Daniel 2

Úvod

Existuje nějaká kniha, která obsahuje spolehlivá a časem ověřená proroctví? Ano, jedna taková kniha existuje. Je to Bible. Obsahuje stovky proroctví. Ale pokud existují spolehlivá proroctví, někdo musí být jejich autorem? Někdo, kdo zná dějiny světa od jejich počátku do jejich konce. Existuje někdo takový? Existuje někdo nad časem a prostorem tohoto světa?
Jedna taková bytost existuje. Bůh – Ježíš Kristus. Ten Ježíš, který je Stvořitelem člověka, země a všech světů, Ježíš, který přišel svou smrtí zachránit každého člověka z této umírající planety, Ježíš, milující Bůh.
ON nechal do Bible zapsat řadu proroctví. Proč? Z lásky k lidem, pro naše povzbuzení. ON je pánem nad dějinami, historii má pevně ve svých rukou a proto nám může sdělovat, co se stane. Ježíš nechce, aby byl kdokoliv překvapen přicházejícími událostmi.
Před potopou světa varoval prostřednictvím Noeho lidstvo na planetě zemi nejméně 120 let dopředu, k obyvatelům Ninive poslal varování skrze proroka Jonáše a v modernější historii můžeme vidět osobní varování Ježíše obyvatelům Jeruzaléma před totální zkázou, která město postihla v roce 70 n. l.
Ježíš je milující pastýř, který má na srdci osud každého z nás. Proto nám dává proroctví. Proto, abychom dobře znali dobu, ve které žijeme a věděli, co na tento svět přichází.
Tato studie má za cíl poukázat na výše uvedené.

 

Prorok Daniel

Ve dvacátých letech minulého století objevil archeolog Raymond Weill v blízkosti Jeruzaléma několik pravděpodobně královských hrobek. Tento objev nevzrušil širokou veřejnost a velmi rychle byl zapomenut. Začátkem roku 1995 se v archeologickém časopisu „Biblical Archeology Review“ objevil článek s nadpisem „Je to Davidův hrob?“ Šlo o to, jestli hrob nalezený na jižní straně hřbitova skutečně patří Izraelskému králi Davidovi.
Článek ale už nehovořil o skutečnosti, že v severní části hřbitova se nalezl jiný důležitý hrob. Nad vchodem tohoto do skály vytesaného hrobu je v hebrejštině napsáno slovo (qeber) což v češtině znamená „Hrob“. Před slovem hrob je napsáno slovo „toto“, takže první část nápisu říká: „Toto je hrob“ Pochopitelně očekáváme, že se dozvíme jméno zemřelého. A skutečně stojí tam napsáno předexilní hebrejštinou jméno „Daniel“ (ď any el). Poslední slovo nadpisu zní (nabi) „Proroka“. Celá věta tedy zní „Toto je hrob proroka Daniela“
Na pravé straně hrobu je znázorněn muž, který je vržen do jámy. V jámě jsou znázorněni dva lvy. Jeden velký a jeden malý. Oba lvi ale muže v jámě neohrožují. Na hoře je znázorněn kulatý otvor a muž, který z něho leze ven. Přesně tuto zkušenost prožil Daniel, když se ho jeho nepřátelé snažili zbavit. Byl uvržen do jámy plné lvů. Bůh ho ovšem zázračným způsobem zachránil. Nálezem tohoto hrobu je dokázáno, že Daniel neleží pohřben někde v Persii. Buďto se před svojí smrtí vrátil z babylonského zajetí do Jeruzaléma, nebo tam byly jeho ostatky převezeny po jeho smrti. V posledních verších knihy Daniel je psáno: „Ty však vytrvej až do konce. Potom odpočineš, ale v poslední den vstaneš, abys přijal odplatu.“

Pojďme se tedy spolu podívat do druhé kapitoly knihy Daniel, ve které nám Bůh odhalí budoucnost tohoto světa.

Podivný sen krále Nebúkadnesara

Babylonský král Nebúkadnesar, který vládl od roku 604–562 př.n. l. 1, měl jedné noci podivný sen. Když se probudil, nemohl si vzpomenout na to, co se mu zdálo, a ani na to, co sen znamenal.
Později bude před tímto králem stát prorok Daniel a vysvětlí mu sen i jeho význam. Tento sen milí čtenáři, ať už tomu chceme věřit nebo ne, má co do činění s realitou tvého a mého života.
Nejdříve se podíváme na verše 31–35, ve kterých se hovoří o snu, a pak se podíváme na verše 36–45, ve kterých je sen vysvětlen.

Daniel 2:31–35 Ty jsi, králi, viděl jakousi velikou sochu. Byla to obrovská socha a její lesk byl mimořádný. Stála proti tobě a měla strašný vzhled. Hlava té sochy byla z ryzího zlata, její hruď a paže ze stříbra, břicho a boky z mědi, stehna ze železa, nohy dílem ze železa a dílem z hlíny. Viděl jsi, jak se bez zásahu rukou utrhl kámen a udeřil do železn.ch a hliněn.ch nohou sochy a rozdrtil je, a rázem bylo rozdrceno železo, hlína, měď, stříbro i zlato, a byly jako plevy na mlatě v letní době. Odnesl je vítr a nezbylo po nich ani stopy. A ten kámen, kter. do sochy udeřil, se stal obrovskou skálou a zaplnil celou zemi.

 

Daniel vysvětlil králi, že ve svém snu viděl podivuhodnou velkou sochu, která měla hlavu ze zlata, prsa a ruce ze stříbra a boky z bronzu. Stehna té sochy byla ze železa a nohy dílem ze železa a dílem z hlíny.
Pak mu prorok Daniel řekl, že viděl kámen, který bez zásahu lidské ruky udeřil do noh té sochy, a celou ji zničil. A když vítr rozvál všechen prach ze sochy, vše, co zůstalo, byl kámen, ze kterého vznikla velká skála, která naplnila celou zemi. Daniel pak králi sdělil význam toho snu.
Vysvětlil králi, že každý ten kov ze sochy symbolizoval určitou říši, která povstane v průběhu lidských dějin. Tyto dějiny začínají Babylonem – královstvím, které založil nejmocnějšího vládce tehdejšího světa Nebúkadnesar.

Daniel 2:36–37 Toto je sen. Též jeho v.klad řekneme králi: Ty jsi ta hlava ze zlata.

Přesně podle Božího zjevení a záznamů historie víme, že armády krále Nebúkadnesara zničily vládnoucí Asyrskou říši tím, že dobyly hlavní město Ninive v roce 612 př. n. l. V roce 605 př. n. l. Nebúkadnesar ovládl Egypt bitvou u Karchemiše. Díky těmto vítězstvím povstal Babylon na úroveň supervelmoci své doby, zatímco Asyrská říše, zanikla.2 Po bitvě u Karchemiše 605 př. n. l. se král Nebúkadnesar obrátil na jih, aby dobyl Judské království. Ve stejném roce dobyl Jeruzalém a zničil chrám. Krátce po ovládnutí Judeje se vrátil do Babylonu s válečnou kořistí, která obsahovala i velmi cenné chrámové předměty.3 Daniel 2 Tajemství Bible
Zároveň s sebou odvedl do zajetí mladé talentované šlechtice z Judeje. Jedním z nich byl Daniel a jeho tři přátelé.3
Většina biblických učenců souhlasí, že rok 606–605 př. n. l. jsou začátkem babylonské nadvlády, protože v těchto letech byla poražena mocná Asýrie a Babylon se zapletl do záležitostí Izraele. Proto mohl Daniel jasně říci, že král Nebúkdanesar a jeho babylonská říše byly symbolizovány zlatou hlavou sochy.
Daniel pak překvapil suverénního vládce tím, že jeho království bude poraženo a nahrazeno královstvím jiným.

Daniel 2:39–40 Po tobě povstane další království, nižší než tvé, a pak další, třetí království, měděné, které bude mít moc nad celou zemí. Čtvrté království bude tvrdé jako železo, neboť železo drtí a drolí vše, a to království jako železo, které tříští všechno, bude drtit a tříštit.

Po tobě povstane další království, nižší než tvé, a pak další, třetí království, měděné, které bude mít moc nad celou zemí.
Daniel králi vysvětlil, že po jeho říši přijdou království ze stříbra, mědi, bronzu a železa. Král Nebukadnesar zemřel v roce 562 př. n. l. Po jeho smrti začala sláva Babylonského království rychle upadat. Bible a historie jednoznačně prokazují, že Médo-perská říše dobyla Babylon v roce 539 př. n. l. díky armádám Kýra Velikého, budoucího krále Persie.4
Prsa a ruce ze stříbra symbolizují tedy éru médo-perské nadvlády v období 539–331 př. n. l.5
Médo-perská říše byla poražena na pláních Gaugamél blízko města Arbela v roce 331 př. n. l. mocnou a vytrénovanou řecko-makedonskou armádou pod vedením Alexandra Velikého. Protože Alexandrova říše ovládla Médo-Persii, můžeme usoudit, že Řecko je oním dalším, třetím královstvím, které je znázorněno boky z bronzu.
Čtvrté království bude tvrdé jako železo, neboť železo drtí a drolí vše, a to království jako železo, které tříští všechno, bude drtit a tříštit
Řecká říše přežila smrt Alexadra Velikého v roce 323 př. n. l., ale rozdělila se na čtyři části a trvala do období železného království, které je symbolizováno pohanskou Římskou říší, která porazila Řecko v bitvě u Pidny – v roce 168 př. n. l. Toto slavné vítězství byl počátek vzestupu velikého železného impéria, další supervelmoci, v Danielově proroctví. Pohanský, imperiální Řím vládl mnohem déle než jeho předchůdci. Jeho zánik nastal až v roce 476 n. l. Z jeho zániku se zformovaly rozdělené evropské národy. Tato skutečnost je vysvětlena v několika dalších verších 2. kapitoly proroka Daniela.
Daniel 2:41–43 Že jsi viděl nohy a prsty dílem z hrnčířské hlíny a dílem ze železa, znamená, že království bude rozdělené a bude v něm něco z pevnosti železa, neboť jsi viděl železo smíšené s jílovitou hlínou. Prsty nohou dílem ze železa a dílem z hlíny znamenají, že království bude zčásti tvrdé a dílem křehké. Že jsi viděl železo smíšené s jílovitou hlínou, znamená, že se bude lidské pokolení mísit, avšak nepřilnou k sobě navzájem, jako se nesmísí železo s hlínou.4 Tajemství Bible Daniel 2
Že jsi viděl nohy a prsty dílem z hrnčířské hlíny a dílem ze železa, znamená, že království bude rozdělené a bude v něm něco z pevnosti železa, neboť jsi viděl železo smíšené s jílovitou hlínou.
Po pádu pohanského Říma povstává království ze železa a hlíny, které se neúspěšně snaží spojit. Když v roce 476 př. n. l. padla západní Římská říše, tak se na jejím území vykrystalizovalo 10 nezávislých evropských národů. Tyto národy se skládaly z Franků (Francie), Alemánů (Němců), Suevů (Portugalců), Vizigotů (Španělů), Lombardů (Italů), Burgundů (Švýcarů), Saxů (Angličanů), Herulů (poraženi 493 př. n. l.) Vandalů (poraženi 534 př. n. l.) a Ostrogotů (poraženi 555 př. n. l.).
Od rozdělení Evropy se žádnému vládci nepodařilo sjednotit všechny národy na delší dobu pod nadvládou jedné autority. Proto 10 prstů na nohách ze železa a hlíny symbolizuje rozdělenou Evropu, což začalo 476 př. n. l. a pokračuje dodnes.
Že jsi viděl železo smíšené s jílovitou hlínou, znamená, že se bude lidské pokolení mísit, avšak nepřilnou k sobě navzájem, jako se nesmísí železo s hlínou
Z historie víme, že se evropská šlechta mezi sebou provdávala, mísila se, aby utvrdila mírové smlouvy. Do dnešního dne jsou vlastně skoro všichni se všemi příbuzní. Ale ani tyto snahy nezabránily strašlivým válkám na území Evropy. Nohy dílem ze železa a z hlíny nejsou pouze symbolem rozdělené Evropy, ale mají hlubší a vážnější význam. Železo reprezentuje politický charakter pohanského Říma, který má své pokračování v nesjednocené Evropě až dodnes. Hlína je v Bibli často symbolem Božího lidu, církve. Viz. Izajáš 64:7.
Izajáš 64:7 Ale nyní, Hospodine, tys náš Otec! My jsme hlína, tys náš tvůrce, a my všichni jsme dílo tv.ch rukou.
Daniel také rozlišuje mezi hrnčířskou a jílovitou hlínou, která (podle krále Davida) může být hlínou špinavou.
Žalmy 40:2–3 Všechnu naději jsem složil v Hospodina. On se ke mně sklonil, slyšel mě, když o pomoc jsem volal. Vytáhl mě z jámy zmaru, z tůně bahna, postavil mé nohy na skálu, dopřál mi bezpečně kráčet
Ta tůně bahna, o které text hovoří, je jílovitá hlína, neboli hlína špinavá.
Když dáme tyto dva koncepty dohromady, můžeme vyvodit, že hrnčířská hlína symbolizuje věrný Boží lid, věrnou církev. Jílovitá hlína v tomto proroctví symbolizuje špinavý, zakalený a bahnitý Boží lid. Jinými slovy nevěrný, odpadlý Boží lid nevěrnou a odpadlou církev, která se bude snažit sjednotit se s nejednotnými politickými silami rozpadlé pohanské Římské říše, které jsou symbolizovány železem.
Nohy ze železa a hlíny symbolizují tedy rozdělenou Evropu po roce 476 př. n. l., a zároveň symbolizují vzestup nevěrné odpadlé církve, která se bude snažit sjednotit Evropu skrze politické pozůstatky pohanského římského impéria. Záznamy dějin jasně potvrzují , že papežský Řím je následovníkem pohanského Říma a pokouší se sjednotit evropské národy pod duchovním deštníkem římského katolicismu. Dějiny také potvrzují, že římská církev 5 Daniel 2 Tajemství Bible
se pokoušela a neustále pokouší přilnout k evropským státům, aby mohla s jejich pomocí kontrolovat svědomí všech obyvatel Evropy. Přesně tak jak se to naplnilo ve středověku.
V Bibli se slovo přilnout používá v souvislosti s manželstvím.
Genesis 2:24 Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem.
Dokonce Kristus učil, že církev a stát by se neměly spojovat „přilnout“, „ženit se“.
Matouš 22:15–22 Tehdy farizeové šli a radili se, jak by Ježíšovi nějak.m slovem nastražili léčku.
Poslali za ním své učedníky s herodiány, aby řekli: „Mistře, víme, že jsi pravdiv. a učíš cestě Boží podle pravdy; na nikoho se neohlížíš a nebereš ohled na postavení člověka. Pověz nám tedy, co myslíš: Je dovoleno dávat daň císaři, nebo ne?“ Ale Ježíš poznal jejich zl. úmysl a řekl: „Co mě pokoušíte, pokrytci? „Ukažte mi peníz daně!“ Podali mu denár. On jim řekl: „Čí je tento obraz a nápis?“ Odpověděli: „Císařův.“ Tu jim řekl: „Odevzdejte tedy, co je císařovo, císaři, co je Boží, dejte Bohu.“ Když to slyšeli, podivili se, nechali ho a odešli.
Papežský Řím se vždy pokoušel a pokouší vstoupit do ilegálního nesvatého „cizoložného“ vztahu s evropskými národy za účelem ovládnout evropské dění. Papežství vyrostlo z trosek pohanství a stalo se nábožensko-politickou velmocí. V letech 493–555 n. l. – byli všichni nepřátelé římské – katolické církve, totiž Herulové, Vandalové a Ostrogotové podmaněni. Papežství získalo obrovskou moc a vliv v politických otázkách Evropy až do doby Francouzské revoluce. Napoleon Bonaparte neutralizoval tuto moc v únoru 1798. Generál Berthier zatkl papeže Pia VI. a odvezl ho do Francie, kde papež ve vyhnanství zemřel.
V roce 1929 se papežství začalo uzdravovat díky známé Lateránské smlouvě.6 Tato smlouva vrátila zčásti politickou moc římsko-katolické církvi a z části obnovila suverenitu Vatikánu, který se stal nejen náboženskou mocí, ale také státem s politickým vlivem. Později v Danieli 7 kapitole a Zjevení 13. a 17. kapitole zjistíme, že zmrtvýchvstalý papežský Řím zahájí poslední pokus ovládnout celý svět v době konce za pomoci sjednocení církve a státu. Tento scénář doby konce potvrzuje citát od známé křesťanské autorky EGW.7
Žijeme v době, kdy je Boží posvátné dílo reprezentováno nohama sochy, které se skládají z části ze železa a z části z jílovité hlíny …železo a hlína symbolizují spojení církevní a státní moci. Toto spojení oslabuje sílu všech církví. To, že církev bude vyzbrojena mocí státu, přinese zlé výsledky.
Dá se tedy říci, že nohy ze železa a hlíny symbolizují jak rozdělenou Evropu po roce 476 n. l., tak i papežský Řím. Tento symbol papežského Říma v sobě nese informaci o dvou fázích. Jednak ovlivňoval evropské politické události v letech 538–1798 n. l. a současně po svém uzdravení ze smrtelné rány (Zjevení 13,3) bude hlavním hráčem v událostech doby konce.8
Daniel 2:44–45 Ve dnech těch králů dá Bůh nebes povstat království, které nebude zničeno navěky, a to království nebude předáno jinému lidu. Rozdrtí a učiní konec všem těm královstvím, avšak samo zůstane navěky, neboť jsi viděl, že se utrhl ze skály kámen bez zásahu rukou a rozdrtil železo, měď, hlínu, stříbro i zlato. Velik. Bůh dal králi poznat, co se v budoucnu stane. Sen je pravdiv. a v.klad spolehliv..“6 Tajemství Bible Daniel 2
Ve dnech těch králů dá Bůh nebes povstat království, které nebude zničeno navěky, a to království nebude předáno jinému lidu. Rozdrtí a učiní konec všem těm královstvím, avšak samo zůstane navěky, neboť jsi viděl, že se utrhl ze skály kámen bez zásahu rukou a rozdrtil železo, měď, hlínu, stříbro i zlato.
Daniel popisuje, že velká socha se rozpadne na prach díky kamenu, který byl vržen bez zásahu lidské ruky. Kristus označuje sám sebe jako úhelný kámen, který byl staviteli zavrhnut.
Matouš 21:42 Ježíš jim řekl: „Což jste nikdy nečetli v Písmech: `Kámen, kter. stavitelé zavrhli, stal se kamenem úheln.m; Hospodin to učinil a je to podivuhodné v našich očích´?
Matouš 21:44 Kdo padne na ten kámen, roztříští se, a na koho on padne, toho rozdrtí.“
I apoštol Pavel označuje Ježíše Krista za duchovní skálu.
První list Korintsk.m 10:4 Všichni jedli tent.ž duchovní pokrm a všichni pili tent.ž duchovní nápoj, pili totiž z duchovní skály, která je provázela, a tou skálou byl Kristus.
Dějiny tohoto světa znázorněné sochou se vyvíjely určitým směrem, což je možné sledovat na hodnotě jednotlivých kovů, které se postupem času měnily. Od slávy zlata v dobách Babylonu až po bezcennost hlíny smíšené se železem, což reprezentuje současnost. Vidíme zde jasný úpadek – dekadenci. Sláva Babylona se nedá měřit s ničím, co dnes existuje. Na druhé straně zmíněné kovy jsou čím dál více tvrdé. Že by tvrdost a krutost železného Říma přesahovala vše, co do té doby lidé v dějinách zažili? A právě do naší morálně zdevastované a kruté etapy dějin lidstva vstoupí Ježíš Kristus. Bez zásahu lidských rukou dojde k naprostému zvratu v dějinách. Ježíš Kristus přijde podruhé a nepřijde bez varování. Řada biblických proroctví zcela jasně ukazuje, že stojíme těsně před touto událostí. (Např. Mat. 24. Kapitola) Historie hříchu tím definitivně skončí. Druhý příchod Pána Ježíše Krista bude okamžikem, kdy skončí veškeré zlo na této planetě a kdy pro všechny zachráněné lidi začíne úplně nový život v přítomnosti láskyplného Boha. Na ty, kteří přijali Ježíše jako svého osobního spasitele, čeká život plný lásky, přijetí, radosti, pokoje a bezpečí. Stvořitel vesmíru osobně (Kol. 1,16) přijdeů pro svůj lid. Je to okamžik, kdy místo lidmi tak často odmítaného kamene se před námi objeví Kristus ve své původní Božské slávě a vznešenosti (Fil. 2,6-11). Nepřijde mnohými lidmi opovrhovaný a zesměšňovaný tesař, ale Král králů a Pán pánů.
Veliký Bůh dal králi poznat, co se v budoucnu stane. Sen je pravdivý a výklad spolehlivý
Daniel ujišťuje Nebúkadnesara, že mu Bůh toužil ukázat, co se stane v budoucnosti. Toto proroctví dává stejné ujištění i nám, že můžeme Bohu důvěřovat. Bohu, který tomuto králi zjevil budoucnost za pomoci symbolů světových říši. Nám toto proroctví ukazuje, v jaké části dějin se nacházíme. Příští velká událost, která je před námi, bude druhý příchod našeho Pána Ježíše Krista. Otázka milý čtenáři, je, jestli jsi na tuto událost připraven. Příště budeme studovat Daniel 7 kapitolu. Tato kapitola ještě podrobněji vysvětluje to, co 2. kapitola naznačuje.7
Zlato Babylon 605–539 př. n. l.
Stříbro Medo-Persie 539–331 př. n. l.
Bronz Řecko 331–168 př. n. l.
Železo pohanský Řím 168 př. n. l. – 476 n. l.
Deset prstů rozdělená Evropa 476 n. l. – současnost
Železo s hlínou papežský Řím 538–1798 n. l. – současnost a budoucnost
Kámen druhý příchod budoucnost – věčnost
Biblická obhajoba útoků na Daniel 2. kapitola
Zvláštní bod útoku je identita kamene vrženého bez zásahu lidské ruky, který reprezentuje Krista a Boží království.
Papežský Řím na sebe vztahuje naplnění proroctví o kameni, který je vržen do nohou sochy. Tvrdí, že římská církev je oním kamenem. Argumentuje textem v Matoušově evangeliu 16:18.
Matouš 16:18 A já ti říkám, že jsi Petr a na té skále postavím svou církev a brány pekel ji nepřemohou.
Apoštol Petr nikdy v Bibli netvrdil, že on je tou skálou, na které Kristus postavil svoji církev. Poselství písma o tom, kdo je ta skála, je jasné, což dokazují následující texty:
Žalm 95:1 Pojďte, zpívejme Hospodinu s radostí, jásejme Skále naší záchrany!
Izaiáš 8: 13–14 Jen Hospodin zástupů ať je vám svatý – před ním mějte bázeň, jen z něho mějte strach. 14 On se vám stane svatyní, oběma domům Izraele však bude kamenem úrazu a skálou pádu; obyvatelům Jeruzaléma bude pastí a osidlem.
Dále pak Dan 2,34–35; 44–45 Ex 17,6 Num 20,7–8 Zach 4,10
Sk 4: 10–11 Proto vám všem i celému izraelskému lidu oznamuji, že tento člověk před vámi stojí zdrav. ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, jehož jste vy ukřižovali a jehož Bůh vzkřísil z mrtv.ch. 11 To je ten kámen, vámi staviteli zavržen., jenž se stal kamenem úhelným.‘

Dále pak Řím, 9,33 1 Kor, 10,4 1 Petr 2,4+6+7+8

1 Edwin R. Thiele, The Mysterious Numbers of the Hebrew Kings (Grand Rapids, MI: Kregel Publications, 1983) strana 227
2 Charles Freeman, Egypt, Greece and Rome: Civilizations of the Ancient Mediterranean (Oxford: Oxford University Press, 1996) strana 70-71, 587 a Seventh- day Adventist Bible Commentary Volume 12 (Hagerstown, ND: Review and Herald, 1957-2000), 8:179.
3 Charles Freeman, Egypt, Greece and Rome: Civilizations of the Ancient Mediterranean (Oxford: Oxford University Press, 1996) strana 587-588, 70-71,a Thiele 185 a 227Jer 21,2,7,25; Jer 24,1; 25,1,9; Ez 26,7 29,18+19; 30,10
4 Daniel 5,25-31, Iz 44,27-28 a 45,18 Tajemství Bible Daniel 2
5 J. Doukhan Daniel 30-31
6 http://cs.wikipedia.org/wiki/Later%C3%A1nsk%C3%A9_smlouvy
7 EGW Manuscript Releases – Vol 21, (Legacy of Light, 2000) 15:39
8 Doukahn, Daniel, strana 33-36, a Haskell, Daniel the Prophet, 35-36)

O autorovi