09. Satan a padlí andělé

Člověk nemá v neviditelném světě pouze pomocníky; má v něm i zlé nepřátele. Největším nepřítelem člověka i Boha je satan. Spolu s padlými anděly zprotivil se vládě Boží lásky. Máme co bojovat s mocnostmi temnosti. Ef 6,11.12

I. PŮVOD SATANA, JEHO DARY A POSTAVENÍ

1. Satan je stvořenou bytostí.

Prorok Ezechiel kreslí za symbolem krále tyrského siluetu toho, kterého Kristus jmenuje knížetem tohoto světa, totiž satana. Ez 28,15 mluví o dni jeho stvoření (viz nový ekumenický překlad). Ef 3,5 praví, že všechny věci byly stvořeny skrze Ježíše Krista, všechno, co je na nebi i na zemi. Kol 1,16

2. Byl stvořen v nebesích.

„Byl na svaté Boží hoře, uprostřed kamení ohnivého ustavičně chodil.“ Ez 28,14 Tím se míní místo u Božího trůnu. viz Daniel 7,9 a Zj 1,13-15 Lucifer (Světlonoš) byl v přítomnosti Stvořitele a Krista. Paprsky slávy Boží zdobily jeho čelo.

3. Měl dar moudrosti, krásy a zpěvu.

– Byl nejmoudřejší ze všech andělů. Více než kterýkoli jiný tvor- mimo Trojjediného Boha – byl schopen pronikat a hodnotit plány, myšlenky a zásady Boží. Ez 28,12

– Byl „dokonalý v kráse“. Všichni obyvatelé nebes byli zajedno v názoru, že Lucifer má dokonalou formu, dokonalou tvář, dokonalé pohyby a dokonalý půvab, že je korunou krásy všeho tvorstva. Jeho oslňující roucho je popsáno u Ezechiele 28,13a.

4. Byl u trůnu Božího jako pomazaný cherub.

„Ty jsi cherubem od pomazání.“ Ez 28,14 Nad slitovnicí ve svatyni svatých se zjevovala Boží přítomnost. Tam byli dva cherubíni z čistého zlata, kteří svými křídly zastírali slitovnici. 2 Moj 25,20.22 Byli v bezprostřední přítomnosti Boží.

– Ve Zj 11,19 byla Janovi ukázána truhla smlouvy v nebeském chrámě. Obraz je jasný. Lucifer plný moudrosti a krásy byl pomazán k službě cheruba přikrývajícího slitovnici a truhlu obsahující zákon. Byl v nebesích zvláštním strážcem základních principů Boží vlády – spravedlnosti a milosrdenství. Bylo mu uděleno posvátné postavení a měl zodpovědnost vyšší než všichni ostatní. V dalekosáhlých plánech vesmíru stál vedle Syna Božího.

II. SATANOVO POSTUPNÉ ODPADNUTÍ A VYLOUČENÍ Z NEBE

1. Bůh stvořil vznešené bytosti s možností volby.

– Bez ní by to byli automatičtí tvorové, kteří by mechanicky plnili plány Boží nebo by byli vedeni pudem jako zvířata. Bůh stvořil vznešené bytosti, jejichž služba a uctívání mělo vyvěrat z ocenění Božího charakteru. Tito tvorové mu měli sloužit z lásky a z přesvědčení, že jeho zákony jsou spravedlivé.

– Pravé náboženství je založeno na přesvědčení a volbě, nikoli na násilí. Pán Ježíš praví: „Bude-li kdo chtíti vůli jeho činiti, ten bude umět rozeznat …“ Jan 7,17 „Kdo chce, nabeř vody života darmo!“ Zj 22,17 „Vyvolte sobě dnes, komu byste sloužili!“ Joz 24,15

– Volba umožňuje rozhodnout se pro dobro nebo zlo. Boží andělé měli možnost vyvolit si neposlušnost. Hřích tedy byl možností. Bůh však byl připraven setkat se s případem hříchu.

2.Stupně satanova pádu.

Světlonoš se povznesl pro svou krásu (slávu). Ez 28, 17: „Pozdvihlo se srdce tvé krásou tvou – (angl. překlad krále Jakuba). „Pro tvou krásu se stalo tvé srdce domýšlivým.“ (ekum. překlad). – Každý Boží dar je dar lásky. Kdo obdrží dar, může vzdát chválu Dárci nebo ponechat chválu sobě. Volba patří jemu. Čím více darů, tím větší možnost volby. Čím více darů, tím více odpovědnosti. „Každému pak, komuž jest mnoho dáno, mnoho bude od něho požadováno.“ Luk 12,48 Podstata veškeré krásy je láska! Kdyby si byl Lucifer zvolil upřímně milovat Boha, byl by si cenil Boha víc a více. On si však vyvolil cestu pýchy. Šalomoun praví: „Před setřením bývá pýcha a před pádem pozdvižení ducha.“ Př 16,18

– Povznesl se pro svou moudrost. „K zlému jsi užíval moudrosti své příčinou jasnosti své.“ Ez 28,17 Bůh dal Světlonošovi více moudrosti než jiným stvořeným bytostem. On se však začal domnívat, že ta moudrost je jeho.

„Vědomost je pýcha, že jsem se tolik naučil; moudrost je pokora, že neznám více.“ (Comper) Moudrost Luciferova byla zkažena pýchou. Cherub se začal povyšovat , ale ve skutečnosti učinil druhý stupeň dolů.

– V jeho srdci vznikla závist a touha být rovný Bohu. „Však jsi říkával v srdci svém … nad hvězdy Boha silného vyvýším stolici svou … budu rovný Nejvyššímu.“ Iz 14,13.14 Lucifer pozoroval Otce a Syna, kteří měli radu o plánech vesmíru a stvoření světů. Nyní, když se povznesl pro svou krásu a když začal být pyšný na svou velkou moudrost, bylo snadné stát se žárlivým, že nebyl pozván do tajných porad. Jeho srdce se začalo zatvrzovat. Radost a Štěstí, které měl dříve, když chválil Boha, podivně zmizelo.

– Po pyšných a závistných myšlenkách přišly myšlenky násilí a smrti: „On byl vražedlník od počátku a v pravdě nikdy nestál.“ Jan 8,44 To řekl Pán Ježíš. Jan pak píše: „Kdo nenávidí bratra svého, vražedlník je.“ 1 Jan 3,15 Srdce Světlonošovo se pomalu a jistě naplňovalo nenávistí proti nebeskému vedení a vládě. Byl vražedlníkem. Učinil čtvrtý krok dolů.

– K vykonání svých plánů pak zvolil metody lži a lsti. „Je lhář a otec lži.“ Jan 8,44 Neřekl hned nebeským andělům, co skrývá ve svém srdci. Dovedl mnoho hovořit o svobodě a rovnoprávnosti. Odíval se pláštíkem velkého zájmu o dobro všech. Vštěpoval však pochybnost o Bohu, jeho Synu a jeho svatém zákoně. Byl prvním lhářem. Pronesl první lež a tvrdošíjně v ní pokračoval po tisíce let. Takto mohl používat metod , jichž Bůh pro svou svatost a spravedlnost nikdy nepoužije. Lucifer (Světlonoš) se stal satanem, t.j. protivníkem. A to byl pátý stupeň na cestě dolů.

3. Boj v nebi a svržení satana na zem.

– Takto se nebe stalo jevištěm prvního hříchu a prvním bojištěm. Na nejvyšsích místech byla spáchána zrada. Nákaza ohrozila nebeské obyvatele.
„I stal se boj na nebi. Michal a andělé jeho bojovali s drakem a drak bojoval i andělé jeho.“ Zj 12,7 Michal je Kristus, drak je satan, viz Juda 9; 1 Tes 4,16

– Lucifer však musel být vyvržen. Bylo jen jedno východisko z konfliktu v nebi. Satan a jeho stoupenci mezi anděly, kteří se s ním spojili, byli poraženi v prvním boji, jenž byl součástí války, jež trvá dodnes. Zj 12,9

Juda 6 praví: „A ty anděly, kteříž neostříhali svého knížectví, ale opustili příbytek svůj, k soudu velikého toho dne vazbou věčnou pod mrákotou schoval.“ Domnívali se, že se všeho zmocní násilím, a proto museli být vypuzeni. Kristus a jeho andělé vyvrhli satana, neboť jedině s Kristem je vítězství jisté.

4. Proč Bůh nezničil satana hned?

Nebyla by se tím celá záležitost zjednodušila? Nebylo by se tím zastavilo rozšíření hříchu? Nebyla by se učinila přítrž nesmírné bídě milionů lidí, kteří byli vydáni napospas smrti? Nikoli! Naopak! Tím by se byly věci ještě více zkomplikovaly. Strach by byl pronikl do všech končin vesmíru. Byla by celému vesmíru dána možnost pochybovat, že Bůh je Bohem lásky a že jeho zákon je zákonem lásky. Skutečnost, že veliký zástup andělů následoval satana, byla důkazem, jak strašné možnosti nastaly. Kdyby byl Bůh onu vzpouru beze zbytku zlikvidoval, byla by mohla i u věrných bytostí vzniknout otázka, zda Lucifer přece neměl pravdu, že by se v Boží vládě měla učinit náprava.

Bůh měl jednu moudrou volbu. Vždyť byla v sázce stabilita vesmíru! Dovolí satanovi, aby demonstroval svůj způsob vlády. Bude k tomu třeba času, trpělivosti i velkých obětí. „Satanova vzpoura měla být poučením vesmíru pro všechny budoucí věky, stálým svědectvím o povaze hříchu a o jeho strašných následcích … Tak se historie tohoto strašného pokusu o vzpouru stává pro všechny svaté bytosti stálým varováním, které je uchrání, aby podlehly lžím o povaze hříchu, a které je zachrání před spácháním hříchu a před trestem za něj.“ (VLB 356)

III. METODY SATANOVA DÍLA NA ZEMI

1. Pracuje podvodem

– Klame tím, že se vydává za posla světla a pravdy. 2 Kor 11,14 Odívá se v oděv světla, aby uvedl člověka v blud. Mísí dobro se zlem, pravdu s bludem.

– K svým cílům nejúspěšněji používá těch, kteří mají být kazateli spravedlnosti. 2 Kor 11,15 Není se co divit. Když se mu podařilo svést anděly, proč by nemohl svést náboženské vůdce?

– Ke klamání používá i náboženských organizací . V minulosti někdy církve nutily k přijetí bludů civilními zákony. Satan a jeho andělé usilují o to, aby mohli kontrolovat velká náboženská hnutí. Proto nemůžeme rozeznávat pravdu od bludu srovnáváním počtu příslušníku církve.’Nemůžeme měřit výši svatosti podle výšky katedrál, podle nádhery pozlacených oltářů a krásy chrámové hudby. Nezapomeňme, že Světlonoš byl plný moudrosti, dokonalý v kráse, zběhlý v hudbě a že byl pomazaným cherubem u Božího trůnu! On ví, jak má dobrých věcí použít ke zlým účelům! – Falešná bankovka se pozná srovnáním s pravou. Tak i blud poznáme, když jej srovnáme se svědectvím Písem. Iz 8,20

– Klame lichocením. Lidské srdce je náchylné přijímat lichocení. Někdy si myslíme, že nenávidíme lichocení, ale zatím nenávidíme jen způsob, jakým se to děje. 2 Tim 4,2-4 Poslední doba se také vyznačuje tím, že lidé rádi poslouchají lichotivá poselství.

– Satan klame skrze zázraky. Pán Ježíš praví: „Pokolení zlé a cizoložné znamení hledá.“ Mat 12,38.39 Lidé se zajímají o zázraky, místo aby sami byli zázrakem proměněného charakteru. 2 Tes 2,9-10 Lidem, kteří ochotně přijali podvod za pravdu, platí Izaiášovo „běda“. Iz 5,20

2. Pracuje obviňováním

– Již v ráji obvinil Boha. Tvrdil Evě, že Bůh jim zadržuje něco, co slouží k vyššímu poznání, že hledá osobní věci. Na to však dal Bůh nejjasnější odpověď činem lásky dle Jana 3,16. Satan obvinil Boha ze lži, když řekl: „Nikoli, nezemřete smrtí!“ 1 Moj 3,4 Na toto obvinění odpověděl Spasitel jasně o satanu: „Když mluví, ze svého vlastního mluví!“ Jan 8,44 O Bohu však je praveno: „Nemožné jest, aby Bůh klamal. “ Žid 6,18

– Obviňuje také člověka. Obviňoval Joba. Job 1,9-11- Job však dokázal, že je pravým dítkem Božím. Job 1, 20-22 Nepřítel nám našeptává, že naše hříchy jsou příliš velké, než aby nám je Bůh odpustil, a že jsme příliš slabí, než abychom dosáhli dokonalosti. Když nás satan takto obviňuje a zmalomyslňuje, obraťme se v modlitbě k Pánu Ježíši a dovolávejme se jeho zásluh. Bible nazývá satana „žalobníkem bratří“. Zj 12,10

3. Vrcholné dílo koná zmocněním se člověka – posedlostí.

– Typickým příkladem je Jidáš, kterého se satan nakonec cele zmocnil. Luk 22,3-5 Démonem posedlý učedník se dohodl s démonem posedlými vůdci a přivedli Ježíše na kříž. Satan přivedl svou oběť tak daleko, že se Jidáš oběsil.

– Jsou však také lidé, kteří ne z vlastní příčiny se dostali pod vládu násilníka. Satan kontroluje vyšší síly jejich mysli – svědomí, sílu volby a vůli. Posedne nervový systém, který je jemným pojítkem mezi tělem a duchem. Jelikož nervový systém je nejdříve zachvácen, připojují se k posedlosti často nervové poruchy. Tyto poruchy však samy o sobě neznamenají, že jde o posedlost. Podobně hluchota a němota, které provázejí někdy posedlost, mohou být jen přidruženým znakem.

– Písmo popisuje na několika místech politováníhodné lidi, kterých se zmocnil násilník, viz Mar 9,17-29! E.G.Whiteová píše o posedlém z Kafamaum dle Mar 1,23: „Posedlý mohl místo modlitby pronášet jen slova satanova, ale nevyslovená prosba srdce byla zaznamenána. Žádný křik duše nacházející se v bídě, ač nemůže být vyjádřen slovy, nebude nepovšimnut. Ti, kteří chtějí vejít ve smlouvu s Bohem, nebudou vydáni napospas moci satana ani slabosti své vlastní povahy.“ MH 93 „Zdaliž odjato bude reku udatnému to, což uchvátil? … Anobrž takto praví Hospodin: I zajatý lid reku udatnému odjat bude a to, což uchvátil násilník , vypuštěno bude.“ Iz 49,24.25 Jen Ježíšovo jméno a víra v jeho zásluhy může vysvobodit zajatce násilníka. – Někdy nerozumíme, proč Bůh dovoluje, aby nepřítel dlouho trápil některé ubohé duše. Věčnost objasní to, co je v časnosti nepochopitelné.

IV. DVĚ TAJEMSTÍ

„Žádná nauka není v Písmě zřetelněji podána než ta, že Bůh není žádným způsobem zodpovědný za vstup hříchu, že Bůh neodjal samovolně svou milost, ani vláda jeho nevykázala nedostatků, které by byly daly příčinu ke vzniku vzpoury. Hřích je vetřelec, pro jehož přítomnost není možno udat důvod. Je tajuplný, nevysvětlitelný; vysvětlovat jej znamená hájit jej. Kdyby bylo možno hřích vysvětlit nebo ukázat na jeho příčinu, přestal by být hříchem.“ (GC 492.493)

Písmo mluví o různých tajemstvích, ale zvláště pozoruhodná jsou dvě: „tajemství nepravosti“ a „tajemství zbožnosti“. Porovnáním těchto dvou tajemství vznikne jasno v naší mysli, porovnáním satana s Kristem, charakteru draka a charakteru Beránka.

1. Tajemství nepravosti

Apoštol Pavel jmenuje dílo nepřítele spásy v lůně novozákonní církve „tajemstvím nepravosti“. 2 Tes 2,7 Rozumem není možno dobře postihnout, jak se mohl do čisté církve dostat „člověk hřícha“, jak se mohly pohanské bludy dostat do učení křesťanského. Je však možno pozorovat, jak se projevuje charakter satana i „člověka hřícha“. Stačí jen stručně zopakovat to, co již bylo o něm řečeno.

– Bezdůvodně se povýšil. Chtěl být rovný Nejvyššímu.
– Byl neposlušný a tím způsobil všude zmatek.
– Ve svém díle používal podvodu, lsti a lži.
– Ukázal jasně, že nemiluje život, ale že jeho dílo je násilí a smrt. Tentýž charakter má „člověk hřícha“.

2. Tajemství zbožnosti

Proti tajemství nepravosti je postaveno tajemství zbožnosti: 1 Tim 3,16. Také ono je vyšší než lidské chápání. Je však krásné, radostné a povznášející. Evangelium je „radostná zvěst“, zatímco všechno, co zavání tajemstvím nepravosti a „člověkem hřícha“, je tajuplné, smutné, neradostné. Nepovznáší vzhůru, ale táhne dolů, do beznaděje. To platí zvláště o spiritismu, jenž našel svou cestu i do některých křesťanských učení rafinovanou formou, o okultismu, o přísné askesi apod.

– Zatímco se satan, stvořená bytost, povýšil, Kristus se ponížil, ač byl rovný Bohu. On praví: „Učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem.“ Mat 11,29

– Zatímco satan byl neposlušný a přinesl zmatek, Kristus byl poslušný až do smrti kříže a způsobil celému vesmíru pokoj.Fil 2,8

– Zatímco satan užívá lsti a podvodu, Ježíš volá celým svým životem i slovy: „Já jsem ta cesta, pravda i život.“ Jan 14,6

– Zatímco satan je příčinou smrti a krveprolévání miliónů, dal Kristus svůj vlastní život za nás a volá: „Já jsem vzkříšení i život.“ Jan 11,25

Závěr:

Jeden mladý vojín nesl prapor pluku do území nepřítele, do přední linie. Kapitán na něj křičel: „Přines prapor zpátky, šílenče!“ – Když pluk konečně došel až k praporu, nalezli mladého vojína mrtvého, ale prapor vlál vítězně na dobytém poli.

– Ježíš Kristus vnikl do pole nepřítele a zanesl prapor spásy až na Golgotu. Tam zemřel, abychom my mohli věčně žít.
V prérii vznikl velký požár, který všechno rychle pohlcoval. Blížil se k domu jednoho farmáře. Tento však vzal rychle pluh, vyoral kolem svého domu veliký a široký knih a rychle spálil veškerou suchou trávu v tomto kruhu. Tak zachránil sebe, svou rodinu i dům.

Jen na Golgotě je bezpečný kruh, kam může člověk utéci. Jen u Krista je bezpečí před zlostníkem satanem. Satan je přemožený nepřítel, věříme-li v Krista a spoléháme cele na jeho zásluhy. Kdo má Ducha Kristova, nemusí se bát, neboť Jan nás povzbuzuje slovy: „Většít jest ten, kterýž jest ve vás, než-li ten, kterýž jest ve světě.“ 1 Jan 4,4

O autorovi