohem, vzdal se veškeré božské slávy a stal se lidskou bytostí.

List Filipským 2: 6  8 6 Ačkoli sdílel Boží podstatu, na své rovnosti s ním netrval. 7 Místo toho se vzdal sám sebe: přijal podstatu služebníka, vzal na sebe lidskou podobu. 8 Ocitl se v těle jako člověk, ponížil se a byl poslušný, a to až k smrti – k smrti na kříži!

Ježíš žil na této zemi životem plným odříkání a utrpení, až nastala hodina, pro kterou přišel na tento svět.

Jan 12: 27 31 27 Jsem teď sevřen úzkostí a co mám říci? ‚Otče, vysvoboď mě z této chvíle‘? Ale proto jsem přišel, pro tuto chvíli. 28 Otče, oslav své jméno!“ Tehdy z nebe zazněl hlas: „Oslavil jsem a ještě oslavím. 29 Zástup, který tam stál a slyšel to, řekl: „Zahřmělo.“ Někteří ale říkali: „Mluvil k němu anděl.“ 30 Ježíš na to odpověděl: „Ten hlas nezazněl kvůli mně, ale kvůli vám. 31 Nyní se koná soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vyvržen ven.

Část noci, ještě než šel na kříž, strávil v zahradě a tam se za sebe modlil.

Marek 14: 36 Tehdy řekl: „Abba, Otče, pro tebe je možné všechno. Odejmi ode mě tento kalich! Ať se však nestane má vůle, ale tvá.“

Ježíš zápasil o svůj život. Co se to dělo s tímto Bohem – člověkem? Odpověď by s námi měla otřást až do morku kostí a zjevit nám duchovní realitu. Na Ježíše byly vloženy naše vlastní hříchy. Stal se naším vykupitelem.

Kristus velmi dobře věděl, že výsledkem lidského přestupování zákona bylo věčné oddělení od Otcovy přítomnosti. Satan to také věděl a vší mocí působil na mysl Spasitele v tomto smyslu.

E. G. W. Touha věků, str. 686 687: Kristus cítil, že jeho jednota s Otcem je narušena a zmocnil se ho strach, že ve své lidské přirozenosti nebude schopen v nastávajícím boji s mocnostmi zla obstát. Na poušti pokušení se rozhodovalo o osudu celého lidstva. Kristus tehdy zvítězil. Nyní nepřítel nastoupil ke strašlivému poslednímu boji. Připravoval se na to po celé tři roky Kristovy služby. Šlo mu o všechno. Pokud bude poražen, ztratí naději na vládu. Království tohoto světa připadnou s konečnou platností Kristu a on sám bude svržen a vyhnán. Pokud však Krista přemůže, stane se země jeho královstvím a navěky bude mít lidstvo ve své moci. Kristus si plně uvědomoval nesmírnou závažnost boje a děsil se odloučení od Boha. Satan mu namlouval, že pokud na sebe vezme hříchy světa, bude od Boha odloučen navěky. Stane se součástí satanova království a již nikdy nebude moci být jedno s Bohem.

Nezávisle na této strašlivé možnosti se Kristus rozhodl, že bude následovat plán spasení, který byl Bohem ustanoven před stvořením světa. Tím, že na sebe vzal padlou přirozenost hříšného lidství, učinil nádhernou věc. Donesl ve svém těle naše hříchy až na kříž. Zemřel smrtí, kterou bychom si zasloužili my. Tím, že zemřel místo nás, nabídl každému člověku možnost spásy. Každá nabídka se ovšem také musí přijmout. Jak z Bible víme, většina lidí tuto nabídku odmítá. Prorok Izaiáš popisuje, proč a jak Kristus zemřel.

Izaiáš 53: 5  7 5 On však byl proboden naším proviněním, našimi vinami trýzněn byl; pro naše blaho snášel potrestání – byli jsme uzdraveni jeho ranami! 6 My všichni jsme jako ovce zabloudili, každý se na svou cestu obrátil, Hospodin ale uvalil na něj provinění nás všech. 7 Byl zmučen, a přestože trpěl, ústa neotevřel. Na smrt byl veden jako beránek, jak ovce před střihači oněměl, ústa neotevřel.

Tuto skutečnost musíme uchopit vírou. A co je víra? Židům 11: 1 Víra je podstata věcí, v něž doufáme, důkaz skutečností, jež nevidíme.

Spolu s Kristem byli také ukřižováni dva zločinci. Oba šli na kříž a oba zemřeli. Tito dva lidé reprezentují dvě lidské reakce na ukřižování Ježíše. Jeden Ho, jako svého Spasitele, odmítl a tak byl ponechán sám sobě, aby trpěl sám za sebe a zemřel ve svých hříších. Ten druhý Ho, jako svého Spasitele, přijal, jeho hříchy mu byly odpuštěny a on tváří v tvář smrti nalezl klid a mír ve svém srdci. Dostal totiž od Ježíše zaslíbení věčného života.

V tom, co Kristus pro nás udělal, je tajemství moci, ze které můžeme čerpat duchovní sílu. I když byl Kristus ukřižován za naše hříchy, tak i my, když jsme Ho přijali jako našeho spasitele, musíme zakusit ukřižování.

Matouš 16: 24 Potom Ježíš řekl svým učedníkům: „Chce-li někdo jít za mnou, ať se zřekne sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mě.

Matouš 10: 38 Kdo nebere svůj kříž a nenásleduje mě, není mě hoden.

Apoštol Pavel řekl: 1. List Korintským 15: 31 „Každý den umírám.“

E. G. W. Svědectví církvi, sv. 4, str. 299: Pavlovo posvěcení bylo vlastně neustálým konfliktem se sebou samým. Řekl: „Každý den umírám.“ 1. List Korinským 15: 31. Jeho vůle a jeho tužby byly každý den v rozporu s povinností a Boží vůlí. Nejednal podle svých sklonů, ale plnil Boží vůli, i když to pro něj bylo nepříjemné a křižovalo to jeho přirozenost.

Takový postoj i zkušenost musíme mít i my. Musíme se ptát sami sebe. Existuje něco v mém životě, co moje hříšná lidská přirozenost miluje a nechce se toho vzdát? Zlé, nečisté myšlenky, návyky nebo choutky, nějaká závislost, cokoliv co nás drží v zajetí nebo otroctví hříchu? Zde je naše šance: Ukřižujme to! Když budeme vyhledávat hlubší vztah k Bohu, dá nám sílu to udělat.

I my pak budeme moci říci tak, jako apoštol Pavel: List Galatským 2: 20 „Jsem ukřižován s Kristem. Nežiji už já – Kristus žije ve mně! Svůj život v tomto těle žiji ve víře v Božího syna, který si mně zamiloval a vydal za mne sám sebe.“

Po tom, co Bohu svěříme naši touhu, aby nám vzal naše hříšné JÁ, tak s Ním musíme spolupracovat, aby se to stalo skutečností v našem životě. Tak jako Kristus vstal z mrtvých skrze svoji víru, i my musíme povstat k novému životu skrze víru. Musíme se naučit ovládat naši mysl, aby odpovídala na volání, které slyšeli křesťané všech generací po dobu 2000 let. Zde není žádný prostor pro tzv. levnou milost nebo pro koncept „jednou spasen – provždy spasen“.

List Koloským 3: 1– 6  1 Když jste byli vzkříšeni s Kristem, vztahujte se k nebeským výšinám, kde Kristus sedí po Boží pravici. 2 Myslete na nebeské věci, ne na pozemské, 3 vždyť jste zemřeli a váš život je s Kristem ukryt v Bohu. 4 Až se ukáže Kristus, váš život, tehdy se s ním ve slávě ukážete i vy. 5 Umrtvěte proto své pozemské sklony – smilstvo, nečistotu, vášeň, zlé choutky a hlavně chamtivost (což je modlářství), 6 neboť kvůli takovým věcem přichází na neposlušné lidi Boží hněv.

Zeptejme se znovu: Existuje na tomto světě něco, čeho nejsme ochotni se vzdát pro Ježíše Krista? On sám řekl:

Jan 12: 25 „Kdo lpí na svém životě, ten jej ztratí. Kdo na svém životě v tomto světě nelpí, uchrání jej k věčnému životu.“

Tuto zkušenost musíme mít i my, pokud budeme chtít ustát poslední tříbení. Jednoho dne se totiž zhroutí všechny naše pozemské jistoty. Musíme být připraveni a ochotni vzdát se pro Ježíše Krista úplně všeho. Při konečném tříbení bude každý z nás stát tváří v tvář této skutečnosti. Jsme na to připraveni?

Často se říká, že před každým vítězstvím je kříž. Naše příprava na tříbení spočívá v tom, že se musíme nechat ukřižovat. Pak obdržíme korunu slávy, kterou nám dá sám Pán. Dá jí všem těm, kteří se Ho drželi a v Jeho moci si udrželi víru.

2. List Timoteovi 4: 7–  8 7 Bojoval jsem dobrý boj, svůj běh jsem dokončil, víru jsem zachoval. 8 Teď na mne čeká koruna spravedlnosti, kterou mi v onen den udělí Pán, ten spravedlivý soudce – a nejen mně, ale všem těm, kdo s láskou vyhlížejí jeho příchod.

Až doteď jsme diskutovali nauku o ospravedlnění z víry a její moci změnit naše životy. Ale jak se tato přeměna uskuteční? Tato otázka je nesmírně důležitá, protože na ní závisí náš věčný osud.

E. G. W. Evangelism (Evangelizace), str. 190: „Mnozí mi psali a ptali se, jestli je poselství o ospravedlnění z víry poselstvím třetího anděla, já jsem jim odpověděla, že je to poselství třetího anděla ve své plnosti.“

Ospravedlnění z víry je základní pravdou, na kterou se nabalují všechny ostatní. Věřit, že Ježíš se obětoval kvůli nám a zvolit si žít každým okamžikem způsobem, který se Mu bude líbit, protože Ho milujeme, je zkušenost, o kterou se každý z nás musí snažit. Kristus je naše spravedlnost. A jenom když v Něm zůstáváme, jsme spravedliví.

Proto bezpodmínečná víra a důvěra v Jeho zásluhy je základem, na kterém musíme postavit naši vlastní duchovní zkušenost. Mnozí se snaží žít poslušným, posvěceným životem, aniž by měli ujištění ospravedlnění, kterého se nám dostává od Ježíše Krista. Většina křesťanů akceptuje Ježíše teoreticky. Ale jenom velmi málo lidí se snaží na počátku každého nového dne hledat Boha s intenzivní touhou zajistit si pro sebe Kristovu spravedlnost.

Každodenní zkušenost

Když E. G. W. komentovala zkušenost milleritů očekávajících příchod svého Pána v r. 1844, napsala: E. G. W. Svědectví církvi, sv. 1, str. 55: „Každé ráno jsme cítili, že naším prvním činem má být zajistit si důkaz, že náš život je před Bohem v pořádku. Náš zájem jeden o druhého vzrůstal. Mnoho jsme se jeden za druhého modlili. Shromažďovali jsme se v sadech a lesích, abychom byli ve spojení s Bohem a abychom mu přednášeli své prosby. Cítili jsme se mu blíže, když jsme byli odklopeni přírodou, kterou stvořil. Radost spasení pro nás byla mnohem důležitější, než jídlo a pití. Když mraky zahalovaly naši mysl, neodvážili jsme se odpočívat ani spát, dokud nebyly rozehnány uvědoměním, že nás Bůh přijal.

Kolik z nás může říct, že má podobnou zkušenost? Ptám se, ne abych vyvolával pocit viny, ale abychom se probudili a pochopili, jakou každodenní zkušenost potřebujeme mít s naším Pánem.

List Římanům 5: 1 Nyní, když jsme ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána, Ježíše Krista.

E. G. W. Cesta ke Kristu, str. 70: „Zasvěťte se Bohu každé ráno. To ať je vaše první činnost. Dělejte to každý den. Potvrďte mu všechny vaše plány a jednejte podle toho, jak vás vede.“

Je naprosto důležité, abychom si toto navykli nezávisle na okolnostech, ve kterých se nalézáme. Ti, kteří to neudělají, budou mít zkušenost pošetilých družiček. Když se konečně ženich objevil, neměli žádný olej ve svých lampičkách. Co ten olej reprezentuje?

E. G. W. Svědectví kazatelům, str. 234: „Ten olej je Kristova spravedlnost.“

Musíme získat duchovní olej za každou cenu. Každý den bychom měli všechno položit na oltář víry. A ani si nemůžeme vytvářet olej do zásoby. Bůh nám ho dává každý den, aby nám pomohl vypořádat se s problémy každého dne.

Matouš 6: 31 34 31 Nemějte tedy starosti. Neříkejte: ‚Co budeme jíst? Co budeme pít? Co si oblečeme?‘ 32 Všechny ty věci vyhledávají pohané, ale váš nebeský Otec ví, že to všechno potřebujete. 33 Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost, a toto vše vám bude přidáno. 34 Nemějte starost o zítřek; zítřek bude mít své vlastní starosti. Den má dost svého trápení.“

Namísto, co bychom se zabývali starostmi, které přinese zítřek, měli bychom se zaměřit na to, abychom měli dostatek oleje pro dnešní den. Jenom tak budeme mít ujištění Boží milosti, že se vypořádáme s překážkami a zkouškami, které nás očekávají. Náš Spasitel nás zve, abychom všechno odložili a přišli k Němu, a On nám dá duchovní odpočinutí. Budeme znát moc Jeho odpuštění a tato moc nás povznese nade všechno, co by nás jinak mohlo zničit.

Ve světle toho, co jsme si až doteď řekli, je zřejmé, že bychom první hodiny každého dne měli stát u kříže a přemýšlet o životě a oběti Božího Beránka. Každé ráno bychom v pokoře měli přicházet k Jeho trůnu a zápasit, jako Jakub o požehnání a ujištění Boží milosti. Toto ujištění ale nenajdeme nikdy skrze naši vlastní snahu o poslušnost.

Přestože poslušnost zanechá duši člověka neposkvrněnou vinou a pocitem odsouzení, tak jeden z největších svodů je si myslet, že naše poslušnost je předpokladem toho, aby nás Bůh přijal. Nesmíme nikdy zapomenout na to, že poslušnost je obětí díků a ne oběť za hřích. Ti, kteří se snaží žít životem naprosté poslušnosti, budou mít stále pocit nedokonalosti, protože jsou tak blízko Kristu.

E. G. W. Cesta ke Kristu, str. 64:Spasení nezískáme svou poslušností, protože spasení je svobodný Boží dar, který přijímáme vírou. Poslušnost je plodem víry. 1. List Janův 3: 5– 6 „A víte, že Syn Boží se zjevil, aby hříchy sňal, a v něm žádný hřích není. Kdo v Synu zůstává, nehřeší; kdo hřeší, ten ho neviděl ani nepoznal.“To je pravý zkušební kámen. Přebýváme-li v Kristu, přebývá-li v nás Boží láska, jsou naše city, naše myšlenky, naše úmysly a naše činy v souladu s Boží vůlí, jak je vyjádřena v přikázáních svatého Božího zákona. 1. List Janův 3: 7 „Dítky, ať vás nikdo neklame: Spravedlivý je ten, kdo činí spravedlnost – tak jako on je spravedlivý.“ Spravedlnost je vymezena svatým Božím zákonem a je vyjádřena v deseti přikázáních daných na Sinaji.

Domnělá víra v Krista, která tvrdí, že člověk byl zproštěn povinnosti poslouchat Boha, není vírou, ale opovážlivostí. List Efeským 2: 8; List Jakubův 2: 17 „Milostí tedy jste spaseni skrze víru,“ avšak „stejně tak i víra, nemá-1i při sobě skutky, je sama o sobě mrtvá“.Ježíš, než přišel na zem, o sobě pravil: Žalm 40: 8 „Plnit, Bože můj, tvou vůli, je mým přáním, tvůj zákon mám ve svém nitru.“ A než vystoupil na nebe, řekl: Jan 15: 10 „… já zachovávám přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce.“Písmo svaté praví: 1. List Janův 2: 3- 6 3 „Podle toho víme, že jsme ho poznali, jestliže zachováváme jeho přikázání… 6 Kdo říká, že v něm zůstává, musí žít tak, jak žil on.“ 1. List Petrův 2: 21 „Vždyť i Kristus trpěl za vás a zanechal vám tak příklad, abyste šli v jeho šlépějích.“

Podmínka k získání věčného života je dnes stejná, jaká byla vždy – zůstala stejná, jaká byla v ráji před pádem našich prvních rodičů. Je to naprostá poslušnost Božího zákona, dokonalá spravedlnost. Kdyby byl věčný život udělován za jiných podmínek, bylo by tím ohroženo blaho celého vesmíru. Otevřela by se cesta pro hřích, který by se stal se vší bídou a žalem nesmrtelným.

Ježíš sám řekl: Jan 14: 6 „Já jsem ta cesta, pravda a život, nikdo nepřijde k Otci než skrze mne.“

Ježíš Kristus je tedy tou jedinou cestou, která vede k Otci. Toho se chápeme vírou. A co je víra?

List Židům 11: 1 Víra je podstata věcí, v něž doufáme, důkaz skutečností, jež nevidíme.

Největším nepřítelem takovéto zkušenosti je pocit viny. Satan používá tento smrtící pocit, aby nás oddělil od našeho Spasitele a vedl nás k tomu, že pochybujeme, že nám odpustil. Když jsme Mu vyznali naše hříchy, musíme vírou věřit, že nám je odpustil. Nikdy bychom neměli dovolit, aby nás ničil falešný pocit z viny hříchů minulosti, které jsme vyznali a zanechali.

Potom, co jsme hříchy vyznali, měli bychom se věrně zhostit všech povinností, které nám Bůh ukázal. To je mocný protilék proti pocitům zatracení, které jsme dříve měli. Zároveň to bude zdrojem neustálé radosti, když zjistíme, že naše životy se nyní Bohu líbí. Když budeme mít tuto zkušenost každého večera, budeme pociťovat sílu z přítomnosti Svatého Ducha. Tímto způsobem překonáme hřích. Vítězství vždy začíná modlitbou.

Posvěcení z víry

Je důležité znát z vlastní zkušenosti způsob, jak obdržíme Boží moc, protože ospravedlnění je jenom jedna část věčného evangelia. Boží cíl s námi je, abychom překonali každý charakterový nedostatek, který odporuje Božímu charakteru. 2. List Korintským 10: 4- 5 4 Zbraně našeho boje nejsou tělesné, ale od Boha mají sílu k boření hradeb. Jimi boříme výmysly 5 i každou nadutost, která se staví proti poznání Boha. Jimi podmaňujeme každou myšlenku k poslušnosti Kristu,

Nebylo by na čase, aby křesťané všeobecně a ASD obzvlášť, přestali používat různé teologické kličky, které snižují důležitost toho, aby křesťan žil posvěceným životem?

E. G. W. v Poselství k mládeži, str. 35, vysvětluje, že: „Spravedlnost, kterou jsme ospravedlněni, je připočtena, spravedlnost, kterou jsme posvěceni, je udělena. Ta první je naším oprávněním, (neboli vstupenkou) do nebe, ta druhá je naší způsobilostí (uschopněním) do nebe.“

Zatímco skrze ospravedlnění obdržíme odpuštění našich minulých hříchů, Bůh touží vložit do nás moc, s jejíž pomocí bychom mohli překonat hřích již v současné době. Proto náš život bude důkazem neustálé zkušenosti spravedlnosti v tom, že budeme dodržovat Boží svatý zákon.

E. G. W. Vybrané spisy, Kniha 1, str. 366: Zatímco Bůh může být spravedlivý a omilostňovat hříšníka skrze Kristovy zásluhy, nemůže žádný člověk přikrýt svoji duši rouchem Kristovy spravedlnosti, zatímco praktikuje jemu známé hříchy, nebo zanedbává povinnosti, které si uvědomuje. Bůh požaduje odevzdání srdce dříve, než může být ospravedlněn. Aby si člověk mohl uchovat ospravedlnění, musí setrvávat ve stálé poslušnosti skrze účinnou, živou víru, která působí lásku a očišťuje duši.

Zjevení 14: 12 popisuje svaté, jako lidi, kteří nejenom že mají víru Ježíšovu, ale také dodržují Boží přikázání. Je smutné, že mnozí křesťané nedokončí nutnou změnu v jejich životech. Velice rychle si přisvojují připočtenou spravedlnost, ale nesnaží se aktivně tu udělenou aplikovat ve svém životě. Mnozí tvrdí, že jsou ospravedlněni skrze víru, ale nedovolí Svatému Duchu, aby ji plně vyvinul. Přitom pouze tato zkušenost je připraví na to, aby obstáli v posledním tříbení.

E. G. W, Svědectví církvi, sv. 4, str. 85– 86: Skutečně cnostný člověk je ochotný vytrpět zkoušku. Jestliže nejsme ochotni nechat se Pánem přezkoušet, pak je náš stav opravdu vážný.

Proces zkoušky

E. G. W. Svědectví církvi, sv. 4, str. 51: „Bůh nyní zkouší svůj lid, posuzuje jeho záměry i pohnutky. Mnozí budou shledání jako plevy a nikoli jako pšenice, neboť nemají žádnou hodnotu.“

Bůh chce, abychom viděli sami sebe ne očima hříšného lidství, ale tak, jako nás vidí On ze svého trůnu v nebesích. Stejně jako apoštol Petr můžeme i my mít falešnou představu o našem duchovním stavu. Můžeme akceptovat ďáblovo tiché našeptávání nebo i lidské, které nás vede k tomu, že si o sobě můžeme myslet víc, než je zdrávo. Ale když přijdeme k Pánu, pokaždé nám zjeví naše skutečné motivy a pohnutky srdce.

Je důležité, abychom lépe chápali, jakým způsobem nás Bůh zkouší. To potřebujeme pro rozvoj našeho charakteru. Pán touží po tom, abychom plně poznali, co je v našich srdcích. Přeje si, abychom mu dovolili, aby v nás odstranil to, co nám překáží, abychom mohli efektivně pracovat na jeho díle.

E. G. W. Svědectví církvi, sv. 4, str. 85: Těm, které chce Bůh uschopnit pro zodpovědná místa, zjevuje jejich skryté chyby, aby mohli vidět pod povrch, aby mohli kriticky přezkoumat spletité pohnutky a záměry vlastního srdce, aby odhalili každou převrácenost a správně usměrnili své sklony a zušlechtili své jednání. Pán ve své prozřetelnosti uvádí lidi do takových situací, kde může zkusit jejich mravní síly a zjevit pohnutky jejich jednání, aby mohli upevnit to, co je správné, a opustit zlé.

Když přijmeme vírou Ježíše Krista, Jeho zásluhy pokryjí naše nedostatky a Bůh se na nás dívá, jako by se díval na svého syna. Pořád ale ještě zůstávají zbytky špatných charakterových vlastností v našich srdcích, které si neuvědomujeme. Bůh nám je zjevuje tím, že na nás dopouští zkoušky a okolnosti, které nám tyto chyby odhalí. Když si tyto chyby uvědomíme, přebíráme zodpovědnost za to, jestli se jich vzdáme, nebo v nich budeme pokračovat.

E. G. W. Svědectví církvi, sv. 5, str. 436: „Chyby, které jsou přirozeným výsledkem zatemění mysli, nejsou, když je na ně upozorněno hříchy z nevědomosti nebo omyly soudnosti. Pokud nenastane rozhodná reforma, která je v souladu s daným světlem, tak se stanou hříchy opovážlivými.“

Úkolem vyšetřujícího soudu je, že nám Bůh odhaluje, jak na tom opravdu jsme. Posvěcení znamená že, biblicky řečeno, omyjeme naše roucho v krvi Beránka. Jakým způsobem reagujeme na Boží zkoušky, rozhodne o našem věčném osudu.

E. G. W. Svědectví církvi, sv. 1, str. 187: Bůh vede svůj lid krok za krokem. Přivádí jej do různých situací, ve kterých se ukáže, co je v jeho srdci. Někteří obstojí v jednom bodě, ale v jiném ne. V každé další zkoušce je srdce testováno a zkoumáno o něco více. Když Boží lidé shledají, že jejich srdce se tomuto přímému dílu vzpírá, tak by je to mělo přesvědčit, že mají ještě co přemáhat, pokud nechtějí být vyvrženi z úst Páně. Anděl pravil: „Bůh bude postupovat ve svém díle, aby vyzkoušel a prověřil každého jedince svého lidu. „Někteří ochotně přijímají jeden bod, ale když je Bůh přivede k jinému zkušebnímu bodu, ucuknou a stáhnou se zpět, protože shledají, že se to přímo dotýká některé jejich hýčkané modly. To je jejich příležitost poznat, co je v jejích srdcích, z nichž vylučují Ježíše. Cení si něčeho více než pravdy a jejich srdce nejsou připravena, aby do nich Ježíš vstoupil. Jednotlivci jsou po určitou dobu zkoušeni a ověřováni, aby se ukázalo, jestli budou ochotni zbavit se svých model a dbát na rady Pravého Svědka. Pokud někteří nechtějí být očištěni tím, že by uposlechli pravdu a překonali své sobectví, svoji pýchu, a zlé vášně, Boží andělé je opustí se slovy: „Jsou připoutáni ke svým modlám, zanechte je,“ a pokračují dále ve své práci s tím, že tyto lidi s jejich nezkrotnými hříšnými povahami zanechají nadvládě padlých andělů. Ti, kteří zvládnou každý bod, obstojí v každé zkoušce a zvítězí, ať to stojí, co chce, protože se drželi svědectví Pravého Svědka, obdrží pozdní déšť a tím budou způsobilí k proměnění.

Někdy se může stát, že nás přemůže nějaký hřích, který v nás Bůh odhalil, ale neměli bychom dovolit, aby nás tato skutečnost přivedla do zoufalství. Sloužíme Bohu naděje a dokud za nás Ježíš ve svatyni svatých prosí a poukazuje na svou prolitou krev před svým Otcem, máme naději. Potřebujeme uchopit Boží zaslíbení a ta nám pomohou povznést se k duchovnímu vítězství.

2. List Petrův 1: 4 Takto nám byla darována vzácná a veliká zaslíbení, abyste skrze ně získali účast na Boží povaze a unikli zkáze, do níž se svět ve své žádostivosti řítí.

Pokaždé, když pochybíme, potřebujeme jít rychle k Bohu a uchopit se jeho ujištění:

1. List Janův 1: 9 Když ale své hříchy vyznáváme, Bůh je věrný a spravedlivý – odpustí nám naše hříchy a očistí nás od každé nepravosti.

Potom ve víře, že odpoví na svá zaslíbení, máme Pána prosit o obnovu síly, abychom překonali jakýkoliv hřích, kterého jsme se dopustili. Tímto procesem očištění a stále silnějším působením Svatého Ducha bude mít Bůh skupinu věřících, které plně posvětí. Ukáže jim každou skrytou chybu jejich charakteru a dá jim sílu tyto chyby překonat.

E. G. W. Vybrané spisy, Kniha 3, str. 427: „Před druhým příchodem musí být všechno, co je v nás nedokonalé, zjeveno a odloženo. Potom obdržíme Boží pečeť a budeme připraveni na období Jákobova soužení.“

E. G. W. Velký spor věků, str. 623: Nyní, když náš velekněz koná dílo smíření za nás, musíme usilovat o dokonalost v Kristu. Náš Spasitel se ani myšlenkou nepoddal moci pokušení. Satan hledá v lidských srdcích slabá místa, která může využít. Pěstuje-li někdo hříšnou náklonnost, satan ji využije pro svá pokušení. Ježíš o sobě řekl: „Přichází vládce tohoto světa. Proti mně nic nezmůže.“ Satan nedokázal najít na Božím Synu nic, čím by nad ním mohl zvítězit. Boží Syn zachovával přikázání svého Otce a nebylo v něm hříchu, kterého by satan mohl využít ve svůj prospěch. V takovém stavu musí být lidé, kteří chtějí obstát v době soužení.

Jejich hříchy budou očištěny a oni budou schopni žít před Svatým Bohem v situaci, kdy Ježíšova přímluvná služba skončí.

E. G. W. Rané spisy, str. 71. Také jsem viděla, že mnozí nemají poznání o tom, jací musí být, aby v době soužení mohli žít před Boží tváří bez pravého velekněze ve svatyni. Ti, kteří obdrželi pečeť živého Boha a budou v době soužení chráněni, musí dokonale vyzařovat Ježíšův obraz.

Bible identifikuje tyto lidi jako 144 000:

Zjevení 14: 1 A hle, spatřil jsem Beránka, stojícího na hoře Sion, a s ním sto čtyřiačtyřicet tisíc těch, kteří měli na čelech napsané jeho jméno a jméno jeho Otce.

Zjevení 1: 5 V jejich ústech nemá místo lež; jsou bez vady.

Nezapomínejme, že to je pouze Boží milost, která nám dá sílu, abychom tento proces mohli dokončit. List Filipským 1: 6 Jsem si jist, že ten, který ve vás začal dobré dílo, je dovede až do konce v den Krista Ježíše.

Nesmíme zapomenout, že přidělenou spravedlnost budeme mít pouze, když se budeme neustále spoléhat na Jeho připočtenou spravedlnost.

Jenom ti, kteří opravdu zažijí ospravedlnění, zažijí ve svém životě také posvěcení:

E. G. W. Svědectví církvi, sv. 4, str. 86: Když se spolehneme na zásluhy našeho vítěze, pak v jeho jménu, zvítězíme i my.

Očištění Božího lidu nemůže být dokončeno, aniž by trpěl:

E. G W. Svědectví církvi, sv. 4, str. 85: Boží lid nemůže být očištěn, aniž by trpěl. Bůh dopouští oheň soužení, aby shořela struska, cenné se oddělilo od bezcenného, a aby čistý kov jasně zářil. Z jednoho ohně nás vede do druhého, aby byla vyzkoušena naše skutečná hodnota. Nemůžeme-li snést tato utrpení, co s námi bude v době soužení?

Měli bychom se trénovat v tom, že budeme radostní, když budeme pro Krista trpět:

1. List Petrův 4: 12- 14 12 Milovaní, nedivte se té zkoušce ohněm, jež na vás přišla – není to přece nic divného. 13 Spíše se radujte, že máte podíl na Kristově utrpení, vždyť až se zjeví jeho sláva, budete jásat radostí! 14 Když nesete urážky pro Kristovo jméno, blaze vám, neboť na vás spočívá Duch slávy, Duch Boží.

1. List Petrův 4: 1– 5 1 I Kristus podstoupil tělesné utrpení, a tak se stejným odhodláním vyzbrojte i vy. Kdo trpěl na těle, skoncoval s hříchem, 2 takže zbytek svého života v těle už nevěnuje lidským tužbám, ale Boží vůli. 3 Už máme dost toho marnění času, v jakém si libují pohané: života v nestydatých vášních, v opilství, obžerství, v pitkách a v nechutné modloslužbě. 4 Když už se s nimi nevrháte do bezbřehé prostopášnosti, je jim to divné a pomlouvají vás. 5 Jednou však musí složit účty tomu, který je připraven soudit živé i mrtvé.

Jako Pavel bychom měli říci: List Římanům 8 : 18 „Mám totiž za to, že naše současná utrpení nejsou srovnatelná se slávou, která se na nás má zjevit.“

Tito svatí mužové chápali, že jedině utrpením a poslušností je možno docílit očištění. Místo toho, aby se kříži vyhýbali, trénovali svou mysl, aby pro ně byl radostný. Někdy musíme dělat to samé.

Biblické svědectví

Než uzavřeme téma, jak se připravit na tříbení, pojďme se podívat na poslední důležitý aspekt. V knize Velký spor věků, str. 625, E. G. W. píše: „Pouze lidé, kteří opravdově studují Písmo a zamilovali si pravdu, budou chráněni před velkým klamem, který ohrozí celý svět. Pomocí biblického svědectví odhalí zamaskovaného podvodníka. Každý člověk bude vyzkoušen. Pravý křesťan se projeví tím, jak bude odolávat pokušení. Je dnes Boží lid tak pevně zakotven v Božím slovu, že se odmítne spoléhat na své smysly? Bude v kritické chvíli spoléhat výhradně na Bibli?“

Toto jsou otázky, které nemůžeme ignorovat. Už dávno žijeme v době, kdy nemůžeme důvěřovat svým smyslům. Věci nejsou takové, jakými se na první pohled zdají být. Když se budeme snažit rozlišit pravdu od lži lidskými metodami, ztroskotáme. Jakým způsobem odhalíme falešná hnutí a tvrzení? Je jediná metoda: Psáno jest.

Deuteronomium 8: 3 Pokořoval tě a dopouštěl na tebe hlad; krmil tě manou, kterou jsi neznal ty ani tví otcové, aby ti dal poznat, že nejen chlebem bude člověk živ, ale vším, co vychází z Hospodinových úst.

V knize Evangelism (Evangelizace), str. 361, E. G. W napsala: „Odmítni jakýkoliv náznak chyby, i kdyby byla zahalena zdáním skutečnosti.“

Sloužíme milostivému Bohu, který nejenom, že nám ukázal cestu vítězství, ale tuto cestu pokropil svou vlastní krví. Ano, strašné tříbení je před námi, ale nemusíme se bát. Snažme se na tuto událost připravit tak, abychom mohli vzdát chválu našemu Bohu i v čase utrpení. Chtěl bych se s vámi rozloučit posledním citátem Ducha Proroctví:

E. G. W, Manuscript Releases 11, str. 213. 2: Kristus odmítl satanovo vychloubání, že nikdo nemůže žít bezchybným životem – Kristus přišel, aby za člověka trpěl, neboť satan se chlubil tím, že nikdo nemůže odolávat jeho výmyslům a v tomto světě žít bezchybným životem. Oblečen lidskou přirozeností se Vykupitel podrobil všem pokušením, jimiž jsou lidské bytosti sužovány, a zvítězil v každém bodě. Záznam o Jeho životě je dán světu, aby nikdo neměl pochybnosti o moci Boží milosti. Pro každého člověka, který usiluje o dokonalost křesťanské povahy, se tento svět stává bojovým polem, na němž se odehrává spor mezi dobrem a zlem. Každý, kdo důvěřuje Kristu, získá vítězství.

Související přednášky

E. g. white portrait (dames, 911 broadway, oakland, cal.)
Duch proroctví - Tříbení

Díl 4. Tříbení Božího lidu

Díl. 4 Tříbení Božího lidu Tajemství Bible – Ladislav Hodač  Soud Bible jasně učí, že Bůh bude soudit všechny lidi. Kazatel 12: 13- 14  13 Zde

Celý článek
E. g. white portrait (dames, 911 broadway, oakland, cal.)
Duch proroctví - Tříbení

Díl 3. Tříbení Božího lidu

Díl 3. Tříbení Božího lidu  Tajemství Bible – Ladislav Hodač Vítám vás jménem Tajemství Bible ke  studiu třetí části tématu co učí duch proroctví o

Celý článek
E. g. white portrait (dames, 911 broadway, oakland, cal.)
Duch proroctví - Tříbení

Díl 2. Tříbení Božího lidu

Díl 2. Tříbení Božího lidu Tajemství Bible – Ladislav Hodač Vítám vás k dalšímu studiu tématu co učí duch proroctví o tříbení božího lidu. Část druhá.

Celý článek