Morální poučení z prvních sedmi kapitol knihy Daniel

Audio záznam


Download “Morální ponaučení z knihy Daniel” moralni_pouceni_z_knihy_daniel.mp3 – Staženo 107 × – 105 MB

Cílem přednášky je – dát pokud možno ucelený přehled o nejdůležitějších myšlenkách knihy Daniel. V této přednášce si řekneme v několika větách o čem je obsah kapitol 1-7. V těch ostatních přednáškách se pak více zaměříme na prorocké kapitoly. Což jsou kapitoly 2, 7, 8 – 12.

Osobně se dívám na život, na Bibli a celý svět očima velkého sporu mezi silami dobra a zla. Nedávno mě zaujala zpráva z médií Eurozprávy.cz o skupině IS

„Sebezničující akce IS. Proč? – Pochopení lze hledat v časopisu, který IS vydává pod názvem Dábik. Vyšlo už sedm čísel, a kdo čte pozorně, pochopí, že je chybou považovat IS za rozumově uvažujícího hráče. Jeho ideologie se podobá apokalyptickému kultu. IS věří, že se lidstvo blíží svému konci a že IS tento konec svými aktivitami může urychlit“.

K tomuto závěru ve své knize IS: Stát teroru dospěli i autoři J. M. Berger a Jessica Sternová. IS podle nich stejně „jako jiné násilnické apokalyptické skupiny na sebe pohlížejí jako na účastníka kosmické války mezi dobrem a zlem, v níž neplatí pravidla morálky“.

  • 2. list Petrův 2 : 4 4 Bůh přece neušetřil anděly, když zhřešili, ale svrhl je do pekla, kde spoutáni řetězy ve tmě čekají na soud.
  • 1. Korintským 6 : 2 – 3 2 Copak nevíte, že svatí budou soudit svět? Když máte jednou soudit svět, to nejste schopní rozsoudit takové maličkosti? 3 Nevíte, že budeme soudit anděly? Čím spíše běžné životní záležitosti!

Jestliže budou spasení lidé soudit padlé anděly mněli by být odborníky v otázkách tohoto vesmírného sporu mezi silami dobra a zla. Co říkáte? Dovoluji si tvrdit, že Adventisté sedmého dne jsou na této planetě skupinou lidí, kteří mají o těchto otázkách nejvíce informací.

EGW svědectví pro církev svazek 6, str. 17: „Žádná část pravdy, která učinila adventní lid tím, čím je, nesmí být oslabena. My se držíme starých pilířů pravdy, zkušeností a povinností a máme před celým světem pevně stát na obranu svých zásad. Nic by nemělo oslabovat sílu pravdy pro tuto dobu. Zvěstování přítomné pravdy má být naším úkolem. Třetí andělské poselství musí vykonat své dílo a oddělit od církví lid, který se postaví na stranu věčné pravdy. Naše poselství je poselstvím života nebo smrti a my je musíme představit takové, jaké je. Jako velikou moc Boží. Máme je představit ve vší jeho průraznosti. Pak je Bůh učiní účinným…nechť promluví Daniel, nechť promluví Zjevení a nechť nám řeknou, co je pravda. Ať předkládáte cokoliv, představte Ježíše jako střed vší naděje.

Zjevení 12: 7 – 9 7 V nebi nastal boj: Michael a jeho andělé bojovali s drakem. A drak bojoval, i jeho andělé, 8 ale nic nezmohli. Na nebi už se pro ně nenašlo místo 9 a ten veliký drak – ten dávný had, zvaný ďábel a satan, který svádí celý svět – byl svržen. Byl svržen na zem a jeho andělé byli svrženi s ním.

Všimněte si výrazu ten dávný had. Musíme jít do Genesis 3 : 15 14 Hospodin Bůh tehdy řekl hadovi: „Za to, cos udělal, budeš zlořečený mezi vším dobytkem i divokými zvířaty. Po všechny dny svého života polezeš po břiše a žrát budeš prach. 15 A položím nepřátelství mezi tebe a ženu a mezi símě tvé a símě její; ono tobě rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu.

Nemáme čas podrobně studovat tento text. Stačí, když si řekneme, že zde Hospodin vyhlašuje válku mezi Hadem a ženou a mezi semenem hada a semenem ženy.

Had je satan, semeno hada jsou lidé, kteří s ním spolupracují.

  • Jan 8 : 44 44 Váš otec je ďábel a vy chcete plnit touhy svého otce. Od počátku to byl vrah a nestál v pravdě, protože v něm pravda není. Když mluví lež, mluví, jak je mu vlastní, neboť je lhář a otec lži.
  • 1. Jan 3 : 12 12 Ne jako Kain, který patřil tomu Zlému a zavraždil svého bratra. A proč ho zavraždil? Protože jeho skutky byly zlé, ale skutky jeho bratra spravedlivé.

Žena je v proroctví symbolem církve a její semeno je Ježíš Kristus

  • Galatským 3 : 16 Totéž platí pro 16 zaslíbení dané Abrahamovi a jeho semeni. Písmo tu neříká v množném čísle: „a semenům,“ ale v jednotném: „a tvému semeni,“ čímž je míněn Kristus.

Ježíš Kristus má ale jednoznačně také svůj lid, své semeno.

  • Matouš 13 : 37 – 39 37 Odpověděl jim: „Rozsévač dobrého semene je Syn člověka, 38 pole je tento svět, dobré semeno jsou synové Království a koukol jsou synové toho zlého. 39 Nepřítel, který je rozsívá, je ďábel, žeň je konec tohoto světa a ženci jsou andělé.

A tak všechny starozákonní i novozákonní příběhy je nutné číst očima sporu – války mezi Kristem a satanem a následovníky Krista a následovníky satana. Nemáme čas si dát příklady ale je to fascinující studium. Židé se neocitli náhodou v Babylonském zajetí. Z jejich národa se mněl narodit ten zaslíbený Vykupitel, to zaslíbené semeno, které na kříži rozdrtí hlavu hadovi – satanovi. A to on nemohl dovolit. Proto dělal vše pro to, aby morálně zkorumpoval židovský národ, aby se z něj ten Vykupitel nemohl narodit a aby všechna proroctví a zaslíbení nemohla být naplněna.

Historické pozadí knihy Daniel

Judské království bylo na sklonku 7 st. BC trnem v oku velmocí jakými byly na jihu Egypt a na severu Assyrie a Babylon. Assurbanipal poslední mocný král Assyrské říše zemřel v roce 626 BC. Po jeho smrti nastaly těžké válečné konflikty a Assyrie začala ztrácet svoji moc. Této situace využívali Egyptští faraonové 26 dynastie, kteří chtěli znovu nastolit ztracenou slávu. Babyloňané se spojili s Médy a společnými silami dobyli Assyrská města Nimrod a Ninive. V roce 605 došlo ke klíčové bitvě mezi Babyloňany a Egypťany u Karchemiše. Babylon zvítězil a Judea se dostala pod jeho nadvládu. Kvůli bezbožnosti Judského krále Jojakima ho Hospodin vydal do rukou Nabukadnesarovi i s částí vybavení Božího chrámu. To ale původně nebyl Boží plán.

Krátký přehled a morální poučení z knihy Daniel.

Kapitola 1.

Píše se rok 605 BC. Po 650 kilometrech strádání a krutého pochodu z Jeruzaléma do Babylonu, který trval minimálně 3 měsíce, se Daniel a jeho tři přátelé konečně dostávají do hlavního města mocné říše. Je docela dobře možné, že mladí mužové, kteří mají pracovat v královském paláci, jsou vykleštěni. Kde je Bůh? Jak mohl dopustit, aby se nám a našemu národu něco takového přihodilo? To jsou oprávněné otázky, které mohli mít. A přece přes to všechno mladí mužové nerezignovali. Ve svém srdci si usmysleli, že zůstanou Bohu věrní ať se děje cokoliv. Bůh se jim ještě nijak ve vizích nebo snech nezjevil. Přesto je vedla Jeho neviditelná ruka. Za jejich věrnost se jim odměnil. Bůh Danielovi u vrchního dvořana daroval přízeň a náklonnost. Jejich věrnost byla hned zpočátku podrobena zkoušce. Na Babylonském dvoře se servírovalo k jídlu mnoho věcí. Daniel se však rozhodl, že se neposkvrní pokrmy a vínem z královského stolu. Jasně vidíme, že výběr správné potravy vždy byl a je důležitou skutečností v životě věřícího člověka. V této kapitole Bůh ukazuje morální souvislost mezi potravou a náboženstvím. Zdravé jídlo má vliv na celé lidské zdraví a tím i na myšlení. Tak jako Daniel tenkrát potřebuje i každý křesťan dnes veškerou mentální a duchovní sílu k tomu aby se vyrovnal s výzvami, které přináší život. Bůh ty čtyři mládence obdaroval znalostí a pochopením veškerého písemnictví a moudrostí. Daniel kromě toho rozuměl všem viděním a snům. Nedal náhodou Bůh Božímu lidu doby konce také zdravotní reformu? Zaujímáme postoj jaký měl Daniel a nebo si libujeme v Babylonu?

Kapitola 2.

Hlavním úmyslem biblických proroctví není jenom vytýčit nějaké milníky, podle kterých může Boží lid poznat, jak daleká bude ještě jeho cesta do Božího království. Druhá kapitola Danielova proroctví – sen krále Nebukadnezara nás učí, že vzestup a pád říší není závislý na přízni osudu, nebo schopnostech různých panovníků a diktátorů, ale že za tím vším a nad tím vším vládne Boží prozřetelnost.

  • Daniel 2: 20-22 Daniel proto chválil Boha nebes 20 a řekl: „Chváleno buď jméno Boží od věků až na věky – moudrost a síla jemu náleží! 21 On mění časy a období, sesazuje krále a jiné nastolí. Mudrce obdařuje moudrostí, rozumným dává poznání. 22 Zjevuje věci skryté v hlubinách, on ví, co leží v tmách, a světlo u něj přebývá.

Druhá kapitola nás učí, že národy jsou svrženy, když brání, nebo se staví proti naplnění Boží morální vůle a plánů, které s touto planetou má. Učí nás, že sobečtí lidé nejsou schopni vybudovat žádnou trvalou říši. Všechno se jim dříve či později rozsype pod rukama. Druhá kapitola nás učí, že Bůh zřídí věčné království, které se bude skládat z lidí, kteří se naučili poslouchat Jeho vůli.

  • Matouš 21:43 – 44 Ježíš oslovuje farizeje : „ 43 Proto vám říkám, že Boží království vám bude vzato a bude dáno lidu, který ponese jeho ovoce. 44 Kdo upadne na ten kámen, ten se roztříští, a na koho ten kámen padne, toho rozdrtí.“ 45 Když vrchní kněží a farizeové slyšeli ta jeho podobenství, pochopili, že mluví o nich, 46 a chtěli ho zatknout. Báli se ale zástupů, protože lidé ho měli za proroka.

Ježíš aplikuje toto proroctví na jednotlivce, kteří buď přijmou, nebo odmítnou evangelium. Bůh nám nedal toto proroctví jenom proto, aby nám řekl, že až přijde to čtvrté království (reprezentované nohama ze železa) že se blíží konec, ale hlavně proto, abychom uplatňovali principy království kamene – což je jeho vlastní věčné království – už nyní ve vztahu k současnosti.

Kapitola 7

Kapitola sedmá nás přivádí do prvního roku vlády krále Belsazara což byl rok 550 BC. Mezi druhou a sedmou kapitolou, které jsou paralelní – tematicky spolu souvisí, uplynulo více než 50 let. Velký spor mezi satanem a Kristem pokračuje v průběhu dějin. Babylon, Médo – Persie, Řecko, Řím. Z reálného Babylonu doby Danielovi, které bylo centrem Satanova království tenkrát, se konflikt přenáší do duchovního Babylona reprezentovaného mocí malého rohu. Pod taktovkou Satana malý roh pronásleduje svaté nejvyššího po dobu 1260 roků, snaží se změnit Boží zákon, rouhá se a mluví pyšně proti Bohu. Nicméně zasedá spravedlivý Boží soud, malý roh je zbaven moci a bude jednou provždy zničen. Spravedliví lidé obdrží Boží království navždy.

Kapitola 3

Z historie víme, že v životě krále Nabukadnezara byla situace, kdy mu šlo o život, protože se ho jeho protivníci snažili svrhnout z trůnu. Šlo o palácovou vzpouru.

Wieseman „ Kroniky Chaldejských králů str. 73 „ V desátém roce ( 595 / 594 ) byl akkadský král ve své vlastní zemi, od měsíce Kislev ( prosinec) do měsice Tebet ( leden ) byla v Akkadu vzpoura…zbraněmi pobyl ( král ) mnoho svých vlastních vojáků. Svojí vlastní rukou je zajal.“

Tato situace by mohla vysvětlit, proč vyžadoval tak striktně znamení poslušnosti od svých poddaných. Na duchovní úrovni nám tato kapitola ukazuje konflikt mezi královstvími Boha a Satana. Babylonský král, který byl ovládán Satanem (viz Iz. 14: 4, 12), se snažil zmařit naplnění proroctví dané Danielem v předchozí kapitole. Snažil se přinutit Židy, aby přestoupili Boží morální zákon. Kniha Zjevení popisuje tento morální konflikt mezi zákonem krále Babylonu a Božím zákonem v souvislosti se současností a hlavně budoucností. Lidé v doslovném Babylonu byli nuceni „uctívat zlatou sochou,“ kterou postavil, babylonský král Nebúkadnesar. Tato skutečnost je uvedena šestkrát – Dan. 3: 5, 7, 10, 12, 14, 18. V knize Zjevení je Boží varování před uctíváním šelmy a jejího „obrazu“, také uvedeno šestkrát Zj 13:15; 14: 9, 11; 16: 2; 19:20; 20: 4. „Bude-li se kdo klanět šelmě a jejímu obrazu.“

Boží péče nad Jeho věrnými dětmi dokládá fakt, že „vysvobodil své služebníky, kteří v něho doufali “ (Dan. 3:28).

Kapitola 6

Kapitola šestá nás přivádí do roku 539 BC. Králem Babylonské provincie se stal Darjaveš Médský. Tato kapitola, odhaluje nábožensko – politické spiknutí mužů a démonů ve snaze odvrátit Daniela od jeho oddanosti vůči Božímu zákonu. Jeho víra a věrnost je prokázána a on je zázračným způsobem zachráněn před lvy. Opět platí, že důraz je kladen na vykoupení těch, kteří slouží Bohu „neustále.“ (Viz. Dan 6:14, 16,20-27).

Kapitola 4

Autorem čtvrté kapitoly je sám král Nabukadnesar. Popisuje, jak Hospodin ponížil jeho pýchu. Opět obdržel od Hospodina sen. Tentokráte si sen pamatoval, ale přesto ho Babylonští mágové nedovedli vyložit. Okultní pseudovědy ztroskotaly a jenom Daniel dokázal sen vyložit. Král je přirovnán k obrovskému stromu, v jehož stínu odpočívala zvěř a v jehož koruně hnízdili ptáci. Na stromu rostla spousta ovoce, ze kterého se všichni sytili. Kvůli králově pýše byl strom poražen ale pařez a kořeny ponechány. Sedm let bude král žít jako zvíře dokud nebude jeho pýcha ponížena. To se také přesně naplnilo. Je úžasné, jak končí čtvrtá kapitola.

  • Daniel 4 : 31 – 34 31 Já, Nabukadnezar, jsem po té době nakonec pozvedl oči k nebi a rozum se mi vrátil. Tehdy jsem dobrořečil Nejvyššímu a chválil jsem a velebil Věčně živého: Jeho vláda trvá navěky, jeho království nad všemi pokoleními. 32 Všichni, kdo bydlí na zemi, jsou před ním zcela nicotní. Jak se mu zlíbí, zachází s nebeskými zástupy i s těmi, kdo bydlí na zemi. Jeho ruku nemůže nikdo zastavit, nikdo mu neřekne: ‚Cos to učinil?‘ 33 Když mi byl navrácen rozum, vrátila se mi také má vznešenost a vzhled příslušný ke královské velebnosti. Tehdy mě našli moji rádcové a velmoži, byl jsem znovu nastolen na královský trůn a dostalo se mi ještě nesmírnější moci než předtím. 34 Já, Nabukadnezar, teď proto chválím, velebím a oslavuji Krále nebes. Všechny jeho skutky jsou správné a jeho cesty spravedlivé; on umí pokořit ty, kteří žijí v pýše!

Škoda, že se mocipáni dnešní doby odmítají poučit z chyb svých předchůdců.

Kapitola 5

Pátá kapitola nás učí, že Boží trpělivost s národy a jednotlivci má své meze. Existuje hranice, kterou hřích i rouhání jednotlivců nebo národů nesmí překročit. Poslední král Babylona se nepoučil ze zkušeností svého děda Nabukadnesara.

  • Daniel 5 : 22 – 29 22 Ale ty, jeho syn Belšasar, ses v srdci nepokořil, přestože jsi to všechno věděl. 23 Naopak ses pozvedl proti Pánu nebes. Nechal sis přinést nádoby z jeho chrámu a popíjel jsi z nich se svými velmoži, manželkami a konkubínami. Oslavoval jsi bohy ze stříbra, zlata, bronzu, železa, dřeva i kamene, kteří nevidí, neslyší ani nic nevědí – ale Bohu, který má v moci každý tvůj dech a každý tvůj krok, jemu jsi slávu nevzdal! 24 To proto poslal onu ruku, která napsala ten nápis. 25 Ten nápis zní takto: MENE MENE TEKEL UFARSIN. 26 Smysl těch slov je následující: Mene – Bůh tvé kralování ‚sečetl‘ a podtrhl. 27 Tekel – byl jsi ‚zvážen‘ na vahách a shledán příliš lehkým. 28 Peres – tvé království je ‚rozpolceno‘ a dáno Médům a Peršanům!“ 29 Belšasar hned na to přikázal, ať Daniela obléknou purpurem, na krk mu dají zlatý řetěz a prohlásí ho třetím nejmocnějším v království. 30 Ještě té noci pak byl babylonský král Belšasar zabit.

Tak jako ve skutečném Babylonu pil skutečný král Belšazar skutečné víno z chrámových nádob, tak v duchovním smyslu Babylon doby konce, o kterém se píše v knize Zjevení 14 : 8 napájí všechny národy světa vínem svého vášnivého smilstva. Překlad 21 Století Zjevení 14 : 8 8 Za ním letěl druhý anděl se slovy: „Padlo, padlo to veliké město Babylon, neboť napájelo všechny národy vínem svého vášnivého smilstva!“

  • Překlad 21 Století Zjevení 17 : 1 – 6 1 Tehdy přišel jeden z těch sedmi andělů, kteří měli sedm číší, a promluvil ke mně: „Pojď, ukážu ti odsouzení veliké nevěstky, která sedí na mnohých vodách, 2 se kterou smilnili králové země a obyvatelé země se opili vínem jejího smilstva.“ 3 A odnesl mě v Duchu na poušť. Tehdy jsem uviděl ženu sedící na rudé šelmě, jež byla plná jmen rouhání a měla sedm hlav a deset rohů. 4 Ta žena byla oblečena purpurem a šarlatem a pokryta zlatem, drahokamy a perlami. V ruce měla zlatý kalich plný ohavností a nečistoty svého smilstva 5 a na čele měla napsané tajemné jméno: VELIKÝ BABYLON, MATKA NEVĚSTEK A OHAVNOSTÍ ZEMĚ. 6 Takto jsem viděl tu ženu opilou krví svatých a krví Ježíšových mučedníků. Když jsem ji spatřil, strnul jsem v naprostém úžasu.

Ani duchovní Babylon doby konce se nepoučí z chyb krále Nabukadnezara. Bude dokonce nutit celý svět, aby pil v duchovním smyslu víno jeho falešných filosofií, hodnot a náboženství. Toto víno ovlivňuje způsob našeho myšlení. Způsobuje, že lidé nedokážou rozlišovat pravdu od lži a dobro od zla. Daniel se už od samého začátku rozhodl, že bude Bohu věrný a neposkvrní se ničím co je nečisté. Stejně tak by měl Boží lid doby konce být zakotven v pravdě, ve všem čemu věří takovým způsobem, aby nemohl být sveden a pohnut i v dobách velké krize a nebezpečí. V knize Zjevení vyzívá Hospodin svůj věrný lid, aby opustil Babylonský systém. Je to nejnaléhavější výzva a varování v celé Bibli. A zkáza duchovního Babylona je jistá, je to už jenom otázka času.

  • Zjevení 18 : 20 – 24 Vesel se nad tím městem, nebe, svatí apoštolové i proroci – Bůh je odsoudil za to, jak odsuzovalo vás! 21 Tehdy jeden silný anděl zvedl balvan veliký jako mlýnský kámen a vrhl jej do moře se slovy: „Tak prudce bude svržen Babylon, město veliké, tak nenávratně zanikne! 22 Hlas hráčů na loutnu, zpěváků, pištců a trubačů už v tobě nikdo neuslyší, žádný řemeslník kteréhokoli řemesla se v tobě už nikdy nenajde, ani zvuk mlýnského kamene se v tobě už nikdy neozve. 23 Světlo lampy se v tobě už nikdy nerozsvítí, hlas ženicha a nevěsty už v tobě nikdo neuslyší, neboť tví obchodníci byli pány země a tvá kouzla sváděla všechny národy. 24 To město je potřísněno krví proroků a svatých i všech zavražděných na zemi.“

Daniel – vzor pro poslední generaci

Daniel sice nebyl Ježíšem, je ale rozhodně jednou z nejpozoruhodnějších postav starého zákona. Mít jeho charakterové vlastnosti bude nutné pro generaci, která prožije události těsně před druhým příchodem Ježíše Krista.

Je jedním ze třech mužů, kteří se používají pro ilustraci věrnosti poslední generace v knize Ezechiel.

  • Ezechiel 14 : 12 – 20 12 Dostal jsem slovo Hospodinovo: 13 „Synu člověčí! Kdyby nějaká země proti mně zhřešila a byla by mi nevěrná, vztáhl bych na ni ruku a odřízl ji od chleba, poslal bych na ni hlad a vyhladil z ní lidi i dobytek, 14 pak i kdyby v ní byli tito tři muži: Noe, Daniel a Job, zachránili by svou spravedlností pouze sami sebe, praví Panovník Hospodin. 15 Kdybych na tu zemi přivedl dravou zvěř, aby ji hubila, až by z ní byla jen pustina, kterou by kvůli zvěři nikdo nechodil, 16 pak – jakože jsem živ, praví Panovník Hospodin – i kdyby v ní byli tito tři muži, nemohli by zachránit ani vlastní syny nebo dcery. Zachránili by pouze sami sebe, ale z té země by byla pustina. 17 Kdybych na tu zemi přivedl meč a nechal ho tou zemí procházet, takže bych z ní vyhladil lidi i dobytek, 18 pak – jakože jsem živ, praví Panovník Hospodin – i kdyby v ní byli tito tři muži, nemohli by zachránit ani vlastní syny a dcery. Zachránili by pouze sami sebe. 19 Kdybych na tu zemi poslal mor a vylil na ni svůj hněv až do krve, takže bych z ní vyhladil lidi i dobytek, 20 pak – jakože jsem živ, praví Panovník Hospodin – i kdyby v ní byli Noe, Daniel a Job, nemohli by zachránit ani vlastního syna nebo dceru. Zachránili by svou spravedlností pouze sami sebe.

V knize Ezechiel 28 kapitole se moudrost Týrského krále, který je zástupným symbolem pro skutečného krále Týru Lucifera, ironicky porovnává s moudrostí proroka Daniela.

  • Ezechiel 28 : 1 – 3 Dostal jsem slovo Hospodinovo: 2 „Synu člověčí, řekni vládci Týru: Tak praví Panovník Hospodin – Ve svojí pýše říkáš si: ‚Já jsem bůh! Zaujímám božský trůn uprostřed moří.‘ Přitom jsi člověk, žádný bůh, i když si myslíš, jak jsi božský. 3 Zřejmě jsi moudřejší než Daniel a žádné tajemství ti není záhadné.

V Matoušově evangeliu kapitole 24 dokonce Ježíš doporučuje číst a porozumět knize Daniel.

  • Matouš 24 : 15 – 16 15 „Až uvidíte na svatém místě stát ‚otřesnou ohavnost‘, o níž mluvil prorok Daniel (kdo čte, rozuměj), 16 tehdy ať ti, kdo jsou v Judsku, utečou do hor.

Daniel je jediným spravedlivým mužem ve Starém zákoně, o němž nemáme žádný záznam, že by někdy jednal špatně.

Dokonce i jeho nepřátelé na královském dvoře museli přiznat, že na něm nemohli najít chybu kromě toho, že úzkostlivě dodržoval Boží zákon.

  • Daniel 6 : 5 – 6 5 Vezíři a satrapové se proto snažili najít na Danielově vládní službě nějakou chybu. Nemohli ale žádnou chybu ani nedbalost najít, protože byl spolehlivý a žádného pochybení ani nedbalosti se nedopustil. 6 Nakonec si ti muži řekli: „Na toho Daniela nikdy nic nenajdeme, leda by se to týkalo jeho náboženství.“

Znali ho natolik dobře, že věděli, že na něm ani v budoucnosti nenajdou nic, co by mohli zneužít pro svoje cíle.
Daniel žil morálně čistým životem v prostředí plném korupce a hříchů. Nikdy neudělal žádný kompromis, i kdyby ho to mělo stát život. Světlo jeho charakteru zářilo před lidmi, kteří mohli vidět, jak jeho dobré skutky oslavují jeho Otce v nebesích.

Přesto že dokázal interpretovat vize a sny, bral osobní studium Bible vážně. Když chtěl pochopit Boží pravdy postil a modlil se. Studoval spisy svého současníka proroka Jeremiáše.

  • Daniel 9 : 1 – 2 V prvním roce Darjaveše, syna Ahasverova (původem Méda), jenž byl ustanoven vládcem babylonského království 2 – nuže v prvním roce jeho vlády jsem já Daniel porozuměl z knih, že podle Hospodinova slova k proroku Jeremiášovi potrvá zkáza Jeruzaléma sedmdesát let.
    Daniel se dokonce snažil zachránit životy zlých mudrců krále Nabuchodonozora. Byl mírným člověkem, který si vybral ty nejlepší kamarády a společně s nimi reprezentoval Pána nebes na Babylonském královském dvoře.
  • Daniel 2 : 17 – 18 17 Potom se Daniel vrátil domů a celou věc pověděl svým přátelům Chananiášovi, Mišaelovi a Azariášovi: 18 Ať prosí Boha nebes o slitování ohledně toho tajemství, aby Daniel a jeho přátelé nebyli popraveni s ostatními babylonskými mudrci.

Daniel se nebál sdělit nepříjemnou pravdu přímým a laskavým způsobem.

  • Daniel 4: 16 16 Daniel zvaný Baltazar tam dlouho stál otřesen. To, co mu přicházelo na mysl, ho děsilo. Král ho však vyzval: „Neboj se, Baltazare, toho snu ani jeho výkladu.“ Baltazar odpověděl: „Kéž by ten sen, můj pane, byl o tvých nepřátelích a jeho výklad o tvých odpůrcích!

V jiné situaci zase věděl, kdy je nutné odmítnout vyznamenání a mluvit bez slitování.

  • Daniel 5 : 22 – 23 22 Ale ty, jeho syn Belšasar, ses v srdci nepokořil, přestože jsi to všechno věděl. 23 Naopak ses pozvedl proti Pánu nebes. Nechal sis přinést nádoby z jeho chrámu a popíjel jsi z nich se svými velmoži, manželkami a konkubínami. Oslavoval jsi bohy ze stříbra, zlata, bronzu, železa, dřeva i kamene, kteří nevidí, neslyší ani nic nevědí – ale Bohu, který má v moci každý tvůj dech a každý tvůj krok, jemu jsi slávu nevzdal!

Daniel nikdy nezapomněl myslet na dobro svých duchovních přátel, když ho prozřetelnost umístila na nejvyšší místo v království.

  • Daniel 2:49 49 Na Danielovu žádost pak správou babylonské provincie pověřil Šadracha, Mešacha a Abednega. Sám Daniel ovšem zůstával na královském dvoře.
    Daniel žil životem úzkého přátelského vztahu se svým Stvořitelem. Pilně studoval Boží slovo, aby ještě lépe dokázal pochopit Boží vůli. Modlil a postil se za hříchy Izraele, kterých se sám nedopustil. Daniel byl jedním ze tří osob, o kterých je známo, že rozmlouvali s Gabrielem. Byl podle svědectví tohoto anděla Bohu, “ velmi milý. „

Dalo by se o něm říci ještě velmi mnoho. Na sklonku jeho života v kapitole dvanácté je psáno.

  • Daniel 12 : 13 13 Ty však vytrvej až do konce. Potom odpočineš, ale v poslední den vstaneš, abys přijal odplatu.“

Daniel nám ukazuje, jakým způsobem máme žít v době konce, těsně před druhým příchodem Ježíše Krista, zatímco Babylon kolem nás zdánlivě prosperuje.

O autorovi