Daniel 7

Daniel druhá a sedmá kapitola, spolu úzce souvisí. Obě popisují dějiny světa od doby Babylonské říše až po druhý příchod Ježíše Krista. Pochopení 2 kapitoly je předpokladem pro pochopení ostatních prorockých kapitol knihy Daniel. Kapitola 7 přidává detailní informace, které v kap. 2 nejsou. V Daniel 2 jsou mocnosti – říše znázorněny různými kovy. V Daniel 7 jsou tyto říše znázorněny různými zvířaty. Zvířata dokážou znázornit charakteristické vlastnosti říší lépe než kovy. Chtěl bych tě milý čtenáři pozvat na fascinující cestu odhalování tajemství biblických proroctví, která změnila můj život. Mohou změnit i tvůj.

Když se podíváme na chronologii Daniela 7, musíme pochopit 5 základních principů
1.    šelma v biblickém proroctví symbolizuje krále, nebo království Dan 7,17
2.    moře v biblickém proroctví, (také vody), symbolizují národy země a vysoce obydlené oblasti (Zj 17,15)
3.    vize Daniela 7 je opakováním a rozšířením vize  Daniela 2
4.     4 velké šelmy popsané v Danieli 7 jsou paralelní ke čtyřem kovům, ze kterých se skládala socha z Daniele 2
5.    Stejně jako v Danieli 2 prorocká chronologie začíná dávnou Babylonskou říší
Těchto 5 principů nám pomůže pochopit Daniel 7.

Daniel 7:2-4
Daniel řekl: „Viděl jsem v nočním vidění, hle, čtyři nebeské větry rozbouřily Velké moře.
3  A z moře vystoupila čtyři veliká zvířata, odlišná jedno od druhého.
4  První bylo jako lev a mělo orlí křídla. Viděl jsem, že mu byla křídla oškubána, bylo pozvednuto od země a postaveno na nohy jako člověk a dáno mu lidské srdce.

A z moře vystoupila čtyři veliká zvířata, odlišná jedno od druhého.
4  První bylo jako lev a mělo orlí křídla.
První šelma, která vystupuje z moře, je popsána jako lev. Protože Daniel 7 je paralelní s Danielem 2, můžeme vydedukovat, že lev symbolizuje dávnověký Babylon. Tento výklad potvrzuje prorok Jeremjáš.

Jeremjáš 50:43  Babylónský král uslyší o nich pověst, jeho ruce ochabnou a zmocní se ho úzkost jako bolest rodičky. 44  Hle, vystupuje jako lev z jordánské houštiny na stále zelené nivy, ale v okamžiku je z nich zaženu a ustanovím nad nimi toho, jenž je vyvolený. Vždyť kdo je jako já? Kdo mě může předvolat k přelíčení? A kdo je ten pastýř, který přede mnou obstojí?

Proto je první království z Daniele 7, Babylon 605-539 p.n.l.. Toto království povstává z velmi zalidněné oblasti.

Daniel 7:5  A hle, vtom se objevila druhá šelma, podobná medvědu. Na jedné straně byla vztyčená, v zubech držela tři žebra a bylo jí řečeno: „Vstaň, sežer mnoho těl!“B21

Druhá šelma, podobná medvědu. Na jedné straně byla vztyčená, v zubech držela tři žebra.

Druhá šelma, která povstává z moře, je popsána jako medvěd, který je na jedné straně vztyčen a v ústech má tři žebra. V Danieli 2 jme objevili, že říše, která následovala dávnověký Babylon, byla Médo – Persie. Proto medvěd je symbolem Médo – Perské říše. Prorok Izajáš 44,27-45,1 popisuje, jak médo – perský král  Kýros Veliký dobyl dávnověký Babylon v noci velké oslavy krále Belšasara, což byl vnuk krále Nebúkadnesara Dan 5, 25-31. Tento medvěd je vztyčen na jedné straně, protože Médo -Persie se skládala ze dvou království. Na počátku byli Médové mocnější, ale později se situace obrátila a Persie převzala nadvládu.

Tři žebra v ústech medvěda jsou tři království, která Médo – Perská říše musela dobýt, aby získala nadvládu.  V období 539 př.nl – 331př.nl. Tato království byla Egypt, Lýdie a Babylon.

Daniel 7:6  Potom jsem viděl, hle, další zvíře bylo jako levhart a mělo na hřbetě čtyři ptačí křídla. Bylo to zvíře čtyřhlavé a byla mu dána vladařská moc.

Potom jsem viděl, hle, další zvíře bylo jako levhart a mělo na hřbetě čtyři ptačí křídla. Bylo to zvíře čtyřhlavé a byla mu dána vladařská moc.

Třetí šelma je popsána jako levhart, který má čtyři křídla a čtyři hlavy. Protože Daniel 2 a Daniel 7 jsou paralelní, je zřejmé, že levhart je symbolem Řecko – makedonské říše pod vedením Alexandra Velikého. Čtyři křídla jsou symbolem rychlosti a čtyř světových stran.  Abakuk 1,8; Ezechiel 1,4-12

Křídla popisují rychlost a vojenskou efektivitu vedení Alexandra Makedonského, který dobyl obrovská území v krátké době. Porazil Médo-Persii v bitvě u Gaugamely blízko města Arbela v r 331 p.n.l

Čtyři hlavy symbolizují čtyři Alexandrovy generály, kteří si po známé bitvě u Ipsu rozdělili Alexandrovu říši v roce 301 př.nl mezi sebe.  http://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva u_Ipsu.  Tito čtyři generálové byli Kasander, Řecko a Makedonii, Lysimachus který ovládl Tráci a Malou Asii, Seleukus Sýrii a Východní území a Ptolemaj, který ovládl – Egypt, Judeu a Palestinu. V bitvě u Korupedia v roce 281 p.n.l  Seleukus později porazil a zabil Lysimacha a začlenil jeho království do své říše. Po této klíčové bitvě, zůstaly ze čtyřech původních říší pouze tři. A sice Řecko – Makedonská, Syrská a Egyptská. Tyto tři říše dominovaly celou helenistickou éru dávnověké historie mezi smrtí Alexandra Velikého 323 p.n.l a povstáním pohanské Římské říše v roce 168 n. l. Po slavné bitvě u Pydny v roce 168 n.l byla Řecko –  Makedonská říše poražena povstávající supervelmocí Římského impéria.

Daniel 7:7  Potom jsem v nočním vidění viděl, hle, čtvrté zvíře, strašné, příšerné a mimořádně mocné. Mělo veliké železné zuby, žralo a drtilo a zbytek rozšlapávalo svýma nohama. Bylo odlišné ode všech předešlých zvířat a mělo deset rohů.

Potom jsem v nočním vidění viděl, hle, čtvrté zvíře, strašné, příšerné a mimořádně mocné. Mělo veliké železné zuby

Daniel vysvětluje, že čtvrtá šelma, která má veliké železné zuby, povstane po leopardu, který symbolizuje dávnověké Řecko. Tato šelma je paralelní k nohám ze železa z druhé kapitoly. Proto tato čtvrtá šelma symbolizuje pohanskou Římskou říši.  Po vítězství generála a konzula Lucia Aemilia Paulluse v bitvě u Pidny v roce 168 př.n.l začal Řím dobývat dvě zbylá řecká království.  A to sice Seleucidskou Syrii a  Ptolemaiský Egypt.
Pod vedením Gnaea Pompeia Magnuese zvaného Pompeius Veliký si pohanský Řím podrobil v roce 64-63 př.n.l. nejdříve Sýrii. O třicet let později se spojenými silami římského diktátora G. J. Caesara a jeho prasynovce Gaia Octaviana (Cesar Augustus) podařilo Římu dostat poslední řecké království (Egypt) pod vládu Říma v roce 30 př. n.l. Tohoto vítězství bylo dosaženo hlavně zásluhou Octaviánova  námořního vítězství nad Markem Antoniem v bitvě u Actia na západním pobřeží Řecka v roce 31 př.n.l.. Tímto vítězstvím pohanský Řím začal ovládat skoro celou Evropu od Středního východu, severní Afriku a okolí středomoří. Řím vládl do roku 476 n.l., lámal a požíral jakékoliv království, stavějící se na odpor.

Bylo odlišné ode všech předešlých zvířat a mělo deset rohů.

Tato čtvrtá šelma má deset rohů, které jsou paralelní k deseti prstům u nohou z knihy Daniel 2. Těchto deset rohů symbolizuje 10 nezávislých evropských království – národů, která povstanou po pádu Římské říše. Pohanský Řím zkolaboval v roce 476 díky invazi germánských kmenů. Poslední římský císař Romulus Augustulus byl odstraněn Odoakrem, který byl vůdcem germánského kmene Herulů.

Když si Odoaker zajistil kontrolu nad celou Itálií a odstranil Romula Augustua z trůnu Západní říše, požádal císaře Východní říše o svolení, aby sám sebe prohlásil za vládce Itálie. Císař Východní říše Zeno souhlasil, aby se Odoaker stal prvním barbarským králem Itálie. Tento důležitý historický moment označil konec západní Římské říše a vedl k vyvinutí deseti národností, které zformovaly rozdělenou Evropu po roce 476. Těchto deset národů se skládalo z Franků (Francie), Alemanů (Němců), Suevů (Portugalců), Vizigotů (španělů), Lombarů (Italů), Burgundů (švýcarů), Saxů (angličanů), Herulů (poraženi r. 493) Vandalů (poražení r. 534) a Ostrogotů (poraženi r. 555).

Daniel 7:8  Prohlížel jsem rohy, a hle, vyrostl mezi nimi další malý roh a tři z dřívějších rohů byly před ním vyvráceny. Hle, na tom rohu byly oči jako oči lidské a ústa, která mluvila troufale.

Prohlížel jsem rohy, a hle, vyrostl mezi nimi další malý roh a tři z dřívějších rohů byly před ním vyvráceny.

Když se Daniel díval na 10 rohů čtvrté šelmy, viděl, jak mezi nimi povstává jakýsi malý roh. Je zřejmé, že se jedná o další království, které povstává mezi deseti národy západní Evropy někdy po roce 476. Na své cestě k moci vyvrátí malý roh tři z deseti království.

Když uvažujeme nad identitou „malého rohu“, zjišťujeme, že je totožná s prsty ze železa a hlíny u sochy z Dan 2. Tyto prsty symbolizují rozdělenou Evropu a zároveň jsou symbolem papežské římské říše. V rozdělených evropských národech symbolizuje železo pozůstatek politické části zaniklého pohanského Říma. Jílová hlína symbolizuje odpadlou církev. Tyto dva prvky – železo a hlína – se budou snažit smísit se. Jedná se tak o symbolické vyjádření, které znázorňuje spojování církve a státu.

Dějiny potvrzují, že papežský Řím je odpadlou náboženskou mocí, která zneužívala vlády evropských národů, aby vykonávala kontrolu nad svědomím lidí. Tato moc byla zastavena teprve v roce 1798 Francouzskou revolucí.

Z toho důvodu je malý roh v určitém smyslu paralelní s prsty ze železa a hlíny, což je symbol papežské Římské říše, která povstala z trosek pohanského Říma. Daniel zmiňuje, že malý roh (papežský Řím) vyvrátil tři rohy z rozdělených evropských národů. Když toto chceme pochopit, musíme prostudovat historické události.
Potom co římský císař Konstantin vydal Milánský edikt v roce 313 n.l který zaručil náboženskou svobodu v celé říši, povstal katolicizmus jako dominantní verze křesťanství. Z římského biskupa se později stal papež, duchovní vůdce katolické církve. Na své cestě k moci musel zničit tři germánské kmeny. Tyto tři kmeny byly v té době pro papežství duchovní rivalové. Vyznávaly Ariánskou víru, která neuznávala božství Ježíše Krista.  Tyto království byly Herulové (poraženi r. 493) Vandalové (poražení r. 534) a Ostrogóti (poraženi r. 555). Papežství použilo vojenské moci ostatních sedmi evropských království k tomu, aby zničilo tyto tři své rivaly.

Už jsme hovořili o tom, že král ariánských Herulů Odoacer získal kontrolu nad celou Itálií v roce 476 tím, že odstranil posledního římského císaře Romuluse Augustuluse. Prohlásil sám sebe za krále Itálie a začal se míchat do záležitostí Římské církve. Ustanovoval a schvaloval zákony, které garantovaly pozemková práva civilním občanům.  Protože ochrana lidu spadala pod soudní pravomoc katolické církve, požádal římský biskup o pomoc císaře východořímské říše Zena, aby najal krále Theodoricha a jeho lid, totiž ariánské Ostrogoty, aby vpadli do Itálie a postavili se Odoacerovi a zničili ariánké Heruly.
Theoderich, který toužil po tom sloužit císaři Zenovi a chtěl pro svůj lid získat zemi, vtrhl do Itálie a v letech 489 – 490 porazil Odoacera a Ariánské Heruly ve třech válkách. Odoacer byl obklíčen tři roky ve městě Ravena a snažil se zajistit si mírovou dohodu. Byl ale zrazen.  Zavraždili ho při hostině, které se zúčastnil i Theoderich. To vše bylo součástí zlého spiknutí s ravennským biskupem a Herulové byli zmasakrováni v roce 493. Potom, co ariánší Ostrogoti zničili ariánské Heruly, usadili se na území Itálie a po dobu vlády Theodericha žili v míru. Ale i v jejich případě se projevily doktrinální rozdíly mezi nimi a římskokatolickými obyvateli Itálie. To vedlo k ozbrojeným konfliktům mezi římským biskupem a ariánskými Ostrogoty.

Mezitím se mocný pohanský král Franků Clovis stal římskokatolickým křesťanem poté, co vyhrál válku proti germánským Alemanům v roce 496. Byl později pokřtěn a podmanil si ariánské Vizigoty v roce 507-508. Svoji mocnou vojenskou mašinérii dal do služeb stoupající papežské moci.
V roce 508 se Clovis stal nejmocnějším katolickým králem v Evropě, plně podporoval autoritu římského biskupa  a tím se papežství stávalo stále silnější politicko-náboženskou mocí.

První ariánská moc Herulové byli zničeni Theodorichem a ariánskými Ostrogoty v roce  493. Východořímský císař Justinián se obával pronásledování katolicky věřících občanů ze strany ariánských Vandalů a Ostrogotů, a proto podporoval se vší mocí římského biskupa. Justinián vydal v roce 533 dekret, ve kterém přisuzuje papeži nadvládu nad všemi církvemi.

Dr. Alberto Traier učinil následující zjištění: „Justinián vydal v roce 533 dekret, ve kterém papeže prohlásil za hlavu všech „svatých církví“ a tím povýšil slávu a autoritu Svatého stolce. Slíbil, že zajistí jednotu apoštolského stolce a stav svaté boží církve…. „Snažíme se sjednotit všechny kněze ve východní části a podřídit je Svaté stolici. Považujeme stále za důležité, aby na tyto věci byla upozorněna vaše svatost.“

Když Justinián předal římskému biskupovi vládu nad všemi církvemi v Evropě, obrátil se na svého vrchního generála Bellisária  s žádostí, aby zničil zbývající dva ariánské národy. V roce 533-534 přistál Bellisárius v severní Africe a zničil národ ariánských vandalů. Potom se obrátil k Itálii, kde se srazil s ariánskými Ostrogóty a po mnoha válečných konfliktech z jejich nadvlády osvobodil v roce 536 Řím.

Zbytky ostrogótských armád se snažily udržet Itálii, ale když vyčerpaly pro její obranu veškeré zdroje, byly v roce 555 definitivně poraženy.

V roce 538 generál Bellisarius osvobodil Řím a císař Justinián sesadil proariánského papeže Silveria  a dosadil prokatolického biskupa Vigilia na papežský trům. Proto můžeme s jistotou říci, že v roce 538 papežství získalo kompletní politicko – náboženskou kontrolu nad západní Evropou.
Prokatolický biskup Vigilius měl od tohoto okamžiku moc vykonávat duchovní autoritu nad celým křesťanstvem. Justinián nejmenoval jiného císaře, který by měl vládnout Západní říši , ale dovolil papežství, aby zaujalo tuto pozici.

Až do šestého století byli všichni papežové prohlašováni za svaté v seznamech svatých a mučedníků (tzv. martyrologie.) Vigilius (r. 537-555) je prvním ze série papežů, kteří už tento titul nemají. Od jeho doby (vzestup Vigilia jako papeže r.537-538) se papežové více a více zabývali světskými záležitostmi, nebyli už jenom mužové církve, ale i vládcové státu. Charles Bemont and G Punkt Mono, Medieval Europe from 395 to 1270 (New York: Henry Hold and company, 1906) strana 120-121.

Osvobozením Říma Bellisáriem v březnu roku 538 začíná mocenský vzestup papežství. Absence politického vládce v západní Evropě umožňuje římskému biskupu, od roku 606 zvanému Papež získat kompletní kontrolu nad evropským křesťanstvím.

Hle, na tom rohu byly oči jako oči lidské a ústa, která mluvila troufale
Daniel popisuje, že malý roh bude mít lidské oči a ústa hovořící troufale. Je zřejmé, že tento člověk,  je osoba papeže, který je viditelnou hlavou papežské Římské říše.  Dále také bude hovořit troufale a rouhat se proti Bohu (Zj 13,5-6)

Poté, co se Kristus prohlásil rovným Otci, náboženští vůdcové povstali proti němu a chtěli ho ukamenovat.  Říkali mu:

Jan 10:33  Židé mu odpověděli: „Nechceme tě kamenovat pro dobrý skutek, ale pro rouhání: jsi člověk a tvrdíš, že jsi Bůh.“

Kristus je Bůh a je zajedno s Otcem Fil 2,6. Když lidská bytost tvrdí, že je rovna Bohu, dopouští se rouhání. Apoštol Pavel předpovídal vzestup papežské moci a označil tuto moc jako muže hříchu a syna zatracení, který se rouhá Bohu:

2 Tesalonickým 2:3  Žádným způsobem se nedejte od nikoho oklamat, protože nenastane, dokud nedojde ke vzpouře proti Bohu a neobjeví se člověk nepravosti, Syn zatracení.
4  Ten se postaví na odpor a `povýší se nade všecko, co má jméno Boží´ nebo čemu se vzdává božská pocta. Dokonce `usedne v chrámu Božím´ a bude se vydávat za Boha.

Existuje druhá definice rouhání. Než Ježíš uzdravil chromého, nabídl mu odpuštění hříchu. Mar 2,1-5
Náboženští vůdcové opět kritizují Ježíše za to, že nabízí tomuto člověku odpuštění hříchu.

Marek 2:7  „Co to ten člověk říká? Rouhá se! Kdo jiný může odpouštět hříchy než Bůh?“

Kristus, protože je Bůh, má samozřejmě autoritu opouštět hříchy. Pokud ovšem lidská bytost tvrdí, že má moc odpouštět člověku hříchy, dopouští se rouhání.  Několik římskokatolických pramenů zmiňuje, že papežství je neomylné a rovné Bohu. Papež Leo XIII. 1878-1903 prohlásil:
„Zaujímáme na této zemi pozici všemohoucího Boha“ Pope Leo XIII. The Reunion of Christendom, Encyclical Letter , 20 june 1894, quoted Cevin Morgan, Sabath rest (Brushton, NY: Each services 2002) 63, See also cheetham 317-320.

Časopis The Catholik National také tvrdí, že: „Papež nejenom reprezentuje Ježíše Krista, ale je samotným Kristem skrytým pod závojem těla“. The Catholic National 1. July 1885 in Morgan, 63

Lucius Fereraris napsal, že „papež může měnit Boží zákon, protože jeho moc není lidská, ale božská. Zastupuje Boha na zemi má moc rozhodovat nad svými ovečkami“ Lucius Ferraris „Papa in prompta Bibliotheca, volume 6 (1772 srtickle 2. Page 29 in Morgan 63)

Římská církev také tvrdí, že její kněžstvo má moc odpouštět hříchy. Ve vydání katechismu katolické církve 1997 je psáno: „biskupové a kněží ctností svátosti Svatých řádů mají moc odpouštět všechny hříchy ve jménu Otce Syna i Ducha svatého.

Římský Pontif je hlavou biskupů a ve vykonávání svého úřadu je neomylný, když jako hlavní pastýř a učitel všech věřících, který upevňuje své bratry ve víře a je jedinou autoritou při definici dogmat morálky a víry. Tato jeho neomylnost dosahuje až do míst samotného Božského zjevení.
Cathechism of the Catholic Church 235-236

Papež je neomylný učitel v otázkách víry a morálky. Vlastnosti svaté církve se v plnosti projevují v jejím vedení, které papež podědil od sv. Petra.

Když papež veřejně vystupuje jako zástupce Krista a učí doktríny o morálce a víře, činí tak pod neomylným vedením Svatého ducha.  Tato učení jsou závazná pro všechny věřící. Peter Geiermann, The Converts Catchesim Catholic Doctrine (Saint Luise, Mitchigen, T.B. Herder Bohh company, 1949, strana 30)

Všechny tyto citáty dokazují, že rouhavý malý roh nemůže být nikdo jiný, než papežský Řím. Je to duchovní říše, která si přisvojuje rovnost s Bohem s mocí odpouštět hříchy.
Kvůli úspoře času vynecháme verše Daniel 7,9-24 a obrátíme se k verši 25.

Prozkoumáme další detaily, které dokazují, že malý roh může být jedině papežství.

Daniel 7:25  Bude mluvit proti Nejvyššímu a bude hubit svaté Nejvyššího. Bude se snažit změnit doby a zákon. Svatí budou vydáni do jeho rukou až do času a časů a poloviny času…

Bude mluvit proti Nejvyššímu a bude hubit svaté Nejvyššího.

Už jsme vysvětlili, jak se tato moc, papežský Řím, rouhá proti Bohu. Tato moc ale také hubí svaté Nejvyššího. Záznamy historie jasně demonstrují, že Římská církev poslala na smrt nespočetné množství jinak smýšlejících lidí.

Je velmi překvapující, že výtisk katolické encyklopedie z roku 1907 zmiňuje:  „Záznamy historie zmiňují, že Římská církev poslala na smrt více jak 100 milionů lidí, kteří vyznávali  víru, jenž byla v  rozporu s učením Římské církve“ The Catholic Encyclopedia, Volume 12 (1907, strana 266)

William Lecky zmiňuje ve druhém svazku svého díla s názvem The History of The Rise and Influence of The Spirit of Rationalism in Europe, „Římská církev prolila více nevinné krve než všechny jiné instituce, které kdy v historii lidstva existovaly. Tato skutečnost nemůže být zpochybněna žádným protestantem, který disponuje seriozními znalostmi historie.“ The History of The Rise and Influence of The Spirit of Rationalism in Europe, Vol 2 (University Press of The Pacific, 2001), strana 32

John Dowling ve svém díle s názvem History of Romanism zmiňuje: „Od zrození papežství…až do současné doby bylo zjištěno vážnými a hodnověrnými historiky, že papežští pronásledovatelé vyvraždili více jak 50 miliónů lidí z důvodu kacířství – což je v průměru více než 40 tisíc nábožensky motivovaných vražd za každý rok existence papežství“. Jinak vyjádřeno –  jedná se o 5 zabitých lidí každou hodinu po dobu 1.260 let.   The History of The Rise and Influence of The Spirit of Rationalism in Europe, Vol 2 (University Press of The Pacific, 2001), strana 541-542

Tyto texty jasně dokazují, že papežský Řím naplňuje svoji prorockou roli jako strašlivý pronásledovatel věrného Božího lidu.  Jan Pavel II nedávno ustanovil tzv. „Den smíření“ při kterém se formálně omluvil za staletí pronásledování inkvizicí, které bylo tzv. kacířům  inkvizicí

„Nemůžeme neuznat nevěru vůči evangeliu, kterou způsobili někteří naši bratři obzvlášť ve druhém tisíciletí. Omlouváme se za způsobené rozdělení mezi křesťany, které vzniklo kvůli násilí, jenž někteří z nás použili aby ve jménu pravdy a za nedůvěřivý a nepřátelský postoj, který by zaujat i vůči následovníkům jiných náboženství.“ http://www.aloha.net/~mikesch/pope_to_seek_forgiveness.htm

Bude se snažit změnit doby a zákon

Je velmi snadné prokázat, že katolická církev si myslela, že změní 10 božích přikázání. Desatero najdeme v knize Exodus 20.3-17. Když se podíváme na deset přikázání římskokatolické církve, zjistíme, že druhé přikázání, které zakazovalo uctívání model, bylo zcela odstraněno. Aby se zachovalo 10 přikázání, bylo 10. rozděleno na dvě části.

Římskokatolická církev změnila čtvrté přikázání, které hovoří o zachovávání soboty jako dne uctívání Boha na první den, neděli. Současně uznává, že Bible takovouto změnu nikde nepřipouští a tvrdí, že tuto změnu učinila na základě své autority. Papež Benedikt XVI. Ve své knize Ježíš Nazaretský říká: „Pokud si uvědomíme, že důležitost soboty je zakotvena ve Starém zákoně a je založena na stvoření a desateru, je zřejmé, že pouze ohromující síla mohla způsobit opuštění soboty a nahrazení prvním dnem týdne“. (zdroj: zenit.org/article-31995?l=english)

Papežský Řím tak změnil Boží zákon: odstraněním druhého přikázání, zakazujícího uctívání model a rozdělením desátého přikázání na dvě části. Za druhé změnil Boží čas, tím, že změnil den uctívání Stvořitele ze soboty na první den týdne neděli. (Viz Katechizmus katolické církve online) Všimněme si následujících citátu římskokatolické církve:

Papež může změnit Boží zákon, protože jeho moc není moc lidská, ale božská. A on jedná jako místodržitel Boha na této zemi s plnou mocí rozhodovat nad svými ovečkami. Ferraris 29 In morgan 63

Který den je sobotní den… sobota je sobotní den… Proč uctíváme neděli místo soboty….Uctíváme neděli namísto soboty, protože katolická církev přesunula význam ze soboty na neděli. Peter Geiermann, 50

Pravděpodobně nejodvážnější věc, nejrevolučnější změnu, jakou kdy církev udělala, se uskutečnila v 1. století. Svatý den sabat byl změněn ze soboty na neděli. Byl ustanoven tzv. Den páně (Dies Dominica) ne na základě pokynů písma, ale z vlastního uvědomění moci církve. Sciente Catherine Catholic Churh Sentinel, Algonac, Michigan, Volume 50, No. 22, 21. May 1995

Svatí budou vydáni do jeho rukou až do času a časů a poloviny času

Tato část textu uvádí, že věrný Bož lid bude pronásledován papežským Římem po časový úsek, který se v Bibli nazývá „čas, časy a polovina času“. „Čas“ je jeden prorocký rok, „časy“ jsou dva prorocké roky a „polovina času“ je polovina prorockého roku. Což je dohromady 3,5 prorockých roků. Když se učíme interpretovat prorocký čas v Bibli, musíme pochopit, že biblický rok se skládá ze 360 dnů. Proto musíme vynásobit 3,5 roku 360 dny, což znamená 1.260 prorockých dnů. Což je časový úsek, který se opakuje v knize Daniel a Zjevní celkem 7x. Pokud se snažíme rozluštit prorocké časové údaje, zjistíme, že prorocký den je označení pro jeden reálný rok. Nu 14,34, Ez 4,6, Gen 29,20-28, Iz 34,8 a Žalm 77,5.

Excelentní analýza principu den za rok viz kniha: End Time Delusions, Steve Wohlberg, The Rapture, The Antichrist, Israel, and End of The World. (Shippensburg, PA: Destiny Image Publishers, Inc, 2004) strana 95-99.

Časový úsek 1.260 prorockých dnů je tedy 1.260 reálných let.
Přesně podle biblických proroctví ovládalo římské papežství Evropu po 1.260 let a během tohoto období pronásledovalo Boží lid. 1.260 let začíná v březnu 538 n.l., když byl Řím osvobozen od Ostrogótů Bellisáriem. Zároveň císař Justinián nastolil prokatolického biskupa Vigilia jako vládce Říma. Nadvláda Říma byla ukončena francouzským generálem Alexandrem Berthierem, který obsadil Řím pod autoritou Napoleona Bonaparta. Sesadil papeže Pia VI. 10. února 1798.
Tento rok znamenal konec 1.260 leté nadvlády papežství. Douckhan kniha Daniel str. 108-110, Maxwell 1:130-131, Phandl 56-66, Frank J. Copa, The ModernPapacy since 1789 (London: Longmann, 1998)

Daniel 7:26  avšak zasedne soud a vladařskou moc mu odejmou, a bude úplně vyhlazen a zahuben. 27  Království, vladařská moc a velikost všech království pod celým nebem budou dány lidu svatých Nejvyššího. Jeho království bude království věčné a všechny vladařské moci ho budou uctívat a poslouchat.“

avšak zasedne soud a vladařskou moc mu odejmou, a bude úplně vyhlazen a zahuben.

Bůh ujišťuje Daniela, že na konci odsoudí a zničí moc malého rohu. Všude vidíme, že chronologie Daniela 7 potvrzuje a rozšiřuje stejný časový úsek jako Daniel 2.

Daniel 2    Daniel 7    Intepretace
Zlato    Lev    Babylon 605-539 př.n.l.
Stříbro    Medvěd    Médo-Persie 539-331 př.n. l.
Bronz    Levhart    Řecko 331-168 př.n.l.
4 hlavy    4 království 301 př. n. l.
Nohy ze železa    Čtvrtá šelma    Pohanský Řím 168 př.n.l. –  476 n.l.
Deset prstů    Deset rohů    Rozdělená Evropa 476 n. l.
Železo a hlína*    Malý roh    Papežský Řím 538 – 1798 n. l.
Soud    Vyšetřující soud
Kámen    Království    Druhý příchod – věčnost
*železo a hlína trvá až do Druhého příchodu

O autorovi