Malý roh a Islám v 7. kapitole knihy Daniel

Malý roh a Islám v Dan 7. Kapitole

P. Gerard Damsteegt
Church History Department, S. D. A. Theological Seminary, Andrews University
Author, Foundations of the Seventh-day Adventist Message and Mission.

Od doby islamistického teroristického útoku na světové obchodní centrum v New Yorku se pozornost mnohých křesťanů obrací na biblická proroctví s úmyslem dozvědět se, jestli Bible říká něco o tomto náboženství pro naši dobu.

Když se podíváme do minulosti prorockých interpretací, zjistíme, že některé vůdčí osobnosti protestantské reformace jako byl Luther a Calvin poukazovali na islám, jako na možné naplnění proroctví o malém rohu z Dan 7. kapitoly. V poslední době se tento názor znovu objevuje a někteří říkají, že bychom měli islám brát vážně ve smyslu naplnění proroctví Dan 7. (1)
Z historického hlediska nás nepřekvapuje, že se reformátoři dívali na islám jako na naplnění Danielova proroctví. Když v 7. stol. a dalších stoletích povstal islám, i katolická církev ho identifikovala jako antikrista. V 16. stol. Byl islám velkým nebezpečím pro křesťanství, protože slavil mnohé vojenské úspěchy ve východní Evropě.
Bylo to z tohoto důvodu, že Luther interpretoval malý roh jako islám i papežství. Podobný názor měli i jiní reformátoři. My bychom si ovšem měli dát pozor na to, co přijmeme od reformátorů, pokud se týká interpretace Daniela, protože mnoho z této prorocké knihy bylo zapečetěno až do doby konce (Dan 12:4) Očividně doba reformace nebyla dobou konce.

Události 18. a 19. stol. jako francouzská revoluce; „smrtelná rána“ papežské nadvlády a úpadek islámského otomanského impéria, vedly prorocké badatele k názoru, že Islám nesplňuje identifikační body malého rohu. Ovšem ve světle nejnovějších politických událostí, ve kterých islám hraje velikou roli, by bylo dobré se podívat, jestli by islám přece jen nemohl být identifikován jako roh z Dan 7.

Čtyři království

Proroctví z Dan 7 nám ukazuje obrázek čtyř šelem, které vycházejí z moře. První vypadá jako lev, což vykladači identifikovali jasně jako Babylon. Druhou šelmou byl medvěd, který představuje  Medo – Persii. Třetí byla leopard, který reprezentuje Řecko a ta čtvrtá, strašlivá šelma reprezentuje Řím. Ze čtyř království povstalo deset rohů a po nich povstává malý roh, který se bude snažit zničit Boží lid.
Přestože zkušenost ukazuje, že většina proroctví může být pochopena jenom po tom, co byla naplněna, už ranní křesťané interpretovali čtyři šelmy jako Babylon, Medo – Persii, Řecko a Řím. Už tito lidé očekávali, že z Říma povstane deset království. Historie ukazuje, že měli pravdu. V letech 351 – 476 invaze Barbarů zlomila Římskou říši do deseti království. Ranní křesťané věřili, že po tomto rozdělení povstane moc malého rohu a bude oponovat Kristu a jeho církvi a přinese jeho lidu mnoho utrpení.
Dan 7:8, 11, 20, 21, 24, 25 prezentují charakteristické vlastnosti malého rohu. Když chceme identifikovat malý roh, musíme si být jisti, že každý aspekt biblického popisu se musí hodit na moc, na kterou ji chceme aplikovat. Chceme nyní porovnat každou z těchto charakteristik s islámem a podívat se, jestli souhlasí.

Původ malého rohu

1.    Povstal ze čtvrté šelmy (Dan 7 – 8) . Proroctví ukazuje, že malý roh povstal ze čtvrté šelmy, což je Římská říše. To se ovšem nevztahuje na islám. Původ Islámu je mimo Římskou říši. Islám povstal ze své základny v Medině, což je dnešní Saudská Arábie. Proto je falešné identifikovat malý roh jako islám na základě vzniku jeho původu.(2)
2.    Malý roh povstal mezi deseti rohy (Dan 7 – 8)
Historie ukazuje, že těch deset barbarských kmenů (deset rohů) se usadilo na území Římské říše během 4. a 5. století. Malý roh povstal mezi těmito deseti královstvími, neboli mezi deseti rohy. V případě islámu to tak nebylo, vyvinul se mimo Římskou říši. Tato charakteristika se nehodí na skutečnost, že malý roh je islám.(3)
3.    Malý roh povstal v době deseti rohů. Malý roh povstal v době, kdy už deset království existovalo. V době, kdy povstal islám, tři z těchto království už neexistovala. Proto neexistuje vztah mezi povstáním islámu a deseti královstvími Římské říše. Ani tento bod se nehodí na islám.(4)
4.    Malý roh si podmanil a zničil tři království  (Dan 7 – 8:20 – 24)
Při svém nástupu k moci si malý roh podmanil a zničil tři rohy – tři království. Někteří si myslí, že islám naplňuje tyto charakteristiky, protože si podmanil Egypt, Palestinu a Sýrii –  tři hlavní centra křesťanství a východní Římské říše.
Tento názor je ale problematický. Proroctví nehovoří o centrech křesťanství. Proroctví zmiňuje království, která naprosto zanikla. Islámské dobývání Egypta, Palestiny a Sýrie se vztahuje na území uvnitř východořímské říše. Tyto oblasti nepředstavují žádná království. Dále tři vytržené rohy byla království, která byla součástí deseti království a vyvinula se z Římské říše. Charakteristika malého rohu se ani v tomto případě nehodí na islám.
Islám nebyl omezen na tyto tři oblasti. Podívejme se na území, která dobyl islám. V letech 635 – 649, tedy v období patnácti let, dobyl islám Palestinu, Sýrii, Mezopotámii, Babylon, Egypt, Kypr a části severní Afriky, které obsahovaly Pentapolis, Kartágo a Tripoly. Některé z těchto oblastí byly součástí východní Římské říše (Sýrie, Palestina, Egypt, severní Afrika a Kypr) Jiné oblasti byly pod perskou kontrolou (Mezopotámie a Babylon) Vyjmenovat jenom některá území jako je Palestina, Egypt a Sýrie jako tři rohy a nezmínit jiné oblasti, které Řím dobyl, je totálně svévolné. Islám nesplňuje charakteristiku malého rohu. (5)

Vzhled malého rohu

5.    Má oči jako oči lidské (Dan 7 – 8:20)
Malý roh má oči jako lidské oči, což naznačuje inteligenci. Tento aspekt by se mohl hodit i na islám.
6.    Má ústa, která mluví rouhavě (Dan 7 – 8:20)
Malý roh hovoří rouhavě. I tento bod by mohl islám naplnit, protože se v dějinách vyslovoval rouhavě proti křesťanské víře.
7.    Malý roh vypadal mohutněji, než ostatní (Dan 7:20)
Malý roh vypadal mohutněji než ostatní  – v porovnání s deseti královstvími. V pravém slova smyslu nemůžeme říci, že islám byl mohutnější než ostatní království. Pravdou je, že islám rostl, až byl mnohem mocnější, než barbarská království. Ale na tato království se nemůžeme dívat jako na spolukrálovství islámu, protože islám nepovstal mezi nimi.
8.    Byl jiný, než jiné rohy (Dan 7:24)
Je pravdou, že islám byl jiný než jiná království. Těch deset rohů nebo království byly převážně politické mocnosti, zatímco islám byl vždy nábožensko-politickou mocí. V tomto bodě by se islám mohl kvalifikovat.

Chování malého rohu

9.    Promlouval velká slova proti Nejvyššímu (Dan 7:25). To by se rozhodně mohlo aplikovat na islám, který byl nábožensko-politickou mocí, která občas promlouvala rouhavá slova proti Bohu a křesťanství.
10.    Vede válku proti svatým a přemáhá je; jeho svatým bude činit příkoří (Dan 7:25)  Na první pohled by se mohlo zdát, že dlouhotrvající konflikt mezi islámem a křesťanstvím naplňuje charakteristiku toho, že islám pronásleduje Boží lid. Islámské národy vedly mnoho válek proti křesťanům. Ovšem v době před křížovými výpravami (11. – 13. stol.) islám rozlišoval, jakým způsobem se bude chovat k následovníkům různých křesťanských církví. Bez milosti zabíjel římské katolíky, kteří uctívali Marii a svaté, což pro islám bylo modlářství.(6)
Syrští křesťané a nestoriáni, kteří následovali Bibli a stavěli se proti uctívání obrazů, měli velkou svobodu a byli dokonce zaměstnáváni a respektováni na úřadech Kalifa.(7)
To znamená, že věrní křesťané byli respektováni, zatímco odpadlí byli pronásledováni. Danielovo proroctví ale zmiňuje, že Boží následovníci budou pronásledováni a ne odpadlí. Tím, že islám pronásledoval odpadlé křesťany a ne věrné, dokazuje, že není malým rohem.
11.    Pokusí se změnit i časy a zákon (Dan 7:25)  Někteří si myslí, že Mohamedovo rozhodnutí učinit z pátku den uctívání naplňuje charakteristiku malého rohu, který mění časy a zákon. Ovšem nic v minulosti islámu nenaznačuje, že by jakýkoli muslim veřejně tvrdil, že změnil Boží zákon ze soboty na pátek. Proroctví říká, že malý roh bude vědomě měnit Boží čas a zákon. Proroctví se zaměřuje na náboženskou mocnost, která tvrdí, že má autoritu změnit Boží zákon.
Islám se nedívá na pátek jako na den odpočinku. Je pravdou, že existuje bohoslužba s modlitbou v pátek, ale islám nevyžaduje zanechání jakékoliv práce nebo vynucování klidu v pátek.
Následující pasáž z Koránu nám dává nahlédnout do podstaty pátku, který se nazývá dnem shromáždění.
„Ó vy, kteří věříte, když jste povoláni k modlitbě v pátek vzpomenout si na Alláha zanechte cestování. Je to pro vás lepší, pokud to víte. Ale když je modlitba ukončena, rozejděte se po vší zemi a hledejte Alláha a pamatujte na něho, abyste měli úspěch.“

Muslimský komentář vysvětluje tyto verše tímto způsobem: V pátek před modlitbou …….může každý muslim pracovat obvyklým způsobem. Není to jako u židů a křesťanů -sobota. Nejedná se nezbytně o den klidu. Ale zúčastnit se modlitby ………….je povinností a v okamžiku, když zazní volání k modlitbě, musí každý muslim zanechat jakéhokoliv obchodu a okamžitě pospíchat do mešity.(8)

Je tedy zřejmé, že každotýdenní svatý den pro muslimy není to samé jako biblická sobota, den klidu.

Proč si muslimové oddělili pátek

„ Traduje se, že Mohamed tvrdil, že založil pátek jako den uctívání, když mu byl dán Boží příkaz.“ Říká:“Pátek byl určen jako den uctívání pro muslimy, židy i křesťany. Ale oni se postavili proti tomuto příkazu. Židé si vybrali sobotu a křesťané neděli.“
Podle té samé tradice je pátek „ nejlepším dnem, ve kterém vychází slunce, je to den, ve kterém byl Adam vzat do ráje a byl z něj i vyhnán. Je to den, ve kterém litoval a den, ve kterém zemřel. Bude to den vzkříšení.“(9)

Když porovnáme důvody pro dodržování muslimského pátku s textem Dan 8:25, zjistíme, že ani jeden z nich nenaplňuje charakteristiku malého rohu, který si myslí, že změní čas a zákon. Všimli jsme si, že islám nikdy netvrdil, že změnil Boží zákon, ale tvrdí, že Bůh určil pátek jako den uctívání. Z perspektivy islámu je to tak, že ti, kteří změnili Boží zákon, jsou židé a křesťané.

Doba trvání

12.    Svatí budou vydáni do jeho rukou na čas a časy a půl času. Tři a půl času malého rohu nemá žádné historické naplnění v dějinách islámu. Aby zastánci teorie, že islám je malý roh, se vypořádali s tímto problémem, říkají, že tři a půl je polovina ze sedmi, což je boží číslo dokonalosti. Polovina ze sedmi se tak stává symbolem nedokonalosti a omezení. V tomto jsou síly antikrista omezeny, a proto nemůže dokončit zkázu Božího lidu.
Interpretovat tři a půl roku jako přesně nedefinované období je kompletní odchýlení se od historické interpretace proroctví, které učili reformátoři a adventisté. Pochází od totálně odlišné školy prorocké interpretace, která se nazývá idealismus. Tato škola se vyhýbá tomu, že vidí určité historické události jako naplnění proroctví. Idealismus zanechává identitu malého rohu zamlženou. Proto se o jeho identitě dá spekulovat. Vede to k pohledu, že proroctví může mít vícero naplnění.

Shrnutí

Potom, co jsme se podívali na dvanáct identifikujících charakteristik malého rohu podle proroka Daniela, dojdeme k závěru, že jenom čtyři z nich se mohou aplikovat na islám. Osm z dvanácti se na islám nehodí, proto je zřejmé, že islám není naplnění proroctví o malém rohu. Bez lepších argumentů nemáme důvod se odchýlit od interpretace malého rohu, kterou mají adventisté už od 19. století.

Reference

1 See Samuele Bacchiocchi’s newsletter, Endtime Issues No. 86: AIslam and the Papacy in Prophecy,“ July 6, 2002.
2 Harry W. Hazard, comp., Atlas of Islamic History (Princeton: Princeton University Press, 1951); R. Roolvink, comp., Historical Atlas of the Muslim Peoples (Amsterdam: Djambatan, 1957); William C. Brice, ed., An Historical Atlas of Islam (Leiden: E. J. Brill, 1981).
3 Ibid.
4 Ibid.
5 See, e.g., Karen Armstrong, Islam: A Short History (New York: Modern Library, 2000), xiv; P. M. Holt, et al., eds., Cambridge History of Islam (Cambridge, England: Cambridge University Press, 1970), 1:62, 63; G. B. von Grunebaum, Classical Islam: A History 600-1258 (Chicago: Aldine Pub. Co., [1970]), 54, 202; Bernard Lewis, ed. and tr., Islam from the Prophet Muhammad to the Capture of Constantinople (London: Macmillan, 1976), 1:xxxv.
6 See, e.g., Edward Gibbon, The Decline and Fall of the Roman Empire, 2:51.
7 See, e.g., John Stewart, Nestorian Missionary Enterprise, the Story of a Church on Fire (Edinburgh: T. and T. Clark, 1928), 214, 215; Aziz S. Atiya, A History of Eastern Christianity (London: Methuen, 1968), 193, 194.
8 Maulvi M. Ali, The Holy Qur-án Containing the Arabic Text with English Translation and Commentary (Woking, Surrey, England: Islamic Review Office, 1917) 1077.
9 Thomas P. Hughes, Dictionary of Islam: Being a Cyclopaedia of the Doctrines, Rites, Ceremonies, and Customs, Together with the Technical and Theological Terms of the Muhammadan Religion (London: W. H. Allen & Co., 1885) 132. See also H. Lammens, Islam: Beliefs and Institutions (New York: Dutton, [1926]), 59, 60.

Foto: www.flickr.com/photos/jacksoncam/4770394383

O autorovi