24. Duch proroctví

Když Bůh za hromu a blesku vydal na Sinaji svůj svatý zákon, představil se takto: „Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl ze země egyptské, z domu služby.“ 2 Moj 20,2 Exodus byl jedním z největších činů Božích. Pán si takto oddělil lid, v němž chtěl zjevit svou vůli a moc. Tento velký čin vyvedení z otroctví však provedl prostřednictvím svého věrného služebníka, proroka Mojžíše, o němž píše Ozeáš 12,13: „Sem pak skrze proroka přivedl Hospodin Izraele z Egypta, též skrze proroka ostříhán jest.“ Skrze Mojžíše jej také chránil, dával mu různé zákony a pokyny, aby mohli dojít k cíli své cesty do Kanaánu.

I ve všech dalších dobách zjevoval Pán svou vůli a své úradky svým vyvoleným sluhům, jak praví Amos 3,7: „Nečiní zajisté Panovník Hospodin ničeho, leč by zjevil tajemství své služebníkům svým prorokům.“ Ve svém milosrdenství Bůh nedopouštěl na lid soudy, dokud o tom neinformoval své sluhy, aby mohl lid činit pokání. Než poslal na Egypt rány, varoval faraóna skrze Mojžíše. Dříve než Římané zničili Jeruzalém, předpověděl Pán Ježíš zkázu města. – Podobně i v naší době Bůh vede svůj lid prorockým slovem.

I. BŮH MLUVIL VE VŠECH DOBÁCH SKRZE PROROKY

„Častokrát a rozličnými způsoby mluvíval někdy Bůh otcům skrze proroky.“ Žid 1,1

1. Adam a Eva rozmlouvali v ráji s Bohem, dokud jejich hřích toto přímé společenství nenarušil. Nevíme, nakolik se jim zjevoval později, ale rozhovor Boha s Kainem svědčí o tom, že Bůh je vyhledával i po pádu. 1 Moj 4, 9-16

2. Hospodin mluvil s Enochem, který prorokoval o dni soudu. Juda 14.,5 Zjevoval svou vůli a své plány Noemovi. Abrahamovi a jiným patriarchům.

3. Mojžíš byl jedním z největších proroků. Ve svém charakteru a díle byl obrazem Krista. 5 Moj 18,15 Jeho sestra Maria byla také nadanou prorokyní, ale projevil se v ní duch pýchy, který byl potrestán. 4 Moj 12. kap. S Mojžíšem mluvil Bůh „ústy k ústům“. 4 Moj 12,7.8

4. Bůh mluvil k Jozuemu a soudcům. V soudcovské době byla jeho nástrojem prorokyně Debora,  která soudila Izraele. Je známá svou písní o vítězství Božím nad nepřáteli. Soud 5,1

5. V době sjednoceného království vystupuje velký modlitebník, zakladatel prorockých škol, Samuel. Jeho život je plný bohatých zkušeností. Jeho matka Anna pěla nádherný prorocký chvalozpěv. 1 Sam 2,1-10

6. V době rozděleného království, ve dnech velkého odpadnutí, vystupuje z Božího příkazu mnoho proroků. Mezi nimi vynikají vůdcové Izraele – proroci Eliáš a Elizeus, kteří vedou prorocké školy a činí zázraky. Za časů krále Joziáše působí prorokyně Chulda, která má úctu a důvěru krále i lidu. 2 Král 22,14

7. V době babylónského zajetí zůstal s ostatky lidu ve vlasti prorok Jeremiáš, který se ve svém utrpení stal obrazem Krista. V Babylóně prorokoval Daniel o království Kristově. Sloužil v centru říše, která trestala odpadlý národ izraelský. Bůh nenechal nikdy a nikde svůj lid bez svých mluvčích.

8. Kněz Zachariáš prorokoval. Luk 1,67 … Jeho syn Jan Křtitel byl největším prorokem, který se narodil z ženy. To o něm řekl sám Pán Ježíš, Mat 11,11 Maria, matka Pána Ježíše, pěla prorocký chvalozpěv. Luk 1,46-55 Písmo mluví o prorokyni Anně, která spolu se starcem – prorokem Simeonem toužebně očekávala příchod Mesiáše . Sk 21,8.9 podávají zprávu o čtyřech dcerách evangelisty Filipa, pannách, které byly prorokyněmi.

9. V pozdějších dobách křesťanských se objevoval dar proroctví. Věrní a skromní Boží mluvčí však byli pronásledováni jako kdysi proroci za vlády královny Jezábel, která je nechala téměř všechny vyhubit. Papežství převzalo úlohu falešného proroka. Zj 2,20.21
Proroky – zvěstovateli Boží vůle, i když nemívali vidění, stali se reformátoři. Ti byli puzeni tímtéž Duchem jako proroci a prohlašovali: „Psáno jest!“ Stavěli na přepevném slově prorockém.

II. JAK MLUVIL BŮH SKRZE PROROKY

1. Bůh zjevoval svou vůli ve třech postupných činech

a) Revelace je Boží čin, jímž se Bůh zjevuje. Uzpůsobuje proroka porozumět tomu a pochopit to, co by jinak sám neobjevil. Viděním nebo jinými způsoby Pán ukáže určité pravdy prorokovi, např. pravdu o šesti stvořitelských dnech, o trojjediném Bohu atd. – Původně se prorokovi říkalo „roeh“ – vidoucí. 1 Sam 9,9

b) Inspirace je Boží čin, jímž Bůh uzpůsobuje proroka vzít a sdělovat to, co mu bylo ukázáno. Prorok je závislý na „Duchu svatém zrovna tak, když obdrží vidění, jako když je sděluje. (EGW) Prorokovi se v pozdějších dobách říkalo „nabi“ (čti: navi), což znamená „ten, který mluví, hlásá“. Byli inspirováni k tomu, aby mluvili nebo psali. 2 Petr 1,21

c) Iluminace je Boží čin, jímž Bůh uzpůsobuje člověka, aby porozuměl poselství proroka a vykládal je. Ani vykládat nemůže Písmo kdokoli. Musí být k tomu zmocněn tímtéž Duchem svatým. 2 Petr 1,20

2. Různé způsoby Božího mluvení

Bůh mluvil „častokrát a rozličnými způsoby“. Žid 1,1

a) Boží hlas – dialog s člověkem. Tento způsob záleží v tom, že Bůh nebo andělská bytost pověřená Bohem proroka pověřuje, něco mu objasňuje nebo mu radí. Prorok slyší, poznává, rozumí. Takto mluvil Bůh s patriarchy, s Mojžíšem, Samuelem, Eliášem nebo jinými. 2 Moj 3,4

b) Vidění. Písmo praví, že Hospodin se také ve vidění ukazuje prorokovi. 4 Moj 12,6 Byl to častý způsob, jak Bůh zjevoval svou vůli. Vidění se děje ve „vytržení ducha“ nadpřirozeným způsobem. Prorok vidí obrazy a scény spojené s uskutečněním Božích plánů. Není to extáze. která je vlastně přirozeným psychickým jevem, způsobeným intenzívní koncentrací mysli, stavem, jenž závisí na vůli člověka. Vidění není závislé na vůli člověka. Vidění není závislé na vůli proroka. Prorok ztrácí kontakt s okolím, Duch svatý se cele zmocní jeho bytosti, osvěcuje rozum, kontroluje city a mysl, takže prorok vidí, slyší a poznává věci i události, které jsou mu ve vidění ukázány.

c) Prorocký sen. O jeho významu praví Písmo: „Ano, jednou mluví Bůh silný, i dvakrát, a nešetří toho člověk. Skrze sny u vidění nočním, když připadá hluboký sen na lidi. Tehdáž odkrývá ucho lidem, a čemu je učí, to zapečeťuje, aby odtrhl člověka od skutku zlého a pýchu od muže vzdálil a zachoval duši jeho od jámy a život jeho, aby netrefil na meč.“ Job 33.14-18 Boží sen musí byt v souladu s Boží vůlí zjevenou v Písmu. Prorok pozná na základě svých zkušeností a vedení Duchem, že Bůh sám k němu tímto způsobem promlouvá.

V podstatě není rozdílu mezi přímým Božím hlasem, viděním nebo snem, protože všemi třemi způsoby promlouvá tentýž Bůh.

3. Obecná kritéria proroka

a) Prorok se musí vyznačovat svatým životem. Písmo praví, že „mluvili svatí Boží lidé“. 2 Petr 1,21 „Moudrost, která je zhůry, je nejprve čistotná.“ Jak 3,17 Boží vidoucí musí projevovat Kristův charakter, neboť ve všech Božích mužích a ženách byl Kristův duch. 1 Petr 1,10.11

b) Vyzvedává zákon Boží a žije dle něho. Iz 8,20

c) Má vřelý vztah k Mesiáši – ke Kristu. 1 Kor 12,3b

d) Prorok vzdělává, napomíná a potěšuje. 1 Kor 14,3

e) Teho proroctví se splní. Jer 28,9

f) Činívá divy a zázraky, jako např. Eliáš, Elízeus, Pavel, Petr a jiní. Největší prorok – Jan Křtitel však zázraky nečinil. Není to nutný důkaz prorockého poslání. Jan 10,41 Divy totiž činí i falešní proroci (2 Tes 2,9) a ti, kteří nepraktikovali Boží učení. (Mat 7, 21-23)

4. Zvláštní projevy proroka

U některých proroků, kteří měli nevšední a pro budoucnost díla Božího významná proroctví, Písmo zaznamenává tyto projevy:

a) Ztráta sil, mdloba. „Vytržení ducha“ (Zj 1,10) se projevovalo celkovou ztrátou sil, omdlením a přerušením kontaktu s okolím. Daniel praví o sobě: „Nezůstala ve mně síla. Velebnost mé tváře se změnila a byla zcela porušena; nezachoval jsem si sílu … přišly na mne mrákoty a padl jsem na tvář, totiž tváří na zem.“ Dan 10,8.9

b) Zmocnění jinou silou – od Boha. „A hle, dotkla se mě ruka a zatřásla mnou, takže jsem se pozvedl na kolena a dlaně rukou. … A opět se mne dotkl kdosi, kdo vypadal jako člověk, a dodal mi sílu. Řekl: „Neboj se, muži vzácný, pokoj tobě! Buď silný, buď silný.“ Když se mnou mluvil, nabyl jsem síly.“ Dan 10,10.18.19

V 2 Kor 12 je podobná zkušenost u Pavla, který má vidění nebeská, ale Bůh na něj dopouští nemoci a trápení těla, aby se při něm ukazovala moc Boží. Pavel praví: „Když mdlím, tehdy silen jsem.“ 2Kor 12,10

c) V Danieli nezůstal ani dech: „Od té doby není ve mně síla a nezůstal ve mně dech.“ Dan 10,17 Tak zní přesně originál. Jak mohl prorok zůstat při životě v tomto stavu, to je tajemství Boží. Pán života a smrtí může přirozený, motor života nahradit životem nadpřirozeným, neboť „jím živi jsme, hýbeme se a trváme“. Sk 17,28

d) Prorok měl otevřené oči: „Řekl slyšící výmluvnosti Boha silného, kterýž vidění Všemohoucího vidí, kterýž když padne, otevřené má oči.“ 4 Moj 24,4 Je pozoruhodné, že u okultních a spiritistických fenoménů je možno také pozorovat ztrátu sil a nabytí nové síly. Není tu však zastavení dýchání, při kterém by člověk ve vytržení žil dále, a není tu další vnější znak: otevřené oči. (Poznámka: Dle Septuaginty, Targumu i Bible Syrské hebrejský termín „šatům haajin“ se překládá „otevřené oči“. V kaldejském jazyku, podobném hebrejštině, „šetam“ znamená „překovat, otevřít“.)

DUCH PROROCTVÍ V CÍRKVI OSTATKŮ

1. Písmo praví, že v církvi ostatků se projeví duch proroctví – zvláštní dar Ducha svatého.

a) Satan šel bojovat s „posledními ze semene ženy“, kteří „mají svědectví Ježíše Krista“. Zj 12,17 Toto zvláštní Ježíšovo svědectví je duch proroctví. Zj 19, 10

b)
Trpělivost, zachovávání přikázání Božích, víra v Pána Ježíše a duch proroctví jsou charakteristické pro lid, který očekává brzký příchod svého Pána. Zj 14, 12

c) Tento lid prošel také těžkým zklamáním, jak je to vyjádřeno v prorocké zkušenosti Jana ve Zjeveni 10, 8-11 (Ez 3,1-3). Podobným těžkým zklamáním prošli učedníci po ukřižování Pána Ježíše. Luk 24,11, 21 Po smutné zkušenosti šli učedníci do celého světa kázat evangelium. Podobně adventní lid. Zklamání nebylo koncem, ale začátkem velkého misijního díla.

d) Před slavným dokončením Božího díla má být vylit Duch svatý, Joel 2,28.29 Synové i dcery mají prorokovat, starci mají mít sny a mládenci vidění. – Duch Boží způsobil velké Millerovo adventní hnutí a po zklamání v roce 1844 potěšil Bůh svůj lid skrze prorocký dar skromné a bohabojné dívky E. G. Harmonové (vdané Whiteové). Zvláště skrze ni se mu dostalo široké vize misijního díla.

2. Několik údajů o životě a díle Ellen Gould Whiteové

a) Narodila se 26. listopadu 1827 v Gorham, ve státě Maine, v USA. V 9 letech utrpěla těžký úraz. Spolužačka ji v neopatrnosti uhodila kamenem do nosu. Jen s Boží pomocí se Ellen zotavila z těžké nemoci. V důsledku choroby dlouho nemohla chodit do školy. Byla však houževnatá a sama se pilně vzdělávala.

b) Obrátila se za Millerova horlivého zvěstování adventu a byla ve 12 letech pokřtěna biblickým křtem ponořením v Atlantickém oceáně v přístavním městě Portlandu, kde bydlela se svými zbožnými rodiči, příslušníky církve metodistické.

c) Po zklamání 22. října roku 1844 E .G. Whiteová zůstala věrna Písmu a víře v druhý příchod Páně. Dva měsíce po smutné zkušenosti adventního lidu dostalo se jí jednoho rána v prosinci roku 1844 prvního vidění při ranní pobožnosti. Bylo jí ukázáno putování Božího lidu do věčného města Jeruzaléma, pak příchod Ježíše Krista a věčný domov vykoupených. Vidění ukázalo, že cesta do království Božího je skutečná, obtížná a dlouhá. Věřící je přijali jako světlo od Boha a povzbuzení pro zklamaný lid.

d) E.G. Whiteová pracovala v adventním díle 70 let jako Boží služebnice a rádkyně. Prorocký dar ji uschopňoval pro činnost v mnoha oblastech. Zemřela 16. července 1915 v požehnaném věku 87 let.

3. Způsob vidění

Dílo a učení E .G. Whiteové bylo v souladu s dílem a učením proroků a apoštolů. I vnější známky při vidění odpovídaly při ní zkušenostem biblických vidoucích. Očití svědkové o tom podávají zprávu:

a) Před viděním E.G. Whiteová i přítomní pociťovali zvláštní blízkost Boží přítomnosti.

b) Při začátku vidění několikrát zvolala „Glory“, „Glory to God“ (Sláva, sláva Bohu!).

c) Následovala úplná ztráta fyzické síly.

d) Dostavila se neobyčejná nová síla.

e) Přestalo dýchání, ale srdce pracovalo normálně, barva tváře byla přirozená.

f) Oči byly otevřené a soustředěně se dívaly na jakýsi vzdálený předmět, ale byly v klidu.

g) Pozice těla byla různá. Někdy EGW při vidění seděla, jindy ležela nebo chodila, přičemž činila důstojné pohyby, odpovídající obsahu vidění.

h) Úplně ztratila kontakt s okolím a nic neviděla, neslyšela, necítila, nevěděla, co se kolem ní děje.

i) Znamením konce vidění byl dvojnásobný hluboký nádech, po němž se vracelo normální dýchání.

j) Bezprostředně po vidění všechno vůkol jí připadalo temné. Pak se vracely síly a cítila se dobře.

4. Bůh byl silný ve slabém nástroji

a) Bůh povolal k velkému úkolu fyzicky slabou, mladou ženu, neboť „Bůh nikomu nestraní“-. Řím 2,11 On řekl: „Moc má v nemoci dokonává se.“ 2 Kor 12,9 EGW mohla říci jako Pavel: „Když mdlím, tehdy silen jsem.“ 2 Kor 12,10 To, co nevykonali mnozí schopní mužové, protože byli často pyšni na své dary, Pán Bůh milostivě vykonal „skrze nejslabší ze slabých,“ aby se tím více projevila jeho moc v posledním lidu.

b) Mladá dívka musela hned v začátcích bojovat s nepochopením a zklamáním. Pokorně přijala úkol od Pána. Obávala se, aby nezpyšněla. Prosila Boha, aby ve chvílích nebezpečí pýchy raději na ni dopustil nemoc či zklamání. V počátcích díla bojovala proti některým fanatikům. Činila to však s velkou trpělivostí a taktem, s vírou v Boží pomoc.

c) Prožila těžké životní zkoušky spolu se svým věrným manželem Jakubem (James White), který byl horlivým kazatelem a spoluzakladatelem misijního díla církve adventistů sedmého dne. Whiteovi měli čtyři syny. Dva z nich – Henry a Herbert – jim však zemřeli. Tehdy jí bylo 54 let. Později se vydala na cestu do Evropy, kde úspěšně dva roky pracovala. Od r. 1891 do 1900 pracovala jako misionářka v Austrálii.

d) Během 70 let pilné práce neměla žádný úřad v církvi a nebyla k službě vysvěcena jako ostatní kazatelé. Nebyla členkou církevních výborů. Vynikala vždy skromností, pokorou a úctou k vedoucím díla, ač je někdy musela z Božího pokynu i napomenout dopisem či slovem. Byla prorockým vůdcem adventního lidu, ale svou autoritu nikdy administrativně neuplatňovala. Její hlavní úkol byl – jako u všech proroků – učit, napomínat a potěšovat. 1 Kor 14,3

5. Zvláštní úkol strážného

a) Proroci Boží měli za úkol chránit lid před bludy a nebezpečím různého druhu. Tak například Elizeus byl Hospodinem informován o tom, kde jsou zálohy nepřátelského syrského krále. Prorokovi bylo zjeveno to, co král pronášel ve svém nejtajnějším pokoji. 2 Král 6,12

b) E.G. Whiteové bylo ukázáno zvláště nebezpečné dílo spiritismu, které ve své moderní formě začalo 4 roky po vlastním začátku adventního díla, totiž v roce 1848 u sester Foxových v Hydesville v USA. Služebnici Páně byl ukázán ve vidění velký spor mezi Kristem a satanem i zvláštní dílo spiritismu a okultismu v poslední době. V knize „Velký spor věků“ je toto dílo biblicky odhaleno.

aa) Spiritismus učí, že duše zemřelých žijí dále a lidem je dána možnost mluvit a stýkat se s nimi prostřednictvím medií.

bb) Písmo však říká, že mrtví nevědí nic. Kaz 9,6.10 Je hříchem dotazovat se mrtvých, protože to je vlastně dotazování se démonů, kteří klamou zarmoucené a smrtí drahých postižené lidi. Iz 8,19. 20: 1Tim 4,1 praví, že toto nebezpečí bude hlavně v poslední době.

cc) První spiritistický blud pronesl satan v ráji. 1 Moj 3,4.5 Proto zákon Mojžíšův přísně zakazoval snahu komunikovat s mrtvými prostřednictvím medií. 3 Moj 19,31 (Znění nového českého překladu: „Neobracejte se k duchům zemřelých a nevyhledávejte vědmy a neznečištujte se jimi.“)

dd) Učení o nesmrtelnosti lidské duše je pohanského původu. To také dnes namnoze uznávají protestantští teologové. Jen Bůh je nesmrtelný. 1 Tim 1,17 Teprve při vzkříšení „porušitelné tělo obleče neporušitelnost a smrtelné obleče nesmrtelnost. “ 1 Kor 15,53.54

Pokud jde o naši individualitu po smrti, ta je „skryta s Kristem v Bohu“, Kol 3,3.4 nechápeme pouze tak, že náš nynější život je skryt s Kristem v Bohu, ale verš 4. ukazuje, že v den vzkříšení při příchodu Páně se ukáže naše individualita ve slávě.

ee) Učení o nesmrtelnosti duše je základem všech pohanských náboženství. Jedinečnost křesťanského učení je víra ve zmrtvýchvstalého Krista, který nás vzkřísí v den svého příchodu. Zj 1,18. Snad žádný křesťanský pisatel neukázal tak jasně spiritismus v biblickém a historickém světle i v jeho proměnách v křesťanském prostředí jako E.G. Whiteová.

c) Bylo jí rovněž ukázáno velké nebezpečí pantheistických myšlenek, které začal propagovat úspěšný adventistický lékař Dr. John Harvey Kellogg, který napsal přes 50 vědeckých a odborných knih. Ve své knize „Živý chrám“ (The Living Temple) se odvrátil od jasného učení Písma ke zvláštnímu pantheismu. EGW varovala nejdříve jej samého a po jeho neuposlechnutí i církev.

d) V pokorném a tichém duchu lásky varovala před nebezpečím všeho druhu vedoucí církve, kazatele, manžely a manželky, učitele, mládež apod.

6) Její literární dílo bylo impulsem k světoširé misijní činnosti

a) E .G. Whiteová napsala na 100.000 stránek rukopisů a dopisů včetně 4.600 časopisových článků. V její závěti je uvedeno 42 publikovaných děl (nebo k publikaci připravených rukopisů). Dnes máme v angličtině na 100 titulů v tisku. Mnohé z nich jsou kompilace, připravené po její smrti.

b) Její „Cesta ke Kristu“ je nyní vydána ve 117 jazycích, čímž se stala třetím nejpřekládanějším autorem vůbec nejpřekládanější ženou a nejpřekládanějším americkým spisovatelem.

c) Témata knih jsou rozličná: kázání, exegeze, proroctví, etika, morálka, zdraví, duševní hygiena, dieta, výživa, péče o nemocné, dějiny, filozofie, hudba, vydavatelství, manželství, výchova dítěte, vztahy mezi církví a státem, evangelizace, pastorace, osobní získávání duší a další.

d) Roku 1848 v Dorchester ve státě Massachusetts měla EGW vidění, po němž sdělila svému manželovi, že má tisknout malý časopis a posílat jej lidem. Z něho měly vzejít paprsky světla, které ozáří celý svět. Dnes má církev adventistů s.d. 50 nakladatelství se 7.725 knižními evangelisty. Literaturu tiskne ve 177 jazycích.

7. Iniciátorka světového výchovného díla

a) Roku 1872 EGW napsala první výchovný článek
„Správná výchova“. V něm přinesla úplnou revoluci ve filozofii a praxi výchovy společnosti, ve které žila. EGW navrhuje, aby všechna mládež byla vychovávána v našich školách. Povzbuzuje k praktické výchově pro životní povolání. Zdůrazňuje „vyváženou“ výchovu „mysli, ducha a rukou“.

b) Roku 1875 byla otevřena první adventistická škola v Battle Creek. Později byly po celém světě zakládány školy všech stupňů, koleje, akademie i univerzity.

c) Hlavní výchovné spisy E.G.Whiteové jsou: Výchova, Rady rodičům, studentům a učitelům, Základy křesťanské výchovy, kompilace Rady o výchově. O hlavním cíli výchovy píše takto: Obnovit v člověku obraz Učinitele, přivést jej zpět k dokonalosti, v níž byl stvořen, podporovat rozvoj těla, mysli a duše, aby se uskutečnil Boží stvořitelský úmysl – takové mělo být dílo vykoupení. To je cíl výchovy, velký cíl života.“ Ed 15.16

d) Roku 1981 měla církev adventistů s.d. 5.238 škol po celém světě. Zaměstnává 28.048 učitelů a slouží 625.059 studentům.“

8. Propagátorka zdravého způsobu života

a) EGW měla čtyři hlavní vidění o zdravotní reformě.
V roce 1848 varovala před škodlivými účinky tabáku, čaje a zrnkově kávy. Roku 1854 zdůrazňuje tělesnou čistotu a ovládání chuti. Radí prostou stravu, hrubší pokrmy, méně tuků. Roku 1863 jí byla ukázána souvislost mezi tělesným stavem a duchovní zkušeností. Zdravá životospráva je zdrojem duchovního i tělesného požehnání. Jedení masa označila za nezdravé. Odsoudila nestřídmost v práci, jedení, pití a užívání drog. Roku 1865 ukázala nutnost vybudovat instituci pro vyučování preventivní medicině. Takový ústav otevřen nejprve v Battle Creek.

b) Po skromných začátcích mají adventisté s.d. v roce 1981 470 nemocnic, sanatorií a klinik. Zaměstnávají 1.971 lékařů a dentistů, 3.446 technologů a therapeutistů, 11.485 zdravotních sester a 39.032 jiných zaměstnanců ve zdravotnictví.

c) V letech 1958-1965 se konal vědecký průzkum u 50.000 adventistů s.d. žijících v Kalifornii, kteří jsou abstinenty a nekuřáky a z 50% vegetariány (ovo-lacto). Vystříhají se také čaje a zrnkové kávy. Rádi používají celozrnný chléb, ovoce, zeleninu a ořechy. Průzkum, jehož výsledky podala řada odborných časopisů v USA i v ČSSR, ukázal následující rozdíl mezi kalifornskými adventisty a neadventisty: muži – adventisté se dožívají o 6 let vyššího věku; ženy – adventistky o tři roky;
pokud jde o příčiny smrti zaviněné hlavně kouřením, adventisté mají nižší úmrtnost např.:
u rakoviny plic    o 20%
u bronchitidy a rozedmy 32%
pokud jde o příčiny smrti zaviněné pitím alkoholu:
u rakoviny jícnu    34%
u silničních nehod       54%
u jiných příčin smrti např.:
u rakoviny prsou    72%
u rakoviny zažív. traktu 65%
u rakoviny dělohy    54%
u koronárních nemocí  srdce    55%
u mrtvice    53%
u cukrovky    55%
u rakoviny žaludku    42%
(Viz „Dietary Goals for the United States“, prosinec 1977; Dietary Guidelines for Americans“, 1980)

9. Stručný přehled děl E.G.Whiteové

(mnohá díla najdete na stránkách www.ellenwhiteova.cz)

Uvedeme několik literárních celků a v nich patřičná díla:

a) Knihy seznamující čtenáře s jejím životem a dílem
Křestanská zkušenost a učení E.G. Whiteové

b) Svědectví a rady
9 svazků Svědectví pro církev
3 svazky Z pokladnice svědectví (výběr)
3 svazky Vybraných svědectví

c) Série Drama věků
Patriarchové a proroci, Proroci a králové, Touha věků, Skutky apoštolů, Velký spor věků. Jde o dějiny spásy, vylíčení všech hlavních biblických událostí a přehled zápasů církve Kristovy až do vítězství Božího věčného království.

d) Pro lepší službu
Služebníci evangelia, Křesťanská služba, Svědectví kazatelům, Evangelizace, Rady spisovatelům a vydavatelům, Knižní evangelizace, Rady pro sobotní školu, Rady o správcovství, Dobročinná služba, Církev ostatků.

e) Články v časopisech
Články E.G. Whiteové v časopise „Přítomná pravda“
a Review and Herald – 6 velkých svazků

f) Pro podporu duchovního života
Cesta ke Kristu, Myšlenky z hory blahoslavenství, Kristova podobenství, Posvěcený život

g) Pro mládež
Poselství k mládeži, Kristus – náš Spasitel

h) Zdravotnická literatura
Služba uzdravování, Rady o výživě, Rady o zdraví, Lékařská služba, Střídmost

i) Výchovné spisy
Adventistický domov, Výchova dítěte, Výchova, Rady rodičům, učitelům a studentům, Základy křesťanské výchovy

10. Postoj Církve adventistů sedmého dne k dílu a radám E.G. Whiteové

a) Církev je Bohu vděčná za to, že se prorocký dar projevil v životě a díle této pokorné služebnice, která si nikdy nečinila nárok na neomylnost, ale vždycky oznamovala pravým jménem to, co nebylo z Boha a co odporovalo Písmu.

b) Církev zakládá své učení pouze na Písmu dle principu reformátorů „sola Scriptura“ – tak, jak to na mnoha místech prohlašovala EGW, její manžel a další adventističtí průkopníci. Spisy E.G. Whiteové obsahují rady k prospěchu církve a k její přípravě na brzký příchod Páně ke splnění velkého adventního misijního poslání a varují nás před různými falešnými naukami posledních dnů. EGW v církvi nikdy nikoho nenutila k přijetí svých vidění a spisů. Mnohaletá zkušenost však ukazuje, že kdo tento dar znevažuje nebo proti němu bojuje, nesetrvá s Božím lidem na cestě do nebeského Jeruzaléma.

Závěr:

Od nejstarších dob vedl Pán svůj lid prostřednictvím daru ducha prorockého. Spisy E.G. Whiteové byly dány církvi ostatků, aby vyzvedaly jedinečnost Bible a člověku naší doby snadněji odhalily hluboká a praktická naučení Písma. Kdo rád čte její knihy, tím horlivěji studuje Písmo a usiluje o posvěcený život, aby byl připraven na brzký příchod Pána Ježíše. Všechna díla E.G. Whiteové vyvyšují Krista, jeho dílo a jeho charakter.

O autorovi